autor: anachan87
Pro tebe více, než jen vzpomínka
Léto skončilo a Tom zasténal, když mu na čelní sklo dopadly první kapky deště. S odhodláním dorazit do otcova domu dřív, než se spustí slejvák, šlápnul na plyn. Zamračil se, jakmile se všiml, že Gordonovo auto před domem chybí. Zaparkoval své auto vedle bílého SUV a usoudil, že dorazil nějaký z dalších umělců spolupracujících s jeho otcem.
Odpoutal se, popadl svou tašku a vystoupil z auta, rozběhl se ke dveřím a zaklel, když déšť zhoustnul a promáčel mu mikinu. Potřásl hlavou, mikinu si rozepnul a nechal ji na chodbě, spolu se svou taškou, než se rozešel do kuchyně. Pochvalně zabroukal, jakmile voda v konvici začala vařit, a on popadl hrnek, naplnil ho vodou a ponořil do něj pytlík čaje.
„Ahoj, Tome.“
Čajový pytlík dopadl až na dno, jak Tom trhnul hlavou a oči se mu rozšířily. Nemohlo to být skutečné, nechtěl tomu uvěřit, přesto mu srdce začalo zuřivě tlouct vzrušením.
Byl tady on.
Tom polkl.
„Co tady… totiž…“ vyhrkl, potřásl hlavou a snažil se dát dohromady své myšlenky. „Co tady děláš?“ Zeptal se nakonec.
Bill se na něj díval s téměř vystrašeným výrazem, zuby si nervózně kousal do rtu.
„Já…“ začal, udělal malý krůček a okamžitě se zastavil. Ruce mu cukaly, zatímco se zhluboka nadechl a pokračoval v chůzi. Zastavil se před pultem, téměř tři kroky od Toma, jako by se bál Tomovy blízkosti. „Zůstávám tady na pár týdnů. Budu pracovat s Gordonem na mém novém albu,“ vysvětloval, sotva se přitom na Toma podíval, ale tváře mu přesto zrůžověly, jakmile se jejich oči setkaly. „Ale jestli je to pro tebe problém, můžu jít do hotelu a…“
„Ne, to je v pohodě,“ přerušil ho Tom a zaměstnal se čajem. Vytáhl z něj pytlík, než jej dochutil cukrem. „Jsem tady na pár dní, než se máma vrátí ze své cesty.“
„Ten čaj je pro mě?“ Zeptal se Bill náhle a Tom se zamračil.
„Proč?“ Zeptal se a pochybovačně se na Billa zadíval.
„Totiž,“ vyhrkl Bill. „Obvykle si do kávy nebo čaje dáváš jen půl lžičky cukru, ale právě jsi přidal další dvě, jako to obvykle dělám já, takže… promiň, jen blábolím,“ řekl pak, zastavil se a nervózně sevřel okraj pultu.
„Hádám, že jo,“ uvědomil si Tom, stále se přitom mračil na hrníček. „Tady,“ řekl pak a postrčil ho směrem k Billovi.
Bill zalapal po dechu, jakmile se jejich prsty srazily a rukou hrníček převrátil a rozlil čaj po celém pultu.
„Sakra,“ zaklel Bill a odstoupil, jakmile Tom popadl papírové utěrky.
„To nic,“ řekl Tom nenuceně, utřel čaj a utěrky vyhodil.
„Omlouvám se,“ zašeptal Bill.
Tom pokrčil rameny a otočil se k umyvadlu, aby si umyl ruce. „Neboj, hrnek se nerozbil, takže…“
„Já jsem nemluvil o tom čaji.“
Tom si žvýkal ret a pomalu se otočil, nebyl příliš překvapený, když našel Billa jen krůček od sebe.
„Nenávidíš mě?“ Zeptal se Bill v tom okamžiku, oči měl skelné a hlas se mu třásl.
Tomovy rty sebou v koutcích cukly, Bill se vůbec nezměnil. „Ne,“ odpověděl, a než mohl pokračovat, Billovo tělo už bylo přilepené k tomu jeho a ruce měl pevně omotané kolem Tomových ramen.
„Omlouvám se,“ zopakoval Bill s tváří zabořenou v Tomově krku.
Tom se zhluboka nadechl, vlastníma rukama pohladil Billovy boky. Věděl, že to nemůže jen tak nechat jít, ale mít Billa v náručí bylo něco, co mu tolik chybělo, že dokázal bez dlouhého přemýšlení posledních několik týdnů vymazat.
„Ale byl jsem naštvaný,“ řekl místo toho. „A pořád si musíme promluvit.“
Bill proti jeho rameni přikývl, ale nepohnul se.
