autor: fyredancer
Parkovištěm zavál mrazivý vítr a listí kolem nich kroužilo, když Bill opustil teplo Tomova auta a zamířil k Tomovu bytovému domu. Pevně si kolem sebe utáhl tenký kabát a díval se, jak jim hromádky listí tancují kolem nohou. Stromy nad nimi byly holé a jejich větve se táhly proti nečekaně modré obloze. Chtěl vklouznout svými zkřehlými prsty do Tomovy dlaně obalené rukavicí, ale necítil se k tomu dost oprávněný.
„Člověk by si myslel, že se sluncem venku bude tepleji,“ řekl Bill, ale věděl, že takhle to v Oregonu nefungovalo, ne od chvíle, kdy nastal říjen, a mělo by pršet.
„Myslím, že větší teplo držely mraky,“ odpověděl Tom. „Něco jako izolační vrstva navíc.“
Bill se zarděl nad svým vlastním úspěchem. Byl tak odhodlaný něco říct už od konce oběda, něco, čím by potvrdil svůj zájem, i když věděl, že to nebylo potřeba. A Tomovy časté pohledy jej utvrdily v tom, že je to vzájemné.
Nevěděl, jak to půjde dál, ale byl ochotný nechat se Tomem vést.
„Nebydlíš moc daleko od univerzity,“ pronesl Bill a zaclonil si oči, aby vzhlédl ke dvoupatrové budově.
„Jo,“ souhlasil Tom, „což znamená, že jsme na úplném konci North Portland, pěkně daleko od centra.“
„To mi nijak nevadí.“ Ale zase, pomyslel si Bill, když bydlel se svou rodinou v Eugene, žili prakticky na vesnici. Byl na to zvyklý.
Tom jej vedl po úzkém schodišti, které se stáčelo kolem boku budovy, olemované bylo černým rozviklaným zábradlím. Svými kroky dělali v téměř tichém komplexu pěkný hluk odrážející se až na parkoviště. Bill jej následoval, držel se blízko jeho tepla, když zastavili před číslem dvacet dva. Tom se otočil, sevřel jeho ruce a třel je svými dlaněmi. „Ty mrzneš, viď,“ řekl pobaveně.
„Z-zima,“ souhlasil Bill, zuby mu cvakaly. Okamžitě věděl podle pohledu v Tomových očích, že bude políben. Zavřel oči, jakmile si jej Tom přitáhl blíž a teplé rty překryly ty jeho. Zabořil prsty do Tomova kabátu, sevřel ho, ale ledové prsty byly nyní daleko méně důležité než Tomova ústa pohybující se proti jeho jemně a pomalu, jako by jej nechtěl vylekat. Bill zatlačil kupředu, pootevřel rty v pokusném pobídnutí, a Tom kolem něj omotal ruce a jeho kožené rukavice o sebe zavrzaly na Billových zádech. Bill vydal tichý zvuk a Tom se odtáhl.
„To bylo hezké,“ řekl mu Bill mátožně, oči měl napůl zavřené.
„Pojď dovnitř,“ řekl Tom, zatlačil do dveří a elegantním gestem Billa pobídl, aby vešel jako první.
Ze zvyku si Bill sundal boty a zabořil palce do plyšového koberce. Zvenku vypadal celý bytový komplex ošuntěle, ale apartmá uvnitř bylo hezké a vypadalo nově zrenovované. Bill si odložil batoh. „Budu předpokládat, žes mě nepozval kvůli domácím úkolům,“ řekl suše a přehodil si culík přes rameno.
Tom se tiše rozesmál. „Tentokrát ne,“ souhlasil. Vzal Billovi jeho bundu a pověsil ji spolu s tou svou na věšáky vedle dveří. „Ale mohli bychom pustit televizi a ignorovat je, jestli chceš.“
Bill se usmál. „To zní dobře.“ Rozhlédl se po prostorné vstupní hale rohového bytu. Po pravé straně byl pohodlný relaxační prostor s několika odřenými gauči a křesly rozestavěnými před velkým a nízkým konferenčním stolkem. U zdi stálo slušně velké domácí kino po stranách s vysokými reproduktory.
