Kdo čtete komentáře, nejspíš už víte, že se Zuzu momentálně rekreuje, a protože už je jedinou přispěvatelkou blogu, budou tu teď menší prázdniny. Až se vrátí, budem pokračovat tam, kde jsme skončili, do té doby tu možná najdete nějaký obrázek dvojčat, ale ani to se nedá zaručit, protože tour skončila a nové fotky hned tak asi nebudou. Uvidíme.
Tak jo, jste informovaní, užijte si překlad, ozvu se, až bude s čím. Pa, J. :o)
autor: SunlovestheMoon
Během příštích několika týdnů si Bill s Tomem nacházeli čas mezi jejich prací a objevováním nových věcí o sobě navzájem, k prozkoumávání jejich nové intimní činnosti.
Té noci se Tom probudil brzy ráno, když byla ještě tma. Zatímco spal, Bill se osprchoval a vrátil se, nejprve si schovával obličej, než Tomovi dovolil, aby ho polibky přemluvil k odkrytí. Bylo to poprvé, kdy Tom spatřil Billovu tvář bez make-upu, a tak tam prostě ležel a prsty přejížděl po Billově tváři, která byla tak nějak mladší, delikátnější, a přesto stále nepopiratelně mužská.
Tiše si povídali, jejich ruce a paže se dotýkaly, nohy byly propletené, a každou chvíli se natáhli pro polibek. Bill se Toma zeptal, jestli má v úmyslu jej při milování pokaždé nutit žádat o to, co chce.
„Byla to zábava, ale ne. Teď už to může být jen o těch důležitějších věcech,“ usmál se Tom.
„Důležitějších… co tím myslíš?“ Zeptal se Bill s drobnou vráskou na čele.
Tom natáhl ruku, aby vrásku jemně uhladil, a opatrně přitom vybíral slova. „Myslím, že nežádáš o ty věci, které chceš nejvíce… protože tě zklamali dva lidé, kteří tě zklamat nikdy neměli, kteří tě nikdy neměli připravit o svobodu volby.“
Vypadalo to, jako by Billovi začaly zářit oči. „Tome…“ zavrtěl hlavou a místo toho se naklonil pro měkký polibek.
„Ale mohl bych se rozhodnout, že se mi opravdu líbí slyšet tě říkat, co v posteli chceš,“ usmál se Tom a Bill se rozesmál. Přitáhl si Billa blíž a jejich polibky se prohloubily do pomalé, sladké symfonie bezdechého sténání a tichých výkřiků, když Tom do Billa pronikl a dál mu přitom vkládal něžné polibky na rty.
„Já tě nikdy nezklamu, nikdy tě nenechám padnout. To ti slibuju se vším, co je ve mně.“
Bill je přetočil, zvedl se nad něj a jeho boky se plynule pohybovaly jako odliv a příliv, dokud nedosáhli společného vrcholu.
„Já nikdy už nikdy nechci spadnout.“
***
Pro Billa to nebylo příliš překvapující, ačkoliv trochu znepokojující, když Gustav začal během týdne častěji odcházet. Když se ho zeptal, Gustav ho ujistil, že jen chce zůstat nablízku Georgovi kvůli obtížnému případu. Plánoval je o tom informovat tenkrát toho rána, když se vrátil od Georga, jen aby zjistil, že se z nich konečně stali milenci, a jak byli tak kompletně pohlceni jeden druhým, rozhodl se, že jim to sdělí, až se jej Bill na jeho častou absenci zeptá.
„Musíme si dělat starosti?“ Zeptal se Tom.
„My – Georg to všechno sleduje. Má pomoc. Já se jen ujišťuju, že je v bezpečí,“ odpověděl Gustav.
Viděli i nějaké zprávy v novinách. „Říkal jsi hnědá tvídová čepice?“
Gustav s Billem se na Toma podívali. „Ano, ale v poslední době jich je ve městě hodně,“ řekl Gustav pomalu. „Proč?“
„Když jste poslali Georga, aby mě sledoval, někdo tam byl. Myslel jsem, že je s Georgem, ale nebyl, co?“ Řekl Tom na Gustavovo potřesení hlavou. „Nebylo to dlouho po tom útoku na mě a byl jsem trochu nervózní a myslel jsem si, že mě někdo sleduje, ale asi to nic nebylo… jen, že měl tvídovou čapku.“
„Kolikrát jsi ho viděl?“ Zeptal se Bill a podíval se na Gustava.
