From the inside out 27. (1/2)

Ráno bylo chladné a zatažené s nádechem deště ve vzduchu. Zatímco Sloane zahálela u chodníku, uvažovala o tom, že by se položila na klakson, ale pak se rozhodla, že by to bylo k ničemu, pokud je Bill ve skutečnosti něčím zaměstnaný. To byla jedna věc, na kterou mohla jen nostalgicky vzpomínat: jak přesný býval Bill před Tomem, ale nemohla popřít, že Bill byl v těchto dnech šťastnější, uvolněnější a daleko více společenský.

Ten rozdíl, jaký mohl jeden kluk způsobit.

Sloane nad tou myšlenkou sevřela rty. Alec ji pozval, aby se s ním vrátila do jejich bytu, ale to by bylo až moc divné. Byla s ním však zábava a oba souhlasili, že se ještě potkají. Pravděpodobnost toho byla vysoká, s tím, jak Bill randil s Tomem a tak.

Štíhlá postava seběhla po postranních schodech a její dech se rozptyloval do studeného vzduchu. O chvíli později se Sloaniny dveře otevřely a Bill vklouzl na sedadlo spolujezdce.

„Promiň,“ lapal po dechu. „Promiň, že jdu pozdě.“

„Hej, bude to jen na tvůj ubohý zadek, jestli přijdeme pozdě do práce,“ řekla Sloane, pokrčila rameny a usmála se. Pak se na Billa zadívala podrobněji. „Panebože!“ Sloanina ústa se zachvěla s potřebou se něčeho držet v tom nevěřícném výkřiku.

„Co?“ Střelil Bill nazpět, tváře mu zrůžověly.

„Dělali jste to, že?“ Naléhala Sloane a rozjela se. „Nemá cenu to popírat, poznám to.“

„Přestaň,“ řekl Bill, zabořil se do sedadla, rozzářený a rozhořčený. „Mám snad ten čerstvě odpaněný výraz, že to na mně každá holka hned pozná?“

„Hmm. Jen ty vnímavé,“ řekla Sloane se smíchem, chtěla ho štípnout, kdyby jen nebyli v pohybujícím se vozidle a Bill nebyl tak mrzutý. Tím dalším obviňujícím musela být Lisa, která jí připadala dost vnímavá. „Není divu, že se ti nechtělo odejít.“

„Neuvidím ho až do zítřka,“ zamumlal Bill bezútěšně.

„Aww, chudáčku,“ řekla Sloane s hraným soucitem a vedla své vozidlo po chladných, prázdných ulicích zručným dotekem. „Někteří z nás nemají ani přítele, víš. Byl aspoň dobrý?“

„Sloane!“

„Co?“ Sloane se otočila a i její tváře zčervenaly. „Na to se musím zeptat, to je prostě povinnost!“

„Nic ti do toho není,“ zaprotestoval Bill, ale spokojený malý úsměv na jeho rtech říkal svůj vlastní příběh.

Obchod byl plný, když tam dorazili. Ačkoliv Sloane začínala směna až za půl hodiny, Aaron jim oběma poslal jediný pohled a nařídil Sloane, aby si odpíchla také. „Pitomec,“ zamumlala si Sloane pod nosem v zadní místnosti, kam následovala Billa pro zástěru.

„On se nikdy nezmění,“ řekl Bill a znělo to pozoruhodně bez obav.

„Ne, ale mohl by být o něco milejší.“

Vynořili se na plochu uprostřed největšího shonu. Aaron jí přidělil spodní šuplík na pokladně a oddělil ji tak od Billa, kterého poslal k Linh na bar, než zmizel dozadu s hromadou nádobí.

A s velkou habaďůrou, pomyslela si Sloane, na tváři si však držela široký úsměv, zatímco na Billa volala objednávky, přijímala drobné a držela frontu v pohybu.

Ve volných chvilkách uvažovala nad tím rozjasněným pohledem na Billově tváři toho rána, který byl nyní překryt soustředěným výrazem a nakrčeným obočím nad těžkou prací baristy. Očima jej přelétla a vrátila se jimi k pokladně, aby zadala složitou objednávku. Vzhled čerstvě ojetého. Nebyla jediná v obchodě, kdo spekuloval o Tomových dovednostech, ona i Tia uvažovaly, jaké by to bylo dostat ho do postele, a Danice se k nim připojila se stejným množstvím zhnusenosti a zvědavosti.

Očividně, pokud se dalo soudit podle Billovy nezničitelné aury kolem něj, Tom byl přesně takhle dobrý. Sloane se krátce politovala, když si uvědomila, že si vybudovala jakousi poblázněnost. Tom vlastnil ten druh přitažlivosti, která působila na všechny strany.

