autor: Darkness069
„Georg to ví, viděl nás.“
„Georg to ví, viděl nás.“
„Georg to ví, viděl nás.“
Ta slova se Tomovi přehrávala v hlavě jako nějaká hrozba, jako by se mu ta mantra snažila všechno posrat. Jeho jídlo zůstalo zapomenuto v ruce a zíral na druhého chlapce. Jestli se něco naučil ze své práce, tak odhadnout, zda mu někdo lže, ale teď se marně snažil získat nějaký náznak na chlapcově tváři. Nic nenašel. Tohle pro ně teď bude zaručeně obtížnější.
Tentokrát to byl Bill, kdo zvedl pohled a díval se nevěřícně na druhého muže. „C-co tím myslíš?“ zeptal se. Měl problém to pobrat. Už tak to bylo komplikované a Bill nebyl blbý a rozuměl Tomovi jasně. To jeho mysl byla až příliš vystresovaná. „Ale on to ví! Viděl nás líbat se. A řekl, že bys mě mohl vydírat kvůli známkám! Ani trochu tě to neznepokojuje?“
„Ty tomu nerozumíš, že ne, Bille?“ Zeptal se Tom a povzdechl si. Díval se Billovi přímo do očí. Ten pohled do očí jako by okolo nich vytvořil před světem zeď. „Drahocenný, naivní Bill Kaulitz. Rozešel se s tebou, když ti řekl tyhle věci? Řekl něco o svých citech k tobě?“ zeptal se a nadzvedl jedno obočí, které říkalo ‚pojď a zkus mi lhát.‘
„No, ne… řekl, že tě nemá rád a že se mu nelíbí, jak mě měníš a jiné věci,“ odpověděl Bill, musel prolomit ten pohled a dívat se jiným směrem, kde nebyl Tom. Proč se ptá na takové otázky? Nemůže to téma ukončit, aby mohli dojíst své jídlo?
Tom si namísto toho odfrkl. „Dobrá tedy. Nechám tě o tom přemýšlet, nebo to analyzuj, jak chceš, a uvidíme, jestli dojdeš ke stejnému závěru jako já.“ Pokrčil rameny a s pobaveným úsměvem sledoval, jak vychází na povrch to, co předpovídal. Jasně, že to nešlo způsobem, jakým plánoval, ale taky nemohl říct, že by byl naštvaný ohledně výsledku, který začínal vidět.
„Co? Jaký závěr? O čem to mluvíš?“ Zeptal se Bill a dožadoval se odpovědi. Bylo celkem jasné, že ten druhý muž ví něco, co on ne, něco hodně důležitého. Co to bylo za blbost ‚přemýšlej o tom a dojdi k závěru‘? Bylo to směšné, kravina, kterou řekneš dítěti, aby tě přestalo otravovat. „Tome, řekni mi, kurva, o čem mluvíš, nebo teď odejdu, i kdybych měl jít domů po svých.“
Tom protočil očima a vychutnával si hranolku. „Nemůžu ti to říct, protože bys řekl, že je to hovadina, a dostal by ses do problémů. Musíš to vidět sám, co pro tebe dělám, ne protože ti to někdo řekne, abys tomu uvěřil. Jen přemýšlej, cos mi právě řekl, co tvůj přítel udělal a co jsem udělal já. Věřím tomu, že jsi chytrý dost.“ Řekl a díval se na svého společníka. „Teď pokračuj v jídle, a pak tě zavezu, kamkoliv budeš chtít, okej? Slibuju, že neudělám nic, až na líbání v autě tak dlouho, dokud se mě nebudeš snažit nakopat nebo tak.“
Bill zasténal; nesnášel Tomovu kuráž, ale pokračoval v jídle. I když si to nechtěl přiznat, měl celkem hlad a ten cheeseburger a hranolky zaplnily jeho břicho dokonale. Možná to nebyla super luxusní restaurace, ale pro Billa se to stočilo do úžasné večeře a přesně tohle potřeboval. „Bože, jsem plný. Vím, že je to nezdravé, ale miluju to.“
„To jsme potom dva,“ přikývl Tom a dopil zbytek koly. „Chceš zmrzlinu nebo něco? Víš, zákusek, abys své jídlo dokončil úplně.“ Nabídl a ignoroval pohled, kterým ho Bill propaloval. „Já si jeden dám, tak ti taky donesu, když už tam budu.“ Rozhodl, když nedostal žádnou odpověď, a zvedl se ze židle. „A počkej tady na mě, okej?“
Billova reakce byla podobná malému dítěti. Našpulil rty, ruce si překřížil na hrudníku a opřel se o sedadlo. Díval se na Toma výhrůžně. Jasně, že si toho druhý muž ani nevšiml, a i kdyby ano, nedával to najevo, a ještě na Billa pobaveně mrkl. Bill byl rozhodnutý, že se nebude bavit, Tom si to dle jeho názoru ani nezasloužil. Překvapilo ho, když před ním jako by odnikud přistála vanilková zmrzlina a jistý muž s copánky se na něj díval s téměř dětským úsměvem, což mu, jak si musel přiznat, slušelo.
