From the inside out 22. (1/2)

Bill zvedl telefon a dvakrát zauvažoval, jestli má opravdu volat, a to i ve chvíli, kdy už vytočil číslo, i když už to začalo zvonit. Zrovna odešel ze své poslední dnešní přednášky, což znamenalo, že Tom je právě na cestě na tu svou… pak už tedy nemělo smysl volat. Proč to nezkusit, odůvodňoval si; pokud by na lince byla Lisa, stejně mu nejspíš řekne, aby přišel. Ta myšlenka jej přinutila se usmívat. Oni dva, bok po boku na gauči, čekající, až jejích drahé polovičky dorazí domů.

„Haló?“ Hluboký hlas byl známým, a také vítaným překvapením.

„Tome?“ Řekl Bill. Opřel se o veřejnou telefonní budku. „Co děláš doma?“

„Rozhodl jsem se poslední přednášku vynechat,“ odpověděl Tom a silně popotáhl. „A rozhodl jsem se, že vážně potřebuješ mobil. Jsi ve škole?“

„Jo, pořád tady,“ odpověděl Bill zamračeně.

„Promiň. Měl jsem na tebe počkat v kampusu, mohl jsem tě vyzvednout…“

„To je v pořádku,“ řekl Bill. „Něco se děje?“ Dneska zněl Tom trochu jinak, téměř naštvaně.

„Nic, kvůli čemu by sis měl dělat starosti,“ řekl Tom a jeho hlas získal optimističtější tón, jako by v něm ten podtón úzkosti nikdy nebyl. „Takže je pátek a my zůstáváme doma a objednáme si pizzu a dáme si pivo, přijdeš taky?“

„Samozřejmě.“ Bill sevřel sluchátko o trochu pevněji. Chtěl se uvolnit a ze všeho nejvíc se chtěl Tomovi zmínit o něčem z toho rána, ale to byla věc, kterou udělat nemohl. „Totiž, mám hodně učení, ale je teprve pátek, že? Zítra mám volno.“

„Jaká náhoda,“ řekl Tom a ztišil hlas, „stejně tak i já…“

Bill se usmíval. Cítil se mnohem klidněji i jen z mluvení s Tomem. „Uvidíme, co s tím uděláme,“ řekl, a jeho hlas přitom trochu zdrsněl. Tento druh touhy pro něj byl stále nový, ale když to přišlo, nemyslel na nic jiného.

Byl naprosto posedlý, rozhodl se a rozesmál se.

„Co se děje?“ Zeptal se Tom s náznakem pobavení v hlase.

„Přemýšlím, jestli jsem normální, anebo jestli jsem nějaké super monstrum,“ přiznal Bill.

„A proooč?“ Protáhl Tom. Jeho pobavení bylo nyní venku v plné síle, jako by už jeho odpověď předvídal.

„Chci… však víš… pořád,“ řekl Bill a na moment sklopil hlavu, než se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo neodposlouchává.

„Chceš co?“ Vyzval jej Tom. „Nejsem si jistý, že ti rozumím, Bille. Jsi příšerně tajuplný.“

„Chci tvého ptáka,“ řekl Bill odvážně, a i když jeho tváře zrudly, vytrval na stejné dráze myšlenek, kterou jeho mysl vytvářela po celý den, kdykoliv nebyl tak zaneprázdněný, že každá další myšlenka byla vyhnána. „Chci se ho dotýkat, olíznout ho… sát ho…“ Potlačil zasténání a stiskl nohy k sobě, jak se mu sevřel podbřišek.

Tomův dech se na druhé straně linky zrychlil. „Chceš, abych tě vyzvednul, nebo budeme mít sex po telefonu?“

„Jsem na placeném telefonu!“ Vykřikl Bill a věnoval svému okolí další zběsilý pohled.

„Moje otázka trvá,“ řekl Tom.

Bill úplně mohl vidět jeho pozvednuté obočí a pohlednou tvář plnou očekávání.

„Je to normální?“ Zeptal se Bill tlumeně.

Tom se uchechtl. „Být posedlý ptákem?“

Bill zasyčel. „Neříkej to, pokud tam nejsi sám!“

„Jsem sám,“ ujistil ho Tom.

