From the inside out 5.

Byla nekonečná tma, když se Tom vyhrabal z postele a zamáčkl pronikavě ječící alarm. Silou vůle od sebe odlepil víčka. Byla vážně ještě tma, dlouho před úsvitem, a on se netěšil na dny, kdy bude tma ještě déle. Už tak bylo těžké vstát ve tři čtvrtě na pět. Rukou si přejel po vlasech, uhladil si dredy a rozsvítil tlumenou lampu, aby našel své pracovní oblečení. „Bože…“ V tu chvíli mu to došlo.

Včera večer se vyhnul návštěvě klubu jen kvůli šanci, že by mohl zastihnout Dawntreadera online.

Svižně se oblékl, s úšklebkem si natáhl černé kalhoty a bílou polokošili. Preferoval volnější oblečení, zvláště když šlo o kalhoty, ale v obchodě měli svůj dress code, kterému musel zůstat věrný. Venku v poslední době začínalo být chladno, mrazivé studené dny byly celkem neobvyklé pro typické oregonské deštivé období, ale mohl na sebe hodit bundu, a v obchodě bylo vždy příjemně teplo. Snažil se na nic nemyslet, ale uvnitř něj bylo to neodbytné vědomí, že Bill jej včera večer odmítl, odhlásil se dřív, než mohl vůbec dokončit větu. Dnes ráno budou spolu otevírat obchod.

Co dělalo celou tu situaci ještě více frustrující, bylo to, že Tom úplně přesně nevěděl, co chce.

Vklopýtal do koupelny, aby dokončil svou přípravu, než mohl čelit novému dni. Tom se velmi snažil nemyslet na nic jiného než otevření obchodu. Pokaždé, když vykonal další bezmyšlenkovitý úkol, jako vyčistit si zuby, svázat si vlasy, našel svou mysl, jak se toulá. Příjemně jím proplouvaly mlhavé myšlenky na sex, a on se jim na nějakou dobu poddal, dokud si neuvědomil, jakou dráhu si jeho zřetelně obscénní myšlenky vybraly. Tomův kartáček zacinkal o hrníček vedle umyvadla, a on se zapřel o pult a zíral v zrcadle do svých vlastních očí.

Od kdy začala Billova tvář nahrazovat anonymní ženy v jeho fantaziích?

Tom zavrčel tichou, nelichotivou nadávku a zamířil do kuchyně. V práci měli povoleno odepisovat poškozené sušenky a zákusky a v polovině případů je Tom posnídal, ale Bill byl ten druh člověka, který se na vás vyčítavě podíval a nutil vás se cítit, jako byste dělali něco příšerně špatného. Chvíli se tou myšlenkou zabýval a strčil hrnek s vodou do mikrovlnky, aby si připravil horký čaj. Nikdy předtím se na Billa podruhé ani nepodíval.

Nyní to bylo jiné. Nyní ho Tom znal, a ten plachý mladý muž, kterého vždy přehlížel, měl náhle hloubku, která přitahovala Tomovu pozornost. Poslední roky byl tak zaměřen na nahánění sukní, utápěl své starosti ze špatného rozpadu svého druhého vztahu, že nikdy opravdu nevzal na vědomí Billovu podhodnocenou přitažlivost.

Mikrovlnka zapípala a Tom do hrnku vložil sáček anglického čaje a za šňůrku jej pomalu protahoval vodou. Vzhlédl, když se vstupní dveře tiše otevřely a zase zavřely.

Alec Tse vklopýtal do kuchyně a zubil se jako idiot, vlasy měl nagelované do špiček a posypané třpytkami. „Zatraceně… kolik je hodin, člověče, a proč jsi vzhůru?“

„Musím do práce,“ řekl Tom suše, vyhodil čajový sáček a usrkl horkého čaje. „Na rozdíl od některých lidí, kteří si užívají celou noc někde v klubu.“ Alec Tse byl další z jeho spolubydlících – v celém bytě byli celkem čtyři – a i když Tomův vkus obvykle mířil směrem k bělošským ženám a příležitostně i mužům, dokázal připustit, že je Alec totálně žhavý. Taky byl tím, co by každý nazval ´krásný kluk´, a to byl ten druh, ke kterým to Toma táhlo. Jeho zdravé ego mu říkalo, že on a Alec by byli oslnivý pár a krátce po svém nastěhování si v duchu prožil několik blahodárných fantazií, ale Alec byl stoprocentní heterák. To byla pro Toma více než úleva, protože nechtěl podělat jejich bytové uspořádání tím, že si začne se spolubydlícím.

