autor: fyredancer
Pokoj Toma Kaulitze byl více a zároveň i méně, než Bill očekával, ať už v jakémkoliv smyslu. Tom jej vedl chodbou v zadní části bytu a po cestě ukazoval na dveře.
„Tenhle je Brandonův,“ řekl a ukázal na dveře vlevo. „Hádám, že je něco jako můj nejlepší kámoš.“
„Hádáš? Ty to nevíš?“ Popichoval jej Bill a sklopil pohled k jejich spojeným dlaním. Tohle bylo nové. Srdce mu poskočilo.
„Huš,“ řekl Tom, ale usmíval se. „Já si přátele takhle neškatulkuju, ale Brandon je právě teď můj nejbližší kamarád. On je ten, kdo tohle místo našel, a spolu jsme se rozhodli přijmout další spolubydlící, aby to celé bylo proveditelné.“
Tom kývl hlavou doprava, kde prošli kolem prvních dveří. „Tenhle je Jackův. Mimochodem, známější je pod přezdívkou BlbJack, dokonce i tváří v tvář.“
Bill zadusil smích. „Tak proč s ním bydlet?“
„No, když jsme se nastěhovali, tak jsme si neuvědomili, že je to takový blbec, samozřejmě,“ odpověděl Tom a vedl Billa dál. O pár kroků dál následovaly další dvoje dveře. Na úplném konci Bill mohl vidět, že chodba končila koupelnou. Její dveře byly pootevřené a umožňovaly mu tak pohled na bílou dlažbu i obklady a žlutohnědé trubky.
„Tady má pokoj Alec Tse,“ pokračoval Tom a ukázal vpravo. Na dveřích byla hřebíkem přibitá velká otlučená plechová cedule ´nevstupovat´. „Je milý. Líbil by se ti.“ Tom na něj krátce pohlédl.
Bill, citlivý na detaily, hned naléhal, „Co je?“
„Možná by se ti líbil až moc,“ odpověděl Tom nepřímo. „Musel bych mu říct ´ruce pryč´, kdyby tady mohlo být něco, čeho bych se měl bát.“
„Co to má znamenat?“ Bill se zamračil.
„Nic.“
Bill to téma nepříliš ochotně nechal být.
„A tohle je můj pokoj.“ Tom zatlačil do dveří a oba zůstali stát na prahu. V tu chvíli se roztáhla tenká hranice rozpačitosti, zintenzivněná Billem vstřebávajícím detaily neznámého místa. Jeho dlaň se v Tomově sevření zdála být uvolněná a on se cítil hloupě, jako by tam byl naprostým vetřelcem a měl by každou chvíli očekávat vyhazov.
Pak jej Tom táhl dovnitř a volnou rukou odhrnul Billovi vlasy dozadu s dotekem, který přetrvával, věnoval té činnosti daleko více pozornosti, než bylo třeba. Billovy rty se pootočily vzhůru.
Pokoj byl strohý a vypadal jen sotva obydlený. Koberec byl stejný béžový jako ve zbytku bytu, ale Tomův nábytek byl jedna velká, odpovídající sada. Jednotlivé kousky byly z tmavého dřeva a vypadaly draze. Uprostřed místnosti měl Tom velkou postel se čtyřmi sloupky bez baldachýnu. V jednom rohu stálo tmavé hnědé kožené sklápěcí křeslo a vedle skleněný noční stolek na vysoké drátěné podnožce. V dalším rohu na druhé straně okna stál prádelník a na něm oválné zrcadlo. Na druhé straně postele byl u zdi pracovní stůl se zavřeným laptopem a uspořádanými hromádkami složek a učebnic. Blíže u dveří stál další prádelník se třemi šuplíky, na něm velká televize, minimálně čtyřiceti palcová – dostatečně neuvěřitelná, aby pasovala ke zbytku vybavení.
„Páni,“ dostal ze sebe Bill, zatímco Tom za nimi zavřel dveře. Napadlo jej, že je to velmi vyspělý pokoj. Jeho vlastní byl přecpaný haraburdím starým i více než deset let, pozůstatky jeho dětství a dospívání, plakáty nahodile přilepené jeden přes druhý.