„Myslím to vážně,“ řekl Bill. „V poslední době je to jediná věc, na kterou dokážu myslet.“

„Je to naprosto přirozené,“ řekl Tom. „Tohle je poprvé, co sis kdy s někým něco začal, víš? Zjišťuješ, že se mnou je to daleko lepší než jen sám se sebou. Je to, jako bys znovu objevoval své tělo. U mě to tak bylo taky, když jsem… jo. Když jsem s tím opravdu začal. A teď jsi mě celého zase znovu napružil.“

Bill se zazubil a stiskl sluchátko. „Možná se mi to líbí,“ řekl.

„Já bych byl možná rád, kdybys ten svůj hubený zadek přesunul sem,“ odvětil Tom. „Takže mám tě vyzvednout?“

„To je v pořádku, potřebuju nejdřív nějaké věci z domu,“ odpověděl Bill. „Nechám se od někoho svézt… ach, počkat, a co Sloane?“

„Co s ní?“ Zeptal se Tom. „O tom už jsme mluvili a ty jsi víc můj typ…“

Bill se rozesmál. Alespoň už teď věděl, kdy byl škádlený. „Ne, chci říct, můžu ji pozvat na noc plnou pizzy a piva? Začne si stěžovat, že s ní už kromě práce netrávím žádný čas a doma už skoro nebývám.“

„Hmm, pravda, že?“ Tom zněl samolibě. „Jo, v pohodě. Sloane je fajn.“

„Tak se uvidíme za pár hodin,“ řekl Bill jemně. „Nanejvýš.“

„Jo,“ řekl Tom a zaváhal. „Chybíš mi.“

Bill náhle vyhrkl: „Taky mi chybíš.“

Když zavěsil, rozhodl se, že má Tom pravdu. Hodil by se mu mobil, jen si nebyl jistý, jestli by mohl postrádat ty peníze.

Možná by přece jen mohl jeden získat z rodinného rozpočtu.

***

Tom zavěsil a celkově se ohledně celého světa náhle cítil lépe. Bill, nebo alespoň tento pocit, na něj měl takový vliv. Otočil se a zachytil Lisin lstivý úsměv, jak se točila na stoličce na druhé straně baru. „Ach, čemu se tak šklebíš?“ Zeptal se Tom, ale také se usmíval.

„Ty seš z něho vážně celý pryč, co?“

Tom si přejel rukou po dredech a odrhnul si zbloudilé prameny přes rameno, kde by snad na nějakou chvíli mohly zůstat. „Já…“ Zaváhal. Nechtěl se nechat unést, ale jeho emoce neměly v tuto chvíli žádnou kontrolu a on si pomyslel, že se mu to tak líbí.

„To je okay,“ řekla Lisa, aniž by čekala, až to dokončí. Ukousla si kousek mrkve. „Nemusíš to říkat, je to na tobě vidět.“

Opřel se bokem o pult. „Je, že?“ Potřásl hlavou.

Brandon se bosý nahrnul do kuchyně a věnoval jim pohled plný očekávání. „Noc s pizzou a pivem, že?“

„Jo,“ potvrdila Lisa. „Co jiného?“

„Alec se šel sejít se svým bratrem a koupit pivo,“ pověděl mu Tom. „Říkal, že vezme několik 24packů.“

„Proboha,“ řekl Brandon ohromeně. „Myslíš, že to bude stačit?“

„S tím, jak Alec pije,“ řekl Lisa a pokrčila rameny.

„Dobře, takže já půjdu pro filmy,“ řekl Brandon a namířil zvídavý pohled Tomovým směrem.

„Já mám na starosti pizzu,“ řekl Tom a roztáhl ruce. „Zaplatím za dodávku něco navíc, je mi to jedno. Jo, a máme jednoho navíc.“

„Prosím, neříkej mi, že je to Jack,“ řekla Lisa s odporem.

„V pátky chodí většinou do klubů,“ řekl Brandon s grimasou. „Nemyslím si, že se musíme bát-„

Hlavní dveře bouchly a všichni vzhlédli.

„Hej, hej, hej, něco vzrušujícího dneska večer?“ Jack se objevil v jejich zorném poli hned za kuchyňským barem s kabátem hozeným přes ruku a v mikině s univerzitním monogramem.

