autor: Darkness069
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Tom a prolomil ticho v autě, když se díval na svého stážistu/milence na sedadle spolujezdce. Bál se o Billa, se kterým teď bydlel. I když mu Tom rozuměl, ta úzkost a změny nálad vypadly, jako by ho všechno mrzelo. Vraceli se z návštěvy svědka, který se paranoidně domníval, že po něm jdou všichni kvůli zločinu, ve kterém měl svědčit. Bohužel jediná cesta, jak se dostat do Trümperovy budovy, byla kolem místa, kde bydlel Billův expřítel. Když projížděli okolo, Tom si všiml, jak se Bill napnul.
„Huh? Promiň, trochu jsem se zamyslel.“ Řekl Bill, když si uvědomil, že na něj Tom mluví. Uběhl už týden od toho hrozného dne, kdy byl mladší muž v tomhle bytě a zlomil srdce nejen muži, kterého kdysi miloval, ale trochu i sobě. Utekl toho dne jako idiot k Tomovi do náruče, kde se cítil v bezpečí. Nikdy neočekával, že to takhle skončí. Někdy uvažoval nad tím, proč srdci nemůžeš poručit, koho mít rád a koho milovat. Potom se podíval na muže vedle sebe a zahnal všechny myšlenky. Možná se jeho srdce nemýlilo.
Jen někdy divně fungovalo.
Když se znovu probral ze svých myšlenek, všiml si, že Tom nejede do kanceláře, ale někam úplně jinam.
„Hmm… kancelář je na opačnou stranu.“ Řekl Bill zmateně. Pokud věděl, stále měli před sebou pár hodin, než jejich pracovní den skončí, a Tom byl vždycky přesný, co se týče času.
„Já vím. Nejdu do kanceláře a ani ty ne.“ Řekl Tom klidně, byl rád, že jeho malá taktika Billa trochu rozptýlila ze zamyšlení. Od té doby, co Billa poznal, a teď když spolu i bydlí, se naučil odhadovat jeho myšlenky. Bolelo ho, že s tím Bill bojuje, takže zkoušel dělat cokoliv, aby se cítil lépe. Hrál na kytaru, chodil se psem, vařil pro něj, bezdůvodně ho líbal, všechno, aby se cítil lépe.
Tom zaparkoval auto před novou exotickou restaurací. „Dáš si se mnou thajský oběd, než půjdeme zpátky do práce?“ Nabídl a trochu se uklonil i v autě a byl rád, když viděl, že se na Billově tváři objevil úsměv. Tom to miloval každým dnem víc a víc.
Brzy byl pár odveden do soukromého salonku. Na místo židlí byly na zemi polštáře a kulaté stoly, které jim umožňovaly sedět blíž, sdílet jídlo a povídat si.
„Chci se tě na něco zeptat.“ Řekl Tom po chvilce ticha. Bill vzhlédl od svého talíře na šéfa a olízl si rty. Neměl ani ponětí, na co se chce Tom zeptat. Seděl skoro vedle něj a na tváři měl nevinnost a roztomilý pohled. Když se Tomovy rty dotkly koutku jeho úst, skoro se roztekl. „Měl jsi tam trochu omáčky. Ty ale chutnáš líp.“ Vysvětlil Tom s úšklebkem na tváři. Miloval, když se Bill červenal nad takovými věcmi. Bylo to roztomilé a jeho srdce tlouklo rychleji. „Vlastně tohle jsem ti říct nechtěl.“ Přiznal po chvíli a usmíval se. Byl nervózní, ale muselo to být uděláno. Bylo na čase. Tom si povzdechl, pustil vidličku a natáhl se pro Billovu ruku. „Poslyš, vím, že jsme začali divným způsobem.“ Tom si na chvíli skousl ret a obdivoval ty hnědé oči, které se na něj zmateně dívaly. „Tak moc jsi ke mně přirostl a já vím, že není fér se tě na tohle ptát, ale… i kdybychom to měli přede všemi skrývat do té doby, než skončíš školu, přijmeš prosím nabídku být mým přítelem? Jako oficiálním, vážným přítelem?“ Řekl konečně a cítil se nervózněji než u soudu. Tohle bylo důležitější, začal si nervózně kousat ret.
Další věc, kterou Tom zaznamenal, byla, že jeho ruka byla uvolněna a na sobě měl Billa, jeho ruce omotané kolem svého krku a na rtech měl přitisknutý druhý pár. Líbal jej zpět se stejnou dávkou vášně a v duchu si blahopřál, že vybral restauraci, kde měli soukromí a tohle mohli dělat. Ruku si položil na Billův zadek.
