From the inside out 7. (2/2)

V ložnici se přesunuli od líbání k povídání, stále pohodlně uvelebení blízko sebe, ale rozptylující tu touhu uvnitř obou právě mluvením. Tomovi vždycky přišlo tohle jako ta nejvíce sexy část fáze poznávání: mazlení, dotýkání, ani tam nemuselo být líbání, jen si prostě pustit pusu na špacír o čemkoliv, co bylo třeba.

„Miluju tvoje vlasy,“ pronesl Tom a prsty jimi projel, rozpletl přitom několik zapletených pramenů.

„Nechávám si je narůst,“ odpověděl Bill mátožně, oči měl napůl přivřené rozkoší, jak Tom pokračoval v hlazení. „Už asi od dvanácti… máma mi je přibližně každých šest měsíců zastřihne, aby byly zdravé.“

„Jsou nádherné,“ řekl Tom téměř závistivě. On sám si nechával růst dredy od deseti let, ale Bill měl velmi hezký, tmavý závoj vlasů, které dobře vypadaly a zřejmě se o ně snadno pečovalo. Tom nad svými dredy příliš nepřemýšlel, byl to jednoduchý způsob, jak si udržet vlasy z cesty, a přitom se jimi příliš nezabývat, a přesto stále vypadaly dobře. Dokonce i když je po většinu času měl svázané, ve škole, v práci, i při učení.

„V naší rodině mají všichni dlouhé vlasy,“ odpověděl Bill. „Dokonce i můj táta má malý culík… máma ho taky stříhá. I když Ricky, můj malý bráška, prosí, aby se mohl nechat ostříhat nakrátko.“

„Nejmladší?“ Na Billovo přikývnutí se Tom usmál. „Nejspíš se snaží odpoutat.“

Bill se zasmál. „Jen vystrkuje růžky.“

Ještě chvíli jen tak leželi. Tom skončil s Billovými vlasy a sjel rukou dolů po jeho boku, ne chlácholivě nebo škádlivě, jen se jej prostě chtěl dotýkat.

„Víš,“ řekl Bill s obavami někoho, kdo načal citlivé téma. „Jackovi jsi něco řekl a já si nejsem úplně jistý, co si o tom myslet.“

„Huh?“ Tom se začal zvedat na loket a v duchu procházel svou paměť. Něco špatného… řekl něco, co na něj vrhlo špatné světlo? No, Jack řekl něco o holkách, ale to nebyla jeho chyba – kromě skutečnosti, že měl nějakou tu reputaci, to tak trochu byla jeho vina. Ale o tom už Bill věděl. „Co jsem řekl?“

„Přítel,“ řekl Bill vážně.

„Oh. Aha,“ řekl Tom a s úlevou klesl zpátky na postel. „Na chvíli už jsem se začínal bát.“

Bill po něm pokukoval, a i když se tvářil klidně, Tom mohl vidět ty obavy skrývající se pod povrchem. „Nechci do toho šťourat, ale pokud jsi to myslel jako nadsázku…“

„Ach,“ Tom potřásl hlavou. Rty se mu zkroutily do polovičního úsměvu. „Proč mi nejdřív nedáš nějakou zkušební dobu? Za týden mě možná už ani nebudeš mít rád.“

Bill se na něj zazubil, pak se přisunul blíž a narazili do sebe nosy, než ho s entuziasmem políbil. Když se odtáhl, jeho výraz byl zamyšlený a Tom chtěl setřít tu vrásku mezi jeho obočím prstem. Nebo ústy. „Kolik je hodin?“ Zeptal se Bill, pak se nadzvedl a podíval se Tomovi přes rameno. „Ach, zatraceně…“

Tom ho popadl za zápěstí, jakmile začal vstávat. „Počkej, nemůžeš zůstat?“

„No…“ Bill se přesunul do sedu a odhrnul si vlasy. „Mí rodiče… já pořád žiju doma, víš. Budou mě očekávat u večeře, nebo alespoň budou čekat, že jim zavolám.“

„Tak jim zavolej,“ navrhl Tom a věnoval mu svůj nejvíce okouzlující pohled. „Já ještě nechci, abys odešel.“

Bill po něm vrhnul pohledem, který by se dal považovat za uličnický. „Dokonce i když nemůžeme zajít tak daleko, jak bys možná chtěl?“

„Hej,“ řekl Tom, nyní byl vážný. „Při těchto omezeních je jen daleko víc motivující být kreativní.“ Usmál se a přejel palcem přes Billovo zápěstí.

