autor: elvisfan
„Tome, nejsem si jistý, jestli bych na ten večírek měl jít.“
Tom, který si upravoval kravatu, ztuhl a zíral na svůj odraz v zrcadle.
„Bille, potřebuju tam mít někoho, kdo mi pomůže udržet si zdravý rozum,“ odpověděl.
„Ale je to rodinná věc.“ Bill se opřel do polštářů na posteli. „Je to zásnubní večírek tvého bratra…“
„Bude tam moje rodina a pár desítek dalších lidí, na které chce má matka udělat dojem,“ opravil ho Tom. „A Georg tě osobně pozval.“
Bill se zamračil. „Jsem si jistý, že tvoje matka ani Johanna mě postrádat nebudou.“ Protočil oči. „A já prostě vím, že lidi na mě budou zírat a budou šířit drby.“
„Všichni budou zaměření na Georga a jeho budoucí nevěstu.“ Tom zavřel dveře od skříně a usmál se, zatímco se posadil na postel vedle Billa. „Já budu ten jediný, kdo bude zaměřený na tebe.“
„No jistě.“ Bill si nemohl pomoct a usmál se Tomovu sladkému pokusu změnit jeho názor. „Protože bývalý král a jeho nový přítel nebude vůbec žádná velká věc. Jsem si jistý, že si nás nikdo ani nevšimne.“
Tom se ušklíbl. „A já si jsem jistý, že fotka nás dvou bude mít pěkně velkou cenu.“
„Fotky?“ Vykřikl Bill. „Bože, tam bude i fotograf?“
„No, jsou to královské zásnuby.“ Tom vstal a vytáhl s sebou za ruce i neochotného Billa. „Ano, lidé si nás všimnou,“ připustil. „Všimnou si tebe.“ Zazubil se a vklouznul rukama kolem Billových boků. „Jak by nemohli? Ale ty po nich prostě blýskneš tím svým nádherným úsměvem a každý uvidí, proč z tebe nedokážu spustit oči, a budou si myslet, že jsem ten nejšťastnější muž v celé místnosti.“
Bill se zahihňal a dovolil Tomovi krátký polibek, než se z jeho náruče vykroutil. Přešel k zrcadlu a zamračil se na svůj odraz.
„Ale nejsem správně oblečený,“ našpulil rty a prohlížel si své černé kalhoty a rolák. Krátce zauvažoval, jestli jeho make-up není až příliš. „Nemám dokonce ani oblek, a tohle je jediný docela hezký outfit, který jsem si přivezl. Nejsem tak úplně připravený na nóbl večírek.“
Tom se postavil za něj, objal jej rukama kolem pasu a položil mu bradu na rameno.
„Bille, děláš z dnešního dne něco daleko důležitějšího, než to ve skutečnosti je,“ pověděl mu. „Měli jsme tento naprosto stejný večírek před rokem, s jak jsem si jistý, naprosto stejnými lidmi.“ Obrátil oči v sloup. „Jediný rozdíl je, že dnes bude Johanna viset na Georgově paži namísto mé.“
Bill se usmál. „Protože na té tvé budu já.“
„A já tě představím všem důležitým lidem,“ odpověděl Tom, když se Bill v jeho náruči otočil. „A budeme zdvořilí a budeme konverzovat.“ Sklonil hlavu a vtiskl Billovi jemný polibek na rty. „A až se budou všichni soustředit na ten druhý šťastný pár, tento šťastný pár se někam vytratí.“
Bill pozvedl obočí. „Někam?“
„Pořád jsem ti ještě neukázal hradní pozemek,“ pronesl Tom tajuplně.
„Procházka přírodou, Tome?“ Bill si odfrkl. „Vážně?“
Tom zpevnil své sevření, když mu Bill omotal ruce kolem ramen. „Alespoň se nemusíme bát, že nás někdo uvidí.“
„Jo, až na tvého bodyguarda.“
„Anis nás bude následovat z diskrétní vzdálenosti.“
Bill byl ušetřen odpovědi, jakmile Tom jemně zajal jeho rty a on jej ochotně uvítal ve svých ústech. Spojil ruce za Tomovým krkem, zatímco se jejich jazyky proplétaly, a Tom se do polibku krátce naprosto ponořil, než si vzpomněl, že je pořád ještě čeká večírek, kterého se musí zúčastnit.
***
Když bylo Billovi čtrnáct, řekl své matce a nevlastnímu otci, že je gay. Byl to ten nejtrapnější a nejnepohodlnější okamžik v jeho životě.
Až do této chvíle.
Tom jej pevně držel za ruku a Bill se na tu skutečnost soustředil v pokusu zapomenout všechny ty pohledy namířené jeho směrem. Občas s někým statečně spojil pohled, jen aby se druhá osoba zdvořile usmála a odvrátila. Tihle lidé snad nevěděli, že byste se při zírání neměli nechat chytit?
