autor: elvisfan
O další dva roky později
Bill nervózně kroutil zlatým kroužkem na svém prstu, byl si absolutně jistý, že na něco zapomněli, nebo že se něco v poslední minutě pokazí. Jedním nehtem zamířil mezi zuby, když mu jeho ruku přikryla jiná a pevně sevřela. Vzhlédl k vědoucím hnědým očím svého manžela.
„Jestli si zničíš manikúru, nikdy si to neodpustíš.“
„Tome, jak můžeš být tak klidný?“ Bill se musel hodně snažit, aby v zaplněné čekárně udržel svůj hlas tichý. „Co když změní názor?“
„Už podepsala všechny papíry a vzdala se svých práv,“ připomněl mu Tom už asi potřetí. „A my už jsme podepsali všechny papíry, díky kterým bude on…“
„Ona,“ prohodil Bill.
„To ještě nevíme.“ Tom se usmál a políbil hřbet Billovy ruky. „Ale on nebo ona půjde s námi domů.“
Bill se nervózně kousal do spodního rtu. „Víš jistě, že jsme na nic nezapomněli?“
„Dětský pokoj je připravený už měsíc.“ Tom propletl jejich prsty a díval se na oba zlaté kroužky vedle sebe. „A když budeme potřebovat něco dalšího, tak si to pořídíme.“
Bill přikývl, necítil se tím být až tak ujištěný. Ve dveřích se objevila sestřička a jemu pokleslo srdce, když byl oznámen novorozenec jiné rodiny. Vyčerpaně se opřel hlavou o pevnou hruď, když si jej Tom přitáhl do náruče.
„Už je to deset hodin, Tome.“
„Miminka přicházejí na svět, až když jsou připravená.“ Tom Billa políbil na vrcholek hlavy. „Říkali, že to postupuje, jen to prostě chvilku trvá.“
Bill si povzdechl. „Kde jsou všichni?“
Tom rychle zkontroloval čas. „Gordon s Caroline už nejspíš dorazili na nádraží,“ odpověděl. „A Georg mi napíše hned, jakmile jeho letadlo přistane.“
Bill zvedl hlavu a obdržel polibek na čelo. „A co Andy a Natálie?“
„To samé, jako Georg,“ pověděl mu Tom. „Budou tady, liebling.“
„Už si okousal všechny nehty?“
Tom se zazubil, vzal si od Gustava nabízený kelímek s kávou a podal ho Billovi, než si vzal druhý kelímek pro sebe.
„Zatím se mi podařilo zabránit jakékoliv katastrofě,“ odpověděl Tom.
„Nějaké zprávy?“ Zeptal se Gustav, zatímco popíjel vlastní kávu.
„Nic.“ Bill zavrtěl hlavou, zatímco bylo oznámeno další miminko. „Ale každé další miminko v New Yorku se narodila naprosto bez problému.“
„Řekli by nám, kdyby nastal nějaký problém,“ připomněl mu Tom. „V tomhle případě jsou žádné zprávy dobré zprávy.“
„Běž si zakouřit,“ navrhl mu Gustav. „Neopustil jsi tuhle místnost celé hodiny. Můžu ti napsat, jakmile…“
„Nemůžu nikam jít, Gustave.“ Bill se vrátil k pohrávání si s prstenem. „Ne, dokud ho neuvidím…“
Tom se zasmál. „Nebo ji.“
„Bille!“
Bill se otočil na patě při zvuku svého jména a Tom měl jen sotva čas popadnout jeho kávu, než Caleb vběhl přímo do náruče svého velkého bratra.
