autor: Darkness069
V pondělí ráno řídil Tom své auto k soudní budově, kde se bude konat první stání. Usmíval se, protože za chvílí uvidí svého chlapce. Rozhodl se pro svůj šedý Armani oblek, aby to ráno vypadal co nejlépe. Byl v tak dobré náladě, že si ani neuvědomil, když ve svém malém monologu v hlavě Billa označil jako svého chlapce.
Na druhé straně města v taxíku to byl jiný příběh. Bill Kaulitz si hrál se svým prstýnkem, zatímco se díval z okýnka. V hlavě měl jeden velký nepořádek a bylo těžké to dát všechno dohromady. Měl několik důvodů, proč byl nervózní; nejen proto, že ten případ nebyl důležitý jen pro něj, ale i pro celou firmu. A kromě toho měl podezření, že Georg již ví o něm a Tomovi, tentokrát už opravdu. Kdykoliv si myslel, že brunet nadnese tuhle záležitost, vymyslel si nějakou trapnou výmluvu, a dneska dokonce odešel z bytu dřív, než se Georg vzbudil. Jeho týden začínal pekelně.
Když taxi zahýbalo k soudu, Bill cítil ve svém břiše motýlky. Díval se na budovu, rozhlížel se doleva a doprava, zatímco hledal jedno z Tomových aut. O víkendu s ním měl sex po telefonu a užil si i erotické sny, ale teď Bill nevěděl, jak se na druhého muže dívat, jak mu čelit a chovat se přirozeně. Když zaplatil, zkontroloval si oblečení, povzdechl si a vystoupil. Neměl jinou šanci, než to risknout a chovat se jako dospělý.
Neočekával, že tam Tom bude stát a vypadat tak zasraně dobře.
Tom chodil sem a tam kolem soudní budovy, telefonoval a na očích měl sluneční brýle; byl oblečený do drahého obleku, zatímco Gustav držel jeho kufřík a tiše ho sledoval. Bill se naposledy nadechl, polkl a vydal se k nim. Choval se opatrně, aby nevyrušil svého šéfa od důležitého telefonního hovoru. Postavil se potichu vedle Gustava a letmo na bodyguarda pohlédl. I když jemu i Dunje vysvětlil celou situaci s Georgem, stále bylo ve vzduchu trapno, když se ocitli na stejném místě. Bill nevěděl, jak to odstranit, zvlášť potom, co poznal Gustavovu druhou stránku: pohodový, trošku hloupý, ale dalo se na něj spolehnout. Bill si byl jistý, že za jiných okolností by s ním měl jiný vztah, a možná by ho měl za jednoho z nejlepších přátel. Možná v jiné dimenzi by měl normální vztah s Tomem a jeho život by nebyl tak komplikovaný jako tenhle. Jemně se usmál a pokračoval ve sledování Toma, který se s někým hádal po telefonu. Bill doufal, že to nemá nic společného s tímhle případem.
Trvalo asi pět minut, než Tom dokončil hovor a vydal se zpět za svým bodygardem a kamarádem, a byl příjemně překvapený, že už je tam i Bill a čeká na něj. I když to nebylo dostačující, aby to potlačilo jeho strach. „Gustave, jdi prosím do kanceláře s Dunjou, okej? Potřebuju, abys jí pomohl s ochranou dokumentů a jejich převozem, a abys dal vědět lidem, že budova bude na pár dní zavřená. Najednou se nám z neznámého důvodu v budově usadily krysy, takže ji budeme muset zavřít a vyřešit situaci.“ Informoval ho právník. Uvažoval, jak se to mohlo stát, či jestli to někdo v budově způsobil. Tom si byl jistý, že nemá žádné nepřátele kvůli případu, na kterém pracuje, ale nebyl tam jediný právník, a každý snad věděl, že kdokoliv pracuje v jejich firmě, bere svou práci vážně. „Dunja už má moje instrukce, takže mi volej, jen pokud to bude nezbytné. Vezměte toho co nejvíc z mé kanceláře a dovezte to ke mně domů. Zavolám hospodyni, aby tě pustila dovnitř.“
Bill jen zíral na svého šéfa. Krysy? Znělo to nelogicky. Znal tu budovu a věděl, že jsou tam jen ta nejmodernější zařízení, nejlepší hygiena. Byla to jedna z věcí, která na něj zapůsobila, když tam začínal pracovat jako stážista. „Pane Trümpere?“ řekl nervózně, „pokud nemůžeme pracovat, co se stane s těmi případy? Není to vina lidí, co se stalo.“ Zeptal se opatrně. Nebyl si jistý, co by bylo horší pro něj. Pracovat s krysami, nebo mít víc volného času a být sledován Georgem na každém kroku, co dělá. Protože si byl jistý, že je pod jeho dohledem, cítil to.