„Hej, obvykle jsi přímo vedle mě, bez ohledu na to, jak brzo musíš vstávat,“ zamumlal Alec a promnul si obličej. Na prstech se mu usazovaly třpytky. „Musím na záchod, a pak musím jít spát.“

Tom na něj mávnul. „Bav se,“ řekl. Jak byl pitomý, pomyslel si zničehonic, že se vykašlal na svou obvyklou noc strávenou na tanečním parketě ve shluku lidí, jen aby zůstal připojený k internetu jako nějaký IT a čekal na online schůzku. Pocítil nával vzteku a vylil zbytek čaje do dřezu.

Začal hledat nějaký muffin nebo housku, zatímco se snažil dostat pod kontrolu svou prchavou náladu. Rozčiloval se kvůli ničemu.

V duchu viděl Billovu tvář, pěkně oválnou a bledou, orámovanou černými vlasy a se sladkým dolíčkem na bradě. Bill obvykle nenosil make-up, většinou měl vlasy v culíku a sklopenou hlavu, ale byl nádherný – a zdálo se, že to ani nevěděl. Na jeho tváři bylo něco, co k němu Tomovy oči přitahovalo znovu a znovu, teď, když o tom odtažitém baristovi věděl více, než si myslel.

Proč se tomu tak moc bránil?

Tom si zabalil housku do ubrousku a popadl svou bundu a klíče. Jakmile si něco rozmyslel, nebyl ten typ, aby seděl na zadku a nic nedělal.

***

To ráno proběhlo ve spěšném ruchu se zákazníky tvořícími frontu celým obchodem, jen aby dostali své sobotní latté a mocha a kdovíco dalšího. Bill byl uvězněný na baru, čelil řadě nekončících nápojů, a v jednom okamžiku, kdy se ohlédl doprava na kelímky naskládané vedle sebe na pultě, se málem zhroutil. Jakmile v sedm přišla Teri a zvýšila tak jejich ranní tým na čtyři osoby, Tom se přesunul vedle něj a začal napěňovat mléko a připravovat drinky, zatímco Bill je vždy dokončil a položil na pult. Pracovali bok po boku, paže, lokty vedle sebe, zatímco se prokousávali stále se opakujícím koloběhem kelímků.

Po dvouhodinovém ruchu Bill poklesl v kolenou, unaveně a vděčně, opřený o pult. Pokud by tam v řadě bylo i jen jedno jediné Frappucino, byl si jistý, že by se v něm něco zlomilo a on by vylítnul. Pohybovat se mezi barem a mixérem bylo jako pokoušet se během žonglování přidat třetí ruku. Díkybohu se zdálo, že chladné počasí všechny Frappucinové nadšence odradilo.

„Dobrá práce, všichni,“ řekl Tom a všechny je přejel očima. Úsměv si rezervoval pro Billa a zvedl ruku, aby mu pokynul. „Dej si pauzu, už jsi ji přetáhl.“

„Dobře,“ souhlasil Bill.

V zázemí si Bill vytáhl svou učebnici Moderní američtí autoři, a sundal si zástěru. S pevnými prsty si stáhl gumičku z vlasů a prsty si je pročesal, než si je rozdělil na několik částí a zapletl. Jeho rozhodnutí, tak pevné z předchozího večera, kdy mluvil se Sloane, se rozpadalo. Tohle byla, jak si přiznal, ta jediná osoba, na kterou byl fixovaný od chvíle, kdy sem nastoupil. Byl poblázněný už dříve, ale nikdy se ta dotyčná osoba ani nepodívala jeho směrem.

Koneckonců, pokud bylo Tomovým cílem přátelství, udělal by chybu, kdyby se jej nyní pokusil od sebe odstřihnout. Popravdě, Billovi už opravdu chyběly jejich internetové rozhovory, dokonce už teprve po dvou dnech.

Tom se objevil zpoza rozvěšených zástěr, jako by se zmaterializoval přímo z jeho myšlenek.

Bill zavřel učebnici, do které se ani nezačetl. „Čau,“ řekl. Uvnitř se cítil být podivně tichý.