„Ty idiote, ty mě prostě chceš vystrašit, že?“ Zasmál se Bill, když se odtáhli od sebe. „Samozřejmě, že ano. Nezajímá mě, jestli to musíme skrývat do Vánoc, pokud to bude znamenat, že jsi můj.“ Řekl odhodlaně, protože nebylo místo na nějaké námitky. Jejich těla se přitiskla k sobě, jak nejvíce mohla, a následovaly další polibky. „Miluju tě, samozřejmě, že budu tvůj přítel. Teď, a dokud ti ze mě nebude špatně, a i potom tě nenechám odejít tak lehce.“ Řekl Bill mezi polibky. Byl na vrcholu světa. Jemně si hrál se svým zápěstím, zatímco ho druhé ruce držely v pase. Pokud tohle byl Tomův způsob, jak být diskrétní, těšil se, až zjistí způsob, jak je v něčem otevřený.
„Neboj, nemám v plánu tě pustit z dohledu.“ Odpověděl Tom klidněji. Byl rád, jak se jejich den vyvíjel. Věděl, že Billa musí pustit ze svého klína, ale zrovna teď mu to takhle vyhovovalo.
„Budu si muset promluvit s Dunjou.“ Řekl Bill zničehonic a záhadně se usmíval až do té doby, než si všiml Tomova zmateného pohledu, a hned si uvědomil, že jeho nový přítel a šéf nemá ponětí, o čem to mluví. „Snažila se mi vrýt do hlavy, že ke mně něco cítíš, už před pár týdny a já jí řekl, že jednoho dne, až ty a já budeme spolu, ona to zkusí s Gustavem, žádné výmluvy.“ Přiznal a představoval si obličej Dunji, až jí to řekne. Zasmál se.
Tomův smích byl dokonalý, když se k němu nahnul a políbil ho. Kurva, měl přítele a miloval to. Zbytek oběda, i zbytek dne, který strávili v kanceláři, uběhl novému páru až moc rychle. Čas od času si kradli polibky. Pro jednou byli šťastní.
Příprava večeře byla tichá, když majitel bytu pracoval na jídle, zatímco jeho přítel se utápěl v myšlenkách. „Bille, jsou to už skoro dva týdny. Vím, že se ti ten nápad nelíbí, a popravdě mně taky ne, ale zabíjí tě to. Musíš mu zavolat a promluvit si s ním.“ Řekl Tom po chvilce ticha a schválně nevyslovoval jméno toho ‚nestarajícího se idiota‘. I když to byl jeho názor na tuto záležitost. A nebylo to fér ani pro Billa ani pro Georga.
Uběhly už dva týdny od té doby, co měl Bill hádku se svým bývalým přítelem a utekl z bytu, který kdysi sdíleli, a týden od toho, co mu Tom pomohl sbalit si zbytek věcí, zatímco byl Georg pryč. Týden od toho, co s Billem tvořili pár. A dva týdny od toho, co si Tom všiml, že Bill má problém se spaním.
„Nechci.“ Zamumlal, zatímco krájel zeleninu a seděl u kuchyňského stolu. Věděl, co přesně Tom myslí. Ten chytrý bastard ho znal moc dobře. „Musí mě nenávidět a bude se mě snažit zabít, jen co se před něj postavím.“ Zakňučel a doufal, že bude znít bídně. Nezněl, protože věděl, že to, co říká, není pravda. Věděl, že ten člověk, který bude brzy doktorem, bude natolik solidní, aby udržel normální konverzaci. Možná jej Bill může poprosit, aby se setkali někde veřejně jen pro případ. Nikdo nikoho nezabije veřejně, že?
„Pokud to zkusí, zpacifikuju ho, zlato,“ řekl Tom sladce, ale myslel to vážně. Nechal vodu vařit na sporáku tak, aby mohl jít ke svému příteli. Položil si hlavu na jeho rameno a jemně ho masíroval. „Navíc nebudeš sám. Budu blízko tebe, Gustav taky. Pokud se bude snažit něco udělat, budeme tam.“ Zkusil a doufal, že zní klidněji, než se cítí. Nelíbil se mu nápad, že se Bill setká se svým bývalým přítelem potom, co mu řekl, jak ten rozchod šel. Ale oba to potřebovali uzavřít a pohnout se dál.
„Takže budu mít jednoho barbara se svou gorilou za krkem a bude čekat na to, až bude moc druhého barbaba praštit tyčí, jen co mu dám signál? Ohromné.“ Řekl Bill jemně, položil nůž na desku a zavřel oči. Užíval si Tomovy ruce na svém krku. Neodplaví to stres, ale pomůže to.
„Ale já jsem sexy barbar a Gustav je věrná gorila. I Tarzan ji měl. A nepoužiju tyč, slibuju,“ pokračoval Tom v humorném tónu, zatímco vytáhl telefon z kapsy a podal ho Billovi. „Běž a zavolej mu a já se postarám o zbytek, okej? Potom se najíme a možná si zaplaveme, dobře? Zní to okej?“ Navrhl Tom, snažil se vyhnout konverzaci o brunetovi. Nechtěl zničit tuhle večeři. Bez odpovědi si Tom vzal všechno od Billa a začal znovu pracovat. Jasně, že měl služku, ale jídlo chutnalo lépe, když vařil se svou láskou.