Bill na něj chvíli shlížel, tvář měl nečitelnou. Zrovna když už si Tom myslel, že zašel příliš daleko, tmavovlasý mladík mu věnoval potěšený úsměv. „Jsi až moc dobrý na to, abys byl skutečný.“

„Nebudeš to říkat, až mě budeš znát déle.“

„Ach, ale já už tě znám déle, než jsem si myslel.“ Bill si objal svá kolena a naklonil hlavu na stranu.

„Zůstaň,“ naléhal Tom tiše, ale vážně.

Bill našpulil rty. „Na chvilku,“ souhlasil. Naklonil hlavu na druhou stranu. „Příteli.“

Vypadalo to, že to říká jen proto, aby vyzkoušel, jak to zní, ale Tom se na něj zazubil a znovu Billa pohladil po zápěstí. Cítil se majetnicky, ohromeně. Nadšeně. Po celou tu dobu přehlížel potenciál něčeho báječného.

„Líbí se mi to,“ rozhodl se Bill nakonec.

V Tomově pokoji nebyla telefonní přípojka, takže se nakonec odpoutali jak jeden od druhého, tak i od postele. Tom si tenhle pocit pamatoval, opojný spěch pohybující se skrz sen, a následně smysly soustředěné na bolestnou skutečnost. Nechtěl, aby Bill odešel, ve skutečnosti chtěl, aby zůstal co nejdéle. Chtěl zůstat celou noc vzhůru a jen si povídat a sledovat Billa spícího vedle něj. Chtěl se jej dotýkat, líbat jej, zachumlat si jej do podpaží a držet jej tam.

Tom se takhle intenzivně cítil v životě jen dvakrát, a v tomto případě jej to omračovalo. Dokonce ještě dnes brzy ráno si nemyslel, že by pro něj Bill znamenal cokoliv víc než jen momentální záblesk zájmu. Ale nyní chtít Billa takhle moc, se zdálo být jen správné.

„Dawntreader,“ zamumlal k němu Tom, zatímco se vynořili z pokoje, a usmál se, když Bill vedle něj ztuhnul a tázavě se na něj podíval. „Nemůžu uvěřit, že mě to dřív ani nenapadlo.“

„Oba dva jsme byli dost záhadní,“ odpověděl Bill. Naklonil hlavu a pokračoval, „Koneckonců, přece jen jsme si nejdříve mysleli, že ten druhý je lesba.“

Tom si nemohl pomoct a rozesmál se.

Vešli do společně sdílených prostor bytu a Tom se zamračil, jakmile uviděl Jacka ve studijní části zapisujícího cosi do Alecova počítače. Byl to Jackův nápad, když se nastěhovali, aby nechávali počítače ve studijním prostoru… přirozeně, protože on sám žádný neměl. Polovinu času si stejně vyhledával porno, proto si Tom svůj laptop nechával ve svém pokoji, když ho zrovna nepoužíval.

Zatáhl Billa za ruku do kuchyně, kde stála vidlice bezdrátového telefonu.

Brandon a Lisa tam stáli a čekali. Bran měl překřížené paže a zamračenou tvář, Lisa se opírala o pult a usrkávala perlivou vodu. Kousla se do rtu, když ho uviděla.

Brandonův pohled cestoval dolů po Tomově paži, aby si prohlédl jeho aktuálně připojenou osobu. Čelist mu poklesla. „Uh…“

Lisa skákala pohledem mezi Tomem a Billem, pak trhla hlavou směrem ke studijní části.

„Ala, už to chápu,“ řekl Tom, jakmile vstřebal to napjaté ticho. „BlbJack už zase udeřil, co?“

Brandon se mračil. „V podstatě, ale tentokrát se to zdá být pravda.“ Vyzývavě se setkal s Tomovým pohledem.

Tom odpověděl tím, že si k sobě Billa přitáhl blíž, takže oba stáli na okraji kuchyně. Periferním viděním si všiml Billova nervózního pohledu. Chtěl zavrčet, bylo by lepší, kdyby se s tímhle mohl vyrovnávat jeden na jednoho, nebo spíš jeden na dva, ale neštěstí už bylo dokonáno.

„Tohle je Bill Trümper,“ řekl a pozvedl přitom bradu. Myslel si, že své přátele dostatečně dobře zná, ale Jackova dřívější reakce jej nutila stavět se do obranné pozice. „Zrovna dneska jsme spolu začali chodit, takže mi odpusťte, jestli jsem ještě nerozeslal ohlášky. Bille, tohle je můj spolubydlící Brandon Chen a jeho holka Lisa Reilly. Už jsem ti o nich říkal.“

„Rád vás poznávám,“ zamumlal Bill polohlasně.

