From the inside out 18. (2/2)

Tiché zaklepání pootevřelo jeho dveře ještě více a Bill vzhlédl. „Dále,“ zavolal, a dveře už se naplno otevřely.

Dovnitř strčila hlavu Claire a tvářila se přitom omluvně. „Bille?“

„Chceš telefon, mami?“ Zeptal se zdvořile a zvedl k ní telefon.

„Ne… ehm… nepotřebuju telefon,“ odpověděla, vstoupila dovnitř a držela se kliky od dveří jako záchranného lana. Byla oblečená jako do práce – v šedém pruhovaném kostýmku a bílé halence, vlasy měla svázané do drdolu – ale bylo uprostřed dne.

„Počkej, co děláš doma?“ Zeptal se Bill podezřívavě. „Je čtvrtek.“

„Třídní schůzky,“ odpověděla Claire a pousmála se. „Zrovna jsem přišla z práce a mám trochu času, než budu muset do školy. Můžu se posadit?“

Bill mlčky pokynul k posteli, věděl, že se chová trochu chladně, ale příliš se o to nestaral.

„Neměla jsem šanci si s tebou promluvit, když jsi včera večer přišel-“ začala Claire a posadila se na kraj postele.

„Jo,“ přerušil ji Bill. „Já jsem si ani nechtěl povídat.“

Claire sevřela rty, ale sklopila hlavu do svého klína. Mnula si prsty a točila tam a zpět svým snubním prstýnkem. „Prosím dej mi šanci, Bille.“

„Ty jsi Tomovi moc velkou šanci nedala,“ poznamenal Bill, ne zlověstně, jen poukázal na skutečnost.

„Bille!“

„Co?“ Řekl Bill defenzivně. „Chceš říct, že to není pravda? Chceš říct, že jsi neměla čas ho nejdříve poznat? Ty jsi byla ta, která ho chtěla pozvat na večeři, mami! Já bych s tím nesouhlasil, kdybych věděl, že to půjde takhle.“

„Bille…“ Claire se kousla do rtu a zkusila to znovu. „Bille, omlouvám se. Já – já jen… dej mi trochu času, ano?“

„Dobře,“ odpověděl Bill, ne až tak laskavě. V té věci neměla až tak úplně na výběr a on měl pocit, jako by o to žádala jen ze zvyku.

„Musela ses ho ptát na všechny ty otázky?“

„C-co tím myslíš?“ Vykoktala Claire.

„Jak dlouho spolu chodíte, jsi katolík, co si o tom myslí tví rodiče, proč jsi z mého syna udělal gaye-„

„Na to jsem se ho neptala!“ Zvolala Claire a zrudla.

Bill se na ni podíval. „Možná ne… ale chovala ses, jako bys chtěla.“

Claire se napřímila. „Podívej, pokud se zajímám o tvé dobro, je to proto, že jsem tvá matka,“ řekla chladně.

„Já vím,“ řekl Bill tiše, „a taky vím, že jsi tyhle otázky nepokládala klukům, které si přivedly Angie a Cassie.“

„To vůbec není to samé!“ Zvolala Claire dotčeně.

„Proč ne?“ Bill se na ni dál díval klidným pohledem.

„Protože ty… protože ty jsi…“

„Gay?“ Doplnil Bill.

„Můj nejstarší, můj syn,“ řekla Claire a pevně sevřela ruce v klíně. Na tvářích jí naskákaly jasně viditelné červené skvrny.

„Tvůj homosexuální syn,“ přidal Bill a přemýšlel, jestli tlačí až příliš. Chtěl však, aby to vzala na vědomí.

„Bille!“ Zvolala Claire rozhořčeně. Znovu se napřímila, jako by dokonalé držení těla mohlo posílit její pozici. Vyhledala jeho pohled, oči jí jiskřily potlačeným hněvem. „Proč to musíš takhle říkat? Proč nemůžeš…“ Zmlkla, než Bill mohl jakkoliv zasáhnout, a dlaní si zatlačila pod levé oko, jako by se snažila odvrátit bolest hlavy.

Bill to za ni tiše dokončil. „Proč nemůžu být normální?“

Claire pomalu zavrtěla hlavou ze strany na stranu. „Nepřišla jsem sem proto, abychom měli tento rozhovor,“ řekla, když se trochu dala dohromady. „Dělám si o tebe starosti, Bille. Vídáš se s tím chlapcem jen pár dní, sám to řekl.“

„Znám ho mnohem déle,“ poukázal Bill. Propletl si prsty a položil je na koleno. „Kromě toho, mami… v určitém okamžiku budeš muset začít důvěřovat mému úsudku.“

„Já…“ Začala Claire, zastavila se a pokusila se o něco, co připomínalo úsměv. „Prosím neuspěchej to, ano? To je všechno, o co jsem chtěla požádat. Nezacházej příliš daleko, příliš rychle, než uděláš něco, co už nemůžeš vzít zpátky.“

Bill už chtěl něco říct, ale zarazil se a rozhodl se, že není nutné prozrazovat intimní detaily. Koneckonců, pochyboval, že to dělala i některá z jeho sester. Obě randily od raného dospívání a Bill si byl jistý, že obě prováděly… věci. „Dobře, mami.“

„To znamená… žádné stěhování k němu!“ Dodala Claire.

