autor: Emilia
Všem vám chci moc poděkovat za komentáře, kterými mě častujete! 🙂 musím říct, že si strašně ráda čtu vaše různé dedukce, pocity a myšlenky z daného dílu. Dodává mi to motivaci pohnout zadkem a psát pro vás, aby byl jednou týdně aspoň jeden díl. Protože jsem jinak velmi zaneprázdněná osoba a čas pro psaní štrachám ze svého rozvrhu jen velmi těžko. Ale co bych pro Ďábla neudělala, žejo 😀 Doufám, že za tenhle dílek mě neukamenujete. Přeji Vám příjemné počteníčko, Em 🙂
Pravá, levá, pravá, levá. V okolí nebylo slyšet nic, jen zvuk odrážejících se tenisek od asfaltu. Ve městě již mohlo být rušno, ale kousek od domu Kaulitzových v parku, do kterého se vydal Theo na ranní běh, byl až na pár podobných nadšenců klid. Theo měl obvykle v uších nasazená sluchátka a pouštěl si nahlas hudbu, aby se vyhecoval k vyšším výkonům, ale ne dnes. Dnes potřeboval slyšet hlavně svoje myšlenky. Dnes byl poslední den, který měl u Toma strávit, a zítra odpoledne musel nasednout na vlak domů. Tak to bylo původně v plánu. Měsíc na chatě, dva týdny u Toma, a pak další nejbližší prázdniny. Všechno vypadalo dobře, dokonce celý druhý týden se Tom ani jednou nesešel s tím děsivým potetovaným chlápkem. Nevypadalo to ani na to, že by s ním udržoval kontakt po telefonu, za což byl Theo samozřejmě rád. Trávil čas jenom s ním a na první pohled se to zdálo být ideální.
Jenže nebylo. Theo to cítil. Tom se choval jinak. Byl často myšlenkami jinde. Někdy na něm bylo zřetelné, že měl mrzutou náladu, ačkoli k ní neměl žádný zjevný důvod, a Theo si všiml i toho, jak pokaždé, co mu přišla sms nebo zazvonil telefon, ho nadšeně vytahoval z kapsy, a potom bylo v jeho obličeji vidět jasné zklamání, když zjistil, že to byla jenom máma, Eric, Ben nebo Serina. Byl to fakt, který nechtěl vidět, nechtěl si ho připustit, protože ho to bolelo. Bolelo ho pomyšlení na to, že by Tom mohl mít v srdci ještě někoho jiného. Že by se někdo jiný roztahoval na jeho místě a snažil se ho odtamtud vystrnadit. A tušil také, koho za to může vinit. Ano, k Theovu absolutnímu nepochopení toho šíleného potetovaného blázna. Co na něm bylo tak speciálního? Co na něm Tom viděl? Bylo tak těžké si vybojovat místečko v Tomově srdci, v jeho životě, a pak si přijede nějakej vyšinutej motorkář a lusknutím prstu všechno zničí? Ne, to nemohl Theo dopustit. Toma se nevzdá, ne bez boje.
S touhle zarputilostí a odhodláním proběhl celou trasu za polovinu času a vrátil se právě včas na snídani, kdy Tom cupital ze schodů rozespalý jenom v dlouhém tričku. Byl dokonalý i s gumovýma očima a otlačeným obličejem.
„Dobrý rááááááááno.“ Pozdravil ho Tom a v polovině nedokázal potlačit zívnutí. Theo se musel usmát tomu, jak byl roztomilý. Přiběhl k němu a líbnul ho na rty.
„Ahoj. Jenom si skočím do sprchy a hned jsem dole.“ Zahlaholil vesele a sprintem vyběhl schody. Tom zakroutil hlavou a nechápal, jak mohl být Theo po ránu tak aktivní. Zaplul do kuchyně, pozdravil osazenstvo a poručil si malou kávičku s horkou čokoládou. Potřeboval se dnes trochu nabudit, přestože kávu obvykle moc nepil. Se snídaní se rozhodl počkat na Thea, který se dole objevil asi o 15 minut později. Hnědé vlhké vlasy ze sprchy mu splývaly na ramenou.