„Wow,“ řekl Bill s vykulenýma očima.
„Ahh, polovina těch dobrých věcí patří Alecovi, a ta druhá polovina Jackovi,“ pověděl mu Tom. „To jsou dva z mých spolubydlících. Pojď, dám ti dvoučtvrťákovou tour.“
„Co, já nestojím za tour za celý dolar?“
Tom to s malým úsměvem ignoroval a vedl jej kolem výklenku jídelny po levé straně, kde nebylo nic víc než jen oválný stůl obklopený šesti židlemi, do otevřené kuchyně. Naproti klasické kuchyňské lince byl velký bar, kterým se procházelo do další části. Na jedné straně baru byly skříňky a šuplíky, na té druhé řada barových stoliček.
„Kuchyň,“ řekl Tom zběžně. „Dáš si něco k pití?“
„Jsem v pohodě,“ řekl Bill a rozhlížel se. Obývací pokoj a jídelna byly neutrálně béžové, jako prakticky v každém bytovém komplexu, ale kuchyň byla bílo-šedá.
„Celé tohle místo je vlastně jedna velká místnost, kromě kuchyně ohraničené barem, dokud se nevrátíš k našim pokojům zpátky v hale,“ řekl Tom a ukázal doleva. Přesunuli se za kuchyň, do propojeného prostoru v nejvzdálenější části. Vypadalo to, jako by to tam bylo určené ke studiu, se čtyřmi různými pracovišti, na dvou z nich se nacházel počítač. Zeď po pravé straně prosklená, a za posouvacími skleněnými dveřmi byl balkon.
„Tohle je vážně hezké místo,“ pronesl Bill závistivě. On sám nikdy nebydlel ani na koleji, natož ve vlastním bytě. Věděl, že jeho rodiče vybrali jejich současný dům díky jeho blízkosti k Portlandské univerzitě a nejspíš plánovali posílat všechny děti do školy právě tam, ale on si přál, aby mu bylo dáno na výběr.
„Díky, Brandon je ten, který to tady našel,“ odpověděl Tom, chytil jej za ruku a vedl zpátky do obývací části. „Ukázal bych ti výhled z balkonu, ale-„
„Je zima,“ řekl Bill a zachvěl se nad tou myšlenkou. Na takovou zimu nebyl zvyklý. V jeho světě to nikdy nekleslo pod pět stupňů – nebo by alespoň nemělo. „Cože, ty mi neukážeš zbytek bytu?“
„Ne, neukážu.“ Tomovy rty se zkroutily. „Možná později, jestli, ehm, budeš chtít.“
Ach, pomyslel si Bill, jediná věc, která zbývala k vidění, byly ložnice. Ta myšlenka jej nijak zvlášť neobtěžovala, ale splašeně od ní odskočil. Jedna jeho část byla dychtivá, ochotná, a více než připravená. Ale ta část, která měla navrch, prosila o opatrnost, až příliš rychle připravená poskytnout příklad z jeho vzpomínek jako důkaz, proč by se neměl nechat do něčeho příliš rychle zaplést, ne sexuálně.
Tom zapnul televizi, zatímco se usadili na prostředním gauči. Byly tam tři, a vůbec k sobě neladily. Bill hádal, že pocházely od tří různých spolubydlících. Ten u okna na konci bytu byl třísedačkový a z černé kůže. Hned vedle, ten, na kterém seděli oni, byl velký, pokrytý tmavě hnědým plyšem a plný polštářů. Ten poslední, lemující domácí kino ze strany od dveří, byl starý, pokrytý vybledlým potahem a v jednom rohu z něj vyčnívala vnitřní vycpávka. Když se televize spustila, z reproduktorů začala řvát hudba.
„Sakra,“ řekl Tom s úšklebkem a ihned hlasitost ztišil. „Hádám, že Alec ji měl puštěnou jako poslední…“ Předvedl show v přepínání programů a jeho pravá ruka zabloudila na gauč, a poté na Billovo koleno. Uvnitř něj byl klid, čekal.
