autor: fyredancer
Tom se uvelebil na nejpohodlnějším gauči ve společenské místnosti prázdného bytu a skoro hodinu zíral na spořič obrazovky svého laptopu. Neúprosné soustředění, které jej včera v noci dostalo skrz tři úkoly, bylo pryč, a on našel sám sebe, jak znovu prožívá události předchozího večera; myslel při tom na Billa a cosi mu zavířilo v žaludku.
Může to vůbec s někým myslet vážně? Kerriina ošklivá poznámka mu stále zvonila v uších.
Pravda byla, že to nevěděl.
S Billem spolu chodili tak krátce, že Tom měl sklon zpochybňovat své vlastní city k Billovi. Dokonce i teď bojoval s tou svou částí, která stále argumentovala, že pokud jste muž, dospějete a vezmete si ženu. Dokonce i když byl bisexuál, takhle věci chodily, nebo ne? Bylo bláznovství si myslet, že by si mohl vytvořit trvalý vztah s někým, jako… no, s Billem.
Jen ta samotná myšlenku mu způsobovala téměř hmatatelnou bolest.
Miluj, koho jen chceš, to se Tom naučil, ačkoliv téměř pozdě. To byla jedna věc.
Věřit v závazek, v jakýkoliv trvalý závazek, bylo těžší.
Tom se na gauči neklidně zavrtěl, s úkoly to vzdal a laptop zavřel. Za normálních okolností by se radoval z toho, že má celé dopoledne pro sebe, prázdný byt a žádné závazky až do půl dvanácté. Nyní, když se probudil, postel byla prázdná, ne prostorná.
Uvnitř sám sebe byl celý zašmodrchaný. To, co Kerri řekla… to byla pravda. U dvou lidí, které kdy miloval, nebo si to alespoň myslel, se nakonec vždy něco změnilo.
Jak měl vědět, co bylo tentokrát správné?
Dokázal to myslet vážně? To nevěděl.
Pokud šlo o závazek, nikdy neměl žádný skvělý příklad. Když byl velmi mladý, jeho otec se s jeho matkou rozvedl. Od té doby viděl všude kolem sebe důkazy toho, že láska se mění, bledne a není nezbytně napořád. Viděl to ve vztazích kolem sebe a i ve svém vlastním.
Tom byl zamilovaný přesně dvakrát.
Jeho první holka Shari byla jeho první láska v té části jeho života, kterou nyní považoval za část ´mladý a hloupý´. Chodil s ní, začal s ní mít sex, a nedokázal přesně určit okamžik, kdy to začal nazývat láskou. Blízko konce jejich vztahu mu odhalila, že si jej vybrala, protože byl v jejich třídě nejhezčím kluk a všichni to věděli. Nakonec Tom vinil z toho rozchodu skutečnost, že ho jeho otec přesunul i s celou rodinou z Illinois do Oregonu, ale nyní už věděl, že to bylo daleko komplikovanější. O několik let později stále nedokázal rozluštit dojmy, které na něm jeho vztah se Shari zanechal.
Stephen byl pro něj šokem a po nějakou dobu i vítaným. Začali mít sex ještě předtím, než to nazvali vztahem, a Tom měl uvnitř sebe své vlastní potlačované impulsy, které mu Stephen pomohl roztřídit. Citlivě a jasně jej Stephen představil neoficiálnímu mimoškolnímu LGBT klubu a Tom se konečně usadil na něčem, čím sám sebe mohl nazývat. Bisexuál.
Často si myslel, že ostatní studenti s tím byli okay proto, že byl v té době se Stephenem. Bylo to více otevřené gayovské chování, než jaké projevoval nyní za poslední roky dohromady.
Tom se napřímil a uvažoval nad jídlem. Byl jen určitý čas, který dokázal strávit přemýšlením o minulosti a o tom, jak to bylo vše svázáno s jeho přítomností. Přesto bylo stále brzy a ve spíži toho příliš nebylo. Rozhodl se, že bude lepší, když si něco dá v jídelně v kampusu a zhltne to po cestě na přednášku.
Právě teď věděl, že chce být s Billem. Bylo to dostačující? Změní se to nějak? Psychicky se obrnil. Na tom teď nezáleželo, rozhodl se.
S Billem to myslel vážně. To byla jediná věc, o které věděl, že je pravda, protože věděl od samého počátku, že randění s Billem není jen náhodné ´opíchat a nechat být´. A podle toho, jak to šlo doposud… kdo říkal, že se to musí rozhodnout teď? A pokud se to Kerri nelíbilo, to byl jen její problém. Ona sama byla v podstatě jen záplatou v řetězci randění od chvíle Stephenova odchodu. Užíval si ženská těla, ale právě teď existovaly jen jedny kalhoty, do kterých měl zájem se dostat, a to ty Billovy.
