autor: Darkness069
„Ahoj, konečně jsi vzhůru. Jak se cítíš?“ zeptal se Bill Georga o pár hodin později se smutným úsměvem. Tom odešel z nemocnice zpátky do práce a Andreas byl nucen odejít se slibem, že si promluví později.
„Ahoj, Billi.“ Georgův hlas zněl divně, chraplavě nebo tak, když se snažil mluvit a trochu se pohnout na nemocničním lůžku, ignoroval hadičky v ruce. Snažil se posadit, ale byl zpátky položen na postel. „Jsem v pohodě, Bille.“
„Musíš odpočívat. Jsi tady z nějakého důvodu.“ Řekl Bill rázněji a s trochou smutku v hlase. Cítil se více než provinile potom, co se stalo, obzvlášť když si odmítl promluvit s Andreasem poté, co se rozloučil s Tomem. Jeho omluva? Muž, který ležel vedle něj na posteli, ten na kterého měl myslet od samotného začátku.
„Už jsem v pohodě, už to přešlo.“ Zasténal Georg. Není nic horšího než tvrdohlavý doktor jako pacient. „Měl jsem ten nejdivnější sen, tomu bys nevěřil.“ Začal, když si vzpomněl na to, co viděl. Rozhodl se trochu vyzkoušet svého přítele, aby si ve věci udělal jasno.
„Ano? A o čem?“ Zeptal se Bill jemně, byl ochotný poslouchat cokoliv, co mu chce jeho přítel říct. Byl unavený, ale na tom nezáleželo, pokud se Georg bude cítit lépe.
„Byl jsem tady v posteli a tys tu byl s Andreasem.“ Začal Georg a opatrně sledoval svou lásku. „Tom Trümper tady byl taky, vy dva jste se líbali a Andreas na vás zíral a zapomněli jste na mě. Sledoval jsem všechno z postele a nemohl jsem se ani pohnout.“
Billovo srdce se na chvíli zastavilo, když poslouchal, co mu Georg říká. Viděl je? To nebylo možné, vždyť byl v bezvědomí. Ale jak jinak by tyhle věci věděl? Musí to být nějaký vtip, prostě musí. Bill se donutil trochu usmát a protočil nad tím oči. „Jo, jasně, jako by se to opravdu stalo! Proč by tady můj šéf vůbec byl, Georgu? Chci říct, jasně, Andreas se tady stavil, ale odešel už dávno. Jsem ten jediný, kdo tu byl, krom sestry, která občas přijde.“ Řekl nervózně, ale snažil se to skrýt. Nemůže dovolit Georgovi, aby zjistil, co za jeho zády dělá. „Máš docela divné sny, Geo. Já abych se olizoval se svým šéfem vedle tebe? Jo, jasně.“ Snažil se zakrýt své myšlenky.
Problém ale byl, že mu Georg nevěřil. Věděl, co viděl, takže nevěděl, co ho štve víc, jestli to, že se to stalo, nebo to, že mu Bill lže přímo do obličeje. Musí přece být nějaké vysvětlení. Potom všem to vypadalo, že Bill není nucen líbat druhého muže, ale věděl, že jeho přítel je věrná osoba, která si nezahrává s ostatními. Možná ho ten bastard Trümper vydíral? Musel to vědět. „Jasně, divné sny. Nepodváděl bys mě, že ne, Bille? Protože vím, že jsi věrný, ale někteří nejsou a nechci, abys byl do něčeho nucen, nebo abys mi lhal a dělal věci s ostatními za mými zády. Jsme k sobě upřímní, vždycky jsme byli.“ Tlačil na něj víc.