Bill to gesto přijal a krátce zavřel oči. Samozřejmě, tohle byl více než jen Tom. Tohle byl jeho kamarád. Ti dva, kamarád a poblouznění, byli jeden a ten samý, a aniž by to muselo být řečeno, Tom věděl, že na to má jít pomalu, alespoň zezačátku. Přikryl Tomovu ruku svou vlastní.
„Víš,“ řekl Tom tiše, „Nemyslím si, že je v televizi něco, co by bylo až tak zajímavé.“
Ne v porovnání s tebou, byl Billův první impuls, ale nedokázal se přimět k tomu, aby tak neuvěřitelnou hloupost vyslovil. Ta byla pro kýčovité románky.
Otočil se k Tomovi, cítil se podivně plaše, když se druhý mladík zavrtěl a omotal kolem něj paži. Tom hřál a tak hezky voněl. Byl nádherný, a ty jeho neuvěřitelné rty byly tak blízko. Chtěl proti těm svým cítit jejich tvar. Naklonil se, zavřel oči a Tom se postaral o zbytek.
Líbali se už předtím a ta vzpomínka byla živě v Billově mysli, ale tohle bylo jiné. Nyní tady byl čas a prostor pro přemýšlení, a Tomovy rty si pomalu hrály s těmi jeho, jako by jej ochutnávaly, ačkoliv nepootevřel rty. Bill zatlačil kupředu, nezkušený, ale dychtivý. Teď když už měl za sebou první překážku, se to zdálo být tak jednoduché, hladové, zvedala se v něm touha a popostrkávala jej, aby líbal tvrději a vycházel vstříc Tomovým polibkům. Nikdy nechtěl nic takhle moc, to věděl, ne něco, co mohl držet ve své náruči.
Tom se odtáhl a těžce oddechoval. Oni oba. Bill se naklonil, plný líného druhu spokojenosti, a přitiskl k sobě jejich čela. Ať se z tohohle snu neprobudím.
„Okay?“ Zamumlal Tom, zvedl ruku z Billovy lopatky a sevřel mu rameno.
„Mm-hm.“ Bill měl pocit, že kdyby se pokusil promluvit, tak by vybouchl. Znovu se sklonil, aby přitiskl své pootevřené rty k Tomovým. Bylo to více, než se jen rychle učit. S tím správným partnerem, s někým, koho chtěl takhle moc… to bylo jednoduché, bylo to jako sen.
Tomův jazyk přejel přes jeho spodní ret a Bill zalapal po dechu, ne až tak vylekaný jej pustil dovnitř. Líbali se velmi dlouhou dobu, dávno po titulcích jakéhokoliv filmu, který tam Tom nechal hrát. Namísto toho se soustředili na hru jazyků lapajících po sobě tam a zase zpátky, a přisunovali se k sobě blíž pro tu nejlepší pozici. Tomův piercing se otíral o koutek jeho úst znovu a znovu. Bill byl pohlcen neproniknutelnými mechanismy líbání s jazykem podle příkladu, když Tom sjel rukou dolů po jeho zádech, kde jej pohladil.
Bill se odtáhl. Tvář měl horkou.
„Bojím se,“ řekl Bill, dřív, než mohl sám sebe cenzurovat. V jeho strachu byly jednotlivé vrstvy, jak zjišťoval, a Tom je olupoval jako slupky cibule. Zaprvé tam bylo dávání Tomovi šanci, a líbání, a blízkost. Když se od sebe odtáhli, Bill se cítil povzneseně, propadal hlouběji Tomovu kouzlu, které tak bez námahy splétal, ale sklouzával do svého tempa, jen aby objevil, že se pod tím vším ukrývá další strach.
„Tohohle?“ Zašeptal Tom nazpět a posunul ruku výš po Billových zádech. Zatlačil s tázavým pohledem, jako by chtěl Billa ujistit, že bez povolení žádné zábrany lámat nebude.