„Jaký byl běh?“ Zeptal se Tom a sáhl po křupavém loupáku. Rozhodoval se, jestli si ho dát na slano nebo na sladko. Theo odhadl přesně jeho myšlenky.
„Můžeš si dát obojí. Dej si ho napůl, nebo sněz dva.“ Usmál se na Toma a ten spokojeně pokýval hlavou, jak to za něj Theo hezky vyřešil.
„To je pravda. Co bych bez tebe dělal.“
„Běh byl fajn. Park je ráno klidný, žádné davy lidí, jen pár pejskařů a běžců.“ Vrátil se Theo k odpovědi na Tomovu předchozí otázku.
„To se nedivím, kdo by dobrovolně vstával, a šel se hned mučit?“ Zakroutil Tom hlavou nad touto pro něj nesmyslnou představou a olíznul si z palce trochu marmelády.
„Všichni nejsou takoví uspaní medvídci jako ty, Tomi.“
„Já nejsem uspaný, jenom potřebuji vydatný spánek.“ Bránil se Tom.
„Tak 14 hodin nejmíň.“ Škádlil ho Theo.
„No a co. Pak mám delší výdrž.“ Vypláznul na něj Tom jazyk a oba se zasmáli, protože věděli, že to není pravda.
„No jo, tak nemám. Za to ty jsi hotová mašina na energii.“
„Protože sportuju. Víš, jak tě takový ranní běh nakopne?“ Mrkl na něj Theo a začal si na svůj talíř nabírat míchaná vajíčka.
„Jo, dokážu si to představit.“ Utrousil Tom a měl na mysli spíš ten opačný význam slova „nakopne“.
„Poslyš, Tomi, přemýšlel jsem…“ Zvážněl najednou Theo a Tom na něj udiveně zamrkal. Čekal, co z Thea vypadne.
„Je to můj poslední den tady.“
„Ani mi to nepřipomínej.“ Zakňoural Tom. Už teď mu Theo chyběl, a to ještě ani neodjel. Navíc když byl tady, rozptyloval Toma alespoň částečně od myšlenek na Billa. Jenže jakmile odjede, nebude tady žádná zábranam, a to Toma děsilo.
„Je to tak. Věděli jsme, že to přijde. A tak mě napadlo… chtěl jsem tě požádat, jestli bys nechtěl zbytek letních prázdnin strávit u mě?“ Vyhrkl Theo na Toma věc, o které přemýšlel už dobrých pár dní. Tom se zakuckal.
„J-já nevím, co říct… je to tak náhlé.“ Vykoktal Tom. Tenhle návrh od Thea ani v nejmenším nečekal. Bylo by to vlastně celkem fajn. Lépe by se poznal s Theovými rodiči. Poznal by prostředí, ve kterém žije. A strávil by více času se svým drahým. Tak v čem byl problém?
„Mnichov je tak daleko od Berlína.“ Vydechl Tom.
„Daleko od Berlína, nebo daleko od něj?“ Udeřil Theo hřebík na hlavičku. Ano, přesně tady byl ten zakopaný pes. Tom sebou škubnul.
„Cože, jak to myslíš?“ Podíval se na Thea šokovaně.
„Víš dobře, jak to myslím.“ Odvětil Theo. „Nejsem slepý, lásko. Všiml jsem si toho, že se chováš jinak od doby, co se objevil tenhle Bill.“
Tom chtěl moc říct, že to tak není, že se Theovi jenom něco zdá, ale nelhal by jenom jemu, ale také sám sobě. Provinile klopil pohled a zavrtával ho do nakousnutého loupáku.