„Neříkej mi, že jsi alergický. Když tak půjdeme pro zákusek někam jinam, pokud zmrzku nemáš rád. Slibuju, že je lahodná.“ Řekl Tom a olízl svou zmrzlinu. Byl to zajímavý pohled na jednoho z nejvlivnějších mužů v Berlíně, jak sedí v McDonaldu a užívá si vanilkovou zmrzlinu. Tom otevřel jedno oko a podíval se na Billa, byl rád, že vidí, jak ochutnává zmrzlinu. Ne moc lidí vědělo, že je Tom tak obyčejný, bylo to něco, co si schovával jen pro sebe.
„Nevěděl jsem, že máš rád tyhle věci. Myslel jsem, že si se mnou Gustav hraje, když to auto zaparkoval tady.“ Řekl Bill jemně a nedíval se na Toma. I potom všem, co se stalo, měl pocit, že se cítí pohodlně, když mluví s Tomem. Uvažoval, zda si bude moct takhle promluvit i s Andreasem. Pochyboval, když si uvědomil, jak se věci mezi nimi měly poslední dobou.
„Je hodně věcí, které o mně nevíš, Kaulitzi. Docela dost.“ Pokrčil Tom rameny a ukončil toto téma. Nebyl si jistý, kolik chce, aby toho o něm Bill věděl, zatím si nebyl jistý. Jasně, pořád chtěl toho kluka ošukat na nejbližší stěně, ale chtěl, aby po něm Bill toužil, žádal ho o víc a sténal jeho jméno způsobem, na který jen tak nezapomene. Se situací, která se právě stala, nevěděl, kdy to bude. Jen doufal, že brzy, a že se Bill konečně zbaví toho chlápka, který má titul jeho přítele.
Předtím, než si to uvědomili, zmrzliny i jejich dobrá večeře byly pryč. Tom se zvedl, natáhl ruku, abych uchopil tu Billovu, a vedl ho k autu. Dříve než nastoupil, ukradl si jeden jemný polibek a další hned poté, co dosedl na místo řidiče. Nebyl důvod, aby mu Bill říkal adresu, protože už ji znal.
Celá cesta byla tichá až k Billově budově.
Když auto konečně zaparkovalo, Bill se natáhl pro svou tašku, aby našel klíče. „Díky za večeři a za svezení, bylo to od tebe pěkné a já…“ začal Bill a byl připraven odejít, ale jeho proslov byl přerušen párem chutných a vášnivých rtů. Bill při tom polibku doslova tál a začal ho Tomovi oplácet se stejnou vášní, jakou dostával. Snažil se ukrást všechen kyslík zpátky a ukázat Tomovi, jak dobrý i on umí být.
Ani jeden neměli slov, když se od sebe odtrhli. Popadali dech, ale rozhodně se cítili lépe. Tom Trümper byl rozhodně potěšen. Rukou zajel na Billovu tvář a přejel mu po lícní kosti. Podíval se na něj a ukradl si další polibek. „Myslel jsem to vážně, co jsem tam říkal. Nevzdám se tě, není, kurva, šance, že se to stane.“ Řekl chraplavě a díval se Billovi do očí. Tom si ukradl ještě jeden polibek a pustil ho, aby mohl odejít. „Dobrou noc, Bille. Uvidíme se zítra ráno o půl hodiny dřív, nezapomeň.“
Bill musel spolknout knedlík v krku a přikývl. Byl totálně unesen a nemohl ze sebe nic srozumitelného vydat po tom, co se právě stalo. Naposledy, když byl takhle dobře políben, to bylo taky s Tomem a ne s Georgem. Bill se rozhodl, že nedovolí, aby ho to zase stáhlo na dno. Cítil, jak jsou jeho rty trochu oteklé, a byl si jistý, že jsou červené. Mohl stále cítit Toma ve své puse. Skousl si ret a vydal se pryč od auta. Mávnul Tomovi na rozloučenou a vydal se do svého bytu. Když zvažoval, co se za celý den stalo, neskončilo to zase tak špatně.
