From the inside out 6. (1/2)

O několik ulic dál byla na rohu kavárna, ke které Tom mířil. Byla dostatečně daleko, aby to nebyla jedna z těch, do kterých si obvykle jejich kolegové odskočili na oběd, ale ne zase tak daleko, aby mlčení v autě začalo být trapné. Čas od času pohlédl na Billa na sedadle spolujezdce a balancoval mezi obavami a euforií. Tom dokázal říct, že Bill byl předtím jen sotva políben. Z druhého zdroje vědomostí už věděl, že Bill nikdy předtím nebyl ve vážném vztahu. Bylo obtížné spojit Dawntreadera s Billem, kterého znal, i přesto to do sebe tak nějak zapadalo.

Nyní si byl Tom celkem jistý, že Bill ještě neměl žádný vztah. To byla spousta zodpovědnosti pro někoho, jako je Tom.

„Tohle je okay?“ Zeptal se Tom, když vypnul motor.

Bill se zavrtěl a zastrčil si za ucho pramen vlasů. „Jo, v pohodě,“ odpověděl. Jeho oči byly tak jasně hnědé, tázavé, obezřetné, jako by očekával, že Tom celou tu věc odvolá.

Tom se usmíval. „Tak pojď.“

Uvnitř bylo teplo a Tom si rychle sundal kabát a vedl Billa k boxu v zadní části. Pokynul mu, aby se usadil jako první, a pak se usmál nad Billovým překvapeným pohledem, když se usadil vedle něj.

„Chtěl jsem sedět vedle tebe,“ řekl Tom nevinně, aby předešel jakýmkoliv otázkám. Jejich stehna byla na okamžik přitisknutá k sobě, než se Bill odsunul o kousek dál. Pak přesunul svou pozornost k jídelníčku, jako by na tom závisel jeho život.

Tom se usmál a vybral si rovnou něco ze speciální nabídky, než menu odhodil a čekal na servírku. Bylo to tam malé a dekor byl tmavý, přeplněný hnědými stoly, vybledlými zelenými ubrusy a starým, hnědozeleným kostkovaným linoleem. Tom předpokládal, že by to mohl nazvat místem s atmosférou, anebo jako něco pěkně ošuntělého, ale už tady dříve byl a věděl, že jídlo je dobré.

„Máte anglický černý čaj?“ Zeptal se Tom, jakmile se u nich zastavila servírka s připravenou tužkou a pozvednutým obočím nad jejich blízkostí a prázdnými místy naproti nim.

„Jasně. Jste připraveni si objednat?“

Bill odložil menu a vzhlédl. „Tuňákový sendvič a Sprite.“

„Pro mě hovězí sendvič s dipem,“ dokončil Tom a silou vůle se ji snažil přinutit k odchodu, aniž by cokoliv řekla.

Přejela po nich pohledem, poté po prázdných místech naproti nim. „Hned to bude.“ Její výraz napovídal, že se chtěla zeptat, proč nevyužijí perfektně dobrá místa v celém boxu.

Dva kluci, dvě strany boxu. Matematika nedovolovala, aby jedna strana zůstala prázdná, nepoužitá.

„Ty nepiješ kávu, že?“ Zamumlal Bill.

Tom se posunul, aby na něj viděl lépe. „Vzpomněl sis.“

Bill zavrtěl hlavou. „Ne, nemyslím si, že ses o tom někdy zmínil… Jen jsem si toho prostě všiml, to je všechno.“

Tomovi se zasekl dech v hrdle. Skoro to nechtěl říct, protože si byl jistý, že Bill znervózní. „Ty jsi mě pozoroval už dlouho, že?“ Tom byl nepozorný už od střední školy, pomyslel si. Byl zvyklý být předmětem obdivu, ale tohle bylo jiné.

Překvapivě se Bill setkal s jeho pohledem. „No… ano.“ Kousnul se do rtu a pak jen lehce potřásl hlavou. „No tak, Tome, a kdo si tě nevšimne? Já… totiž, chtěl jsem tě od prvního dne, co jsem vešel do toho obchodu a začali jsme spolu pracovat. Jen jsem si nemyslel, že by to někdy k něčemu mohlo vést.“ Suše se pousmál. „Koneckonců, byl jsi celý zblázněný do holek.“ Jeho hlas byl tichý a stálý, ne dostatečně hlasitý, aby se to dostalo ke komukoliv jinému, než jen k nim dvěma.

