From the Inside Out 28. (2/2)

V jedenáct třicet pět dopoledne Tom Kaulitz odmítl další obdivovatelku, dívku z jeho hodiny účetnictví, dlouhonohou, štíhlou a s kaštanovými vlasy, které se jí kadeřily kolem tváře. Přistoupila k němu, zatímco si sbíral věci ze stolu.

Tom se otočil a našel sám sebe přitisknutého ke stolu za sebou jejím obdivným, velmi intenzivním pohledem.

„Tome,“ začala Anna, zhluboka se nadechla, a pak mu věnovala úsměv, kterým zřejmě měla v úmyslu sebe samu uklidnit a jeho okouzlit.

„Anno,“ odpověděl Tom s obezřetným přikývnutím. Byl pozván na rande už hodněkrát na to, aby věděl, kdy se to stane znovu, a dnes se zdálo, že je jeho šťastný den. Naštěstí věci s Billem nešly nijak špatně – naopak, takže byl šťastný bastard – a on zjistil, že přemýšlí nad obědem a nad tím, jak se tomuto jeho magnetu na holky společně zasmějí.

„Celý semestr jsme neměli moc šancí si spolu promluvit, takže…“ Nyní Anna zvedla ruku a namotala si na prst pramen vlasů.

„To je pravda,“ řekl Tom a pousmál se na ni. Chtěl promluvit, říct něco dřív, než přijde její pozvání, ale takový předpoklad by byl pro dotyčnou dívku ještě horší, jak už zjistil. Tento semestr se Anně vyhýbal, protože byla tak milá, tak moc katolická. Což bylo, jak už si pomyslel dříve, moc špatné. Anna byla sexy, za normálních okolností přesně jeho typ.

„Chtěl by sis někdy někam vyjít, chci říct, na oběd nebo třeba na večeři?“ Všechna slova ze sebe spěšně vysypala, jako by se bála, že ji zastaví hned na začátku.

Tom se znovu usmál, tentokrát s většími sympatiemi. „Anno, právě teď s někým jsem, na vážno.“

Její výraz se na okamžik rozpadl, než se usmála, s napjatou tváří a lesklýma očima. „Ach! Omlouvám se, já…“ začala couvat.

„To je v pohodě,“ pověděl jí Tom a zavrtěl hlavou. Teď se cítil špatně, jako by ji navedl do pasti. „Uvidíme se později, okay, Anno?“

„Určitě.“ Rukou sevřela popruh svého batohu a rychle vyšla z místnosti.

Když opouštěl budovu, s batohem přes jedno rameno, rozebíral svou vlastní frázi. ´S někým jsem´. To bylo tak těžké říct, že má přítele? Byla to Anna, argumentoval sám sobě, někdo, koho moc dobře neznal – milá dívka, ten typ snadno zařaditelný do kategorie ´katolická školačka´. Protože ji příliš dobře neznal…

Tom sám sebe zarazil. Stejně jako se Stephenem si hledal výmluvy, proč o tom nebýt otevřený. Bylo to takhle snadné, protože bylo jinak těžké vysvětlovat svou sexualitu náhodným zvědavcům – ani gay, ani hetero. Byla tam jedna jeho naštvaná část, která se rozhorlila nad myšlenkou, že by někdo předpokládal, že je gay, kdyby řekl ´mám přítele´.

Nebyl to však rozumný předpoklad? A pokud byl s Billem, záleželo na tom?

Musela být sexualita takto natrvalo vytesána do kamene?

Tyto myšlenky prozatím odstrčil stranou jako příliš těžké – lépe je odložit – a otevřel dveře do jídelny. Postával v chumlu ostatních studentů čekajících na jídlo, zatímco očima prohledával stoly.

„Hej! Tady!“

Tom se otočil s podnosem v rukách a spatřil Billa, jak na něj mává. Jakmile se posadil na židli naproti němu, odložil si batoh. „Nesnáším dlouhé přestávky mezi přednáškama. Ty! Ty už jsi pro dnešek skončil, že?“

„Jak už se to tak stává…“ Bill se odmlčel se spokojeným výrazem.

„No, já to dneska nemůžu vynechat, už jsem to udělal v pátek,“ řekl Tom nevrle.

