autor: Emilia
Ačkoli přetrvávalo léto v plném proudu a teplota se většinou během dne vyšplhala až ke 30°C, dnešní odpoledne v Berlíně se neslo v pochmurnějším duchu. Slunce si hrálo na schovávanou za temně modrými mraky pokrývajícími celou oblohu. Sem tam se spustila drobná kapka. Jedna taková spadla na čelo muže s havraními vlasy. Vzhlédl vzhůru, setřel si ji z čela a nakrčil obočí.
„Skvělý…“ Zamručel. Nebylo nic „lepšího“ než jízda na motorce v dešti. Obvykle by v takovém nečase ani nevystrčil nos z domu, ale jeho chlupatému čtyřnohému kamarádovi došlo jídlo, takže neměl na výběr. Když byl hladový, nebyla s ním kloudná řeč. Ďábel si byl jistý, že měl jídlo mnohem radši než jeho samotného. Nevěrník jeden a já se pro něj tak obětuju, pomyslel si Ďábel a zakroutil přitom hlavou. Teď mířil již mnohem svižnějším krokem ke své motorce, ale vtom se zarazil a zamžoural do dálky. Zdálo se mu, že osoba, která procházela kolem výloh obchodů s oblečením, mu přišla povědomá. A opravdu, když popošel blíž a lépe zaostřil, poznal elegantní dámu se šedivými vlasy.
„Jaký krásný den pro malou procházku.“ Řekl kytarista se slyšitelnou ironií v hlase, jakmile k ženě došel, a schválně použil výrazy pro něj neobvyklé. Žena se otočila a okamžitě, poznávajíce kytaristu, se vřele usmála.
„Bille! Jaké překvapení.“ Zvolala a v jejím hlase bylo slyšet, že mladšího muže velmi ráda vidí.
„Co vy tady?“ Pozvedl obočí v otázce. Podivil se, protože tohle nebyla zrovna část města, ve které by se zdržovali lidé jako ona nebo Tom.
„Ále, chtěla jsem si koupit nějaké šaty. Rodina mi chystá oslavu narozenin, tak sháním něco, v čem budu vypadat nejmíň o 20 let mladší.“ Adelaide mávla rukou.
„Tady?“
„No to víš, já si na ty nóbl věci moc nepotrpím a někdy lze i v secondhandech nalézt skutečné perly za skvělou cenu.“ Mrkla Adelaide potutelně na kytaristu. Ten musel na znamení souhlasu pokývat hlavou. On sám většinu života nosil věci z druhé ruky.
„Takže narozeniny…“ Odmlčel se na chvíli zamyšleně. „To je ta část, kdy bych vám měl přát, ať jste šťastná až na půdu, ať skočíte padákem z letadla nebo zkusíte bunjeejumping, abyste nelitovala, že jste v životě nezažila žádný vzrůšo, a ideálně vám přitom zůstaly všechny kosti pohromadě. A abyste si našla ňákýho frajera s Rolls Roysem, co vás zajistí až do hrobu
a nechá vám rakev posázet drahejma šutrákama.“ Dokončil kytarista s úšklebkem. Adelaide se musela nahlas zasmát.
„Myslím, že bude stačit všechno nejlepší.“ Odvětila s úsměvem na rtech.
„Co takhle panáka?“ Navrhnul mladší muž s výzvou v očích. „Takový věk už je potřeba pořádně zapít. A ne, na věk se vás nezeptám. Pravý gentleman se ženy nikdy neptá na věk. Dovedu si to dost dobře představit.“ Poškádlil ji Bill a Adelaide se rty znovu zkroutily do úsměvu.
„Chlapče, ty jsi teda dílo.“ Nevadily jí Billovy přidrzlé poznámky. Věděla, že to nemyslí zle. A líbilo se jí na něm právě to, že byl tak přímý.
„Tak můžeme?“ Bill Adelaide nabídnul své rámě a ta ho bez váhání přijala. Šli pěšky do baru, který byl vzdálený asi kilometr od místa, kde se potkali. Adelaide neměla tušení, kam jdou, a nechala se překvapit. Pár metrů před barem je zastihla menší sprška. Bill pomohl Adelaide dolů se sáčkem, které měla na sobě, a objednal dva panáky whisky.
„Doufám, že mě to takhle v poledne nedorazí.“ Zasmála se Adelaide, když barman skleničky přinesl.
