autor: fyredancer
Slunce svítilo do třídy širokými okny a Bill si rukou podpíral hlavu. Byl více než šťastný, že už má povinnou četbu za sebou, protože s každou vteřinou čím dál více bojoval se spánkem. Řádně odměněná ctnost je po splnění úkolů držela vzhůru až do jedné hodiny ráno.
Pokaždé, když se mu začaly zavírat oči, Bill přišel na to, že je zase jednoduše široce rozevře, kdykoliv jen začne myslet na svou matku a na celý předchozí večer. Její ostré, téměř nepřátelské otázky, její sevřené rty, způsob, jakým na konci večera zmizela. Bill věděl, že to příliš dobře nezvládala, ale říct, že její chování před hostem bylo nezdvořilé, by bylo obrovské podhodnocení. A přesto ona byla první, kdo s tou večeří a se setkáním s Tomem přišel.
Vzpomněl si na její poslední větu, na tu, která mu nyní bránila ve spánku. Proč jsi mu dovolil, aby odešel s tím klukem? Ale Tom nebyl ten problém.
Byl to Bill.
Proč jsi mi to neřekl?,
ptala se, proč jsi něco neřekl už dřív? A pravda, bylo to na něm, aby něco řekl, ale dokud se nedal dohromady s Tomem, neuvědomil si neodvratitelnost celé té situace. Nebyla to volba. Takový prostě byl. Tom byl tou volbou, která ho dovedla k přiznání této skutečnosti.Tom. Tajné poblouznění. Online kamarád. Přítel.
„Ještě někdo má něco, co by chtěl říct k Johnu Steinbeckovi?“ Zeptala se profesorka hlasitě.
Billova pozornost se přesunula k přední části třídy. Všiml si, že není jediný, kdo ospale pozvedl hlavu, což byl pravděpodobně důvod, proč to profesorka hlasitě vykřikla. Moderní američtí autoři byl nudnější předmět, než očekával; proč do toho nemohli zahrnout autory jako William Gibson nebo Neil Gaiman nebo dokonce, pomyslel si s úšklebkem, někoho, jako byl Jim Grimsley? Pak by byla větší šance, že oči studentů zůstanou otevřené.
Profesorka si povzdechla. „Nezapomeňte, že do pátku musíte přečíst prvních deset kapitol Joyce Carol Oates a být připraveni na test a diskuzi.“ Třída už šustila pohyby studentů uklízejících si své věci.
Bill už začínal cpát svůj sešit do batohu, když profesorka prohlásila: „Odchod.“ Během té činnosti se mu vyhrnul rukáv půjčeného trička a na tvář se mu pomalu vplížil úšklebek. Tom po něm to ráno hodil sexy tričko se šněrováním po stranách s příkazem, aby si to oblékl, protože to na něm bude vypadat dobře. Samozřejmě, Billova první otázka byla, čí to tričko je, protože nikdy předtím nic takového neviděl. Tom v rozpacích sklopil hlavu a odpověděl, že si ho koupil pro návštěvu klubů, ale nikdy neměl odvahu to zkusit.
Poté, co si to sám vyzkoušel a kriticky se prohlédl v zrcadle, se Bill definitivně rozhodl, že on tu odvahu má. Ten vzhled rozhodně vyžadoval oční linky, které si sám štědře aplikoval. Lisa, která jej přistihla u otevřených dveří koupelny, mu do ruky vrazila nepoužitý lesk na rty a pověděla mu, aby to rozjel.
Bill zjistil, že se mu celkový efekt vážně líbí.
Ačkoliv bylo tričko trochu volnější v ramenou, Bill byl s konečným výsledkem svého experimentu spokojený, a Tom rozhodně vypadal, jako že to schvaluje. Měl potíže z něj sundat ruce, než se Bill musel vydat ze dveří na svou první přednášku.
Zatímco se Bill připojil k davu lidí opouštějících třídu, nadhodil si batoh na rameni a v hlavě si procházel rozhovor, který spolu vedli s Tomem ráno před snídaní.
„Myslím to vážně, víš,“ řekl Tom, přetočil se a opřel se bradou o Billovo břicho.
„A co?“ Zeptal se Bill ospale, hrál si s Tomovými dredy a škrábal jej na pokožce hlavy, až Tom předl jako přerostlá kočka. Byl Tomovými vlasy fascinován, jemností těch tlustých pramenů, jejich neuvěřitelnou délkou, kontrastem mezi dredy a jemnými, nezapletenými vlasy u hlavy.