Tom pokrčil rameny, trochu neklidně. „Asi dvakrát. Možná třikrát, ale už je to několik týdnů.“
Gustav si okamžitě vyžádal jeho popis a šel zavolat Georgovi, nevyslovil přitom svou domněnku, že si ho Tom jen nevšiml možná proto, že poslední týdny byla jeho pozornost zaměřená na Billa.
Příštích několik nocí zůstávali uvnitř, Tom se vydával jen na krátké výlety, aby dohlídnul na své podnikání. Pro Billa to bylo jednodušší, potřeboval komunikovat jen elektronicky. Jeho pověst v hudebním průmyslu mu dávala moc a svobodu dělat, co se mu jen líbilo.
A tak se stalo, že Tom zajišťoval vycházející kapelu ve svém hudebním baru, pro kterou Bill napsal píseň.
„Jak se vycházející kapela dostane k písni od tebe?“ Přemítal Tom.
„Udělal jsem to jako laskavost pro jejich producenta,“ vysvětlil Bill lehce. „Zná některé velké návrháře po celé Evropě,“ dodal s mazaným úsměvem, a Tom se rozesmál. Fashion week byl už za pár měsíců.
„Chceš se podívat na jejich vystoupení? Je to dnes večer a já náhodou znám majitele,“ ušklíbnul se Tom.
„Ach, ty myslíš, že nás můžeš dostat dovnitř?“ Zapředl Bill.
„Jako laskavost pro tebe,“ Tom zvedl hlavu k Billovi. „Ale pak mi budeš dlužen…“
Bill se s úsměvem kousl do rtu. „Jsem si jistý, že něco vymyslím.“
Nebylo to něco, u čeho je napadlo, že by se o tom měli zmínit Gustavovi nebo Georgovi, až do toho večera.
„Můj zdroj ho viděl. Právě byl spatřen,“ Georg právě zavěsil telefon a sbíral si věci, připraven k odchodu.
„Kde?“
Georg pojmenoval oblast asi kilometr vzdálenou a zarazil se při pohledu na Gustavovu tvář s okamžitým porozuměním. „Tom?“
„A Bill. Říkali, že dnes možná půjdou do klubu,“ Gustav ztuhl na místě, než sebou trhnul a natáhl se po telefonu ve stejnou chvíli jako Georg, aby zavolal svému zdroji.
Po několika slovech Georg svůj hovor ukončil, zastrčil si za opasek svou zbraň a přetáhl přes ni tmavý kabát. „Jdeme.“
„Vezmi moje auto, je rychlejší a bezpečnější,“ řekl Gustavův hlas s důrazem na poslední slovo. Georg přikývl a vzal nabízené klíče, věděl, co tím Gustav myslel. Bezpečnější. Menší šance, že selže, v případě, že by byl někdo zraněn. Nebo pro případ, že by Tom potřeboval rychle zmizet. Bill s Gustavem by stejně byli rychlejší pěšky.
Georg obkroužil celou oblast. Chtěl se setkat s Billem a Tomem a nechat Gustava na hlídce, v bezpečí, ale Gustav to odmítl. Jeho mysl byla nastavená na to být tam pro Billa vždy a všude, přesně, jak Georg věděl.
Nemohli ztrácet čas, ale Georg stejně omotal ruku kolem zadní části Gustavovy hlavy a přitáhl si jej blíž, až se jejich čela dotkla. „Dávej pozor,“ naléhal. Krátce s ním uzamkl pohled a lehce ho políbil, než se otočil ke Gustavovu autu. Nemusel se ohlížet, aby věděl, že Gustav už je pryč.
Gustav se dostal do oblasti za poloviční dobu než Georg. Viděl Toma s Billem a napjal se. Byli v pořádku, ale až příliš na očích. Několik stálých zákazníků stálo venku, smáli se a kouřili. Kdykoliv někdo otevřel dveře, linula se ven hudba. Rychle se rozhlédl po okolí a v žaludku se mu usadilo nutkání dostat je co nejrychleji odtamtud pryč.
„Gustave, co se děje?“ Tom stál jen kousek za Billem a hlas se mu zajíkl, jakmile v doktorovi vycítil jeho napětí.
Bill zavrtěl hlavou, postoupil kupředu a napodobil Gustavovu činnost, ale nic neviděl. „Gustave, co se stalo, proč jsi musel vědět, kde jsme, a kde je Georg?“
„Je blízko,“ řekl Gustav. „Je to ´Van Helsing´. Georgův zdroj ho spatřil v blízkosti této oblasti.“
Pro oba upíry nebylo hlavní příčinou obav jejich fyzické já, ale spíše hrozba vystavení toho, kdo byli, a oba byli už dlouho připravení na všechny možnosti, které by mohly nastat. Nikdy dříve to však nepotřebovali.