„Mami!“ Protestoval Bill. „Kromě toho, Tom na to už za mě odpověděl u večeře, v jeho bytě už bydlí čtyři lidé.“ Opominul se přitom zmínit, že Tom navrhl, aby začal používat jeden z jeho šuplíků na oblečení a další věci. To také spadalo do kategorie ´to máma nepotřebuje vědět´.

Claire si povzdechla. „A já – se omlouvám, jestli jsem ti to včera večer udělala těžké,“ pokračovala a znovu si pohrávala se svým prstýnkem. „Každopádně to, o čem jsem si s tebou přišla dneska promluvit, jsou ty materiály z kariérního centra.“

„Ahh…“ Bill sebou reflexivně provinile trhnul. „Já, ehm, jsem měl v úmyslu se na ně podívat,“ odpověděl. „Já jen… ještě jsem neměl čas, víš? Ne na pořádné prozkoumání. Ani mi to moc nedává smysl.“

„Bille.“ Jeho matka si uhladila sukni a přísně se na něj podívala. „Ubíhá ti čas, víš. Brzy tě požádají, aby ses zapsal na další semestr-„

„Není už stejně příliš pozdě?“ Přerušil ji Bill. „Totiž, ty chceš, abych měl nějaké užitečné zaměření. Dobře. Mluvili jsme o tom už loni. Já si myslím, že angličtina je fajn, ale… no, každopádně mi už chybí jen tři semestry do promoce. Pokud bych úplně změnil směr, potřeboval bych ještě další celý rok, abych mohl školu dokončit.“

Claire se na něj chvíli dívala, a pak naklonila hlavu na stranu. „Máš pravdu,“ připustila. „Co kdybychom si udělali nějaký čas, abychom se na to mohli podívat spolu: Nebo bys mohl požádat svého otce, pokud máš pocit, že na tebe moc tlačím. Pokud na to přijde, možná budeme schopni zvládnout další jeden nebo dva semestry, jestli si vybereš něco, co nemá dost společných předmětů na čtyřletý titul.“

Bill pomyslel na Toma, stále ve druhém ročníku, a lehce se pousmál. Vůbec by mu nevadilo, kdyby musel na univerzitě s Tomem strávit další rok. „Dobře,“ souhlasil. „Promluvím si o tom s tátou a uvidím, co řekne.“

„Okay?“ Claire se usmál a zvedla se. „Raději už půjdu… Cassie a já si dáme oběd, než začnou třídní schůzky.“

„To už raději běž,“ řekl Bill s přikývnutím. Byl rád, že se jeho matka cítí lépe, ale pořád měl pocit, že se s tím problémem příliš nevypořádali, jen na něj nahlédli a odsunuli ho stranou.

Když jeho matka odešla a zavřela za sebou dveře, Bill si vzpomněl na to, jak Sloane to ráno blábolila o nějaké stáži. „Měla bych skončit s tou podělanou prací a najít si pořádnou stáž… plat nebude nic moc, ale určitě by mi to přineslo dobré zkušenost do životopisu, však víte, jako příprava na trh práce.“ „Hm… to je praxe tak důležitá?“ „No jo, zvláště v některých oborech…“

Uvažoval, jestli existují nějaké dobré stáže pro obor angličtiny. Stálo to za to, aby věnoval těm kariérním materiálům další pohled. Právě když se Billova ruka pohnula k myši počítače, hlasitě se v místnosti rozezvonil telefon a on sebou trhnul. V tom náhle prázdném domě bylo takové ticho, až bylo snadné uvěřit, že je jediným člověkem na celém světě.

„Hej, přemýšlel jsem, jestli jsi pořád ještě doma.“

Tomův hlas byl v jeho uchu vítaným teplem, které jej zahalilo pohodlím. V pozadí mohl slyšet tlumené syčení a hluk kavárny. „Mmm, pořád jsem v teplákách,“ řekl Bill a pohodlně se natáhnul.

„To je nefér, já jsem vstával ve třičtvrtě na pět,“ stěžoval si Tom, ale v jeho hlase byl slyšet smích.

„A včera večer jsi i zavíral,“ sympatizoval s ním Bill. Brzy bude muset přestat být líný a připravit se na cestu do školy. „Uvidím tě dneska?“

„Dneska máš volno z práce,“ poznamenal Tom. „Večer je náš, miláčku. Ve škole končím v jednu.“

Bill krátce zauvažoval, jestli si někdo kromě Sloane všiml té změny v jejich vztahu. „Pak přijdu hned, jak skončím,“ řekl Bill spokojený s jeho odpovědí. „Asi o půl páté?“

„Chceš, abych tě vyzvednul?“ Protáhl Tom. „Mohl by sis přinést nějaké věci do svého šuplíku.“

„To zní dost dobře,“ rozhodl se Bill.