„Rozumím, že budete po většinu roku bydlet v New Yorku.“ Baculatý muž před nimi se usmál. Byl to až doposud jediný host, který se k Billovi choval, jako by byl něco víc než jen cosi podivného. „Pokud se vám v létě podaří dostat se do Francie, jste oba více než vítáni pobýt v naší nové vile.“
„Prozatím jsme žádné cestovní plány neprobírali,“ pověděl mu Tom. „Bill bude také po většinu léta pracovat. Ale pokud budeme moct, moc rádi vaší nabídky využijeme.“
Mužovo břicho se roztřáslo, když se rozesmál, a Bill si jej krátce představil v Santově červené čepici. Potlačil smích, zatímco si s ním muž potřásl rukou a přesunul se k rozhovoru s někým dalším. Tom byl brzy vyrušen dalším hostem, pustil Billa, aby si s ním mohl potřást rukou, a Bill nečinně poklepával na dno své sklenice s šampaňským a očima se potuloval po přeplněné místnosti. Objevil se číšník a jemu se rozšířily oči při pohledu na malé plněné žampiony, kterými se nacpával téměř celý večer. Vzal si jeden, a číšník se okamžitě přesunul dál.
Tomův smích přitáhl jeho pozornost zpátky ke skupince, u které stáli, a Bill se zdvořile usmál, ačkoliv neměl ani tušení, co tam bylo tak vtipného. Někdo si s Tomem potřásl rukou a poplácal jej po rameni, jen aby jej následně odvedl ke komusi dalšímu, a Bill jen tiše sledoval, jak Tom přešel místnost bez něj. Nebyl však sám příliš dlouho.
„Tyhle večírky jsou tak strašlivě nudné, že ano?“ Bill ztuhnul, když se po jeho boku zjevila Johanna. Doslova cítil, jak je lidé kolem nich odposlouchávají, když se setkal s jejíma chladnýma hnědýma očima. „Můj bože.“ Podívala se Billovi přes rameno. „Tom už tě zanedbává?“
„Nemusí stát po mém boku čtyřiadvacet hodin denně,“ odpověděl Bill, ačkoliv v tom okamžiku nechtěl nic jiného než jen Toma po svém boku. „Nejsme k sobě přirostlí.“
„Hmm.“
Johanna jej dál upřeně pozorovala, zatímco popíjela šampaňské. O krůček přistoupila blíž a Bill věděl, co přijde.
„Jak se to říká?“ Zeptala se tiše. „Tys vyhrál bitvu, ale já vyhrála válku? Předpokládám, že je to pravda, nebo ne? Ty možná máš Toma…“ její oči se přesunuly, aby se krátce setkala s Georgovým pohledem, „ale já mám krále.“ Předstírala holčičí zahihňání. „Nebo jsi plánoval zarýt drápky i do něj?“
Bill se jen pousmál, konejšil svou touhu chrstnout jí do té ušklíbající se tváře doušek šampaňského.
„Máš pravdu, Johanno,“ překvapil ji. „Vlastně bych ti měl poblahopřát.“
Johanně vystřelilo obočí vzhůru. „Ach?“
„Absolutně,“ přikývl Bill. „Jak už jsi řekla, ty máš krále.“ Sladce se usmál. „A já mám jen muže, který mě miluje.“
Johanniny oči se rozšířily a zablýskl se v nich vztek. Otočila se na patě a bez dalšího slova odešla.
„Hádám, že nechci vědět, o čem tohle bylo.“ Georg se objevil po jeho boku a kývnul hlavou jako odpověď na čísi poklonu. „Bavíš se, Bille?“
„Opravdu ne.“ Bill byl překvapený vlastními slovy. Ohlédl se na Toma. „Moc sem nezapadám,“ řekl. „Na tento večírek, ani do této země.“ Otočil se zpátky na Georga. „Dneska jsme si vyjeli ven na projížďku městem. Tom to tady miluje. Nechal řidiče zastavit, aby mohl vystoupit a mluvit s lidmi, které zná. A oni všichni na mě jen zírali, Georgu, jako bych byl nějaká zrůda.“ Kousl se do rtu. „Co když… totiž, já vím, že už nemůže být znovu králem, ale co když se jednoho dne rozhodne, že udělal chybu?“ Smutně se na Toma ohlédl. „Co když se rozhodne, že já jsem byl chyba?“ Znovu se otočil ke Georgovi a vytřeštil oči, když si uvědomil všechno, co právě řekl, a komu to všechno řekl. „Ou, páni.“ Cítil, jak se červená. „Prostě jsem to na tebe všechno totálně vysypal, že?“ Spatřil Georgův úšklebek a měl pocit, že umře hanbou. „Omlouvám se. Občas blábolím. Já jen… nikdy jsem neblábolil před králem. Obvykle se s tím musí vypořádávat jen Gustav a Andy…“ Zarazil se. „Panebože, já blábolím o blábolení!“
Georg se uchechtl a odložil prázdnou skleničku na nedaleký tác. „Pojď se mnou,“ řekl. „Chci, aby ses na něco podíval.“
Georg se otočil k odchodu, ale Bill zůstal na místě jako přikovaný. „Počkej,“ řekl. „Můžeme prostě… odejít?“
Georg se na Billa ohlédl přes rameno. „Král, Bille.“
Opustili večírek a vyšli do schodů, ani jeden z nich nepromluvili, dokud nestáli v Galerii portrétů.