Poslouchal část jejich telefonního rozhovoru, než Bill odešel z kuchyně, povzdechl si a snažil se dokončit večeři, chtěl mít vše připravené. Možná i víno nebude špatné. Nějakým zvláštním způsobem si přál, aby se Bill s Georgem sešli a vše vyřešili, zatímco chtěl toho bruneta uškrtit. Nedávalo to smysl, ale chtěl, aby byl jeho přítel bezstarostný a šťastný. Tehdy si uvědomil, jak hloupý a směšný byl, všechno kvůli tomu černovlasému chlapci. Proklínal jej s úsměvem na tváři.
Po dvaceti minutách se Bill vrátil přímo Tomovi do náruče. Tvář zabořil do obrovského trika a oznámil, že se s ním sejde ve Starbucksu u Georgovy nemocnice. Bylo to pro něj jednoduší, na to místo neměli žádné společné vzpomínky. Bylo to bezpečné místo. A Bill si stále nebyl jistý, jestli chce jít, a Tom nechtěl, aby jeho přítel šel.
Večeře proběhla v tichosti, ale nebylo to nepříjemné. Bill teď spal v Tomově náručí, obličej měl položený na jeho hrudníku a snil o všech možných scénářích schůzky, která přijde. Tom nespal, ale celou noc na Billa dohlížel.
„Dunjo, jdeme na oběd. Jakmile se vrátíme, můžeš si vzít zbytek dne volno, dobře? Vím, že se musíš připravit na to být někde s Gustavem.“ Dobíral si ji Tom a čekal, než Bill vyjde, aby za ním mohl zavřít dveře. Nikdo neměl povolení vstoupit do kanceláře bez povolení, nikdy. Kromě pár výjimek jako jeho otec, Bill, Gustav nebo Dunja samozřejmě.
„Jj-já… jistě, pane, užijte si jídlo.“ Dunja přikývla a stále byla překvapena, že jí to šéf dovolil. Bill jí ještě neřekl všechno, jen pár věcí, a slíbil, že jí vše řekne nad frapučínem někdy jindy. Počítala s tím, hlavně když jí řekl, ať se připraví na rande s Gustavem. Začervenala se. Vidět, jak Bill změnil Toma k lepšímu, pro ni bylo jednodušší než pro ostatní, Tom byl šťastnější a ona byla šťastná za ně oba. Protočila očima, když viděla, jak si Tom položil ruku na Billova záda a vede ho pryč. Pokračovala ve své práci a těšila se na zbytek volného dne.
„Jsem příliš nervózní. Nemyslím si, že tam chci jít. Nenuť mě k tomu, prosím?“ Stěžoval si Bill a našpulil rty, když nasedal do černého SUV, které na ně čekalo dole i s bodyguardem. Gustav už věděl o tom, že Bill a Tom jsou spolu, takže nerozuměl tomu, proč jedou za tím blbečkem.
„Kaulitzi, správný právník vždycky dodrží své slovo. Jedeme a ty se s ním setkáš a promluvíš si s ním a na konci dne bude všechno v pořádku, okej?“ Snažil se Tom znít vážně, ale stále klidně a navigoval Gustava k místu, ke kterému měli namířeno. Cesta k nemocnici trvala asi dvacet minut. Tom se snažil Billa několikrát uklidňovat. Nebylo to tak jednoduché, jak si myslel. „Podívej, sedneš si tam ke stolu a já s Gustavem budeme naproti v uličce, vidíš? Tak budete mít nějaké soukromí, ale my budeme v doslechu, kdybys nás potřeboval. Ty víš, že sexy barbar a gorila jsou tady pro tebe.“ Řekl Tom a snažil se, aby se jeho přítel usmál. Na chvíli to vyšlo, aby aspoň mohl ukrást polibek.
„Kéž bys mohl jít se mnou. Vím, že je to blbé a věci by byly jen horší, ale i tak.“ Zašeptal Bill a znovu si ukradl jeden polibek a vystoupil z auta. Nasadil si sluneční brýle a rozešel se do Starbucksu, aby našel dobrý stůl. Nevšiml si, kde se Tom s Gustavem usadili, protože se před ním chvilku potom, co se posadil, objevila osoba. Georg měl stále na sobě doktorskou uniformu, takže Bill hádal, že za ním přišel jen o pauze. Cítil se ještě provinileji. A vystrašený celou situací. „Um… ahoj, Georgu, posadíš se?“ Nabídl a snažil se skrýt svou nervozitu. Bill nikdy nebyl dobrý v řešení konfrontací.
Doktor se nadechl a podíval se dolů na chlapce, jehož si myslel, že miloval. Vypadal jinak a nebylo to jen kvůli drahému oblečení, které měl na sobě, ale bylo to něco jiného. Něco většího než materialistické věci. Georg stále nerozuměl tomu, jak se to všechno stalo, ale věděl, že si zaslouží dobré vysvětlení. A ksakru dobré. Povzdechl si a posadil se před svého nervózního ex partnera, jenž na něj trochu zíral, když si vlasy spínal do typického copu. Číšnice jim podala menu dřív, než stačili cokoliv říct.
