autor: fyredancer
Dům Trümperů byl temný a tichý a Bill se převaloval s pozůstatky opakujících se příjemných snů, než se konečně vymotal z přikrývek. Horko jeho vlastního potu jej vytlačilo nad spánkový povlak. Rozmazané číslice alarmu na nočním stolku ukazovaly 4:48, už jen trochu víc než deset minut a bude muset vstát. Klepající zvuk jej přinutil si nerozhodně myslet, že jeho budík zahrál podivnou melodii, než si uvědomil, že to je klepání na dveře.
„Dále,“ zavolal a s velkým úsilím zvedl hlavu z teplého polštáře. Napůl se posadil, vlasy mu rozcuchaně visely kolem obličeje.
Claire otevřela dveře, došourala se do pokoje napůl spící, v modrém hedvábném kimonu přehozeném přes pyžamo. Natáhla ruku s telefonem, a aniž by počkala na odpověď, stejným způsobem se ospale znovu odšourala ke dveřím.
„Díky,“ zamumlal Bill k jejím vzdalujícím se zádům. Ani neslyšel zvonění telefonu, ale předpokládal, že to mohlo být to, co ho vzbudilo, mimo vágního žáru ze snů, na které si nedokázal vzpomenout.
Zvedl telefon k uchu. „Jo?“ Jeho hlas byl ochraptělý a cítil se, jako by byl stále pod nějakou vrstvou vědomí, těsně před probuzením. Je to Tom, problesklo mu hlavou, ale proč by volal tak brzo?
„Bille, ahoj!“ Veselý hlas v jeho uchu patřil Sloane, která byla až příliš čilá na pět hodin ráno.
Převalil se, zapřel se o loket a odhrnul si vlasy z očí. „Sloane… ještě jsem ani nevstal z postele. Co chceš?“
„Bude to rychlé,“ slíbila mu kamarádka. „Jak by se ti líbilo zůstat dneska ráno v posteli?“
Bill nad tím zauvažoval s rozostřeným soustředěním. Káva, pomyslel si a stále tápal po souvislostech. Tomovi to připadalo roztomilé, že měl Bill potíže s přemýšlením nebo s čímkoliv jiným, než vstal a dal se do pohybu a podařilo se mu dostat do rukou dávku kofeinu. Bylo to nepohodlné, mohl Bill oponovat, a nikdo by neměl být zván roztomilým, zatímco narážel do stojících předmětů.
„Co tím myslíš?“ Zamumlal Bill po chvíli a znovu pohlédl na hodiny. Za minutu bude muset vypnout alarm a začít se připravovat do práce.
„Vyměníš si se mnou směnu?! Ozvala se Sloane s přemlouvavým tónem. „Dnešek za tvou sobotu.“ Sloane zněla až příliš vzhůru, jako by to celé plánovala a probudila se už dávno, a nyní už potřebovala jen jeho svolení, aby mohla skočit do auta a zamířit do práce.
„Proč?“ Řekl Bill se vzrůstající podezíravostí. Nebyl příliš ochotný vzdát se vzácné volné soboty. Vždycky měl pocit, jako by si ji zasloužil.
„No… já… domluvila jsem si rande s Alecem,“ řekla Sloane v rychlém proudu slov.
Bill zamrkal a skládal si v hlavě jednotlivé kousky dohromady. „Aha,“ řekl. „Chápu.“
„A v pátek večer si vyjdeme… je to párty, takže vím, že tam budeme dlouho a domů se dostanu asi tak hodinu před tím, než budu muset jít do práce, takže… takže potřebuju v sobotu volno! Už to mám schválené od vedoucího směny, teď už jen potřebuju tvůj souhlas…“
„Zřejmě to nebyl Aaron,“ zamumlal Bill a vytáhl si pramen vlasů z koutku úst. Převalil se na záda a zamyšleně pomyslel na teplou postel, která by obsahovala Tomovo tělo přitisknuté k jeho zádům. Možná to budou moct udělat znovu… Špatné načasování, Sloane, zanadával v duchu. Proč nezavolala včera večer? Cassie, objevila se mu v hlavě odpověď, vzpomněl si, jak říkala cosi o výzkumu na nějaký žurnalistický projekt, který musela udělat online. Telefonní linka byla používaná. Začínal vidět praktičnost mobilního telefonu.