„Cítíš k němu něco?“ Theo vyslovil nahlas svoji největší obavu. Noční můru, která ho strašila ve snech poslední dva týdny.
„Víš dobře, že miluji tebe.“ Špitl Tom a položil svoji dlaň na Theovu ruku.
„Ale miluješ jeho?“ Zopakoval Theo otázku naléhavěji. Potřeboval vědět, jak to je. Nemohl dál setrvávat v obavách. Tom se nadechl k odpovědi, ale nevyšla z něj ani hláska. Nevěděl, jak by měl odpovědět. Nemohl lhát. Už nechtěl hrát tuhle hru na schovávanou. Theo byl poslední člověk, který si to zasloužil.
„To je asi všechno, co jsem potřeboval vědět.“ Theo semknul rty a vyvlíkl ruku zpod Tomovy.
„Theo…“ Tom se na něj zoufale podíval a v očích se mu tvořilo vlhko.
„Půjdu dnes k Benovi. Zítra o půl dvanácté mi jede vlak. Budu tě čekat na nástupišti. A když nepřijdeš… je to na tobě.“ Theo se po těchhle slovech zvednul a vyběhl nahoru, aby si sbalil všechny věci. Nemohl dál čelit Tomovu smutnému výrazu. Kdyby zůstal, nejspíš by ho k sobě schoulil a utěšil jako dítě. Teď nemohl být příliš měkký. Potřeboval si být jistý, že je Tomova první volba, ne jen nějaká náhražka.
Tom si zakryl obličej dlaněmi a začal potichu vzlykat. Všechno bylo tak zamotané. Co měl teď dělat? Theo mu dal ultimátum a postavil ho před možnost volby. On si ale nechtěl vybírat, chtěl, aby to zůstalo tak, jak to bylo. Proč ses musel vracet, Bille, proč?
„Otevři pusu.“ Zacukrovala na Erica Serina a zamířila mu k ústům s kouskem palačinky zalitým čokoládou. Byli u Erica doma sami. Jeho matka šla ke kamarádce na čaj a otec byl jako obvykle na pracovních cestách. Tak se rozhodli si něco dobrého uvařit, ale když se Serina objevila v kuchyni jenom ve spodním prádle a zástěře na vaření, zvrhlo se to v trochu něco jiného. Když Eric bral sousto svými ústy, zůstalo mu u pusy trochu čokolády. Serina se k němu přiblížila a olízla ho. Zrovna když sjela rukama k jeho kalhotám a začala je rozepínat, Ericovi začal zvonit telefon.
„Sakra, kdo otravuje.“ Zaklel a vytahoval mobil z kapsy džín. Chystal se ho hodit na stůl a hovor vytípnout, ale zarazil se. Na displeji blikalo jméno jeho nejlepšího kamaráda.
„Kdo to je?“ Serina mu sebrala telefon a mrkla na displej. „Promiň, Tomi.“ Ďábelsky se usmála a vytípla hovor. Eric na to v mžiku zapomněl, když se znovu vrátila k jeho klínu, který začala třít přes džíny. Telefon se ovšem znovu neúprosně rozezvonil. „Agggh, kdo to je zase.“ Zavrčela Serina. Eric se natáhl po mobilu, aby ho vypnul, ale znovu svítilo na displeji jméno Tom.
„To je zase Tom, asi je to důležitý.“
„Důležitější než tohle?“ Pozvedla Serina rozladěně obočí. V Ericovi se to pralo a musel se opravdu silou vůle přemoct. Zvedl ukazováček a smířlivě se na ni zadíval.
„Minutku, Rino, jen zjistím, co chce, okey?“
Serina pokrčila rameny, klekla si na kolena, stáhla Ericovy džíny i boxerky a začala po jeho tvrdém vzrušení přejíždět jazykem.
„Aggh Tome?“ Ericovi do telefonu ujel malý sten.
„Ericu?“ Zavzlykal Tom a Eric ihned poznal, že je něco špatně.