„Um… já…“ Bill se nervózně kousl do rtu. Přál si, aby mohl mluvit, ale slova se mu zasekla v krku, jak nervózní byl. Zase začal uvažovat o tom, že tohle nebyl dobrý nápad, přemýšlel, jestli nebude lepší to nechat jen tak být. Ale takhle se to nestane. Nervózně se podíval doleva přes uličku, kde jeho přítel a bodyguard pili kafe a povídali si.
Bohužel, Georg je viděl také.
„Takže jsi přivedl tu kurvu a toho dalšího s sebou? Výborně, nevěděl jsem, že se dokážeš tak snížit. Hádám, že opravdu chceš tu nejlepší známku ve třídě.“ Komentoval Georg, který byl stále raněný, a jedovatá slova byla vyřčena Billovým směrem. A Bill se mu nemohl divit. Jen musel počkat, než přijde číšnice a vezme jejich objednávky, aby nebyli vyrušováni. Snad už brzy bude vše za nimi. „Takže jsi mě prosil, abych sem přišel, aby ses mohl ukázat nebo co?“
Bill ucukl nad Georgovým naštvaným hlasem, ale věděl, že je čas na vysvětlení. „Volal jsem ti, protože hádám, že bude jen fér, když budeš vědět všechno. Omlouvám se. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“ Přiznal a díval se dolů na své ruce, ve kterých muchlal ubrousek. Bál se podívat na muže před sebou.
Odfrknutí ho donutilo podívat se nahoru. „Jasně a tohle ti mám věřit? Věděl jsem, že ten chlap přinese jen problémy, a tys to zametl, jako bych byl paranoidní blázen. Bylo pro tebe jednodušší se s ním vyspat a podvádět mě?“ Zeptal se Georg a nestaral se o to, jak bledě Bill vypadá. „Jak dlouho ti to trvalo, než jsi s ním šukal? Byl lepší než já? Samozřejmě díky všem těm penězům. Vsadím se, že se ti to líbilo.“
Bill jen šokovaně hleděl na muže před sebou. Opravdu si tohle všechno myslel? Že Bill jen čekal na první příležitost, aby ho podváděl s kýmkoliv, kdo byl volný? Co to kurva? Teď není šance, že zůstane potichu. „Já nevím, jak se to stalo. Nikdy jsem nevyhledával peníze nebo známky. Tvrdě jsem pracoval, ty víš, že se o peníze nestarám. Jen jsme spolu trávili hodně čas a… ten čas utíkal a on byl tak…“ Bill si uvědomil, že nemá slova na vysvětlení.
Georg jen nadzvedl obočí a čekal, než jim číšnice přinese pití, aby mohl pokračovat. „To je hovadina a ty to víš, Bille. Není žádný důvod podvádět někoho, koho miluješ, s někým, jako je on. Nebo už mě nemiluješ?“ Zeptal se a odhalil bolest, kterou cítil. Jeho výraz se změnil na smutný. „Miluješ ho místo mě?“
Bill několikrát šokovaně zamrkal. Tohle od Georga neočekával, ale jak dobře se vlastně znali? Oba se změnili. „Miluj tě, Georgu, jen… prošli jsme si hodně věcmi. Stále mi na tobě záleží. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, prostě se to stalo a já nevěděl, jak to zastavit.“
„Samozřejmě, protože říct ne, je pro tebe tak těžké. Pravděpodobně těžší, než nechat nohy u sebe.“ Odpověděl Georg a napil se. „Bylo to proto, že jsem nebyl hodně doma? No tak se omlouvám, že jsem stále v nemocnici, ale je to jediný způsob, jak nás oba uživit, zatímco ty si můžeš dodělat školu. Ty nepracuješ, pokud vím.“
Tahle slova bolela a Bill si povzdechl. Poprvé si všiml, že Georgovi ublížil víc, než si představoval. „Chápu, proč jsi to dělal, a vážím si toho, ale už takhle dále nemůžu. Není to fér vůči nikomu z nás a já už pro tebe nebudu břemeno. Taky si nejsem jistý, jestli se o mě zajímáš jako kdysi. Změnili jsme se.“ Řekl Bill, než byl přerušen ošklivými slovy, která ho nutila vzhlédnout přímo do naštvaných zelených očí.
„Ne, Bille! Ty ses změnil! Musel jsi jít a šukat s tou děvkou a já už tě ani neznám. Nepoznávám tě. Nejsi ten Bill, kterého jsem znal, než tohle začalo.“ Georgova naštvaná slova byla jako úder do tváře. Začaly se mu v očích tvořit slzy. Georg se ale provinile za slova, která řekl, necítil.