„Ne, je to Ray… takže… vyměníš to se mnou?“
„Párty s Alecem, jo?“ Zauvažoval Bill nahlas a protáhl poslední slovo, jednoduše proto, že mohl. Sloane nešla na podobné rande už věky. „Já nevím, myslím, že jsem měl na sobotu nějaké plány…“
Na druhém konci linky ze sebe Sloane vydala netrpělivý, nejasně znějící výkřik. „Pěkně prosím, Bille? Vážně to s ním chci zkusit.“
„Ale takový celonoční večírek,“ pokračoval Bill a přemýšlel, jestli by dokázal Sloane dotlačit až do zlomového bodu. „Na první rande? Sloane…“
„Ach, prostě řekni ano nebo ne!“ Vybuchla Sloane. „Koneckonců, ty jsi pořád ještě v posteli a já tady jsem už oblečená a připravená jít do práce místo tebe.“
„Je pondělí,“ řekl Bill s nepřetržitou ospalostí v hlase. „Hlasuju pro postel, pěkně děkuju.“
„Děkuju!“ Zopakovala Sloane nadšeně. „Skvělé… takže se uvidíme později. Budeme se dneska večer učit?“
„Myslím, že ne,“ řekl Bill, pomalu se dostával do plného vědomí, zavrtěl se a trhnul sebou, když si uvědomil, že u něj přetrvávají následky předchozího dne. Možná to přece jen nebudou dělat znovu tak brzy. „Tom a já…“
„Jasné, já vím. Jen se jím nenech tak pohltit, až zapomeneš na všechno ostatní, okay?“
To u něj vyvolalo úsměv, bezděčný a smutný. Pravděpodobně takové varování potřeboval. „Nenechám. Slibuju.“ Morgan a večeře předchozího večera mu připomněly, že v životě jsou i jiné věci, že zůstat vyvážený je nezbytné, aby si udržel nějaký ten smysl pro perspektivu.
Poté, co zavěsili, Bill natáhl ruku a vypnul budík. Nikdo, dokonce ani Tom, by nebyl příliš nadšený vidět jej takhle brzo, a už vůbec ne po večeru plném domácích úkolů.
Jakmile se probudil v nějakou rozumnou hodinu, osprchoval se, znovu si nabalil batoh s oblečením a knihami a informoval Angie, že si přivlastňuje auto a že je všechny pro změnu odveze do školy.
„Aaach, Bille, jak troufalé,“ škádlila ho Angie, balila si do ubrousku slaninu a toust a povytáhla si batoh na jednom rameni.
„Všichni připraveni?“ Claire je všechny přeletěla znepokojeným pohledem. „Bille, máš rozpuštěné vlasy.“
„Já vím, mami.“ Bill zvedl ruku, aby si pramen namotal na prst. Gumičku měl v kapse, ale jelikož se chystal jet vzbudit Toma, a jeho příteli se líbily jeho dlouhé vlasy… přesto by jeho matka určitě ocenila, kdyby si tu myšlenu nechal pro sebe.
Claire se napřímila a dala si ruce v bok. „A zase máš na sobě make-up.“
„Vypadá to dobře, Bille,“ pronesla Cassie.
Bill se na svou sestru zazubil a krátce na ni mrknul.
„Fajn, všichni už vypadněte, nebo Ricky přijde pozdě do školy,“ řekla Claire s povzdechem, zvedla svou vlastní tašku s obědem a podpatky jí zaklapaly po podlaze. „Uvidíme se večer, děti!“
Děti. To bylo jádro celé věci, že? Bill předešel své sourozence na cestě k autu naložen dostatkem věcí, aby dokázal, že minimálně on se na noc pravděpodobně nevrátí. Pro Claire, bez ohledu na to, kolik mu je, bude stále dítětem, v řadě s ostatními, kteří byli stále ještě dost mladí, aby potřebovali její vedení. Nikdy předtím nevyvinul vážnější úsilí se z toho vymanit.
„Zapněte si pásy, děcka, čeká vás divoká jízda,“ řekl Bill a usmál se na ně přes rameno.
„Neopovažuj se,“ řekla Angie ostrým tónem.
„Jako bych snad kdy mohl.“ Poslal jí otrávený pohled. On byl ten svědomitý, nebo si to nepamatovala?
Angie jen zaškubala nosem.
