autor: fyredancer
Můžete hezky poděkovat Bitter za krásný nový banner 🙂
Byl to prokazatelně ten nejdelší pátek ze všech, delší ještě i o Billovu zastávku v kanceláři kariérního poradenství. Byla to nepříjemná hodinka, ale odešel s dostatkem literatury a informačními brožurkami, které by mohly jeho matku na chvíli umlčet až do dalšího dobře míněného rozhovoru. Jakmile napůl prošel dveřmi do Starbucks, sebralo mu téměř všechnu fyzickou sílu necouvnout při pohledu na toho, kdo stál za pokladnou. Billova nálada silně poklesla a on spěchal ke dveřím pro zaměstnance vedle servírovacího ostrůvku.
„Hej,“ řekl Tom, zvedl hlavu a poslal mu zvláštní pohled.
„Ahoj,“ odpověděl Bill a otočil se k zadní místnosti. Přál si, aby se tomuhle mohl vyhýbat tak dlouho, jak jen to půjde, ale teď už to nešlo. Teď už si jen přál, aby nikdy nesouhlasil s TruBishonenovým – ne, s Tomovým návrhem.
V zadní místnosti si prohlédl rozvrh. Přesně jak se obával, pracoval pozdě do večera s Tomem… a, no skvělé, s Aaronem Fosmarkem. Pokud bude mít štěstí, budou si po sobě celý večer štěkat a jeho nechají na pokoji. Sjel prstem po rozvrhu. Sloane už dnes pracovala. Linh Chang zavírala s Aaronem. Vzdychl a oběma rukama si stáhnul vlasy dozadu. Dneska si je zapomněl zaplést, ale dokud je bude mít v culíku, bude to dobré.
„Skvělé,“ řekl známý hluboký hlas a ruka se natáhla po zástěrách visících vedle něj, aby sundala jednu zelenou. Aaron Fosmark se podíval na rozvrh, pak na Billa, a pak zase zpátky na rozvrh. „Mám jen vás dva, dokud nedorazí Linh.“
Bill se na něj ohlédl a natáhl se pro vlastní zástěru. Nebyl důvod na Aaronovu poznámku reagovat. Taky nebyl příliš nadšený, ale nechystal se to nějak dát najevo.
„Okay, fajn…“ Aaron prošel kolem něj a odpíchnul si, pak se k němu otočil. „Ty býváš obvykle na espresso baru, že?“
„Ano,“ odpověděl Bill.
„Fajn. Běž a uvolni Mariu, musí si odpíchnout,“ řekl Aaron. Pak se zamračil. „A řeni Teri, aby sem přišla, pokud si ještě nespočítala pokladnu.“
Bill se při zavazování zástěry zarazil. „Teri jsem neviděl,“ řekl.
„Hm.“ Aaron se znovu podíval na rozvrh. „No, zeptám se Danice.“ Zmizel někam dozadu, kde sídlil management.
Bill zatlačil do dveří a znovu se rozhlédl po obchodě. U baru stála Maria a Tom u pokladny. V duchu pokrčil rameny. Pokud tu Teri nebyla, byl to Aaronův problém, ne jeho.
Podařilo se mu uvolnit Mariu z baru, aniž by se přitom podíval na Toma. Příval zákazníků těsně poté mu poskytl úlevu – a stejně jako jemu, tak nejspíš i Tomovi. Upadnutí do rutiny, neosobní a obchodní, stačilo na to, aby nemusel přemýšlet.
Když postavil na stůl poslední nápoj a nastal klid, Bill to nečekal. Podíval se na Toma.
Tom se díval na něj.
Billovi se zasekl dech v hrdle. „Co?“ Odolával nutkání ohlédnout se přes rameno. Předtím, než se předchozího dne setkal s Tomem v Java Shack, si jen sotva mohl vzpomenout, kolikrát se na něj Tom skutečně podíval, kolikrát ho opravdu viděl, stejně jako se díval na dobře vypadající ženy, které prošly dveřmi.
Právě teď byl příjemcem takového pohledu. Bylo to zneklidňující a chtělo se mu ošít se.
„Promiň.“ Tom sklopil hlavu a zvedl ruku k zadní části svého krku. „Jak se máš?“
Bill zvažoval mnoho odpovědí. Mohlo by to být lepší, upřímně, bylo jeho první nutkání. V pátek neměl příliš přednášek, o které by si musel dělat starosti, ale čas, který strávil v kariérním centru, mu celý den zhoršil, a to nemluvil o… tomhle. Vidět Toma, mluvit s ním. „Fajn,“ řekl mechanicky a otočil se, aby uklidil bar.
Na dlouhou chvíli se rozhostilo ticho.
„Hele, ohledně včerejška-“ začal Tom.
Bill se ohlédl přes rameno. „Zapomeň na to,“ přerušil ho pro jednou příkře. „Je po všem.“ Cítil se tou myšlenkou trochu sklíčeně. TruBishonen byl kamarád jen krátkou dobu, ale přesto to byl kamarád.
Alespoň si to Bill myslel.
„Omlouvám se,“ řekl mu Tom.