„Neříkej to,“ varoval ho Tom. „Moje nevlastní matka Irene má takový zvyk v dekorování. Ona je ta, která to všechno vybrala.“
Celé to bylo ohromující ve své zdrženlivé eleganci a pozoruhodné ve svém čistém a uklizeném vzhledu.
„Páni,“ řekl Bill znovu.
„Co?“ Zeptal se Tom lehce ustaraně.
„A… a ty nejsi gay?“ Řekl Bill a potlačoval přitom nutkání ke smíchu, protože Tom vážně vypadal ustaraně. Znamenal pro něj jeho názor až tak moc? Byl to neuvěřitelný pokoj. „Totiž… tenhle pokoj… Nemyslím si, že můj pokoj byl někdy takhle uklizený. A, no, uspořádaný.“
„Hej!“ Tom ho lehce plácl po paži. „Heteráci taky umějí být pořádní.“ Zamračil se. „Jen jsem ještě žádného takového nepotkal.“
„Uh-huh.“ Jedna věc k povšimnutí, uvědomil si Bill, jak se nadále rozhlížel, byla ta, že tam nebylo žádné místo k posazení kromě postele a křesla pro jednoho. „Nemáš tady moc osobních věcí.“
„No jo.“ Tom jej nevyhnutelně táhl k posteli. Opravdu to bylo jediné místo, kde se mohli společně posadit. „Když se mí rodiče odstěhovali ze země a já se nastěhoval sem, většina mých věcí musela jít do skladu. V Hilsboro mám jeden se svým jménem.“ Pustil Billovu ruku, aby se posadil na okraj postele, pak se posunul kousek dál a zastrčil si nohy pod sebe.
Bill se cítil rozpačitě. „Ehm…“ Postával u postele a prohlížel si širokou plochu bílého přehozu. Kam se měl posadit? A znamenalo to…?
Tom naklonil hlavu ke straně. „Pojď sem,“ řekl a poplácal přehoz, „neboj se, nechystám se tě ochmatávat jen proto, že jsme se přesunuli do ložnice.“
To přerušilo Billovo napětí a on se usmál, vyšplhal na postel a vzhlédl k Tomovi přes pramen vlasů, který mu vyklouzl zpoza ucha. Začínala mu chybět gumička, kterou si nechal v kapse bundy. „Ach, to já nevím,“ řekl zamyšleně, ale pro tu chvíli nechal mezi jejich těly malou mezeru. Začínal předpokládat, že s Tomem by toho nebylo potřeba příliš moc, aby se od něj nechal povalit, a od toho okamžiku už by nebylo návratu.
Tom na něj intenzivně hleděl. Hlavu měl nakloněnou a na rtech malý úsměv.
Nebylo to poprvé, co Bill potlačoval nutkání ohlédnout se přes rameno. Věděl, že v místnosti nikdo další není, nebyl důvod se ohlížet. „Co?“
Místo odpovědi Tom natáhl ruku a zkroutil prsty kolem Billova krku. „Pojď sem,“ řekl.
Bill se přisunul blíž a přitiskl se k němu, s tváří zabořenou do Tomova ramene, pak do prohlubně jeho krku, jak se přesunuli do pohodlného polo objetí. Tomovo koleno se přitisklo k Billovu boku. Bill se nadechl a čistá, lehce kořeněná vůně zaplnila jeho nos, mužná a vzrušující. Bylo to, jako by něco nevysloveného, ale důležitého, bylo mezi nimi tím dotekem přeneseno. Posunul se, vlasy mu přepadly přes rameno na Tomovu hruď, a jeho rty se přitiskly k jeho krku.
Kdybych mohl zůstat v jednom dokonalém momentu, pomyslel si Bill, přejel rukou po Tomově stehně a usadil se s ní na jeho boku, byl by to tento. „Nemůžu tomu uvěřit.“ Promluvil a jeho rty proti kůži zavibrovaly.
Tom se odtáhl jen natolik, aby se setkal s jeho pohledem. „Čemu?“
„Tomuhle. Pořádně to nechápu.“
„No.“ Bill spíše vytušil, než uviděl jeho sebejistý úšklebek. „Když se pro něco rozhodnu, Bille, tak si za tím jdu.“
„Tak to jsi šťastný člověk,“ řekl Bill, pak byl zachycen, otočen a opět přitáhnut do Tomova polibku.