„Hmm?“ Bill znervózněl ještě víc, měl pocit, že je čím dál tím průhlednější. „Myslíš si, že bych tě podváděl takhle?“ Zeptal se, nechápal, proč ho ta myšlenka ještě více bolela. Možná proto, že Georgova důvěra k němu byla na tenkém ledě a ten muž nebyl pouze jeho přítelem, ale taky druhým nejlepším kamarádem. „Od včerejšího rána jsem se od tebe ani nehnul a jediná osoba, která mě zná po intimní stránce, jsi ty. Nic to pro tebe neznamená? Myslíš si, že bych šel za Tomem… kvůli čemukoliv, co si ty myslíš? Nevěděl jsem o tobě, že jsi až tak žárlivý, Geo. Mám právo na to mít svůj život mimo tebe, ale to neznamená, že ojedu kohokoliv okolo sebe.“
„Takže on je pro tebe Tom? Co se stalo se šéf-zillou?“ byla první věc, na kterou Georg odpověděl. Jasně, že mu ublížilo, jak Bill reagoval, ale věděl, že to má nějaký důvod. „Nemyslel jsem, že s ním spíš, ale mohl by tě do něčeho nutit kvůli známkám nebo tak.“ Snažil se vysvětlit, aby zakryl to, co řekl.
„Moje známky jsou v pohodě tak dlouho, dokud budu chodit do kanceláře a pracovat na případech, jak mám. Tom Trümper je stále otravný, ale je velmi chytrý a hodně se od něj učím. To neznamená, že se dostanu do bližšího vztahu s panem na jednu noc, když jsem s tebou, ok? Děkuju velmi pěkně, že jsme se dostali do téhle diskuze. Myslím, že bych tě raději viděl spát, než abys byl vzhůru.“ Řekl Bill naštvaně. Dělal vše proto, aby si svůj vztah s Georgem udržel, a teď to vypadalo, že on je ten, kdo se snaží vše s Billem zhoršit. Zvedl se ze židle, na které seděl, a odcházel pryč. Ignoroval Georgovo volání. Odešel z místnosti a proklínal všechny nahoře, kteří se rozhodli mu jeho život tak komplikovat.
Chystal se jít na cigaretu, když si všiml, jak se sestřičky ženou do Georgova pokoje. Nikotinová tyčinka mu spadla z prstů a on se rozběhl k pokoji. „Georgu, Georgu.“
Jedna ze sester držela Billa dál od pokoje. Viděla ho, v jakém stavu se nachází, když ho přivezli, tak jako viděla Billa sedět v pokoji celou noc, i když návštěvní hodiny skončily. „Bude v pořádku, prosím, počkejte tady. Nemůžete tam ještě jít.“
Billova ruka se přemístila na jeho ústa, chvěl se a zakrýval to, díval se přes rameno sestry do pokoje. Kolem Georgovy postele byli doktor a další dvě sestry. „C-co se mu stalo? Byl v pohodě, probudil se.“
Trvalo ještě pár minut, než doktor vyšel z pokoje rovnou k Billovi. „Pane Kaulitzi, rád vás vidím. Pan Listing bude v pořádku.“ Řekl nejdřív muž, věděl, že to zajímá uplakaného chlapce před ním nejvíce. „Jeho srdeční tep se rapidně zvýšil téměř na stejnou úroveň, jako když byl přivezen, což mu způsobilo ztrátu vědomí a hyperventilaci. Víte, co to mohlo způsobit?“
Bill přikývl a díval se dolů, cítil se hrozně. Byla to jeho chyba, že Georgovi víc ubližoval. „Pohádali jsme se. Spoustu jsme si toho vzájemně řekli,“ přiznal. Bolelo ho, jen když pomyslel na to, co udělal. „M-můžu jít dovnitř, prosím?“
„Můžete, ale musíte se ujistit, že nebudete pacienta stresovat. Obávám se, že tahle malá příhoda mu prodlouží zdejší pobyt, nepustíme ho dříve než zítra ráno. Nechci nikoho urazit, ale nechceme ho tady. Je až moc dobrý ve své práci, aby tady byl jako pacient.“ Řekl doktor. Znal doktora Listinga, byl to jeho žák, a on byl šokovaný, když viděl, jak ten silný muž leží bezmocně na posteli.
„Okej.“ Bill přikývl a tahal si dlouhé rukávy mikiny, aby schoval své ruce, než vešel do pokoje. I teď, když si sedl blízko a potichu ke Georgovi, si ruce nechal u sebe. Skoro jako by se bál. Ne, on se bál. „Omlouvám se.“ Řekl jemně a díval se do svého klína.
„Nebyla to tvoje chyba.“ Ozval se Georgův chraplavý hlas a on se podíval na druhého chlapce. Měl v nose jednu z těch hadiček a Bill věděl, že je má, aby se mu lépe dýchalo. Pamatoval si, jak mu je Georg poprvé ukazoval, když byl v medicíně ještě nováček, ale teď už nebyly tak velkým pobavením. Bill je nesnášel.
