autor: fyredancer
V okapech nad bytovými schody fanaticky hlasitě cvrlikal pták, když se Tom bez energie coural kolem rohu a pochmurně pozoroval zdroj toho veselého zpěvu. Bylo to více než jen vykročení v pět ráno špatnou nohou, co ho stahovalo dolů.
Claire držela u Trümperů nad telefonem ochrannou ruku. Samozřejmě, během dne ani nemohl očekávat nic jiného. Musela zůstat doma a starat se o něj.
„Musím ho vidět. Potřebuju vědět, že je v pořádku.“
„Nemyslím si, že by to bylo vhodné.“
„Dobře. S veškerou úctou, je mi to jedno – je mi jedno, jestli si myslíte, že je to vhodné, nebo ne. Fakt je, že ho miluju, a já-„
„Jestli ho miluješ, pak se s ním znovu neuvidíš.“
„Podívejte, to jsou kecy-„
Klik.
Dveře se mu za patami s prásknutím zavřely a on stál na kostičkovaném linoleu, které lemovalo vchod, a zkoumal byt se znechuceným pohledem. Předminulou noc tu našel Billa na podlaze. Tam za řadou bund k němu přistoupil a přitáhl si jej do náruče. A támhle na gauči se poprvé skutečně líbali. V tuto chvíli tam seděl Brandon s překvapeným výrazem, když Tom vstoupil.
„Co se děje teď?“ Zeptal se Brandon obezřetně.
Tom rozpoznal ty signály. Bylo s ním zacházeno jako s rozmazleným dítětem, které se za posledním dvacet čtyři hodin až příliš často snažilo prosadit svou, jako s někým, kdo právě předvedl skutečný záchvat vzteku. „Zapomeň na to. Není to tvůj problém.“
Brandonovy bystré oči si jej prohlížely a zastavily se na mobilním telefonu, který si stále ještě neuklidil do kapsy. „Snažíš se zase volat Billovi?“
„Jo, kvůli všemu tomu dobrému, co mi to přináší,“ řekl Tom kousavě. „Tohle se mi stalo poprvé, dostat kopačky od matky svého milence.“
Brandon se zachechtal a obrátil pozornost zpátky ke své učebnici.
„No to je vážně pěkné.“ Tom zůstal na místě, ještě se nechtěl zbavovat svých bot. Rukou si přejel přes svázané dredy. Nebylo nějaké místo, kde právě teď musel být?
„Protože se chováš jako sračka,“ řekl Brandon přívětivě. „Ty se přece nenecháš něčím takovým zastavit. Pokud… Totiž, nechceš se Billa vzdát, že ne?“
„Samozřejmě, že ne!“ Střelil Tom nazpátek ohromeně. Pokusil se prozkoumat své vlastní chování. Ne, tohle nebyl on. Bylo tu něco, co by mohl udělat? Jo. „Máš pravdu. Máš pravdu…“
V nejvzdálenějších koutech Starbucks, za zdí ze stříbrných pytlů s kávovými zrny, které oddělovaly prostor manažera, Bill jen stěží slyšel hluk espresso kávovaru, i když jeho ucho zachytilo ten nejmenší sykot páry. Obličej se mu bolestivě protáhl. Bar bez něj nebyl to samé – Jason Hayashibara připravoval drinky a až příliš tlačil na teplotu. Z vysokých tónů syčícího mléka dokázal říct, že je až příliš horké.
„Přisuň si židli,“ přikázala Michelle zprudka. „Posaď se. Bože, vypadáš příšerně.“
„Není to dobré?“ Řekl a posadil se na židli zhruba naproti jejímu stolu s nepořádkem. „Doufal jsem, že se zítra vrátím do práce.“
„Ach, můžeš pracovat, pokud toho budeš schopen,“ řekla Michelle suše. „Nemůžu postrádat pomoc. Možná bychom mohli odšroubovat několik žárovek nad barem, pokud si myslíš, že by lidé zírali, hm?“
Bill pokrčil rameny. Oceňoval ten nápad. Lidé zírali, a pak se rychle odvraceli – včetně jeho vlastní rodiny. Buď si na to musel zvyknout, nebo to ignorovat, ale nebude to věčně. „Nedělej si starosti. Budu v pohodě.“ Napřímil se v ramenou a natáhl si nohy. Část modřin na jeho těle už zelenala.