„Kluk, jo?“ Řekl Brandon, střelil pohledem po Billovi, než se očima vrátil zpátky k Tomovi.

„Hele, nikdy dřív na to nepřišla řeč,“ odpověděl Tom klidně. „Až teď, protože je tady někdo, o koho mám zájem.“ Zaváhal, než dodal: „Na konci střední školy jsem si prožil docela těžký rozchod, takže jsem tady nepobíhal kolem a všem to neříkal. Jsem bisexuál.“

„Ne, tys tady jen pobíhal kolem s každou holkou z nejbližšího okolí,“ pronesl Brandon a otočil se. „Nemůžu tomu uvěřit. Nikdy jsi nic neřekl, člověče, ani jedinou zatracenou věc!“

Billova ruka sebou v Tomově sevření škubla. „Možná bych měl jít,“ promluvil, hlas měl pevný, což bylo v rozporu s jeho napětím.

„Ani náhodou,“ odpověděl Tom a chytil jeho ruku pevněji. Zazíral na Brandona. „Tenhle kluk je jen někdo, komu platím, aby předstíral, že je můj nejlepší kámoš, a přitom v tom ani neodvádí moc dobrou práci.“

Tím si od Brandona vysloužil překvapený smích. „Nemůžu tomu uvěřit,“ zopakoval a otočil se k nim zpátky s překříženýma rukama. Lisa do něj šťouchla loktem. Nyní skákal pohledem mezi Billem i Tomem a jeho napjatý výraz ustoupil překvapení. „Ach… zatraceně, je mi jedno, jestli randíš s jiným klukem, nemám s tebou žádný problém, Bille. Ale ty… na tebe budu nejspíš minimálně deset minut naštvaný, žes neměl potřebu mi to říct dřív.“ Namířil prstem na Toma.

Tom se usmíval. „Deset minut… Myslím, že to dokážu přežít.“ Stiskl Billovu ruku. Vidíš? chtěl říct, znám své opravdové přátele. Můžu jim věřit.

„Musím si zavolat,“ připomněl mu Bill a zvedl jejich spojené ruce, aby se podíval na hodinky. „Máma obvykle v sobotu připravuje večeři dřív.“

Tom Billovu ruku pustil, překřížil si paže na hrudi a shlížel na Brandonovu méně než hrůzu nahánějící tvář. „No?“ Vyzval ho. „Nějaké otázky?“

„Spousta,“ odvětil Brandon suše. „Ani nevím, v jakém pořadí se na ně ptát.“

„Když už mluvíme o večeři,“ vložila se do toho Lisa. „Nějakou bych si dala.“ Zatahala za Brandonovu paži. „No tak, ty víš, že s prázdným žaludkem se chováš jako blbec.“

„Podle tebe se chovám jako blbec pořád.“

Tom vyprskl.

Brandon se na něj varovně podíval. „Smažená zelenina? Mám toho dost pro čtyři, pokud to nadstavíme rýží.“ Otevřel mrazák, aby se o tom ujistil.

„Klidně,“ pokrčil Tom rameny.

„Ještě, že jsi koupil dost hovězího, abys tím nakrmil celou hladovou čínskou rodinu,“ popíchla ho Lisa.

Bill položil telefon a opřel se o pult, zatímco si odhrnul vlasy z obličeje. Tom jej na okamžik obdivoval a sjel jej celého pochvalným pohledem, se kterým musel souhlasit každý, kdo zachytil jeho pohled. Husté černé vlasy mu sahaly až pod lopatky… dřív si toho Tom opravdu nevšiml, protože v práci je měl neustále svázané nebo zapletené. Tvář měl oválnou, téměř delikátní, až na pevnou linii jeho brady a širokého čela. Pod prohnutým půlměsícovým obočím, za které by každá dívka vraždila, měl oči v barvě sladkého karamelu a nad nimi dlouhé řasy.

Promlouval do telefonu a skončil tak rychle, že si to Tom jen sotva uvědomil.

Tom znovu uvažoval nad tím, proč si Billa nikdy nevšiml. Částečně v tom hrál roli faktor, že byli kolegové, stejně tak jako Billovy tendence splynout s pozadím. Zbytek bylo jeho odhodlání nahánět holky.

Kdyby se nikdy nesetkal online s Dawntreaderem, tak by o tohle všechno nejspíš zcela přišel.

Přešel kuchyň, aby se zapřel boky o linku vedle Billa. „Takže čínská míchaná zelenina?“

„No, já jsem Číňan a dělám tu míchanou zeleninu, takže ano,“ souhlasil Brandon.