Ve chvíli, kdy se Aaron vrátil, byl obchod povětšinou prázdný. Monica opustila ostrůvek služeb, aby posbírala další nádobí a otřela stoly, a Aaron ukázal prstem směrem k Linh. „Udělej si přestávku,“ nařídil.

Sloane zvažovala, že by ho do toho prstu kousla, pokud by jím ukázal jejím směrem.

Otočil s ním k Billovi. „Doplň barovou ledničku,“ nařídil. „Co se tváříš tak spokojeně?“ Jeho tón byl děsivý.

To setřelo poloviční úsměv z Billovy tváře. „Jdu doplnit tu ledničku,“ řekl bezvýrazně a vytratil se dozadu.

Sloane si položila ruce v bok. „Co, to už ani nemáme dovoleno tvářit se šťastně?“ vyzvala Aarona.

„Ty se do toho nepleť,“ vyštěkl na ni Aaron a díval se na ni s jakýmsi špatně skrytým druhem vzteku.

„To tě ten nával dostal do takové nálady? Dobrý bože, seber se,“ řekla, zděšená hněvem, který sevřel jeho rysy. „Co ti Bill kdy udělal?“

Všimla si, jak se Aaronovy ruce sevřely v pěsti. Otočil se od ní, přešel k nádobám s kávovými zrny a vytáhl malý kartáč, aby z pultu smetl zbloudilá zrna a mletou kávu. „Starej se o svou pokladnu,“ řekl jí. „A já se budu starat o své vlastní záležitosti.“

Co měl Bill společného s Aaronovými záležitostmi?, uvažovala Sloane

***

„Ha, ha, zamítnuto.“ Tom zaparkoval na poslední volné místo v okruhu dvou bloků od Starbucks a sám pro sebe se pochechtával. Kolem celého bloku jej pronásledoval černý mustang, ale vítězství bylo nakonec jeho. Vystoupil do větrného dne a přiblížil se k hlavnímu vchodu, kde se zašklebil, jakmile uvnitř spatřil frontu. Zaneprázdnění nakupující, kteří si opět spletli Starbucks s turistickou atrakcí, jen aby se zachytili něčeho známého.

Uvnitř prošel kolem Billa a Sloane s přikývnutím a jeho výraz se po té jednoduché výměně rozzářil. Něco základního, ale významného se posunulo, prostě a jednoduše, ať už to bylo sexem nebo mírou důvěry, Tomovi to vyhovovalo. Ta věc mezi nimi, beztvarý pocit se dvěma těly a jedním srdcem, jej pohladil. Sex s Billem bylo milování, a takové přemýšlení by jej normálně vyděsilo, ale na to už bylo příliš pozdě.

Líbánkové období, opravdu.

Bylo to chtění, aby Bill zůstal, když se probudili v brzkých hodinách, a Tom věděl, že s ním takhle nebude moct být až do dalšího dne. Pomalu se probouzet s bylinnou vůní jeho vlasů tak blízko, s plnou náručí mladíka vedle sebe, nejen někoho, po kom toužil, ale Billa. Nemohl se toho nabažit. Dokonce i uvnitř cítil, že teprve začali kroužit kolem hranice blízkosti.

To byla čistá spokojenost, zdržoval se Tom u té šťastné vzpomínky. Stále byl potěšen intenzitou Billova požitku.

V zadní části obchodu si Tom s úlevou povšiml, že se o hodinu minul s Aaronem, a popadl zástěru z háčku.

„Hej, Tome.“ Po jeho boku se objevila Danice, její tmavě opálená tvář byla bezvýrazná, hnědé oči neobvykle vážné.

„Co se děje?“ Odpověděl Tom a znovu se na ni podíval. „Něco je špatně?“

„Michelle a já bychom s tebou chtěly na chvilku mluvit,“ odpověděla a ukázala mu, aby ji následoval do nejvzdálenější místnosti.

„Ach,“ řekl Tom. Zamrkal. „Aha.“ Takže to ´něco´, co se dělo, se konečně dostalo až k němu. Přemýšlel krátce nad nedávnými Billovými slovy, a pak na to zapomněl. Jeho mysl se zabývala jinými věcmi.

Dneska měla Michelle den volna, ale stejně tady byla, povšiml si Tom a vklouzl na židli naproti ní, sotva věnoval pozornost jejímu tlumenému pozdravu. Její baculatá tvář dnes nepůsobila tak mateřsky. Na kolenou měla položené desky a na sobě civilní oblečení. Tohle bylo něco urgentního, když to Michelle přivolalo i mimo její rozvrh.