„Máma mi vzala mobil i laptop, když mě hospitalizovali,“ vysvětloval. „Dostal jsem to zpátky, až když jsem začal s hlasovou terapií a…“
„Viděl jsem to interview,“ přerušil ho Tom, rukou stále hladil Billa po zádech a cítil, jak mu druhý mladík pod prsty ztuhnul.
„Nevěděl jsem, co mám říct,“ přiznal Bill s povzdechem, jeho hlas byl tlumený Tomovým tričkem. „Nechci, aby tě pronásledovali paparazzi, a nikdy jsme spolu nemluvili o tom, co bude po turné, a já jsem si o tom chtěl promluvit tváří v tvář a ne přes nějaký pitomý email a…“
„Bál jsme se o tebe,“ přiznal Tom a znovu sevřel Billovy boky.
„Já vím,“ řekl Bill s náznakem pobavení v hlase. „Dostal jsem tvůj balíček, děkuju.“
„Líbil se ti?“ Zeptal se Tom zvědavě a cítil, jak Bil proti němu přikývnul.
„Pojmenoval jsem ho Whitey.“
Tom se rozesmál. „Jen Bill mohl nazvat plyšového černého teriéra Whitey. Překřížil paže ve spodní části Billových zad a držel si jej u sebe, zatímco se zády opřel o umyvadlo, a po několik minut tak zůstali, jen drželi jeden druhého.
„Chystáš se mě ještě někdy pustit?“ Zeptal se Tom pak a sjel dlaněmi po Billových bocích.
„Proč?“ Zeptal se Bill tichým hlasem, tváří se otíral o Tomův krk.
„Protože jsem tě nepolíbil už celé týdny a je docela těžké to udělat, když mě držíš kolem krku,“ odfrkl a konečně se od zpěváka odtáhl.
Bill se na něj díval s očekáváním a Tom se na něj usmál, než naklonil hlavu a nechal jejich rty se po takové době setkat.
„Takže tvoje máma mě nemá ráda, jo?“ Zeptal se Tom, jakmile se od sebe jejich rty odtrhly.
Bill zavrtěl hlavou. „To jsem nikdy neřekl, ale doslova začala vyšilovat, když jí doktor řekl diagnózu. Už jsem ti říkal, vzala mi mobil i laptop, taky proto, že věděla, že bych si nejspíš na netu vyhledával informace o svém problému,“ přiznal a sklopil hlavu. „Vážně se omlouvám za to, čím sis musel kvůli mně projít.“
Tom si povzdechl. On sám si to vyhledával na netu a výsledky hledání jej držely vzhůru dlouho do noci.
„Jak jsi poznal mého otce?“ Zeptal se místo toho a doufal, že změna tématu odlehčí náladu.
„Mmm,“ zabroukal Bill pomalu, jako by vycítil Tomovu snahu je rozveselit. „Párkrát jsem se s ním potkal a mluvili jsme spolu o budoucí spolupráci, a když jsem začal pracovat na nových písních, David mi ho připomněl.“
„Nemůžu uvěřit, že mi o tom nikdy neřekl,“ odfrkl si Tom a odtáhl se od Billa, ale propletl jejich prsty, jak se vydal ven z kuchyně. „Kde vůbec je?“
Bill ho následoval chodbou, kde Tom popadl svou tašku a vydal se do schodů. „Myslím, že se zmínil o nějakém setkání s přáteli, vlastně mě pozval taky, ale já jsem si chtěl odpočinout, když budeme nejspíš zítra pracovat.“
Tom se zastavil před dveřmi svého pokoje a podíval se na Billa s pozvednutým obočím.
Bill protočil oči a vešel za ním dovnitř.
„Fajn,“ přiznal. „Doufal jsem, že se s tebou usmířím.“
Tom se rozesmál a pustil ho, odložil svou tašku na skříňku a vytáhl z ní těch několik věcí, které si přivezl. Zazubil se, když se mu kolem pasu omotaly dvě paže.
„Jak dlouho tady zůstaneš?“ Zeptal se Bill a opřel se hlavou o Tomovo rameno.
„Jen pár dní, ale bydlím jen patnáct minut odsud,“ odpověděl Tom, vytáhl z tašky ještě pár náhradních triček a hodil prázdnou tašku na podlahu. „A taky pomáhám tátovi s prací, takže budu kolem,“ otočil se a omotal kolem Billa své vlastní ruce.