V chuti Tomova polibku byl cítit čaj a ještě něco dalšího nedefinovatelného, o čem předpokládal, že je to samotný Tom. Byla to chuť, kterou si chtěl zapamatovat, a zároveň nechtěl, aby si ji mohl připomenout přímo u zdroje, kdykoliv si to jen bude přát. Bill jej hladově líbal nazpět, každý polibek byl v jeho mysli odlišný, ale společně se slévaly do většího celku, který jej vydráždil a nutil jej chtít se přitisknout ještě blíž. Tom se nijak neomezoval a oba seděli v zrcadlových pozicích, zatímco se líbali a vzájemně dotýkali. Kroužek v koutku Tomových rtů se otřel o Billův ret. Bill na to místo zatlačil jazykem, pak celý Tomův ret olíznul a zazubil se, než se opět vrátili k líbání.
Dlaně vyjely po jeho zádech a zabořily se mu do vlasů. S jemným, smyslným zataháním mu byla zakloněna hlava. Tom jej líbal na čelist, ucho a hrdlo. „Nemůžu se tě nabažit,“ zamumlal, a tahle slova Billa odpoutala, až se pod Tomovýma rukama sesunul, dokud oba neleželi na matraci bok po boku, a dále si vyměňovali polibky.
Bill chtěl od těch dlaní více. Tam, kde se jej dotkly, mu naskočila husí kůže. Otočil se proti Tomovi a vystrčil jazyk, aby okusil chuť prohlubně na jeho hrdle. Bylo to jiné. Toužil ochutnat i jiná místa jednoduše proto, aby porovnal ten rozdíl. Sjel pomalu rukou na Tomův pas a užíval si ten pocit jeho kůže, jak oddělil tričko od pokožky. Tom ze sebe vydal jakýsi zvuk a tvrdě jej políbil na ústa, rukou se pro změnu přesunul na Billovo břicho.
„Bože… já tě chci.“
Bill se proti němu prohnul, jak Tom zaútočil na jeho ušní lalůček. Sevřel ruku v pěst ve spodní části Tomových zad pod jeho tričkem. ´Bože, dal bych za to cokoliv´, chtěl vykřiknout, chtěl slíbit cokoliv, jen aby ten pocit nikdy nepřestal. „Tome,“ řekl ochraptěle, a to jméno tak dobře pasovalo do jeho úst.
„Mmm,“ zabroukal mu Tom do krku a prsty přejížděl po okraji Billových tmavých kalhot.
Bill byl tvrdý a on to věděl. Ale když Tomova ruka našla jeho zip, rozpačitost se vrátila a zasáhla jej plnou silou, až se mu zkroutil žaludek. „Tome,“ zašeptal a zavrtěl se.
Už jednou dříve neřekl ´ne´. Od té doby byl až příliš vyděšený přijmout nebo sám udělat nějakou nabídku, až doteď.
Tom znehybněl. „Moc rychlé?“ Zamumlal, a byl to další druh úlevy, když přitom nezněl rozmrzele ani dopáleně.
Bill přikývl a spojil jejich čela, setkal se s Tomovýma očima. Byly jasné a hnědé a zaměřené na něj.
„Já tě vážně chci,“ zašeptal Tom s úšklebkem. „No, to asi dokážeš říct sám. Ale vím, že jsem první a nechci udělat nic, co by tě vyděsilo, víš? Chci postupovat tvým tempem, ne mým.“ Tom přemístil svou ruku a omotal ji volně kolem Billova pasu, než jej lehce stiskl.
Bill se rozesmál, ale nebyl to veselý zvuk. „Já nevím, jestli budeme postupovat mým tempem, pak možná nikdy…“ Odmlčel se.
V Tomových očích se objevil tázavý pohled. Našpulil rty, ale nezeptal se. Netlačil.
