autor: SunlovestheMoon
„Takže co to znamená, když to teď vím?“ Zeptal se Tom, ačkoliv to věděl. Bylo to něco, co si nechá pouze pro sebe. Billova a Gustavova reakce tenkrát toho dne mu otevřela oči a Toma až později napadlo, že oba měli stejné těžkosti to vše zpracovat.
Kromě toho tu byla otázka Tomova pobytu. ´To je na tobě,´ pokrčil Bill rameny a tváře se mu stáhly, jak potáhl z cigarety, než ji zamáčkl. Pak obrátil hlavu Gustavovým směrem, vyfoukl kouř a zeptal se ho, na jaký film se budou dívat, a věnoval pozornost Gustavově odpovědi, že má ve své pracovně pár nových. Billovu nabídku, že pro ně zajde, však odmítl.
Mělo to představovat nezájem, pomyslel si Tom, to, jak se Bill snažil téměř až příliš ukázat, jak je Tomovou přítomností nedotčen, jako by se tím snažil srovnat svůj dřívější až přílišný zájem.
Jako v ten den, kdy byl Tom ve sprše a musel si zavolat pro ručník. Neměl v úmyslu ho zapomenout, to jen jeho mysl stále zpracovávala celou tu věc s upíry. A ta samá myšlenka se nacházela v Tomově mysli, i když odhrnul sprchový závěs, aniž by si uvědomil, že Bill právě přišel.
„Ach! Já, já-„Pronesl Bill a pak prostě zíral, oči mu skákaly od tónovaných svalů na Tomově hrudi na jeho penis, od pevných břišních svalů na jeho penis, a od jeho dlouhých končetin na jeho penis, jako by se nedokázal rozhodnout, kam se podívat dřív.
„Díky.“
Tom vystoupil ze sprchy a vzal si od Billa jeden z černých ručníků. Chytil ho za okraj tak, aby zbytek ručníku visel dolů a zakryl tak jeho tělo. Jednou rukou se začal pomalými pohyby utírat, nejdříve přes břicho, a poté si zatlačil dlaní mezi nohy a lehce je roztáhl, aby se mezi nimi usušil, celou dobu přitom pozoroval Billa, jak jej sleduje.
Bill si olízl rty a opřel se o zeď pro podporu, stále svíral zbytek ručníků, zatímco sledoval, jak si Tom svými dlouhými prsty utírá rozkrok. Tomův penis, jak nadzvedl nejprve jednu nohu a pak druhou, vykukoval zpod ručníku, narůžovělý vzrušením.
„Bille?“ Tom mu podal svůj ručník. „Usušíš mi záda, prosím? Pořád mi to přijde trochu obtížné.“ Byl potěšený, že spatřil menší těsno i na přední části Billových kalhot.
Tomovy oči zrcadlily jeho vlastní, to si byl Bill jistý. Dychtivě upustil zbytek ručníků vedle umyvadla a přijal ten nabízený. „Otoč se,“ zamumlal a znovu se mu zasekl dech v hrdle, jakmile mu Tom předvedl svá štíhlá záda. Prsty následoval kapky vody stékající Tomovi z vlasů a na záda, než se jejich dráha zakřivila přes Tomovo pozadí, a Tom se zachvěl.
„Jak jsi to zvládl předtím?“ Zeptal se Bill, jeho dech ovál Tomův krk, zatímco jej utíral od ramen až po kotníky, kousal se do rtu, když se musel ohnout, aby se dostal níž.
„Trvalo to mnohem déle,“ řekl Tom, jeho dech se zrychloval, protože Bill si prohlížel jeho penis, a zároveň si olíznul rty, takže jej za to Tomův penis odměnil menším škubnutím.
„Aha…“ vydechl Bill. Ve štěrbině na špičce Tomova penisu byla malá kapka tekutiny. Toužil se jí dotknout, padnout na kolena a vzít Toma do úst, jako to chtěl už tenkrát té první noci. Nad tou myšlenkou se mu roztřásly nohy. Bill upustil ručník a uchopil Toma za boky. Tomovy oči byly rozšířené, ústa měl otevřená a díval se na něj, jako by chtěl Billův penis ve svých ústech. Nedokázal zabránit malému zakňourání, které mu uniklo z hrdla.