„To je fér,“ připustil Tom, položil dlaně na stůl a palci přejížděl přes hranu desky v téměř nervózním gestu. „Víš, věř tomu nebo ne, nejdřív jsem si myslel, že ty a Sloane jste spolu začali chodit.“

Bill se rozesmál. Nebyl to tak úplně pobavený zvuk. „Moje matka si pořád myslí, že mezi Sloane a mnou něco je. Nechápe, proč proti tomu tak silně protestuju.“

„Takže… ona neví,“ vybavil si Tom. Usmál se. „Ale to už jsem věděl, že?“

Bill sklopil hlavu. „Víš, tohle bude chvíli trvat, než si na to zvyknu. Rozhodně to není stejné…“

„Ne,“ souhlasil Tom, „přes IM jsi mnohem přímočařejší.“

„Ježíši, díky.“ Bill si ze zápěstí stáhl gumičku a svázal si vlasy, zatímco se vyhýbal očnímu kontaktu.

Servírka jim přinesla jejich nápoje a oba prozatím zmlkli. Tom míchal svůj čaj šňůrkou od čajového pytlíku, zatímco se louhoval. Pro jednou nevěděl, co říct. Poslední dva muži, které měl, ta rychlá setkání na konci dlouhých nocí plných tance, byla rychlá a jednoduchá, dovnitř, ven a hotovo. Věděl, že kdyby se k Billovi choval takhle, nikdy by si to neodpustil, protože na něm bylo cosi odlišného. Od chvíle, kdy udělal tu impulzivní nabídku setkat se s Dawntreaderem osobně, věděl, že nemohl pokračovat svým obvyklým pracovním postupem.

Odmítnout ho, nebo s tím aspoň začít, se v tu chvíli zdála být správná věc. Myslel si, že to s Billem nemůže myslet nijak vážně. Ten dotek make-upu na jeho očích, jeho rtech, Toma překvapil a on se doopravdy podíval.

Teď už to Tom myslel vážně.

Toto odpoledne bylo druhou polovinou jejich setkání, které on sám začal. Další krok však byl na Billovi.

„Měl jsi pravdu,“ pověděl mu Bill.

„Měl?“ Tom se zarazil s hrníčkem na půl cesty ke rtům.

„No, chodíme do stejné školy,“ zasmál se Bill. „Neuvědomil sis, že toho máme společného o hodně víc. Hej, nepřicházíš dneska o svůj klub?“

Tom se podíval na hodinky. „Asi máš pravdu,“ řekl a pokrčil rameny. Kdyby se naklonil trochu víc doleva, mohl by se otřít o Billa. Jeho tělesně teplo bylo jen kousek od něj. „To je jedno. Raději budu tady s tebou.“

„Proč?“

Tom otočil hlavu. „Co tím myslíš, proč?“

Bill do něj šťouchnul. Na rtech měl malý úsměv. „Co tě přinutilo se rozhodnout, že si mě přece jen chceš všimnout?“

Ten náhlý nával horka na krku a tvářích Toma překvapil. „No… já…“ Zavrtěl hlavou. Kde bylo jeho sebevědomí, když ho potřeboval? Neměl žádný problém předvádět ho před holkami a v klubu, kde na tom nezáleželo. „Nepotřebuješ slyšet o mých fantaziích.“

V Billových rysech se v pomalých vlnách objevilo překvapení. Otočil se ke svému pití a culík tmavých vlasů mu přepadl přes rameno. Rukou si přikryl tvář, jako by se chtěl před Tomem schovat.

„Věděl jsem, že nemám nic říkat,“ utrousil Tom do svého čaje.

„Ne, mně to lichotí.“ Bill se přisunul blíž. Mezi nimi byl asi centimetr prostoru. V jeho hlase byl slyšet úsměv, když pokračoval. „Zvlášť, když zmeškáš své oblíbené pohádky, abys mohl trávit čas se mnou.“

„Hej!“ Tom do něj narazil ramenem. „To nejsou pohádky.“

„To říkáš ty,“ odvětil Bill a šťouchl do něj nazpět. Nyní se jejich stehna znova dotkla. Bill s cuknutím odskočil a jeho výraz byl v tom okamžiku zranitelný. Toma to nutilo chtít se jej dotýkat mnohem více. „Já…“

Ať už se chystal říct cokoliv, vyšlo to do ztracena, protože jim v tu chvílí servírka přinesla jídlo.

„Ještě něco dalšího?“ Zeptala se, věnovala přitom Tomovi velmi nesouhlasný pohled připomínající učitelku, která přistihla studenta při nějakých vylomeninách.

Bill se odsunul a hodil si vlasy přes rameno.

„Ne, jsme v pohodě, díky,“ odpověděl Tom chladně. Podíval se dolů na svůj sendvič a uvažoval, proč si na první rande vybral něco tak nepořádného.

„Dobré?“ Zeptal se Billa, který už se pustil do svého sendviče se zoufalstvím hladového člověka.

Bill přikývl a něco zamumlal.

„To je nechutné, člověče,“ řekl Tom, ale pobaveně. Zvednul svůj sendvič. „Doufám, že jsi na zbytek dne neměl nějaké plány, protože já mám v plánu tě unést.“

Bill polkl a překvapeně se na něj podíval. „To nemusíš…“

„Které části ve slově ´unést´ jsi nerozuměl?“ Řekl Tom, namočil si svůj sendvič do dipu a pustil se do něj. Koutkem oka zachytil Billův úsměv. Byl roztomilý.

