autor: fyredancer
Sykot pěnícího mléka a hukot espreso baru dominoval rannímu ruchu Starbucks podložený hemžením lidí tvořících frontu a posunujících se ke konci baru, kde obdrželi svůj nápoj. Skrz to všechno se ozývalo pravidelné volání, ženský hlas přehlušující všechen hluk a oznamující nápoje: latté, mocha, velká frappucchina nebo nějaký další zakázkový jazykolam. Tom si prohlédl obchod kritickým okem: byl tam nepořádek, papírky povalující se na poloprázdných stolech, prázdné šálky a talíře odsunuté na okraje stolů čekající na loket, který by je shodil na podlahu. Mělo to všechny známky rušného rána. Za barem pracovala Sloane s dychtivým pohledem na srdcovité tváři a krátce zastřižené vlasy měla upevněné klipy.
Tom zavadil pohledem o Aarona za kasou mluvícího s dalším zákazníkem v řadě a zašklebil se. To nebylo něco, co by chtěl vidět jako první věc svého rána. V tom okamžiku se druhý vedoucí směny usmál, pověděl něco nepochybně okouzlujícího, a Tom zavrtěl hlavou a zamířil ke vchodu pro zaměstnance. Aaron uměl být skvělý k lidem, které neznal.
Tom se hbitě protáhl kolem Monicy, která balila zákazníkovi zákusky, a věnoval jí pozdrav, jenž mu neopětovala. Takže to bude tenhle druh rána.
V zázemí bylo horko jako v sauně; Tom prošel kolem vrčící myčky směrem k věšáku se zástěrami a nechal si batoh sklouznout z ramene. U zástěr stál Bill, jednu si přetahoval přes hlavu a vlasy už měl stažené do pevného francouzského copu, který končil na jeho temeni, a zbytek vlasů měl volně rozpuštěný mezi lopatkami.
„Dobré ráno,“ zamumlal Tom, nehlučně se k němu přiblížil a vklouzl mu rukama kolem pasu. Jeho prsty se otřely o umazané zbytky na přední části Billovy zástěry. „Ugh, mletá káva.“
Bill sebou v jeho náruči silně škubnul. „Aggh!“ Hlavou narazil do Tomovy čelisti.
Tom uviděl hvězdy. „Au… ach, au…“
Další věc, kterou spatřil, byl starostlivě vypadající Bill s rukama na jeho ramenech.
„Omlouvám se… k smrti jsi mě vyděsil, Tome, příště dělej nějaký hluk!“
„Budu si to pamatovat,“ řekl Tom suše a třel si bradu. „Až tě budu chtít zase někdy překvapit.“
Bill se na něj zazubil. „Alespoň je docela hezké vědět, že to nebyl sen.“
„Políbil bych tě, ale myslím, že se nejdřív musím vzpamatovat,“ pověděl mu Tom a pak přiložil ruce na Billovy boky. „Ach, k čertu s tím.“ Sklonil hlavu.
Bill to ráno chutnal ještě sladčeji, pomyslel si, než včera.
Někde vepředu Tom zaslechl otevírání a zavírání dveří a spěšně se odtáhl. „Měli bychom si odpíchnout,“ zamumlal.
„Jasně,“ souhlasil Bill.
„Jasně,“ souhlasil Bill.
Když zamířili dopředu a Tom si přitom nasazoval zástěru, uvědomil si, že navzdory otevíraným dveřím do zázemí nikdo nevešel. Museli jít jen pro více mléka, rozhodl se a mávl nad tím rukou.
Přistoupili k servírovacímu pultu a Aaron se k nim otočil od pokladny s uštvaným pohledem na zarostlé tváři. „Chviličku,“ pověděl svému zákazníkovi. Namířil prstem na Billa. „Ty na bar, Sloane potřebuje přestávku.“ Bill už mířil směrem k baru ještě dřív, než domluvil.
Tom držel svůj obličej bez výrazu, když se prst otočil jeho směrem. „Kaulitzi, vezmi si svou vlastní pokladu a dej si ji do spodního šuplíku. „Až se vrátíš, udělám si přestávku já.“
„Hned jsem zpátky,“ řekl klidně a potlačoval přitom nutkání k uštěpačné odpovědi. Neměl s tím problém, když byl obchod prázdný, ale když byli kolem zákazníci, nebylo tam žádné místo na něco takového. Právě teď nezáleželo na tom, jestli by se, v porovnání s Aaronem, s tou situací vypořádal jinak.
„Nemůžu uvěřit, že už neměl v šuplíku připravenou druhou pokladnu,“ zamumlal Tom a prošel dveřmi dozadu. Takhle by to udělal on.
„Měl,“ pípnul za ním vysoký hlas.