„Je to moje vina, že jsi v takovém stavu. Neměl jsem se s tebou hádat, potřebuješ odpočívat a být v klidu. Sakra, seděl jsem tam s tím psem, zatímco ty jsi tam málem umíral, a já si to vůbec neuvědomil. Potom jsem začal brečet jako idiot namísto toho, abych ti zavolal pomoc. Nikdy jsem neměl navrhnout to debilní rande, všechno šlo z kopce. Jsem ten nejhorší přítel vůbec.“ Bill si nadával a otočil se, aby se vyhnul jeho pohledu. Cítil se tak špatně.
„Nemohl jsi vědět, že se něco takového stane, Bille.“ Řekl Georg a protočil očima. Pokud bylo něco, co nesnášel, tak to, že se jeho přítel obviňuje z něčeho, čemu nemohl zabránit. „Taky jsem neměl začít s obviňováním a vymýšlením si věcí, které nejsou.“
Bill si kousal spodní ret. Věděl, že Georg má právo ho nesnášet, hlavně poté, co se stalo s Trümperem v tomhle pokoji. „Omlouvám se, odpusť mi, prosím,“ požádal ho a chvíli nevěděl, jestli žádá o odpuštění kvůli tomu, co se stalo před chvílí, kvůli situaci v parku, nebo svému podvádění. Jeho hlava a srdce byly jeden velký nepořádek.
Georg si povzdechl. Nebyl si jistý, co Bill myslel svými omluvami, a bolest hlavy se mu začala zhoršovat. Nechtěl už přemýšlet. „To je v pohodě, Bille.“ Řekl nadějně, aby mohli tu věc ukončit. Aby mu to ujasnil, opřel se o postel a zavřel oči, snažil se soustředit na svůj dech a relaxovat. Měl o čem přemýšlet.
„Nechám tě odpočívat.“ Řekl Bill jemně, když viděl, jak se Georg hýbe na posteli. Věděl, že už není v tomhle pokoji chtěný. „Vrátím se po práci, abych tě zkontroloval a vyzvedl, dobře?“ Nabídl a smutně se na něj usmíval. Jeho oči byly trochu červené z emotivní situace, která tady panovala předtím.
Tohle donutilo Georga otevřít oči. „Počkej! Ty-ty se tam zítra vrátíš? Za ním?“ Samozřejmě, že se mu nelíbil ten nápad, ale vůbec. Od té doby, co to viděl, si nebyl jistý ničím. Když vznesl toho téma, vyvolalo to pouze hádku.
„Geo, nezačínej prosím. Musím tam jít a ty to víš. Je to moje práce a moje známky jsou na hraně. Už jsem zameškal dva dny a další to pouze zhorší.“ Řekl Bill unaveně. Nebyl blbý, věděl, že Georg nesnáší jeho šéfa a má k tomu důvod. Byl si jistý, že Georg viděl, co se stalo, ale nemohl se přinutit se zeptat, nebo si to připustit. Bill nesnášel být takovým hajzlem, tak jako nesnášel ten pocit, který mu projížděl tělem, když se ho Tom Trümper dotkl.
„Nemám toho chlapa rád a nelíbí se mi, co s tebou dělá. Mění tě, Billi.“ Řekl Georg vážně. Nesnášel, když se musel hádat, a bolela ho hlava, ale měl pocit, že je to něco, co nemůže jen tak nechat být. Nebyl slepý a věděl, jak Tom Trümper pracuje na tom, co chce. Teď byl jeho cíl jeho přítel a Georg nemohl dovolit, aby se to stalo. „Nechci, abys tam šel.“
„No, to je smůla, protože musím a není o čem diskutovat. Ty víš, že mám zodpovědnost. Musím tam být a pracovat na těch případech. Je to pro mě důležité.“ Řekl Bill, zvedl se ze své židle a natáhl se pro tašku. „Nemění mě, jen jsem… zaneprázdněnější a všímám si víc toho, jak svět opravdu funguje.“ Řekl a povzdychl si. A navíc byl unavený z tohohle všeho. „Dobrou noc, Georgu.“
„Počkej Bi…“ zavolal Georg, ale jeho přítel už odcházel pryč z pokoje s hlvou sklopenou a bez ohlédnutí. Georg zanadával a pěstí bouchl do postele. Měl pocit, že něco posral a že se brzy něco stane. Ani trochu se mu ten pocit nelíbil.