Na druhém konci linky nastala krátká pauza, živé ticho s Tomem oddechujícím mu do ucha a tichým syčením někoho, kdo v obchodě zrovna napěňoval mléko. Bill se zasněně pousmál, znovu se natáhl a svěřil se Tomovi: „Chci tě vzít znovu do pusy.“

Ozval se zajíkavý smích následovaný poněkud šokovaným výkřikem: „Bille!“

„Co?“ Bill se zašklebil. „Ty to nechceš? Chci tě znovu sát. Dlouhou dobu, chutnal jsi dobře.“

„Panebože,“ řekl Tom, zněl přitom pobaveně, „je tohle můj sladký, zdrženlivý Bill Trümper? Vytočil jsem správné číslo?“

„Ano, a Bill Trümper tě chce vykouřit,“ řekl Bill a zvedl obočí, zatímco se na židli schoulil a nepřítomně se hladil po břiše.

„Nemůžeš prostě jen tak říct něco takového,“ informoval ho Tom. „Jsem na veřejnosti. Budu to mít potom moc těžké…“

„Mm, to doufám,“ odvážil se Bill, špičkami prstů si zajel pod okraj tepláků a nechal je odpočívat na napjaté kůži svého podbřišku.

Tom se znovu rozesmál. „Jen počkej, až se mi dostaneš do rukou,“ sliboval. „Bude odplata. Chceš, aby to trvalo dlouho? Postarám se, aby to byly celé hodiny.“

„Kostky jsou vrženy,“ řekl Bill, zubil se a pravé obočí mu opět vyjelo vzhůru. Nadechl se, promnul si břicho a lítostivě sám sobě slíbil, že to počká na později. Rozloučili se spolu a zavěsili. S píchnutím pomyslel na svou matku. Nezacházej příliš daleko, příliš rychle, než uděláš něco, co nebudeš moct vzít zpátky. Věděl přesně, co tím myslela – nechtěla, aby spáchal smrtelný hřích. Sex s Tomem. V konečném důsledku, ji však mohl milovat a respektovat, ale tohle bylo jen a jen jeho rozhodnutí.

***

Tom za sebou patou zavřel dveře, pozdravil svého pohovku-obývajícího spolubydlícího, a šmátral v batohu po svém mobilním telefonu. Měl za sebou po práci dlouhou, ale jednoduchou přednášku, a pro dnešek měl hotovo, už mu chyběl jen Bill a trošku malého čehosi, aby bylo jeho odpoledne kompletní. Bill mu slíbil, že bude obojí, takže…

„Máš pěkně dobrou náladu,“ poznamenal Alec ze své rozvalené polohy na gauči a s palcem na ovladači, jak přepínal programy jako maniak na Ritalinu.

Tom se spokojeně ušklíbnul. „To teda mám,“ začal a se spokojeným zabručením našel svůj telefon. Odemkl ho. Dva zmeškané hovory. Jeho samolibý výraz zmizel. „No, měl jsem.“

„Huh?“ Alec vzhlédl od televize. „Co, volal tvůj otec nebo tak něco?“

„Přesně tak,“ souhlasil Tom a zašel hlouběji do bytu, nechal svůj telefon, aby jej vedl jako ukazatel na místo, které měl nejraději. Bylo to jen pár hodin, co byl jeho telefon vypnutý. Tom věděl, že otcovy telefonáty bylo nejlepší opětovat s co největší naléhavostí, pokud nebyl na mluvení až příliš opilý. Ach, dobře…

Linka do kanceláře jeho otce byla spojena po několika zazvoněních. „Jonathan Kaulitz.“

„Tady Tom, volal jsi mi,“ řekl Tom bez jakéhokoliv úvodu.

„Ach ano, Tome,“ odvětil Jonathan. „Jsem rád, že jsi mi mohl konečně zavolat nazpátek.“

Tom zatnul zuby a upustil od poukázání na to, že šlo jen o pár hodin a že měli nařízeno si během přednášek mobily vypnout. Už se o to pokoušel dříve a nestálo to za plýtvání dechem. „Byl jsem v práci, a pak ve škole.“

„A jak jde práce?“

Tom zvažoval několik odpovědí, ale k žádné se neuchýlil. On ani jeho otec nikdy nemluvili o tom, co opravdu chtěli říct, žádný z nich. „Fajn.“

„Škola?“

„Stejná jako vždycky,“ odpověděl Tom lakonicky.

„Dobře. Brzy budu v Portlandu,“ řekl krátce Jonathan. „Ne tento víkend, ale ten příští. Očekávej, že se mnou povečeříš.“

Odmlka.
Tomovi krátce a hekticky pulzovalo ve spáncích. Ne. Ani náhodou, moc brzy. „Udělám si tužkou poznámku v kalendáři,“ řekl ironicky, uvažoval, jestli to jeho otec pochopí – tu urážku, že bude zapsán něčím, co mohlo být jednoduše vygumováno.

Odmlka.

Linka byla tichá, postrádala dokonce i zvuk dechu.

„Dobře. Uvidíme se.“

Klik.

Tom chvíli stál na místě s dutým tónem ozývajícím se mu do ucha, než telefon odložil. Nikdy to nepochopí. Takhle to prostě bylo.

autor: fyredancer