„Promiň.“ Billovy rty sebou škubly, jako by se ušklíbnul. „Alespoň jsem dneska ráno nemusel do práce, co?“

Tom si podložil hlavu jednou rukou a druhou si nabíral hranolky. „S tím, jak to v práci pokračuje, bych byl rád, kdyby se tam ani jeden z nás nemusel vrátit,“ zamumlal rozzlobeně. „Ptaly se mě na nějaké pěkné otázky na můj vztah s tebou. To mě sere. Je to, jako by Michelle, ze všech ostatních lidí, naznačovala, že jsem něco ukradl nebo pomohl krást tobě jen proto, že spolu najednou chodíme.“

„To je pitomost,“ řekl Bill pomalu a na tváři se mu objevil soustředěný výraz. Zaváhal. „Já – ani nevím, jestli bychom o tom měli mluvit…“

„Důvěrnost?“ Tom mávl rukou a stále se mračil. „Jen se snaží ujistit, že si nebudeme vzájemně porovnávat naše verze kvůli odchylkám.“

„No, a co máme dělat?“ Zeptal se Bill hořce. Naklonil se dopředu, tmavé vlasy mu přepadly přes ramena a hlavu si podepřel rukama. „Co můžeme dělat? Myslím, že je docela jasné, že na pravdě teď nezáleží, a já – nebo my oba – dostaneme padáka za to, že jsme gayové.“

Tom se na židli napřímil. „Hej, počkej… nemyslím si, že tohle je ten případ, chci říct, že Danice je lesba, však víš.“

„Já vím.“ Bill zaťal ruce. „Hádám, že to je důvod, proč ji Michelle nechává sedět u každého setkání, hm? Aby prokázala pointu. Ale máš pravdu.“

Tom znovu nabral hranolku a uvažoval nad pravděpodobností toho, že by se jej kdokoliv v obchodě pokoušel zbavit. „Je to Aaron,“ řekl nakonec a vyslovil tak svůj dlouhotrvající názor. „Totiž, šli jsme si po krku od prvního dne, ale… proč ty, Bille? Proč se snaží nechat vyhodit tebe?“

„Já nevím,“ odpověděl Bill a vypadal zneklidněně. „Nemyslel jsem si, že bych byl natolik důležitý, aby mě někdo nenáviděl.“ Sklopil hlavu.

Tom se na něj shovívavě usmál. Jo, Bill to takhle cítil… ale i když se pokoušel splynout s pozadím, měl určité podceňované kouzlo. Teď, když se klubal ze své skořápky, byla jeho vibrující krása každým dnem patrnější. Tom byl nyní v pozici, aby to ocenil. „No, rozhodně tě nemá rád, ne teď, když máš něco společného se mnou…“

„Ach, choval se ke mně jako kretén ještě předtím, než jsme spolu začali chodit,“ odpověděl Bill upřímně.

Tom zvedl obočí. „Stalo se něco, co to odstartovalo, nebo byl vždycky-„

„On vždycky-“ Začal Bill, ale pak se zamračil a odmlčel se. „On… počkej, ne… Pamatuju si, že nejdřív byl ke mně opravdu milý. Okouzlující, stejně, jako je se zákazníky.“

Oho. Tom se naklonil kupředu. „No, a co se stalo?“

„No…“ Řekl Bill pomalu se soustředěným výrazem, jak procházel svou pamětí. „Jednou odpoledne mě pozval k sobě, bylo to úplně zničehonic. Odmítnul jsem to, protože, no.“ Bill pokrčil rameny.

„Nejsi moc společenský,“ doplnil Tom a natáhl se přes stůl pro Billovu ruku. Byl trochu překvapený, když mu bylo dovoleno ji sevřít.

„O týden později se zeptal, jestli nechci zajít na film, o kterém jsem se zmínil, že bych ho chtěl vidět, ale měl jsem moc domácích úkolů, takže jsem znovu řekl ne.“

Tom zasténal. „To je ono,“ prohlásil. Palcem Billa pohladil po hřbetě ruky. „Aaron tě chtěl, ty malý poustevníku. Hodně, jestli se obtěžoval zeptat se dvakrát.“ Toto hodnocení vyvodil ze svého pozorování charakteru pana Fosmarka. Ačkoliv si neuvědomil, že Aaron míří tímhle směrem, nyní všechny kousky zapadaly na správné místo. To, že se Aaron zeptal spolupracovníka, znamenalo, že chtěl Billa ještě mnohem víc…

„Co? Mě?“ Bill zamrkal a zavrtěl hlavou. „Děláš si srandu, že? Mluvíme tady o Aaronovi.“

„Problém je,“ řekl Tom a sevřel Billovu ruku pevněji, „že jsi až příliš naivní, aby sis uvědomil, jak moc jsi žádoucí.“

Bill naklonil hlavu. „Jsem s tím naprosto v pohodě tak dlouho, dokud ta žádostivost míří od tebe.“ Po tváři mu přejel zděšený výraz. „Aaron Fosmark, to ani náhodou…Myslím, že se cítím špinavě.“