„Ne, není to jejich chyba a my taky nepřestaneme pracovat. Dobré ráno, mimochodem. Věřím, že ahoj je běžnější způsob pozdravu, když s někým mluvíš.“ Řekl Tom a zvedl obočí. Jasně, že byl rád, že chlapce vidí, ale nemohl si pomoct a musel zůstat profesionální, když byli teď v takovéhle delikátní situaci. Zvlášť když byl jeho otec pracovně v Itálii, a on měl všechno na starosti. „Tak jdeme, musíme se teď soustředit na případ a udělat cokoliv, abychom tu rodinu udrželi spolu.“
Bez dalšího slova se Tom rozešel do budovy, neohlížel se a věděl, že je Billem následován. Jeho kroky vedly na toalety a nebyl překvapen, že ho Bill následuje i tam. Bill se podíval, jestli je místnost prázdná, zatlačil do dveří a zamkl je. Tom si toho nevšiml, dokud nezvedl pohled a jeho oči se nesetkaly s těmi Billovými v zrcadle.
„Um… pane Trümpere, Tome, to, co se stalo o víkendu přes telefon…“ Začal Bill nervózně. I když věděl, že neví, co vlastně říct, byl natolik chytrý, aby věděl, že to, co se odehraje, musí být za zavřenými dveřmi. Chtěl znovu začít, ale přerušil ho právníkův hlas.
„Co se stalo po telefonu, byla ta nejlepší věc, co jsem kdy s někým dělal. Jsi docela žhavý, neočekával jsem, že v tom budeš tak dobrý. Udělal jsem se tvrději než kdykoliv jindy při pornu.“ Řekl Tom upřímně. „A podle toho, co jsem slyšel, tak sis to taky užil, že?“
„J-jo… bylo to…“ přikývl Bill. Chtěl říct pěkné, ale to přídavné jméno neodpovídalo tomu, jak šílené to bylo. „Bylo to víc erotické, než jsem čekal.“ Konečně přiznal, věděl, že muži před sebou nemůže lhát. Ty hnědé oči by ho dokázaly snadno přečíst jako krystal.
„Správně. A co s tím? Obávám se, že bych ti těžko uvěřil, kdybys mi teď řekl, že se cítíš špatně,“ řekl Tom a opřel se o zeď. Díval se přímo do chlapcových očí. Do těch očí, které toho hodně slibovaly.
„Umm… já…“ Pod tímhle pohledem měl Bill problém přemýšlet. Cítil, jako by ho ten pohled propaloval, jako by byl nahý, ale tak čistý a hříšný v jednom. Bylo to rušivé, ale vítané. „V tom obleku vypadáš dobře.“ Slova z něj vypadla dřív, než si to stihl uvědomit. Začervenal se z toho, jak debilně zněl.
Tom se zasmál. „Děkuju. Taky vypadáš dobře.“ Řekl potichu a pohnul se ze svého místa a došel k mladšímu chlapci. Bylo jednoduché mezi nimi uzavřít mezeru a chytnout do ruky Billovu tvář. Díval se mu na rty. „Co jsi mi ve skutečnosti chtěl říct?“
Billův dech se zkrátil a jeho rty byly najednou suché. Musel si je olíznout předtím, než něco řekne znovu. „Nevím.“ Zašeptal a uzavřel vzdálenost mezi nimi a spojil jejich rty do polibku. Panovala mezi nimi vášeň, kterou si nemohli za posledních pár dní užít. Billovy ruce sevřely Tomovo sako a přitáhly si ho co nejblíž. Polibek mu zamlžoval mysl, která nemohla fungovat správně.