Den ještě nebyl u konce, protože na něj čekalo překvapení, další konfrontace.
„Trvalo ti dlouho dojet domů, Bille. Nebo jsi byl tak zaneprázdněný Trümperem, než aby sis vzpomněl, že máš místo, kam se máš vrátit? Má krásné auto, aspoň to odsud tak vypadá.“ Řekl Andreas, když konečně viděl svého nejlepšího kamaráda, jak vchází do dveří svého bytu, kde on na něj čekal už hodinu. Mohl říct, že se zastaví, ale taky byla pravda, že Bill měl být už dávno doma a nebyl. „Musíme si promluvit. Vážně a teď hned.“
„Říkám ti, že mě Gustav vyzvedl a jeli jsme do McDonalda, opravdu. Tom a já jsme tam jen seděli, jedli a mluvili. Nic jiného se nestalo.“ Bill si povzdechl. Byl unavený vysvětlováním, které mu jeho nejlepší kamarád nevěřil. Jasně, že Bill chápal, že je trochu skeptický, ale Andreas mu měl věřit a ne ho obviňovat, že si to rozdává s někým jiným. „Kdybych s ním šukal, tak ti to řeknu, okej? Říkám ti všechno.“
„Nemůžeš z toho vinit mě. Už to nejsi ty, Bille! Chodíš skoro každý víkend do klubu, do práce se oblékáš až moc stylově, a sakra, dokonce se i líbáš s jiným mužem, zatímco tvůj přítel leží vedle tebe v bezvědomí. Ty nejsi takový, Bille, a ty to víš!“ Zvýšil hlas Andreas, zatímco v ruce držel plechovku koly. Díval se na svého nejlepšího kamaráda.
„Jak můžeš vědět, jaký jsem, Andreasi? Možná jsem se změnil, možná ne. Nikdo, kurva, nezůstane napořád stejný.“ Bill si nemohl pomoct a začínal být naštvaný. Co, ksakru, bylo se všemi, že mu říkali, jaký je nebo jaký by měl být? „Taky se měníš, ale nevidíš mě, abych si pohrával s tvojí hlavou. Dělá to ze mě špatného kamaráda?“
„To jsem neřekl! Ty jen… odteď se musíš držet dál od Trümpera. Vážně! Mění tě ve svoji loutku! Brzo budeš arogantní a budeš vyjebávat s každým okolo sebe, jako by na tom nezáleželo, přesně jako to dělá on.“ Andreas byl naštvaný a zvyšoval hlas.
„Drž už, kurva, hubu! Nemění mě v nic, vůbec ho neznáš! Jediné, co víš, je, co píše bulvár. Viděl jsem tu tvář, kterou všem neukazuje! Je se mnou jiný.“ Řekl Bill a v ruce svíral malý polštář, kterým se uklidňoval. Jeho tělo se třáslo, jak byl frustrovaný, cítil hněv a zklamání ze svého takzvaného nejlepšího kamaráda. „Napadlo tě, že možná on nemění mě, ale já sám přicházím na něco o sobě? Co když je to moje nová stránka?“
„Oh, tobě se líbí chovat se jako děvka? Dobře, tím jsi to všechno vylepšil.“ Řekl blonďák a ironicky se zasmál tomu, jak směšné to bylo. „Proto jsi souhlasil s tím, že se k němu dostaneš, jakmile se o tebe začal zajímat? Hraje si s tebou, abys mu věřil, že jsi pro něj někdo speciální, aby se dostal k tvému zadku, a potom tě odkopne a nebudeš ho už zajímat, a ty to víš.“ Čelil mu Andy, protože viděl, jak se Trümpera zastává. „Proč ho tak bráníš? Nutí tě do něčeho? Nebo jsi jen tak laciný, že nedokážeš udržet své kalhoty na sobě, když jsi okolo něj? Byl jsi tak nevinný a věrný kluk! A teď Georga podvádíš každý den, jako by to nic nebylo!“
Když se Andreas podíval na Billa, byl překvapený bolestí, kterou viděl v jeho očích. Viděl v nich plno bolesti a stékající slzy, byl zlomený a zklamaný. Aniž by si to uvědomil, položil svoje pití na stolek a natáhl ruku k Billovi, která mu byla odstrčena. Šokovaně se na něj podíval.
