autor: Emilia
Život je tak nepředvídatelný. Jednu chvíli se vznášíte na nejvyšším stupni extáze a ve druhou ležíte obličejem v hlíně a polykáte prach. Jeden den kouříte s parťákem to nejlepší piko a o pár dní později stojíte na jeho pohřbu. Jediný skutečný čas byl tady a teď. Nikdy jste nemohli tušit, co se stane za pět minut, natož za týden, za měsíc nebo dokonce navždy. Ne. Žádná věčnost neexistovala. Alespoň mezi smrtelníky ne. Všechno mohlo během jediného momentu pominout.
Beatrice neustále vzlykala Ďáblovi do ramene. Hrstka lidí byla shromážděna kolem Fredova otevřeného hrobu. Mezi nimi i Stav a pár lidí ze čtvrti. Všichni přišli vzdát hold svému kumpánovi a kamarádovi. Než rakev zasypali, Ďábel si z krku strhnul stříbrný křížek
a hodil ho na rakev. Beatrice byla příliš rozrušená a po pohřbu odjela se svou sestrou
a ostatními na malou smuteční hostinu. Jediný, kdo zůstal déle, byl Ďábel. Přistoupil nyní už k zasypanému hrobu a přidřepnul si k němu. Vzal do ruky hrstku hlíny a nechal si ji protékat mezi prsty zpět na hromadu.
„Fredstre, ty jeden parchante, je mi jasný, že se v tom svým zeleným nebíčku plným dobrýho čoudu pěkně bavíš. Tohle se ti vážně povedlo. Jak si to, kurva, představuješ, nechat mě tu s Bí
a děckem? Z tebe měl bejt fotřík, a teď tam někde pícháš s andělama a hulíš ten nejlepší matroš, ale říkám ti, že za tohle skončíš v pekle a tam si s tebou vyrovnám účty, ty jeden kreténe! Co já tady budu dělat s děckem a ženskou s totálně nestabilníma hormonama? Jestli mi sejme kejhák, bude to tvoje vina. Jestlis mi chtěl ukázat svůj vděk za to, jakej ex offo kámoš jsem, stačil by třeba novej bourák nebo bejvák s bazénem, ale děcko? Až se mi dostaneš do rukou, zabiju tě ještě jednou, na to vem jed. Ale nejdřív půjdu sejmout toho zmrda, co ti to udělal. Sbohem, brácho, sejdeme se v pekle.“
Ďábel vydechl poslední slova, otočil se a rázným krokem se vydal ke své mašině. Zamířil na smuteční hostinu, na které už všichni ostatní byli. Když přijel, vzal si Bí stranou. Vytáhl z kapsy svojí bundy obálku. Bí se na něj nechápavě podívala a otevřela ji. Uvnitř byly nějaké dokumenty a klíče.
„Co je to?“ Zeptala se zmateně Ďábla.
„Tvoje nová budoucnost.“ Odpověděl. „Dneska večer pro tebe přijede auto a odveze tě pryč z Berlína. Daleko odsud. Ty klíče jsou od baráku poblíž Mnichova. Přepsal jsem ho na tebe. Je to všechno v těch papírech. Najdeš tam taky kreditku, na který je uložený dost škváry na to, abys nemusela chodit makat nejmíň tři roky. V baráku pod kobercem u krbu najdeš uvolněný prkna. Je tam schovanej kufr. To, co v něm je, použij v případě nouze, nebo až budeš chtít poslat toho cvrčka na ňákou nóbl školu, doufejme, že nezdědil geny po svým fotříkovi.“ Ušklíbnul se Ďábel.
„Ďá-ble, já nevím, co mám říct.“ Popotáhla Beatrice. „A co ty?“
„Já teď nebudu žádnou škváru ještě dlouho potřebovat. A víš, že se o sebe postarám. Vždycky mi stačila jen mašina, kytara a místo, kde složit hlavu.“ Mrkl na Beatrice Ďábel, jak se snažil odlehčit situaci. Dával jí všechny peníze a movitý majetek, co měl ze zátahu na kobráka před dvěma lety.
„Ty zůstáváš? Mám strach, nechci, aby se ti něco stalo.“ Beatrice cítila, že se chystá něco velkého, jen nevěděla co, a to ji děsilo ještě víc. Ďábel byl jediný, kdo jí kromě sestry zůstal. Nechtěla přijít i o něj.
„Já musím zůstat a udělat tohle pro Freda a pro další děcka, který se tu naroděj. Ty musíš být silná a myslet na sebe a to škvrně. Není tu pro tebe bezpečno.“ Ďábel ji chytil za paže
a věnoval jí povzbuzující, přesto pevný pohled.
„Budeš mi chybět.“ Beatrice se k Ďáblovi přitiskla a silně ho objala. Přestože nevěděla, co přesně se chystá, nalezla v jeho slovech pravdu a malou útěchu. Fred si zasloužil, aby byla jeho památka uctěna, a aby člověk, který může za jeho smrt, neublížil už nikomu dalšímu. Žádným rodinám s dětmi. Byla si jistá, že tomu tak bude, pokud na to dal Ďábel své slovo.
„Žádný strachy, tuhle dokonalost nevidíš naposled.“ Ušklíbl se Bill a poukázal na svoji maličkost.
„Radši by to měla být pravda.“ Beatrice se přes slzy usmála a dala Ďáblovi malou herdu do ramene.
„Víš, že jsem nesmrtelnej.“ Nadmul se Bill.
„Vím, že to o sobě rád tvrdíš, ale buď opatrný, Ďáble.“
Oba se po téhle tajné konverzaci přidali k ostatním. Beatrice dělala jakoby nic. Rozhodli se, že bude lepší, když neřekne ani své sestře, kam konkrétně pojede, i stěny měly uši a Ďábel nechtěl nechávat nic náhodě. Chvíli zůstali na smuteční hostině, ale poté se rozloučili a odjeli. Beatrice se musela sbalit a nachystat na dlouhou cestu. Nemusela si toho brát moc, protože nic moc kromě oblečení neměla. Navíc s penězi, co jí Ďábel nechal, si mohla vše nově nakoupit. Byla nervózní a měla strach. Lhala by, kdyby tvrdila, že ne. Měla jet sama, daleko od svého rodného domova, ze kterého jaktěživ nevytáhla paty, na místo, kde nikoho neznala
a měla tam začít nový život. Bez Freda. Ne, neměla strach, byla k smrti vyděšená. To Fred byl smysl jejího života, s ním měla budovat rodinu a začít žít slušný život. Konečně se držel dál od těch svých kšeftů a pochybných prací. A když všechno začínalo být lepší, přišla tahle krutá, nemilosrdná, smrtelná rána pod pás. Po večerech plakala, obracela se k Bohu a ptala se, co po ní vlastně chtěl? Proč musela tak trpět? Co bylo nyní smyslem jejího života? Držela se v současnosti při smyslech jen kvůli tomu malému stvoření, které nosila pod srdcem. To jediné jí po Fredovi zůstalo a bylo jeho živoucí památkou.
Ne, nemohla mu to udělat. Nemohla ukončit svůj život, aniž by ublížila tomu nevinnému tvorečkovi, který ještě neměl šanci spáchat žádné hříchy, za které by musel pykat. Byl čistý jako nepopsaný list papíru, nepomalované plátno. A ona pro něj rozhodně nechtěla, aby se na něm podepsal stejný osud jako na ní a na jejím milovaném zesnulém Fredovi. Občas jí pěkně lezl na nervy a často se spolu hašteřili, ale v hloubi svého srdce k němu chovala vroucné city. Bez přetvářky a nacukrovaných slov. Ne, pro svoje dítě chtěla něco mnohem lepšího. Proto musela být statečná a vydat se do neznáma. Do slušného prostředí a čtvrti, kde se lidi neokrádali a nezabíjeli navzájem jenom proto, že se jeden druhému nelíbili. Bude vyrůstat v krásném velkém domě a díky Ďáblovi a jeho penězům se o něj bude moct postarat tak, jak by sama nikdy nemohla. Bude mu moct dát vše potřebné. Domov, dostatek jídla, bezpečí a vzdělání. Tak si to s Fredem plánovali a ona ten plán hodlala dotáhnout do konce.