Tomových rtů se zmocnil lehký úsměv, když o této možnosti uvažoval. Úplný sex byl jedinou věcí, na kterou netlačil, ačkoliv to chtěl, a věděl, že Billovi to také přišlo na mysl. Chtěl, aby se druhý mladík nejdřív cítil pohodlně se svým vlastním i Tomovým tělem. To byla oblast, kde postupoval celkem dobře na někoho, kdo byl ještě před týdnem naprostý panic, ale Tom předpokládal, že některé věci jsou čistě instinktivní.
Když vstal Tom z gauče a v jedné ruce svíral laptop, udeřila jej myšlenka. To, že znal Billa už předem, a poté se s ním setkal na rande na slepo, možná bylo tou jedinou věcí, kterou udělal správně – i když se to v tu chvíli zdálo celé špatně.
Bill byl první osobou, kterou už znal nějakou dobu, než s ní začal chodit. I když to nemohli nijak předem vědět, sblížili se dost na to, aby se vzájemně považovali za přátele, než se vůbec osobně setkali. Tomovo zamračení bylo zcela pryč, jakmile se začal připravovat na cestu do kampusu. „Dám tomu šanci,“ řekl nahlas, ale tlumeně, ačkoliv věděl, že je v bytě sám. Odmítl vyslovit navždy, ale ´tak dlouho, jak jen můžu…´ To bylo něco, co mohl zvládnout.
Účast na přednášce jej probudila z poněkud introspektivního otřesu, který se jej toho rána zmocnil. Tom si uvědomil, když znovu rozdmýchal své vnitřní argumenty a nesouhlas, že to byl ten druh myšlenek, který by obvykle nikomu neprozradil. Nikomu kromě, možná, Dawntreadera… online kamaráda, který se mu stal tak blízkým, že se Tom chtěl dostat ještě blíž. Poznal online už mnoho lidí, ale Dawntreader byl ten, u kterého měl pocit, že s ním dokáže mluvit víceméně o čemkoliv, aniž by mu neporozuměl.
„Nezapomeňte,“ promluvil Tomův profesor Investování přes zvedající se studenty balící si své studijní materiály. „Ten úkol je do pondělí a já od vás všech očekávám dobrou práci.“ Ze třídy se ozvalo zasténání a profesor se jen ironicky usmál, než zvedl ruku a odmávnul je. „Vypadněte odsud a užijte si víkend.“
Tom se rozhlédl po třídě a hledal kohokoliv známého, koho by mohl s sebou odtáhnout na oběd. Měl pauzu mezi přednáškami, chtěl svou dávku Billa jako protijed na předchozí noc, a byl si smrtelně jistý, že kdyby šel před poslední přednáškou domů, už by se do kampusu nevrátil. Hodil si batoh přes rameno a opustil budovu, než pohlédl na svůj mobilní telefon pro případné zprávy. Pak si se zklamáním uvědomil, že Bill žádný mobilní telefon nemá a stále je ještě v práci. Nicméně na něj i přesto čekala zpráva a Tom se podíval na číslo a byl ve velkém pokušení telefon vypnout. Namísto toho si jej nacpal do kapsy jako vábivou zhoubu, aby si zkusili mu znovu zavolat.
Volala Irene a on si nyní nebyl jistý, jaký tvar jeho odpoledne nabude. Bylo vzácné mít hovor od své nevlastní matky. Od chvíle, kdy se Jörg oženil s blonďatou, ledově chladnou Irene, Tom a jeho nevlastní matka k sobě byli zdvořilí, ale nic jiného.
Po chvilce rozhodování se napřímil v ramenou a našel si v kampusu tichý koutek. Zkontroloval signál svého telefonu a rozhodl se, že lépe dříve než později, protože na později měl plány s Billem. „Prokleté štěstí,“ zamumlal, když spatřil čtyři čárky. Takže s větší zvědavostí než úzkostí vytočil Irene nazpět. Vzhledem k této hodině byla nejspíše v kuchyni s koktejlem v ruce ponořená do zahajovacích fází přípravy večeře, zatímco Jonathan Kaulitz byl stále v kanceláři. Načasování toho hovoru bylo podezřelé.
„Haló?“ Ozval se Irenin hlas.
„Tady Tom,“ řekl neochvějně.
„Ach, ano,“ odpověděla Irene nepřekvapeně, „jak se máš, Tome?“
„Jsem v pohodě,“ řekl Tom. Vydal se přímo k věci. „Co se děje?“ Na rozdíl od jeho otce nebyl dostatečně omezený na to, aby se ihned dožadoval odpovědi na to, proč volala.
