autor: anachan87
Když jsi pryč, jsem jako zápalka, která postupně dohořívá
„Tisíce dívek po celé Evropě pláčou. Jejich idol Bill Kaulitz musel zrušit zbytek svého letního evropského turné z důvodu problému s hlasivkami. Bill odletěl rovnou zpátky do Německa, kde jej prohlédl tým lékařů a objevili tak hrozivou pravdu – cystu rostoucí na jeho hlasivkách. Bill Kaulitz už nebyl schopný zpívat…“
Tom vypnul televizi a hodil ovladačem po křesle před sebou. Před pár dny jej matka sbalila, posadila do letadla a přinutila jej odletět zpátky domů, zatímco ona zůstala, aby pracovala na turné.
Na zrušeném turné.
Všechno se to stalo tak rychle, že Tom se pořád snažil dát tomu ve své hlavě nějaký smysl. Bill trpěl bolestí v krku. Bolest se zvětšovala, dokud Bill úplně neztratil hlas. A lékařské vyšetření ukázalo, že má cystu.
A Tom o tom neměl, kurva, ani tušení.
Poslední věc, kterou mu Bill pověděl, byla: ´Uvidíme se později´, a o týden později byl Tom zpátky doma a sledoval pitomé televizní show plné drbů, jen aby získal nejnovější informace o zdraví svého přítele. Věděl, že Bill v tuto chvíli nemůže mluvit, ale Bill mu neposlal ani esemesku a Tom už přestal počítat, kolikrát sám sebe vinil, že si nikdy nevyměnili emaily.
Tom zaslechl otevírání dveří a poprvé za několik dní spatřil matčinu tvář. Vyskočil na nohy a spěchal k ní.
„Čau,“ přivítal ji a ušetřil ji váhy dvou zavazadel.
„Ahoj, Tome,“ řekla Simone a téměř vzdychla úlevou. Pustila svůj batoh na podlahu a vešla do obývacího pokoje.
„Chceš, abych ti je odnesl do ložnice?“ Zeptal se a kývl hlavou k zavazadlům.
„Ano, prosím,“ odpověděla a těžce dopadla do křesla.
Tom přikývl a popadl matčina zavazadla, odnesl je do její ložnice, než se k ní opět připojil.
„Vyřídila jsi všechno?“ Zeptal se a posadil se na gauč před ní. „Zůstala nějaká práce s papírováním? Musíš zavolat…?“
„Tome,“ přerušila ho Simone a podívala se na svého syna se starostlivýma, unavenýma očima. „Neslyšela jsem od Davida o Billovi vůbec nic, je mi líto.“
Tomovi povadla tvář a on sklopil hlavu, nervózně si žvýkal spodní ret.
„Bill ti vůbec nenapsal?“ Zeptala se Simone.
Tom zavrtěl hlavou. „Ve zprávách říkali, že je teď v nemocnici, čeká na operaci, možná se nemůže dostat k počítači… ale nemá ani můj email, takže nevím…“ Zajíknul se, nevěděl, co dalšího by mohl říct. Simone si povzdechla a rukou si masírovala zadní stranu krku.
„Zítra v práci se pokusím kontaktovat management, ano?“ Navrhla, dál se na něj ustaraně dívala. Tom přikývl a na rtech se mu objevil náznak nadějného úsměvu.
„Děkuju.“
***
Tom po cestě ulicí zrychlil, jakmile spatřil matčino auto zaparkované před domem. Rychle vypnul motor, popadl papírový sáček ze sedadla spolujezdce a vystoupil z auta, rozběhl se k domu a málem přitom zakopl o vlastní kalhoty.
„Mami?“ Vykřikl nahlas, spěchal do kuchyně, odkud slyšel tekoucí vodu. Simone vodu zrovna vypnula a položil konvici na sporák. „Mami?“ Zavolal znovu, tentokrát tišším hlasem, téměř vystrašený, jakmile svou matku uviděl. „Nějaké zprávy?“ Zeptal se šeptem.
Jeho matka se k němu otočila a Tom polkl, jakmile spatřil její oči.
„Volala jsem management,“ řekl Simone jemně. „Ale nemohli mi říct vůbec nic, kromě toho, že Bill měl svou operaci dneska ráno.“
Tom cítil, jak se mu sevřel žaludek. „Víš, jak to dopadlo?“ Zeptal se s nadějí.
Simone zavrtěla hlavou. „Je mi líto.“
Tom zasténal a posadil se na židli, na stůl před sebe položil papírový pytlík.
„Co je to?“ Zeptala se Simone zvědavě, přišla blíž a nakoukla dovnitř. „Ach, Tome…“
„Je to hloupé,“ pronesl Tom s pokrčením ramen.