„Je čas.“ Pokynul Ďábel Beatrice, když se mu rozezvonil mobil. Přijelo auto, které mělo Beatrice odvézt co nejdál od nebezpečí a špatných lidí. Beatrice se zvedla a pomalu se šourala ke dveřím. Pumba se za ní jindy radostně rozběhl, protože věděl, že to znamenalo procházku
a spoustu hraní, dnes ovšem vycítil, že je něco jinak, a tak se sklopenýma ušima docapkal k nim oběma.
„Měj se, hochu.“ Podrbala Beatrice Pumbu za uchem na rozloučenou. Ďábel jí vzal malý batoh a zabouchl za sebou dveře, aby za nimi Pumba nemohl.
„Zavolej, až dorazíš.“ Řekl Ďábel, když došli k přistavenému autu.
„Zavolám. Stavíš se za mnou někdy? Ráda bych, aby to mrně poznalo svého strýčka.“
„Jasňačka, kdo jinej by ho naučil všechny špatný věci?“ Zavtipkoval Bill s úšklebkem a mrknul na ni. „Za tejden už se mi na to číslo nedovoláš.“ Dodal ještě.
„A jak tě budu kontaktovat?“ Lekla se Beatrice a hlavou jí proběhly ty nejhorší představy.
„Ozvu se ti. Neboj se. Jen to možná bude nějakou dobu trvat.“
„Jestli se neozveš a něco se stane, tak ti nakopu prdel, je ti to jasný, Ďáble?“ Pohrozila mu Bí naoko a v očích se jí tvořilo vlhko.
„Absolutně.“ Zasalutoval Bill. „Hej, no ták. Žádný slzy, jasný? Drsný holky jako ty nebrečej.“ Ďábel jí setřel jednu osamělou slzu, která jí proklouzla z víček, a objal ji. Poté otevřel zadní dveře auta a houknul dopředu na řidiče.
„Ručíš mi za ni vlastním životem, jasný, kámo? Něco se jí stane, tak si tě najdu a pověsím tě za koule, kapišto?“
Týpek vepředu jen zabručel na souhlas a řekl, že je čas vyrazit. Bí ještě naposledy Ďáblovi zamávala a o chvíli později už sledoval vzdalující se zadní světla, dokud ve tmě nezmizela.
Ta jednodušší část plánu byla dokonána. Teď byly na řadě méně příjemné věci.
„Co?“ Usmál se Tom na Billa, když spolu seděli na trávě v parku při venčení Pumby.
„Nic.“ Zavrtěl Bill hlavou a pokrčil rameny.
„Ughh, vždycky si říkám, co se ti asi tak honí hlavou, když se na mě díváš tímhle způsobem, a ty mi to nikdy neřekneš.“ Zaúpěl Tom frustrovaně. Nikdy si nemohl být jistý, co se staršímu muži prohánělo myšlenkami. Bill v něm vždycky četl jako v otevřené knize, ale pro Toma to tak lehké nebylo. Kytarista nebyl zvyklý sdílet své myšlenky a emoce s někým jiným než sám se sebou.
„Můžeme jít ke mně a tam ti to rovnou ukážu.“ Ušklíbl se muž s havraními vlasy a Tom mu dal šťouchanec do ramene.
„Myslel jsem, na co myslíš doopravdy.“ Řekl Tom, zakroutil hlavou a stydlivě sklopil oči.
„Vždyť ti to říkám.“
„Myslím, že jsem přecenil své dobré mínění o tvém slušném chování.“ Vypláznul na něj Tom jazyk.
„Přece si nebudu vymejšlet. Ještě bys mě za to zase zfackoval.“
„No jo, ty chudáčku, vždyť mě to bolelo víc než tebe.“ Řekl Tom bohužel smutnou, ovšem pravdivou skutečnost. Málem si na něm zlámal všechny kostičky v ruce a s tím prevítem to ani nehnulo. Položil se na trávu, čehož hned využil Pumba, přiběhl k Tomovi zezadu
a oslintal mu obličej.
„No fuj, od tebe jsem pusu nechtěl.“ Šklebil se Tom a otíral si z obličeje sliny. Ďábel se mu škodolibě smál.
„A ty se moc nesměj, kéž by ses aspoň z poloviny tak láskyplně projevoval. Aspoň je vidět, že mě má rád.“
„Víš, že jsem pro všechno, ale na takový divočárny mě neužije.“ Řekl Bill s úšklebkem. Tom do Billa šťouchal, chvíli se spolu přetahovali, a nakonec se na něj vyšplhal a položil.
„Ewww, nečekáš doufám, že po tom, co ses oslintával s Pumbou, se budu s tebou vycicmávat.“ Svěsil Bill znechuceně koutky.
„No to teda očekávám. Láska je láska. Musíš mě mít rád i oslintanýho.“ Zazubil se na něj Tom lišácky.
„Tohle je pěkně zvrácený, Panenko. Takový zhýralosti jsem nikdy s nikým neprovozoval.“ Dramatizoval Bill. Tom jen protočil oči a přitiskl se mu konečně na rty. Starší muž mu sjel dlaněmi z boků na zadek a přitiskl si ho víc na sebe.
„Mmm – nějak – se – ti – ta – zhýralost – zalíbila.“ Řekl Tom sekaně mezi polibky.
„Vždycky se obětuju pro dobrou věc.“ Ušklíbl se Ďábel.
„No jistě, ty můj hrdino.“ Zachichotal se Tom a znovu se přitiskl kytaristovi na rty. Konečně se cítil šťastně a úplně. Bez Billa měl vždy pocit, že mu nějaká jeho část chyběla. Jenže na jak dlouho to mělo být? Nezapomněl na to, o čem spolu s Billem mluvili. Vlastně na to myslel každý den. Ta nejistota ho zevnitř sžírala, ale věděl, že Bill mu již tak prozradil příliš a že z něj nejspíš nic dalšího nedostane. Ovšem přes to všechno mu věřil. Bill přeci řekl, že to nějak vyřeší, a tak to musela být pravda.
„Hej, Listingu, máš telefon.“ Zavolal starší podsaditější strážmistr na mladého detektiva. Byl to nováček, nastoupil sotva před měsícem a teprve se rozkoukával. Zrovna si plnil hrnek kávou, když ho strážmistr upozornil, že má hovor. Většinou zatím dostával lehčí případy jako krádeže nebo výtržnictví. Urychleně pospíchal ke svému stolu a zvedl telefon.
„Detektiv Listing u telefonu, jak vám můžu pomoci?“ Ohlásil se a vyčkával.
„To záleží na tobě, detektive.“ V telefonu se ozval hlas zmutovaný počítačem. Detektiv se napjal a nakrčil obočí.
„Kdo volá?“
„Kladeš špatný otázky, detektive. Je úplně šumák, kdo jsem. Důležitější je, proč ti volám.“ Ozval se znovu hlas.
„Hele, nemám čas na nějaké vtípky.“
„A co bys řekl na vtípek jménem blok 24.“ Jakmile hlas domluvil, detektivovi se rozšířily zorničky poznáním a náhlým zájmem. Blok 24. Všichni věděli, že tenhle blok patřil ke ghettu Berlína. K jeho nejhorší části. Děly se tam šílené věci a obchod s drogami tam jel ve velkém. Jenže se nikdy žádnému detektivovi nepovedlo chytit tu největší rybu. Na tom případu dělala i tajná jednotka, ale každý, kdo se tam dostal a pracoval v utajení, vždycky zmizel nebo skončil mrtvý.
„Teď když mám tvoji pozornost, dobře poslouchej. Jestli chceš vědět víc, přijď zítra o půlnoci na Lincolnßtrasse 40. A přijď sám. Jestli o tomhle řekneš jediný živý duši, máš smůlu.“
„Přijdu. Ale proč voláš zrovna mně?“
„To je správná otázka, detektive. Jsi chytrá hlava, určitě na to přijdeš.“ Poté se hovor ukončil. Detektiv se rozhlédl okolo sebe. Všichni pracovali a zdálo se, že si ho nikdo nevšímal. Sedl si ke stolu, otevřel databázi a do vyhledávání napsal blok 24. Začalo nabíhat tisíce případů
a složek. Jestli chtěl přijít na to, proč byl tímhle telefonátem počastován on, a co to mělo znamenat, musel začít. Do zítřejší půlnoci měl co dělat.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 33
Přesně to jsem si myslela, že má Bill někde připraveně hnízdečko, kam si Toma s sebou hezky odveze. A asi to tak i plánoval, ale člověk míní a život mění… 🙁 Já bych mu tak strašně moc přála, aby mu to všechno vyšlo. Vyřídil si účty, předal policii ty správné lidi a sám přitom zůstal naživu!!! Už kvůli Tomovi!!!