Klepání na dveře přerušilo chvíli a vytáhlo je to z jejich zapomenutého světa. Odtáhli se od sebe a zasténali.
„Nezáleží na situaci v kanceláři nebo na tom, co se stalo mezi námi, nebo na tom, jak hnusní budou ti právníci druhé strany, vím, že jim nakopeš zadky a ten případ uvedeš na správnou kolej, aby matka mohla být se svými dětmi, a dáš každému gay rodiči šanci.“ Řekl Bill jemně, zatímco věnoval pozornost Tomově kravatě, kterou mu upravoval. Nemohl se mu podívat do očí. „To je to, co jsem chtěl předtím říct.“ Vysvětlil a zahanbeně se usmál.
„To je ono? To je to, cos mi chtěl říct, když jsi zmiňoval náš hovor?“ zeptal se Tom. Moc se teď nestaral o odpověď, byl zamyšlený nad divným pocitem, který měl vždy, když byl v Billově přítomnosti. Věděl, že mají omezený čas, ale taky chtěl vědět trošku víc.
„Ne, ale nenapadlo mě nic lepšího, co bych řekl.“ Odpověděl Bill, ale jeho červenající se tváře ho prozrazovaly, věděl to, ale odmítal to říct. Prstem mu byla jemně zvednuta tvář, a zvednuté obočí a upřímné oči stačily Billovi k odhodlání. „Bylo to špatné, ale zároveň úžasné. Byla to ta nejodvážnější věc, jakou jsem kdy dělal a… líbilo se mi to ještě víc, protože to bylo s tebou.“ Přiznal konečně.
Bill musel v rozpacích zavřít oči a připravoval sám sebe na vlnu škádlení nebo Tomovo arogantní chování, když připustil svou slabost. Namísto toho dostal jen další polibek. Jemný a povzbuzující. „Nevidím to jako špatnost. Navíc hádám, že ti nemusím říkat, jak dobré to bylo pro mě, jak moc jsem ti chtěl říct, abys tam byl se mnou.“ Řekl Tom a ušklíbl se na překvapeného Billa. „Nemysli si, že nevím o všech těch drbech a o té slávě, která pronásleduje moje jméno. Vím to moc dobře. A věřím ti, že jsi schopný rozpoznat, co je a co není pravda, ale vím, že nikdo na mě neměl nikdy takový vliv jako ty.“
Klepání na dveře se stalo naléhavějším. Připomínalo jim, že nejsou sami a že už nemají čas, který by mohli promrhat. Tom si povzdechl a odtrhl se od Billa. „Tak pojď, musíme jít. Máme práci.“ Řekl s úsměvem, rychle si upravil sako v zrcadle a mrkl na Billa, než otevřel dveře. Byla tam už malá fronta lidí. Jen na Billa kývl a odešel z místnosti. Neřekl to, ale Billova slova mu dodala na kuráži.
Do soudní síně přišli akorát včas.
„Prosím, řekněte mi, jestli jste si předtím, než se stala ta nešťastná událost se smrtí pana Reicha, všimla nějakého chování mé klientky, které by mohlo být považováno za škodlivé pro děti?“ Mluvil Tom, zatímco přicházel blíž k sedící osobě z rodiny, jež byla vyslýchána.
Starší žena se v křesle ošila a rozhořčeně vykřikla. „Samozřejmě, že ne, ale s těmihle divnými… tendencemi, které má, je jen otázkou času, než to naučí ty nevinné děti, a zasvětí jejich nevinné duše do stejných úchylek a hříchů, jako páchá ona.“ Řekla a ruce si překřížila na prsou. Tomovi to přišlo, že se snaží zakrýt ten odporný outfit, který má na sobě. Její argument ho nutil k tomu ji praštit, kdyby mohl.