„Co chceš, Bille?“ Zašeptal Tom. „Řekni mi to.“
Pára ze sprchy setrvávala v místnosti, cirkulovala spolu s Tomovou vůní čistoty a pižma spolu s podtónem vůně Tomovy krve nashromážděné v jeho penisu. Kroužila kolem a napadala Billovy smysly. Bill sklopil hlavu a zavřel oči. Tom jej přiváděl k šílenství, aniž by to sám chtěl. Bylo to pro něj už tak dlouho, tak dlouho…
Tom jako by mu četl myšlenky. „Bille… jak už je to dlouho, co jsi s někým byl?“
„Naposledy to bylo před 150 lety,“ zamumlal Bill stále se sklopenou hlavou.
Tom zamrkal a zarazil se nad tou myšlenkou. „Jak… jak?“ Pohladil Billa po pažích, nebyl schopný říct cokoliv dalšího.
Bill vzhlédl. „Je to jiné, když se staneš upírem. Tvá kontrola je… lepší.“
„A teď…?“ Tomův dotaz byl jemný, jak jej dál hladil. „Chci tě, Bille. Já vím, že ty chceš mě-„
„Chci,“ zašeptal Bill a odvrátil při tom přiznání oči. Sklouzl rukou z Tomovy kyčle, aby lehce uchopil jeho penis. Kousl se do rtu nad tou váhou, nad tím pocitem a nad Tomovým zalapáním po dechu. Začal jej hladit, když v tom Tom zasténal a neochotně se odtáhl.
„Jakkoliv je to dobré, tak myslím, že tvoje potřeba daleko převyšuje tu mou,“ zasmál se Tom tiše. Ale Bill jen potřásl hlavou, když se k němu Tom natáhl. Tom tomu nerozuměl, a pak už náhle ano.“Bojíš se ztratit kontrolu, že?“
Poté Bill zvedl upuštěný ručník, se syknutím, aby se zakryl, ho hodil zpátky po Tomovi, a vyrazil ze dveří.
Nyní se Tomův pomalý úsměv změnil v úšklebek, když Billa přistihl, jak po něm pokukuje, a pověděl mu tak beze slov, že on, Tom, nepropadne Billově lhostejnosti k jeho přítomnosti, už znovu ne. Pokud Bill chtěl, aby zůstal, pak zůstane. Díval se, jak si to Bill uvědomuje, a hodil po tom nádherném upírovi dalším komplimentem.
Dnes měl Bill na sobě dlouhou černou vestu a úzké tmavě šedé džíny, jeho štíhlé paže, bledé, ale vyrýsované, byly jediným opravdovým ozdobením. Tom by moc rád po těch pažích přejel svými dlaněmi. Věděl také, že by nechtěl zůstat jen u toho, takže si překřížil ruce na hrudi a namísto toho se opřel o zeď, aby Billa ve své volné chvíli zhodnotil, ruku si přitom přiložil na břicho a prsty se pomalu hladil. Připomínal tak Billovi, co mohl mít, a jeho úšklebek vzrostl, když se Bill zamračil.
Při Gustavově nabídce drinku se Tom odstrčil od zdi a přesunul se k pohovce přímo do Billova osobního prostoru. Ale jak se naklonil přes pohovku pro pivo, náhle zalapal po dechu a trhnul sebou, než si ruku s pivem přitáhl k žebrům. Nevyvážený se Tom natáhl po něčem pevném, zatímco Bill zároveň zareagoval ochranně. Když se vzpamatoval, Tomova ústa byla lehce pootevřená, zatímco bolest ustupovala, a on kývl hlavou na Gustavovu otázku, jestli je v pořádku.
Ruka, která nebyla omotána kolem piva, se nevědomky napjala, a ten pohyb vyvolal malé, ostré zalapání po dechu, které nebylo jeho.
Tom překvapeně shlédl dolů, jen aby zjistil, že jeho ruka přistála na Billově podbřišku blízko jeho rozkroku, a jeho zájem vzrostl, až sebou jeho prsty škubly. Ozval se další vydechnutý zvuk, který zněl jako ´ne´, avšak Bill se nijak neodtáhl a on byl rozptýlen napínající se přední částí Billových džínů. Tomův pohled se přesunul k Billovým očím, zatímco si olízl rty, a díval se, jak se mu rozšířily zorničky, a uvažoval, jestli Billova reakce souvisela s tím, že to pro něj bylo tak dlouho, nebo byl prostě jen tak citlivý.