„Pořád se snažíš přijít na to, co se svou budoucností?“
„Jo, ale myslím, že to bude něco z hudebního světa, však víš, musím na tebe dohlídnout,“ mrknul hravě.
Bill se na něj zazubil. „Vážně?“ Zeptal se, kousal se do rtu a v očích měl pobavený výraz.
„Uh-huh,“ přikývl Tom a naklonil hlavu, oždibnul Billův spodní ret a uvolnil ho ze sevření Billových zubů, jen aby jej pomalu vsál.
Bill zakňoural a zvedl ruce kolem Tomova krku, přitáhl si jej blíž, jak se jejich polibek prohloubil.
Tom nemohl uvěřit, že Bill je opět tady, že Toma stále chce. Popadl jej kolem pasu a postoupil o několik kroků, zatlačil Billa k posteli, zatímco jejich ústa byla k sobě stále přilepená.
„Do prdele,“ zalapal Bill po dechu, když narazil do postele zadní stranou kolen. „Tohle mi chybělo, ty jsi mi chyběl,“ vzdychl, jak dopadl na matraci, a Tom se doplazil nad něj, rty zaútočil na jeho krk. Bill vklouzl rukama pod Tomovo tričko a zaryl nehty do jeho teplé kůže.
„Tomi…“ zvolal.
Tom se přestal hýbat, zavřel pusu, ale rty měl stále pevně přitisknuté k Billově kůži.
„Já…“ Bill vzdychl a Tom cítil, jak se pod ním chvěje. „Za všechno, já se opravdu…“
Tom zavrčel a zvedl se na kolena, shlížel na Billa pod sebou.
„Já chápu, že jsi nemohl mluvit celé týdny, ale mohl bys teď sklapnout?“ Zeptal se s úšklebkem.
Bill překvapeně vykulil oči a podíval se na Toma zmateně, než si odfrkl a našpulil rty, které mu Tom rychle opět políbil.
A pak Bil sklapnul.
***
O pár měsíců později byl Tom doma se svou matkou, byla téměř půlnoc a on se mračil na sněhovou bouři řádící za oknem. Přetáhl si přes boxerky široké tepláky, připravený jít do postele, když v tom zazvonil zvonek. Vyšel ze svého pokoje a našel na vrcholu schodiště svou matku.
„Já tam zajdu,“ řekl jí s úsměvem a sešel ze schodů, zatímco zvonek znovu zazvonil.
Tom zalapal po dechu, jak chladný vzduch udeřil do jeho nahého hrudníku, ale pohled na Billa před ním jej zmátl ještě víc.
„Bille?“ Zeptal se skoro šokovaně. „Co tady děláš? Říkal jsi, že máš dnes večer obchodní večeři.“
„Měl jsem,“ řekl Bill a rozzářil se na něj, než si z Tomových rtů ukradl krátký polibek. „Ale musel jsem ti něco ukázat, zrovna jsem to dostal.“
„To je Bill?“ Zeptala se Tomova matka z vrcholu schodiště. „Ty jsi sem přijel v tom sněhu?“
„Ahoj, Simone,“ pozdravil ji Bill, rozepnul si kabát a pověsil ho. „Omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil,“ usmál se omluvně, když si všiml, že má na sobě jen noční košili.
„To je v pořádku, zlato,“ řekla a usmála se na něj. „Zrovna jsem se chystala do postele. Zůstaneš tady? Uvidím tě u snídaně?“ Zeptala se zvědavě.
„Já už mu dneska nedovolím nikam řídit,“ odpověděl místo toho Tom a zazíral na Billa.
Bill na něj vyplázl jazyk a Simone se rozesmála.
„Dobrou noc, kluci,“ řekla a nechala je o samotě.
Bill se otočil k Tomovi, stále rozzářený, a v ruce svíral svou tašku. „Můžeme jít nahoru do tvého pokoje?“ Zeptal se a pohupoval se přitom na chodidlech.
Tom přikývl, a jakmile zamknul, následoval jej nahoru. Když všude zhasnul a vrátil se do svého pokoje, Bill se už svlékl do spodního prádla a zalézal pod přikrývku, v prstech svíral čtvercový balíček.
„Tohle je důvod, proč jsi sem jel tři hodiny ve sněhu?“ zeptal se popleteně a také zalezl do postele.
Bill kývl a podal mu balíček. „Čerstvě vytištěno, chtěl jsem to jako prvnímu ukázat tobě.“
Tom vzal do ruky plastový obal, bylo to Billovo nové album.
„Takže už je konečně hotové?“ Zeptal se Tom a usmíval se na něj.