„Já myslím, že je to roztomilé,“ řekl jeho matka a sladce se usmívala. „Chceš, abych mu to nechala poslat přes management?“
„Mohla bys?“ Zeptal se hned náznakem očekávání v hlase.
Simone se dál usmívala. „Jistě, přes fanouškovskou poštu by bylo obtížné to k němu dostat, ale můžu to poslat přímo managementu do Davidovy pošty, zavolat mu a zeptat se ho, jestli by to mohl osobně předat Billovi,“ vysvětlila.
„To by bylo perfektní,“ řekl Tom, na rtech se mu konečně objevil úsměv.
Simone se na něj usmála a poplácala jej po rameni, když v tom se ozval zvonek.
„Půjdeš otevřít?“ Zeptala se Tomova matka, vrátila se ke sporáku a vytáhla ze skříňky hrnek.
„Jasně,“ řekl Tom, znovu vstal a rozešel se ke dveřím, jeho nálada byla o trošku lepší než před pěti minutami.
„Už jdu,“ zavolal, když se zvonek ozval znovu. Otevřel dveře a nálada mu opět poklesla.
„Co tady, kurva, děláš?“
„Jak mu je?“ Zeptala se Trina místo odpovědi.
Tom obrátil oči k obloze a překřížil paže. „Ptal jsem se, co tady děláš?“
„Chci vědět, jak je Billovi,“ řekla dívka tvrdohlavě, v očích jí blýsklo. „Mám právo to vědět!“
Tom si odfrkl. „Co ti dává důvod věřit, že si zasloužíš vědět, jak se má Bill?“ Zeptal se užasle.
„Jsem jeho fanynka! A ty se s ním znáš!“ Trina téměř vykřikla a dupla nohou.
Tom zasténal, rukou si projel vlasy a málem se zatahal za copánky. Ten stres z posledních dní jej brzy zabije, a Trinino objevení bylo tou poslední kapkou. „Opravdu si, kurva, myslíš, že bych byl tady doma, kdybych místo toho mohl být blízko Billa?“ Zařval na ni, ruce mu vlály po stranách a měl je sevřené v pěst. „Opravdu si myslíš, že bych nebyl raději s ním v nemocnici? Myslíš, že jsi jediná, kdo má o něj strach a vyšiluje?“
Trina ustoupila, téměř vyděšená z Tomova výbuchu. „Panebože,“ zalapala po dechu a zvedla ruku, aby si přikryla ústa. „To, co napsal Bild…?“
„Jdi pryč,“ přecedil Tom přes zaťaté zuby.
Trina ho ignorovala. „Jste vy dva spolu?“
„Vážně jsi tak pitomá, že si myslíš, že bych tady s tebou marnil čas?“ Odfrkl Tom téměř na hranici své trpělivosti.
„Proč mi neodpovíš?“ Zakňourala Trina.
„Sbohem, Trino,“ řekl pouze Tom, na patě se otočil a práskl za sebou dveřmi.
„Tome?“ Zeptala se Simone ustaraně, když se vrátil do kuchyně. „Co se stalo? Slyšela jsem někoho křičet…“
Tom potřásl hlavou a znovu dosedl na židli. „Byla to Trina,“ zamumlal, hlavou bouchnul o stůl. „Chtěla vědět, jak je Billovi.“
Simone soucitně vzdychla a posadila se vedle něj.
„Tome, já…“
„Já jen chci vědět, jak mu je, je mi jedno, jestli se mnou nechce mluvit,“ přerušil ji Tom, pohled měl zaměřený na ubrousek uprostřed stolu.
„Je mi to líto, zlato,“ řekla Simone a pohladila jej po vlasech. „Hej, mám nápad,“ řekla náhle. „Proč nejedeš na pár dní ke svému otci?“
Tom hluboko v hrdle zakňučel, opravdu tím nápadem nebyl příliš nadšený. „Mami, já si nemyslím…“
Simone jej mávnutím ruky utišila. „Tvůj otec se stěhuje do nového domu a ty to víš. Dříve či později by stejně potřeboval tvou pomoc, a říkal, že ten nový dům bude v podkroví nahrávací studio, můžeš mu jít pomoct a dívat se, jak se všechny ty věci instalují,“ vysvětlovala. „Já vím, že to není to, co právě teď chceš, ale odvede to tvé myšlenky od Billa.“
Tom se na ni podíval. „Ale já od něj nechci odvést své myšlenky,“ připustil.
„Já vím,“ řekla Simone s malým úsměvem. „Ale Bill je dneska po operaci a výsledky nebudeme vědět dřív než za pár dní. A ty sám sebe přivedeš k šílenství, pokud zůstaneš zavřený uvnitř a jen budeš čekat u televize na nové zprávy.“
„Asi máš pravdu,“ vzdychl Tom.