„Noc s pizzou a pivem,“ řekl Brandon bezvýrazně a opřel se ramenem o zeď.

„Ach, nuda.“ Jack vešel do kuchyně, otevřel lednici a zkoumal její obsah. „Ještě žádné pivo?“

„Ještě ne,“ řekl Tom a překřížil paže. Jack se k nim na noc s pizzou a pivem přidal jednou hned ze začátku, kdy spolu všichni začali bydlet, a jeho nechuť ke druhému mladíkovi se v té chvíli stmelila. Nebyla to žádná jedna určitá věc, spíše to bylo jeho celkovou osobností.

Jack se otočil s protivným úšklebkem. „Dneska v noci žádné kluby, jo? Hádám, že už jsi unavený z toho zahrávání si kolem toho tvého malého přítelíčka.“

Tom ztuhnul. „Co tím, kčertu, myslíš?“ Vyštěkl.

„Ach, já tě viděl.“ Jack vědoucně kývl, popadl colu a otevřel ji, než mohl kdokoliv začít protestovat. „Otíral ses o nějakou holku na parketu, jo, vypadali jste pěkně útulně, zvlášť když tě políbila.“

Tom cítil, jak mu z tváře zmizela veškerá krev. „Ty kre-“ začal.

„Co by si o tom ten tvůj kluk asi myslel?“ Dokončil Jack a díval se na Toma, zatímco se napil.

Cola mu vylétla z ruky a postříkala podlahu, jak Tom Jacka popadl za mikinu, zatřásl s ním a poté jej přirazil k pultu. „Vůbec nic o tom zasraně nevíš,“ zavrčel a cítil, jak ho stiskly Brandonovy ruce a táhly jej pryč.

„Pusť ho,“ říkal mu Brandon.

Tom ho pustil, nechal Brandona, aby jej o krok odtáhl, a zíral na Jacka, který byl chvíli otřesený, než opět nasadil svůj domýšlivý výraz.

Jack si uhladil mikinu, očima střelil po kaluži coly na podlaze. „Měl by sis po sobě uklidit ten bordel,“ řekl a obešel ho, než se z kuchyně vytratil.

Tom tam chvíli stál a kypěl zlostí, pak se vzpamatoval, když viděl, jak Brandon klečí na zemi s hromadou papírových ručníků. „Nech to,“ řekl a poklekl vedle něj. „Dej mi to.“ Převzal ubrousky a odhodlaně utíral lepkavou tekutinu ze vzorovaných dlaždic.

„Co se stalo?“ Uvažovala Lisa nahlas, zatímco Tom likvidoval špinavé papírové ručníky. „Tome… BlbJacka neposlouchej, to už bys měl vědět. Jen tě schválně štve.“ Její hezká tvář byla napjatá úzkostí.

Tom si opláchl ruce a otočil se, napjatý pod nepohodlnými pohledy jich obou. „Hádám, že nikdo z vás to neviděl.“

Brandon jen pokrčil rameny. „Vím, že ať se stalo cokoliv, nebylo to tak, jak to podal on,“ odpověděl rozpačitě.

„Ne,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou. „Sakra. Včera jsem na někoho narazil, na jednu holku, se kterou jsem před nedávnem chodil, možná si ji pamatujete. Kerri.“

„Ach,“ řekla Lisa a protáhla obličej.

„Jo.“ Tom se krátce zasmál. „Hádám, že Jack prostě ví, jak na mě. Nejsme opravdu naštvaný, cítil jsem se provinile, že jsem to nechal zajít tak daleko. S ní. S Jackem.“

„Teď jsi jen hloupý,“ řekl mu Brandon. „Bill ví, že jsi smrtelně sexy. Jsem si jistý, že ti to nebude zazlívat.“

Tom se zazubil. „Velmi uklidňující,“ odpověděl suše. „Každopádně… naše extra osoba navíc je Sloane, kamarádka z obchodu.“

„To by měla být zábava.“ Lisa se naklonila kupředu a potutelně se na něj usmála. „Tak se pojďme dohodnout na filmech a hoďme BlbJacka pro dnešek za hlavu, okay?“