„Řekl jsem, zapomeň na to,“ řekl Bill, cítil se nepohodlně. Nevěděl snad Tom, kdy má nechat věci být?
„Podívej… přestaň s tou léčbou tichem, okay? Včera jsem byl překvapený. Nevěděl jsem…“
Aaronův hlas jej přerušil. „Hej,“ řekl a vyšel zezadu k pultu. „Tome, tys poslal Teri domů?“
Tom se otočil tváří ke druhému vedoucímu směny. „Přesně tak,“ řekl. „Něco je špatně?“
Aaronův výraz potemněl.
Bill se přikrčil a sklonil se, aby zkontroloval zásoby v chladničce pod barem.
„Kde si myslíš, že seš, že rozkazuješ jako bys byl vedoucím směny?“ Dohadoval se Aaron, přistoupil k Tomovi blíž a přinutil jej tak couvnout od pokladny. Pod paží měl svůj šuplík s penězi a očividně byl připravený ho použít… nebo alespoň jej po zbytek večera vložit na své místo.
„Já jsem vedoucím směny,“ poukázal Tom. „Danice odešla dřív, takže mi dala obchod na starost, dokud nepřijdeš. Máš s tím nějaký problém?“
Aaron se nad něj hrozivě naklonil, očividně se snažil přijít na nějaký háček, pak ze sebe vydal opovržlivé odfrknutí a otočil se k pokladně. „Tak proč jsi poslal Teri domů dřív?“
„Bylo to o patnáct minut, Aarone.“ Tom držel své nervy jen tak tak na uzdě, to Bill dokázal říct i jen z poslechu. „Její přítel dorazil dřív, tak jsem ji pustil, protože jsem věděl, že za chvilku přijde Bill. Bylo tu mrtvo a já s Mariou jsme to v pohodě zvládali. Jestli máš problém, vyřeš si ho s Danice. Nebo s Michelle.“
Aaron s prásknutím vložil svůj šuplík do pokladny. „Dokud víš, kdo má dnes večer vedení, tak nemám žádný problém, Kaulitzi.“ Ještě chvíli tam stál, pak se otočil na patě. „Postarej se o obchod. Já se půjdu ujistit, že je všechno v pořádku, a pak umyju nádobí.“
Bill si nedokázal pomoct. Po tom prohlášení si s Tomem vyměnil významný pohled a přišlo mu to stejně známé jako pohledy, které si vyměňoval se Sloane.
„Musí si důkladně prostudovat svého J. D. Salingera,“ utrousil Bill. Mohl si jen domýšlet, že takový mizerný autor nejspíš vyhovoval Aaronovu pohledu na svět.
„Vlastně,“ řekl Tom konverzačně, „myslím, že právě teď je to Vonnegut.“
Bill se na Toma podíval koutkem oka. Slabě se usmíval, ale jeho pozornost byla zaměřená na pokladnu, zatímco se do ní zpátky přihlašoval. Billovi to připomnělo TruBishonena, byl to ten druh poznámky, který by jeho kamarád pronesl. Bill chtěl předtím ticho, ale nyní se bál, že se opět rozhostí rozpačité mlčení.
„Včera jsi neříkal tak úplně pravdu,“ řekl Tom zničehonic.
Bill se napřímil s rukama na rukojetích kávových sítek. Překvapeně se ohlédl k pokladně, a na Toma. „O – o čem to mluvíš?“ Vykoktal. „Já ne…“ „Nechci tě přestat mít rád, takže myslím, že radši půjdu.“ Ve skutečnosti nechtěl opravdu odejít, ale to nebyla až tolik nepravda, jako spíš opravdová možnost.
I přesto, pomyslel si, vytvořil si o Tomovi nějaké předpoklady, a to, že se s ním setkal ve skutečnosti, kompletně zastínilo očekávání, které měl ohledně osoby, se kterou se měl v podobě TruBishonena setkat. Vlastně si nikdy nemyslel, že by Tom mohl být tak moc osobitý jedinec jako jeho online kamarád. Nikdy se Toma nesnažil blíže poznat, ale spíše se kvůli jeho vzhledu pro něj snažil zůstat neviditelný. Byl to začarovaný kruh.
„Když jsi mi řekl, že nevíš, odkud pochází tvoje přezdívka,“ řekl Tom. „Je to z Letopisů Narnie, že?“
Bill otevřel pusu. „Ty…“ Plně se na Toma podíval, opravdu podíval, poprvé od chvíle, kdy toho dne vstoupil do obchodu. V jeho tváři, v jeho výrazu bylo více než jen ta arogance a narcismus, které tam vídával dřív. Pomyslel si, že rozpoznává inteligenci a donkichotskou povahu svého online kamaráda.
„Vlastně,“ svěřil se Tom,“ jsem se musel zeptat Lisy. Ona je ta, která četla všechny díly. „Já jsem četl jen-„
„Lev, Čarodějnice a Skříň.“ Bill se usmál. „Pamatuju si to.“
Tom mu úsměv oplatil. Jeho výraz byl směsicí zamyšlenosti a rozpoznání.