„Toho, jak se s tebou cítím,“ přiznal Bill, „a z toho, co to znamená.“ Zavřel oči. „Já jsem nikdy… totiž, ne takhle. Je to, jako by z toho nebylo cesty zpět, teď když mám tohle. Je to moje součást.“
Tom k sobě přitiskl jejich čela a zrcadlil tak jejich dřívější gesto. „Je to tak špatné?“
„Ne… to jen, že… konečně budu muset něco přiznat svým rodičům,“ zamumlal Bill. Dokonce i když se dokázal přimět k tomu, aby svým rodičům lhal, byl příšerný lhář. „Už to nemůžu dál tajit. A bojím se.“
Tom ho vzal za ruku, odolal Billovu reflexu proplést si s ním prsty, a přiložil si ji na srdce. Pod Billovou dlaní bušilo Tomovo srdce, rychle, ale pravidelně. „Takhle se díky tobě cítím.“ Jeho protáhlá, hezká tvář byla vážná. „Taky se bojím.“
„Čeho ty by ses měl bát?“ Řekl Bill udiveně. Tom už tohle jistě dělal, už takhle někoho měl, hodněkrát.
„Už vím, že tohle není jako všechny ty flirty, které jsem měl poslední roky,“ odpověděl Tom. „Víš, jak je těžké něco takového přiznat? Tohle něco znamená.“
„Aha.“ Bill pro to neměl žádnou odpověď, ale bylo to v pořádku. Tom se k němu naklonil a znovu jej políbil.
Když začala být Tomova ústa prudší, tlak jeho jazyka posílal Billa do míst, kde jediná věc, která existovala, byl polibek, Bill si matně uvědomil, že jej líbá nazpět stejně tak prudce. Tom jej začal pomalu pokládat a společně se uložili na pohodlný gauč, kde se nad ním Tom nakláněl a černé dredy se mu od slunečních paprsků pronikajících oknem leskly. Rty měl rudé a jeho dech Billovi ovíval tvář. Bill zvedl obě ruce, aby jej opět stáhl k sobě dolů. Jakmile jej Tom opět políbil, dotek jejich těl poslal do nich obou elektrický výboj.
„Přestat?“ Zamumlal Tom proti jeho ústům.
„Mmm…“ Bill nemohl přemýšlet. Trochu zvedl hlavu a znovu přitiskl své rty na Tomovy. Proč se tohohle bál?
Tom se proti němu napjal, prsty mu zaryl do ramenou. Jeho polibky byly spalující, dělaly si cestičku po Billově krku, na jeho ušní lalůček a opět zpátky k jeho ústům a pohybovaly se tak rychle jako křídla kolibříka, až měl Bill pocit, jako by to vše proběhlo v jediném okamžiku.
Vstupní dveře se otevřely s ránou, která zněla jako výstřel.
Reflexivně poskočili a začali se škrábat do sedu, ale Tom měl Billa pod sebou tak dobře uloženého, že se jim podařilo jen ještě více proplést končetiny.
„Co to, sakra, je? Tome? Ty sis přivedl domů další novou holku?“
Bill si odhrnul vlasy z obličeje, tváře měl červené, jak se napřímil. Oči měl sklopené. Tomova ruka byla opět na jeho koleni.
„No jestlipak to není Jack,“ řekl Tom vyrovnaně. „Neviděli jsme tě celé dny, člověče.“
Bill vzhlédl. Ten kluk, jeden z Tomových spolubydlících, jak předpokládal, za sebou kopnutím zavřel dveře a pak tam stál a mnul si ruce. Všeobecně celkem dobře vypadal, hranatý obličej, modré oči pod širokým obočím, a vlasy ostříhané na krátko a odbarvené na zlatou blond, s velmi tmavými prosvítajícími kořínky.
„Kdo je to?“ Zeptal se Jack, očima střeli po Billovi, a poté zpátky k Tomovi.
„Bille, tohle je můj spolubydlící Jack Wagner,“ řekl Tom a stiskl mu koleno. „Jacku, tohle je Bill Trümper.“ Jeho tmavé oči vysílaly Billovým směrem zkroušenost.
