autor: fyredancer
Vzduch naplnilo tiché syčení páry a zpoza baru ve St. John Starbucks se ozvalo zařinčení. Měli pravidelný příval zákazníků čtvrtečního odpoledne a Sloane s Billem měli plné ruce práce, zatímco Monica vážila kávová zrna pro zákazníka na druhém konci obslužného pultu. Stačilo to na to, aby Billovi z mysli zmizelo to obrovské selhání z dnešního rána, minimálně dokud se příliv zákazníku nezmírnil.
Jakmile podal zákazníkovi poslední nápoj, otočil se k nerezovému přístroji zády. Sloane jej otravovala kvůli detailům z jeho setkání od začátku směny, ale lezlo to z něj jen po malých kousíčkách. Obrátil se, a Sloane byla pověšená na nízké zelené zástěně oddělující pokladnu od barové části. Ten nejzajímavější detail prozradil ještě předtím, než začal ten největší ruch.
Stálé bzučení z druhého konce jim dávalo jistotu, že Monica bude s objednávkou kávových zrn ještě minimálně nějakou dobu zaneprázdněna.
„Takže to byl někdo, koho znáš!“ Zopakovala Sloane hlasitěji, aby kompenzovala hluk elektrického mlýnku.
„Jo, je to někdo, kdo tady pracuje.“
Cinkly dveře a oni se reflexivně vrátili na své pozice. Tentokrát to nebyl zákazník.
Dovnitř vešel Aaron Fosmark s tím jistým zhoupnutím v každém kroku. Podezřívavě si je prohlédl, jako by se flákali, namísto toho, aby stáli v pozoru, připravení obsloužit dalšího zákazníka. „Zdravím,“ řekl s krátkým přikývnutím a zároveň pohrdavě.
Byl, jak si Bill pomyslel, docela dobře vypadající, ale byl příšerně protivný. Byl menší než Bill, vlastně na muže poněkud malý, a měl vlnité tmavé vlasy a bradku, kterou si udržoval pečlivě zastřiženou. Bylo mu kolem pětadvaceti a pracoval tam od chvíle, kdy odpromoval na Portlandské státní, zatímco se pokoušel proniknout do publicistického průmyslu. Neustále si na to stěžoval, na nedostatek práce vydavatelů v jejich oblasti, ale nezdálo se, že by byl ochotný přestěhovat se někam, kde by měl větší šanci.
„Ahoj, Aarone,“ řekla Sloane a usmívala se na něj s povrchní sladkostí. Jeden druhého od srdce nesnášeli, už z podstaty věci, pokud Bill mohl říct.
Bill napodobil jeho přikývnutí. „Ahoj.“
Ať už Aarona jakkoliv neměl rád, pomyslel si, alespoň nebude opět zavírat obchod s Tomem. To by bylo rozhodně ponižující. Aaron obešel pult s jídlem a zmizel vzadu.
„Tak povídej,“ přikázala Solane. „Řekni mi, že to nebyl on, nebo jo?“
Bill zamrkal. „Ne, samozřejmě, že ne. Byl to Tom.“
„Ani náhodou, tvoje rande naslepo byl Tom?“
Sloanin hlas se o dvě oktávy zvýšil a Bill na ni zasyčel, aby zmlkla, a ukázal k zadním dveřím.