„Jedna věc, kterou se o mém bratrovi naučíš,“ začal Georg, „je ta, že nikdy neudělá nic, čím si není absolutně jistý. Když se rozhodl abdikovat, nemyslel přitom jen na tebe.“ Usmál se. „Ty jsi ten, kvůli komu to udělal, samozřejmě. Ale bez ohledu na to, co k tobě cítil, neudělal by to, pokud by si nebyl naprosto jistý, že dokážu převzít jeho místo.“ Podíval se na nervózního muže kráčejícího vedle něj. „Měl jsi pravdu, Bille. Tom tuhle zemi miluje.“ Vzhlédl k portrétu svého otce, když kolem něj procházeli. „Miluje i tebe.“
Bill se cítil trochu divně, když vcházel do Georgovy potemnělé soukromé kanceláře a přemýšlel, jestli se kolem něj bude vůbec někdy cítit zcela uvolněně. Georg rozsvítil malou stolní lampu a posadil se, prohrábl několik papírů v šuplíku. Jeden list vytáhl a podal ho Billovi.
„Co je to?“ Zeptal se Bill, když si ho vzal.
„Jen proslov, který Tom napsal,“ odpověděl Georg. „Přečti si to.“
Dnes jsem vykonal svou poslední povinnost jako král této skvělé země. Dobrovolně jsem se vzdal svého trůnu a koruny, a jmenoval jsem svého bratra svým nástupcem. Jako jeho věrný poddaný mu z celého srdce přísahám svou věrnost.
Toto rozhodnutí nebylo jednoduché, ani jsem ho neudělal proto, že bych se chtěl zříct této země, kterou jsem celý svůj život miloval a jíž jsem sloužil. Udělal jsem toto rozhodnutí na základě toho, co bude nejlepší pro můj lid, mou rodinu a pro mě samotného. Po týdnech pečlivého přemýšlení a zvažování mi nyní připadá nemožné nést váhu zodpovědnosti a konat povinnosti tohoto vysokého úřadu bez lásky a podpory muže, kterého miluji.
Toto rozhodnutí je pro mě lehčí vykonat pouze s vědomím a vírou, že můj bratr, s jeho zdravou myslí, silou charakteru a dokonalou znalostí záležitostí této země, bude schopen převzít mé místo bez přerušení vlády této skvělé země. Do jeho schopných rukou vás všechny svěřuji.
Až když Bill vzhlédl ke Georgovi se zamlženým pohledem, uvědomil si, že brečí.
„On tohle napsal?“ Zašeptal.
„A přečetl to živě v národní televizi, ano,“ přikývl Georg a podal mu papírový kapesník. „Nechávám si u sebe kopii, protože kdykoliv mám pocit, že udělal příšernou chybu, když ze mě udělal krále, tahle slova mi připomenou, že mi věří, že to zvládnu. Bille, vyrostl jsem v tom, že jsem ke svému bratrovi vzhlížel. To, že má pocit, že jsem schopný tohle všechno zvládnout…“ odmlčel se a ukázal kolem celé kanceláře, „pro mě znamená celý svět. Ale je si mnou jistý, a je si jistý i tebou.“ Ukázal na papír v Billově ruce. „Jinak by to neudělal.“
Bill mu papír podal nazpět a Georg ho opatrně složil na čtvrtiny.
„Ty si to nech,“ řekl mu. „Jsem si jistý, že si můžu sehnat další kopii. Kromě toho,“ ostýchavě se pousmál. „Ten poslední odstavec už možná znám nazpaměť.“ Vstal. „Takže teď, kdykoliv na něj budeš kvůli něčemu naštvaný…“ zazubil se, „a vím jistě, že se to bude stávat často, můžeš se na to podívat a vzpomenout si, jak moc tě miluje.“
Jakmile byl Bill připravený, vrátili se bok po boku na večírek. Tom je hledal a okamžitě se ocitl po Billově boku.
„Tady jsi.“ Uvědomil si, že Bill brečel, a pohlédl na svého bratra. „Co se stalo?“
Bill zavrtěl hlavou. „Nic.“
Chytil dlaní Toma za krkem a přitáhl si jej pro polibek. Tom jej chytil kolem pasu a Bill se usmál, jakmile se od sebe odtáhli, pro jednou se nestaral o záblesky fotoaparátů ani o zvědavé pohledy. Tom sklopil hlavu a ještě jednou krátce spojil jejich rty.
„Za co to bylo?“ Zeptal se tiše.
„Protože tě miluju,“ vzdychl Bill. „A vím, jak moc miluješ ty mě.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
❤️❤️❤️❤️❤️
Krásna kapitolka.
Krásna kapitola. Bill sa trápi a je to pochopiteľné. Ale našťastie má stále okolo seba ľudí, ktorí ho podržia. Tom má skvelých súrodencov. Ďakujem za preklad.