„Whoa!“ Jackovi se komicky rozšířily oči. „Promiň, ehm, já myslel, že jsi nějaká vážně plochá holka… Totiž, jsi s Tomem… já nevěděl, že jsi gay, kámo.“ Poslední poznámku adresoval Tomovi.
Bill zaťal čelist, ale podařilo se mu na tváři vytvořit něco, co připomínalo úsměv. Svým způsobem, i když dvojsmyslným, se to dalo považovat za kompliment. Tak trochu.
„Nejsem, ale můj přítel ano,“ střelil Tom nazpět, vstal a napřáhl ruku k Billovi. „Už jsi někdy slyšel o bisexuálech?“
Bill vykulil oči překvapením.
Jackův úšklebek byl náhle nepřirozený. „Ti nerozhodní. Ehm, jo, nikdy jsem žádného nepotkal.“
Bill přijal Tomovu ruku a koutkem oka si všiml, jak se Jackův úšklebek přeměnil na znechucený.
„No, tak teď už ano.“ Tom na svého spolubydlícího zazíral, pak Jack couvnul a sundal si bundu, než ji pověsil. „Tak pojď, Bille, chceš vidět zbytek bytu?“
Takže tohle jsem? Uvažoval Bill, stále fixovaný na výrazu ´můj přítel´. „Jasně,“ řekl nahlas, ochotný nechat se odtáhnout. Pro teď.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Tak dnes mi během čtení připadalo, že v místnosti nějak podezřele stoupá teplota 😈😈😈!!! Škoda toho vyrušení 😅. I když ještě nic není ztraceno, jelikož exkurze bytem pokračuje do ložnice, tak se bohužel domnívám, že uhrančivá atmosféra byla zničena a Bill už bude opět stát nohama pevně na zemi a statečně odolovát tomu rohatému hlásku uvnitř jeho hlavy, který mu našeptává “podvol se jeho svodům, nebo se na něj rovnou vrhni sám” 😂😂😂. Inu asi na to kluci půjdou pozvolně, ale i to může být někdy fajn (takové to postupné nenásilné mapování terénu) 😉. Aspoň se máme stále na co těšit do dalších dílů 😇. A kdo si počká, ten se dočká 😁!!! LOL teď si připadám jako nějaká úchylačka, ale když já si nemůžu prostě pomoc, podle mě tyhle scény do povídek rozhodně patří, zrovna tak, jako do běžných životů všech smrtelníků ✌️🙂. Out of topic: Zuzu, kolik let že je tady Billovi?
[1]: To jsem ráda, že tyhle scenky všichni tak milujete, když já je přitom k smrti nerada překládám… 😂 Ale tohle ještě šlo, bude hůř… někdy…. v budoucnu… 😉
Roky teď úplně přesně nevím, je jim tam lehce pres dvacet, myslím. Jsou na vysoké, takže to i odpovídá. Každopádně mám pocit, že tam bude někde zmíněno, že je snad Bill o rok starší, než Tom. Ale nebude to nijak důležité…
Takhle je vyrušit moc pěkná kapitolka.
[2]: Počkej, to jako vážně? Ty je nerada překládáš?? Pročpak 😮😮😮?
Kristepane, tak jako že je v tomhle věku ještě panic, to už je samo o sobě na pováženou, ale že byl do této doby dokonce nepolíbený 🤭😳?!… To mi přijde malinko přitažené za vlasy. Tak by mě zajímalo, kde brala autorka inspiraci a kvůli ní si přeju, aby to nebyla její vlastní zkušenost, protože podle mě je to tak maximálně známkou antisociálního způsobu života, jinak si to neumím vysvětlit.