Bojím ••• BOJÍM ••• B.O.J.Í.Í.Í.M. 😳😳😳!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
To by bylo stručné vyjádření mých pocitů z dnešního dílu. No dobře, uznávám, že zřejmě ne pouze z dnešního … přistihla jsem se, že jak jde o Ďábla, mívám poslední dobou “lehké” tendence být poněkud hysteričtejší a teatrálnější 🙈🙊🙉 nicméně to můžeš brát jako kladnou odezvu, neboť spisovatel přeci chce vzbudit ve svých čtenářích emoce, že? A čím pestřejší a intenzivnější, tím lépe 😁! OK pro mé duševní zdraví to už nevyznívá tak lichotivě, jako pro Tvé básnické střevo a spisovatelský um (leckterý cvokař
by mi jistě rád nabídl své služby), ale obraťme raději list 😆.
Kdybych to měla rozvést více podrobněji… Byl tu jediný moment, kdy jsem se dokázala odprostit od paniky a uchechnout se, což zapříčinila hláška “zelený nebíčko plný dobrýho čoudu” 😆
(tenhle obrat se Ti vážně povedl), ale jinak?… Jinak si ten konec povídky vůbec, ale vůbec neužívám 😭!
Napětí graduje, až si z toho stresu snad i začnu kousat nehty a to jsem tímhle zlozvykem nikdy netrpěla. To, jak Bill jakoby zařizuje svou pozůstalost ještě za živa s naprosto neskrývaným úmyslem, že už nic z toho stejně potřebovat nebude, spolu s jeho prohlášením, lépe řečeno vše říkajícím rouháním se o tom, že je nesmrtelný, mě prakticky děsí.
Na můj vkus zde bylo příliš málo Pekelník & Panenka interakce. Ale to jsem celá já, vůbec by mi nevadilo, kdyby ve většině Tvých dílů vystupovali pouze oni dva společně 😁😁😁. No a teď je to ještě umocněno tím, že de facto každý další díl je v mé mysli tím potencionálně posledním, čili pojímám podezření, že si mé nejzamilovanější dvojice dostatečně neužívám. Kvituju Billův sexy návrh (potěšilo mě, že ho náruživost neopouští a přes ten tlak, který ho musí děsně nervovat, a spletitost plánů, jež osnuje ve své hlavě, aby převezl kobráky, si ještě pořád najde čas, energii a chuť na odreagování se a projevy lásky se svým vyvoleným) a zároveň absolutně nepobírám Tomův odpal do outu (copak mu vážně nedochází, že to mohou být jejich poslední společné momenty??? doopravdy je nechce prožívat s člověkem, kterého miluje, v co nejtěsnějším spojení duší a těl?). Jestli tohle mělo být jejich vzájemné rozloučení (navíc ještě ve finále absolutně nezrealizované, protože nadutý blonďák měl potřebu hrát si na slušňáka), v širším měřítku zároveň rozloučení nás, čtenářů, s nimi jako párem, pak si musím postěžovat na totální nedostatečnost průběhu a mou nespokojenost z toho pramenící 😇😇😇.
Ba ne, teď bez nadsázky, nebudu předbíhat a vytvářet ve své hlavě ničím nepodložené téze, či spekulovat o svých předtuchách a děsech. Jednoduše se nechám překvapit, jak to celé bude. A Tobě tleskám k promyšlenému dílu, pěkně si hraješ s naší myslí a fantazií 😉.
*zadýchaně dobíhá ke klávesnici a usedá na židli*
Chtěla jsem napsat komentář ihned po přečtení, avšak nejdříve jsem potřebovala vstřebat vše, co se v této části událo. A že toho rozhodně nebylo málo!
Musím ti pochválit Ďáblův charakter, který na mě dělá díl od dílu větší dojem a jsem skutečně nadšená z toho, že smím číst příběh, v němž jsou postavy psychicky stabilní a chovají se naprosto logicky. Pokud nepočítáme Ďáblovu občasnou potřebu projevit své pekelné já ;))
Líbí se mi, že i když je Bill nějakých 90% času drzý, sebevědomý až na půdu a na první pohled nehne pro věc prstem, pokud mu z toho něco nekápne, dokáže sem tam ukázat i svou starostlivou stránku a je na něm vidět, že mu záleží na lidech, které kolem sebe má, a kterým věří ^^
Přestože se pak příliš neshledává s Tomem a netráví spolu tolik času, jsem za to poměrně ráda. Čím méně Toma s Billem, tím méně nebezpečí pro Toma, jeho přátele a rodinu a (snad) i Billa. Ti dva jsou pro sebe jako stvoření, proto si budu snažit zachovat ten plamének naděje, že vůči nim budeš shovívavá a dovolíš jim strávit zbytek života bok po boku, jakmile se jim podaří vyřešit všechny záležitosti, které jim v tom brání.
Opravdu netuším, co máš za lubem s Georgem a nechci si dělat falešné naděje, že ten hlas z druhé strany telefonu patřil Billovi anebo někomu, kdo by mu chtěl pomoci. Nehodlám si dělat žádné teorie, jelikož na toto nemám absolutně žádný odhad. Budu ti tedy muset věřit, že to není nic… vyloženě zlého ':D
Jsem moc ráda, že sis udělala čas na napsání dalšího dílu! Kvalitního čtiva nikdy není dost a tato povídka rozhodně patří mezi klenoty, na které nedám dopustit ^^
Holky to chce klid, "zchladit si koule", jak by řekl Ďábel 😀 zatím nikdo neumírá a nikdo se s nikým neloučí 😀 Nechme to na Ďáblovi, víme, že má za ušima. Je sice pěkně přidrzlej a myslí si o sobě, že má všechny v malíku, ale jak uznal i starej Kobrák, má v hlavě čisté zlato. Takže budeme doufat, že má nějaký dobrý plán. Já vám holky nepomůžu, já jsem v tomhle nevinně ^_^ Vůbec mu do toho nemůžu kecat, asi tušíte, do jakých míst by mě s mými návrhy poslal. Když si ten kluk vezme jednou něco do hlavy, tak mu to nikdo nerozmluví *kroutí hlavou* takže já jsem sama zvědavá, jak to dopadne holky 😀
[4]: Prej “ZATÍM nikdo neumírá a ZATÍM se nikdo s nikým neloučí” – no já z Tebe kočko nebudu 😂😂😂!!! To nás má jako uklidnit yo 😅?! Já tedy s dovolením zůstanu u vyšilovaní 😆. Protože tohle si nemůžu udělat – jak bych si dovolila doufat v happy end a on by neproběhl, sebralo by mě to mnohem víc, než když se na tu smrt, vězení a sbohem budu připravovat za včasu a stále si opakovat, že je to ve finále jediné logické a realistické vyústění situace. V opačném případě můžu být jedině mile překvapená. Ale můj, popravdě velmi neobvyklý, současný pesimismus se v reálu vůbec nevylučuje s tím, že Billovi věřím ♥️. Jen prostě skutečnej život je plnej sraček a nejhorší je srážka s blbcem, takže holt člověk někdy i přes své nejlepší snažení nemusí dojít ke zdárnému cíly. A Ty mi nepřipadáš jako typ člověka, který by se před realitou ukrýval ve svém dílku za růžovými brýlemi a přeslazenými pohádkami pro dospělé.
A jasně, Em, vůbec se nepokoušej svalovat vinu na našeho miláčka 😄😘!!! My totiž moc dobře víme, že být to pouze na Ďáblovi, hodí si Panenku přes jedno rameno, kytaru přes druhé, Pumbu vrazí do přepravky, nakopne mašinu a vydá se vzhůru k novým zítřkům do slunce západu 😁. To jen nějakej debilní kobrák má potřebu házet mu klacky pod nohy a zkouší si porovnávat, kdo z nich dvou má největší bábovičky na pískovišti 😎.
