autor: fyredancer
Tváří opřenou o dlaň se Bill zamračeně soustředil nad textem do historie. Už měl za sebou několik stránek, přečtených, ale nijak nevstřebaných. Jeho mysl byla odpojená, nechápala jedinou větu z celého textu před ním. Soustředila se na něco jiného.
Nemůžeme s tím nic udělat.
Celá ta podělaná situace v práci, to ráno, telefonát od Sloane… a Aaron, Aaron Fosmark, který se k němu choval jako bastard už téměř dva roky… On tě chtěl. Bill si povzdechl a znechuceně knihu odstrčil.
Věděl, že je, jak Tom podotkl, antisociální. Aby mu však kompletně unikl Aaronův zájem o něj – tomu nemohl uvěřit. Prozkoumával v duchu tu vzdálenou vzpomínku a nejasně si vzpomínal, že to připisoval přátelství. Ranilo ho, když se k němu Aaron začal chovat zle jako k většině ostatních zaměstnanců, a stáhnul se – dokud jej Sloane nevytáhla z jeho skořápky svou nabídkou upřímného přátelství.
Nemůžeme s tím nic udělat
. Ale byla to pravda?Danice, pomyslel si, by chtěla, aby jí řekl, že si na něco takového vzpomněl. Ale i tak, bude mu věřit?
Bill zavřel knihu a přidal ji na hromádku různých úkolů čekajících na jeho pozornost. Byl to skvělý nápad, dělat domácí úkoly v Tomově prázdném bytě, zatímco čekal, až se jeho přítel vrátí z přednášky. V praxi mu však unikala koncentrace.
Z bytového bezdrátového telefonu vytočil číslo obchodu a snažil se vzpomenout si na rozvrh směn. Bude tam Danice, nebo Michelle? Ať tak či tak, pomyslel si, ta vzpomínka stála za to, aby se o ní zmínil.
„Tady Starbucks, mohu vám pomoci?“
Aaron. Bill potlačil okamžitý pocit nenávisti, který ho zasáhl. „Tady je Bill,“ řekl do sluchátka náhle nervózní. „Je tam Michelle nebo Danice?“
„Myslíš, že ti to pomůže?“
„Co-„
Ucho mu zaplavila čekací melodie, a on se vztekle zakoktal. Aaronův tón byl tak samolibý, tak pomstychtivý, že v jeho mysli už nebylo pochyb o tom, že vedoucí směny šel po něm.
„Tady Danice.“
Bill stále kypěl rozhořčením, ale podařilo se mu promluvit. „Danice? Tady Bill.“
„Ahoj, Bille.“ Její tón byl neutrální, nečitelný.
„Podívej… já…“ Znovu pocítil úzkost a zastrčil si za ucho pramen vlasů. „Vzpomněl jsem si na něco, co bylo trochu divné, ne v poslední době, ale když jsem začínal.“
„Ach? A co to je?“
„Aaron ke mně byl opravdu milý, přátelský.“
„Aaron?“ Vyhrkla Danice, zněla nevěřícně.
„Jo, můžeš se zeptat Sloane, jestli chceš, bude si to pamatovat,“ pokračoval Bill, chtěl říct to své a mít to za sebou. „Několikrát mě někam pozval, totiž k němu a pak do kina. Když jsem ho odmítnul, začal…“
„Začal být zlý,“ doplnila Danice.
„Jo,“ řekl Bill a sklopil pohled k bosým chodidlům. „Každopádně nevím, jestli to má nějaký význam, ale myslel jsem, že bych se o tom měl zmínit.“
„Nedělej si starosti,“ řekla Danice, v jejím hlase se objevilo zaváhání. Nadechla se. „Myslím, že se Michelle už rozhodla.“
„Aha.“
„Udivíme se později, Bille,“ řekla mu.
„Jo, čau.“
Zavěsil telefon a přemýšlel o celé té konverzaci. Koneckonců, co mohl dělat jiného, než vrátit se k domácím úkolům?
Přechod z historie na angličtinu mu poskytl určitou úlevu od fádnosti, i když jeho koncentrace nebyla nejsilnější, ale bylo vítaným rozptýlením, když mu kliknutí dveří dalo vědět, že je někdo doma.
„Díky bohu, že jsi to ty,“ řekl Bill, když se na něj Tom od dveří usmál a zamával mu. „Myslím, že po Jackovi bych už hodil knihu, kdyby vešel dovnitř a začal mít další kecy.“
Tom se rozesmál. „Nějaký defenzivní.“ Přešel místnost, naklonil se nad Billovým křeslem a zamotal prsty do Billových vlasů, než jemně zatahal. „Víš, myslím, že jsi daleko otevřenější, než jsi byl ještě nedávno.“ Natáhl ruku, aby Billovi pomohl vstát.
