From the inside out 44.

Bill se probudil s paží přehozenou kolem svého pasu a ranním sluncem zahřívajícím mu obličej a zabarvujícím mu vnitřky očních víček do oranžova. Zavrtěl se a ospale se pousmál, když se natáhl, aby Toma pohladil po nahé paži. Byl otočený čelem k nočnímu stolku a při pohledu na hodiny nakrčil nos. Měl ten den volno a neměl ani žádnou směnu, ale věděl, že Tom bude muset brzy vstát. Když si ze sebe začal shrnovat deku, Tom mu proti krku zaprotestoval, nosem mu odstrčil jeho tmavé vlasy a políbil jej na šíji.

„Musíme se zvednout,“ řekl Bill smutně. Pak sebou trhnul a rukou se chytil za jednu půlku svého zadku.

„Právě teď mám zájem jen o jeden druh ´zvedání´,“ zamumlal Tom a znovu jej políbil na krk.

„No jo, ale Billův zadek pro tuto nabídku moc není,“ odpověděl Bill. Svíjel se ve dvojím sevření přikrývky a Toma, dokud se nedostal na záda.

„Přehnal jsem to včera večer?“ Chtěl Tom vědět. V ranním světle měl stále zavřené oči.

Byl krásný a Billův, a to Billa přimělo věnovat mu nespatřený, poblázněný úsměv. Chtěl se natáhnout a otřít si nosy se svým ospalým Tomem. „Jsem v pořádku,“ ujistil ho.

„Určitě?“ Tom natáhl ruce a sevřel Billova ramena.

Bill chtěl zůstat přesně tam, kde právě byl, vláčný a šťastný a přitulený pod přikrývkou s teplým a sexy vonícím Tomem, ale o slovo se hlásily určité tělesné potřeby. Nemluvě o hodinách, které odtikávaly minuty do Tomovy směny, a skutečnosti, že nejvhodnější způsob, jak dostat Toma z postele, bude nechat jej tam samotného. Se zasténáním plným protestu ze sebe Bill shrnul přikrývku a trhnul sebou, když jej ovanul chlad. Tom znovu hlasitě zaprotestoval a pokusil se zmizet pod polštářem.

„Čas vstávat,“ řekl Bill nemilosrdně. Nemůžeš přijít pozdě do práce, pane Vedoucí Směny.“

Tom zasténal. „Radši bych zůstal v posteli na další kolo…“

„Jo, no, poslední kolo jsi měl někdy kolem půlnoci a budeš muset trochu počkat, než se na to budeme moct vrhnout znovu,“ řekl mu Bill. Opět si promnul zadek, zatímco poskakoval z nohy na nohu na studeném koberci a hledal své oblečení. Prakticky celý večer strávili v posteli a Bill dostal přesně to, co chtěl – jezdil na Tomovi celou věčnost, zatímco Tom jej hladil po celém těle a třel mu bradavky a neustále mu šeptal, jak je nádherný – a teď ráno toho Bill nelitoval, ale byl rozumný ohledně zotavovací doby.

„Bille!“ Tom vystrčil hlavu a dredy mu trčely na všechny strany. „Není to všechno jen o tvém zadku! Ať už je jakkoliv úžasný, existují i jiné sexuální činnosti…“

„A žádná z nich není právě teď na řadě,“ řekl Bill a zvedl obočí. Vzápětí se však zazubil, protože nedokázal udržet přísné vystupování, zatímco se na něj Tom díval tak rozhořčeně. Triumfálně popadl ze země své boxerky, pak jednu z Tomových vyřazených extra velkých triček a tepláky ze šuplíku, sevřel v ruce kliku od dveří a byl připravený vznést nárok na koupelnu. Nesměle se ohlédl přes rameno. „Jestli tady budu dál takhle zůstávat, budu si tady muset nechávat župan nebo tak něco.“

„Nebo víc než jen šuplík,“ zamumlal Tom, ale svalil se zpátky na polštář.

Bill pokrčil rameny a spěchal do koupelny, stále měl nevyřízený obchod s toaletou.

Jakmile se opláchnul, postaral se o další ranní potřeby včetně oblékání a čištění zubů, Bill vystrčil hlavu, aby zkontroloval Toma a ujistil se, že alespoň předstírá, že se dává do pohybu, než se vydal do společné části bytu. Byl šokovaný, když našel Aleca, Brandona i Lisu kolem kuchyňského pultu.