Tom se ohlédnul přes rameno na Sloane, zazubil se a udělal jí místo, jak se pohybovali přeplněnou zadní místností. „Dobré ránko, Sloane.“
„Bože, bylo naprosto mizerné,“ prohlásila, „hlavně proto, že pracovat s Aaronem je tak na hovno. Jak už jsem řekla, začal se dvěma šuplíky a tu spodní dal Monice.“
„On dal pokladnu Monice?“ Zeptal se Tom s pozvednutým obočím. Hvízdnul.
„Jo, myslím, že doufal v klidné a tiché ráno nebo tak něco.“
Zamířili do nejvzdálenější části ke kancelářím, Tom se zastavil u sejfu a přitáhl si k němu židli. Sloane ho doprovodila a opřela se o vysoký plechový regál plný rozbitých věcí.
„Takže když přišel velký ruch, tak to po Monice převzal-“ Tom přikývl, byl si vědom jejích problémů s přijímáním peněz a přepočítáváním drobných a nikdy ji na pokladnu nedával, „-a od té chvíle jsme se nezastavili, aby jí tu pokladnu přepočítal.“
„Chápu,“ řekl Tom s přikývnutím a vyťukal kombinaci sejfu. Rozhlédl se kolem pro jakoukoliv zbývající papírovou práci. Jediné, co spatřil a co stálo za zmínku, byla kopie knihy ´Jatka č. 5´ otevřená čelem dolů na stolním kalendáři. Tom se ušklíbl.
„Vůbec nevím, proč mu Danice dává otvírací směny,“ řekla Sloane znechuceně. „Je mizerný organizátor a není hrubý k zákazníkům, ale je hrubý k nám… a zákazníci to vidí.“
Tom se s povzdechem opřel. Bude trvat pět minut, než se sejf otevře díky jeho bezpečnostnímu časovači. Až zapípá, bude muset zadat druhou polovinu kódu. To bylo v pohodě, protože si pořád mohl poklábosit se Sloane.
„Posaď se,“ řekl a ukázal na skládací židle opřené o kovový regál plný pytlů s kávovými zrny.
„Ach, pokud ti to nevadí,“ řekla Sloane s rozpustilým úsměvem a natáhla se pro židli. Měl pocit, že spadl do nějakého druhu pasti.
„Promluvím s Danice,“ pověděl jí. „Aaron mívá obvykle zavírací směnu, takže myslím, že Danice jen zkoušela něco nového. Mohl jsem otevřít já, ale já dneska nemám celou směnu a hádám, že on ano, tak proto je vedoucím směny dneska on.“
Sloane přikývla a našpulila rty. Pak naklonila hlavu a oči se jí rozsvítily. „Takže…“
Na rtech se mu objevil slabý úsměv. Oni dva byli k sobě vždycky přátelští, ale Sloane byla blízká kamarádka Billa, alespoň co věděl. Byl si docela jistý, že ví, o co jí jde. „Takže…?“ zopakoval a protáhl tu slabiku.
„Jak to šlo včera, ty pitomče?“ Dožadovala se a napřáhla na něj ruku, která však nepřistála. Tvář jí svítila a jeho znovu udeřilo, jak opravdu krásná byla; rozhodně si toho všiml už dřív.
Proč ho nikdy nenapadlo randit se Sloane? Protože byla až moc milá, rozhodl se. Příliš půvabná. Poslední roky utápěl své trápení v řetězci lehko zapomenutých mladých žen. Až téměř odmítnutí Billa jej z toho trendu probudilo.
„Hmmm… včera…“ Pohupoval se na židli ze strany na stranu a koutkem oka ji sledoval, aby odhadnul její reakci. „A co se stalo včera?“
„Tome!“ Teď už mu přistála rána na koleno. „No tak, řekni mi to. Byla jsem na baru a viděla jen zadní stranu Billovy hlavy. Nedokážu říct, jestli je v sedmém nebi, nebo jestli potřebuje rameno, na kterém by se mohl vyplakat.“
„Okay, okay…“ Tom se k ní otočil čelem, zapřel si lokty o kolena a studoval své propletené prsty. „Co můžu říct? Sloane… tohle jsem necítil už hodně dlouho.“
Sloane poklesla čelist. „Jsi do něj blázen.“ Nevěřícně odfrkla, a pak se jí tvář roztáhla do širokého, šťastného úsměvu.
„Teď už jsem,“ řekl, a nechtěl říct nic dalšího.