Byla to však jedna z věcí, kde bylo velmi složité mít lidského společníka. Možná proto, že jejich životy byly tak krátké, životy, které končily neočekávaně nebo bolestivě skrze nemoc, což byl jeden z důvodů, proč Gustav pracoval v genetické medicíně, ale většina z nich měla tendenci myslet za podmínek možné smrti včetně Toma a Georga.
Tom přiložil dlaň na spodní část Billových zad. „Tak vás odsud pojďme oba dva dostat pryč.“
Bill by se na něj shovívavě usmál, kdyby nebylo jejich kolektivního napětí. Přikývl, a všichni tři se vydali k Billovu autu zaparkovanému na druhém konci parkoviště. Když obešli roh budovy, znovu se ozvala hudba a částečně tak zakryla neobvyklé zvuky, které noc mohla jinak přinést.
Znělo to téměř jako tichý šíp nesoucí se vzduchem.
Bill zareagoval jako první, jeho ucho bylo lépe trénované na rozlišování určitých zvuků než Gustavovo. Obvykle. Zbraň však není hudební nástroj.
Šíp mu probodl levou paži, zrovna když se začal otáčet, a odklonil tak střelu mířící na jeho srdce. Bill klopýtl a sykl bolestí, zrovna když se Gustav otočil, aby je oba stáhnul dolů, když další šipka zamířila Billovým směrem.
„Bille!“ Vykřikl Tom s rukou na Billových zádech, sevřel jeho tričko, jak všichni tři dopadli na zem, a jeho dech byl úzkostlivý a trhaný.
„Jsem v pořádku,“ zavrčel Bill bolestí, když Gustav popadl jeho paži, zlomil šíp jako párátko a vytáhl ho ven. Ten blázen použil dřevěné šípy a věřil, že jsou proti upírům účinné. Gustav kolem Billovy rány uvázal pruh ze své košile a utahoval uzel.
„A ty?“ Bill se otočil k Tomovi.
Gustav se najednou zamračil, když Billovu ránu zakryl. Rychle vzhlédl, když v dálce zaslechl výstřel, a všiml si, že byl útok zastaven. „Tome?“
„Tome?“ Bill sebou trhl s chraptivým výkřikem. „Tome! NE!“
Tom byl zasažen.
Gustav byl okamžitě vedle něj. Tom ležel na boku, s pohledem upřeným na Billa, jak se snažil mluvit, dech měl mělký. Šíp jej zasáhl hluboko do zad a krev prosakovala ven v místě, kde se nacházelo srdce. To, že Tom stále dýchal a byl při vědomí, znamenalo, že musí jednat rychle.
Gustav v dálce uslyšel několik výkřiků a pocítil hlubokou úlevu, že měl Georg za sebou více lidí. Na krátký okamžik, když se ozval ten výstřel, téměř zpanikařil, ale nyní byl Georg v bezpečí. Jak pracoval na tom, aby Toma stabilizoval, Bill se nad ním skláněl a rukama se bezmocně pohyboval po Tomově těle, zatímco se snažil zůstat v klidu, ačkoliv se uvnitř hroutil.
„B…“ Tom pohyboval ústy, jeho tvář byla zkroucená bolestí. Bill se zadusil vzlykem. „B… Bille… b… bolí.“
„Ššš, Tome, nic neříkej. Šetři si energii,“ prosil Bill tiše. Jemně vzal Tomovu ruku, která stále svírala jeho tričko, a držel ji, rty se mu otřel o klouby a vdechl vůni Tomovy kůže.
Rychlost střely vytváří více kinetické energie při poranění než samotný úraz, srdce to pak nutí pracovat více a krev je lahodně bohatší.
V příštím okamžiku sebou Bill prudce trhnul zpět tak daleko, jak jen mohl, aniž by přerušil kontakt, a hruď se mu prudce zvedala silnou vůní Tomovy krve. Bill se předklonil, celé tělo jej bolelo náhlou potřebou a jemu se chtělo křičet hořkými muky.
