autor: SunlovestheMoon
„Gustav dnes večer zůstává s Georgem,“ oznámil Bill. Seděl vedle Toma a díval se, jak pořádá své asijské jídlo z donáškové služby, zatímco on jemně popíjel svůj vlastní nápoj. Když to Tom poprvé navrhl, Bill byl překvapen, ale zdálo se, že to Tom, jako všechno ostatní, přijal téměř až příliš snadno. „Většina lidí by byla zděšená,“ řekl Bill, jeho oči měly v sobě otázku.
„Pro mě je to neskutečné, ne děsivé,“ začal Tom. „Člověk musí žít svůj život naplno, každou minutu, každou vteřinu. Mám pocit, jako by mě všechno, co jsem se o životě naučil, žít každým okamžikem a přijímat změny, přivedlo k tobě. Ty a Gustav možná nejste majorita, ale z nějakého důvodu existujete a já za to nemůžu být nic jiného než vděčný.“
„Ty to tak opravdu myslíš,“ řekl Bill tiše s ohromeným úžasem ve tváři.
Tom sklonil hlavu a usmíval se, zatímco dál jedl. Neměl v úmyslu takový proslov, ale prostě to z něj samo vytrysklo. „Myslím. Nedokážu si představit nikoho, kdo by tě nechtěl.“
Bill se nad tím široce usmál, ale Tom znovu pocítil ten skrytý smutek. Odložil vidličku a odstrčil od sebe zbytek jídla. „Bille?“
„Hmm?“ Bill odložil prázdný krevní vak a jeho výraz byl obezřetně neutrální, když vycítil změnu nálady mezi nimi.
„Řekneš mi o tom, jak ses přeměnil?“
Bill nad Tomovou otázkou na okamžik znehybněl, než se zdálo, jako by jeho tělo vzdychlo, jako by to očekávalo, ale doufalo, že to nepřijde.
V odpovědi vzal Toma za ruku a vedl ho do salonku. „Je to dlouhý příběh, ale máme celou noc.“ Posadil se a složil ruce do klína. „Slyšel jsi někdy o Kastrátech?“ Zeptal se Bill.
Tom se zamračil.
„Kastrá… cože?“ Obočí se mu hrůzou zvedlo a on nedokázal říct jediné další slovo.
„Je to přesně tak, jak to zní,“ potvrdil Bill suše. „Přes dvě století, přesněji od poloviny šestnáctého století, chlapci, kteří uměli zpívat, ti, kteří měli talent, byli před pubertou vykastrováni, ještě než se jejich hlasy změnily, aby si zachovali soprán, který je normálně spojován se ženami… a v té době byli velmi žádoucí.“ Bill pokračoval ve vyprávění téměř lhostejným tónem, zatímco Tom se na svém místě zavrtěl a rukou si automaticky zakryl rozkrok, aby se ujistil, že jeho koule jsou stále na svém místě.
„Tenkrát to… byla velká věc, být Kastrátem, byl to ekvivalent velké rockové hvězdy… pokud jsi byl dobrý.“ Bill se napůl s lítostí podíval na Tomův bolestný výraz. „Mnoho chlapců bylo prodáno-„
„Co, jako otroci?“ vyhrkl Tom šokovaně.
„Někteří, ano,“ pokrčil Bill rameny a jeho ruka se zastavila uprostřed mávnutí při pohledu na Tomovu tvář. „Co?“ Bill zamlaskal, lehce do Toma strčil, až se svalil vzad, a zasmál se.
„Tome, taková byla tehdejší společnost. Nebuď naivní,“ podotkl Bill a jemnější rukou vytáhl Toma zpátky do sedu.
„Ne, to jen, že… Dostávám z první ruky pohled na život v šestnáctém století, nedokážeš si představit, jak je to neskutečné.“
„Jo, život tenkrát byl tak úžasný,“ řekl Bill se suchým sarkasmem. „Gus a já, my oba mnohem více preferujeme moderní život a velká města.“
Tom souhlasně přikývl, napůl v pokušení se zeptat Billa, jak přesně si on a Gustav byli blízcí. Ale vytlačil tu myšlenku z hlavy. „Takže, mluvil jsi o… prodaných chlapcích?“ Snažil se nad tou otázkou nezašklebit.