Sloane se zabořila zády do židle a ohromeně se usmívala. „No, to je pro tebe jen dobře. Mám za tebe radost… a za Billa jsem nadšená!“ Naklonila se kupředu a doslova se přepůlila, když se opřela o kolena. „Teď jako jeho kamarádka jsem povinna tě varovat: jestli mu ublížíš…“
„Prosím tě,“ řekl Tom suše. „Jsme oba dospělí. Užíval jsem si kolem se spoustou holek, ale… zatraceně. Okay, co takhle: jsem v tom kvůli vztahu s Billem. Nic bych si s ním nezačal, kdybych si s ním chtěl jen pohrát a zlomit mu srdce.“ Když to řekl, uvědomil si, jak velká to byla pravda.
„To je fér.“ Sloane se napřímila a věnovala mu vážný pohled. „Doufám, že to myslíš vážně, Tome, nemyslím si, že by to unesl, kdyby sis s ním zahrával.“
„Já vím,“ řekl Tom jemně, a pomyslel přitom s náhlým vztekem na muže, staršího, ženatého, bez tváře, který chodil na Billovu farnost a trénoval fotbal. Bill se nikdy nenaučil, jak se srovnat se svou sexualitou způsobem, jak by ji dokázal vyjádřit. To, jak Bill neustále nosil sklopenou hlavu, a dokonce i to, jak sám sebe neviděl jako něco speciálního, dávalo Tomovi nyní větší smysl.
Zdálo se, že Sloane z jeho výrazu intuitivně vycítila vážnost a vyskočila, strhla ze sebe zástěru a zabalila ji do koule. „Jasně. To je všechno, co jsem chtěla vědět, Tome. A…“ zaváhala. „Hodně štěstí.“
„Díky,“ odpověděl Tom a vzhlédl od svých dlaní. Doufal, že ho nebude potřebovat. Nacházel se v poletující fázi, v líbánkové fázi, kde všechno bylo zářivé a krásné a přirozené. Všechno, na co v tuto chvíli myslel, bylo trávit s Billem tolik času, kolik jen bylo možné.
Sejf zapípal, bylo na čase vrátit se do práce.
V obchodě byl blázinec, když se tam Tom vrátil s pokladnou v ruce, a Aaron si s ním vyměnil spodní šuplík. Na chvíli Tom uvažoval, jestli už zase přidali do nabídky latté s vaječným likérem, tak moc tam bylo plno. Jakmile se však přihlásil, ponořil se do rytmu návalu. Měli frontu zákazníků vedoucí až ven z obchodu, a když se Sloane vrátila, Tom ji poslal na bar za Billem, aby mu pomohla.
První nával oběhl jako v mlze, téměř příjemné díky skutečnosti, že Bill si vybral práci na konci baru blízko u pokladny, a jejich oči se setkaly pokaždé, když mu Tom předal objednávku nápoje. Jakmile se fronta začala zmenšovat a Aaron se vrátil, výsledek ranního ruchu začal být zřejmý. V celém obchodě byl nepořádek.
Aaron namířil prstem na Monicu. „Ukliď podlahu, ano?“
Šestnáctiletá dívka pokrčila rameny a po cestě popadla odpadkový koš.
Chytrá holka, pomyslel si Tom. Všimla si té mdlé atmosféry. Promluvil: „Spočítal jsi ten spodní šuplík?“
Aaron na něj zazíral, a pak přesunul svůj zlý pohled na výstavku zákusků. „Samozřejmě, že ano, co myslíš, že mi trvalo tak dlouho?“ Odfrkl si.
Tom, který viděl tu kopii knihy´Jatka č. 5´, držel jazyk za zuby. Bla-bla-bla, pomyslel si Tom sarkasticky.
„Snažíš se mi říct, jak mám dělat svou práci, Kaulitzi?“ Pokračoval Aaron a agresivně přitom zahýbal rameny.
Za Tomem se ozvalo ostré nadechnutí, ale on se neodvažoval otočit. Zůstával v očním kontaktu s Aaronem a sevřel čelist. „Byla to obyčejná otázka,“ odpovědět klidně. „Ne výzva. Myslím, že všichni jsme dneska ráno viděli tu malou hvězdičku vedle tvého jména na rozvrhu.“ Hvězda označovala vedoucího směny.
Časovač na jedné z kávových uren zapípal, a druhý se rozezvonil hned vzápětí. Aaron přerušil oční kontakt jako první.
„Trümpere, vyměň to,“ řekl rázně. „Kaulitzi, až se Bakerová vrátí, řekni jí, aby odnesla všechno nádobí dozadu. Já jdu vyprázdnit dezinfikátor.“
„Fajn,“ řekl Tom do prázdna, jakmile se Aaron na patě otočil a opět vešel dozadu. Potřásl hlavou.
„Nikdy se takhle nenaparuje, když jsou kolem Danice nebo Michelle,“ řekla Sloane tiše, a Tom se otočil a viděl ji, jak se opírá o okraj stěny oddělující bar od pokladny. Bill se rozešel ke kávovým urnám, ale Tom mu zatarasil cestu.