„Co se stalo? Jsi v pohodě?“ Zeptal se s obavami a snažil se gesty naznačit Serině, aby ho přestala provokovat. Ta na něj jen nevinně kulila své pomněnkově modré studánky.
„Já… on Theo odjíždí a chce, abych jel s ním, a Bill… musím si vybrat, ale já to nedokážu, nevím, co mám dělat.“ Tom se při mluvení zalykal a Ericovi nedávalo absolutní smysl nic z toho, co řekl.
„Cože, co vybrat? Kde teď jsi?“
„Doma.“ Pípl Tom.
„A kde je Theo?“
„U Bena.“
„Dobře, počkej doma, přijedu za tebou.“
„Dobře.“ Tom popotáhl a malinko se uklidnil, když slyšel, že ho v tom Eric nenechá.
„Nejradši bych si sám dál pár facek za to, co teď řeknu, ale tohle bude muset počkat. Tom má nějaké problémy a potřebuje mě.“
„Zrovna teď?“ Zaúpěla Rina.
„Bohužel. Promiň, nemůžu mu zavolat a říct, aby si je přeložil.“
„Fajn, mám jet s tebou?“
„Asi bude lepší, když počkáš doma. Můžeš mezitím zahřát postel.“
„Já si to vyberu, Sommere, a mělo by to radši bejt sakra úžasný.“ Vyplázla na něj Serina jazyk a provokativně s kroucením svého zadečku v bílých krajkových tangách vyběhla do Ericova pokoje. Eric se pomalu nadechl a vydechl. Doufal, že tohle bylo opravdu důležité.
Jen co Eric zazvonil na dveře, když dorazil k domu Kaulitzových, Tom mu otevřel s uplakanými tvářemi a hned se mu vrhl do náruče. Eric to stvoření pevně objal a hladil po vlasech. Byl jen o dva roky mladší, ale přitom tak křehký. Nikdy nebyl jako ostatní kluci. Měl duši motýla a tělo víly. Vzhledově působil spíš jako dívka, i co se výšky týkalo. Eric měl vždy potřebu ho chránit, byl jako jeho malý nevinný bráška.
„Chceš se projít po zahradě a nadýchat se čerstvého vzduchu?“ Zeptal se Eric opatrně a Tom se od něj po chvíli odlepil a pokýval hlavou na souhlas. Kráčeli pomalu po zahradě, a jakmile došli k altánku, usadili se do něj.
„Povíš mi, co se stalo?“ Začal Eric a čekal na Tomovu odezvu.
„Ta nejhorší věc. Mezi mnou a Theem se to zkazilo. Zítra má odjíždět. Jenže mě dneska konfrontoval ohledně Billa. Trochu jsme se kvůli němu v minulosti nepohodli, ale já mu všechno tak nějak vysvětlil a on souhlasil s tím, že se s Billem smím dál kamarádit. Byl jsem s ním jenom jednou od doby, co jsem to Theovi řekl. Byli jsme celý týden spolu a vše se zdálo být normální. Ale dneska ráno na mě přišel s tím, jestli k Billovi něco cítím.“
„Hádám, že odpověď nebyla ne, jinak bys tu teď neseděl v slzách.“ Povzdechl si Eric.
„Neodsuzuj mě za to, prosím.“
„Já tě nikdy za nic neodsoudím. Jenom se nad tím zamysli, Tome. Strašně ti ublížil, nebyl tu, když jsi ho potřeboval. Já chápu, že pro tebe hodně znamená, byla to tvoje první láska, díky němu jsi vlastně tak nějak přišel na to, že jsi na kluky, to je všechno hezký, ale ve finále ti po něm zůstaly jenom oči pro pláč.“
„To není jenom o tom. Díky Billovi jsem zjistil, kdo doopravdy jsem. A nejen co se orientace týká. Ukázal mi úplně jiný svět. Díky němu jsem se přestal bát spousty věcí. Změnil se mi celý život.“ Jak Tom mluvil, třásla se mu brada.