Někdy Bill nesnášel, že je tak citlivý, protože mohl cítit knedlík v krku a pálivý pocit slz, které se za chvíli dostanou ven. V tichosti se je snažil potlačit, i když věděl, že je to nemožné. Šokované vzlyknutí doprovodilo jeho reakci na poznámky ohledně jeho chování. „Nikdy jsem se nekurvil a nikdy nebudu! Věděl bys to, kdybys mě znal. Najednou se tak bojíš a jsi posedlý a… a… nejsem si jistý, že mě chceš jako osobu, ale jen jako něco, co vlastníš. Nejsem děvka a ty to víš. Naposledy, kdy jsem se tak cítil, bylo, když jsem se ti to snažil vynahradit, protože jsi se mnou chtěl mít sex ve sprše a byl jsi na mě tak naštvaný, protože já nechtěl. Bylo to pro mě hrozné a nemyslím si, že tě to zajímalo, dokud jsi měl mou pusu nebo prdel na tvém ptákovi,“ dokončil a zíral na Georga, když si vzpomněl na bolestné ráno. A i když mu Georg ublížil, Tom se postaral, aby se cítil dobře a přinutil ho mít se lépe.
Georg bouchl pěstí do stolu a nahnul se ke svému ex partnerovi. To, co slyšel, bylo… šílené. „Neházej to na mě, ty děvko! Jen jsem chtěl to, co mi patřilo. Jsi ze mě unavený nebo co? Co ten hajzl má a já ne, hm?“ začal se ptát znovu, nerozuměl tomu, jak někdo jako Tom Trümper, mu mohl sebrat Billa. Vždycky věděl, že má všechno pod kontrolou, dokonce i Billa.
Nedůvěřivý pohled, který měl Bill na tváři při tom, co právě od Georga slyšel, byl pouze odrazem toho, jak šílený je. „Řekni to znovu? Co ti patřilo? Omlouvám se, ale myslel jsem si, že jsem byl přítel, a ne zasraná sexuální hračka. A nemíchej Toma do téhle konverzace, prosím. Je to patetické a nefér a nechci vás dva srovnávat.“
„A co, kurva, čekáš? Dělali jsme to pořád a teď… teď raději šukáš toho Trümpera. Přitahuju tě vůbec?“ Georgova odpověď přišla ihned, jakmile Bill dořekl svá slova. Bylo hodně věcí, které chtěli oba vyslovit už dlouho, a teď to všechno přicházelo. Malá pauza následovala, když přišla číšnice a chtěla uklidit nepořádek na stole.
Bill nervózně polkl a snažil se diskrétně podívat na druhou stranu uličky. Z nějakého důvodu, možná štěstím, se jeho oči setkaly s Tomovými. Jen na chvilku a on z něj nabral znovu sílu. „Georgu, jsi velmi krásný muž, o tom tě můžu ujistit, a není ani jeden moment, kterého bych litoval. Dokonce i teď bych chtěl cítit, že mě držíš u sebe, ale rozdíl je v tom, že teď už vím, že se necítím tak bezpečně jako kdysi. Sex není všechno, na co myslím. Řekni mi popravdě, miluješ mě stejně jako předtím? Jsem stále tvůj drahý Billi, nebo jen Bill? Řekni mi popravdě, jestli mě stále miluješ a proč.“ Bill mluvil v klidu, ale vážně. Překvapil muže naproti sobě. Tyhle otázky byly poslední dobou jeho největším strachem.
Tentokrát to byl Georg, kdo vypadal zmateně. „J-já… myslím, že ano. Nebo jsem si myslel, že ano.“ Řekl Georg s nelibostí v hlase. „Jak můžu milovat někoho, kdo spí s někým jiným za mými zády a neřekne mi to přímo do očí?“ rychle obrátil karty, aby zakryl své nejistoty.
Bill si povzdechl a položil zklamaně vidličku. Bylo to tak nějak uklidňující, protože to znamenalo, že Georg nebyl tak citově závislý, jak si myslel, ale na druhou stranu ho to bolelo. „To není to, na co jsem se tě ptal, že? Víš to, proč mě nemiluješ? Co je moje oblíbené pití, poslední velký případ, na kterém jsem pracoval? Řekni mi něco, co o mně víš jistě.“
Hádka nabírala na intenzitě každou minutou a každá otázka bez odpovědi zůstala viset ve vzduchu. Bill byl napjatý víc a víc a přál si, aby byl brzy v Tomově náručí, pryč z téhle nepříjemné situace. Dokonce i drahé hedvábné oblečení jej svědilo a svíralo.
„Jak to mám, kurva, vědět? Nesnažil ses se mnou mluvit. Vše, co jsi dělal, bylo to, že jsi šukal s ním. Pár kurev, který si to rozdával za mými zády, jako bych byl nějaký idiot.“ Zanadával Georg znovu a sevřel nůž a vidličku, Bill se bál, že jej brzy napadne. Doufal, že to Tom a Gustav uvidí a přijdou mu na pomoc.