Tom se rozesmál, nedokázal si pomoct. „Ber to jako kompliment,“ nabídl a natáhl se pro hranolky. „Totiž, no tak, Aaron je opravdu vybíravý, víš.“

„I tak…“ Bill vzdychl a nyní on stiskl Tomovu ruku. „Ani tak to není o nic lepší, nebo ano?“

„Ne,“ souhlasil Tom a ztichl. Přebíral si to v hlavě. Michelle si stále procházela výsledky svého výslechu, nevolala policii ani nedala vědět oblastnímu vedení. „Prostě budeme držet hlavy dolů, dokud někdo nedostane padáka.“

Bill se pokusil ruku stáhnout. „A pokud je to jeden z nás…?“

„Tím se budeme zabývat, až se to stane,“ odpověděl Tom a zpevnil své sevření. Nepouštěl ho.

„Jasně.“ Bill se tvářil skepticky, ale jednou rukou zvedl svůj sendvič, aby se pustil do nedotčeného oběda. „Chceš, abych se zdržel kolem kampusu, než ti skončí přednáška?“

„Chci tam nejít,“ řekl Tom s plnou pusou. „Ne, můžeš počkat v bytě, dám ti svůj klíč.“

Bill se na něj díval těma intenzivníma hnědýma očima. Jen se díval. „A Jack?“

Tom napjal čelist. „Ignoruj ho,“ řekl po chvíli. „Dělá to jen proto, aby nás naštval.“

„No, funguje to.“

Periferním viděním spatřil dlouhonohou brunetku přibližující se zprava, a Tom vzhlédl. „Anno,“ pozdravil svou spolužačku. „Ehm, ahoj.“

„Chtěla jsem se zeptat, jestli se můžu přidat,“ řekla Anna jasně, podívala se na něj, pak na Billa, a pak očima střelila po jejich spojených dlaních. „Hádám ale, ehm, že tři už jsou dav. Já… ehm…“ Zhluboka se nadechla.

„Anno, tohle je Bill,“ řekl Tom s přikývnutím. Na okamžik se odmlčel. Byla to ta chvíle ´promluv, nebo mlč´. „Je to můj přítel.“

„Ehm, ahoj!“ Řekla Anna a otočila se s úsměvem na černovlasého mladíka. Úsměv jí povadl. Znovu ho obnovila.

„Bille, tohle je Anna, chodí se mnou na účetnictví,“ dokončil Tom představování.

„Rád tě poznávám,“ řekl Bill a věnoval jí rezervovaný úsměv.

Jasně. Tom vydechl. Nebyla to úplná katastrofa. Najednou byl rád, že se Billovi nezmínil o tom nejnovějším pozvání, věci byly už dostatečně napjaté.

„Můžeš se posadit, jestli chceš, ale-“ začal Tom, myšlenky se mu obracely k nabízenému vysvětlení blížící se přednášky.

„Ale ne, to je v pořádku!“ Řekla Anna spěšně. „Já jsem jen myslela… no… hodně štěstí, Tome.“ Sklopila hlavu a vzdálila se.

Bill se za ní díval se spekulativním výrazem, pak se jeho pohled vrátil k Tomovi.

„Neříkej to,“ naléhal Tom, téměř zasténal.

„Ty jsi vážně magnet na holky, víš to?“ Začal Bill a na jeho normálně vážné tváři se rozšířil široký úšklebek.

„To mám za to své promrhané mládí,“ odpověděl Tom a napodoboval přitom postoj okopírovaný od svého otce. Znovu palcem promnul Billovu ruku. S přímým pohledem se zeptal: „Trápí tě to?“

Bill se na okamžik podíval na jejich spojené ruce. „Jen občas,“ řekl. „Jako dneska ráno. To bylo docela na hovno. Totiž… a… no, tlačí to na tu mou část, která si říká, jak pro tebe můžu být dost? Že pokud se ti líbí ženy, nakonec se obrátíš k jedné z nich namísto někoho, jako jsem já, koho si nemůžeš… no, vzít. Myslet to s ním vážně.“

„Ha,“ řekl Tom bez humoru. „Pojďme se podívat na mé dosavadní zkušenosti se ženami, ano? Nenašel jsem jedinou, se kterou bych se mohl usadit a myslet to s ní vážně.“ Zatahal za Billovu ruku. „S tebou to myslím vážně, okay? Myslím, že to stačí, aniž bychom se dívali daleko do budoucnosti.“

Billovy prsty se sevřely kolem těch jeho. „To je dobře,“ odpověděl s úsměvem, „protože já to cítím stejně.“

autor: fyredancer