Bill si povzdechl a čekal na výtah do přízemí, aby mohl utéct z téhle budovy. Nikdy neměl rád nemocnice a fakt, že tam Georg byl jen díky němu, to jen zhoršil. Bill neměl jen chuť na cigaretu, ale potřeboval ji. Ihned jakmile vystrčil nohu z nemocnice, první cigareta už byla zapálená a opřel se o zeď. Cítil, jak si jemný vánek pohrává s jeho vlasy.
Bill byl uprostřed své druhé cigarety, když uslyšel kroky blížící se k němu. Ze své pozice rozeznal pár tenisek. Předtím, než se podíval, kdo to je, známý hlas promluvil.
„Tyhle věci tě můžou zabít, víš to?“
Bill se sarkasticky zasmál a nechal dopadnout popel ze své cigarety na podlahu předtím, než si znovu dlouze potáhl. „Někdy jsou časy, kdy si přeješ, aby se to stalo. Co tady děláš, Gustave?“ Mluvil ostře a nedíval se na muže vedle sebe. Znal hlas Tomova nejlepšího kamaráda a bodyguarda docela dobře.
„Přijel jsem tě vyzvednout. Tak pojď, už je pozdě a je tady zima.“ Řekl blonďák, usmál se trochu na mladšího kluka a kývnul hlavou směrem k čekajícímu autu. Nemusel se ohlížet, aby věděl, že se Bill rozešel za ním k autu, které patřilo Trümperově společnosti. „Není uvnitř,“ odpověděl Gustav na otázku, která ani nebyla položena. Klíčem odemkl vůz. „Nastup.“
„Nevím, na koho narážíš.“ Bill se snažil zachovat si trochu důstojnosti. Odhodil cigaretu předtím, než nastoupil do auta, a zapnul si bezpečnostní pás. „Kam jedeme? A jak jsi vůbec věděl, že jsem tady?“
Gustav zkontroloval zrcátka a nastartoval auto. Ignoroval otázku, kterou mu zodpoví, až potom, co se vydá na cestu, protože dostat se přes ty zácpy byla první věc. „Beru tě na večeři.“ Řekl Billovi, když zastavili na červenou, a podíval se na něj. Šokovaný výraz, který Bill nasadil, ho donutil se zasmát. „Ne takhle! Ty idiote, jsem jen tvůj taxík, okej? Tom mě poprosil, abych tě vyzvedl, protože prý budeš unavený a hladový dost na to, abys jel se mnou, namísto toho, abys šel k sobě nebo tak.“
„Takže on je za tím vším. Věděl jsem to.“ Řekl Bill, protočil očima a podíval se z okna. „Vypadám jako idiot, kam mě bereš?“ Zeptal se, když si uvědomil, že není vhodně oblečený. Věděl, že Tom je muž, který má hodně vlivu, aby zajistil rezervaci na těch nejdražších místech během minuty. Najednou si Bill přál, aby mohl být doma a ne v autě.
„Vypadáš dobře, ale jestli chceš, v kaslíku je hřeben a zrcátko. Můžeš to použít a zkontrolovat si obličej. Jsem si jistý, že máš nějaký makeup v tašce.“ Nabídl Gustav, zatímco řídil, a schválně zvolil delší cestu do cíle, protože věděl, že jeho spolujezdec se pokusí změnit svůj vzhled. Usmíval se, zatímco se to dělo.
Celkem to udělalo patnáct minut navíc a jednu upozorňující zprávu, než dojeli na místo. Dostatek času na to, aby se Bill trochu upravil. Když Gustav zaparkoval před budovou, Bill na něj jen zíral, nemohl tomu uvěřit.
„Děláš si ze mě srandu, že?“ Zeptal se Bill a podíval se ven a znovu na Gustava. „Přivezl jsi mě do McDonalda?“ Zeptal se znovu a místo odpovědi obdržel jen úsměv. „Ty to teď myslíš vážně, že pan Bohatý Trümper je v McDonaldu? Obyčejném americkém fastfoodu?“ zeptal se znovu. Celá ta situace mu připadala neuvěřitelná.