„Ale byl jsi šťastný? Byl jsi šťastný, když odjel? Já ti to řeknu, byl jsi úplně na dně. A on nebyl ten, kdo tě z toho vytáhl. Já tady byl každý jeden den a cítil jsem tvoji bolest, Tome. Byl jsi tak zatraceně zlomený. Měl jsem pocit, že se z toho snad nikdy nedostaneš. A pak se objevil Theo a všechno se změnilo. Byl jako anděl seslaný z nebe.“ Eric se bál. Bál se o svého nejlepšího kamaráda a bál se také toho, že se bude historie znovu opakovat. Nebyl si jistý, zda by to Tom podruhé unesl. A navíc sám, protože on a Serina po létě nastupovali na vysokou daleko od Berlína. Byl klidnější, když věděl, že má někoho blízkého jako Thea. Někoho, kdo na něj dohlédne, zatímco on bude pryč, a převezme tak na chvíli jeho roli ochranitele.
Tom Ericovi musel dát za pravdu. Theo byl jako anděl. Hodný, laskavý, vřelý, vždy s otevřeným srdcem. Jenže problém byl, že Tom podepsal smlouvu. Podepsal ji vlastní krví a zaprodal duši Ďáblu. Byl ocejchovaný navždy a tenhle cejch se mu vždycky připomněl. Hřích se nedá vymazat, tak jako se z hříšníka nedá udělat neposkvrněný světec. Minulost nebylo možné přepsat. Co měl tedy udělat?
„Já vím, že máš pravdu, Ericu. Musím si to všechno srovnat v hlavě a uzavřít to jednou provždy.“ Tom se snažil znít pevně, rozhodně, ale hlas mu přeskakoval. Bude muset dát sbohem, bude muset odseknout člověka, na kterém mu záleží, ze svého života. A už teď věděl, že s ním odejme také kus svého srdce. Jenom to pomyšlení zatraceně bolelo.
„Jenom doufám, že se rozhodneš správně.“
„Co když nepřijde?“ Theo přecházel nervózně po pokoji. Celou noc nemohl zamhouřit oči. Byl jako na jehlách.
„Jestli tě miluje, přijde.“ Snažil se ho uklidnit Ben, ale přilil spíše olej do ohně.
„Jestli.“
„Řekl ti to, nebo ne?“ Rozhodil Ben rukama. Nevěděl, jak svého přítele psychicky podpořit. Tohle pro něj byly neznámé vody. Nikdy nebyl do nikoho zamilovaný. Ne tak jako Theo do Toma. Přesně kvůli takovým problémům se vztahům na sto honů vyhýbal.
„Jo, ale taky nepopřel, když jsem se zeptal, jestli miluje jeho.“
„Já jsem z toho v šoku stejně jako ty, kámo. Nikdy jsem toho chlapa neviděl. A Tom se o nikom takovém za celou dobu ani slovem nezmínil.“
„Jo, byl pro všechny jedno velké překvapení.“ Utrousil Theo hořce. „A nejhorší na tom je, že měl nejspíš pravdu v tom, když řekl, že Toma tak dobře neznám.“
„Chtěl tě jenom vytočit.“ Mávl Ben rukou, aby si to Theo nebral tak k srdci. Včera mu o svém setkání s tím chlápkem vše povyprávěl. Ben se nestačil divit, protože ačkoli s Tomem byli dobří přátelé, o milostném životě se nikdy moc nebavili.
„Možná. A možná taky ne. Hádám, že se to za 4 hodiny dozvím.“
„Tak si konečně sedni, protože mi z tebe jinak hrábne. Začínám být nervózní víc než ty.“
„Promiň, já jen… opravdu mi na něm záleží. Mám pocit, že on je ten pravý, Bene. Chci s ním strávit zbytek života a jenom doufám, že on si vybere to samé.“
„Musíš věřit, kámo.“
Tom celou noc nespal, a když se na sebe podíval ráno do zrcadla, málem se sám sebe lekl. Oči zarudlé od pláče a kruhy pod očima mu vynikaly z celého obličeje nejvíc.