„Gustave…“
„Potřebujeme Georgovu pomoc,“ Gustav vytáhl telefon, když v tom několik divokých hlasů v okolí jej přinutilo sevřít čelist. Neměli čas zabývat se opilými návštěvníky baru, kteří by je spatřili a zpanikařili, nebo hůř, začali by pro zábavu pořizovat Tomovy fotografie. Hippokratova přísaha nebo ne, Gustav by byl v tom případě v pokušení je zabít. Obrátil se k Billovi, aby mu řekl, že potřebují přemístit Toma hned, když se zarazil.
Bill se posadil a soustředil se. S Tomovou rukou stále sevřenou v té své Bill našel sílu v nějakých tajných rezervách, aby je všechny ochránil. Gustav byl na telefonu jen chviličku.
„Georg už je na cestě zpátky, hned tu bude.“
Bill jen sotva přikývl, jeho tělo se třáslo snahou soustředit se. Zákazníci se vrátili do baru, aby stáli uvnitř jako stráže. Za pár minut u nich zastavilo Gustavovo auto a vykulený Georg se díval, jak Toma co nejopatrněji přesouvají na zadní sedadlo a drží jej na boku.
Bylo to znovu jako déjà vu. A Bill nedokázal snést vůni Tomovy krve, zatímco Tom možná umíral. Takže tiše požádal Gustava, aby s ním zůstal – a on pojede svým vlastním autem a setká se s nimi v bytě. „Jen si pospěš,“ řekl a odešel.
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Pači sa mi ako sa Tom s Billom zblýžili. Som zvedava kto a prečo Toma sleduje. Dúfam, že Tom bude v poriadku.
Ďakujem za preklad.
Doufám že Toma zachrání a toho hajzla chytnou.
Doufám že Toma zachrání a toho hajzla chytnou.
Fíha 🤭 ja jsem si tak nejak neplanovane osvezila paměť a připomněla si, ze uz tady finisujem – 2 díly a šlus. No toto… mam z toho zjisteni uplne mizernou naladu (co Vam budu povídat 😭), kterou jsem se tedy snažila neprenest do dojmu ze čtení teto kapitoly.
Prázdniny blogu u tehle povídky prisly fakt sakra nevhod, takovy napínavý moment a my si budem muset poseckat (kdy ze se to Zuzi vracis 😇??? Ba ne, zertuju, jen se hezky rekreuj, zaslouzis si to 😘) na rozluštění záhady, kterak to s tim našim Tomem dopadne… Jak vidim u komentářů děvčat přede mnou, budu asi jedina, kdo nedoufa, ze bude Tom v poradku a zachrani ho. Ja bych to spis viděla na vazne komplikace, ktere nebudou slučitelné s lidskym životem a tudiz ho Bill bude muset taky přeměnit v upíra, aby o nej nepřišel na dobro a predevsim aby tak spolu mohli zustat věčne v nesmrtelne podobě, bok po boku se svou laskou navždy = ideal ♥️. Tim by se rovněž zabily dve mouchy jednou ranou, protoze kdyz by ted překonali jeden problem a to Tomovo uzdravení, co bude pak, za xy let, az Tom bude stárnout, druhy problem, ze na rozdíl od Billa neni nesmrtelný, by visel ve vzduchu stale. A ten den posledního rozloučení by takhle jednou, chte nechte, zákonitě musel prijit, i kdyz verim, ze Bill by tam pro nej zustal az do konce, tak vsichni preci jen chceme happy ending, na ktery navic mame jen 2 díly, pravda 🙂??? (nebo ze by bylo pokračování povídky v druhe rade 😃???)
Jen se maličko obavám, aby se to zvláštní pouto, ktere mezi s sebou maji, nevytratilo spolu s Tomovym posledním lidským vydechnutim. Snad je to kouzlo vic, nez jen chut po jeho konkrétní krvi. Uvidime. Tedy mozna 🙂. Dekuji za preklad a zveřejnění 💘💘.
PS: Zuzu, Berlín mam přečteny, ale na komentar si budes muset počkat, musim to nejprve nechat cele ulezet a spravne vstřebat, bylo to veliké.
Som zvedavá, kto sa ich to snaží zbaviť. Čo ma ale zaujíma je, či sa Toma rozhodnú zachrániť pomocou premeny, alebo sa ho budú snažiť udržať ako človeka aj za cenu, že to neprežije. Za mňa osobne je skôr prekvapujúce, že ich to vôbec nenapadlo. A nie len s Tomom, ale aj s Georgom. Ak je medzi nimi také puto, bolo by predsa prirodzené chcieť ostať spolu. Či je to u nich bežné, že si niekoho takého nájdu? Zdá sa, že minimálne u Billa nie. Tak šup šup, zmeniť Billa aj s Georgom!