Michelle zvedla obočí. „Víš, myslím, že ses změnil od chvíle, co ses dal dohromady s Tomem. K lepšímu.“ Nechala to téma být a posunula přes stůl malý svazek klíčů, na chvíli na nich nechala položenou ruku. „Jsem ráda, že ses zastavil, Bille, protože se tě chci na něco zeptat. Když včera volala tvoje matka, nebyla jsem si jistá, kdy tě znovu uvidím.“
„Dříve, než chtěla,“ řekl Bill.
„Jo? No, to je práce matky, být ochranářská. Když vidím, jak vypadáš, tak ji chápu. Zněla opravdu rozrušeně, když jsem s ní mluvila.“ Michelle pokrčila rameny a sklopila hlavu k měsíčnímu plánovači rozprostřenému na stole. „Máme v rozvrhu mezery, kterými bych mohla prohodit svého psa. Prozatím je vyplňuju lidmi na částečný úvazek, ale většina z nich si nemůže vzít natrvalo více hodin – skoro všichni chodíte do školy, kromě Raye, Danice a Becky. Potřebuju dalšího vedoucího směny a chci, abys to byl ty.“
„Aha.“ Bill se ostře nadechl a přemýšlel o tom, nechal své oči bloudit po zaplněné zdi za ní. Byla pokryta papíry, obchodními plány a poznámkami z regionální kanceláře, starými týdenními plány, obchodní soupiskou – Aaronovo jméno bylo přeškrtnuté červenou čarou – a brožurami o ochutnávkách kávy a propagačních akcích. Ještě nedávno by ostýchavě souhlasil, protože tak věci prostě byly. Teď musel zvážit přidané povinnosti oproti svému rozvrhu, potřebě zběsilého dohánění školní práce… a Toma. „Příští týden jsem mimo plán. Zkoušky.“
„Já vím,“ řekla Michelle a bolestně si sevřela kořen nosu. „Myslím, že příští týden to nějakým způsobem zvládneme s přesčasy.“
Bill o tom dál přemýšlel. „Můžeš mě zařadit na páteční ráno nebo sobotu, pokud mě potřebuješ.“
Mávla rukou. „Nedělej si s tím starosti, už toho máš za sebou dost. Je dobré si dát pauzu, víš? Budeš to potřebovat, až budeš mít po zkouškách, věř mi.“
„Hmm.“ Bill se slabě usmál. Zkoušky budou cokoliv, jen ne oddychový čas, takže chápal její pohled na věc. Mít příští pátek a sobotu volno by byl zázrak, zejména když jeho rodina odjížděla do Anaheimu. Byla by to jeho vlastní osobní dovolená, splněný sen, dům sedmi lidí se stane konečně domem, který bude mít jen pro sebe.
„I když…“ Michelle se odmlčela. „Máme velkou díru v rozvrhu zítra, pokud neodpracuješ svou směnu.“
„Podívám se na to při cestě ven,“ slíbil Bill.
„Skvělé,“ řekla Michelle s přikývnutím. „Takže… co myslíš?“ Poklepala na klíče na stole.
Bill natáhl ruku. „Dobře,“ řekla. „Beru to. Budu vedoucím směny.“
Michellina ústa sebou škubla v něčem, co se u ní dalo považovat za úsměv, a podala mu pravou ruku, aby si s ním potřásla. „Vidím, že jsi o tom přemýšlel,“ řekla. „To se mi líbí. Chci lidi, kteří hledají víc než jen platový rozdíl.“
Bill přikývl. „Měl jsem toho hodně na přemýšlení,“ řekl. Michelle mu vložila klíče do dlaně.
„Pokud bys mohl začít 29. října, bylo by to fajn,“ poznamenala. Zaměřila se na něj suchým a kamenným pohledem. „Tvůj rozvrh je kompatibilní s Tomovým, takže doufám, že ti nebude vadit, když tě bude školit on.“
„Myslím-“ začal Bill, ale přerušil jej chladný hlas.