„Ach, nejsem o nic méně naivní poustevník,“ popřel Bill, usmál se a přijal Tomovu ruku, ale zatím nevstal. „Prostě mě znáš líp, to je všechno. Každému, kdo mě nezná, takový připadám.“
„Pravda,“ připustil Tom a opřel se o něj. Prsty jej hladil po vlasech a rozmotával drobné uzlíky.
„Musím jet dnes večer domů,“ řekl Bill náhle. „Mám auto.“
„Mohli bychom ho odvézt k vám domů, a já bych si tě pak mohl přivézt zpátky sem,“ navrhl Tom a povzdechl si. Vtiskl polibek Billovi na čelo, pak se ještě více sehnul a políbil jej na rty. „Ne, nemyslím si, že chci, aby mě tvoje máma nenáviděla ještě víc.“
„Není pravda, že tě nenávidí,“ protestoval Bill a zvedl hlavu.
„Jen si přeje, abych nebyl ve tvém životě,“ odpověděl Tom cynicky.
To Billa postavilo na nohy a on omotal ruce kolem Tomova štíhlého těla. Po chvilce zvažování mu vklouzl rukou pod mikinu, aby vyhledal kontakt kůže na kůži. „Na mém názoru záleží víc,“ řekl se rty jen centimetry od Tomovy brady.
Ta brada se naklonila a na Tomových rtech se objevil malý úsměv, než využil té blízkosti k polibku. Ruce jej hladily po těle od ramen k bokům, zatímco se líbali pomalu a hluboce, jazyky pronásledovaly to teplé spojení tam a zpátky.
„S tebou je to tak dobrý pocit,“ zašeptal Tom, když se od sebe odtrhli.
„Chystáš se mě svést?“ Odpověděl Bill a pozoroval svůdnou křivku Tomova spodního rtu. Napnul prsty na jeho zádech a zajel s nimi pod okraj Tomových kalhot. Nemohl se toho nabažit, této blízkosti, té syčící sexuality mezi nimi, a byl rád, že to Tom očividně cítil stejně.
Místo odpovědi Tom zahákl prsty za poutka Billových kalhot, silně jej políbil a zatlačil jej vzad.
„Počkej, ne – ne gau -“ začal Bill tlumeně proti Tomovým naléhavým ústům.
„Jestli dovnitř vejde Jack a nebude se mu to líbit, může jít zatraceně klidně do prdele,“ zavrčel Tom a přesunul se k okraji Billovy čelisti. „Přísahám, že já už ho takhle načapal tisíckrát…“
To není to samé, chtěl Bill protestovat, ve skutečnosti to bylo zcela odlišné. Tomova ruka překonala jeho nevyslovené protesty ve své pozici na spodní části jeho zad, zatímco druhou mu uvolnil opasek.
Se zaduněním dopadli na gauč a Bill skončil na Tomově hrudi. „Miluju tě,“ řekl Bill reflexivně a vrtěl se, dokud se jejich těla neuvelebila a on neležel nepohodlně na kostech. „I když to netrvá ještě ani dva týdny.“
Tom se na něj usmál, palcem jej pohladil po lícní kosti a odhrnul tmavý pramen vlasů. „Znal jsi mě už déle,“ řekl, zabořil mu ruku do vlasů a stáhl si jej níž.
Jejich polibky byly zkoumavé, téměř váhavé po té jistotě předchozího dne. Bill byl zahlcen jeho chutí, vůní a texturou Tomova těla pod jeho toulavou rukou. Společně se na gauči posunuli a hledali tu nejlepší pozici, Tom rozevřel nohy a Bill se mu usadil mezi stehny, zatímco mu zasténal do krku.
Jeho vlastní pocit rezervovanosti jej držel nad pasem, ačkoliv dokázal říct, podle Tomovy zarudlé tváře a povzbudivé ruky mnoucí mu záda, že pokud se pokusí zajít dál, nebude zastaven. „Sex na gauči?“ Zamumlal a natáhl se, aby oždibl ušní lalůček, rukama odhrnul Tomovu mikinu, aby odhalil více teplé bledé kůže.
„Mm…“ Tom se proti němu natáhl. „Proč ne? Jsem si jistý, že už se to dělalo i dřív.“
„To z tebe mluví tvůj pták,“ odpověděl Bill neomaleně a ochutnal žílu táhnoucí se po Tomově krku.
„Sklapni a polib mě,“ nařídil Tom a zatahal ho za zátylek. „Všechno, co jsme dělali, byla práce a chození na přednášky a byli jsme hodní, ale já se tě chci dotknout. Chci, aby ses ty dotýkal mě. Svádění a zábava, o tom to celé je.“
Bill se smíchem sklonil hlavu k úkolu před sebou. Vlasy mu sklouzly přes ramena a zahalily je v soukromé, voňavé tmě. Tomova ústa proti jeho vlastním byla energická, pobízela jej, aby zapomněl na slušnost a užíval si bezprostředního potěšení.