„Jste všichni vzhůru brzo,“ zvolal.

„Ani jsem nešel spát,“ pokrčil rameny Alec. Jednou rukou si prohrábnul své vícebarevné krátké vlasy a na stůl dopadlo několik konfet. Bill našpulil rty a přemýšlel, jestli do toho byla nějak zapojená i Sloane, ale byl příliš taktní na to, aby se zeptal.

„Lisa má v Tualatině něco ohledně dědictví spolu s pozdní snídaní,“ vysvětlil Brandon a položil Lise ruku na rameno. „Takže jsme vzhůru brzo, abychom tam byli včas. Ugh. Takže takhle voní šest hodin ráno.“

„Jak to všechno šlo?“ Zeptal se jí Bill, s rozpaky si vzpomněl, že pohřeb proběhl v době, kdy on se doma zotavoval.

Lisa pokrčila rameny. „Hádám, že normálně.“ Pod očima měla tmavé kruhy, ale na Billa se usmála. „Žádné vážné protahování nebo rodinné skandály, takže hádám, že bychom měli být vděční.“ Na sobě měla temně zelený žinylkový župan, který vypadal pohodlně a hřejivě.

„Proč se nejdeš obléknout, zlato?“ Navrhl Brandon. „Dám ti kávu do cestovního hrnku.“

„Mm,“ souhlasila Lisa, vstala z barové stoličky a vtiskla svému příteli polibek do koutku úst.

„Ach, káva,“ utrousil Bill a vzpomněl si na důvod, proč do kuchyně vlastně v první řadě zašel. „Zůstala nějaká? Nevadí, když si dám?“

Dostalo se mu několik přikývnutí.

Bill děkovně kývl. Byl v Tomově bytě už dost často na to, aby věděl, kde najít hrnek, cukr v blízkosti konvice s kávou, a trochu Lisiny smetany z lednice. Po prvních dvou blažených doušcích si vzpomněl na účel, za jakým se přinutil vyhrabat z postele. Odložil svůj hrnek a popadl další pro Toma, aby do něj připravil jeho anglický čaj.

„Pověz, Bille,“ promluvil Brandon, když Bill zavřel mikrovlnnou troubu a znovu zvedl svou kávu. Bill se otočil a opřel se o linku. Podíval se na Aleca s Brandonem na jejich barových stoličkách, zatímco usrkával kávu. Alec napůl ležel s jednou rukou přes hlavu, a skrz ofinu na Billa pokukoval jedním hnědým okem. Brandon byl stále v pyžamu, ale vypadal bděle, jeho výraz byl jasný a soustředěný.

„Pověz, co?“ Zeptal se Bill, svůj hrnek držel mezi dlaněmi.

„Alec a já jsme spolu mluvili… však víš, brzo dostaneme Jacka z nájemní smlouvy a už dál nebude problémem, jeho rodiče už nám vrátili jeho klíče,“ pokračoval Brandon.

„Jo…“ Bill se odmlčel a při té nepříjemné myšlence na Jacka sklopil hlavu. S trochou štěstí už jej nikdy znovu neuvidí, ale teď už si na všechno vzpomínal. Jakákoliv prchavá připomínka byla až příliš.

„Co si myslíš o tom, že bys podepsal smlouvu a stal se naším čtvrtým spolubydlícím?“ Zeptal se Brandon, opřel se o pult a propletl si prsty.

Bill vykulil oči. „Nastěhovat se… sem?“

„Jo, nemůžeme si dovolit platit nájem bez čtvrtého,“ promluvil Alec, položil si hlavu na složené paže a převrátil si vlasy z jedné strany na druhou.

Brandon do něj strčil loktem. „Ignoruj ho, už přes dvacet čtyři hodin nespal,“ řekl a protočil oči. „Faktem je, že máme volno a není tady nikdo, o kom si myslíme, že by se sem mohl lépe hodit, víš?“

Bill se zhoupnul na patách. „Wow,“ řekl, nacházel se někde mezi ohromením a neuvěřitelnou polichoceností, že on byl jejich nejlepší volbou k tomu, aby nahradil prázdné místo v pronájmu bytu.

„Tak co ty na to?“ Zeptal se Alec. Několikrát se poplácal po tváři a posadil se vzpřímeně.