Billovi se začalo dělat špatně a už ani neměl hlad. Odstrčil svůj talíř na stranu, podíval se na Georga smutnýma očima a zavrtěl trochu hlavou. „Ty to jen nechápeš, co? Ty dny, kdy jsme si šťastně povídali, byly dávno pryč předtím, než tohle všechno začalo. Stala se z toho rutina, kdy jsem přišel domů a nikdy jsi tam nebyl. Nebo jsi chtěl, aby bylo uklizeno, navařeno a můj zadek nebo moje pusa připravené vždy pro tebe. Snažil jsem se s tebou mluvit často, nepamatuješ si to, že ne? Snažil jsem se ti to vynahradit, ale všechno bylo špatně. Stal jsem se tvou služkou a tvým poskokem a přestal jsem pro tebe být přítel. Už jsem nebyl tvým partnerem, ale tys neviděl změny tak jako já.“
To bolelo. A bolelo to, protože Georg věděl, že je to všechno pravda.
Bylo chvíli ticho a Georg se pak na Billa podíval. „Hádám, že mám na tom taky nějakou zásluhu, že?“ řekl a nesnášel, že musí přiznat něco takového.Bylo jednoduší na někoho to hodit, než si přiznat svou vlastní chybu.
Bill si skousl spodní ret a přikývl. „Oba dva jsme udělali něco špatně. Musíš mi věřit. Nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo. Záleží mi na tobě, ale už ne stejně jako předtím. Rozumím tomu, pokud mě nenávidíš. Jen musíš vědět, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit.“ Řekl. Měl pocit, že tahle slova musí být řečena. Nebyl si jistý, jestli jim Georg uvěří, ale musel to říct. Jednoduché gesto jako položení ruky na tu jeho ho zmátlo.
„Není pravda, že tě nenávidím, Bille, i přesto, co se stalo. Jen mě to zasraně moc bolí a štve.“ Přiznal Georg. Byl rád, když černovlasý kluk neucukl rukou. „Popravdě si jen přeju, aby se věci vyvinuly jinak. Ušetřilo by nám to hodně problémů.“
Georgovo pochopení Billovi sevřelo srdce, protože zachytil záblesk muže, do kterého se kdysi zamiloval, o kterém si myslel, že už tam není. Byla to bolestná vzpomínka, která už byla ztracena. „Tak moc se omlouvám, Geo. Opravdu mě to mrzí. Chtěl jsem, abys mě nenáviděl, očekával jsem to. Věci by byly o něco jednodušší. Nezasloužím i to tak lehké.“
Georgův povzdech přivedl Billa zpět z jeho světa sebelítosti. Nervózně stáhl ruku a snažil se ještě něco sníst. „Není to o tom, co si zasloužíš a co ne, Bille. Pochop to. Měl jsi udělat věci správně a skončit to, když to všechno začalo. Ať už se mnou, nebo s ním. To je všechno, opravdu.“
Bill si začal hrát s prstýnkem na své ruce. „Vím to, okej? Několikrát jsem chtěl, nemáš ani ponětí. Zkoušel jsem to s ním skončit a chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem. Tak moc jsem se obával a nechtěl jsem ti ublížit.“ Přiznal a uvědomil si, jak stupidně to zní. „Když jsem tě viděl tu noc s tou sestřičkou, myslel jsem si, že ses přese mě dostal bez toho, abys mi to řekl, a myslel jsem, že ti beze mě bude líp a pak…“ Billova řeč byla přerušena.
Georgův hlas zastavil jakýkoliv argument, který se Bill chystal říct. „Měl jsi se mnou jen mluvit. Víš, že nesnáším, když mi někdo lže. Byl bych radši, kdybys mi hned řekl ty špatné novinky, než abych se je dozvěděl od někoho jiného. Co sis, kurva, opravdu myslel?“ Zeptal se, protože to pro něj bylo stále nepochopitelné. Vypadalo to tak skutečně, jako by se to dělo někomu jinému a ne jim.
Billova pěst uhodila do stolu, až Georga šokoval. Černovlasý kluk byl většinou veselý a bezstarostný a tohle byla jeho nová strana, kterou teď poznával po všech letech, co spolu byli, a nevěděl, jestli se mu líbí. „Zkoušel jsem to, okej? Myslíš si, že to bylo jednoduché? Nechtěl jsem se do něj zamilovat, snažil jsem se ho zastrašit a mělo to opačný účinek. Měl jsem plán a všechno, ale nefungovalo to. Není jednoduché mluvit, Georgu. Pamatuješ si, kdy jsme naposledy spolu opravdu mluvili? Bez toho abychom se hádali nebo nedošlo k sexu?“ Bill konečně upustil páru, kterou v sobě tak dlouho dusil, ale všechny ty otázky, které vypustil na svého bývalého přítele, byly plné naštvanosti. O tomhle všem měli mluvit už dřív.