Nebyla to jediná věc, kterou chtěl Tom hodit za hlavu. „To zní dobře.“

***

Sloane Parkerová držela svůj batoh, zatímco se prošoupávala oranžovo zlatými listy na příjezdové cestě Trümperů. Přines svůj make-up, řekl jí Bill, když ji zval na přípravy na dnešní večer, ale Sloane předpokládala, že Claire Trüumperová bude doma, až se tam dostane, a upřímně, ta žena ji trochu děsila. Vzhledem k tomu, že Bill nedávno prošel svým coming outem, Solane byla překvapená, že má Bill vůbec povoleno vyjít z domu. Zazvonila u dveří a čekala, kousala se do spodního rtu a doufala, že otevře Bill nebo jeden z jeho početných sourozenců. Když se dveře otevřely, zjistila, že se dívá do Clairiných modrých očí.

„Sloane!“ Řekla Claire vřele a na okamžik vypadala překvapeně, než ustoupila stranou a pozvala ji dovnitř. „Tak ráda tě vidím. Měla bys chodit častěji.“

„Děkuju,“ řekla Sloane trochu nervózně. Kousla se do rtu. Copak neříkala Billovi, že by spolu něco měli podnikat častěji? Z dychtivého pohledu, který jí Claire posílala, však měla podezření, že si Claire přeje, aby to bylo v jiné funkci než jen jako jedna z Billových kamarádek. „Ehm, přišla jsem za Billem, paní Trümperová…“

„Říkej mi Claire!“ Naléhala. Mávnutím pozvala Sloane dovnitř. „Víš, kde je jeho pokoj, drahoušku.“

Sloane přikývla a vyběhla kolem Claire po perském koberci pokrývajícím podlahu na cestě ke schodišti. Hlavu měla sklopenou a přemýšlela, zda by se Tomovi dostalo téhož otevřeného přivítání a pobídky, aby se volně potuloval po domě, kdyby se ukázal na jejím místě.

Když zaklepala na Billovy dveře, ozvalo se tichým tenorem „dále“ a ona otevřela. Namísto toho, aby byl obklopen roztroušenými papíry a otevřenými knihami, Bill k ní stál otočený zády, ruce měl v bok a díval se na hromadu oblečení rozloženého po posteli.

„To jsem já,“ oznámila Sloane a zavřela za sebou dveře.

„Došlo mi to,“ odpověděl Bill. Otočil se a zoufale se na ni podíval. „Sloane, proč si až teď uvědomuju, že nemám co na sebe?“

Sloane na něj zírala. Billovy tmavé vlasy byly pro jednou rozpuštěné a lemovaly jeho oválnou tvář s vystouplými lícními kostmi. Vypadal utrápeně, poněkud zrudle, ale celkově mnohem uvolněněji, než jak jej obvykle vídala.

„Dobrý bože,“ řekla. „To je, jako by sis konečně uvědomil, že jsi gay.“

Bill se na ni podíval. „Jestli jsi mi nepřišla pomoct, pak-“ Překřížil si paže.

„Ne, ne, jsem tady na tvou záchranu,“ ujistila ho Sloane a sundala si batoh z ramene. „Začneme, jo? Ale je tohle to, co budeš mít na sobě? Raději by ses měl nejdřív oblíknout, než zaútočím na tvůj obličej.“

Bill vyjekl a zvedl si ruku ke tváři, jako by to myslela doslovně.

„Dobře, dobře,“ řekla Sloane konejšivě. „Pojďme se podívat, co tady máš.“

Shodli se na černých džínách s opaskem a modrém tričku s dlouhým rukávem a kruhovým geometrickým vzorem, který připomínal vysoce stylizované, pestrobarevné slunce nebo nějakou variaci na aztécké sluneční hodiny. Bill se před ní bez rozpaků svlékl do boxerek, nasoukal se do vybraného oblečení a uhladil si vlasy.

„Velmi odvážné,“ poznamenala Sloane.