„A i teď jako svobodnou matku jste ji viděla, že by se chovala nějak nezodpovědně ke svým dětem?“ Zeptal se Tom a donutil se zhluboka nadechnout a zůstat v klidu vzhledem k tomu, co se děje. Mohl na sobě cítit Billovy oči, ale snažil se víc a víc soustředit na případ, jako by mu dodával sílu nebo trpělivost.
Žena si odfrkla. „Jsem jen člen rodiny, který se bojí o osud těch dětí, ale obávám se, že na rozdíl od ostatních mám své hranice, takže nechodím okolo a nešpehuju svou sestřenici. Ale bůhví, že by měla být sledovaná a zavřená někde, kde by její děti nepochytily ty její hříchy. Kdo ví? Možná už si začala pohrávat s jejich myšlenkami.“ Řekla a svírala v ruce modrou bibli a růženec.
Tom se zhluboka nadechl. „I když oceňuji vaši otevřenost a váš náboženský názor na tuto situaci, obávám se, že jste neodpověděla na mou otázku. Viděla, nebo neviděla jste moji klientku dělat něco, co by mohlo být negativní pro její děti? Je to jednoduchá otázka, ano nebo ne.“ Řekl, přiblížil se trochu k malému podiu a upravil si kravatu.
„Ne, ještě jsem ji neviděla, ale věřím tomu, že brzo něco udělá, pokud už neudělala.“ Odfrkla si a ukazovala na zhroucenou matku. „Potom všem je to to, co lidi jako ona dělají.“
„Lidi jako ona dělají.“ Citoval Tom poslední větu, kterou řekla. „Mohla byste to prosím vysvětlit? Co tím myslíte?“ zeptal se. Ta věta mohl být klíč, který by byl výhodou, záleží, jak to žena zvládne a odpoví. Cítil, jak mu žilami protéká adrenalin.
Žena naproti Tomovi pohnula hlavou doleva a doprava, protočila očima. „No, není to jasné? Homosexuálové! Jdou proti Bohu a snaží se svést ostatní ke stejným hříchům. Jako by nestačilo, že poškozují ty děti a nechávají je vyrůst, aby byli kriminálníci a zločinci.“ Řekla a zakryla si rukama obličej.
Tom zvedl obočí nad odpovědí, podíval se na soudce a popošel blíž k porotě. Ta odpověď byla celkem užitečná a on měl naštěstí rychlé myšlení. Trochu se ušklíbl. „Víte, zní to jako homofobní odpověď, madam. Uvažuji, co byste řekla, kdybych vám teď řekl, že jsou tady v místnosti dva homosexuální muži? Vidíte okolo sebe nějaké kriminálníky? Vidím profesionály, kteří pracují pro spravedlnost a snaží se tohle město udělat lepším místem.“ Komentoval a rozhlížel se po místnosti, jeho pohled se na chvíli zastavil na překvapené Billově tváři. Ušklíbl se na něj a znovu se otočil na šokovanou ženu.
„To není možné, jsou přestrojení, tihle homosexuálové nejsou dobří lidé, jsou to démoni. Jsou jen hanbou společnosti a chybou Boha. Vždycky jsem šokována tím, jak je mohl nechat existovat.“ Popřela a pevněji svírala bibli. „Ti bastardi jsou pouze chybou našeho Pána, aby ukázal lidem, co je špatné.“ Začala žena křičet a snažila se ukazovat prstem na svou sestřenici a ostatní, rozhlížejíc se, aby našla ty dva homosexuály, aniž by věděla, že s jedním z nich právě teď mluví. Když jí jedinou odpovědí byly divné pohledy, klekla si a začala se modlit o odpuštění, protože musela být ve společnosti těch ‚oplzlých hříšníků‘.
Soudce musel několikrát bouchnout paličkou do stolu, aby lidi v místnosti uklidnil, a ženu nechat nakonec vyvést z místnosti, protože se nebyla schopna uklidnit. Nakonec byl soudce nucen odročit řízení na další den.