Vysazení všech čtyř sourozenců byla práce téměř na hodinu, ale po splnění tohoto úkolu mohl svobodně jet tam, kam se mu jen líbilo. Na ulici před Tomovým bytovým komplexem bylo parkoviště a on ho využil a doufal, že tam bude někdo, možná Lisa nebo Brandon, kdo jej pustí dovnitř, v zájmu překvapení. Zhluboka se nadechl, promnul si paže, zaklepal na dveře a přehodnotil svůj plán. Nebyl to moc velký plán.
Měl nejdříve zavolat.
Po chvilce čekání se dveře otevřely a přivítala jej Jackova rozespalá tvář, po vteřině zírání jeho tvář s rozpoznáním ztvrdla. „Co to ksakru?“
„Přišel jsem za Tomem,“ řekl Bill a sevřel pevněji popruh své tašky. Ze všech možností na konfrontaci mu tahle vůbec nepřišla na mysl.
„Heh, Tom, jo? Co si myslíš, že jsi jeho kluk nebo co?“ S tou poznámkou však Jack odstoupil od dveří s mávnutím ruky a vrátil se do společenské místnosti, kde byla na prostředním gauči roztažená rozcuchaná ospalá brunetka. Ta se Jackově poznámce zasmála vysokým hlasem, který Billovi drásal nervy.
„Ha, ha,“ pronesl Bill bezvýrazně. „Vlastně jo, jsem si docela jistý, že jsem jeho přítel. Díky za optání.“ Rozvázal si své boty s ocelovými špičkami a nechal je u dveří, měl v úmyslu se ke dvojici otočit zády a následovat svůj cíl.
„No,“ řekl Jack, posadil se na pohovku vedle té dívky, ovinul jí paži kolem krku a přitiskl se k jejímu krku. „Pak tě jako přítele asi nebere moc vážně. Pojď, kotě, půjdeme si dát snídani.“ Začal ji vytahovat na nohy.
Dívka se znovu rozesmála a nechala se vytáhnout do stoje.
„Co tím sakra myslíš?“ Zeptal se Bill, začínalo mu být špatně od žaludku. Byl pryč jen jednu noc, co mohl Jack vědět?
Jack se rozesmál a prošel kolem něj pro svůj kabát a další, růžový, který podal dívce. „Když ti to neřekne on, proč bych měl já?“ Otočil se k Billovi zády.
„Ráda jsem tě poznala,“ řekla bruneta a protočila oči. Opustili byt společně se zaháknutými pažemi a pochechtávali se přitom.
Bill se zhluboka nadechl a připomněl si, že ten kluk je, přece jen, BlbJack. Byt byl jinak prázdný a tichý, jak procházel chodbou k druhému pokoji vlevo. Vklouzl do Tomovy ložnice a nehlučně si odložil věci vedle prádelníku.
Spící, zahrabaný v hromadě přikrývek, byl Tomův obličej uvolněný a zranitelný, postrádal tu směs dobrého humoru a mobilního výrazu, které tvořily polovinu jeho charisma. Jeho ústa byla lehce pootevřená a spal na boku s jednou rukou nataženou, jako by hledal někoho na druhé straně postele. Bill zjistil, že se jen bezmocně usmívá. Shodil ze sebe většinu oblečení a s nahou hrudí vlezl na postel čelem k Tomovi, jemně odtáhl Tomovu paži z cesty a položil se vedle něj.
Nejprve jej pomalu políbil na pootevřená ústa, a potom vklouzl jazykem dovnitř. Na okamžik se zašklebil nad sdíleným ranním dechem a Tomova paže se mu natáhla kolem pasu a reflexivně jej stiskla. Bill se proti jeho ústům zazubil a zašmátral pod pokrývkou pro štíhlé linie jeho boku a kyčle, kde pohladil lem jeho boxerek.
„Dobré ráno,“ zašeptal Bill proti jeho ústům.
„Já sním,“ zamumlal Tom. „Ty jsi v práci, a tohle je jen provokace. Za chvíli se probudím se stanem v trenkách a prázdnou postelí.“
Bill zavrtěl hlavou a vlasy mu s tím pohybem přepadly přes rameno. „Sloane volala a poprosila mě, abych si s ní vyměnil směnu,“ řekl, a řekl by víc, ale byl přerušen, jak jej Tom začal líbat s větším nadšením, ta slova jej evidentně přesvědčila, že to není jen sen.