Bill po ní střelil plachým pohledem. „Co? Ani jeden z nás není typ toho druhého.“

„Nějak mám pocit, že předtím by ses přede mnou nesvlíknul,“ škádlila jej Sloane, když se šla prohrabat svým make-upem. „Vypadá to, že se z tebe stal docela nudista.“

„Ach, nahého jsi mě ještě neviděla,“ řekl Bill s pozvednutým obočím. Pak se na ni zašklebil.

„Ale Tom jo?“ Hádala Sloane.

Billova tvář zrudla a on začal sbírat zbytek oblečení. Některé z nich nacpal do batohu na posteli, zbytek položil na nedaleký prádelník. „Možná, a možná ne,“ řekl vyhýbavě.

„Viděl!“ Vypískla Sloane. „Panebože, totálně tě viděl nahého!“

„A?“ Vyprskl Bill. Hodil sebou na postel, popadl polštář a skryl svůj obličej, ale už bylo pozdě. Dokonce i uši měl rudé.

„Bille!“ Vykřikla Sloane. Vrhla se na postel za ním a vytrhla mu polštář, aby jej s ním plácla. „Tohle je velká věc, Billy! Je to tvůj úplně první kluk-„

„To je,“ řekl Bill a díval se na ni triumfálně přes polštář.

„-a do minulého týdne jsi byl ten nejprudérnější panic-“ pokračovala Sloane, nezastrašená jeho poznámkou.

„Ehm, to bylo před týdnem,“ řekl Bill do polštáře.

Sloane vykulila oči a znovu ho plácla polštářem. „Takže? Takže?“ Pištěla a znovu jej několikrát plácla, zatímco on protestoval a snažil se ji svýma dlouhýma nohama od sebe odstrčit. „Už jste to dělali? Panebože, co jste dělali? Ty už nejsi úplný panic!“

„Přestaň, přestaň s tím!“ Vykřikl Bill a na oplátku se rozpřáhl polštářem on. „Přišla jsi mi udělat make-up, nebo se mě vyptávat na můj sexuální život?“

„Obojí!“ Prohlásila Sloane a posadila se, zadýchaná a rozcuchaná. Uložila si polštář do klína, zatímco Bill si ten svůj přitiskl na hrudník. „No tak, Bille! Jak daleko jste zašli?“

Na Billovu tvář se vplížil úsměv a on si poskládal nohy pod sebe s indiánskou pružností, kterou mu Sloane záviděla. „Ehm, no…“

„No tak,“ přemlouvala ho. „Pokud to neřekneš mně, komu jinému to řekneš?“

Bill se na ni podezíravě podíval. „Proč jsi tak zvědavá?“

Sloane mu oplatila podezíravost svým nevinným pohledem. „Jen se chci ujistit, že tě ten darebák nepřipravil o veškerou počestnost. Přece jen, je to teprve týden.“

Bill se rozesmál, a pak se intenzivně zadíval na polštář ve svém klíně. „Ehm, kouření,“ odpověděl.

„Opravdu?“ zavýskla Sloane.

Bill zoufale zamával rukama a zasyčel „Šššš!“ jako nabuzená varná konvice. „Panebože, drž hubu! Co když přijde máma!?“

Sloane zabořila obličej do polštáře, ale stejně po Billovi pokukovala. Tady byl ten rozdíl, rozhodla se. Rozhodně vypadal uvolněněji než kdy dřív. Předtím měl sklony držet hlavu sklopenou a vlasy svázané a nesnažil se navázat oční kontakt ani s ní, natož s jinými lidmi.

„Bylo to dobré?“ Dostala ze sebe.

Billovi se na tváři objevil zasněný výraz. „Tak dobré…“

„Okay, nepotřebuju detaily,“ promluvila spěšně Sloane. „I když, páni, to, jak si Tom vždycky olizuje rty…“

„Jo!“ Souhlasil Bill, trochu až příliš nadšeně na Sloanin vkus, i když to byla ona, kdo se ptal. Jeho výraz se proměnil na zamyšlený. „Takže, ehm. Otázka. Ty už jsi dělala orál, měla jsi sex…“

„Mm-hmm,“ zabroukala Sloane souhlasně, i když to nebyla otázka.

„Je to… normální… myslet na to pořád?“ Odvážil se Bill.

Sloane se na něj zazubila. „Ach, zlato,“ řekla soucitně.