„Spíš vás to vzpruží, tak na to vaše.“ Přiťukli si a oba do sebe kopli skleničku na ex. Kytarista se podivil, že u toho Adelaide nehla ani brvou. Byl to jiný kalibr než Panenka, která do sebe nemohla dostat ani nějaký sladký dryák.
„Ďáble, seš to ty?“ Zaťukal mu na rameno muž, který mířil k baru. Bill v něm poznal známého z místní čtvrti. Byla trochu slušnější než ghetto, a lidi odtamtud sem tak často nechodili. To byl také důvod, proč zvolil tohle místo. Ďábel se s mužem pozdravil.
„Nechceš si s náma dát partičku?“ Muž pohodil hlavou ke stolu, od kterého přišel. Seděli tam další 4 muži. Bill se ďábelsky usmál.
„Já ne, ale mám tu s sebou někoho, kdo jo.“ Mrknul na Adelaide.
„Já? No já nevím, naposledy jsem takhle hrála, když mi bylo o 30 let míň.“ Řekla Adelaide nejistě, jak vzpomínala na staré časy.
„No vidíte, připomenete si zlatá mladá léta.“ Bill přešel k Adelaide a chytil ji za ruku, aby ji vytáhl od stolu. Představil ji svému známému a pozdravili se i se všemi u stolu. Kytarista je všechny neznal, ale u téhle hry ani nebylo potřeba.
„Vážně se nepřidáš?“ Snažil se ho zlákat naposled jeho známý.
„Ne, ale moc rád se podívám na to, jak vás tady všechny obere.“ Zasmál se kytarista, hodil na stůl zmuchlané bankovky jako vklad za Adelaide a přisunul si židli od vedlejšího stolu, na kterou si obkročmo sedl, a ruce si položil na opěrku. Ostatní se zasmáli a mrmlali si pod nos, že se ještě uvidí. Bill se musel ušklíbnout. Když spolu s Adelaide hráli poprvé, říkal si přesně to samé. Jak by ho mohla taková stařenka obehrát. A pak se nestačil divit. Byla to vskutku brilantní podívaná. Všechny ty kamenné výrazy okolo, jen Adelaide se sem tam usmála.
„Full house pánové, je mi líto.“ Řekla Adelaide s vítězným úsměvem, když složili s posledními dvěma hráči karty na stůl.
„To snad není možný.“ Bručeli ostatní a Billovi se skvěl na tváři vědoucí úšklebek. Chvílemi si nebyl jistý, zda to vyjde, ale nakonec je všechny přehrála tak jako jeho tenkrát. Tohle mu přišlo vážně docela dobré a velice se pobavil.
„Výhra je vaše.“ Řekl jeden z hráčů a pokynul Adelaide doprostřed stolu, kde ležely sázky ostatních. Adelaide shrnula bankovky k sobě, začala je rozdělovat na 6 kupiček a položila před každého hráče jednu.
„Vážně?“ Zakroutil Bill nevěřícně hlavou. Ostatní také překvapeně koukali.
„Děkuji za hru, pánové, bylo mi potěšením.“ Loučila se s nimi Adelaide a všichni muži vstali od stolu a uznale se jí poklonili hlavou. Opravdu se jim nestávalo denně, že by je porazila žena, a ještě v tomhle věku. Než vyšli s Billem ven, Adelaide se zastavila a strčila Billovi do přední kapsy kožené bundy část peněz, která jí zůstala.
„Nejenže rozdělíte většinu výhry, ale rozdáte ji celou. Jste snad charita?“
„Mám dobré srdce.“ Zasmála se Adelaide.
„Nebo jste spíš šílená.“ Protočil Bill oči a žena s popelavými vlasy se zasmála.
„Díky.“ Poděkovala Billovi.
„Vyhrajete, necháte se obrat, a ještě za to děkujete. Co to s váma je, dámo?“
„Děkuji za to, že jsi mi dal pocit, jako bych byla o 20 let mladší. Byla jsem trochu nervózní, to víš, takhle naostro jsem už dlouho s nikým nehrála. Ale jak jsem se do toho dostala, vážně mi to připadalo, jako bych znovu omládla.“ Zasnila se Adelaide s rukou na hrudi.
„No, bylo to dost drahý, ale hádám, že to stálo za to.“ Odfrknul si Bill a lehce se pousmál.
„A já, že jsem dílo. Oproti vám mám ještě co dohánět.“
„Co já, stará bába, bych s takovými penězi dělala.“ Mávla Adelaide rukou.