„Super, Kaulitzi, vypadáš jako zombie.“ Zabrblal si pod nos. Snažil se ještě k poledni odpočívat a na oči si položil chladící gelový pytlík, aby jim ulevil od otoku a zarudnutí. Ani nesešel dolů na snídani. Adelaide mu donesla do pokoje alespoň čaj, za což jí vřele poděkoval. Krátce po Ericově odchodu se za ním byla podívat, a tak jí všechno vylíčil. Neříkala k tomu nic moc, jen ho vyslechla a konejšila. Nesnažila se být na ničí straně, pořád jenom opakovala, že by měl poslechnout své srdce, že to vždycky ví, co dělat. Rozhodl se obléct se do černé. Většinou ji nenosil, protože neměl tmavé barvy moc rád, ale dnes se tak cítil. Copánky si svázal do uzlu a přes rameno si přehodil tašku. Seběhl ze schodů, rozloučil se s Adelaide a zamířil z domu ke garážím, kde už ho čekal Tim s autem, jak ho Tom ten den dříve požádal.
„Tak kam to bude, chlapče?“ Zeptal se Tim, když Tom nastoupil do auta.
„Na nádraží.“
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
No já jen doufám, že na to nádraží jede proto, aby se s Theem rozloučil… Ale na to by si asi nebral tašku, že??? Néééé!!!!! 😥😥😥
Už teď je mi moc líto Billa, až zjistí, že mu Tom odjel, snad kvůli tomu neprovede nějakou hloupost 🙁
Máš štěstí, že po ruce žádné kameny nemám, jinak by to lítalo všemi směry, na to si můžeš vsadit.
Taková dramata! Jak nám můžeš něco takového udělat?! Respektive – Jak mohl Theo něco takového Tomovi udělat? Chápu, že ultimátum "Buď já anebo Ďábel", mu v tu chvíli přišlo jako nejlepší řešení, ale tím Toma zatlačil do rohu. A obávám se, že tímto tahem Theo zatloukl poslední hřebík do rakve jejich vztahu.
A vůbec z té cesty na nádraží nemám dobrý pocit. Je to sice padesát na padesát, ale dle mého, i kdyby Tom odjel s Theem, bude mít plnou hlavu Billa.
Tu tašku si taktéž neumím vysvětlit, ale krom Thea je tu ještě možnost, že se Tom uchýlí k Ericovi (čímž by ze sebe udělal pořádného kazi@?#!), anebo se vydá do samotného Ďáblova doupěte. Netuším, k čemu se přiklonit více, tudíž se velice ráda nechám v příští kapitole překvapit tím, jak se Tom nakonec rozhodne ^^
Cosi mi ovšem našeptává, že jeho srdce patří už jen a pouze našemu Pekelníkovi. A jak jsi sama v příběhu psala – podepsal s ním kdysi smlouvu a nechal se samotným Ďáblem ocejchovat.
Velice ti děkujeme za tak krásný, leč dramatický a emočně poněkud vyčerpávající díl. Budu našim chlapcům držet palce, aby to pro naprosto každého z nich dopadlo co možná nejlépe ^^
Doufám že se jde z Theem rozloučit.