„Blablabla,“ pověděla mu Lisa a plácla jej po zadku. „Běž dělat večeři, ano?“

Ze studijní části bytu se ozval nevěřícný hlas. „To je všechno? Tohle je všechno, co mu řeknete? ´Bůů, tys nám předtím neřekl, že jsem gay, ale jinak je to okay?´“ Prudké kovové vrzání Tomovi napovědělo, že se Jack točí na počítačovém křesle a rozhoupává jej ze strany na stranu – další jeho otravný zvyk.

Tom věnoval Brandonovi vypovídající pohled, jako by mu říkal: „Kde jsi toho kluka našel? V jeskyni?„

Brandon pokrčil rameny. „Jacku,“ řekl a zvýšil hlas, „drž, kurva, hubu.“

„Ne, vážně.“ Jack se objevil na druhé straně baru a zíral na ně. Jeho oči se nakonec usadily na Tomovi. „Já to nechápu. Buď jsi gay, nebo ne. Nic z téhle poloviční sračky, totiž, co máš za problém?“

„Já myslím, že ty jsi tady ten, kdo má problém, Jacku,“ řekl Tom, nutil se k tomu, aby navenek vystupoval klidně, ačkoliv to tak uvnitř opravdu necítil. „Jasně, pro tebe je sex osekaný a vysušený, jsi heterák jako vyšitý.“

Jack si to v hlavě urovnával. „No… jo…“

„To nebyl tak úplně kompliment,“ pověděl mu Tom, hlas mu ztvrdl. Otočil se, aby Jacka popíchnul, a zároveň omotal paži kolem Billova pasu. „Pro některé lidi je to, co je přitahuje, daleko různorodější.“

Jack se na něj zamračil. „Já to nechápu.“

„Ach, běž pryč!“ Křikla Lisa podrážděně. „Proboha, Jacku, ty to nepochopíš, ani když ti to někdo vysvětlí. Pokud tomu nerozumíš, tak tomu nerozumíš. Rozhodně ani náhodou nejsi to, co by kdokoliv nazval svobodomyslný.“

„Ne, počkej,“ řekl Brandon káravým tónem, zatímco procházel mezi ledničkou a spíží a chystal si věci na přípravu večeře. „Máme upřímnou šanci našeho ubohého pomýleného spolubydlícího něco naučit.“

„Uh-huh.“ Jack se na něj podíval, jako by se snad zbláznil.

„Přemýšlej nad tím takhle, Jacku,“ řekl Brandon, roztrhnul přitom fólii na polystyrenové misce s masem. „Řekněme, že jsi celý život na blondýny s velkýma kozama.“

„No jo,“ řekl Jack a zuřivě přikyvoval. „To rozhodně jsem.“

Lisa si povzdechla.

„Pak řekněme, jednoho dne, kolem tebe projde ta nejnádhernější Japonka, jakou jsi kdy viděl, v roztomilé malé japonské školní uniformě,“ pokračoval Brandon.

Lisa jej praštila do paže.

Brandon bez vyrušení pokračoval. „Odmítneš ji jen proto, že jsi vždycky byl na blondýnky?“

„Kčertu, ne!“ Řekl Jack horlivě.

„Tak. Vidíš, to bylo jednoduché,“ pronesl Brandon. „Jen si Billa představ jako tu žhavou asijskou holku.“

Bill suše pronesl, „Jsem polichocen… myslím…“

„Ha. Roztomilá analogie,“ řekl Jack, ale stále se tvářil skepticky. „Takhle si se mnou nezahrávej, on není žádná sexy Asiatka.“

„Možná ne,“ souhlasil Tom se lstivým pohledem namířeným na Billa. „Ale dokážeš se na něj upřímně podívat a říct, že není krásný?“ Natáhl ruku a zastrčil pramen vlasů Billovi za ucho, čímž přitáhl pozornost k jeho obličeji.

Zaveden přímo do pasti, se Jack podíval. Skutečně se zdál být na moment zamyšlený, než se vzpamatoval. „Jen proto, že vypadá skoro jako holka, to ještě neznamená, že je krásný,“ odsekl, pak si zřejmě uvědomil, jak směšně to znělo, odfrkl si a odpochodoval. „Jděte do prdele.“

Někde v dálce práskly dveře.

„Díky bohu,“ pronesla Lisa. „Kdyby zůstal a ptal se na další otázky, možná by i chtěl, abychom ho taky nakrmili.“

autor: fyredancer