„No,“ začal Bill vyhýbavě, nebyl připravený se hned k něčemu zavázat. „Nedokázal bych zůstat v Jackově pokoji.“

„To v žádném případě!“ Řekl Brandon okamžitě.

„To je bez řečí,“ řekl Alec s prudkým gestem. „Použili bychom tu místnost jako skladiště nebo tak něco. Nebo jako studovnu, to je jedno.“

„Ne, člověče, říkali jsme si, že by ses nastěhoval k Tomovi – pokud jsi připravený – nebo si můžeme přeházet pokoje nebo tak něco,“ dodal Brandon.

„Hmm,“ řekl Bill a třel si jednu nohu o druhou. Usrkával kávu a usmíval se do hrníčku. „No, budu o tom přemýšlet… Musím to probrat s Tomem.“

„Samozřejmě,“ odpověděl Brandon.

„Jak brzy potřebujete odpověď?“ Chtěl Bill vědět.

Brandon naklonil hlavu na stranu směrem k Alecovi. Alec pokrčil rameny a znovu se položil na stůl. „Týden?“ Nabídl Brandon.

„To by mělo stačit,“ řekl Bill, zvedl hrnek, za který schoval další úsměv. Vycházelo to dokonale. Mohl se odstěhovat, zatímco jeho rodiče odvezou ostatní děti do Disneylandu, a nebudou tak žádné hádky, žádné obviňování ani nářky a pokusy zvrátit jeho rozhodnutí.

Chtěl se však ujistit, že Tom s tím souhlasí. Bill s ním chtěl strávit, co nejvíce času jen bylo možné, ale nechtěl se stát otravným, a rozhodně nechtěl, aby jejich vztah zatuchnul.

„Dobře,“ řekl Brandon, mávnul na Billa a vstal. Aleca poplácal po rameni. „Měl bych jít Lisu popohnat, pořád se ještě musím osprchovat, něco sníst a pak dojet až do kanceláře toho právníka v Tualatině.

„Já to jdu zabalit,“ vzdychl Alec, zvedl se od stolu, který jej do té chvíle spíše podpíral. Pak odklopýtal směrem k ložnicím. „Dobrou, všichni.“

„Jo, dobré ráno i tobě,“ řekl Brandon se smíchem. Než sám odešel, ukázal na Billa. „Hej, popřemýšlej o tom, okay? Promluv si s ním. Nemůžu mluvit za něj, víš, ale je šťastnější, než jsem ho kdy viděl, pokud to vůbec hraje nějakou roli ve tvém rozhodnutí.“

Billovi zahořely tváře a on sklonil hlavu, aby se znovu ponořil do své kávy. „Já jsem s ním taky šťastný,“ informoval mléčně světlý nápoj.

Brandon se zasmál a zmizel v hale.

Kuchyň byla na okamžik tichá a prázdná. Poté, co stál v tichu a melodii vzdáleného tikání hodin, si uvědomil, že mikrovlnka se vypnula, a tak se dal znovu do pohybu a připravil Tomovi čaj, než se opřel o pult, aby dopil svou kávu.

Tom vešel do kuchyně se zívnutím, jednou rukou si třel masu dredů, které měl stáhnuté z obličeje do vysokého ohonu. „Ugh, nikdo nemá právo vypadat takhle po ránu tak dobře jako ty,“ řekl obvinujícím tónem, rukou si Billa přitáhl blíž a pomazlil se s jeho tváří. Pak zahlédl na lince hrnek a vrhnul se k němu. „Ach, kofein, krev mého života!“

Bill zkřivil rty. „Je hezké vidět, kde si stojím,“ řekl s kamenným výrazem.

„Někde mezi mým dalším tlukotem srdce a kofeinem, který mě tam dostane,“ řekl Tom, než se napil svého čaje.

Bill protáhl obličej. „Jak neomalené.“ A absurdně romantické, mohl dodat, ač jen ve svých myšlenkách. „Budu potřebovat, abys mě svezl domů, než půjdeš do práce, okay? Pokud nechceš, abych se svezl s Brandonem a Lisou…“

„Můj Bille,“ prohlásil Tom a znovu kolem něj omotal paži. „Já se o tebe postarám.“

„To ano,“ řekl Bill. Vtiskl Tomovi pusu na tvář.

Nevydrželi tak příliš dlouho. Jakmile Tom pohlédl na hodiny, vykřikl a šel si pro klíče a bundu. Bill byl oblečený a připravený, chyběly mu pouze boty a bunda. Všechno, co měl na sobě předchozí večer, bylo uloženo v jeho šuplíku v Tomově pokoji.