Přikrývka byla odstrčena a Tom by možná vyšplhal nad něj a zašel by mnohem dál, ale přes obličej mu přešel zvláštní výraz. „Myslel jsem si to,“ řekl Bill se smíchem, když Tom vyskočil z postele a zmizel s příkazem, aby nikam neodcházel, zatímco si urovnával boxerky. Billa napadlo, že by mu to mělo připadat zvláštní, být v tak důvěrném vztahu s někým, kdo byl ještě před nedávnem jen trochu víc než cizí člověk.
Bylo to děsivé, jak rychle jeho zábrany klesly, když dovolil Tomovi, aby se k němu dostal blíž.
„Chyběls mi,“ řekl Tom, když se vrátil z koupelny, než vlezl zpátky do postele.
„Ty mně taky,“ odpověděl Bill jednoduše, vdechl vůni Tomových dredů a vosku, který je držel pohromadě. Jejich těla do sebe zapadala a Tom na chvíli spojil jejich ústa, než se odtáhl. „Tak jaký je plán na dnešek? Ty nemáš práci, že?“
„Mmm… přednášky, a pak smilstvo,“ nabídl Tom. „Zní to dobře?“
„Líbí se mi, jak přemýšlíš.“
Zůstali tak ještě chvíli zabaleni nehybně jeden do druhého, než se Bill odtáhl a zapřel se o loket. „Jack mě pustil dovnitř,“ řekl, přehrával si ta slova v hlavě a stále cítil tu sílu, kterou měla, a která mu ubližovala a zvyšovala jeho nejistotu.
„Jo? Doufám, že nebyl moc velký blbec,“ odpověděl Tom a pohrával si s jeho vlasy, vypadal jimi fascinovaný jako dítě.
„Řekl…“ Bill se zamračil. Nechtěl o tom začínat, ale bylo to jako loupání strupu. Odpudivé, ale neodolatelné. „Řekl něco o tom, že mě jako přítele nebereš vážně. Pak zmizel i s tou holkou ze včerejška. Oba dva se smáli.“ Pozorně sledoval Tomův výraz a odtáhl se od vzteku, který se Tomovi převalil přes tvář jako voda, tvář mu zbledla a rty se ztenčily.
„Takže to byl jen obvyklý BlbJack?“ Tom odvrátil pohled a zaťal čelist.
„O co jde?“ Zeptal se Bill, odstrčil se dál, chtěl prostor. Nervy mu cuchal zmatek a zranění. Začal o tom, aby byl ukonejšen, ne aby jej probodl záchvat paniky.
Tomova ruky sevřela jeho zápěstí. „Šel jsem ten jeden večer tančit, pamatuješ? Šel jsem s Lisou a Brandonem do klubu a byl jsem na parketu, ale většinou jsem se držel na kraji. Pak ke mně přišla tahle holka, Kerri, s kterou jsem chodil před pár měsíci.“
„Pokračuj,“ řekl Bill bezvýrazně. Takže tam něco bylo.
„Políbila mě,“ pokračoval Tom, hnědýma očima střelil jeho směrem. Jeho hezkou tvář mu stále svíral vztek a zúžené oči. „A ochmatávala mě… Myslím, že Jack tam musel být, viděl to a vyložil si to špatně. Odstrčil jsem ji a hned jsem odešel.“ Zavrtěl hlavou a zdálo se, že možná řekne více, ale ztichl.
Bill chtěl také mlčet. Chtěl se vrátit do těch teplých embryonálních hodin časného rána. Přál si, aby telefon nikdy nezazvonil. „Chtěl jsi… aby tě políbila?“
„Ne!“ Vybuchl Tom, pustil jeho zápěstí a místo toho mu sevřel rameno. „Ne, nijak jsem ji v tom ani nepodporoval, řekl jsem jí, že s někým jsem… totálně mě ignorovala.“
V jeho tváři musely být nějaké pochybnosti, protože Tomův výraz se přeměnil na zběsilý. „Řekl jsem jí, že teď někoho mám, že mám přítele. Někoho, s kým to myslím vážně.“ Posadil se a rukou si prohrábl vlasy. „Prosím, předtím jsem se o ničem nezmínil, protože jsem byl tak hloupý, zapomněl jsem.“
„Dobře,“ řekl Bill. „Věřím ti. Tvoje slovo mi stačí.“ Komu bude věřit? Jackovi, který byl kretén od chvíle, kdy je spolu první den uviděl? Přesto, trpkost té paniky, ten okamžik pochybností v něm přetrvával.