„Mám tě vystřídat a vzít si svou přestávku, ale máš minutku na rozhovor?“ Zeptal se Tom a opřel se o protější stěnu. Překřížil si ruce na hrudi a tam, kde se chytil za paže, mu zbělely prsty. Nenucenost jeho postoje byla popřená napětím, které z něj sálalo.

Bill si pečlivě svázal zapletené vlasy a vstal. Jeho prvním impulsem bylo říct ´myslel jsem, že už jsem řekl všechno, co bylo třeba´, ale to nebyla tak úplně pravda. Od té chvíle kolem sebe kroužili jako dvě nesynchronizované naklánějící se planety. „Dobře,“ řekl. Bylo na čase to nějak ukončit, nebo alespoň se s tím vypořádat způsobem, s jakým by oba dokázali žít.

V mysli se mu vynořilo něco, co minulou noc pronesla Sloane. „Už ti někdo řekl, že jsi pasivně agresivní?“ Nebyla to až tak pravda, pomyslel si, jako spíše to, že byl z domova zvyklý potlačovat své vlastní potřeby, své vlastní stížnosti a problémy. On byl ten zodpovědný. Předpokládal, že to dovedl do extrému a prosáklo to do všech částí jeho života.

Bill nedostával to, co chtěl, tak proč by tohle mělo být jiné?

„Podívej, nejsem moc zvyklý tohle dělat,“ začal Tom a odstrčil se od stěny.

„Setkávat se s lidmi, které jsi potkal online?“ Doplnil Bill.

Tom pozvedl koutek úst. „No, to taky,“ připustil. „Hádám, že to, co se snažím říct, je-„

Dveře do zázemí se s bouchnutím otevřely a zase zavřely. Tom se odmlčel a ohlédl se.

Bill pocítil úlevu. Měl sevřené hrdlo. Zároveň se jeho nervozita mísila s beznadějným obdivem Tomova vzhledu, jeho profilu rýsujícího se dokonce i pod ostrým bílým světlem. Byl vděčný za jakoukoliv šanci, jak z tohohle uprchnout, dokonce i kdyby slova určená pro něj byla jen slova útěchy a nabídnutého přátelství.

Chtěl se setkat se svým kamarádem. Nikdy nechtěl být postrčen z bezpečí svého odtažitého způsobu života do setkání s objektem své poblázněnosti.

„Můžeme si promluvit později?“ Vyhrkl Bill okamžitě a očima sklouzl k hodinám. Nejspíš to byla Sloane, která přišla do práce.

Tom se opět přitiskl ke zdi. „Ehm… asi jo,“ souhlasil, vypadal zaskočeně.

Bill kolem něj prošel v těsné blízkosti úzkou uličkou do zadní místnosti. Tom se nijak nepohnul, aby mu udělal místo, a tím jej k té těsné blízkosti přinutil. Pak jej chytil za zápěstí. „Myslím to vážně,“ řekl tiše. „Neodpíchni si bez toho, aby sis se mnou promluvil.“

Z takové blízkosti si Bill nemohl pomoct, aby se jej nedotkl. Nos se mu zaplnil vůní čistoty, nějakým druhem přírodního šampónu a náznaku mýdla, a taky něčeho exotického – kokosu? „A-ano pane,“ souhlasil Bill, zachvěl se při té náhlé absurdní představě toho, jak se přibližuje, zavírá oči a tiskne ústa k jakékoliv části Toma, která je nejblíž. Sevřel rty a sunul se ke dveřím.

Mezi velkými umyvadly a průchozí chladničkou narazil do Sloane. Jeho drobná kamarádka nakrčila obličej do komické grimasy, když jej spatřila, a popadla jej za paže. Bill byl opět zasažen tím, jak krásná byla, a přijal ten toužebný postesk, který jej opět přepadl. Mohli by být kompatibilní, no, taky byli, každým způsobem, jen ne tím způsobem.

„Jsi v pořádku?“ Zašeptala hlasitě. „Teri říkala, že jsi vzadu s Tomem, a tak jsem přemýšlela…“

„Je mi fajn.“ Bill ze sebe setřásl její ruce a ignoroval ublížený pohled na její tváři. „Neboj se, Sloane, umím se o sebe postarat, víš?“ Držel hlavu sklopenou a mračil se.