Možná z toho důvodu, Bill pokračoval. „Když jsem byl… mladší. Někdo… dalo by se říct, po mně vyjel, ale bylo to rychlé, prudké.“ Zamračil se. „A v tu dobu opravdu matoucí. Nevěděl jsem, co mám dělat, hádám, že jsem to zvládl dost špatně.“
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Tom tiše. „Vyjel po tobě?“
Bill o tom nechtěl mluvit. „Ne, můžeme to prostě nechat být? Bylo to dávno.“
Tom vykulil oči. „Jak dávno?“
„Bylo mi čtrnáct,“ řekl Bill přímočaře. „Každopádně na tom nezáleží. Vystoupil jsem z fotbalového družstva.“
„Proč?“
Schoulený v Tomově pokoji na Tomově posteli cítil teplo a bezpečí. Měl Tomovu plnou pozornost. A cítil, že by se od toho mohl zcela očistit. „Chodil do našeho kostela. A byl ženatý.“
„Bille,“ řekl Tom, čelist měl sevřenou. Prsty, kterými přejížděl po Billových zádech, sevřel v pěst.
Bill zavrtěl hlavou. „On ne…“ Krk se mu sevřel, ale pokračoval. Musel. „Neudělal toho tak moc. On jen… to, co udělal, mě až příliš vyděsilo, abych pak později dělal cokoliv s někým dalším. Cítil jsem se provinile. Ze sexuálního pocitu, víš?“ Zčervenal.
„Řekl jsi to někomu?“ Tom měl na tváři ten nejpodivnější výraz, vztek smíchaný se soucitem.
„Jak bych mohl?“ Odvětil Bill. „Udělal jsem to jediné, co jsem mohl, odešel jsem z fotbalového týmu. Myslíš, že by mi někdo věřil? Kromě toho to není tak, jako by mě snad znásilnil…“
Na to Tom nic neřekl. Jen si jej přitáhl blíž a hladil Billa po vlasech. „To je definitivní důvod, proč bychom měli postupovat tvým tempem,“ zamumlal.
„A co takhle?“ Odpověděl Bill a povolil dlaň na Tomově páteři. „Dělej to, co chceš dělat, ale já mám právo veta.“ Přitiskl se k Tomovým teplým ústům a vyhledával tam jeho horkost. Pohodlí, které cítil dokonce i s tímto druhem intimity, bylo překvapující, ale hádal, že k tomu existovaly dva důvody.
„Mmm.“ Tom jej důkladně políbil, než se odtáhl. „No, hádám, že to půjde. Dávám pozor, víš. Pokud se na něco necítíš, pokud nejsi připravený… řekneš mi to, dokonce i když ne nahlas.“
„To proto, že jsi Tom,“ pověděl mu Bill, znovu se k němu přitiskl. „A protože už jsem tě znal, aniž bych to věděl.“
„Víš, to skoro dávalo smysl.“
Venku obloha měnila barvu na zlatavě oranžovou, když Lisa Reilly doprovázela svého přítele domů. Brandon zaparkoval své otlučené auto o ulici vedle jejich bytového komplexu a společně šli zaháknuti za paže kobercem z listí praskajícím jim pod nohama.
„Card Captor Sakura se ti dostal pod kůži,“ řekla Lisa svému příteli, který jen zavrtěl hlavou a zašklebil se.
„To si jen přeješ,“ odpověděl. „To ty to anime pro holky miluješ, ale mě k tomu nikdy nepřinutíš. Můj je Cowboy Bebop.“
„Ach, no, to je pravda,“ souhlasila Lisa se zlomyslným úsměvem. Odhrnula si své kudrnaté zrzavé vlasy z očí. „A kde byl Tom? Myslela jsem, že se tam s ním sejdeme.“
„Dneska měl práci, pamatuješ?“
„Ne…“ Lisa nad tím uvažovala. „Totiž, jo, měl, ale měl být zpátky dřív, než skončilo vysílání Slayers Try. Víš? Alec říkal, že ho viděl odcházet do práce ještě před úsvitem.“
„Což znamená otvíračku,“ řekl Brandon a pokračoval tak s její linií odůvodnění. „Nevím. Zeptáme se ho.“
„On není ten, kdo by si nechal ujít představení…“
„… pokud by neměl sex,“ dokončil za ní Brandon a vědoucně se na ni zašklebil.