Dokonce i když Tom umíral touhou se ho dotknout, nechtěl začínat něco, co by v současné společnosti nemohl dokončit. Tom přesunul svou ruku do relativně bezpečnější oblasti, nechtěl ji ještě zcela stáhnout, jak hladil palcem Billův bok v jemných kruzích. „Děkuju… zase. Pořád mě zachraňuješ a já jsem ti to ještě ani nijak nezačal splácet.“
Bill jen zavrtěl hlavou. „To je v pořádku. Poděkování stačí,“ řekl tiše, než se jeho tmavé řasy sklopily, když mu Tomův výraz sliboval, že to nestačí, ani zdaleka.
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Nechybí na začátku téhle půl kapitoly nějaký odstavec?
[1]: Ne-e, prostě to takhle začíná uptostřed nějakého dalšího dne. Nenavazuje to přímo na první půlku, bylo tam dělítko…
Tom umí pěkně provokovat.
[2]: Aha 😯. Dekuju za ujištění. Nooo… cekala jsem malinko jinou návaznost – bud vystraseneho Billa, ktery pujde hledat Toma do baru, kam si zašel na toho panáka, nebo Toma, ktery se vrati mírně opilý zatimco Bill na něho nervózně čeka doma, no proste něco. Nejakou akci nasledovanou reakci a aspon malinký průlom smerem kupredu v jejich vztahu, čemuž jsem myslela, ze návěstím byl onen polibek, kterym končil minuly dil. Tohle poskoceni v ději, navic jeste do dost dobre nedefinovatelne fáze mezi nimi, kdy kolem sebe stale tanci jako kočka z myši a Gus jim u toho dela obcas prizvukujici garde, me evidentne zmatlo a bohuzel musim přiznat, ze i dej v cele teto druhe pulce dílu mi prijde trochu zmatecne popsaný. Jsou tam skoky v case, ktere mi nanestesti ubírají na čarovné atmosféře. Za me tentokrat tedy ne úplná spokojenost a jen se modlím, aby to byla pouze me momentální subjektivita a od pristiho dílu uz budu opet unesena, jak tomu az doposud u teto povídky bylo. Zuzi, kdyz jsi to uz cetla, nemohla bys mi malinko naznačit, co bude dal? Ostatni, kteri si nechtějí nechat nic prozradit dopředu, slíbí, ze si Tvou odpoved nebudou cist, čestné pionýrské 🤞😇☺️… Abych nekoncila pochmurne – me výtky jsou pouze muj dojem a ostatni mohou kapitolu vnímat zcela odlišne, navic, at tak, či tak, je to veci spisovatelky, ne prekladatelky, za Tvou činnost jsem pochopitelne vdecna a zásluhy Ti neubiram, to zůstává vzdy neměnné 👍.
[4]: Máš pravdu, že to v tomhle díle bylo trošku zmatečně napsané, no ale co se dá dělat. Jak to bylo napsáno, tak to bylo i přeloženo… Ale dopředu ti stejně neprozradím vůbec nic 😀
[5]: Jsem rada, ze se v tom shodujeme 😊! A vsak taky – svaluju to na autorku, Ty konkretne v tomto mnoho neudelas, i kdyz Tve překlady patří, podle me, k tomu the best of zde, jenze proste z hovna bič neupleteš, jak se rika 😆! Akorat jsme si trochu nerozumnely v te druhe části – ja nechtela prozradit dej, to by pak ani nebylo zazivne, kdyz uz bych tusila. Myslela jsem styl psani, jestli to od ted bude uz i nadále ve znameni hopsinkove stavy “sup sem a hned zas sup tam”, a nebo jestli se to vrati k te kvalitě z předchozích dílu 😀??
[6]: Myslím, že žádné další takové zmatené gumídkové poskakování už tam není, ale nic neslibuju, už si přesně všechny díly nepamatuju. Každopádně dalšího dílu se určitě bát nemusím 🙂
[7]: uklidnila jsi me, chvala Bohu a Tobe za ty dary, nechť at uz je nedele 😍