„Ale jako by se o to staral,“ řekl Sloane opovržlivě. „To jediné, co Aaron vzadu dělá, je, že počítá pokladny, balí si jointy, a čte svou nejnovější neorganizovanou literaturu fikce. Rozhodně sem nepřijde, aby na něco skutečně dohlížel.“
„Ale stejně buď potichu,“ řekl Bill neobvykle prudce. Pořád se až příliš zabýval tím ranním ztrapněním. „Nechci, aby to věděl celý svět, ano? Už tak jsi dost hlasitá.“
Sloane po něm napůl vážně švihla hadrem. „Jak myslíš. Netušila jsem, že Tom je… Totiž, vždycky tak flirtuje…“
„Není gay,“ řekl Bill, cítil se při tom tak nějak vyloučeně. Dokonce i když byl bisexuál, měl dostatečný vkus na to, aby Billa nechtěl. „Říkal, že je bi.“
„Aha.“ Sloane nad tím chvíli zapřemýšlela. „No, to dost věcí vysvětluje.“
Bill se na ni zamračil. „Co to vysvětluje?“
„Ten způsob… prostě to, jaký občas je,“ řekla Sloane neobratně a zamávala přitom rukama. „On není… chci říct, že občas se nachová jako úplný heterák. Jako některé jeho manýry nebo to, jak mluví. Ale rozhodně není gay, ne podle toho, jak mě očumuje, a taky každou druhou holku, která projde dveřmi!“
„Nějak hodně si o sobě myslíš, ne?“ Škádlil ji Bill a prošel kolem ní, aby zkontroloval časovače na nádobách s kávou.
„Jen to uvádím na pravou míru,“ odvětila Sloane s úšklebkem. „Takže… co se stalo? Mezi vámi dvěma. Zřejmě nic moc, když jsi dneska přišel s tak protáhlým obličejem.“
Bill si pohrával s časovačem a pohazoval s ním v ruce. „Nic. Ani jsem nedopil kávu, prostě jsem odešel.“
„Cože?“ Sloane byla šokovaná. „Proč? Opravdu ses chtěl s tím klukem setkat, nebo ne?“
Dveře zadní místnosti se otevřely. „Nemáte vy dva něco lepšího na práci?“ Aaron Fosmark si opřel šuplík s penězi o bok a zazíral na Billa, pak na Sloane. Trhnul bradou vzhůru. „Co, měl jsi nějaké žhavé rande, nebo co?“
„To sotva,“ zamumlal Bill a vrátil se k espresso baru. Uzavřel se do sebe s pomyšlením, že Aaron mohl slyšet část jejich rozhovoru, a přemýšlel, jestli ten chlap poslouchal i za dveřmi.
„Sloane, běž zkontrolovat podlahu,“ řekl Aaron úsečně a přesunul se k pokladně, aby do ní mohl vložit svůj šuplík. „Ať je čistá, a posbírej špinavé nádobí.“
Sloane na Billa protočila oči a poslušně se rozešla. Bill se na ni na oplátku zazubil a přesunul svou pozornost k leštění povrchu z nerezové oceli, aby byl bez poskvrnky. Dával přednost tomu splynout s pozadím, což fungovalo, jelikož se zdálo, že Aaron jej nejraději ignoroval. Jediní, se kterými Aaron udržoval v jejich obchodě kontakt, byli Sloane, Tom a jejich asistentka manažera Danice. Zdálo se to být spíše jako osobní rozpor než cokoliv jiného, protože Aaron byl přísný vedoucí směny, pedantský v každém detailu. Bill to dokázal respektovat i přesto, že ho neměl rád.
Jakmile se Aaron přihlásil na pokladnu, Monica se vrátila se svým zákazníkem a jeho velkou objednávkou kávy. Bill se zdržoval u baru, nechtěl projít kolem Aarona, aby opět zkontroloval urny s kávou – už bylo téměř na čase zlikvidovat tu starou a dát vařit novou.
Sloane se vrátila s tácem plným nádobí a vyložila ho na pult.
„Tak dobře, kdo chce umýt nádobí?“ Zeptal se Aaron, jakmile zaúčtoval platbu. Byla to řečnická otázka a oni všichni už s Aaronem pracovali dostatečně dlouho na to, aby to věděli. „Já vím,“ řekl Aaron a namířil ukazováčkem na Monicu, jako by na ni mířil zbraní. „Ty chceš umýt nádobí.“
Monica Baker, bolavě hubená dívka navštěvující místní střední školu, pokrčila rameny a popadla tác. „V pohodě.“
Sloane zvedla ruku. „Já chci na pokladnu!“ Vrhla úsečným, uličnickým pohledem na Billa, který si povzdechl. To, co opravdu chtěla, bylo vydolovat z něj více detailů, zatímco on chtěl na celé to ráno nadobro zapomenout.