Tom si jej přitáhl zpátky do objetí a pevně ho sevřel kolem pasu. „Podívej,“ řekl ochraptěle. „Podívej. Nemiloval jsem mnoho lidí, Bůh je mi svědkem, takže když to řeknu, tak to tak i myslím.“ Sevřel Billa pevněji.
Bill přikývl.
„Miluju tě,“ zamumlal Tom. „Okay? Já… miluju tě.“ Jeho hnědé oči byly pátravé, jeho výraz nahý a čestný.
Nebylo o tom žádných pochyb. Bill jen zíral. Na okamžik oněměl a bál se. Je příliš brzo. Chtěl zavřít oči, ale nedokázal se odvrátit. Co na tohle řeknu? Billovy rty se pohnuly. „Miluju tě,“ odpověděl bezmocně, a pak se líbali, a Tomova ruka jej pohladila přes bok a usadila se ve spodní části jeho zad.
Tom se odtáhl jako první, olíznul si rty a pousmál se. „Okay?“
„Myslím, že ano,“ řekl Bill zamyšleně a nakrčil obočí. „Myslel jsem, že se budu cítit jinak, ale… myslím, že se trochu bojím.“ Na okamžik se vrátil k ostychu, nedokázal se setkat s Tomovým pohledem. Bylo tam až příliš citů.
„Je v pořádku se bát.“ Tom se natáhl a oždibnul mu ucho. „Jen pokud to není to jediné, co cítíš.“
„Není,“ zamumlal Bill tiše. Ten pocit narostl a náhle prasknul. Miloval Toma, a jeho láska byla opětovaná. Přitiskl se blíž a Tom ho pohladil po vlasech.
Na okamžik to bylo všechno. Stačilo to.
Pak: „Kromě toho,“ řekl Tom způsobem, jako by pokračoval v probíhající konverzaci, „kdybych měl zájem si zahrávat s někým jiným, nejdřív bych tě požádal o povolení.“
Bill na něj kouknul a pak zachytil, jak se Tomova ústa v koutku chvěla, jak zadržoval úšklebek. Za tohle bude bojovat nečestně.
„Ahh!“ Tom jeho ruce odstrkoval a svíjel se. „Žádné lechtání!“
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Juj to bylo ale krasne probuzení 🥰. Je dobre, ze Tom nezapiral a priznal Billovi, co presne se ten vecer stalo. Hlasam stale, ze s uprimnosti nejdál dojdes 🙂! Bylo úžasné, jak na to zareagoval Bill – ze mu věří a jeho slovo mu staci ❤️. I kdyz bylo i roztomilé, jak zprvu žárlil – a taky to bylo naprosto pochopitelne, podle me je žárlivost důkazem lásky a to mi nikdo nevyvrati 😊. Jen se to s ni samozrejme nesmí přehánět 😀!!! No a woala – hned tu mame prvni vyznání lásky❣️❣️❣️ A jake úžasné panečku … bylo to tak sladke 😍! Dekuju za dalsi pulkapitolku.
Krásna kapitolka Tom by Billovi úmyslně nikdy neublížil.
Mam dotaz, ktery nesouvisí s touto povídku, ale stejne to zkusim… Proc tady na webu nemuzu najít povídku Myrtilles od Syhrael 😮???
[3]: Syhrael nechala všechny své povídky z blogu smazat….
Je to škoda, její povídka Weihnachten byla první povídka, kterou jsem tady na blogu četla 🙂
[3]: Myrtilles u nás nikdy na blogu nebyly, protože to není twincest, ale Shyrael to pořád na blogu má. Stačí zadat do vyhledávače "blog Myrtilles" a najdeš to. Odkaz mi sem soudruh blog nedovolí dát, páč mu připadá, že si spamuju vlastní blog. 😀 J. :o)
Myrtilles… To som kedysi čítala. Temné časy, mám dojem… Ale k tomu príbehu. Tom tak úplne nezabudol, ale je pochopiteľné, že to Billovi nepovedal. Veď to nejde len tak, ahoj Bill, rád ťa vidím, len tak mimochodom, bozkával som sa s inou babou. Ale ten blbjack je fakt idiot. By sa mu to malo nejak vrátiť. Našťastie to ale viedlo k vyznaniu lásky a nie k rozchodu. Takže fajn. Ďakujem za preklad.
[4]: jej to je škoda 😟
[5]: Ups tak jsem ty komentáře zde blbě pochopila… A o čem to tedy je, když ne twincest 😱??? Každopádně děkuji za radu, Janule, jdu googlit 😊.