„Ne tak moc jako otroci, ale… no, bylo tam mnoho chudých rodin, víš?“ Bill mluvil tím samým neformálním věcným tónem, ale Tom si všiml náhlé změny v jeho chování, která ho přiměla k tomu, aby se napjal. „Já jsem vždycky zpíval,“ Billovy oči střelily vzhůru, jako by chtěl zkontrolovat Tomovu reakci. „Byl jsem od přírody velmi dobrý a moje rodina… mí rodiče udělali to, co museli,“ dokončil Bill v mírném spěchu, jeho výraz byl neutrální.
Tom měl pocit, jako by jeho tělo opustil veškerý vzduch, jak na Billa zíral. „Ty říkáš, že tví… tví-“ nedokázal to dokončit.
Billův pohled byl přímý a neochvějný. „Mí rodiče mě prodali, ano.“
***
Bylo to už tři sta let, ale Bill si to stále pamatoval.
„Konrade, pojď sem.“
„Ano, otče?“
„Ty rád zpíváš, že ano, synu?“ Jeho hlas byl nevrlý.
„Ano, otče, moc.“ Konrad se díval na svého otce s úsměvem, oči měl jasné.
Konradův otec přikývl a řekl mu, že dva návštěvníci, kteří nedávno přišli, byli z královského dvora, slyšeli jej zpívat a byli ohromeni. Přijali by jej co nejrychleji za účelem nácviku v kostele.
„Tihle muži?“ Konradův úsměv povadl. Nelíbilo se mu, jak se na něj dívali. Stejně jako se Hans bydlící v páté ulici díval na mladší dívky, zašeptal Günterovi. Pocítil mrazení v zádech a odmítl.
Jeho otec se zamračil. Nebyla to žádost, Konrad půjde, muselo to být dohodnuto.
„Matko?“ Konrad viděl, jak jeho matka tiše sedí u kuchyňského stolu, ramena mírně shrbená a oči rozšířené. Řekla toho velmi málo a nic z toho, co chtěl Konrad slyšet.
V noci se vyplížil ven jako obvykle a pověděl Günterovi novinky. Poprvé za dva roky seděli blízko u sebe.
O týden později se ti muži vrátili.
„Dort? Pro mě, otče?“
Zvláštní dar od našich hostů… aby tě připravili na tvůj nový život.“
„Ne, já tohle nechci.“
Konrad snědl polovinu pod otcovým přísným dohledem, a zbytek vyplivl do dlaně, jakmile se k němu otec otočil zády.
„Neee… prosíííím… já tohle nechci!“
Byl nahý a muži jej drželi, dotýkali se jej… tam. Konradův hlas byl nezřetelný, dort jej omámil opiem. Ve světle svíček se zaleskl nůž.
Prsty mu silně zatlačily na tepny po obou stranách jeho krku a Konrad vnímal, jak uniká pryč, ten nůž nikdy neucítil.
***
O několik dní později byla Günterova tvář ta první, kterou spatřil. Byla noc a on se probudil žízní, která jej pálila.
***
„Byl jsi jen dítě,“ pronesl Tom, čelist měl sevřenou a uvnitř cítil bolest. „Oni tě prodali, tví vlastní rodiče! Tvůj život, tvůj hlas…?“ Tom nebyl naivní. Pořád existovaly příběhy, dokonce i nyní, o rodinách tak chudých, tak zoufalých, že by udělaly téměř cokoliv, aby přežily. Ale aby obětovaly své vlastní dítě takovýmhle způsobem, to byla tak velká zrada, a protože šlo o Billa, bylo to pro Toma nepochopitelné.
„Jak jsem říkal, nebylo to opravdu tak neobvyklé, kromě toho jsem přece jen nebyl až tak veliký obchod.“ Ta poslední část byla vyslovena tak tiše, že ji Tom téměř nepostřehl.