„Takže pokladna,“ odpověděl Aaron. „Mně tam zůstalo vzadu nějaké papírování, co tam z rána zůstalo po Michelle.“
Sloane s Billem si vyměnili pohled. Pokud tohle byla výmluva, kterou jim chtěl Aaron dát, tak ať. Moc dobře věděli, že si nakonec z batohu vytáhne nějakou knihu.
„A ty…“ Aaron se svýma hnědýma očima otočil k Billovi.
„Já jdu vyměnit urny s kávou,“ řekl Bill pohotově. Jako na zavolanou jeden z časovačů zapípal.
Aaron ho prstem vypnul. Otočil se zpátky k Billovi a pozvedl obočí. „Jak je libo.“ Pak se obrátil a znovu odešel dozadu.
„Debil,“ řekla Sloane, jakmile zmizel, a pak se s očekáváním obrátila k Billovi.
„Jo, ale neměla bys to říkat tam, kde by to mohl kdokoliv slyšet,“ protestoval Bill. Nakrčil nos. Zněl jako jeho matka.
„Taky ne!“ Odpověděla Sloane rozhořčeně. „A teď mluv. Byl jsi tak nadšený, vím, že ses na to ranní rande těšil.“
Bill vysunul jednu kávovou nádobu a rychle, ale opatrně ji přesunul do umyvadla. Vytáhl odměrku, aby mohl změřit, kolik toho vylil. „Těšil jsem se, a byla to schůzka, ne rande.“
„To je fuk.“ Sloane vyjela z Aaronovy stránky pokladníka na displeji a otevřela markovací menu. „Idiot. Je vedoucím směny a nechal to tady otevřené, než odešel. Má štěstí, že jsem tak hodný člověk.“
Bill mlčel, zatímco odměřoval zbytky kávy, které nepřežily danou hodinu. Jakmile Sloane nadiktoval čísla a vylil ji do odtoku, otočil se k ní zpátky a v rukách volně držel urnu. „Byl jsem nadšený, dokud jsem se nedozvěděl, že osoba, kterou jsem měl poznat, je Tom.“
„A?“ Sloane se na něj zašklebila. „Být tebou, byla bych ještě nadšenější, kluku.“
Bill se pousmál. To byla jedna ze zábavných věcí na Sloane, to, proč ji měl jako kamarádku tolik rád – chovala se k němu s naprostou bezstarostnou neformálností. Byla mladší než on, a přesto mu říkala ´kluku´. „Těžko se to vysvětluje. Já… bylo to, jako bych v minutě, kdy jsem zjistil, že je to Tom, zároveň taky věděl, že pro něj nejsem dost dobrý.“
Sloane na něj zůstala zírat. „Nejsi dost dobrý?“ Zopakovala. „Nebuď pitomý. Co to vůbec znamená?“
„Ty jsi daleko populárnější než já, Sloane,“ řekl Bill s pokrčením ramen. „Nečekám, že to pochopíš.“
Nakrčila obočí. Otevřela pusu, ale zacinkaly dveře. Dovnitř se nahrnul proud lidí z ulice, mnuli si ruce a shromáždili se před pokladnou. Bill spěchal, aby dal vařit novou kávu.
Ve chvíli, kdy opět dostali možnost si promluvit, se vrátili Aaron s Monicou. Bill byl za ten rušný večer rád. Drželo to jeho mysl dál od věcí, o kterých věděl, že je nemůže mít.
autor: fyredancer
betaread: J. :o)
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že se Bill unáhlil a libuje si v lízání ran.
Mám ale tušení, že se do toho vloží Sloane, to by bylo tóčo 😀
Bill by mněl mít víc sebevědomí a nebýt ze všeho vykulený.