Lisa zavrtěla hlavou, ale držela jazyk za zuby. To, co Toma trápilo, byla jeho věc, a ona nechtěla riskovat, že by se o tom zmínila Brandonovi, jen aby následně zjistila, že Tom svému nejlepšímu kamarádovi nic neřekl. To jí bylo nepříjemné, a zároveň ji to podráždilo, protože to nebylo jako Tom – Tom byl o své minulosti vždycky docela otevřený, alespoň o těch částech, o kterých mluvil. Co jej přinutilo si myslet, že by nepochopili, nebo alespoň neakceptovali něco, co bylo jeho tak velkou součástí? Kromě toho, on věděl, že ona sama zbožňuje klučičí milostné příběhy.
Muselo existovat nějaké vysvětlení, to bylo odůvodnění, ke kterému se uchýlila. V mysli si to celé znovu procházela, ale rozhodla se, že Toma kvůli tomu stejně bude otravovat. Ten bastard. Nikdy předtím se nezdál být tak tajnůstkářský.
Ačkoliv to opravdu vysvětlovalo, proč byl daleko zanícenější než Brandon do holčičího anime, které bylo plné krásných kluků…
Vyběhli po schodech a ze zvyku závodili o první místo u dveří bytu. Lisa vyjekla, když ji Brandon odstrčil a proběhl kolem ní jako srnka, jejich výdechy se ve vzduchu srážely. „Blbče!“ Řekla a praštila jej do ramen. Trhnul sebou, ačkoliv to přes svůj tlustý kabát nemohl vůbec cítit.
„Já mám klíče,“ řekl a zacinkal jimi. Vrhla se po nich, ale on jí bránil vlastním ramenem v přístupu ke dveřím a sám je přitom odemykal. „Zůstaneš chvíli?“
„Ano,“ odpověděla Lisa, jako by to bylo samozřejmé. Obvykle bylo. Trávila u Brandona více času než na své vlastní koleji… bylo to tam větší a mělo to mnohem více výhod. Jako snadný přístup. „Pitomče, je sobota.“
„No jo, to jsem si neuvědomil,“ řekl Brandon se sarkastickým pohledem. „Ty se nemusíš vrátit pro žádné věci?“
„Ne, všechny úkoly jsem si sbalila s sebou. Měl bys to vědět, tys zvedal můj batoh.“
„Hm.“
Lisa vešla do kuchyně pro nějaké pití. Projel jí záblesk mrzutosti, když koutkem oka spatřila Jacka datlujícího cosi do klávesnice Alecova počítače. Jack byl ten, kdo pravidelně vznášel námitky na skutečnost, že Lisa konzumuje jejich nápoje a jídlo, dokud Alec – dokonce ani ne Brandon – poukázal na to, že zaprvé – Brandon platí za většinu jejich nákupů, a zadruhé – Lisa týdně přispívala na tyto nákupy polovinu. Nebyla žádná vyžírka.
Na rozdíl od Jacka, odfrkla si. Nikdy jej u toho nepřistihla, ale některé otevřené a částečně použité věci měly tendenci z ledničky nebo spíže občas zmizet. Tom si bez dovolení nikdy nic nevzal, a Alec si držel své věci odděleně. Ve skutečnosti se zdálo, že přežívá jen na pivu a čínských polívkách.
„Hej, Carrot Top* se vrátila, řekl Jack loudající se do kuchyně. V ruce měl colu, jak si všimla, což byl obvykle Tomův nápoj.
„Jak originální,“ odpověděla s nepobaveným úsměvem. „Čau, BlbJacku.“
Jack k ní pozvedl svůj nápoj. „Nemáš svůj vlastní domov?“
Lisa s mdlým úsměvem jen potřásla hlavou. „Nemáš něco lepšího na práci?“
„No, měl bych,“ řekl Jack a vypadalo to, že nad tím uvažuje. „Ale pak jsem tu narazil na Toma a jeho malého přítelíčka a člověče, převrátil se mi z toho žaludek. Myslím, že je mi až moc špatně na to, abych někam šel. Takže dokud se to nezlepší, udělám si aspoň úkoly, víš?“
„O čem to mluvíš?“ Brandon se objevil v kuchyni, postával u jídelny s nahými chodidly a palci zabořenými do koberce.