„To… to bylo úžasné!“ Řekl Bill, zatímco téměř poskakoval po Tomově boku, když vycházeli ven z budovy, a nesl přitom jeho kufřík. „Myslel jsem, že se tyhle věci dějí jen ve filmu a v televizi, to bylo neuvěřitelné! Myslel jsem, že začne běhat po okolí nebo tak, anebo mě bude nahánět a říkat mi homouši.“ Řekl, zvedl oči v sloup a podíval se znovu na strojeně šklebícího se Toma. Už se rozloučili s paní Reichovou, která musela vyzvednout děti ze školy.
„Aspoň máte o čem přemýšlet, pane.“ Řekl Tom a nasadil si sluneční brýle. „Není to špatný výsledek tvrdé ranní práce. Ta šílenost nám dává dobré skóre a trochu času.“ Řekl a hledal v kapse klíče od auta. „Tak pojď, jedeme se do kanceláře podívat na tu škodu, a pak půjdeme na oběd.“
Bill trochu protočil oči, ale následoval ho k černému SUV. „Okej, teď se jen předvádíš, pane ‚mám nad vším kontrolu‘.“ Řekl Bill a sedl si na místo spolujezdce. Od rána tu byli jen oni dva, Gustav odešel brzo, aby pomohl Dunje.
Tom se zasmál, nastartoval auto a začal pomalu odjíždět od soudu, olízl si ret. „Myslíš? Nemůžu si pomoct, jsem dezinfekční kontrola, a aby toho nebylo dost, já jsem ten, kdo všemu velí pokaždé, když tu není můj otec. Jako teď.“ Řekl a podíval se na Billa, vydal se směrem do jeho druhého doma, Trümperovy společnosti.
„Vedeš si dobře, jen se moc stresuješ.“ Řekl Bill a znovu protočil očima. Věděl, že je Tom trochu posedlý a perfekcionista ohledně všeho, co je kolem něj, a líbilo se mu to. Nutil lidi k tomu být lepší, a to byl ten důvod, proč měli takový úspěch. Tentokrát Tom neměl žádnou odpověď a brzy už parkoval před budovou.
Pospíchali do budovy a Bill nesl Tomovy věci.
„Dunjo, detaily.“ Zavolal Tom, když se setkal se svou sekretářkou na chodbě. Neměl čas.
„Nenašli jsme příčinu toho, co je sem přitáhlo. Každé patro je kontrolováno a připravováno na dezinfekci.“ Začala ho informovat a šla stejnou rychlostí jako její šéf. Držela telefon a nějaké papíry. „Deratizátoři začínají s vrchními patry, takže tvoje a tvého otce, a pak půjdou dolů.“
„To zní dobře. Potřebuju ten odporný smrad dostat odsud dřív, než se můj otec vrátí. Nesmí zjistit, co se tady děje. Chci maximální diskrétnost.“ Řekl Tom vážně a prohlížel si různé části. „Kdy bude budova zase připravená na práci? Jsou všechny složky poslány ke mně?“
„Dva dny… maximálně tři. Všechny složky jsou v krabici a budou poslány, jakmile budou připraveny.“ Přikývla a navigovala několik pracovníků k výtahu. „Už jsem obvolala všechny pracovníky a informovala je o situaci přesně, jak sis přál.“
„Díky, Dunjo, děláš výbornou práci. Opravdu mi tímhle hodně pomáháš.“ Tom přikývl, zhluboka se nadechl a usmál se na svou kamarádku a spolupracovnici. „Jakmile to bude dodělané, můžeš jít a vzít si pár dní volno. Obávám se, že moje sekretářka nebude tak potřebná, ale stále za to budeš placená.“ Řekl a mrkl na ni. Byl si jistý, že ona je jeden z těch lidí, na které se mohl spolehnout. „Musím jít a pracovat. To stání bylo absurdní, homofobní šílenství. Myslíš, že to tady zvládneš, holka?“
Dunja protočila očima a dívala se na něj klasickým ‚děláš si ze mě srandu‘ pohledem. „Jasně, šéfe. A očekávám krásnou výplatu, budu ti účtovat i za ty dny volna, co budu mít.“ Řekla a ušklíbla se. Milovala, jak jí Tom věřil s věcmi, které nebyly jednoduché.