„Co?“ Zeptal se Bill okamžitě.

„Ty na to pořád myslíš, co?“ Řekla Sloane a usmála se na něj. Vylezla z postele a zamířila pro svůj make-up. Bill měl tak bezchybnou pleť, že si nemyslela, že by potřeboval podklad nebo nějaké krytí. Ale okamžitě viděla, jak by se daly zvýraznit jeho oči. A uvažovala, jestli by ji pustil i na své tlusté, tmavé obočí.

„Ehm, ano,“ řekl Bill. „Ať už jsem s ním, nebo ne, od chvíle, co jsme s tím začali, myslím na to víc a víc. Je to jako nějaký druh utrpení.“

„Nejsi nenormální,“ ujistila ho Sloane a posadila se na kraj postele. „Znamená to, že se probudily tvoje hormony. Držel jsi je potlačené tak dlouho, že teď působí dvakrát tolik. Hej, tohle bude jednodušší, když se mi posadíš mezi kolena, okay?“

„Takže nejsem nějaký sexuální maniak?“ Řekl ztraceně a zároveň i nadějně.

Sloane si odfrkla. „Prostě to znamená, že doháníš nás ostatní, Bille.“ Poplácala matraci mezi svými koleny a on se tam poslušně přemístil.

„Ať ti to netrvá celý den,“ varoval ji. „Chci se k Tomovi dostat co nejdřív, ať máme dost společného času.“

„Myslíš času na muchlování,“ řekla Sloane, zubila se na něj a zvedla černou voděodolnou tužku na oči. „Netvař se tak vyděšeně, nejsem tvoje matka a vím, že to vy dva děláte. A potřebuju jen čas udělat tvůj kostnatý zadek hezčí, než je od přírody, což už i tak stačí na to, aby zbytek z nás udržoval v zoufalství… tak drž.“

S tímto zlověstným prohlášením Sloane popadla Billovu bradu a pustila se do práce.

Bill jí nedovolil žádné vytrhávání, ale slíbil jí, že jí to dovolí někdy zkusit, až nebude hned poté na cestě za Tomem. Vyjádřil se, že nechce být viděn se zčervenalým a očividně napuchlým obočím. Všechno ostatní na jejím seznamu jí však dovolil a Sloane zavřela poslední pudřenku a obdivovala svou práci, když vtom se otevřely dveře.

„Sloane, Bille, budete vy dva – ach můj bože.“

Sloane sešplhala z Billova klína, nacpala si pudřenku do taštičky, a až poté si uvědomila, že ačkoliv seděla v mírně kompromitující pozici, Bill by byl možná raději, kdyby zůstala sedět na místě. Zašklebila se na něj, a pak zůstala stát stranou a dívala se na Claire, neschopná přestat sledovat blížící se havárii.

„Bille!“ Vykřikla Claire okamžitě, nezklamala. „To je make–up?“

„Ano, je,“ řekl Bill a zvedl bradu v tvrdohlavém výrazu, který Sloane velmi dobře znala, a přesto nyní vypadal odlišně. Jeho oči byly zdůrazněny kouřovou tužkou a metalickými stíny, které na Sloaniných očích vypadaly jako monokly, avšak na Billových vypadaly pozoruhodně. Obtáhla mu obočí, aby zkrotila jejich tvar, přidala trochu barvy na rty a přetřela je leskem.

Vypadal dramaticky jako dokonalý model.

„Líbí se mi to,“ pokračoval Bill, zvedl se na nohy a naklonil hlavu. Tmavé vlasy se mu rozprostřely kolem obličeje a Sloane si v duchu poznamenala, aby ji příště nechal udělat mu i vlasy. Kdyby si do nich přidaly nějaké vrstvy…

„Co si myslíš, že jsi, nějaká rocková hvězda?“ Vykřikla Claire. „Běž si to umýt!“

Bill rozšířil své temně zdůrazněné oči. „Ani náhodou!“ Prohlásil. „Kromě toho, není čas. Sloane a já už jsme na cestě.“

„Bille Trümpere, neopovažuj se-“ začala Claire.