„Nic zvláštního,“ řekla a on slyšel z její strany pravidelné krájení, což znamenalo, že je uprostřed přípravy večeře. „Příští víkend budeme v Portlandu.“
„My?“ Zopakoval Tom.
Odmlka. „Tvůj otec ti to neřekl?“ Tom mohl téměř vidět ten pohrdavě překvapený pohled na jejích elegantních rysech. „Tvůj otec tam míří za obchodem a já vyzvednu nějaká vína ve vinařstvích Willamette Valley.“
„Ne… ano…“ Tom si volnou rukou odhrnul vlasy z tváře. „Zmínil se o tom, ale…“
„Budeme tam oba,“ ozvala se rychle Irene. „No, to je přesně tvůj otec nezabývající se detaily.“
„To je jedno,“ řekl Tom s pokrčením ramen. Nebylo to tak, jako by mu snad v té záležitosti dávala nějak na vybranou.
„Volala jsem ti, abych ti řekla, že pro nás máš udělat rezervace na příští pátek a pak znovu na sobotu večer.“
Tom si hodil batoh přes rameno. Tohle přece jen nebude nic velkého a on měl hlad. „Věříš mi, abych vybral místa?“
Irenin hlas se zostřil. „Věřím, že prokážeš vkus dobrého rodu, ve kterém jsi byl vychován,“ řekla chladně. Tom zaslechl cinknutí vinné skleničky.
„Jasně,“ dostal ze sebe. „Jsem si jistý, že na pátek bude dobrý Wildwood. A v sobotu pak Heathman.“
„Znáš preference svého otce,“ řekla Irene a Tom jen viděl, jak pokrčila rameny.
„Preference. Správně. Skoro si myslel, že by mohl něco říct. Bylo tak brzy. Ale pak… Může to s někým myslet vážně? Lehce potřásl hlavou.
„Irene, já… kdybych chtěl někoho přivést, totiž, kdyby tady byl někdo, koho bych vám chtěl představit…“ Zarazil se a těžce polkl. Ticho na druhém konci linky se ztížilo. Krájení ustalo.
„Ty chceš, abychom se setkali s dívkou, Tome?“ Irenin tón byl zabarven překvapením.
Se Shari se nikdy formálně nesetkali, i když věděli, že s ní Tom chodil. U Stephena věděli o jeho existenci a ignorovali možnost čehokoliv mimo podtext. Bylo jen přirozené, že byla překvapená. Tom nikdy nikoho oficiálně nepřivedl.
„Ne,“ řekl Tom, „ne s dívkou.“
Odmlka. „No, nemyslím si, že by bylo vhodné přivést si jednoho ze svých přátel na rodinnou večeři,“ řekla Irene chladně.
Tom si odfrkl. Nemohl si pomoct. „Ne, já, ehm, nemyslím si, že to chápeš,“ začal. „Neptal bych se, jestli si můžu někoho přivést, kdyby to byl jen kamarád.“
Odmlka. Tentokrát dlouhá. „To by bylo ještě nevhodnější,“ řekla nakonec a zněla, jako by si slova pečlivě vybírala. „Musíš vědět, jak by se tvůj otec ohledně takové věci cítil.“
Tom věděl, že není hloupá, takže se rozhodl, že jeho nevlastní matka je záměrně tupá. „Já nejsem gay, Irene.“
„Tome!“ Zněla opravdu šokovaně. „Nechystala jsem se cokoliv říct, ale teď musím opravdu namítnout…“
„Já jsem…“ Tom si přejel rukou po vlasech. Proč to bylo tak těžké říct? Jsem bisexuál. Jsem s klukem. „Podívej, tenhle člověk, kterého chci, abyste oba potkali, je pro mě velmi důležitý. Myslím, že byste měli aspoň…“
„Podívej, Tome,“ řekla Irene a v jejím hlase byla tvrdost, kterou tam nikdy dříve neslyšel. „Chodíš na seriózní univerzitu. Ať už procházíš čímkoliv, dostaň to ze svého systému, ale netahej to do našich životů. Jsi chytrý mladý muž a máš před sebou potenciálně zářivou budoucnost, pokud se nenecháš zmást. Rozumíš mi?“
„Jen proto, že očekáváš, že se budu chovat určitým způsobem, to ještě neznamená-„
„Očekávám, že se budeš chovat tak, jak jsi byl vychován, a že pochopíš, že určité chování ti zajistí i určitou budoucnost. Chovej se jinak, ať už je ta rebelie jakkoliv uspokojující, a budeš odstřihnut.“
„Vyhrožuješ mi?“ Zeptal se Tom nevěřícně.