Ahoj Zuzu 👋, takže další překlad z Tvojí dílny? No super 😃👏!!!!!!!!! Ty jedeš, nemáš teď náhodou rozdělané 2 týdně? Co bychom bez Tebe četli 🤔. Nosit na rukou je málo 😊. Uvidíme, jak se to tady v tomhle příběhu mezi Billem a Tomem rozjede, zatím to vypadá velice zajímavě 🤓. Trošku mi chybí banner, ale co se dá dělat, ne všichni spisovatelé jsou holt schopní po té grafické stránce.
Teď ale k věci, proč především píšu – zase jdu na Tebe s otravnou otázkou… nevěděla bys náhodou, jestli bych tady na blogu našla nějaké aktuálnější povídky ze současnější doby a podoby kluků? Mám na mysli něco jako Rumors, Insomniax atp. 😇😇😇 a promiň že opět prudila, ale minule jsi byla jediná, kdo se vyjádřil, takže předpokládám, že to tu máš v malíku a komunikovat Ti zas tolik nevadí 🙂.
[3]: No, to bude těžké. Přesně chapu, co hledáš, ale bohužel, autorky z nějakého důvodu milují Billa ve verzi 2007/8 a tak i v současných povídkách na thf ho ji ak skoro ani nenajdeš, a to i když se tam vyskytuje současný Tom. A přitom já osobně si myslím, že teď to Billovi sluší daleko víc a dalo by se s nim taky napsat spousta úžasných povídek.
Z těch českých povídek už jsi asi všechny vypsala, a z mých překladů ještě povídla All of us, a pak povídka Wuthering heights, tak jde o malinké cestovaní časem, takže se tam současný Bill vyskytuje, ale zase si užije žhavý sex s šestnactiletým Tomem… No, tak si vyber 😂
A banner mi tady taky moc chybí, zkusím s tím něco udělat 😉
[4]:No neke 😅, takže až taková bída to je se současnými povídkami? Páni, to mě vážně překvapuje a trochu i mrzí 😳! Naprosto chápu, že čarokrásný, černovlasý, mírně zženštilý, povětšinou i velice cudný a nevinný, vždy usměvavý a citlivý Bill má bezesporu dar přitahovat pozornost, představivost a muzu nejen autorů, ale upřímně Ti dávám za pravdu, že rovněž jeho aktuální, poněkud mužnější podoba i trochu sebevědomější natůra, a vůbec rovněž momentální život obou kluků, by mohl být inspirací k tolika různým a hlavně novým, neotřelým a neokoukaným tématům … vážně mi to přijde škoda ☹️. Kéž by to nějaký autor bral jako námět k zamyšlení na téma pro svou novou zápletku. No jo, ale když uvážím, že dnes už skoro nikdo nic nového ani nepíše, nebo alespoň já mám ten pocit, že spolu s ústupem jejich největší slávy ubylo i nasazení k psaní povídek, tak bych asi měla být vděčná, že se něco nového vůbec tu a tam objeví. Achyooo… Jako by se do stále víc zkomírající spisovatelské tvorby kopírovala velice podobná skutečnost s ohlasy na jejich hudbu a to, že většina fans teskní po starých německých rockovkách a jejich novodobou pop elektro dance music berou tzv. na milost z pouhé nostalgie ke “starým dobrým časům”, či své platonické zamilovanosti k jednomu z hlavních protagonistů, no především k jednomu z dvojčat, ruku na srdce 😄. Zajímavé ale je, že Tom v očích autorů a rovněž v jejich dílech bez ohledu na dobu vzniku stále zůstává drsný, namyšlený hero, který má vše těžce v paži 😆. Zrovna jako jim nedělá potíže přijmout jeho nynější vizáž, jak bych tak řekla z sexy hip-hopera, přes elegantního rappera až k drsném hipsterovi, prostě navzdory jeho looku si stále drží to svoje King vystupování 😅.