Jeho matka se na něj usmála. „Slibuju, že ti řeknu každou novou zprávu, kterou se v práci dozvím,“ ujistila ho.
Jeho matka měla pravdu. Strávit pár dní s otcem byla pro Toma dobrá věc. Jistě, hlavu měl stále plnou Billa, ale dny mu utíkaly rychleji. Ten nový dům byl nejen obrovský, ale taky úžasný. Gordon předělal celé horní patro a přeměnil polovinu na nahrávací studio a druhou polovinu na malý podkrovní byt, v případě, že by umělci, se kterými bude pracovat, tam chtěli strávit několik dní místo toho, aby se každý den vraceli domů nebo do hotelu. Tom mu pomáhal se stěhováním nábytku a také aranžováním všech nástrojů ve studiu. Možná přitom strávil až příliš času zkoušením akustiky studia tím, že mlátil do bubnů nebo ladil kytary, ale to byl jeho způsob, jak se vyrovnat se stresem. Byla sobota a Tom byl stále u otce, sám, protože Gordon musel odjed na obchodní cestu, takže měl možnost užít si dům sám pro sebe, mlátit do bubnů a hrát na kytaru tak moc, jak jen chtěl.
Zrovna zaplatil za pizzu, kterou si dříve objednal, a usadil se na gauči, zapnul velkou televizi před sebou a nos mu přitom zaplnila vůně roztaveného sýra. Vzal si trojúhelníček pizzy a hladově se do něj zakousnul, než zvýšil hlasitost a málem se zadusil po tom, co právě uslyšel.
„Před pěti týdny se o něj dívky po celé Evropě bály. Nyní, měsíc po operaci hlasivek, s námi Bill Kaulitz konečně promluvil, v jeho úplně prvním interview.“
Tom těžce polkl a pořádně se napil, když se na obrazovce objevila Billova tvář. Tomovi se na rtech objevil úsměv, jak si jej prohlížel. Jeho tváře byly kulatější než normálně, vlasy měl schované pod čepicí a usmíval se, zatímco se zdravil s novinářem a podával mu ruku.
„Byla to ta nejhorší zkušenost v mém životě, to musím přiznat. Jeden den jsem zpíval, druhý den jsem cítil, jak mě bolí v krku, a třetí den jsem přišel o hlas.“
„Jak se cítíš teď?“
„Cítím se skvěle. Pořád se ještě musím plně uzdravit a musím znovu brát nějaké lekce zpěvu, ale můj hlas je pořád tady a ten se nezměnil, o nic dalšího bych nemohl žádat.“
„Jaká byla operace?“
„Byl to ten nejděsivější zážitek v mém životě, to nebudu lhát. Ale díkybohu jsem měl u sebe svou rodinu a přátele, a ti mě všichni obskakovali a starali se o mě celých deset dní po operaci. Jak už bylo řečeno, celých deset dní jsem nesměl mluvit, takže jsem měl malou tabulku, kam jsem psal všechno, co jsem potřeboval.“
„Řekl jsi, že jsi měl po svém boku rodinu a přátele. Nebyl tam někdo další, možná nějaká speciální osoba?“
Tom znovu polkl, cítil, jak mu vyschlo v krku, a oči měl přilepené k Billovým na obrazovce. Viděl, jak Bill odvrátil pohled a zhluboka se nadechl, než se otočil zpátky k novináři a opověděl:
„Ne, v mém životě není nikdo speciální.“
autor: anachan87
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Ach ne…
Mám takový nepříjemný pocit, že Bill Tomovi vyčítá, že u něj Tom nebyl, když mu bylo nejhůř. A současně se mi zdá, že někomu Tom v blízkosti Billa vadí a dělá, co může, aby jej dostal z cesty, což se očividně daří.
Nebo že by to Bill řekl, protože se necítí na to, aby to takhle veřejně přiznal? Musel si přeci domyslet následky toho, co řekne…
Já nevím, tak slibně to vypadalo a teď se to sype. Doufám, že se jim to podaří napravit.
Bill to pěkně zazdil doufám že to řek jen kvůli novinám jinak by Tomovi hodně ublíží.
Bill nevyzeral veľmi presvedčivo, keď tvrdil, že nemá nikoho špeciálneho. Keď spomínal, ako sa novinári vrhli na kamaráta Andyho, ani sa nečudujem, že o Tomovi nechcel hovoriť nahlas. Tak snáď to bude len tým a keď sa opäť stretnú, vyriešia si to k všeobecnej spokojnosti, 😎 Ďakujem za preklad.