To, jak to Bill formuloval, dalo Tomovi najevo, že tím nemyslel vlastní cenu. „Co tím myslíš?“
Bill mávl rukou. „Nic, zapomeň na to…“
„To, jak jsi to řekl… Bille… co dalšího se stalo?“
Bill pokrčil rameny, ale pokračoval. Přece jen, už to bylo tak dávno. „Hlas se mi začal měnit dřív, než se vrátili. Ale vypadal jsem mladě a… tak mi rodiče řekli, abych zůstal zticha. Nevěděl jsem proč, nechápal jsem, co se stane.“
„Ale tys říkal-“ Tom se s hrozivým porozuměním odmlčel. Konrad, vykastrovaný až po mutaci, by měl jako zpěvák mnohem menší hodnotu. „Tví rodiče i tak dovolili, aby se to stalo,“ pronesl Tom mdle.
„Ano, a když to ti muži zjistili, taky jim to bylo jedno. Řekli, že můj vzhled jim zajistí dobrou cenu,“ řekl Bill, jeho hlas byl stejně tak mdlý.
Tom se opřel do pohovky a vydechl, aby uvolnil napětí. To, co se Billovi stalo, nebylo ojedinělé, Tom to věděl, ale srdce ho pro něj nebolelo o nic méně.
„Bože, Bille. Bože…“ Znovu se naklonil kupředu a nevědomky si promnul hrudník. Věděl, že to, co mu Bill říkal, bylo nějakým způsobem spojeno s tím, jak se stal upírem, ale měl potíže dostat se přes tu naprostou hrůzu Billových zkušeností. Vrhl pohled Billovým směrem, než sklopil pohled, aniž by si uvědomil, jak to vypadalo.
Bill zachytil jeho nezaměnitelný pohled ke svému rozkroku. „Jsi zvědavý, Tome?“ Bill naklonil hlavu a jeho oči mapovaly cestu dolů, kde černý nehet na jeho prstu ležel až příliš blízko dotyčného orgánu. „Chceš se podívat?“
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tom je ale kabrňák 😂😂😂 pry “dam si dlabanec a Ty u toho klidně srkej svou krev rovnou z vaku kámo, jsem s tim v poho a spoko” 🙈🤣… určitým zpusobem je hezké, ze spolu měli romantickou veceri ve dvou 😆, ale osten nechutnosti ve me přetrvává, bože, porad je to lidská krev, ne červené vino, 💉 vs. 🍷…
Tim ovsem ta humorna část pro dnesek konci a autorka nam zahrála na vážnější notu. Středověké praktiky byly tak odporne a zvracene 😡❗️❗️❗️ A nejhorší na tom je, ze tahle zvěrstva se opravdu dela, neni to žádné sci-fi vymyšlené spisovatelem. Hrůzné a děsivé, co se Billovi přihodilo 😓. A spolu s nim v tamni maniakalni dobe trpěla dalsi spousta nevinných, reálných bytostí achyooo………………… Tyhle mučící barbarské rituály bych si v povídce klidne odpustila, ale chapu, ze i toto drastické otreseni čtenáři pomáhá k vytvoření bližšího vztahu k postavam. Bohuzel strategie pštrosí hlavy v písku mi v tomto pripade neulevila. Tak nezbylo nez zatnout zuby, abych uz to mela za sebou. To nejhorší uz snad bylo vyliceno a ted uz bude jen lepe. Doufam…
Sama jsem zvedava, co Tom Billovi odpoví, protoze uprimne, ja bych tedy byla zvedava priserne moc, ale dostatek taktu by mi nedovolil jednat jinak, nez to zahrát do outu. Jsem tedy cela napnuta, jak z tohoto faux pas hodla vybruslit bez ztráty kytičky. Jako vzdy se uz tesim na pokračování a dekuju jak za preklad, Zuziku, tak za zveřejnění, Janule. 🌹🌹🌹🙏🙏🙏
Tak to je děsné jsem zvědavá jak se zachová Tom moc dík za překlad.
Chudák Bill. Čakala som všeličo, ale toto nie. Ďakujem za preklad.