„Mohla byste zkusit ten padák.“
„Myslím, že toho vzrušení jsem měla dneska až dost.“
Procházeli spolu mokrými ulicemi a dýchali čerstvý chladný berlínský vzduch. Po cestě narazili na květinářství a Bill do něj zaplul, načež vyšel s jednou rudou růží, kterou koupil z části vyhraných peněz, aby si z toho Adelaide odnesla aspoň něco domů.
„Všechno nejlepší.“ Podal jí růži s jednoduchým přáním k narozeninám.
„Děkuji, ta je krásná. Snažíš se mi ukrást srdce, chlapče?“ Zasmála se Adeilade a vzala si od něj květinu, ke které ihned přičichla.
„Žádný strachy, to fakt není moje parketa. Jste první a pravděpodobně poslední ženská, který jsem dal kytku.“ Ušklíbl se Bill.
„Je hezké být ještě v tomhle věku v něčem výjimečná.“ Usmála se Adelaide. „Řekla bych, že jsi na kradení srdce docela přeborník.“ Zadívala se starší žena významně Billovi do uhelně temných očí. Kytaristovi docvaklo, že naráží na Toma.
„Jo, řek bych, že dělám pokroky. Už týden jsme spolu nemluvili.“ Utrousil s ironickým úšklebkem a v jeho očích se na malý okamžik blýskla hořkost.
„Víš, za tou neoblomnou fasádou, co se snažíme nosit, se toho někdy skrývá víc, než si myslíš.“ Vyřkla Adelaide jedno ze svých mouder.
„Nejsem si tak jistý, zdá se být spokojený se svým manžílkem.“ Bill ohrnul ret, když se zmiňoval o Theovi.
„Oh, s Theem? Je to hodný kluk, to je pravda.“
„Posledně se mi snažil vyrazit zuby, fakt milej kluk.“ Utrousil sarkasticky kytarista.
„Jen má o Toma strach.“
„Takže jste na jeho straně? Právě jste mi zlomila srdce.“ Bill se hraně dramaticky dotknul levé strany hrudníku.
„Jsem na Tomově straně. Chci pro něj jen to nejlepší, a hlavně, aby byl šťastný.“ Podívala se na mladšího muže smířlivě Adelaide.
„Tak to jsme dva.“ Řekl Bill pro změnu vážně.
„Skvělé, tak to potom víš, co bys měl udělat.“ Usmála se stařenka lišácky.
„Vím?“ Pozvednul Bill obočí v otázce.
„Ale jistě. Jinak by ses nevrátil, pravda?“ Adelaide jemně poplácala Billa po tváři. „Měj se, chlapče, a děkuji.“ Pozvedla růži, stiskla mu na rozloučenou paži a zamířila k parkovišti, kde na ni měl čekat Tim. Bill zůstal stát na místě a koukal se za ní, dokud bezpečně nenastoupila do auta. Poté se otočil a rozešel se ke svojí černé krásce.
…
„Hmmmm… mmm.“ Adelaide si potichu broukala, když v kuchyni dávala růži od kytaristy do vázy. Chtěla si ji postavit do pokoje na stůl, a tak se vydala po schodech nahoru. Cestou narazila na Toma, který mířil do kuchyně pro něco k snědku. Venku bylo pochmurně, a tak se s Theem váleli půl dne u televize. Proto když na to přišlo a dostali hlad, Tom se rozhodl, že si protáhne kosti a obstará jim jídlo sám místo toho, aby prosil služebnictvo.
„Jéé, ahoj, Aduško, to je ale krásná růže, od koho jsi ji dostala? Že by nějaký tajný ctitel?“ Tom vesele pozdravil Adelaide a škádlivě se na ni culil. Ani nevěděl, že byla pryč. Poznal, že není z jejich zahrady, protože takové v ní nepěstovali. Znal tam každý záhonek, často si tam dělával při pěkném počasí úkoly, než začaly prázdniny.
„Daroval mi ji jeden pekelník. Měla jsem podle něj málo černou duši, tak se rozhodl mě zatáhnout do nějakého toho hříchu. Je tak lehké propadnout těm jeho temným očím.“ Povzdechla si Adelaide a uculovala se u toho.
Tom nakrčil obočí, jak mu to chvíli šrotovalo v té jeho blonďaté hlavě, a potom otevřel ústa v údivu. „Oh, tys byla s Billem?“
„Náhodně jsme na sebe narazili a strávili jsme spolu nějaký čas.“ Pokývala Adelaide hlavou na souhlas.