„Neznáš ho a taky neznáš mě.“ Billův hlas byl tichý, unavený a bolestný. „Nemáš vůbec ponětí, jak na tom jsme a co se mnou dělá. Není to pro mě lehké, protože Georg pro mě byl vždycky drahou osobou.“ Řekl a odmítal se podívat jinam než do svého klina. „Georg je sladký a mám s ním pocit bezpečí, ale věci mezi námi nejsou tak skvělé, jak si myslíš. Tom možná není tvoje ideální představa chlapa – sakra, ani moje ne, ale cítím se s ním tak živý, dává mi vášeň a líbí se mi ten pocit! Tak dobře, jako když jsem s ním, jsem se necítil už dlouho. S ním nejsem jen trofej, pěkný přítel, který má povinnost zůstat pěkný, udržovat čistý dům a vařit. S ním jsem smysluplná osoba, cítím se, jakkoliv chci v ten moment. Ty tomu nerozumíš, takže odejdi.“
Andreas zíral na svého kamaráda, když mluvil. Nikdy ho nenapadlo, že se věci tak obrátí, a uvažoval, proč si toho nevšiml. „Bille – já…“ Zkoušel se omluvit, ale zastavil se, když viděl, jak jeho kamarád ukazuje na dveře.
„Řekl jsem, abys odešel. Chci být sám a přemýšlet. Nevolej mi.“ Řekl Bill unaveně a ani se na svého kamaráda nepodíval. Jen se otočil a odešel do jiného pokoje. Nechtěl nic vědět o Andreasovi. Bohužel neviděl jeho smutný pohled.
O půl hodiny později si Bill vzal mikinu, klíče, peněženku a telefon a odešel z bytu. Dusilo ho, že všude cítí Georgovu přítomnost, a nakonec nebyl schopný to unést. Bezcílně procházel ulicemi, až došel do malého parku. Vypadal opuštěně, pro něj perfektní. Sedl si na kovovou prolézačku, díval se na tmavou oblohu a kousal si ret.
Pak začal lhostejně procházet kontakty v telefonu a hledal pro něj tak známé číslo. Vytočil ho.
„Řekni mi, že nejsem levná děvka. Řekni mi, že co dělám, má význam,“ začal mluvit dřív, než ho osoba na druhé straně vůbec stihla pozdravit. Bolelo jej srdce stejně jako tělo a duše, a potřeboval něco, co ho uklidní. „Opravdu jsem se změnil k horšímu? Jsem tak lehce manipulovatelný, jak si myslí?“
Na druhé straně města Tom odhodil ručník po sprše, kterou si právě dal, a snažil se najít spodní prádlo. Poslouchal hlas plný žalu na druhé straně. „Bille? Jsi to ty? Co se stalo, zlato?
„Řekni mi, prosím, co pro tebe doopravdy jsem? Vtip, záliba? Další skóre do tvého nekonečného seznamu na jednu noc?“ Dožadoval se Bill a sevřel oči, když v ruce svíral malý elektronický přístroj, jako by to byl jeho život. „Už ani nevím, co dělám… nevím…“
„Hej, drahý… uklidni se, ano? Co se děje? Před pár hodinami, když jsem tě vysadil před domem, jsi byl v pohodě. Kde se tohle všechno najednou vzalo?“ zeptal se Tom. Byl zmatený a nechápal, co se děje. Odešel ke skříni, aby si našel nějaké tepláky, neřešil, že jeho tělo je ještě mokré. „Jsi mnohem víc než to, cos řekl. Pokud bys byl jedno z toho, nebyl bych tak odhodlaný tě mít, nemyslíš? Jsi jiný než ostatní.“
„Proč?“ To byla jednoduchá otázka, ale měla nekonečně mnoho možných odpovědí. Bill si nebyl jistý, co očekávat, ale zanadával, když mu vyhrklo z očí pár slz. Nic neřekl a zůstal zticha, nechtěl propásnout ani jedno slovo.
„Proč? Proč ne? Jsi krásný, ano, ale taky zábavný, zajímavý, jsi odvážný a nebojíš se na něco zeptat, nebo mi dokonce odpovídat. Chci tě, tak jako jsem po nikom nikdy netoužil. Jsi pro mě jako droga, které se nemůžu zbavit.“ Řekl Tom a cítil se trapně se vším, co právě řekl. Chodil po pokoji tam a zpátky. „Podívej, proč mi neřekneš, co se stalo… nebo tě můžu vyzvednout a můžeme si promluvit tváří v tvář.“
„Pohádal jsem se s Andreasem. Nejsem v bytě,“ přiznal Bill. Za normálních okolností by byl až moc hrdý na to, aby něco takového přiznal, ale teď na tom nezáleželo, protože momentálně žádný byt neměl. Nevěnoval moc pozornosti tomu, jak to místo nazval, většinou nezáleželo na tom, jak to nazve, ale teď cítil, že už to nemůže nazvat domovem. Připadalo mu, že už domov nemá.