„Co to sakra je? Mou práci dostane tenhle… zajíček?“
Aaron Fosmark vrazil do zadní místnosti a při průchodu shodil půl tuctu zástěr. Přiblížil se, a jeho hezká tvář potemněla. „Bože, sotva jeden den pryč a – co se ti to stalo, srazil tě autobus?“ Aaronovy oči prolétly kolem Billa a ztvrdly, když se podíval na Michelle. „Jsem tady pro svou poslední výplatu.“
„Překvapuje mě, že jsi měl ty nervy se pro ni vrátit,“ odpověděla Michelle klidně a chladně, zatímco se na chvíli znovu otočila k Billovi. V jejím hlase nebyl žádný náznak napětí, když řekla: „Bille, myslím, že jsme skončili. Dávej na sebe pozor a zítra se uvidíme.“
Bill přikývl a držel se toho, co zrovna začal Michelle říkat. Myslím, že to bude naprosto fajn. Pokud se mu podaří spojit s Tomem. Pokud jeho dřívější slova matce konečně zasáhla to správné místo. V očích mu zablesklo, když se zvedl k odchodu a Aaron se kolem něj hrubě protáhl.
Aaron natáhl levou ruku dlaní vzhůru. „Kde jsou moje peníze? Mimochodem, chci, abys věděla, že na to nesprávné ukončení podám žalobu.“ Jeho hlas se vytrácel v hučení strojů, jak se Bill vzdaloval od kanceláře.
„Jdi do toho. Nemám v plánu ti dát dobré doporučení, nebo vůbec jakékoliv doporučení-„
Jejich hlasy utichly a Bill se prudce narovnal v ostrém tréninku preventivního reflexu, když někdo vrazil do dveří s hromadou nádobí zapřeného o bok. Objevila se Sloanina štíhlá tvář a oči se jí rozšířily, jak se jí přes obličej přehnal úsměv. Dveře proletěly asi centimetr od jeho nosu.
„Bille!“ Vykřikla šťastně, odložila svůj náklad na výrobník ledu a prohlížela si ho. „Je mi tak líto, že jsem včera nepřišla, zavolali mi…“ Její ruce se chvíli vznášely poblíž jeho ramen, než změnila názor a široce je rozevřela. Pak jej opatrně objala.
„Jsem v pořádku,“ řekl Bill rychle a přitiskl ruku k jejímu krku a krátce střiženým vlasům. „Alespoň z větší části.“ Byla to velká škoda, že Sloane nemohla včera večer přijít, protože nikdo nedokázal tak rozptýlit jeho nesmysly jako právě ona. Stačila jedna špatná noc a matčino neúmyslné šťourání k popíchnutí jeho letargie.
„Zmlátili tě?“ Odtáhla se, očima si jej úzkostlivě prohlížela, a pak jimi vrhla směrem ke kanceláři.
„Jo,“ řekl tiše a kývl tím směrem hlavou. „Je podezřelý.“ Myslel si, že ucítí něco víc, když Aarona uviděl, ale jen ztuhnul a svázal se mu jazyk. Ne ze strachu, ale ze skutečnosti, že mu neměl co říct. Už se Aarona nebál – pokud vůbec někdy. Teď ho nemohl ani litovat.
„Aha.“ Ústa se jí zkroutila. „Jsem překvapená, že se odvážil přijít.“
„Michelle řekla skoro totéž.“
Její oči se potulovaly po jeho tváři a on věděl, co řekne, ještě dřív, než to řekla. „Vypadáš, no, hrozně. Jak to, že nejsi v posteli?“
Bill se zašklebil. „Nemyslel jsem si, že vypadám tak špatně, ale začínám to znovu zvažovat,“ řekl lehce. Popadl ji za paže, a pak ji pustil. „Musel jsem vypadnout z domu, než po sobě s mámou začneme házet něčím silnějším, než jen urážkami.“
„Ty se hádáš s mámou?“ Její oči se komicky rozšířily.