PS: jsem grafička, takže pokud bys měla nějaký nápad z jakých fotek a v jakém stylu vytvořit banner, můžu být prakticky nápomocná k jeho realizaci 😉
[5]: Žádost o banner jsem vyslala směrem k Bitter, která mi to už dříve nabídla, řikala, ze to zkusí stihnout do neděle, ale pokud nebude mít čas, tak ti dám vědět 😊
A co ty, chystáš se na koncert? Uvidíme se tam? 😁
[6]: Paráda, tak to už jsem zvědavá, s čím Bitter přijde 😍!!! Čili to chápu správně, že na koncert jdeš taky, yu? A klasický lístek nebo vipka? Inu i já už mám svůj lístek koupený 😀, bude to má premiéra s TH. Nooo … asi bych totiž měla hned v úvodu vyjasnit, že vlastně ani nejsem typická fanynka 😂😂😂 dokonce se vůbec za nějakou fanynku nepovažuju, bytostně nesnáším to oslovení a vše, co se s ním pojí za předsudky… Já kluky odhalila vlastně teprve před rokem, naprostou náhodou přes písničku Scream, ale průběh určitě nikoho nezajímá, takže si tu nebudu plácat játro o tom, jaká šokující a vtipná zjištění mému současnému stavu předcházela 😆😆😆. A jak to bylo/je u Tebe a skupinou? Pověz, jsi spíš Billovo nebo Tomovo děvče 😄?
[7]: Teda, a zrovna šokující a vtipná zjištěni by mě moooc zajimala 😂😂😂
Moje vyprávění by bylo na dlouho, u mě to celé trvá už přes deset let. Kdyby sis chtěla počíst, tak si nahoře najeď na rubriku rozhovory s autory, a tam si můzeš najít i ten můj… 😀
Na koncert jdeme s Janulí, lístky máme obyčejné, někam doprostřed, byli jsme i minule. Myslím, že už je to taky spíš jen z nostalgie, ale stejně se těším. V roce 2010 jsem byla i na Humanoidu, ale to jsem z toho byla tak vykulená, ze si z toho nejvíc pamatuju jen to dvouhodinove zpožděni a mrznutí před halou v dešti 😂
[8]: [8]: Věř, že tuhle esej rozhodně číst nechceš 😂😂😂. Je to pro Tvé dobro, když Tě toho ušetřím 😅. Ale tak aspoň v kostce malé nastínění… Samozřejmě, když v roce 2005 vyšel megahit DDM, nešlo nezaznamenat, že je tady nějaký Tokio Hotel. Ta písnička (jediná, kterou jsem od nich tenkrát znala), se na nás valila odevšad, nedalo se jí uniknout, což mi jí jedině zprotivilo. Textu jsem prd rozuměla (učila jsem se ájinu), hudebně mi to přišlo jako tuctový popík s rádoby kytarovou pasáží (rozuměj, v té době jsem byla duchem těžká rockerka 😆), no a protože jsem trochu starší ročník než kluci a především jsem vždy letěla na vyzrálejší týpky, tak v té době pro mě byli tihle mladíci za a) nezajímaví cucáci; za b) už jsem žila svůj vlastní společenský život a prožívala první reálné románky s kluky z mého okolí, na platonické vztahy ke zpěvákům a kytaristům už jsem byla zkrátka velká, rozumná a uvědomělá teenagerka 😄. Takže jsem se o ně fakt nezajímala a jediné, co se ke mě doneslo o členech skupiny bylo to, že jsou tam 2 bratři (ani jsem nevěděla, že dvojčata, natož abych se obtěžovala s jejich jmény). No a protože jsem si podle vzhledu myslela, že Bill je holka (bylo mi sice drobet podezřelé, že v té písničce není slyšet holčičí hlas, ale k tomu jsem si našla vysvětlení, že je v bandu jen kvůli hezké tvářičce a zpívají za ní ostatní kluci 🤦♀️), logicky jsem vydedukovala, že Géčka musí být ti bráchové, páč mi přišli podobní tím, jací jsou obyčejní. Yooo body za inteligenci bych určitě nevyhrála, co naděláš 🙃. Byla jsem se vším prostě rychle hotová a tímto svým unáhleným, ničím nepodloženým odsouzením jsem TH nadobro uzavřela a zavrhla 🤣🤣🤣.