Tom zíral na hodiny na nočním stolku, bylo už docela pozdě a pro někoho, kdo vypadá jako Bill, rozhodně nebylo bezpečné být venku. „Okej, kde jsi? Vyzvednu tě a můžeme jít, kamkoliv chceš.“ Nabídl a rozešel se ke skříni, aby si oblékl tričko.
„Hmmm… v nějakém parku. Není potřeba, abys pro mě jezdil, můžu jít sám,“ odmítl Bill nabízenou pomoc. „Jen jsem potřeboval slyšet tvoje odpovědi, tvůj hlas. Jsem tak v prdeli.“ Řekl konečně a nechal uniknout vzlyk. Potvrdilo to to, co Tom předvídal.
„Hej, neplač, ano? Jen mi řekni, který park, a budu tam do pěti minut. Už hledám klíče.“ Řekl Tom. Zrovna když potřeboval klíče od auta, tak tam nebyly a on si nebyl jistý, kde je nechal. Napadlo ho, že by to mohl mít na svědomí Scotty. Ten pes miloval krást mu věci a schovávat je, a vypadá to, že v tu nejhorší možnou dobu. Karma je svině.
„Ne, opravdu! Jen… mluv se mnou, dokud tam nedojdu, okej? Je mi jedno, o čem, jen se mnou mluv. Řekni mi o tom případu.“ Dožadoval se Bill a zvedl se z místa, kde seděl. Bylo chladněji a větší tma. Možná bylo na čase jít. Bylo dobře, že si pamatoval, kudy se vydat.
Tom zasténal a stále hledal svoje klíče. „Okej, snažíme se dovézt specialistku na děti s homoparentními rodinami, abychom jim dokázali, že matka lesbička není pro děti tak škodlivá, jak chtějí, aby to vypadalo. Podle náboženských keců z Bible chtějí ty děti poslat prakticky do pekla,“ mluvil, zatímco prohledával celou kuchyň.
Billovi trvalo deset minut, než přerušil Tomovu řeč o případu a právech gayů. Po celý čas byl paranoidní a díval se kolem sebe, měl strach, že by mohl být přepaden. Ne že by u sebe měl něco cenného. „Jsem tady, je mi líto, žes nemohl najít své klíče. Doufám, že je později najdeš.“ Řekl a stiskl tlačítko na výtahu. „Děkuju, žes mě poslouchal. Uvidíme se v kanceláři o půl hodiny dříve, že? Dobrou noc, Tome.“ Řekl rychle a položil telefon předtím, než druhý muž stihl říct jediné slovo.
Tom zíral na svůj telefon, když byl hovor náhle ukončen. „Co to kurva? Sakra, Kaulitzi!“ nadával Tom. Nesnášel ten pocit bezmoci a toho, že nevěděl, co se děje. Snažil se mu ještě několikrát dovolat, ale šlo to rovnou do hlasové schránky. Debil si vypnul telefon. Tom zasténal a rozešel se zpátky do ložnice. Jakmile vešel dovnitř, spatřil Scottyho na posteli, jemuž vedle packy ležely jeho klíče od auta. „Ty malý bastarde, máš štěstí, že jsem milovník zvířat.“
Bill si povzdychl a zavřel za sebou dveře, telefon někam položil. Záznamník blikal, a hned jak z první zprávy rozpoznal Andreasův hlas, všechny smazal a rozešel se do ložnice. Bylo divné být sám, ale neměl jinou možnost. S věcmi se vypořádá zítra.
Spánek se dostavil až později a byl bezesný a nepokojný.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
No páni, to bylo docela dramatické. Skoro se mi vařila krev, když Andreas vyčítal Billovi, že je jiný. Já tak příšerně nemám ráda, když mi někdo říká jaká jsem, jako by to snad mohl vědět lépe než já.
Chápu, že je Bill ze sebe zmatený, ale věřím, že si půjde pro své štěstí a přestože to nebude jednoduché, zvládne to.
Krásný díl, děkuji 🙂
Tak to byl nervák já se bála že se mu něco stane v tom parku Bill je zmatený ale určitě se rozhodné dobře Andreas místo aby jej pochopil tak mu tak sprostě vynadá.
Tom nám začíná tát 🙂 těším se, až nám ukáže víc slabých stránek.
Podla mna Tom Billa zlomi na nieco viac az ked vyjde s citmi von.