Lise poklesl žaludek. Ty blbče, pomyslela si zuřivě a zazírala na Jacka.
„Ach!“ Jack mezi nimi skákal pohledem v předstíraném úžasu. „Vy dva jste to nevěděli? Bože, myslel jsem si, že jste jeho nejlepší kámoši. Hádám, že už to neznamená tolik jako dřív.“
„Jacku, o čem to sakra mluvíš?“ Zopakoval Brandon s nádechem netrpělivosti v hlase.
„No, víš, dřív jsem si myslel, že je Tom pěkně velký děvkař, dokonce i když je na to až nějak moc hezký,“ řekl Jack zamyšleně, zmáčkl přitom plechovku od coly a odhodil ji do koše. „Ale teď je tam vzadu s nějakým klukem, kterého si dneska přivedl domů, takže hádám, že kouří i klacky! Bože, nemůžu to vystát… já tady taky žiju.“ Jack se zašklebil a vyšel z kuchyně.
„Kdo tě o to prosil,“ zavolala za ním Lisa se zaťatými zuby.
Jack se otočil. „Hej, zlatíčko, nevybavuju si, že bys ´ty´ do toho měla co mluvit, jelikož neplatíš nájem a tak,“ odpověděl zle.
Brandon jí položil ruku na paži, jakmile vystartovala. Omezila se jen na zazírání, které Jackův zlomyslný úšklebek jen rozšířilo, zatímco si vykračoval zpátky k Alecově počítači, škoda už byla napáchána k jeho uspokojení.
„Liso,“ řekl Brandon tiše. „O co jde?“
Lisa si uvědomila, že stále pevně stiskává zuby, až ji bolely, a přinutila se ke klidu. „Nejsem si úplně jistá,“ ohradila se. „Tom se mnou včera mluvil o nějakém rande na slepo, které nedopadlo dobře… ehm…“ zakoktala se. S Brandonem vedle sebe byla příšerná lhářka. Na druhé straně nechtěla přijít s něčím, co by měl říkat sám Tom.
„Takže tady je nějaký kluk?“ Naléhal Brandon s pozvednutým obočím.
„Myslím, že jo,“ řekla Lisa slabým hlasem. Měla pocit, jako by zrazovala důvěru, ale určitě bylo v pořádku říct alespoň tak málo.
„Hmm.“ Brandon odvrátil pohled s nakrčeným obočím ve výrazu, který znamenal, že jej něco trápí. „Zajímalo by mě, proč mi nic neřekl.“
„Myslím… že na to dříve prostě nepřišla řeč,“ odpověděla Lisa nápomocně, ale přemýšlela nad tím samým. Koneckonců, oni byli Tomovi nejbližší přátelé… jako teď, ze všech ostatních lidí, řekl právě Jack.
Někde hlouběji v bytě se otevřely a zavřely dveře. Z haly se ozvalo tiché, nezřetelné mumlání.
„Hádám, že to brzy zjistíme,“ řekl Brandon.
*Carrot Top – americká komediální herečka s kudrnatými zrzavými vlasy.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Oh ano, spolubydlící blbeček… To je vždycky "ráj". Doufám, že mu bude dostatečně špatně na to, aby si sbalil saky paky a vyrazil do světa 😀
Miluju Tomův přístup k Billovi.
To jsem zvědavá jak se zachovají až uvidí Billa a Jack je asi doopravdy blb.
Nesnáším netolerantní lidi 😡. Hned bych měla řešení, trochu bych přeobsadila bytové uspořádání 😁 … homofoba BlbJacka vyměnit za Billa a je po problému 😇😉😎!
Páni, tak toto bolo inak hrrr. Do Billa by som to nikdy nepovedala. A Tom sa správal, akoby bol zamilovaný a chodili spolu dlhšie. Ako sám poznamenal – keď sa ráno stretli, rozhodne to nevyzeralo, že by to malo takto skončiť. Pôsobí to na mňa zvláštne, až neprirodzene. Ale snáď je to tým, že sú niečo ako spriaznené duše. No, uvidíme, či to Tomovi vydrží. Ďakujem za preklad.