„Mám na výběr? Víš, že se na to můžeš spolehnout. Navíc ti to dlužím.“ Přikývl Tom a jemně ji chytil za rameno. „Jdeme, Kaulitzi. Máme pár věcí na práci, pokud chceme být na zítra úplně připravení.“ Řekl a kývl na něj, aby jej následoval. Brzy vycházeli z budovy. „Co říkáš na sushi? Teď bych si rád jedno dal.“ Zeptal se a znovu vytáhl klíče. Chtěl pozvat i Dunju, ale viděl, jak se dívá na Gustava a chtěl jim dat šanci být spolu. Když se Tom podíval na Billa, nemohl si pomoct, ale začal se smát. Opravdu Bill tleskal? A přísahal, že si Bill i trochu tancoval. Odemkl auto a oba dva nasedli.
„Miluju sushi. Mám na něj chuť už dlouho, zbožňuju ho.“ Řekl Bill a usmíval se. Nasadil si brýle a sledoval Toma, jak startuje.
„Musím připustit, že jsem tě sem přivedl z nějakého důvodu, Bille.“ Přiznal Tom a napil se svého drinku. Sledoval chlapce před sebou, když seděli v luxusní japonské restauraci. „Chci říct, užívám si tvou společnost a tak… ale je tady ještě něco.“ Řekl a natáhl se, aby ho chytil za ruku. Tohle nebude lehké. „P-potřebuju tvoji pomoc.“
Bill zavrtěl zmateně hlavou ze strany na stranu. Očekával všechno, ale ne, že ho tak mocný muž bude žádat o pomoc. Navíc, on byl jen stážista a před ním byl snad ten nejmocnější muž v Německu. Napil se svého ledového čaje. „Moji pomoc? Co bych já pro tebe mohl udělat, aby ti to bylo nápomocné? Ty jsi ten velký právník. Já jen sedím vzadu, sleduju tě a dělám si poznámky.“ Řekl a opravdu tomu moc nerozuměl. Jediné, co cítil, bylo, jak jeho srdce poskočilo, když mu Tom stiskl ruku.
„Já… zítra budu pokračovat s výslechem jednoho z těch dětí a… no…“ Tom se zdál trochu zahanbený, když musel přiznat něco takového. Navíc si mohl být jistý, že Bill viděl trochu červeně na jeho tváři. „Nejsem si jistý, že umím být dobrý s dětmi, takže jsem doufal, že bys mi pomohl. Nikdy jsem s nimi nepracoval a nejsem otec, a ty vypadáš jako osoba, která by o tom mohla něco vědět, takže jsem doufal, že mi s tím pomůžeš,“ žádal a v očích měl totální bezmoc. Bill z toho pohledu roztál. Viděl jinou stránku Toma, byl totálně zranitelný.
Bill se usmál a stiskl Tomovu ruku. „Samozřejmě, že pomůžu. Chodil jsem před pár lety hlídat děti jako oper. Vím vše o tom, jak zvládnout děti.“ Řekl mile a díval se Tomovi do očí, ztrácel se v nich. Nebyl schopný mu odolat, přitáhl si jeho ruku a políbil ji. Stále se mu díval do očí. Usmál se ještě víc, když se k němu Tom sehnul, zrušil vzdálenost mezi nimi a políbil ho způsobem, že Bill zapomněl, kde je. Soustředil se jen na ten polibek.
„Děkuju ti.“
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
Vypadá to že Tomovi na Billovi zaleží a soud určitě vyhrají ta baba to byl děs.
Krysy v Trumperově kanceláři? To bude nějaká habaďúra.
Ten proces je teda děs, já proti věřícím nic nemám, ale tihle fanatici, to je úplně jiná sorta lidí – cvoci.
A ten konec? Uvidí je Georg? No tak! Už to někdo rozsekněte, mě to drásá nervy 😀