„Já to zvládnu,“ pověděl Billovi s malým úsměvem.
„Ale Aaron řekl…“ protestoval Bill.
Tom pozvedl obočí. „Zpátky ke svému baru, lásko,“ řekl a rukou naznačil směr k espresso baru. „Myslím, že potřebuje tvou pozornost.“ Přístroj z nerezové oceli byl flekatý od rozlitého mléka, kávy a sirupu, a nejspíš potřeboval i vyčistit filtry a další věci.
Bill po něm blýskl stydlivým úsměvem a ustoupil.
„Sloane,“ začal Tom a rozhlédl se po obchodě.
„Ano, pane,“ řekla Sloane, vyskočila do pozoru a rozpustile zasalutovala. „Utřít stoly… Bůh ví, že Monicu to nenapadne.“
Od toho okamžiku uběhla následující hodina bez větších zádrhelů. Monica odnesla špinavé nádobí Aaronovi a vrátila se s čistým. Aaron strávil celou hodinu vzadu ´umýváním nádobí´ a pak se vrátil zpátky dopředu s novou nádobou frappucchinového mixu.
„Kaulitzi, běž si dát pauzu,“ řekl se zamračením a přesunul se k pokladně.
Bill promluvil. „Aarone, můžu si teď taky udělat přestávku?“
Aaron pohledem přejel celý obchod. Byl tam klid, jen několik stálých zákazníků se zdrželo po větším návalu. Neměli žádné nové zákazníky.
„Ne, nemůžeš.“
Tom otevřel pusu.
„Nechci od tebe nic slyšet, Kaulitzi,“ pronesl Aaron, ale svůj pohled měl nyní zaměřený na Billa. „Já jsem vedoucím směny, ne ty.“
Tom ustoupil, strhnul si zástěru a zmačkal ji do koule. Jakmile došel dozadu, znovu si prohlédl rozvrh a k jeho uspokojení měla brzy přijít Danice. „Samozřejmě, v tom okamžiku bude jeho chování ukázkové,“ řekl si sám pro sebe nahlas.
„Máš něco, co mi chceš říct?“
Tom se s leknutím otočil. Aaron stál mezi lednicí a sanitizérem, zíral na něj, a lehce se pohupoval na patách. Na tváři měl popudlivý výraz.
„Vlastně jo,“ řekl Tom a překřížil ruce. Opřel se o zeď a týdenní rozvrh se pod jeho ramenem pokrčil. „Jestli máš problém se mnou, Fosmarku, tak o tom mluv se mnou. Jestli o tom nemůžeš mluvit se mnou, mluv o tom s vedením. Ale nevylívej si to na zaměstnancích.“
Aaron pohyboval čelistí, jako by se snažil najít nějakou trhlinku, skrz kterou by mohl zaútočit. „To je fér,“ dostal ze sebe, pak zatnul zuby. „A když ty budeš pracovat se mnou, nepodrývej mou autoritu, když jsem vedoucím směny já a ne ty.“
Tom pomalu přikývl, držel své nervy na uzdě. Předpokládal, že mizerné schopnosti druhého muže při vedení směny byly tím, co u něj vyvolávalo paranoiu: když Tom něco opravil, neschopný si pomoct, stal se z toho útok. „Hlídej si při práci se zaměstnanci své nervy,“ řekl klidně, „včetně mě, když jsem tvůj podřízený. Jinak nebudu mít na výběr a zmíním se o tom vedení.“
„Já jsem ztratil nervy?“ Aaron mu věnoval malý, nepříjemný úsměv. „Kaulitzi, ještě jsi mě neviděl ztratit nervy. Já si budu držet své nervy, když ty si budeš hledět své práce a ne jakékoliv jiného hezkého rozptýlení, které ti zkříží cestu.“
Tom zavrtěl hlavou, srdce se mu nepravidelně rozbušilo nad tím kousavým prohlášením, které opakovalo Aaronova slova z předchozího dne. „Jak myslíš. Dělej, co si myslíš, že musíš dělat. Aarone, a já si půjdu svou cestou, pokud ty si půjdeš svou.“
Aaron se otočil na patě a vrátil se do obchodu, Toma za sebou zanechal uvažujícího:
Co Aaron věděl, nebo si myslel, že ví?
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Aaron je pěkný zmetek doufám že neudělá nějaký podraz na kluky.
Aaron je inak nepríjemný hajzlík. Niekto by sa mu mal postaviť. Skôr, než narobí zbytočné problémy. Tom sa do toho dostal veľmi rýchlo, keď uvážime, že pred tým si Billa skoro nevšimol. Ale dobre aj tak. Hlavne nech mu to vydrží. Ďakujem za preklad.
WTF Aaron 🖕🖕🖕!!! Vidím to na hromadnou vzpouru…