„Je to můj obličej a Sloanin make-up, takže nezačínej s ultimáty, mami,“ odpověděl Bill a jeho nádherná tvář byla napjatá. V Billových rysech byl vždycky androgynní nádech, ale make-up a dlouhé vlasy to nyní zdvojnásobily. Jeho tvář byla hranatější, jeho postava byla chlapecká, ale vypadal hodně jako jeho sestra Cassie, uvědomila si Sloane. Cassie byla vždycky považována za krásku rodiny, ale Bill jí klidně mohl konkurovat. „Můžu se oblékat a sám sebe prezentovat, jak chci. Odcházíme, takže se uvidíme později,“ uzavřel to Bill.

Zatímco se Claire zakoktala, Bill popadl z podlahy svůj batoh a ze židle bundu. Pak se podíval na Sloane. Sloane si beze slov posbírala věci. Musela se tvrdě kousnout do tváře při pohledu na šok na Clairině tváři, když oba proběhli kolem a spěchali po schodech dolů.

Zůstali v napjatém tichu, dokud se za nimi nezavřely přední dveře. Sloane se na svého kamaráda znepokojeně dívala a spolu se rozběhli k jejímu autu zaparkovanému na chodníku. Bill měl svěšená ramena a sklopenou hlavu. Batoh hodil na zadní sedadlo bez jediného slova.

Když Sloane vklouzla s obavami na sedadlo řidiče, Billova hlava vystřelila vzhůru.

Jeho hnědé oči byly živé na pozadí make-upu a na tváři se mu objevil veselý úšklebek. „Bože, to byl tak dobrý pocit!“ Prohlásil.

Sloane se rozesmála a udeřila jej do ramene. „Ty blbče!“ Vykřikla.

„Au,“ řekl Bill a přitiskl se ke dveřím. „Pojedeš už? Nechci, aby ten útěk byl pro nic za nic.“

Sloane se ušklíbla a navedla auto na silnici. „Už bylo na čase, chlapečku, měla tě pod palcem celé roky.“ Ohlédla se přes rameno, aby zkontrolovala svůj mrtvý bod, a zahlédla v zrcátku batoh. „Takže tam zůstáváš přes noc?“

Bill vypadal roztomile v rozpacích. „No, ano.“

Sloane mu ukázala zvednutý palec a odbočila na rušnější ulici. „Tvoje máma k tomu nemá co říct?“ Podle napjatého pohledu, který se mu objevil na tváři, to bylo citlivé téma, ale na to Sloane nikdy nedbala. Věděla, že bylo dobré, aby Bill mluvil o věcech, o kterých mluvit nechtěl.

„Má k tomu hodně co říct,“ odpověděl Bill, „ale můj táta řekl, že je to moje věc, pokud chci strávit noc u svého přítele. Stejně jako je moje věc, jestli se rozhodnu nosit make-up.“

„Starý už jsi na to dost,“ řekla Sloane s uchechtnutím. „Musíš mě nasměrovat, víš? Nemám ani nejmenší tušení, kde Tom bydlí.“

„Jasně,“ odpověděl Bill. „No, odboč na Willamette. Včera ráno přišla máma do mého pokoje a dala mi přednášku o tom, jak bych neměl s Tomem postupovat příliš rychle. Nebo alespoň to byla hlavní myšlenka celého rozhovoru.“

„Jo?“ Zeptala se Sloane a odbočila na určeném místě. „Očividně sis to nevzal příliš k srdci.“ Pohlédla na něj koutkem oka.

Po Billově tváři se rozšířil pomalý úsměv, docela nezbedný výraz.

„Bille!“ Sloane zalapala po dechu a předstírala šok, který nebyl tak úplně skutečný. „Říkal jsi mi, že šlo jenom o kouření! Ty a Tom… dělali jste…“

„Do toho ti nic není.“

Sloane jednou rukou pustila volant, aby ho štípla, a následoval okamžitý boj. „Stop… ah, přestaň!“ Bill se bránil, ale byl příšerně lechtivý. „Sloane, drž své ruce na volantu!“

„Stačí mi jedna, abych tě dostala na lopatky,“ řekla Sloane samolibě a zamířila na citlivé místo na žebrech, když ji plácl, a ona jej místo toho štípla do pasu.

autor: fyredancer