Kdy naposledy, uvažoval, si vyšel ven s někým, kdo se mu opravdu líbil? Nebo spíš, kdy naposledy si vyšel s někým, o kom věděl víc než jen jejich vkus na kluby? V tom měla Lisa pravdu.

„Nemám moc domácích úkolů,“ řekl Bill.

Mluvili mezi jednotlivými sousty. „Pořád pracuješ na té eseji do historie?“

Bill zavrtěl hlavou. „Tu jsem dokončil včera. Teď mě nakopává do zadku literatura.“

„Včera v noci ses mi odhlásil,“ řekl mu Tom rozhořčeně, jako by to snad nevěděl.

Tentokrát to byl Bill, kdo do něj narazil ramenem. „Slibuju, že už to znovu neudělám.“

Tom se otočil, takže jejich tváře byly u sebe docela blízko. „Slibuješ?“ Zopakoval.

Bill se odtáhl, ale tentokrát zůstalo na místě teplo z jeho nohy přitisknuté k Tomově. „Nemyslel jsem si, že je ještě něco, o čem bychom mohli mluvit.“

„No, mohl jsem se třeba jen snažit omluvit se za to, jaký jsem byl blbec,“ dohadoval se Tom.

Bill mu ukradl okurku. „Proti tomu se nebudu dohadovat,“ řekl klidně.

„Hej!“ Jestli to bylo za tu okurku nebo tu poznámku, to si Tom nebyl jistý. Zhltnul zbytek svého sendviče a natáhl se pro svou ukradenou zeleninu.

Bill se na něj díval, vrtěl hlavou a snažil se nesmát.

Tom polkl, než promluvil. „Co?“

Bill otočil hlavou ze strany na stranu a otřásal se. „Jestli jsem si někdy myslel, že jsi jedním z těch krásných lidí,“ vzdychl, „dívat se na tebe, jak jíš, mi dodalo odlišnou perspektivu.“

„No, dobře.“ Tom na oplátku ukradl pár Billových hranolek. „Myslíš si, že jsem jedním z krásných lidí.“

„Sklapni.“ Bill odhodil na talíř pomačkaný ubrousek. „Ty víš, že jsi, tak toho nech. Mohl bys dělat modela, kdybys chtěl.“

Tom, uklidněný, vrátil několik hranolek zpět. „Jsem moc líný na to, abych byl model. Život v takovém rychlém tempu se vším tím cvičením a kokainem by byl vyčerpávající.“

Bill se rozesmál. „Tohle je tak…“ Odmlčel se a opřel se.

Známé. Pohodlné. Tom se usmál. „Mám pocit, jako bych získal zpátky kamaráda,“ okomentoval. „A zjistil jsem, že je i sexy.“

Bill ztuhnul.

Tom odstrčil svůj talíř a předstíral, že si toho napětí nevšiml. Vypil svůj čaj a trochu vody, než zakousl několik čajových sušenek. „Hádám, že už jsi skončil.“

„Hmm,“ odpověděl Bill.

Servírka jim přinesla účet někdy v polovině jídla, vrhla po nich posledním temným pohledem přes rameno, než zmizela, aniž by se jich zeptala, jestli si nedají ještě něco. Seděli u sebe až příliš blízko a předváděli až příliš lehkosti na dva kluky, kteří jistě navštěvovali nedalekou katolickou univerzitu.

Tom seděl blíž, a tak pro něj bylo jednodušší po účtu chňapnout.

„Tady, já-“ Začal Bill a natahoval se k bundě ležící na lavici vedle něj.

„Ani na to nemysli,“ řekl Tom, přitom na něj ukázal prstem a přepočítával peníze ve své peněžence. Přidal k tomu štědré spropitné, jen jako takové ´jdi do prdele´ navíc. Zazubil se. „Kromě toho, mám vyšší pracovní pozici.“

„Já pracuju více hodin než ty,“ odvětil Bill.

„Jo, ale já jsem tě pozval na rande,“ zamumlal Tom, a to Billa umlčelo.

Po dlouhou chvíli Tom váhal. Chtěl říct ´kam teď´, ale neodvažoval se něco předpokládat. Ne s Billem.

Bill se o něj opíral, jako by se snažil vyhrnout se ven z boxu, ačkoliv mu Tom stál v cestě. „Pojďme k tobě,“ řekl. „Pokud nechceš dělat něco jiného?“

Jeho oči byly tak vážné, bohatě hnědé. Toma to nutilo chtít si jej přitáhnout blíž a na místě jej políbit.

„Dobře,“ souhlasil. Tohle bylo to, co chtěl taky.

autor: fyredancer