„Jasně.“ Sloane se otočila. „Promiň, že se starám!“

Bill pocítil bodnutí lítosti. Sloane byla v širém okolí jeho jediná kamarádka, kromě ní měl jen několik známých ze školy a z předchozích studijních skupin. I přesto nebyl žádné bezmocné děcko. Každý si myslel, že je tak snadný, dokonce i jeho vlastní matka.

Co vůbec bylo špatného na tom studovat obor Angličtina?

Vrátil se k espresso baru. Omlouvám se, řekne později Sloane, omlouvám se, že jsem na hraně, a tys měla pravdu, chtěl mi něco říct. A já, zbabělec, jsem ho znovu odmítl. To už bylo dvakrát, co Toma nenechal domluvit. Minimálně tentokrát si tím byl celkem jistý.

Bill se bál svých vlastních citů, toho, co mu způsoboval ten pocit někoho chtít. Potlačil starou vzpomínku a vrhnul se do práce, připravoval nápoj za nápojem a ponořil se do známého cinkání a shonu při přípravě těch nejlepších nápojů z hořkého výluhu.

Zbytek směny šel stejně rychle, jako ta první část. Jako vedoucí směny mohl Tom jednoduše naaranžovat, aby si oni dva dali obědovou pauzu společně, ale dokonce i když tam byla Danice, aby jej uvolnila, vyhledal Billův pohled a řekl mu, aby si ji vzal první, zatímco jej na baru vystřídal.

Brzy odpoledne se Bill cítil neskutečně vyčerpaně jak z toho, že brzy vstával, tak i z toho, že šli se Sloane pozdě spát. V obchodě bylo rušno… dost rušno na to, aby mu to poskytlo výmluvu, jak se vyhýbat pohledu na objekt jeho zájmu, ale přesto ne tak rušno, aby na sobě necítil Tomovy pozorující oči. Občas jej to nutilo chtít se otočit a vyštěknout: „Dívej se pro změnu někam jinam!“

Pak přemýšlel.

Tomovi se podařilo zachytit jeho pohled kolem jedné. „Jdi první,“ řekl mu.

„Díky,“ zamumlal Bill, byl rád, že neměl pokladnu, kterou by musel počítat, ale zase, stejně tak ani Tom. Danice ji s ním spočítala už dříve, aby mohla na kasu poslat Tiu. Bill sklopil hlavu a vydal se dozadu. Od chvíle, kdy přišla na směnu Tia, byly mezi ní a Tomem vyměňovány samé poklony a zastřené narážky, a dokonce v menším měřítku i mezi Tomem a Sloane, takže si Bill byl jistý, že se v celé té věci spletl. Byl naprosto připravený jít domů, nebo navštívit knihovnu, aby se alespoň přinutil k učení.

Sloane do něj šťouchla bokem, a málem klopýtnul a zastavil.

„Promiň,“ řekl jí.

Propletla si s ním paži. „Vždycky se omlouváš, dokonce i když to není tvoje chyba.“ Natáhla se kolem a plácla jej po zadku. „To je jedna z věcí, kterou na tobě miluju, kluku. Hele-„

„Později ti zavolám,“ přerušil ji a vymanil se z jejího sevření. Nabídl jí smířlivý úsměv. Věděl, že Sloane s Tomem neflirtovala s nějakým opravdovým úmyslem, byla to spíše forma popichování a škádlení mezi dvěma atraktivními, sebejistými lidmi. Ale věděl, že nemluvila o tomhle.

„Fajn,“ souhlasila Sloane. „Kdo jiný se přesvědčí, že jsem dokončila své děsivé nudné výpočty?“

Bill se rozesmál. „Nejsem si jistý, že ti s tímhle můžu pomoct.“

V zadní místnosti bylo ticho a úplně prázdno. Danice byla vpředu a dokončovala novou výzdobu – přišla jim hromada kýčovitých halloweenských věcí a věcí na Díkuvzdání. Rozvázal si zástěru a zastavil se, zíral na stěnu, na rozvrh pro následující den, který byl připíchnutý na nástěnku. Zítra pracoval s Tomem. A další den, a další den, a… Sklopil hlavu, cítil se poraženě. Nikdy předtím si nevšiml, jak moc jsou jejich rozvrhy podobné. Natáhl ruku a rozpustil si vlasy s úmyslem je rozčesat.