Mimochodem, kam chodíš na ty jeho dokonalé výrazy?? Jako třeba vycicmávat atp. 😂😂😂. Charakter jeho postavy je sám o sobě velmi osobitý a ten originální styl mluvy to jedině podtrhuje. Strašně obr moc mě baví 🔥🔥🔥!!! Kde jsi našla inspiraci? Máš někoho takového ve svém okolí, nebo je to vysněný prototip ideálního mužského podle Tvých představ? Protože Ti musím naprosto otevřeně sdělit, že začínám trpět stále silnější obscesí k jistému pánovi z podsvětí 😈😈😈. Vůbec nevím, co budu dělat, až příběh dopíšeš a nastane konec. Je k dispozici nějaké léčení pro pekelně závislé 🤔???
😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂
[5]:Máš sice pravdu, že se snažím být ve svých povídkách vždy co nejvíc realistická, ALE…také ovšem nejsem fanynka přehnaně dramatických konců s tragickým umíráním apod. a kdo ví, dokud není konec povídky, může se stát věcí a věcí, které ještě zamíchají kartami 😈🤔
Hahahahahaha, opravdu jsi mě pobavila představou, jak cpe Ďábel Pumbu horlivě do přepravky, popadne Panenku a odjede si do západu slunce, kde budou žít šťastně, až do smrti 😂😂😂 představa pěkná, ale teď zpátky do reality 😁😈
Co se týče Ďábla, je to z velké části taková moje mužská obdoba 😁 většinu výrazů používám v běžné mluvě, mé okolí mnohdy opravdu nepobírá úpravu různých slov a souvětí 😁 můj muž se taky věčně směje, co ze mě leze za slovní spojení. Tuhle vlastnost jsem nejspíš sdědila po svojí drahé mamince, která co slovo, to perla😁 a ta nejspíš po dědovi. Protože to je taky střelec😎 otevře pusu a člověk málem dostane infarkt ze smíchu. Navíc vypadá jako mafián, přítel často říká, že je jak Steven Seagal, akorát celej potetovanej, takže Ďábel na stará kolena, jak vyšitej 😁 Dědí se to u nás z generace na generaci 😁 Takže to ze mě leze tak nějak přirozeně samo. Ovšem co se týká profesionálních či formálních vztahů nebo písemného projevu, dokážu být spisovná tak, že mi to už spousta lidí chválila, že se to jen tak nevidí😁 to mě samozřejmě neslyšeli mluvit běžně v domácím prostředí 😁 Sprostá jsem bohužel taky jako dlaždič, ale můj muž mě převychovává, bylo to se mnou horší, takže tohle Ďábel zdědil taky po mě. Máme i stejný vkus na muziku a motorky samozřejmě. Jezdí na mé vysněné krásce, na které jsem od mala doufala, že pro mě přijede nějakej pekelník a odveze si mě do svého doupěte, kde budeme žít šťastně až do smrti. Když jsem byla ještě chvístek, tak jsem na motorkách i drandívala po kopcích a všude možně, ale pak přišel svět dospělých, práce a povinnosti, stěhování daleko od rodného domova a finance se rozutekly jinými směry. Ovšem jednou si chci zase nějakýho miláčka pořídit, až budu mít přebytek peněz a nebudu vědět co s nima 😂😂😂 Taky jsem velmi aktivní sportovkyně, zvedám železo 5x týdně, mám doma kulturistu a jedu s ním veškeré hardcore tréninky, takže bylo jedině jasné, že Ďábel mohl skončit pouze s vypracovanou postavou. Na hubené vysušené tresky já si nepotrpím 😁 u mě musí být chlap chlapem. Hora svalů, žádnej kostík 😁 Kdyby existoval, byl by to můj vysněnej chlap, takhle se budu muset spokojit jenom s přítelem 😁 ještě, že to tady nečte 😁 né, dělám si srandu, ono by to byla nejspíš nuda být ve vztahu s podobným člověkem, jako jsem já sama. Přítel je pravý opak snad úplně ve všem a tady jsem dostala inspiraci k takovému kontrastu Ďábla s naší sladkou Panenkou. Rozdílnější už nemohou být a přece k sobě patří a všechno to do sebe hezky zapadá.
Ďábel mi bude taky chybět a vůbec všichni z povídky 😁 jó jak on sám rád říkává, kdo se upíše Ďáblu, není pomoci ani návratu, z toho se vyléčit nedá. Tom by ti mohl vyprávět 😎😁
[6]: “Svých povídkách” = čuju správně množné číslo a je jich víc 😮🤤😁??? Nebo tím myslíš první & druhou řadu?
Každopádně teď si tedy oficiálně uděluji povolení věřit v nejlepší možný konec 🥰♥️😍💋 (děkuju Ti, určitě víš za co 😉)!!! Ani netušíš, jak moc si to přeju 🙏🤞🍀🧲. Samozřejmě hlavně kvůli těm dvěma žeyooo, to je jasný 😎! Nic sobeckého v tom nehledej 👼😆. A taky se budu modlit, aby se těch věcí dělo pokud možno co nejvíc, protože čím víc zvratů k rozuzlení, tím později skončí povídka, čili míchej kartami jak libo jest 😁 (ha ne že bys potřebovala můj souhlas 😊…), pokud se tedy při tom míchání nerozvášníš do té míry, že bys zradila mou znovu nalezenou víru a nedopadlo to nakonec zcela jinak, řekněme poněkud depresivněji 😇.
Že mě to nenapadlo samotnou, mělo … tohle totiž nemůžeš jen tak sesmolit, prachsprostě vymyslet, to musí vycházet z Tebe, musí to být odžité a procítěné, aby to bylo věrohodné i pro druhé. Náhodou, čistě teoreticky, nemáš svobodného bráchu? Evidentně totiž máte v rodině fajn geny haha! 😂😂😂😂😂😂😂😂😂
Budu na Tebe, po tomhle zjištění Ďábel=Em, nahlížet úplně jinýma očima čoveče. A to myslím pouze v dobrém 🙂! A v podstatě i Tvou postavu Billa mi to pomáhá lépe uchopit (už chápu, kde se pod tou drsnou šlupkou vzalo to citlivé nitro, je to sice klišé, ale vůbec mě to neotravuje) a rozkličkovat jeho nepohnutý charakter, jak psala – jinými slovy – slečna přede mnou. On by mohl být tak krásně bezpáteřním psychopatickým zmrdem, po tom všem, co se mu stalo a jak a v čem žil, ale on si zachovává úroveň, zdravý rozum a jednoduše ví, co se sluší a patří (teď třeba narážím na to, jak se choval k Adušce v tom baru atp.). Prostě je to přidrzlej arogantní hejsek se závratným sebevědomím (evidentně ví, že na to má 😛), vytříbeným smyslem pro humor, charizmatickou aurou, ale zároveň se srdcem na správném místě, který se v rozhodujícím okamžiku stejně zachová správně. On je v podstatě takový moderní rytíř dnešní doby 😀.
No a Tebe musí být doma tedy taky plno viď 😄? Rozhodně se s Tebou člověk nemůže nikdy nudit 🤣! Nebýt toho, že jsi o sobě prozradila, že jsi spíš samotář, najednou bych neměla problém představit si Tě jako extrovertku v centru dění bavící společnost svých přátel. Jediné, co se mi tu malinko dostává do kolize je to, že Bill pije, občas fetí a v první řadě kouřil a hulil jak fabrika, naproti tomu Ty si o sobě v GB prohlásila, že nejsi pařmenka a vyznáváš zdraví životní styl, což teď jen potvrzuješ tím, jak ses rozepsala o svých koníčcích. Takže mě vyvstává otázka, kde jsi přičichla k životu pod heslem “drogy, sex, rock and roll”? Protože i tuto Ďáblovu stránku líčíš velmi věrohodně 😈…
Hahaha jak jsi zmínila hubenou vysušenou tresku, hned mi před očima vyskočil současný blond Bill a jeho rádoby kulturistická póza před zrcadlem ze včerejší instastory. Inu začínám rozumět i tomu, proč jsi byla ušetřena platonické lásce k tomu zženštilejšímu z dvojčat 😄. Tenhle sušínek Tě prostě nemohl uspokojit v žádném směru 😋.
PS1: neboj se nic, Tvému chlapovi Tě nenabonzujem 😅😬
PS2: už jsi v cajku, zdravá?
PS3: jaké jsi znamení?