„S tím nastěhováním. Jako, možná, že je na čase nějak začít, víš?“ Navrhl Tom a zvedl ruku, aby ji přiložil k Billovu krku. „Co třeba šuplík. Šuplík bychom mohli zvládnout, nemyslíš?“
Bill se usmál a zvažoval, že by neodpověděl. Ani nemusel pomyslet na svou matku, když tiše odpověděl: „Myslím, že šuplík zvládnu.“
Včera večer poté, co odešel domů s Tomem a oni postoupili společně na další úroveň, to bylo úžasné. Vůbec ne takové, jaké to Bill čekal, nemohl na to přestat myslet, snil o tom i ve dne a těšil se na okamžik, kdy to budou dělat znovu. Tom byl tak dobrý, že se Bill udělal až moc rychle na to, aby si to mohl opravdu užít. Chtěl to dělat znovu a znovu. A rozhodně chtěl omotat kolem Toma své rty a pokračovat v tom celou věčnost, možná až poté, co Tom poprvé vyvrcholí, aby to vydrželo déle.
Líbilo se mu, jak Tom chutná. Přistihl se, jak se u té myšlenky zdržel, zažil náhlý nával červeně a věděl, že jsou tady lidé, kteří by řekli, že tohle by neměl, ale mávl nad tím rukou.
Bill už skončil s popíráním.
Bill postával před budovou, kde studenti proudili dovnitř a ven. Prohlížel si ty shluky lidí přecházející po nádvoří, ale žádného Toma mezi nimi neviděl. Přesto, očekával příliš, když jeho vlastní třída se teprve nyní dostala ven… Bill pocítil záchvěv neklidu.
Věci šly až příliš dobře. Chodili spolu jen pár dní, ale Bill si myslel, že se začíná za…
„Hej, krasavče,“ řekl hrdelní tenor a zezadu se kolem něj omotaly paže. „Co děláš během oběda?“
„No, mám plány se svým přítelem,“ zamumlal Bill a otočil se. „Ale nemyslím si, že by mu vadilo, kdybych se na něj vykašlal kvůli tobě.“
„Opravdu?“ Tom pozvedl obočí, pak se zazubil a krátce jej políbil, než se postavil po jeho boku s rukou stále kolem Billova pasu. „To já nevím, co když je žárlivý typ?“
„Myslím, že větší starosti bych si spíš dělal o-“ začal Bill, než byl přerušen.
„Zasraní teplouši,“ utrousil někdo a podržel otevřené dveře jednomu ze svých přátel.
„No promiň?“ Střelil Tom nazpět a pozvedl obočí na toho hubeného kluka, kterého Bill rozpoznal jako kluka z třetího ročníku. „Jen žárlíš, protože můj kluk je hezčí než tvoje holka.“
Hubeňour si jen odfrkl. „Jo, jas-„
„Počkej,“ přerušil ho Tom a zamyšleně si rukou podepřel bradu. „Ty nemáš holku. Jsi až moc velký blbec, aby sis nějakou našel.“
Hubeňour zrudl vzteky a otevřel ústa, ale jeho kamarád ho vtáhl do budovy. „Pojď, zapomeň na to, chlape.“
„Jednou se dostaneš do problémů,“ poznamenal Bill.
„Jo, no, tak budu bojovat.“ Tom sevřel své držení Billova pasu a vedl jej po chodníku.
Byli na půli cesty do jídelny, když je přivítal veselý hlas. „Počkejte, hej, počkejte vy dva!“ Zastavili se a otočili, aby si prohlédli svého pronásledovatele. Bill zavrávoral, když na něj někdo skočil, téměř mu odřízl přívod vzduchu a odtrhl jej od Toma.
„Au… Liso… dusíš mě…“ Zachraptěl Bill, sevřel ruku kolem svého krku a byl připravený na nervové štípnutí naučené za spoustu let sourozeneckého válčení.
„Ahoj bratříčku,“ pozdravila ho Lisa, rozcuchala mu vlasy a pak ho pustila. „Čau, Tome.“
„Co se děje?“ Zeptal se Tom a pak zvednutou rukou pozdravil Brandona, který se rozhodl pro civilizovanější příchod. „Jak to jde?“
„CO to je s mladšími ženami, které trvají na tom, že mě budou oslovovat ´kluku´ a ´bratříčku´?“ Zeptal se Bill řečnicky a Lisa se na něj rozpustile zašklebila.
Tom si ho přivinul k sobě a propletl s ním paže. „Ochráním tě před ní, pokud začne být až moc kamarádská,“ slíbil, a věnoval jí temný pohled.