„Ty jsi tak velký!“ Konečně se Billovi podařilo se usmát a vypadat aspoň trošku uvolněně, když zvedl malého, hnědovlasého chlapce. „Viděl jsem tě před dvěma týdny a ani náhodou jsi nebyl takhle veliký.“
Caleb se zahihňal a omotal ruce kolem svého bratra, kterého zbožňoval. „Mimi?“
„Ještě žádné mimi.“ Bill volnou rukou objal Gordona a Caroline. „Začínám být hodně dobrý v čekání.“
„Ne, nezačíná,“ odfrkl si Tom a v kapse mu zavibroval telefon. Podíval se na novou zprávu a usmál se. „Georg je tady.“
„Jeho ženě nevadí, že od ní odjel tak blízko jejího termínu?“ Zeptala se Caroline.
„Pořád má ještě další dva týdny,“ odpověděl Tom. „A je to tradice, že je král přítomný u každého narození prince nebo princezny.“
Bill se ušklíbl, když podal Caleba jeho matce. „Dokonce i adoptovaných?“ Zeptal se a vzal si zpátky svou kávu.
Tom pokrčil rameny. „Pořád je to rodina.“
Uběhlo dalších třicet minut, než Georg dorazil do nemocnice, a hodinu poté i Andy s Natálií, přímo z jejich dovolené v Římě. Mezitím se narodila tři další miminka, a konečně, čtrnáct hodin po jejich příjezdu do nemocnice Bill s Tomem konečně dostali zprávy, na které čekali.
„Bill a Tom Trümperovi?“
Oba se otočili s rozšířenýma očima, zatímco se na ně sestřička usmívala od dveří čekárny.
„Je to holčička.“
***
Andy byl první, kdo vešel do soukromého pokoje, který si Bill s Tomem objednali, a vyprskl při pohledu na svého nejlepšího kamaráda a jeho manžela sedící bok po boku na posteli.
„Tak který z vás je maminka?“ Zahihňal se a ignoroval přitom Natáliin loket, který se mu zabodnul do boku.
„Chtěli jsme mít pohodlí.“ Bill na svého kamaráda zazíral. „A ztiš se trochu.“
Natálie se protlačila kolem Andyho a zastavila se u postele, kde shlížela na svou novou neteř spící v Billově náruči. Tom jemně hladil prstem několik špinavě blond kudrlinek na hlavě své dcery.
„Je nádherná!“ Zavrkala Natálie.
„Už jste se dohodli na jméně?“ Zeptal se Georg stojící v nohách postele.
„Konečně, ano,“ zazubil se Tom. „Zrovna před pár dny.“
„Rozhodli jsme se pro rodinná jména,“ dodal Bill.
„Kluk by byl Alexander Thomas William.“
„A jméno mé neteře?“ Zeptala se Natálie.
Bill svůj úsměv nasměroval na Gordona. „Simone,“ odpověděl. „Simone Louisa Caroline.“
KONEC
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Moc děkuju za překlad téhle povídky, zahřála u srdíčka!!!
Krásný konec.
Krásný konec.
Krásny koniec. Až mozno trochu gíčovitý, ale mne to nevadí. Mám také konce rada. Takže Andy nakoniec skončil s Natáliou. No pekne. Len Gustav akosi ostal sám. A Bill s Tomom majú bábo. Z Billa bude starostlivá maminka,
. Ďakujem za preklad ďalšej úžasnej poviedky.
Celou povídku jsem si moc užila, hlavně to, že se nedali jen dohromady, ale bylo tak ukázané jak žili potom, co se Tom vzdal koruny.
V prvom rade ďakujem za preklad :). Začiatok bol super, pacilo sa mi prostredie vysokej skoly a zivot na internate (pospominala som si na svoje vysokoskolske roky), netrufala som si tipnut ake bolo Tomove tajomstvo, ked vyslo na povrch, povedala som si ‚wau, dobry namet‘. Potom vsak pribeh zacal byt gycovity, velmi mi chybalo podrobnejšie vykreslenie charakteru postav, viac detailov ohladom vztahu Billa a Toma, posledné diely boli predvidatelne. Ešte raz ďakujem za Váš čas ženy – Zuzu za super preklad a Januli za betaread :).