[4]: No já nevím, mě to až tak nereálné nepřipadá ani normálně, ne každý má bůhvíjaké zkušenosti už od patnácti 😁 A navíc Bill tady má za sebou jednu nepříjemnou zkušenost z dřívějška, která se na něm v tomhle asi dost podepsala a o které bude ještě řeč, a k tomu přísnější výchova a utajená orientace. Prostě všechno dohromady to docela dává smysl…
A opravdu, opravdu tyhle věci strašně nerada překládám, zvláště v některých povídkách, kde to už málem doslova hraničí s pornem. Ja jsem v tomhle povahově dost podobná právě tomuhle Billovi a dost často ty věci, které tu jsem nucená překládat, bych ani nahlas nevyslovila. Už tak to občas cenzuruju do lehce slušnější verze 😂
[5]: Já bych Tvé argumenty, zrovna jako pohnutky postavy asi i snad vážně uznala a nebo při nejmenším respektovala, zejména pokud by šlo o otázku sexu, ale když se teď budeme bavit čistě o líbání, tak to pardon, ale nemít za sebou první polibek ve více jak dvaceti letech, mě opravdu nutí klást si otázku, jestli ten dotyčný žil někde v izolaci 🙂.
Ani nevyslovila, natož abys je praktikovala viď 😂😂😂?! A jsi nucená to tu veřejně přetlumočit chůdě moje 😆. Teď už je mi to jasné 👍. Mmch je to vážně roztomilé 😊. Nicméně neboj, nemáš se za co stydeť, všechna odpovědnost padá na hlavu autorů, Ty jsi “pouhý” prostředník, nebo vzletněji takové medium, které za vyřčené nenese zodpovědnost, takže s tou sofistikací si můžeš klidně ušetřit čas a námahu, za čuňačinky tu budou pranýřováni jiní 😀. A nebo taky ne, možná od některých úchyláčků budou naopak velebeni 😉.
[6]: Aspoň někdo mě polituje… 😥 Ale neboj, zas tak špatně na tom nejsem, mám dvě děti a jsem si jistá, že čáp je nepřinesl 😂😂😂
[7]: Vůbec Tě nemám za puritánku, pohoda jahoda 🍓😊! To, že máš ostych, co se veřejného vyjadřování týkajícího se intimního soužití a sexuálních praktik, ještě absolutně nemusí znamenat, že v soukromí nejsi pěkná dračice 😈😄… Prostě osobní věci by měli zůstat v soukromí mezi těma dvěma, je to tak 🙂? Vlastně pak chudáci autoři, kteří se kvůli vyšší oblibě a čtivosti musí uchylovat k popisu těchto pervezností, skoro jakoby si zasluhovali nálepku deviantských promiskuitů cooo 😂😂😂?!?! Samozřejmě si dělám jenom blbou srandu, jak už jsem psala výš, podle mě tohle do povídky prostě opravdu patří (čím detailnější popis, tím lépe 😈), je to součást životů nás všech a osobně upřednostňuju realističtější druh příběhů, pohádku pro dospělé vždycky hodnotím podvědomě trochu povrchněji, ale to už je věc vkusu každého jednotlivce, což je jedině v pořádku, na světě není člověk ten, který by se zalíbil všem a pokud bude širší záběr, tak si v něm všichni mohou najít to svoje. A jelikož zde je vše kryté virtuální realitou a je to v podstatě anonymní spisovatelství pod pseudonymy, pak není důvod býti zdrženliví kvůli studu. Všeobecným faktem je, že lidi si tohle prostě rádi přečtou, představí, někteří dokonce prožijí skrze postavy a pravda je, že děj to vždy mile okoření. Navíc si přiznejme, děláme to všichni, na každého zabírá něco jiného, tak proč se bát odsouzení za zvrhlost atp.? Je to přeci naprosto normální přirozená věc. Ovšem teď, když vím, jak to s Tebou je, o to víc si cením Tvé překladatelské činnosti, při níž se takto obětováváš pro potěchu čtenářů nemravů 😘. Protože ve většině Tvých prací se zaplaťpánbůh sex vyskytuje, nevybíráš si zrovna povídky pro nezletilé 😅😅😅 – díky Ti za to ♥️.
Bill sa nezdá! Vrhol sa na to po hlave. Našťastie ich vyrušili, lebo by mohol neskôr ľutovať. Jeho rozhodnutie povedať to doma je správne, ale obávam sa, aby to nedopadlo zle. Ďakujem za preklad.