Bylo to, jako by Georga někdo polil studenou vodou. Věděl, že Bill má v té poslední části pravdu, protože popravdě, on používal sex namísto mluvení, aby se vyhnuli hádkám a aby měl cokoliv na práci kromě nemocnice. Nikdy si nepřiznal, jak sobecky to zní, dokud to neslyšel. „Já vím. Taky jsem na vině. Řekl jsem ti to. Jen si přeju, aby věci teď byly jiné.“
Nastala trapná pauza, než znovu promluvil. „Co teď budeme dělat? Co ty budeš dělat?“
Bill si začal hrát s brčkem ve svém pití, protože teď už jíst nebude, což byla škoda. No, nechá si to zabalit s sebou. „Není to jasné? Odstěhuju se z bytu a z tvého života. Moje část nájmu je zaplacená do konce měsíce, takže budeš mít čas někoho si najít místo mě. Je to fér. Co si myslíš, že se stane? Budeme… budeme zase jako cizinci?“
Brunet zavrtěl negativně hlavou. „Nechci, aby se to stalo. Nemusíme být cizinci, pokud to tak nechceš.“ Navrhl a nevěřil, že tahle slova vycházejí z jeho úst. Kdo, ksakru, řekne něco takového svému ex, který ho podváděl?
Pro Billa to taky bylo překvapením. „Opravdu? A nebude to divné? Chci říct, teď jsem s Tomem a nechci ti ubližovat víc, než už jsem to udělal. Není to fér, protože jsi hodný, někdy.“ Řekl a snažil se zavtipkovat, protože doufal, že to odbourá napětí mezi nimi.
Georg se smutně usmál, snažil se upravit pomačkané oblečení a trochu se zavrtěl na židli. „Hádám, že to bude chvíli trvat, než si na to zvyknu, ale zvládnu to. Chci, abys byl šťastný, Bille. I kdyby to bylo s tím blbečkem, budu to muset přijmout.“
Bill přikývl a děkoval sám sobě, že čekal, než si s ním promluví. Byl rád, že Georg je rozumnější než naposledy, co se viděli. „Není blbeček, Geo… jen… je hodně na očích veřejnosti. Chci, abys byl taky šťastný, Geo. Zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já, někoho, kdo tě bude chápat lépe než já. Jsem si jistý, že na tebe někdo čeká. Jsi krásný a jsi hodný člověk. Aspoň dobrý dětský doktor, pokud si dobře vzpomínám. Věřím, že to zvládneš bez mého stupidního já kolem sebe.“
Georg se stydlivě usmál nad Billovými slovy. „Nejsme dost dobrý na to, abych si tě udržel. Ale to je v pohodě. Možná jsme si nebyli souzení. A nejsi stupidní, jen… okej, možná trochu idiot někdy, ale věřím, žes tohle neudělal, abys mi ublížil.“
Bill rychle zatřepal hlavou. „Samozřejmě, že jsem to neudělal naschvál, abych ti ublížil! Osud má jiné cesty, Geo. Říkám ti, že na tebe někdo čeká. Kdo ví, třeba nějaká sexy mamka, která tě navštíví s dítětem v nemocnici?“ Zkusil a zahýbal obočím. Nálada u stolu už byla lepší.
Pobavený smích ujistil Billa, že to fungovalo. „Odkdy mě házíš do rukou ženy, Bille? Jsi tak žárlivý.“
Bill byl teď na řadě s tím být šokovaný. „Nejsem. No ne tak hodně. A hej, jsi bi a já jsem pro tebe skoro holka, možná chceš tentokrát plnohodnotnou ženu. Dává to smysl. A aspoň jsem tě donutil se zasmát.“ Dodal, cítil se o mnoho lépe.
Georgův smích trochu ustal, zatímco se díval se na svého dokonalého ex partnera před sebou. Stále k němu cítil nával lásky, ale jiný druh než na začátku. „Nejsi holka, Bille, nikdy jsi nebyl. Jen jsi zženštilý, ale stále kluk. Měl bych to vědět.“ Řekl a zahihňal se. Jak moc dobře věděl, že Bill nebyl ani trochu podobný holce, aspoň ne v posteli.
Bill nakrčil obočí v obranném módu a ušklíbl se. Tohle byla zábava. „Je to tak? Mám ti připomenout, že sis myslel, že jsem holka, když jsme se potkali, a líbilo se ti, když jsem se jako holka v posteli oblíkal?“
Georg se začervenal, vzpomínal si na tyhle chvilky moc dobře. A teď to budou už jen vzpomínky, které nevrátí. „Hej, měl jsi na sobě ženské oblečení, když jsem tě potkal. Technicky vzato to není moje chyba.“ Snažil se zahanbeně bránit. Vzpomínka na jejich první setkání se mu vrátila.
Bill se zasmál jako už dlouho ne. „Musíš si ze mě dělat srandu! Mám rád těsné kalhoty, protože můj zadek v nich vypadá dobře. Byla zima, tak jsem měl šálu a bundu. Jak se tohle počítá jako ženské oblečení? Přiznej si to, zpanikařils, když jsi zjistil, že jsem kluk. Snažil ses schovávat týden za Andrease, proboha!“
Po chvilce mlčení a červenání se Georg vzpamatoval a odpověděl svým ‚cokoliv!‘ což vyřešilo všechno. „Nestarám se o to. Ale musíš uznat, že to bylo nahrazené zájmem.“ Dodal a ušklíbl se svůdně. Možná pro někoho jiného, ale pro Billa už ne. Už více ne.