„Vážně?“ Tom se snažil znít klidně a s nezájmem. Né, vůbec nežárlil, že on už o něm neslyšel celý týden a Aduška si s tím chuligánem strávila celé odpoledne.
„A co jste dělali?“
„Pozval mě na panáka. No a představ si, potkal se tam s nějakým známým, který tam hrál s dalšíma chlápkama poker. Tak jsme se k nim přidali. Bill mě do toho zatáhl, ale sám nehrál, nechtěl se prý nechat obrat o životní úspory, drzoun jeden.“ Zasmála se Aduška, než pokračovala. „Takže nechal hrát mě. A já to celé vyhrála. Byla jsem nervózní jako čert, to ti povím, protože jsem takhle naostro nehrála hezkou řádku let. Ale byla to zábava a pro mě pěkný adrenalin.“ Aduška vzpomínala na kamenné výrazy spoluhráčů a napětí, které u stolu panovalo. Tom si to uměl živě představit. Všechno, co kdy s Billem dělal, bylo plné vzrušení, napětí a adrenalinu. Píchla ho závistí u srdce. Na druhou stranu byl na něj naštvaný. Čekal, že se mu alespoň ozve po tom, co se posledně málem políbili. Ale on? Né, pěkně na něj kašlal ani mu nenapsal. A on se přece nebude ozývat první, proč by se doprošoval?
„A neříkal něco?“ Zeptal se nenápadně.
„Co máš na mysli?“ Zeptala se škádlivě Adelaide. Moc dobře věděla, jak to Tom myslel.
„Noo, já nevím. Nezmínil se třeba o mně?“ Tom sklopil pohled. Nechtěl, aby to vypadalo, že ho to nějak moc zajímá. Adelaide ho však znala příliš dobře a věděla, která bije.
„Někdy se za mlčením skrývá víc, než si myslíš.“ Řekla chytře.
„Jo, třeba ignorace?“ Odfrknul si Tom a nakrčil nos.
„Nebo něco, co je hodně těžké položit do slov.“ Adelaide mrkla na Toma, a jak mířila ke svému pokoji, dál pokračovala v jemném broukání.
„Bezva, to ti pěkně děkuju, Aduško, teď toho vím o moc víc.“ Utrousil si pro sebe ironicky Tom a seběhl schody do kuchyně, málem se cestou přerazil, jak měl zase plnou hlavu muže s havraními vlasy.
…
Venku byla už tma, když se Ďábel proplétal uličkami ghetta, jak mířil ke své krásce. Sešel
se dnes s Fredem a taky s Gustavem. Ten byl samozřejmě překvapený, že se Ďábel vrátil, ale v příjemném slova smyslu. Zůstali trčet v baru několik hodin u pár skleniček a snažili se dohnat čas.
„Někam se chystáš?“ Ozvalo se mu za zády ve chvíli, kdy si chtěl nasadit helmu. Ďábel se otočil a uchechtl se, když se kolem něj rozestavěli tři statní muži. Nebyl tu sice dva roky, ale kobrákovy gorily by poznal kdekoli a kdykoli. Chtěl svůj návrat co nejvíce utajit, ale nejspíš už se to tak trochu rozkřiklo.
„Jo, tak mi radši uhněte.“ Prohodil drze Ďábel a strčil klíčky do zapalování.
„Náš šéf by s tebou rád hodil řeč.“ Zaburácel hlas jednoho z mužů.
„Tak to je smůla, že soukromý interview nedávám, tak si dejte vodjezd, nemám čas marnit čas.“ Mrkl na ně Ďábel. Muž se zamračil a sáhl do svého pouzdra po zbrani. Čekal, že s Ďáblem budou problémy.
„Ty teď nikam nepojedeš. Půjdeš s náma!“ Zakřičel výhružně. Ďábel s povzdechem pověsil helmu na jedno z řídítek a otočil se k muži se zbraní čelem.
„Vážně jsem se snažil bejt milej.“ Začal a pomalými kroky se blížil k muži, až se mu zbraň skoro dotýkala čela. „Ale vaše opičí mozky to prostě nepobíraj, no nic.“ Ďábel se rozmáchl, chytil zápěstí muže, ve kterém třímal zbraň, přehodil si ho přes záda, a zbraň mu vysmekl. Muž vykřikl bolestí z poškozeného zápěstí. Ďábel pohotově namířil zbraň na druhého muže a střelil ho do nohy. Ten se bolestí skácel k zemi. Než třetí gorila stihla vytáhnout zbraň z pouzdra, uslyšel nad sebou Ďáblův hlas, a když zvedl pohled, uviděl blízko svého obličeje hlaveň zbraně, kterou na něj mířil.