„Jo, ona-„
„Jak to zvládá Tom?“ Přerušila ho Sloane. „Viděla jsem ho dneska ráno, ale vyrazil pryč dřív, než jsem mu mohla říct jediné slovo. Vypadal taky hrozně.“
Bill pocítil malé, pomstychtivé potěšení, než ten hrozivý pocit odtlačil. „To nemůžu vědět. Od té noci, kdy se to stalo, jsem ho neviděl.“
„Bil-ly!“ Sloane se na něj podívala pohledem, který vše vyjadřoval lépe než slova.
„Existovaly k tomu… důvody,“ řekl smířlivě. „Moje máma, například. Odešel jsem z domu, protože se odmítla soustředit na cokoliv jiného, než na to, jak moc chce dostat Toma pryč z mého života.“
Sloane se nadechla a obočí se jí stáhlo.
Bill se ohlédl přes rameno. Aaron se ještě neobjevil a on nechtěl pokoušet své štěstí. „Hele, už musím jít, okay? Ještě mám nějaké pochůzky.“
„Dobře,“ řekla Sloane a rty se jí zkroutily. „Nepřemáhej se, okay?“
Bill ji poplácal po rameni. „Tohle mi pořád říká každý,“ poznamenal. „Myslím, že skutečným problémem bylo, že jsem se dost nepřemáhal už předtím.“
Sloane k němu zvědavě naklonila hlavu jako pták. Často mu připomínala ptáka, svobodného a veselého a připraveného k letu. „To je od tebe překvapivě vyspělé,“ řekla.
„Co, chceš říct, že doteď jsem vyspělý nebyl?“
Nyní se suše zasmála. „Vypadni. Však víš, co tím myslím.“ Zvedla jednu ruku, aby jemně přejela přes hrbolatou jizvu nad uchem. „Tohle je hrozné.“ Stejně jako Tom, i ona truchlila po jeho vlasech.
Bill usoudil, že v poslední době se asi moc často nedíval do zrcadla, protože tu ztrátu tolik necítil. „Já vím. Už jsem na cestě se o to nějak postarat.“
Sloane znovu zvedla nádobí a pochvalně si jej prohlédla od hlavy až k patě. „Myslím, že se staráš o spoustu věcí,“ poznamenala a usmála se. „A běž si pro toho svého kluka, slyšíš? Nenuť mě, abych zasáhla.“
„Já vím, já vím.“ S opatrným úsměvem na rtech Bill vyšel ven z rušného obchodu.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Tak fajn, ted me Tom uklidnil. Nechce se vzdát Billa 👍🏻. Ale ta Claire!!! Vrrrrr asi budu kousat 🤬! Chacha brilantní napad Michelle s odsroubovanim žárovek nad barem me vrátil zpet do duševní pohody 😀. Ale ale ale takze Bill bude mit volny bejvak? No to se podívejme 😊… ze by pozval Tomiho na kolaudacku 😀??? Snad to klapne 😍! Ou a ted bude na programu návštěva kadeřnictví a vyholeni i druhe strany vlasů, nebo si pujde pro toho jeho kluka dle Sloaniny rady 🙂? Tak snad mi odpovedi přinese dalsi dil. Dekuju za preklad Zuzi 😘❣️
Awww… Ten Aaron má teda nervy… Blbeček.
Jsem ale ráda, že se Tom Billa nechce vzdát. Bojovat proti Claire nebude snadné, ale Bill za to stojí.
Super, že ho Michelle vybrala na místo vedoucího, po Aaronovu vyhazovu se to sice dalo předvídat, ale i tak je to fajn. Opravdu za tu dobu, co je s Tomem vyzrál.
Snad už se konečně dočkáme dlouho očekávaného shledání 💜💜💜
Lidi, přeposílám vzkaz od Janule. Až do středy se dovolenkuje kdesi na chatě a má tam mizernou wifi, takže nové články přibudou nejspíš až ve čtvrtek… 😊
Je fajn že Bill bude vedoucím směny moc se těším až se setká z Tomem.
Joj, ťahá sa to! Už by sa mohli stretnúť. Ale je fajn, že Tom sa s Billom chce stretnúť a že Bill vie, že ho Tom neodvrhol. Ďakujem za preklad.