PS4: děkuju za vysvětlení a to, že jsi se tak rozepsala ohledně toho, kterak vzniknul Ďábel … a vlastně i vzor pro Tvého Toma … ta poslední věta předposledního odstavce, to jsi vyjádřila nádherně ♥️♥️♥️
PS5: máš recht, jsem 💯 upsaná vlastní krví❗️Sakra!!! 😆😆😆
[7]: ooops a teď mě do očí praštila ta hrubka 🙈🙈🙈 samozřejmě “zdravý životní styl” ☺️ stydím se a kaju …
[7]: Uvidíš, třeba se tu ještě někdy něco objeví 🙂
Svobodného bráchu sice mám, ale je to úplně něco jiného, než já 😆😆😆 jsme totálně z jiného těsta, nevím, jak se mohlo stát, že jsme vylezli ze stejného člověka 😆 O genech v naší rodině by to bylo na dlouhou diskuzi 😆 ale máma i babi s dědou mi říkaj pořád, že já jsem se povedla nejvíc 😆 jsem totiž nejhodnější dcera a vnučka, samozřejmě ve vší skromnosti 😆
Né, musím říct, že co jsem Ďáblovi přidala do vínku a čeho mě chybí spousta, je právě to sebevědomí až do nebeských výšin. Toho bych si od něj ráda ukrojila, on ho má dost na rozdávání 😆 A jak jsi hezky napsala, mohl by být, cituji po tobě: "bezpáteřním psychopatickým zmrdem" 😆, ale je to vždy o člověku a o tom jakou cestu si zvolí. Tohle je mimochodem také z mého života.
Co se týče tématu “drogy, sex, rock and roll” je mi to velmi blízké. Stejně jako Ďábel jsem žila úplně jiný život před tím, než mi do života vstoupil můj muž a udělal ze mě světici 😆 né, do té mám daleko, ale v podstatě love story Ďábla a Panenky se zakládá na reálném příběhu. V Ďáblovi jsem to víc přibarvila, nehulila jsem nikdy jako komín, ale byla jsem kuřák od velmi raného věku, ráda jsem se bavila a napila…drogy se mi naštěstí až na trávu vyhnuly velkým obloukem, ale pohybovala jsem se v tom prostředí, takže se v podstatě vše zakládá na realitě. Za tím vším se samozřejmě skrývá nějaký příběh, který tady líčit nebudu, ale podobně jako Ďábel jsem to v životě neměla úplně easy, takže tak. Pak do toho všeho jednou ne na motorce, ale na kole přifrčel můj muž a přepsal celý příběh 😆 a nebyla to žádná klasická love story na první pohled. Přesně jako i v Ďáblovi to byl boj, než jsme skončili spolu. Ale změnil mě určitým způsobem v lepšího člověka. Samozřejmě jsme se změnili navzájem a oba si něco dali, tak jako je to v příběhu.
Přestala jsem kouřit, i když sem tam když mě to ještě popadne zhřeším na tajňačku, ale kdyby mě chytil můj muž, to bych dostala dobrej výlisk 😆 taky nepiju, hodně příležitostně, ale spíš vůbec. Stal se ze mě ukázkový sportovec se zdravým životním stylem 😆 hubu mám bohužel pořád stejně prořízlou, i když už je to lepší 😆 ale spíš jsem v tomhle já zkazila svého muže, takovej slušnej kluk to byl, než mě potkal 😆 no, co se dá dělat 😈
A s tou vysušenou treskou jsi to úplně přesně vystihla 😆 nejlepší, jak se teď na insta storries frajeřil, že si oblékl své oblíbené trencle 😆 vystavoval se tam jak model a myslel si, že u toho vypadá strašně sexy 😆 přitom kde nic, tu nic. Samá ruka, samá noha 😆 na to, aby na něm člověk zahlédl nějaký sval by si musel vzít lupu. Já jsem proti Billoušovi Arnold jako 😆 by se měl stydět. A Toman na to taky pěkně sere. Dřív se alespoň trošku udržoval, ale teďka je jak nějakej hipísák. Nohy jak špejle od nanuku. Hruď plochá, jak hajzl prkno. No hrůza 😆 Takovýhle sušínci, to teda není nic pro mě 😆 já mám ráda velký narvaný zvířata 😆 ale potkáváme takové i v gymu a to chudáci koukaj, když tam mám naložíno víc, než oni. Já mám tvrdou školu, muž mě v ničem nešetří. A nejlepší je to jeho, když mi ve fitku naloží na činku i 100 kg a víc a řve po mě ať makám. To mu je úplně jedno, jestli brečím nebo umírám. A pak jdeme z nákupu a nenechá mě vzít ani 5tikilovou tašku, že se s tím přece nebudu tahat 😆 chlapská logika no, co víc k tomu dodat.
Jinak ano, už jsem zdravá jako řípa.
Já jsem ve znamení štíra, jak jinak 😈.
Já se tady u vás zase bavím, holky 😁
Souhlasím s tím, že kluci to cvičení začali zase pěkně flákat, ale, upřímně, Billovi ty svaly ani neslušely. Navíc sám řikal, že ho to cvičení ani nebavilo, takže nečekám, že se k tomu ještě někdy vrátí… Ale Tom by znovu máknout mohl, to jo 😀
Hele, Démonko, a ty o psaní neuvažuješ? Máš úžasný způsob vyjadřování, ve tvém podání by mě povídka vážně bavila!!!
[9]: No počkej, takovou bombu o zrodu další povídky z Tvojí dílny sem hodíš jen tak, jakoby mezi řečí 😱💣😈😄??? Nezlob!!! 😂😂😂
A tak ono je třeba umět se pochválit sám, páč nikdo jiný to za Tebe neudělá 😅😅😅. Já jsem tedy pravý opak, tak říkajíc pěkné kvítko ☺️, skoro Ti mám někdy až pocit, že by mě členi rodiny mnohdy nejraději nazývali černou ovcí, to tedy nemáme společné 😅!
Naprosto s Tebou souhlasím, vždy a vše je o člověku/lidech, každý má volbu, kým bude a jak se v určitých situacích zachová, svalovat něco na okolnosti, působení druhých a podobné výmluvy je obyčejný alibismus. Jak už jsem tu jednou citovala chodící studnici lidské moudrosti, pana Wericha, tak to teď jedině ráda zopakuji: “Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.” Tesat do kamene!!!
A je to tady, takže jsi byla taky pařící rebelka, no mě to bylo jasné hned! Protože tohle prostředí, životní styl a návyky lidí v něm bys prostě věrohodně nedokázala popsat, kdyby ses v něm sama nepohybovala a věř, že já mám podle čeho srovnávat 😎. A to o přepsání příběhu Tvým princem na bílém koni, ehm totiž kole 😉, tak to je naprosto strhující důkaz toho, že to všechno, o čem si tady čteme, se ve skutečném světě opravdu může dít a děje!!! Je to tak silně motivující 🌈. Brrr až jsem měla husinu, když jsem si tohle Tvé doznání četla (myslím tím tu příjemnou husinu, způsobenou dobrými vjemy). Jasně, správná cesta je vždycky trnitá, nic není zadarmo a je to tak jedině dobře, jelikož bychom si toho štěstí pak patřičně nevážili, nicméně holky, věřte své pohádce a jděte si za ní, na příkladu Emilie můžete jasně vidět, že stojí za ní bojovat a nespokojit se s málem, chtějte od života vše, co Vám může nabídnout a neee teď fakt nemluvím o materialistických věcech 🙂. Mimochodem si myslím, Em, že konkrétně tuhle část, jak o něm smýslíš a vypravíš, by si Tvůj mužskej sakra měl přečíst, protože to je prostě NEJVÍC ♥️♥️♥️!!! Vážně Ti to upřímně přeju. Totiž každé lidské bytosti bych tohle přála zažít.