„Ach! Držte tu pózu!“ Byla Lisa jak u vytržení, zatímco je dohonil Brandon. „Tak rozkošné…?“
„Hej, a co já?“ Zeptal se Brandon a předstíral, že je raněný.
„Oh, dobře, ty jsi roztomilý,“ řekla Lisa, podívala se na něj, pak se zazubila a chytila jej za ruku. „Ale nejsi tak krásný jako oni.“
„O to se nebudu přít,“ odpověděl Brandon přívětivě. „Jdeme na oběd?“
Společně vešli do jídelny. Poté, co všichni nadiktovali své objednávky, Bill ucítil prsty projíždějící skrz jeho vlasy, a tak zaklonil hlavu a soustředil se na ten smyslový požitek. Pak Tomovy prsty stáhly gumičku z jeho vlasů.
„Hej!“ Zaprotestoval Bill. „No tak, jsou moc dlouhé.“
„Takhle se mi to líbí víc,“ řekl Tom a zamyšleně naklonil hlavu na stranu. „Necháš si to tak?“
„Nemám rád vlasy v obličeji,“ zamumlal Bill, ale už si natahoval gumičku na zápěstí, aby si nechal vlasy rozpuštěné.
„Kvůli mně,“ prosil Tom s pozvednutými koutky. Jeho objednávka dorazila a on si ji šel vyzvednout.
Bill si, s úsměvem, zamířil vybrat ke svému jídlu nápoj. Protáhl obličej u lahví s frapuccinem a rozhodl se pro vodu. Jeho vlasy už ve skutečnosti začínaly být až příliš dlouhé. Měl by si je nechat zkrátit nebo alespoň prostříhat… což ho přimělo pomyslet na svou matku, a Bill se znovu zašklebil. Nakonec bude muset jít domů a doufat v to nejlepší, doufat, že jeho otec nějak naboural tu její okamžitou, nevysvětlitelnou nelibost k Tomovi, pokud ne ten obecný postoj, o kterém věděl, že měla k homosexuálním lidem.
Byl to jeden z důvodů, proč se k tomu nepřiznal už dříve. Pokud by se zeptala znovu – Proč? Proč jsi mi to neřekl? – měl by tu kuráž jí odpovědět?
Bill vzal z pultu svou objednávku a přidal se k Tomovi, Brandonovi a Lise u jednoho ze stolů u okna. Zatřásl hlavou vzad, pokusil se začít jíst svůj sendvič, a koutkem oka pohlédl na Toma, když si přes rameno přehodil další pramen vlasů. Byly až příliš dlouhé a velmi jemné, což znamenalo, že mu klouzaly všemi směry, kde je nechtěl, kdykoliv se jen pokusil něco udělat.
„Už si je můžu zpátky stáhnout?“ Zeptal se kousavě, a stáhl si gumičku ze zápěstí.
„Můžeš,“ odpověděl Tom s výrazem krále udělujícího požehnání.
Lisa se na ně přes stůl ušklíbla. „Moc roztomilé,“ zopakovala, a pak věnovala pozornost svým hranolkám. „Tak jaký je plán na dnešní večer?“
Bill si svázal vlasy a obdivoval to elegantní uspořádání, které jim umožnilo spárovat se na veřejnosti, dva páry na opačných stranách stolu. Lisa a Brandon byli očividně spolu, od jejich vzájemně se dotýkajících stehen, až po způsob, jakým se Brandon příležitostně natáhl, aby jí ukradl hranolku. On a Tom byli vyrovnanější, sedící bok po boku, ale Bill měl pocit, jako by spouštěli výstražné majáky i jen z řeči jejich těl.
„Dnes večer pracuje,“ odpověděl Tom a kývl k Billovi. „A já mám přednášku z marketingu až někdy do čtvrt na sedm.“
Brandon ukradl další hranolku a vysloužil si tím pobouřený pohled. „Chceš, abychom ti nechali večeři?“
„To by bylo skvělé, pokud vám to nevadí,“ řekl Tom vděčně. Zavrtěl se, opřel se o Billa a natáhl se pro svou peněženku. „Nech mě, abych-„
„Nech to být,“ řekl Brandon a zvedl svou ruku s dlouhými prsty. „Jen přiber pár společných potravin, až budeš příště v obchodě, okay? Nějaké mleté maso, mražená zelenina, papriky, a cibule by měly stačit.“
„V pohodě,“ odpověděl Tom a zátky se na židli uvelebil. Pak pohlédl stranou.
Bill jeho pohled zachytil. „Přál bych si, abych mohl přijít,“ řekl smutně, „ale-„
„Já vím, to je v pořádku,“ konejšil ho Tom.