Bill si povzdechl a na tváři se mu na chvíli objevil smutný výraz, protočil oči. „Byli jsme teenageři, Georgu. Byl jsi nadržený a já krásný. Samozřejmě, že tě to nažhavilo. Byl to logický krok, když jsi byl tak opuštěný a tak moc jsi po mně toužil.“ Řekl a hrál si vidličkou se salátem na svém talíři. Konverzace nabrala rychlých obrátek, že si ani nevšiml změny své nálady, nebo si nevšiml několika zpráv, které přicházely na jeho telefon.
Co Billa překvapilo, bylo, když Georgův hlas najednou zvážněl. „Bille. Nemyslím si, že rozumíš tomu, jak krásný jsi. Nikdo tě neodmítne. Zamiloval jsem se do tebe jako kdokoliv jiný a měl jsem štěstí, že jsi mi věnoval pozornost do té doby, než sis našel někoho jiného.“
Tahle slova Billa naštvala. „Nerozumíš tomu, Georgu. Každý to říká, ale stále to v sobě nemůžu najít. Líbí se mi, když vypadám dobře, ale nechci, aby můj život závisel na vzhledu. Jednoho dne to odejde a co pak budu mít? Chci víc než to a Tom je schopný mi to dát. Chci s ním být a najít sebe jako on našel mě. Našel ve mně opravdového člověka.“ Řekl s vášní v hlase a očích. To způsobilo, že druhý muž o něj opravdu přišel. I když ho to dělalo smutným, Georg to bude muset přijmout.
„Hej nemusíš na mě být naštvaný.“ Zíral na něj Georg a povzdechl si. Napil se ze svého pití. „Kurva, opravdu ses do něj zamiloval, co? Takhle jsem tě neviděl už… wow, ani si nevzpomenu.“ Přiznal brunet.
„Omlouvám se, jen je to citlivé téma. Ale ano, zamilovali jsme a víš, snažíme se být opravdový pár. Mám v to důvěru, opravdu.“ Řekl Bill a díval se na druhého muže. Na chvíli Georga před sebou viděl jako kdysi. Musel zavrtět hlavou a vrátit se do reality, což ho donutilo podívat se směrem, kde viděl svého přítele, jak žádal o účet. „Kurva, už je pozdě.“
„Sakra, musím se vrátit do nemocnice. Víš, jak to je.“ Řekl Georg a zavolal číšnici, aby mohli zabalit jejich jídlo a zaplatit. Přišlo to dříve, než očekával, ale hádal, že to bylo kvůli situaci, která u vedlejšího stolu nastala.
Bill jen přikývl a postavil se. Upravil si oblečení a byl mu donesen sáček s jídlem, které nesnědl. „Hádám, že se znovu uvidíme, někdy?“ nabídl a věděl, že to bylo trapné pro oba dva. Mohl periferně vidět, že Gustav s Tomem už opouštějí jejich stůl a jdou k němu. Musel si pospíšit, jak nejrychleji mohl, aby nedošlo k setkání.
V tom momentě se Bill nahnul a volnou rukou Georga objal a naposledy vdechl jeho vůni, kterou kdysi dobře znal. „Opravdu se omlouvám, Georgu, že jsem ti ublížil. Doufám, že mi odpustíš a budeš šťastný s někým jiným.“ Řekl jemně. V očích měl starost, ale ne jako o někoho, koho miloval. To bylo pro někoho jiného.
Bill se podíval na svého ex partnera naposledy a otočil se, aby se vydal na cestu; setkal se se svým přítelem a usmíval se od ucha k uchu. Georg byl překvapený z toho, co se stalo, ale věděl, že to takhle mělo být od začátku. Navždy ztratil černovlasého kluka, ale nebyl tak naštvaný jako předtím. Zklamaný určitě, ale už dlouho neviděl Billa tak šťastného. Povzdechl si a kývl Gustavovým a Tomovým směrem. Pro Georga nezbylo nic jiného než kamarádství a bude to trvat dlouho, než se rány zahojí, ale čas ukáže.
„Bál jsem se o tebe. Odpovědět nebo napsat by tě nezabilo, víš?“ Řekl Tom, zatímco Gustav řídil směrem k luxusní budově. Štvala ho pozornost, kterou Bill Georgovi věnoval, nebo to, že skoro vůbec nic nesděl, ale věděl, že to bylo z dobrého důvodu, a neznamenalo to, že se mu to musí líbit.
„To by bylo neslušné. Jsem v pohodě, okej? Přestaň se tak moc, sakra, o mě strachovat. Jsem velký kluk.“ Řekl Bill hravě a otíral se o Tomův krk. Stále měl hlad, ale nebylo to nic proti klidu, který cítil ve své hrudi. Věci konečně budou v pořádku.
Nebo aspoň doufal.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
Bála jsem se setkaní Billa a Georga.