Nooo pojďme to malinko odlehčit, jsi pro 😆? Jsi přesně jak má sestřenka, ta vedle sebe taky musí mít pořádného Chlapáka. Já jsem v otázce konstituce poněkud tolerantnější … jako chci vysokého, ale na hmotu až tolik nehledím. Takže mě by v tomhle ohledu Bill rozhodně nevadil. Co mě na tom celém ale zaráží, je ten jeho současný exhibicionismus. Když si vybavím záznam rozhovoru tuším někdy z roku 2008, kdy ho moderátor žádá, aby si vyhrnul triko a ukázal nové tetování na boku, Bill celý zrudl, vytřeštil oči navrh hlavy a nahodil výraz “to ses posral”, já tady nikomu nebudu dělat striptýz a dnes? Otočka o 180 stupňů a doba stydlivosti je ta tam. Ukazuje kůži při každé příležitosti – tu rozhalenka odhalující hrudník či rovnou shirtless, jindy zas ručníkem omotané boky odkrývající hvězdu v podbřišku (jako chápu, že když už do těch tetování a piercingů nastrkal majlant, tak se jimi musí alespoň pochlubit) – k tomu ještě rád zapózuje ala pracovník sexprůmyslu, který právě poskytuje blowjob ať už brčku, nanuku, cigaretě nebo stručně řečeno prostě všemu, co do té pusy může narvat, OVŠEM !!! Když přišel s první názornou ukázkou jeho best ever trenclí od cdlp, tak to jsem si říkala, že to už začíná být i na mě moc. Navíc si nejsem jistá, jestli si tímhle počinem spíš neuškodil 😅. Já si vždycky říkala, že si z něj Tom dělá jednoduše prdel o velikosti, respektive malosti, jeho přirození, ale jak vidím, on to byl spíš černý humor 😂😂😂. Upřímně řečeno nevím, jestli bych při této “velikosti” svého nádobíčka měla koule na to vystavovat se veřejnosti. Jo černá zeštíhluje, ale i tak … Teď tedy doufám, že některá z Vás, dámy, si nemyslí, že v tomto směru byl nějak výrazně obdařen, nebo snad ano??? Ikdyž, možná k tomu přistupuju ze špatného úhlu pohledu! Pokud je v páru on tím na pozici top, pak by ten rozměr partner mohl slutečně ocenit, těžko ale říct 🤔. Tvá teorie? By the way – nohy jak špejle od nanuku – tím jsi mě rozsekala, chlámu se ještě teď 😂😂😂😂😂😂!!!!!!
Jak myslíš to “jsem ve znamení štíra, JAK JINAK”? 😈😈😈
Moc dík za další kapitolku a překlad.
[10]: Ahojka Zuzu, tak se nebav na náš účet a radši se pojď bavit s námi 😊! Hezky se zapoj 😘 … Jaký je Tvůj názor na Billovi slušivé gaťky a jeho extra svůdné pózy a gesta na instáči? 😅
Tak moment, Bill cvičil 😳? A měl svaly 😲??? Oh to musím vidět!!! Jejda buď té lásky a pošli mi pls odkaz na nějakou fotku z té doby 🙏🙏🙏. Tom mi nepřipadá jako tak strašný věchýtek, zejména tedy u vrchní poloviny těla. Kor prsa by mu mohla i leckterá dívčina závidět 😁. Ale uznávám, že ty nohy, to je jiná kapitola a bude to nejspíš rodový znak, protože u obou mám pocit, že když foukne větřík, zlomí se vejpůl. Billouš mi dnes taky přijde oplácanější (ne svaly, nýbrž tuk), ale díky bohu za to! Když se podíváš na fotky z roku 2010, tak vypadá fakt jak anorektik, tzn. když si stoupne z profilu, stává se bez mála průhledným.
Ahhh děkuji za kompliment k mému vyjadřování 💋💋💋… Tak slohové práce byly vždy mou oblíbenou disciplínou (pokud jste si ještě nestihly všimnout, jsem hóóódně ukecaný tvor 🤣), z češtiny jsem maturovala za 1 a také přiznám, že už jsem i byla spisovatelsky činná (předmětem mého tvůrčího zaměření byl můj koníček = kynologie, v něm jsem si plácala játro různými reportážemi, odbornými pojednáními, ale také vlastními postřehy, úvahami a připomínkami). Nejdřív jsem si tedy myslela, že si to píšu víceméně pro sebe, protože by mě nikdy ani ve snu nenapadlo, že ty moje elaboráty bude vůbec někdo číst, natož aby to ty lidi bavilo. No a nakonec se ukázalo, že polovina návštěvníků se na mé stránky vrací právě kvůli čtivu, dokonce mi psali lidé, kteří se psy neměli vůbec nic společného, jen je bavil můj styl psaní 😅. Ohlasy byly více než kladné a nejsi ani první, od koho padla poznámka “měla by ses tomu věnovat víc”. Jen tak pod čarou prozradím, že na přelomu základky a průmky jsem dokonce začala psát i svou vlastní knížku, román (jak jinak 😆). Ani nevím, proč mě to tenkrát napadlo, ale jelikož jsem beran, povětšinou se vrhám do věcí bez hlavě 😄. Jenže to prvotní nadšení taky díky tomu rychle vyprchá a mívám pak problém věci dotáhnout, stejné to bylo i s osudem mé knihy, nikdy jsem ji nedopsala 🙈. Nebylo to tak, že bych neměla fantazii a muzu, ale spíš nebyl dostatek času a priority byly jiné (náročná škola v pro mě cizím oboru – špatná volba, mnoho zájmů a koníčků – třeba hra na koncertní kytaru, jejíž studiu jsem věnovala 10 let mého života, kreslení atd. a v neposlední řadě můj osobní život, který se tou dobou začal též hojně formovat), holt blbé načasování, zřejmě … Takže ano, psaní jako takové dejme tomu, ale že bych uvažovala o autorské tvorbě v tomto twincest žánru, o tom přemýšlím poprvé až teď a to pouze díky Tvému návrhu. Heleď fakt nevím … Myslíš, že bych měla? Ono to není jen o tom vládnout slovem a umět se trefně, poutavě a zábavně vyjadřovat … je to i o tom nápadu (a ruku na srdce, už toho bylo hafo napsáno, těžko být originální, takže spíš půjde o to uchopit to z jiného úhlu, aby to ty lidi vůbec bavilo číst) a šikovnosti sepsat to pro ty lidi nejen vzletně, ale i napínavě, vtipně a s nějakou hlubší myšlenkou, aby jim to dalo víc, než jen příležitost k zabití času během dlouhých zimních večerů, aby je to nutilo o tom přemýšlet a třeba se k tomu i jednou vrátili… víš jak, nechtěla bych napsat tuctovou červenou knihovnu, u níž si čtenář ani nezapamatuje název. Sakra co to plácám, ono je to hlavně o té zápletce a motivu, aby to čtenáře vtáhlo do děje. Ano volba slov, stavba vět a celková stylizace je také důležitá, ale je to spíš jen prostředek, jak sdělit “TO” něco. Není to holt jen tak, sepsat něco kvalitního, pod co by ses nebála podepsat a hrdě to předložila veřejnosti. Mám k tomu obrovský respekt. A co je na tom to nejhorší, aby to bylo věrohodné, neměla bys nad tím moc přemýšlet a mělo by to z Tebe padat samo, přirozeně a nenuceně.
Pravdou ale je, že mě v životě fascinují tři věci (ne tedy pouze tyhle tři věci 😂😂😂, ale takové, o kterých by šlo psát) a to: 1) vampirismus (ani ne v tom smyslu, že bych si myslela, že je tu nějaký reálný opodstatněný důvod myslet si, že by mohli upíři skutečně existovat, spíš je to taková má střeštěná úchylka); 2) feťáci (tím nemyslím rekreační uživatele, kteří si tu a tam vyrazí z kopýtka, pro mě je feťák opravdovým feťákem až ve chvíli, kdy tu dávku potřebuje k tomu, aby mohl fungovat, prostě závislost toho ražení, kdy fetu podřizují celý život – to tedy není fascinace, kdy bych to hltala jako vzor a říkala si “bože, tam to chci dotáhnout, to musí být děsně cool”, bože to NEEE 😅, jsem přesně druhý případ, nikdy jsem neměla tvrdou drogu a ani mě nikdy nelákalo zkusit to, byť v onom prostředí jsem se vyskytovala a kolikrát jsem měla šanci říct jo … takže bych to spíš označila jako takovou zvědavost z nepoznaného); no a konečně za 3) a to gayové – to by se sem hodilo 😁. Ještě k tomu vymyslet příběh a bylo by hahahahahaha!