„Jo,“ rozzářil se Bill, položil se, s rukou podepírající mu hlavu a s loktem zabořeným do matrace. „Koukni se na booklet,“ naléhal na Toma.
Tom se zamračil a podíval se na něj. „Už jsi mi všechny fotky ukazoval,“ řekl, ale přesto malou knížečku vytáhl, otevřel a znovu si prohlížel všechny fotky.
Bill protočil oči a booklet Tomovi sebral, otočil ho na poslední stránku a vrazil ho Tomovi zátky do ruky. „Přečti si to,“ nařídil mu.
Tom pod světlem stolní lampy zamžoural a všiml si, že čte Billovo poděkování.
„Chci poděkovat Tomovi,“ četl, „za to, že…“ slova na jeho jazyku odumřela a on vzhlédl k Billovi s širokým úsměvem na rtech, než sklopil hlavu a jemně Billa políbil.
Bill se na Toma zazubil, natáhl se přes něj a zhasl lampu, tvář přitiskl proti Tomově kůži a Tom je oba přikryl, aby je tak obklopil příjemným teplem.
Políbil Billa na spánek, ruku omotal kolem Billových boků a zavřel oči. Celý se uvolnil a cítil, jak Bill vedle něj spokojeně vzdychl.
„Ty jsi taky speciální.“
KONEC
autor: anachan87
překlad: Zuzu
"Chci poděkovat Zuzu, za to, že neztrácí chuť do překládání skvostů jako je tento."
Už minule jsem se trochu bála, jak tohle může skončit a přiznám se, že když jsem uviděla, že tohle je poslední díl, trochu mě zamrazilo. Nějak jsem si nedokázala představit, jak by to během jednoho dílu mohlo dopadnout dobře.
Ale líbilo se mi, jak to autorka zpracovala. A jsem ráda, že v tom, co Bill v televizi řekl, nebyl zlý úmysl. Myslím, že teď budou mít spousta času dohnat to, o co se nedobrovolně připravili 😉
Díky.
Krásný konec moc dík za překlad.
Tuhle povídku jsem měla moc ráda, byla taaak sladká, nevinná, niterně procítěná… Škoda, že už je jí konec, ale chvála Bohu (a autorce), že je to šťastný konec! Vždy všichni doufáme v pohádku, i když život bývá o mnoho drsnější… a to je o důvod víc, proč je potřeba si to v povídkách umět udělat hezké 😁. Moc děkuju za překlad, Zuzu ❤️! Opět jsi potvrdila, co tuším už nějaký ten čas a to, že máme podobný vkus na povídky 😊. Zuzu = záruka kvality. Mimochodem, opravdu Tě obdivuju za Tvůj zápal a to, jaký jsi nezmar. Oni všichni překladatelé provozují v podstatě altruistickou činnost, mohli by se na ostatní čtenáře z vysoka vykašlat… ale konkrétně Ty, která překládáš už tolik let, pravidelně a stále s neutuchajícím nadšením (aspoň to tak působí), to je prostě NĚCO 👏!!! Za děkuju si nic nekoupíš, já vím 😂, ale přesto děkuju. Kdyby tu bylo nějaké ocenění pro překladatele, myslím, že bys byla jasným aspirantem na zlatou příčku 🙂.
[3]: Mým jediným oceněnim jsou komentáře, miluju dlouhé komentaře, a proto diky za ně 😊
Táto poviedka je jedna z tých, ktoré ma prinútili pozrieť si pokračovanie v angličtine. Neviem angličtinu. A bohužiaľ ani Google translate v tom nie je ktovie aký, 😎 Ešte že máme Zuzu. Vie nie len dobre prekladať, ale aj spracovať preklad tak, aby sa to skvele čítalo. Už som raz pomáhala prekladateľke urobiť zo suchého prekladu čitateľné dielo a viem, čo je to za prácu. Obzvlášť ak ani pre pôvodneho autora nie je angličtina rodný jazyk. Takže klobúk dole. A k príbehu. Na začiatku to vyzerá ako poriadna dráma. Mohlo sa to vyvinúť akokoľvek. Ale našťastie Tom bol správny chalan a nevybíjal si na Billovi svoju frustráciu z bývalej. A potom to už išlo len dobrým smerom. Ku koncu zas Bill na môj vkus dosť dlho trvalo, kým sa spojil s Tomom. Mohol to urobiť skôr. Našťastie ani toto Tom neriešil. Bill má teda skutočné šťastie. Snáď mu to šťastie vydrží čo najdlhšie. Ďakujem za preklad.
tahle povidka me moc bavila. prislammi o dost jina nez dalsi povidky. 🙂