Asi si dokážeš představit, že jsem byla docela překvapená, když jsem v listopadu 2017 poprvé, díky jedné nejmenované TV soutěži, slyšela písničku Scream, navíc ani ne v podání kluků, ale Leony Machálkové. Hned se mi zalíbila a tak jsem si našla originál a další staré vypalovačky této kapely. Tzn. první uvědomění, oni opravdu hráli místo popu můj zamilovaný rock, ještě ke všemu kvalitní, který se mi líbil. Navíc později už byly texty i v angličtině, takže jsem věděla, o čem že to zpívají a světe div se, ony ty texty měly hloubku, nešlo o žádné slaboduché řeči pubertálních hejsků. K tomu prozření, že nejde o uměle sestavenou bandu kluků za účel pobláznění holčičích pubošek pod heslem “každá si tam najde svůj idol a přijde na své”, s tím spojená informace, že si hudbu i texty skládali sami… Další zjištění následovalo brzy po tom a byl to šok – Bill je kluk, dvojče Toma. Ooops stane se nooo 😇. Opět překvápko bylo, když jsem se dozvěděla, že skupina je stále funkční (myslela jsem, že se dávno rozpadli, pro nezasvěcené o nich nikde nebylo vidu, ani slechu) a co víc, stále aktivně tvoří! Zajásala jsem a hned vzápětí přišla ledová sprcha. Jak jsem si vyhledala jejich současnou tvorbu (tehdy to byl Dream Machine), byla to taková rána… nejdřív jsem prostě jen nedokázala pochopit, kam se poděl rock a proč ho vystřídala ta prvoplánová diskárna 😇. Nechápej mě špatně, po překonaném prvotním šoku jsem tomu dala šanci a dneska se mi jejich nové věci upřímně líbí, ale prostě když jdeš během cca dvou týdnů ze Zimmer 483 do alb KOS a DM, bez přechodu pomocí Humanoida, je to prostě změna, kterou bez předchozího varování nečekáš 😉. Během poslouchání jejich písniček a sledování videoklipů a koncertů na youtube jsem s nima viděla i dost rozhovorů, při nichž jsem se o nich dozvěděla mnoho věcí a spolu s tím jsem si kluky opravdu oblíbila. Přišlo mi, že na pódiu umí udělat bezva show a navázat kontakt s publikem nu a proto jsem se rozhodla, že bych jejich vystoupení chtěla vidět naživo, když už jsem začala jejich hudbu poslouchat a budou hrát u nás, tak proč nevyužít příležitost že 😉? No a tak jsem dnes tady, čtu si twincestní povídky a chystám se jít na jejich koncert 😁. Navzdory tomu nemám doma jedno jejich jediné CD, DVD, merch, plakát, prostě nic 🤓. Jak vidíš, fakt nejsem fanynka v pravém slova smyslu, ale co už 😀……. Jak si to tu po sobě čtu, pojala jsem podezření, že s tou stručnosti jsem to zase až tak nevychytala viď 😚. Celá já, proč něco říct dvěma větama, když to jde vzít obšírně 😂😂😂.
Takže na sebe na koncertě nejspíš narazíme a ani to nebudem vědět, páč se nepoznáme 😅. Prozraď mi, co čekat od fanbase, je to pohodová groupa, nebo se mám raději bát ostrých loktů zamilovaných holek, které si budou dělat na kluky výhradního právo? By the way jsi z Prahy?