Jeho teplé prsty hladily Billa po stehně. „Pracuješ do devíti, že? Přijdu později, ale já zavírám.“
Bill přemýšlel nad svým uvítáním doma. „Věř mi, přál bych si, abych mohl jít domů s tebou,“ řekl. „Právě teď se na setkání s mámou moc netěším.“
Lisa zamlaskala. „Měli jste tu večeři, že? Jak to šlo?“
„Očividně ne moc dobře,“ odpověděl Brandon suše.
„Mohlo to být lepší,“ řekl Bill s nepohodlným pokrčením ramen a pohrával si se svým sendvičem. Ztratil chuť k jídlu. „Moje máma Toma podrobila pěkně podělaným otázkám.“
„Aha,“ řekla Lisa moudře, „tak proto jste večer dokončili úkoly a pak se vrhli na-„
Brandon jí přitiskl ruku na ústa. „Ignorujte ji,“ řekl rychle, „začíná jí měknout mozek ze všech těch příběhů klučičí lásky, které četla.“
„Klučičí lásky?“ Zopakoval Bill zmateně.
„Později,“ zašeptal Tom hlasitě. Pak pokračoval normálním hlasem. „Vážně, nebylo to tak hrozné. Už jsem zažil horší.“
„Opravdu?“ vyzval jej Bill. „Já myslel, že to bylo poprvé, cos potkal něčí rodiče?“
„Ani náhodou,“ vložil se do toho Brandon.
Tom na ně oba zašilhal. „Ano, dobře, tak to bylo poprvé, co jsem potkal něčí rodiče,“ řekl a zamával na Brandona hranolkou. Zlomila se napůl. „Ew.“
„Nemohlo to být horší, než kdy jsem potkal Lisiny rodiče,“ řekl Brandon a šťouchl svou přítelkyni do boku. „Její matka začala blábolit o míšeneckých miminech a o tom, jak by to bylo vůči našim dětem kruté…“
„Zgh, jako bych snad plánovala mít nějaké malé příšery,“ odpověděla Lisa a šťouchla jej nazpět.
„No, možná jednou…“
„Většinou mi dávala hlavně nepříjemné otázky,“ pokračoval Tom. „Jsi katolík, co si o tom myslí tví rodiče, stěhuje se Bill k tobě…“
„Oh?“ Lisa si toho okamžitě všimla. „Jsem si jistá, že se o tuto odpověď moc zajímala… takže, stěhuje se k tobě?“
„To uvidíme,“ odpověděl Tom tajuplně a znovu na Billa pohlédl.
„Možná zatím jeden šuplík,“ řekl Bill téměř zároveň. Jejich pohledy se setkaly a oba se zazubili.
„Ha,“ pronesl Brandon a natáhl se pro Tomovu zlomenou hranolku. „To zní jako Lisa a já.“
„V každém případě to vezmeme svým vlastním tempem,“ pokračoval Tom a přitiskl se ramenem k Billovu. „Přece jen spolu ještě tak dlouho nechodíme.“
Bill přikývl. To bylo to, co chtěl, že? Brát věci svým vlastním tempem. S Tomem věděl, že se to stane tak, jak to má být.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Jsem zvědavá co řekne Billovi matka až přijde domu.
A zas moje protichodné pocity ohľadom Toma. Ale možno je to len autorkou. V jednej chvíli robí z ich školy bububu a dnes sa Tom k Billovi verejné správal prítulne a nič sa nedialo. ( Tú jednu nepríjemnú poznámku nerátam, idioti sú všade ). Tak či tak ide im to spolu skvelo, len tak ďalej. Hlavne vydržať. Ďakujem za preklad.
K dnešnímu/včerejšímu dílu nemam co dodat. Navic, holky prede mnou to vyjádřily dostatecne … a) taky jsem zvedava, jaky doma Bill schytá od sve drahé matičky sekec-mazec b) jsem potěšena tim, jak to klukům skvěle klape a pouze jim drzim v tichosti palečky, aby nenastala stagnace, či nedej buh se to nezacalo dokonce kazit. Protoze nejakou tu bouři to asi bude mit. Aby bylo o cem psat, musi hlavni protagonisté překonávat jiste překážky, to vime vsichni 🙂. Pokud si troufám odhadovat, v teto story bude zápletkou totalni nepochopení matky v pripade prvnim a v tom druhem naopak absolutní nevědomost o skrývane bisexualite syna, ktery ji slusne tají, jakoby se za ni styděl, ze? Nebo karty zamíchá jeste neco jineho? Ne, ze by prvni dva zmiňované body nebyly dostatečným důvodem k potížím ve vztahu.