Objevily se prsty proplétající se mezi volnými prameny vlasů od spodu a postupně výš a výš, jemně přitom tahaly za jeho pokožku hlavy. Bill sebou škubl. „Co-?

„Ššš.“ Za ním Tom dokončil rozplétání jeho vlasů a uhlazoval je. „Jen mě nech.“

Bill zavřel oči a poddal se tomu.

Jakmile Tom skončil, naposledy za Billovy vlasy zatahal a položil mu ruce na ramena, aby jej otočil. Jeho hnědé oči byly tak blízko a tak vážné. Bill se v žádném případě nemohl vyhnout tomu spekulativnímu žáru, který dokonce i on rozpoznával. Ten pohled byl zaměřený na něj.

„Chci to zkusit znovu,“ řekl mu Tom, jeho ruce zmizely a Bill znervózněl, dokud mu nezačaly rozvazovat zástěru. Popruhy byly překříženy vepředu a zavázány kolem pasu. „Byl jsem blbec a… nemůžu uvěřit, že mi trvalo tak dlouho si tě všimnout.“

Bill nepatrně a zmateně potřásl hlavou. „Já ne…“

Tom naklonil hlavu a díval se na něj. „Dáš mi druhou šanci?“ Jeho prsty pustily zástěru a usadily se na Billových bocích.

Bill měl pocit, jako by byl zamačkáván do jediného maličkého bodu. Pohyboval se skrz stálou vrstvu nereálnosti. Jestli to bude takovéhle, pak to pevně sevře oběma rukama. „Pojďme…“ Sevřelo se mu hrdlo. Byl až příliš vyděšený tu větu dokončit. Nikdy dříve ve svém životě nepřiznal něco tak děsivého.

„Pojďme to zkusit,“ zašeptal Tom, přiblížil se a otřel se o něj. Jeho oči byly tou jedinou věcí, kterou Bill mohl vidět, jeho intenzivní oči a kousek jeho obličeje, jeho nos.

Billovi se podařilo přikývnout. Ať už se mi předtím stalo cokoliv, tohle není to samé. Už nadále nechtěl zmizet. Toma znal, napovídaly mu jeho instinkty. Věděl, že je Tom dobrý kluk.

Mezi nimi byla ta nejnepatrnější mezera, ale nyní ji Tom zrušil a naklonil se. Poslední věc, na kterou se Bill zaměřil, byl pohled rozšířeného oka, než své vlastní oči zavřel a nechal Toma, aby jej políbil. Rukama sevřel svou zástěru a drtil tu zelenou látku mezi prsty. Tomovy rty byly tak jemné, otíraly se o jeho jako teplé hedvábí. Byl u něj tak blízko, až si Bill myslel, že mohl cítit jeho srdce, ale byl to jen jeho vlastní puls pod kůží.

Zrovna když Billovo odolávání dosáhlo bodu zlomu, když byl připravený natáhnout se pro Toma a přitáhnout si jej k hlubšímu polibku, Tom se odtáhl.

Bill pomalu otevřel oči. Tomův pohled byl vědoucí, soustředěný. Bill se před ním cítil jako malé dítě. Nikdy předtím nebyl ve vztahu. A ta trocha tápání v minulost… to rozhodně nebylo takové jako tohle.

Tom se natáhl a sundal Billovi zástěru přes hlavu, pak ji odhodil na hromadu špinavého prádla. „Jsi okay?“ zeptal se a naklonil hlavu.

„Jo.“ Bill se zhluboka nadechl. Najednou byl rád, že je sobota. „Pojďme. Chci to.“

„Chceš co?“ Tom mu věnoval malý úsměv.

Billův vlastní úsměv byl odpovědí, jasný a potěšený Tomem, svým prvním polibkem, s celým světem. „Chci to zkusit znovu,“ řekl, aby to ujasnil.

Tomův úsměv se proměnil v široké zazubení. „Tak pojď, Dawntreadere,“ řekl. „Vezmu tě na rande.“

Bill sklopil hlavu a šel si pro své věci, než následoval Toma ven z obchodu.

Sloane Billovi po cestě ven ukázala zvednutý palec. Nejspíš jí byl vodítkem úsměv na jeho rtech, ten největší, jaký byl na jeho tváři za hodně dlouhou dobu.

autor: fyredancer