„Tsss tss tss, ani na to nemysli. Posbírej si své opičí kámoše a vyřiď šéfovi, že až budu mít chuť dát s ním řeč, stavím se. Nemám zrovna v lásce, když mi někdo říká, co mám dělat.“ Sykl výhružně Ďábel, poté vytáhl ze zbraní zásobníky, strčil si je do kapes a zbraně pohodil zpět na zem. Odkráčel se svým typickým sebevědomým úšklebkem k motorce, na niž v mžiku naskočil, nastartoval a zbyla za ním jen čára, ze které se odpařilo trochu kouře. Uvnitř ovšem nebyl tak klidný a vyrovnaný, jakým se napovrch dělal. Zajímalo ho, co po něm mohl starý kobrák chtít. Kdyby věděl o té operaci, kterou Ďábel před dvěma lety vedl, nechal by ho přece na místě odprásknout. Tak co mohl chtít? Nevěděl, ale musel se mít na pozoru. Bylo mu jasné, že tímhle setkáním to rozhodně neskončilo.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Adelaide se nezdá, ale pěkná šibalka je to 😀 Hrozně se mi ale líbí, jaký s Billem mají vztah. Ona je taková jakoby maminkovská, zatímco Bill je neposlušný kluk, který si nechce nechat mluvit do života, ale stejně s ní nemá na vybranou. A opravdu se mi líbilo, jak si s ní s klidem povídal, vzal ji do baru a všechno kolem. Jen mi ho je krapet líto, jelikož Aduška umí člověku nasadit brouka do hlavy.
A Tom byl roztomilý, když na ni žárlil a ještě se v duchu urážel, že se mu Bill ani neozval 😀 Něco mi ale napovídá, že se brzo zas uvidí a tentokrát nezůstane jen u "skoro políbení". Ale to ze mě možná jen mluví velká Billova a Tomova fanynka, která by si přála, aby si oba chlapci přišli na své "^-^"
Ah, ale poslední odstavce mě tedy značně znervózněly, to ti povím :// Jistě, nečekala jsem, že by všechno mohlo jít jako po drátkách, jenomže zrovna kobráka jsem nečekala. Teď mi bude celý týden vrtat hlavou, co by po Billovi jen mohl chtít ://
Tak či onak ti ovšem musím poděkovat za další skvostný díl, na který jsem byla nastartovaná už ve tři čtvrtě na čtyři. Vůbec jsem kvůli tomu na blogu nerefreshovala stránku každých deset vteřin, kdepak 😀
Perfektní práce, jako vždy ^^
Ten začátek byl úžasný! Miluju ten vztah, který se vytvořil mezi Billem a Adelaide a nedivím se, že Tom žárlil. Určitě by se taky nebránil růžičce od samotného Ďábla 🙂 Tihle tři by tvořili naprosto dokonalou rodinku. Jen škoda, že Billova minulost klepe na dveře. Tak nějak jsem doufala, i když zřejmě marně, že tohle už je za námi a že už dají Billovi pokoj…
A Bill už by se měl konečně vzmužit a jít z té své Panenky vylíbat duši, protože pak už by Panenka po nějakém Theovi určitě ani nevzdechla!!!
Zdravím ve spolek 🙂! Jsem tu poměrně nová a proto se na Vás obracím s žádostí o radu… Mohla bych zde na blogu najít nějakou podobnou povídku, jako tuto s Ďáblem, nebo “My bodyguard” od Muckátka, kde by kluci měli poněkud prohozené role a tím matchem by byl v příběhu Bill na místo Toma? Jen tak pro změnu, je to příjemné zpestření 😄. Předem děkuji za jakýkoli návrh či reakci, bude-li nějaký/á. 👋
[1]: Kéž byste měla pravdu – s druhým odstavcem 😁! Ten celibát mezi Pekelníkem a Panenkou už je vážně k nevydržení 😈!!!