„Máme jen pár otázek, Tome,“ začala Michelle.

„Můžu se na něco zeptat?“ Prohodil Tom a zvedl ruku v parodii studenta na přednášce.

Michelle ho bezvýrazně pozorovala. „Pokračuj.“

„Co je, ehm, předmětem tohoto setkání? Jsem na koberečku? Jsem to jenom já?“

„Dneska se jen ptám na otázky,“ odpověděla Michelle, ale v její tváři nebylo žádné pobavení.

„Nikdo není na koberečku,“ dodala Danice rychle. „Zatím ne.“

„Aha.“ Tom si položil ruce na kolena. „Tak do toho.“

Michelle pozvedla obočí. „Fajn… měl jsi nějaké problémy při manipulaci s penězi, o kterých víš, Tome?“

První otázka jej zasáhla přímo do žaludku. „Problémy s penězi?“ Tom pocítil lehkou nevolnost. Tohle bylo vážnější, než si myslel. „Ne, pokaždé vše vyrovnám do poslední penny.“

„A co při počítání pokladen ostatních?“

Tom zavrtěl hlavou, potlačoval nutkání se ošívat. Setkal se přímo s Michelliným pohledem. „Ne víc než normálně, myslím. No, občas některé s holek chybí jeden nebo dva dolary, ale je to v přijatelném rozpětí.“

„A co kluci?“ Zeptala se Michelle.

Tom přimhouřil oči. „Nejsem si jistý, co tím myslíš.“

„Řekl jsi holky,“ poukázala Michelle. „Občas některé z holek chybí jeden nebo dva dolary.“

„Opravdu?“ Tom se zamračil. „Omlouvám se, jestli to bylo matoucí. Chci říct kdokoliv z baristů. Obvykle to jsou holky, kdo chodí na pokladnu, to je všechno.“

Michelle si krátce povzdechla, udělala si poznámku, a znovu se na něj vážně podívala. „Dal jsi někdy někomu kombinaci k trezoru?“

„Cože? Ne!“ Zvolal Tom šokovaně. Zrevidoval svůj odhad ´závažnějšího´ na ´totální fiasko´.

„Komukoliv, Tome, tohle je důležité,“ řekla Danice upřímně a naklonila se dopředu s lokty na kolenou. „Třeba kdybys chtěl ušetřit nějakou tu minutu a poslal bys někoho dozadu, aby nastavil trezor.“

„Ne.“ Tom zavrtěl hlavou. „To bych neudělal. Vím, že bych za to mohl dostat padáka, nejsem pitomec.“

„Okay.“ Michelle si zapsala poznámku. Pohlédla na Danice a pak zpátky na něj. „Jak dlouho už chodíš s Billem Trümperem?“

„Hej!“ Teď byl Tom naštvaný a nezajímalo ho, jestli to bylo poznat. Stálo jej to všechnu sílu, aby nevyskočil na nohy a neodkráčel pryč. Kdyby tohle bylo předmětem vyšetřování, fajn, pak by jim to pověděl. „Nevidím důvod, proč byste to měly vědět, ale je to čerstvá věc, okay?“

„Neútočím na tebe kvůli tvé orientaci, gay nebo bisexuál nebo cokoliv,“ řekla Michelle s tvrdohlavě sevřenou čelistí. „Jen abys věděl. Ty otázky mají vliv na vyšetřování, takže prosím, odpověz na ně upřímně a co nejlépe… raději bychom to všechno zvládli bez policie.“

Při zmínce o policii Tomovi ztuhla krev v žilách, ačkoliv on sám si byl bezpečně vědom, že neudělal nic špatného. „Fajn,“ řekl se zaťatými zuby. „Týden a jeden den, okay? Přesně tak dlouho.“

„Děkuju.“ Michelle si to zapsala, a pak se mu podívala do očí. „Prosím, ber toto jednání jako důvěrné a s nikým o tom nemluv.“

„Jasně.“ Tom vstal. „To by bylo až moc trapné.“ Bylo by, pomyslel si, kdyby neměl takové zdravé ego. Bill, na druhé straně…

Bill. Musely se ho ptát na stejné otázky, nebo na velmi podobné. Začínal vidět rudě. Bylo úžasné, že je tahle situace ještě nerozdělila kvůli podezíravosti, ale Bill o něm ani na okamžik nezapochyboval. To byla pokorná myšlenka. Jediná otázka, kterou si Tom přál, aby jej napadlo ji položit, byla, kdo přesně jim dal tip na Tomův nový vztah?

Měl pocit, že už to věděl.

autor: fyredancer