[13]: https://tokiohotelaliensspaindotcom.files.wordpress.com/2013/03/vlcsnap-2013-03-12-14h33m43s12022.jpg 😉
A více napíšu až zítra, teď už jdu spáááát…
[11]: V mojí dílně je toho mraky, třeba co se twincestního koutku týká 😁 já jsem "spisovatel" už od mala 😁 psaní je jedna z mých největších vášní, ale věnuji se i svým věcem a projektům, které mají spatřit světlo světa, takže jde spíš o čas. Mám velmi nabitý rozvrh vesměs all the time. Twincest je spíš taková moje oddechovka pro zábavu, jak to ze mě padá, tak to píšu 😁 ale přesto, když už se rozhodnu něco zveřejnit, tak to musí nějak vypadat a na to nějaký ten čas potřeba je. Ďábla pro vás sepisuju většinou v práci, pokud mám hotovo všechno, co hoří, takže asi tak 😁 to by měla šéfová radost, kdyby věděla, čemu se chvilkama ve volnějším čase věnuju 😁
Naše rodina je celá takové stádo černých ovcí, takže já bych se s dovolením označila za tu světlejší výjimku 😁 ono záleží z jakého úhlu pohledu se na to člověk dívá 😁 Život mi rozdal nějaké karty a bylo už jen na mě, jak to s nimi rozehraju. Mám podobné motto v životě. "Kdo chce hledá způsoby, kdo ne vždy si najde výmluvy." A tím se snažím řídit. Stejně jako Ďábel to měl v životě sakra těžký, mohla se z něho stát v podstatě totální troska. Ono to samozřejmě není vždy pravidlem, ale většinou je to tak, že v čem člověk vyroste, má pak z toho velký základ pro to, jaký povede život. A buď člověk zvolí úplný opak, ale řekla bych, že takové procento lidí je menší, než těch, co povedou podobný život, který se odehrával v prostředí, ve kterém vyrostli.
Třeba zrovna já a přítel jsme úplně ty opačné případy, protože jsme oba měli bohužel, co se života týká, podobné osudy, ale navzájem jsme si dokázali pomoct ve věcech, ve kterých by to ani jeden z nás sám nezvádl a jsme teď díky tomu tam, kde jsme. On mě v určitých věcech změnil v lepšího člověka a já zase jeho. Protože ani on, ač se to tak může jevit podle toho, co jsem ve stručnosti uvedla, nebyl žádný princ na bílém koni. Taky mi zlomil srdce. V povídce je to přesně naopak, Ďábel ho zlomil Tomovi. Ale i to byla cenná zkušenost, která toho dala do života spoustu jak mě, tak jemu. Takže za mě je to dle zkušeností tak, že neexistuje žádný princ na bílém koni, co vám jednoho dne nakráčí do života. Vaše spřízněná duše může být úplně každý člověk, který je ochotný s vámi ten vztah budovat ať se děje, co se děje. Musí být samozřejmě oba ochotní se snažit. Ale všichni jsme jenom lidi a každý dělá chyby, i tak velké, které by se zdály někomu neodpustitelné. Ale naučit se odpouštět je ve vztahu vůbec to nejdůležitější. Akorát jsem se naučila, že nikdy nesmím odpustit stejnému člověku, i kdyby měl stejnou tvář. Jde o to, že z té chyby se člověk musí poučit a sám svým snažením změnit svoje chování. Protože odpouštět člověku, co dělá pořád jedno a to samé dokola a nic si z toho nevezme, je samozřejmě nesmysl a slepá ulička. Ale i to je důvod, proč jsem já s přítelem už spoustu let a dovolila bych si říct, že náš vztah je opravdu výjimečný a že to není v dnešní době vůbec běžná věc. Vidím to i na svém okolí. Já si za vzor beru babičku a dědu. Oba jsou úplně jiní, 99% času se hašteří opravdu tak, že se jeden diví, že se ještě nepozabíjeli 😂😂😂 taky se v životě dopustili spousty chyb a přešlapů a opravdu závažných. Pro některé takových, které by pro druhé znamenaly konec vztahu, ale jeden s druhým to nikdy nevzdali. A o tom to je. A jeden bez druhého by nebyli, i když děda vždycky říkává: "No už to s babkou nějak doklepu, kdo by jí chtěl." 😂😂😂 A babi zase říká o dědovi, že je to dědek plesnivej, co pořád jenom mundikuje a nic mu není dost dobrý 😂😂😂 Ale prostě ve finále jeden na druhýho nedá dopustit a já věřím tomu, že se v hloubi srdce pořád hodně milujou.
V dnešní době mi ty vztahy přijdou hodně instantní a sex taky. Sociální sítě jim taky moc nepřejí, neboť je skrz ně jednodušší se seznámit. Lidi spolu většinou hupsnou nejdřív do postele a až potom řeší nějaké vzájemné poznávání se. Někdy na to ani pořádně nedojde, protože ten vztah ani tak dlouho nevydrží 😂😂😂 A lidi nejsou moc ochotní na tom vztahu makat, učit se trpělivosti a hlavně i odpuštění a porozumění v různých věcech. Já se ve vztahu naučila odpustit i takové věci, které jsem si myslela, že nikdy neodpustím. Ono dneska je to jednoduchý, jeden vztah jde špatně, no tak za chvíli si můžete napsat s někým jiným a je to hned. Ty sociální sítě to fakt hodně ulehčují. Lidi jsou pak ve větším pokušení, vzniká tak spousta nevěr. Všechno je takové zrychlené, lidi se do všeho hrnou až moc rychle, dle mého i kolikrát do svatby nebo do dětí, aniž by si spolu ten život opravdu vyzkoušeli a v hodně případech to pak dopadá blbě. V okolí mám takových případů víc, než dost. I spousta známých nebo kamarádů nám říká, že by chtěli taky takový vztah, jenže oni taky vidí jenom to růžové a už si neuvědomují, že tam, kde to spousta lidí v tom vztahu vzdá a radši se vydají lehčí cestou, tak tam my jsme to překonali a že to nebylo lehký. A právě za doby babi a dědy a ještě dřív si i myslím, že tím, jak nebyly časté ty rozvody, nebyly ani sociální sítě a takové možnosti se rychle seznámit. Nebylo ani běžné, aby spolu, jak je tomu v dnešní době, tak mladí lidé začali hned intimně něco mít. A proto ti lidé byli právě nuceni v tom vztahu setrvat a ty problémy řešit, ne od nich utíkat. Jinak můj muž to, jak o něm smýšlím ví 🙂 my si hezké věci říkáme pořád a i po 7 letech vztahu to máme jako čerstvě zamilovaný pár puberťáků 🙂 A reálné to je mít takový krásný vztah, může to potkat každého. Jen si to musí ti dva vybudovat kámen po kameni. O to to je pak cenější a má to pevné základy, které jen tak něco/někdo nezbortí!!! 🙂 No to jsem se zase rozepsala na téma vztahy 😂😂😂 už bych taky mohla končit, už tak to bude kilometrový komentář.
Ještě k tématu Billouš a svaly bych dodala, že v době kdy alespoň trochu hýbal tou svojí seschlou prdelí, tak vypadal dobře. To, co měl byly jenom lehké kontury, takové svaly maj holky, co se mého pohledu týče 😂😂😂 ale já už na to taky koukám jinak. Tím, že mám doma kulturistu a tím, že sama cvičím, tak to vnímám jinak. Pro lidi, co necvičí vůbec, tak maj pindy, že to už je extrém a že ženská má vypadat jako ženská a ne chlap. Podle některých jedinců asi smí být ověšená jenom špeky nebo být naopak úplně vyschlá, jak větev a nesmí mít ani gram svalu 😂😂😂 a přitom jako ve finále právě takoví, co nejvíc pindaj by si takovou postavu přáli, ale nejsou ochotní pro to hnout prstem a omlouvají si svoje obžérství srajdama. A přesně jak píšeš Démonko, byl je takovej ten hubenej tlustej. Vše co na sobě má jsou jenom tuky, ale tlustej není. Kdyby měl trošku tvarované paže, nějaké břišáky místo toho obrácenýho lavoru a hruď by mohl mít taky trochu tvarovanější. Nemusel by mít hned kozy, že by tím vystřelil někomu zrak. Trochu potrénovat lýtka a stehna. Oni stejně nemaj genetiku na to, aby byli nějak extra osvalení. Jsou to typičtí ektomorfové, tedy hubení a dlouzí a špatně se jim přibíraj jak svaly, tak tuk. To si taky spousta lidí představuje, že si trochu zacvičí a hned mu narostou svaly jak Pepkovi námořníkovi po požití špenátu 😂😂😂 To by bylo krásný, kdyby to takhle fungovalo, ale bohužel. Takže jako kdyby byl trochu tvarovaný, tak by mu to neuškodilo. Je pravda, že on není typ na to, aby byl nějaké narvané monstrum, ale s jeho genetikou by ani nikdy být nemohl.