[2]: ne pouze vylíbat 😅 něco mi říká, že až tohle propukne, bude to veliké 😀. Po tom všem přeci nemůže zůstat jen u kisses 💋 i když možná se pletu, ale i tak je tedy stejně děsivé, že pro ně by to bylo teprve podruhé…………………
[3]: Tak jsem ti tu napsala dlouhou odpověď i s odkazy na povídky, ale bohužel to blog vyhodnotil jako spam, takže ještě jednou a bez odkazů.
Dalo by se říct, že povídka Die Wächter tomu popisu odpovídá, ale je to takove specifické téma, děj je zasazen do historie.
Možná i povídka 815, i když ta Billova role macha je tam trošku sporná, spíš jen zezačátku.
Dále povídka povídka FOE a taky rozhodně povídka Vicious.
Ještě bych doporučila povídky Duality, Escort, The Christmas cynic, a moji milovanou SCN11B.
Všechno to jsou překlady, kromě těch prvních tří jsou to moje překlady, v těch se vyznám tak néjak nejlíp.
Přeju příjemné počtení 🙂
Krásný začátek Bill z Adel mají pěkný vztah Tom pěkně žárlí a ten konec se mi vůbec nelíbí.
Aduška je kobra 😀
Konečně mi přijde že i Ďábla dohonily nějaké pocity a jeho srdce není tak černé jak si mysli. Byla to žárlivost teďka? 😈 doufám že se zase nedostane do nějakého problému… musí už Tomovi ukázat jak se mu stylskalo! 😀
Díky za díl a moc se těším na další 😍
[6]: Strašně moc děkuju za obsáhlé doporučení, jste nejlepší ❤️🥇😀. Die Wachter & Escort jsem nedávno četla (mimochodem obě se mi moc líbily), ovšem do těch ostatních jmenovaných se okamžitě pouštím!!! Jak to tak vidím, o četbu mám na nějakou dobu postaráno 😆. A jelikož Vaše překlady jsou zárukou úspěchu, alespoň pokud mohu mluvit za sebe, tak začnu od nich 🙂.
[9]: Ježiši, žádné vykání, pak se sítím jako vlastní babička!!! 😀
Jinak svoje překlady doporučuju úplně všechny, proto jsem si je taky k tomu překladu vybrala 🙂 Jen bych poprosila vždycky aspoň u posledního dílu nějaký ten krátký komentář, to vždycky potěší 🙂
[10]: Dobrá, budu tedy tykat, i když se to úplně neslučuje s mým morálním kodexem 😅 ale když to chceš, máš to mít 😊. By the way abych nakonec nebyla starší, než Ty = žádná křeč 😄… Vy, teď to myslím v plurálu – autoři/překladatelé, si čtete komentáře i takto dlouho po zveřejnění 😲? V tom případě bych tedy zřejmě uvítala další rozcestník “podle překladatelů” 😁… Out of topic, když jsme u těch doporučení, jaká je Tvoje TOP 10, jestli něco takového existuje?
[11]: Nebudeme řešit kdo je starší, tady si prostě tykáme a hotovo!
A rozcestník na překlady podle překladatelů samozřejmě je, Janule je šikulka. Najdeš ho vpravo nahoře v kolonce Fafiction- poslední kolonka tam jsou Překlady a po kliknutí si můžeš vybrat rozdělení překladů podle autora, podle abecedy nebo podle překladatelů 🙂
A ano, já si všechny komentáře hlídám, u všech svých překladů, i 8 let zpátky 😀
[11]: A moje top10.. No, když nebudu počitat svoje překlady protože ty miluju všechny 😀 tak mezi moje milované povídky patří Family Secrets, Letters from home, Formative a Catharsis, 815, A mess it grows, Balance, Teach me, Ukrytý, God bless you, Raspberry season, Příběh na druhou, Tattoo, Erfüllende traümen 1 a 2.
A od Janule úžasné povídky Genesis a Časoprostor.
No, je to trošku větší top 10 😀
[4]: Snad ano, ale člověk nikdy neví, co od tohoto příběhu čekat, jelikož je dosti nevyzpytatelný 😀
A můžete mi klidně tykat, jsem ještě pískle, které si při vykání připadá zbytečně staře 😀
[12]: Tak to se omlouvám a jsem vděčná za nasměrování 🙏. Tady se jasně ukázalo, že jsem nováček a stránky nemám ještě pořádně zmapováné 🤓…
[13]: Děkuju Ti za další tipy ❤️!!!
[14]: Tak uvidíme, co nám dnešní díl přinese 😍. Ok, budu tykat 😀…………. A můžu se Tě taky na něco zeptat 😇?