A heleme se, vývoj v dějství. Teď jde o to, jestli je to posun kupředu a nebo naopak krok zpět. Ať tak či tak, už bylo na čase, aby se Tom rozhodl… A překvapuju nejvíc právě samu sebe, když napíšu, že bych i opravdu pochopila, proč by chtěl bojovat za vztah s Theem, kdyby tomu tak bylo (navzdory tomu, že si myslím, že by šlo stejně pouze o oddálení nevyhnutelného, jenže zřejmě nikdo nemůžeme čekat, že by si naši dva hlavní hrdinové skočili kolem krku hned na začátku druhé série, o čem by pak ta 2 byla, že? A nebo už je konec odloučení a teď se dostanou na scénu kobráci, kteří půjdou po Billovi? … ). Každopádně i tak se nemohu zbavit dojmu, že to právě “vyšinutý motorkář” by byl volbou srdce, kdežto Theo jenom rozhodnutím rozumu. Evidentně stojíme na rozcestí a jsem opravdu zvědavá, kudy bude autorka naše kroky vést. Týden (a to v tom lepším případě, v tom horším by mohlo jít o měsíce, roky a nebo rovnou o úplný horor s nedokončením příběhu) čekat na rozhřešení, oh shit 😅!!!
Doufám že přijede Ďábel, zastaví auto, vytáhne z něho Toma a odveze si ho do svého doupěte. 😈😂
Na jednu stranu jsem pro Thea a fandím mu, ale na tu druhou bych mu nejraději zakroutila krkem když to Tomovi navrhnul 😀 vůbec se Tomovi nedivím že je chudinka nerozhodný… kdo by nebyl když si musí vybírat mezi nebem a peklem… ještě když se Bill do něčeho zamotá a pak ho zase nechá někde samotného v koutě… 😶 začíná to byt zase velmi napínavé 😊 těším se na další pokračování. 😊
Moc děkuji všem za komentáře 🙂 Opravdu mě baví ty vaše dedukce.
[5]: Nejvíc mě pobavila ta tvoje 😀 úplně jsem čekala, kdy s tím někdo přijde a když jsem si představila, jak pan Ďábelský tryskem dohání limuzínu, aby mohl vytáhnout svoje spanilé princátko, nehledě na protesty a odjel s ním do západu slunce, musela jsem se smát 😀 Byla by to opravdu vtipná scénka, ale kdo ví, třeba se to tak nějak bude…
Musíte si počkat jenom do příští středy 🙂
[4]: Měsíce ani roky to nebudou 😀 Doufejme… 😀 Né sranda, docela si věřím, že povídku stihnu dopsat bez nějakých velkých rozkolů.
[6]: Já s tím ale počítám! 😀😀 a jelikož Tom má sbalený batůžek může rovnou u něj zůstat. Že jo. 😀 Theo se to nedozví, bude chudák jen zklamaný a doma u Toma si budou myslet že je s Theem. Mezitím co ho bude Ďábel učit prasarnicky a nenechá ho ani vyspat 😈😀 Občas teda zajdou vyvencit pesana jen aby se neřeklo… 😀
Už chci středu!
[6]: Psala jsem to s trochou nadsázky, ale po Tvém ujištění jsem hned o něco klidnější, děkuji za něj 🥰. Budu taky věřit, že předsevzetí vyjde 😀!!! Když jsem cca 2 měsíce zpátky četla jedničku a všimla jsem si těch prostojů mezi jednotlivými díly (zvláště pak ke konci), byla jsem vděčná, že povídku nečtu v aktuálním čase zveřejňování, jelikož to by mé nervy nezvládly, fakt nejsem trpělivý člověk 😇. Vzhledem ke svému zjištění od té doby, co se tu objevila dvojka, s každou další středou trnu hrůzou, že tu nový díl tohoto charismatického příběhu nenajdu a preventivně se snažím obrnit se trpělivostí 😂😂😂!!! Na druhou stranu je ale každopádně super, že ses pustila do pokračování (i za cenu případného čekání na další díly), protože mám pocit, že dnes, když už sláva kapely vůbec není tam, kde kdysi bývala, si každý autor nové povídky zaslouží obrovské uznání za tvůrčí proces.
[7]: Hmmm ale to vůbec není špatná představa, rozhodně by se to příjemně četlo 🤣🤣🤣!!! Thumb up za kreativitu 👍