„Říkám ti, že jestli svého otce dostatečně naštveš, bude více než pravděpodobné, že tě přestane finančně podporovat,“ řekla Irene ocelově. „Rozumíš mi?“
„Dokonale,“ řekl Tom a vibroval přitom vzteky. „Udělám ty rezervace, jak jsi říkala.“
„Pro tři,“ odpověděla Irene.
Odmlka. Tom uvažoval, že vrhne svým mobilním telefonem do křoví, ale ať už by to bylo jakkoliv uspokojující, bylo by to jen prázdné gesto. „Pro tři,“ souhlasil, zavřel oči a myslel na Billovu tvář, jemnou od spánku po ránu. Mohl se chovat určitým způsobem, předstírat, že tohle není on a žít normální život, jako chtěli jeho rodiče. Nebo mohl zahodit peníze a stáhnout se, žít na vlastní pěst. Být šťastný.
Bylo příliš brzy.
Zavěsil, aniž by počkal, až Irene řekne něco ve svém triumfálním závěru. Nebylo to to, co řekla, co jej tolik naštvalo.
Bylo to to, že znala jeho otce až příliš dobře, ať už otevřeně sdílela stejné názory, nebo ne.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Táto poviedka je úplne iná v tom, že hoci to ( na rozdiel od mnohých iných poviedok ) nevyzerá, že by sa mala skončiť "zle", teda rozchodom, hrdinovia vôbec nevyzerajú, že by plánovali žiť spolu šťastne až do smrti. Lebo tak to väčšinou v poviedkach býva. Akoby už obaja vedeli, že chcú spolu byť navždy, aj keď nám je jasné, že to tak nebude. Lenže tu je to presne naopak. Tu akoby ani jeden z nich neplánoval, že spolu ostanú. Akoby to stále brali tak, že fajn, teraz je to pekné, ale o týždeň sa už možno vôbec nebudeme vídať a bude to okej. Tom síce dnes urobil krok vpred, ale stále bol pripravený urobiť aj pár krokov vzad. Nemám nič proti realistickému spracovaniu, ale… Ale možno práve preto k nim nemám takmer žiadnu emocionálnu väzbu. Ako že keby sa rozišli, bolo by mi to ľúto, ale… Ale. Uvidíme, či sa to zmení. Ďakujem za preklad.
Ehm trochu me mrzi, jak Tom na zacatku pochybuje, jestli to s Billem mysli vazne. Pritom ale jasne citi, ze nejde o chvilkovy románek a nema problem se za jejich vztah postavit i pred jeho otcem a macechou (tim, ze ho chtel přivést predstavit domu, me mile potěšil, i kdyz si uprimne myslim, ze na tyhle oficiality je fakt jeste brzy, presto to bylo hezké vstřícné gesto. By the way skutečnost, ze ho kvuli bisexualite jeho rodina hodlá vydírat financemi, radeji ani nekomentuji, protoze v tu chvili bych se musela hodne rozcilit). Rozhodla jsem se tedy ony počáteční pochyby přisoudit tomu, ze je to pro Toma prvni vážný vztah po opravdu hodne dlouhé dobe (navic zacal a vyvíjí se jinak, nez jeho 2 předchozí zamilovaní) a on je z cele situace lehce zmatený, mírně dezorientivany ve svých citech a nevěří sam sobe. Jinymi slovy, ze to nema nic spolecneho s Billem a s tim, jake ryzí pocity k nemu Tom citi. Jen potřebuje vice casu pro desifraci skutkoveho významu jeho emocí a vice viry v jeho lepsi ja, ze dokáže byt věrný a ve vážném vztahu. Jen se modlím, aby zde ve vzduchu nevisela zaroven i dalsi otázka ohledne volby pohlaví partnera pro dlouhodobý závazek. Protoze v tom pripade uz by mi omluvy pro Tomovy úvahy začaly docházet. Jooo kdyby jeste řešil otazku vlastního potomstva, budiž, ale jak bylo lehce naznačeno v úvodu – “kdyz muz dospěje, vezme si ženu”… co to jako ma byt, Tome, hodláš obětovat životní stesti pro co? Zkostnatele konvence, zastarala dogmata, středověké předsudky??? Prober se driv, nez o Billa prijdes a nezbyde Ti vic, nez oci pro plac…
PS: Zuzi, komentar k cynikovi uz tam mas – omlouvam se, ze to trvalo dele … to je tou mou dovolenou v Praze, vzdycky to tu je “krapet” hektictejsi s rozvrzenim casu 😅😅😅.