S jeho vybavením jsi mě pobavila, rej černý humor 😂 ale přeci jenom jsou dvojčata, takže Tom na tom taky nebude až tak výrazně lépe. Ale pamatuju si, že v jednom rozhovoru Bill dokonce říkal, že Tom je lepší milenec, než on, že je lepší v těchhle věcech. Nevím, kde k tomu mohl asi tak přijít, že? 😂😂😂
[12]: Dovolím si Tě maličko opravit, Karin, Ďábel není žádný překlad, tohle je originál 😊. V současné době jediný na trhu mezi překlady od Zuzu. Já tu vážně nejsem dlouho, proto se musím ptát – bylo to tady takové vždy? Ha je tu vůbec ještě někdo, kdo pamatuje časy největší slávy? Uklidňuju se tím, že kvantita nemůže vynahradit kvalitu 😎!
[14]: Ugh… tak teda pod pojmem “mít svaly” si představuju něco docela jiného, nicméně … WOW tady mu to fakt slušelo 😍. Zvýrazněné linie, zpevněná hmota – yo tak k tomu by se mohl vrátit, kdyby chtěl 😁! Děkuju za foto Zuzi 🙌. Co ho to popadlo tak najednou? Chtěl se zalíbit Alexovi 😉?
Pravdu máte obě v tom, že Bill by vypadal divně být ve formě nabušeného mastodonta. Přijdou mi komické ty photoshopácké koláže, kdy jeho obličejík vrazí na tělo Arnieho nebo Jean Clauda apod., to fakt nesedí 🙈. A vlastně je to i spravedlivé, nikdo nemůže mít všechno, to už by hraničilo s dokonalostí 😂😂😂. Ne nadarmo tam, kde Bůh nadělil, jinde zas ubral 😀. Rovnováha musí být, tak je to v pořádku haha 😅!
[15]: Čili Ďábel je doposud zatím Tvá jediná zveřejněná dvou sériovka zde. A existuje reálná šance, nebo konkrétnější plán, že zveřejníš něco dalšího a my tak dostaneme příležitost číst Tvou tvorbu dál? Doufám, že Ti nevypaluju rybník, možná jsi to chtěla zveřejnit u epilogu k Back to hell 😗… I když, Ty když chceš, tak umíš být tajemná jak hrad v Karpatech, takže se nebojím, že bys prozradila něco, co bys nechtěla, jsi neoblomná a tvrdohlavá jak mezek (jako já) 😈😈😈!!!
Jasně, v čem člověk vyrůstá a žije ho chtě nechtě – někdy bohužel, jindy bohudík – ovlivňuje, další věc je určitá genetická výbava, kterou do vínku dostáváme, ať už si ji uvědomujeme, nebo ne. Ale přesto je jen na nás, jestli si tím necháme rozhodit sandál a rezignujeme, nebo si z toho vezmeme ponaučení a řekneme si “takhle tedy ne, já budu jiný”. Obráceně je to stejné, ani ten nejlepší vzor a příklad nás nemůže nasměrovat stejným, správným směrem, když mi sami nebudeme chtít a nic pro to neuděláme.
Ohledně toho, co píšeš o vztazích, nemohu než souhlasit. Vyjádřila jsi to přesně a obsáhle, že ani JÁ, jeden z nejukecanějších lidí na planetě schopný diskutovat hodiny a hodiny o velikosti brouka, nemám co dodat, což je pro mě skutečně neobvyklé – jen přikyvovat hlavou a myslet si “ta holka mi mluví z duše, nezbývá, co doplnit” 🤓!
Snad jen taková jedna má skromná myšlenka – a je to hodně o slovíčkaření, na které já jsem snad až bláznivě citlivá… Podle mě na začátku vztahu nejde o lásku – já to nazývám zamilovaností, poblázněností, splašením hormonů atd. ale ta pravá, skutečná láska s velkým L se z toho citu teprve zrodí (a nebo taky ne 😁) a to postupem času a vzájemným soužitím. Tím, jak se ti dva poznávají hlouběji ať už v těch fajn situacích, tak ale právě stejně tak v těch životních sračkách, jsou tam jeden pro druhého, musí si spolu nejprve odžít kus života a teprve až skrz to se dostat do úplně jiné dimenze společného vztahu (pokud to tedy zvládnou, někdo to raději vzdá, nebo si najednou uvědomí, že když vyprchala ta prvotní chemie, tak ten druhý člověk není tím, za koho ho měli a nebo se prostě jen vyvinul jiným směrem, než očekávali) a až v tu chvili přichází “TA” LÁSKA.
Byla by zhoubná myšlenka myslet si, že Ti jen tak sám od sebe vpadne do života dokonalý člověk, který Ti mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny problémy a ještě bude ideálním protějškem k Tvému já. Nic není zadarmo, musíš tomu jít na proti, nehledat spásu v tom upnout se k němu, kdo ty změny udělá za Tebe, všichni máme své chyby, na každém vztahu je třeba pracovat, dělat se vzájemně lepšími, být rovnocennými partnery, komunikovat, umět si vyjadřovat city, být tolerantní, důvěra, poučení & odpuštění … to všechno zní jako otřepané fráze, jenže nejhorší na tom je, že jsou pravdivé a člověk si to kolikrát připustí, až když je pozdě. Známe je všichni, statečně je recitujeme přátelům, ale jak jde o nás samotné, jako bychom trpěli amnézií a nebo nedostatkem víry v jejich pravdivost. No, jak vidíš, tak ani tu jednu myšlenku nedokážu vyjádřit stručně. Asi se tu budeme předhánět v tom, kdo má delší komentář 😂😂😂!!!
Ad. sociální sítě – v nich vidím největší zlo v tom, že díky nim za pár let snad dočista vymizí mezilidský reálný kontakt, takzvaně face to face, nebo chceš-li z oka do oka 😅. No možná jen ještě díky právě tomu sexu onen nevirtuální styk přetrvá 😆. Na jednu stranu je pravda, že lidi jsou si díky nim (SS) blíž, ale na druhou?… vždyť zejména ta mladší generace nebude bez klávesnice umět za chvíli už ani říct, co má na srdci – a jasně, “papír” – respektive motinor, snese vše, ale v reálu už pak nejsou takoví hrdinové. Vždyť je to trapné, dneska jdeš do hospody na vínko a omladina tam sedí u stolu, každý v ruce telefon a místo, aby se normálně bavili, si textujou 🙈🙊🙉. A další zvrácenost – dnes jsem byl v posilovně a neudělal jsem si selfie, sakra, celý trénink je k ničemu – 😅😅😅 to už ani nevím, jestli se smát, nebo rovnou brečet! Jako já jsem taky slušný bloger, ale asi přeci jen jsem ta starší generace, která si onu akci chce užít a i když si jí třeba zaznamenám kvůli vzpomínce, klidně ji zveřejním až za den, ha klidně i týden 😎. No ale to jsme odbočily někam docela jinam 😇.
No já Ti nevím, čím déle o tom tak přemýšlím, začínám být víc a víc nakloněna té myšlence, že dvojčata spolu vážně něco měla 😳! Bill mluvící o tom, jaký je Tom milenec (mmch nedohledala bys někde link na ten rozhovor??). Tom mluvící o malém penisu svého bratra, což nám Bill na fotce potvrdil jako holý fakt. Ehm 😝😝😝!!! A jako jasně, jsou dvojčata, ale kdo ví, jak to bude s Tomovým mezinožím, protože musíš uznat, že anatomicky jsou hodně divná dvojčata, na to, že jsou jednovaječná. Bill je o několik cm vyšší, Tom byl vždy statnější, maskulovitější, takový širší a snědší. Všechny nemoci a alergie chytil Bill, Tom je považován za toho zdravějšího z nich. Můžou je mít rozdílné, ne že ne 😉😁😄… hahaha teď se mi zjevil v hlavě obrázek Křemílka a Vochomůrky 😅😅😅 ta tenká žoužalka Billouš a tlustý váleček Toman? No asi mám dost, už mi hrabe takhle při pátku – sorry všem, nechci nikoho pohoršovat 🙂.
[18]: …”mY sami nebudeme”… yooo měla bych si to po sobě aspoň přečíst, než to odešlu 😂😂😂