„Pan Bohatý má taky rád obyčejné věci, Bille. Ne jen zbytečné vyhazování peněz.“ Řekl mu Gustav s pobaveným úsměvem. Musí o tom později říct Dunje. „Běž, už na tebe čeká. Pravděpodobně má hlad a čeká na to, až si objednáte a můžete se najíst spolu. On vlastně miluje takový druh jídla.“
Bill byl moc překvapený na to, aby odpověděl slovy. Jen přikývl, vzal si tašku a vystoupil z auta. Jen krátce zamával Gustavovi a rozešel se do restaurace. Vypadá to, že je ještě spousta věcí, které o Tomovi nevěděl. Bill jen letmo uvažoval, co ještě o něm neví, a jestli to chce všechno vědět. Část jeho mozku mu říkala, že ano.
Brzy byl uvítán letmým a jemným polibkem na dokonalé rty. „Čekal jsem na tebe. Doufám, že ti nevadí, že tě Gustav doslova unesl odtamtud. Myslel jsem, že budeš mít hlad a potřebuješ na chvíli zapomenout na tu nemocnici. Je McDonald v pohodě? Můžeme jít někam jinam, pokud chceš.“ Nabídl Tom a ruku si položil na Billova záda.
„Je to okej, opravdu. Jen jsem hodně překvapený, že pan přepychový má rád tak obyčejné místo pro nás smrtelníky.“ Bill si nemohl pomoct, ale trochu jej škádlil. Měl pocit, jako by Tomův dotek vzal všechen ten stres pryč.
„Pojďme si objednat a najíst se, pokud teda nechceš, aby pan Luxus nesnědl tebe namísto toho.“ Řekl Tom s úšklebkem a hrál si s piercingem ve svém rtu, flirtoval s ním. Nemohl si pomoct. Navíc Bill takhle více přírodní byl tak jiný než ten, kterého byl Tom zvyklý vídat, a to ho nažhavovalo. „Objednej si, cokoliv chceš, krásko.“
Bill si povzdechl. I přesto, jak miloval škádlit a vtipkovat s druhým mužem, nějak se k tomu nemohl přinutit. Udělal rychle objednávku a odešel zpátky ke stolu, zatímco Tom čekal na jídlo. Skoro se stočil do klubíčka na židli.
„Co se s tebou děje, kotě? Očekával jsi něco luxusnějšího, nebo tě trápí ještě něco jiného?“ Zeptal se Tom, položil tác s jídlem na stůl a byl překvapený, když Bill sebou cukl na židli. Nebylo to něco, co Tom očekával.
„Můžeme prosím… dneska neflirtovat? Jen jíst?“ Zeptal se Bill unaveně. I když mu Tomova přítomnost pomáhala relaxovat, právě teď ho stresovala. Všechno ho stresovalo a nesnášel to. Ignoroval Tomův pohled a rozhodl se v tichosti najíst. Cítil se provinile, že na toho druhého muže vyjel. Poprvé se Tom snažil být na něj milý.
„Chtěl jsem, abys přišel zítra ráno do kanceláře o půl hodiny dříve, abych tě mohl seznámit se vším, co se stalo s naším hlavním případem za ty dva dny, co jsi tam nebyl,“ řekl Tom po chvilce ticha, napil se svého pití a díval se na chlapce před sebou. Mohl vidět, že se děje něco špatného, ale nemohl prstem ukázat na to, co to je. „Nemusíš se bát o své známky. Chápu, že to, co se stalo, byla výjimečná situace. Navíc ti to nemám říkat, ale tvůj supervisor nebo učitel, nebo kdokoliv to je, se zítra staví, aby tě zkontroloval. Neřekl v kolik, ale bude to pro tebe jednodušší, pokud-…“
„Georg o tom ví. Viděl nás.“
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Parádní povídka jen čekám jak tohle skončí.
No…cele sa to nejak pokakalo. 🙂 Georg to vie. Bill sa tvari ze to nevie. Tom sa zmenil na skveleho muza. Som zvedava ako sa to bude vyvyjat.