Otevřely se dveře zadní místnosti a dovnitř vkráčel Aaron. Prohlédl si je, krátce mezi nimi střelil pohledem, a nakonec se otočil k Tomovi jako k pravděpodobnějšímu terči. „Proč nejdeš zkontrolovat podlahu?“ Řekl rázně. „Přišlo nám nějaké nové zboží. Budeme muset protočit staré zásoby.“
Tom pokrčil rameny. „Fajn, Aarone,“ řekl zdánlivě klidně.
Aaron zaváhal, zazíral na Toma i navzdory jeho slušné odpovědi, nebo možná právě kvůli ní. „Když jsi tady, Kaulitzi, jsi tady kvůli práci, ne proto, abys byl posedlý hezky vypadajícím rozptýlením.“ Opřel se o pult a čekal.
Tom ztuhnul, ale nic na to neřekl. Prošel kolem Aarona a zamířil zkontrolovat podlahu.
Bill odvrátil pohled, jakmile se Aaron podíval jeho směrem.
Zbytek večera proběhl v tiché a rovnoměrné práci, která je dovedla až na konec směny. Jakmile se Tom vrátil k pultu, Aaron mu předal plán uložení zboží do polic, zatímco protáčel staré zásoby a příležitostně přišel k pokladně, aby Billovi pomohl se zákazníkem. Než se Bill nadál, bylo osm hodin.
„Hej,“ řekl Tom, vrátil se k pultu a umyl si ruce. „Co děláš dnes večer?“
Bill na něj zůstal zírat. Pomyslel si, že včera to Tom dal najevo naprosto jasně… nebo alespoň Bill sám ano… pamatoval si, že Tru – ne, teď už stejně tak dobře mohl říct Tom – často vyrážel o pátečních večerech někam ven, stejně jako Billova kamarádka Liz. Billovi tak zbývalo se po celý večer zahltit úkoly, anebo se ohledně zábavy spolehnout na Sloane.
„Já… ehm… proč?“ zeptal se popleteně Bill. Jak měl na tohle odpovědět, po včerejšku?
Tom se na něj zazubil, zdánlivě naprosto uvolněně. „No, Tia, já a Danice jdeme dneska do klubu,“ řekl a zmínil přitom jejich manažerku a další spolupracovnici. „Proč se nepřidáš? Bude to zábava.“
Bill cítil, jak mu zahořely tváře. Nebyl k tomu žádný určitý důvod a on to nenáviděl, zvláště nenáviděl, že má tak bledou kůži, což znamenalo, že se červenal. „Ne… já… mám hodně věcí, na které se dnes večer musím podívat,“ řekl a mohl sám sebe nakopnout. Proč prostě neřekl, že už má plány?
Protože TruBishonen už věděl, že tráví většinu pátečních večerů doma.
Tom se na něj dál díval. „Určitě?“
Proč se na mě tak díváš? Chtěl se Bill zeptat. Tom už jasně řekl, že Bill není jeho typ. Dokonce si ani nebyl jistý, jestli by si mohli udržet internetové přátelství, které si vytvořili. Tru byl od jejich včerejšího setkání online přesně dvakrát, a pokaždé jeho jméno zmizelo hned, jakmile ho spatřil.
„Jo,“ zamumlal Bill a otočil se zpátky k baru. Otráveně si hodil pramen vlasů přes rameno. „Určitě.“
I poté však na sobě mohl cítit Tomovy oči. Když se vrátil Aaron, aby poslal Toma si odpíchnout, Bill pocítil úlevu z toho napětí, o kterém si ani neuvědomoval, že jej drží celého strnulého.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
No vida, jak jste se “pochlapily” 😁. Pěkná spolupráce, dámy, díky za ní 😊👍!
Bitter, si najlepšia! 😘 Aj Zuzu, samozrejme, 😘 . Ste jednoducho skvelé. A k príbehu. Tom sa snaží, a to je super. Konečne si všimol Billovu existenciu. Ale tak pokiaľ sa Bill pri ňom vždy správal tak, ako sa správal, ani sa nie je čo čudovať, že si ho Tom nevšimol. Teraz už ale o ňom vie a snaží sa. Tak snáď ho Bill svojim odmietaním neodradí. Hlavne keď si aj sám uvedomil, že si sám môže za to, že sa Toma nikdy nesnažil spoznať.
Tom se snaží a Bill to sabotuje.
Skvělý banner 🙂
Aaron je fakt kus vola, ale myslím, že by to v práci ani jinak vypadat nemělo. Myslím, že jestli má někdo v práci bez výjimky dobré kolegy, může si opravdu gratulovat.
Jsem ráda, že se ukazuje, jak Tom přemýšlí. Nerada bych ho měla za pitomce. Ale to se nedá říct o Billovi. Chápu, že se cítí ublíženě, ale naprosto neprávem.
Nečekala jsem, že by Bill souhlasil s pátečním povyražením s Tomem, ale potěšilo mě, že i přes to, že Tom moc dobře ví, co obvykle Bill v pátek večer dělá, tak to zkusil.
Snad mu nedojde nadšení, jestli ho Bill ještě několikrát odmítne.
Aby se pak milej zlatej milovanej blbej nedivil…