[9]: Náhodou si myslím, že temhle průběh má za sebou spousta lidí(převážně asi holek), jen se už nedostali přes to prozření a zůstali uvíznutí v té fázi odsouzení.
A Machálkova byla skvělá, šlo jí to 😀
Ale k fanbase ti moc nepovím, ja jsem vždycky ta, která se drží stranou, je ráda, že se dostala dovnitř a snaží se užít si koncert. Jen teda ten letošní, na tě h sedačkách, si vážné představit neumím. Zajímalo by mé, jestli kluci vůbec ví, že budou koncertovat v divadle, a jestli to tak mají i někde jinde… Pokud to teda rovnou nezruší, protože ta prodejnost je nic moc…
Jo a z Prahy nejsem, jsem přesně z opačného konce republiky 😆
[10]: Yu tak tu organizaci se sedačkami si též nedokážu dost dobře představit, bude to masakr a chaos 😅. S prodejností lístků je to ale dosti vlažné všude, ne jen u nás, nebo snad ne a stále frčí? Ošem klukům bych tedy důrazně radila přijet tak jako tak 😁 a myslím, doufám, že jim musí být jasné, že doby vyprodaných hal jsou nenávratně v čudu. Já si tedy nestěžuju, podle mě intimní atmosféra klubu (to letošní divadlo nebudu komentovat, taky si kladu otázku, jestli to byl skutečný záměr 😇) musí být pro diváka daleko větším zážitkem, než pohled na 2cm postavičku někde na druhé straně arény, i když je mi víc než jasné, že pro ně by byla lákavější a lukrativnější právě ta druhá alternativa.
Vážně? Takže Ty jsi na akcích spíš taková ta šedá myška?? Vidíš a to bych do Tebe teda vůbec neřekla 😄!!! Já měla za to, že Ti nevadí se družit 😉. Ah takže až druhý konec ČR. Škoda 😕. A pořádáte mezi sebou nějaké srazy a setkání? Myslím mezi fanoušky… nebo alespoň osazenstvo zdejší stránky? Znáte se mezi sebou, nebo je vše pouze ve virtuální rovině? 🙂 Jsem to ale děvče zvědavé žeee 😂😂😂?!…
Mně nevadí se družit, ale neumím to jen tak, s cizími lidmi. Pokud se tady s holkama domluvime, ze se tam někde sejdeme, jako na posledním koncertě, to se nas sešlo myslím 6, tak je to fajn, ale žádná pařmenka nejsem. Ale moc ráda se na všech koncertech postupně nenápadně sunu k pódiu, a většinou se mi to nakonec i podaří, tam si to člověk vychutna nejvíc. Coz mi ted ale těma sedačkama úplně znemožnili 😂
Takze pár lidí odsud znám, i když většina z nich uz sem snad ani nechodí. Ted zrovna už asi jen Jasalia, s tou jsme se tam minule viděli, a pak Janule, jinak nikdo…
A o nějaké oficialni fan srazy pokusy byly, kdysi dávno snad v Praze byl i nějaký velký, ale to bylo ještě za dob velké slávy…
A v okolí mého bydliště jsem osobně nikdy žádné fanoušky neznala.
A banner už je hotový, těš se na úterý 😉
[12]: No a vidíš, jak krásně se družíš tady se mnou 😂😂😂!!! Ba ne, já vím, že přes klávesnici a monitor je to jiné než v reálu. To si pak musíš opakovat, že všichni si byli na začátku nejprve cizí, i ti nejlepší přátelé, největší lásky … než se pak stali navzájem sobě blízkými 😊😉.
Heleď tak to já taky nevím o nikom ve svém okolí, kdo by si na kapele nějak ujížděl, vlastně ani osobně neznám žádného fanouška TH. V ČR jsme, zdá se, vymírající druh.
Wooohooo tak to do zítra snad ani nedospím 😆! Neee ale vážně už se těším na výsledek 😍. Podle mě si každá dobrá povídka zaslouží mít svůj obrázek 😁!