Dveře se rozletěly jako výstřel. Bill sebou trhnul a se zalapáním po dechu se od Toma odtáhnul, Tom naproti tomu své sevření zpevnil a nedovolil mu, aby se posunul o více než milimetr.
„Ježíši,“ řekl znechucený hlas, „nemohli jste se přesunout do postele, nebo co?“ Dveře se zabouchly a Jackova slova následovalo pištivé hihňání.
Nyní se Tom posadil a Bill skončil na polštáři vedle něj. Položil mu ruku kolem pasu, bradu na rameno a chladně řekl: „Není to jedno? Pokud si dobře vzpomínám, tohle je Brandonův gauč… a všichni jsme si na něm v určitém čase užívali.“
Bill si jednou rukou posbíral všechny vlasy a odvracel pohled v jakési kombinaci rozpačitosti a studu. Z pohledu koutkem oka dokázal říct, že je s Jackem stejná dívka jako ráno.
„Ahoj Tome,“ zavrkala dívka.
Oba se na ni podívali. Byla krásná, předpokládal Bill, tím typickým způsobem jako z časopisu o kráse, vypadala jako tucet dalších brunetek z kampusu. Její rty byly leskle růžové a kolem očí měla tak tmavé modré stíny, až si dokázal představit ten jeden nebo dva komentáře, které by při tom pohledu namíchnutě utrousila Sloane.
Dívčiny oči se otočily Billovým směrem a ztvrdly, rty se jí sevřely do úzké linky.
„Jo, no, příště si to nechte do pokoje,“ řekl Jack hlasitě. „Už jsem vám říkal, tuhle sračku nechce nikdo vidět.“
Paže kolem Billa se napjala, ačkoliv Tom neřekl ani slovo, zatímco se Jack rozešel a táhl dívku za ruku.
„Nebuď BlbJack,“ řekla mu a bláznivě se rozhihňala, jako by byla první na světě, kdo vynalezl slovní hříčku. „Čau Tome.“ Zamávala na něj prsty s růžovým lakem na nehty.
Hlouběji v bytě se s prásknutím zavřely dveře.
„To byla ona?“ Řekl Bill tiše, i když věděl, že nebylo nutné se ptát. Tomův profil byl vzdálený a jeho ústa sevřená s napětím, které se stále drželo i v jeho paži.
„Ehm, jo.“ Mohl cítit, jak sebou Tom trhnul. „Nebyla tak úplně, ehm, kvalitní rande. Myslím, že byla tenkrát tak trochu opilá a osamělá.“
Bill se ušklíbl a naklonil se, aby se otřel ústy o Tomovu tvář. „Máš pravdu, víš. Tvoje výsledky se ženami…“
„Neříkej to,“ zavrčel Tom, otočil se k němu čelem, ale jeho výraz zároveň zjemněl. „No? Měli bychom se přesunout do pokoje?“
„Já jsem si to i myslel,“ odpověděl Bill suše a přitiskl se k jeho krku. „Říkal jsem ti, že bychom měli…“
Zatímco se vydali chodbou, z prvních dveří napravo se ozývaly rány a pištění následované steny a pravidelnými nárazy čela postele do zdi. Bill na Toma pozvedl obočí, a ten mu jen zatahal za ruku a ušklíbl se na něj.
„Budeme muset prostě zkusit je přehlušit, co ty na to?“
„Ugh,“ odpověděl Bill, „ty jsi takový zvrhlík…“ Ale odmlčel se, a i přes úšklebek se kousl do rtu, protože věděl, že nedokáže nebýt hlasitý, i když Tom hrál na jeho tělo tak dobře.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Jack i ta holka jsou paka jsem zvědavá co Danice udělá s tím co ji řekl Bill.
Chichi tak to jsem zvedava, jestli dostaneme v příštím pul dilku moznost posoudit Billovu hlasitost 😅! Dekuju za preklad Zuzi 😘.
Jack je fakt blbec. Ale Bill s Tomom by ho mali provokovať čo najviac, aby to nakoniec vzdal a vypadol. A zdá sa, že problém v práci sa tiež čoskoro konečne vyrieši. Či bude ďalej? Tomovi príde otec..
[2]: Díky za zpětné komentáře přečtených povídek 😉
Jinak holky, pokud jste ještě nenašly sobotní díl, tak Janule vám napsala nahoře v pravém rohu blogu vzkaz…
[4]: Rádo se stalo 😉. Ale jeste nejsem u konce, jedu postupne, zatim jsem skončila u In the privacy of his room.
Zaznamenala jsem to. Diky Bohu se blog umoudril! Popravde mi trochu zatrnulo 😬…