Zatímco scházeli po schodech, které je vedly k parkovišti, Tom jej vzal za ruku a propletl jejich prsty dohromady.

„Co se stane teď?“ Uvažoval Bill, povšiml si přitom, jak se jejich kroky sjednotily, a usmíval se tomu.

„Teď?“ Tom naklonil hlavu. „Já si odpracuju svou směnu, ty uděláš hromadu domácích úkolů, a příští týden strávíme šprtáním na zkoušky, sexem, a zkouškama.“

Bill se zasmál. „Roztomilé,“ poznamenal. „Ne, myslel jsem… Říkal jsem ti, že se stěhuju od rodičů, že?“

„Aha,“ řekl Tom a stiskl Billovi prsty.

„Myslel jsem, že bych to udělal během zimních prázdnin,“ pokračoval Bill, „ale Brandon a Alec mě pozvali, abych se nastěhoval…“

„Ach bože, vážně?“ Vybuchl Tom a sevřel Billovu ruku. „Budu si s nima muset promluvit, to neměli dělat… měli nejdřív něco říct mně…“

„Nejspíš,“ řekl Bill se smíchem. „Opravdu si myslím, že bych měl slyšet nejdříve od tebe, jestli chceš, abych se k tobě nastěhoval, nebo ne.“

Zastavili se pod schodištěm, Tom si otočil Billa směrem k sobě a ruce mu pod bundou položil na boky.

„Nic bych nechtěl raději, než se každé ráno probouzet k této krásné tváři,“ řekl Tom vážně. „Ale nechci na tebe moc tlačit, víš? Bál jsem se, že jsme možná měli sex moc rychle…“

„Ne, hned teď přestaň,“ přerušil ho Bill s vrtěním hlavy. „Bylo to perfektní, ano, Tome? Do ničeho jsi mě netlačil. Já jsem to chtěl, moc.“ Sklopil hlavu, krk a obličej mu zčervenal.

Tom mu prsty sevřel bradu a otočil ho zpátky k sobě. „Copak je?“

„No, myslel jsem, že včerejší noc to jasně dokazovala,“ řekl Bill kousavě. Užíval si všechno, co spolu dělali – myslel si, že jeho vokální projev byl dostatečným důkazem.

Tom se na něj zazubil a jazykem se šťouchl do kroužku ve rtu způsobem, který Billovi zamířil až do žaludku.

„Hádám, že jsem chtěl vědět, kam míříme?“ Pokračoval Bill tiše. Omotal ruce kolem Tomových ramen a prsty Toma škrábal na zadní straně krku. „Co bys chtěl?“

Tom se pomalu nadechl a zdálo se, že nad tím přemýšlí. „Po dlouhou dobu se zdálo být jednodušší dívat se kolem sebe i na všechny ty věci, které jsem dělal, a poukázat na to, co nechci, víš?“

Bill přikývl. Věděl, že on sám se nechce vrátit ke své strašlivé izolaci a potlačování veškerých pocitů proti možnosti, že tam existovalo něco špatného.

„Nechtěl jsem holky, protože to nikdy nebylo… nikdy jsem si s žádnou z nich nesedl,“ řekl Tom, obočí se mu stáhlo. Oči mu cestovaly po různých částech Billova obličeje, od jeho očí až někam k uším, a poté rtům. „A pak jsem to vyzkoušel s kluky a bylo tam toho tolik, co jsem taky nechtěl.“

Bill beze slov zvedl bradu. Nebyl si úplně jistý, kam tím Tom míří, ale byl ochoten si na to počkat. Jeho žaludek však byl netrpělivý a chvěl se. Byl si jistý, že se Tom chystá říct ne, že by se k sobě neměli nastěhovat, že by to měli odložit. Bylo příliš brzy bez ohledu na to, jak dobře si spolu rozuměli.

„Dívám se kolem sebe na to, co pop kultura vypovídá o homosexuálním způsobu života, a nechci to,“ řekl Tom a odhrnul si z očí zbloudilý dred. „Ochutnal jsem to. Ty bary, krátká setkání, vztahy jako rychlé občerstvení… Tak na tohle byl Stonewall? Abychom mohli jít ven a být sexuálně promiskuitní a dokázat každou špatnou věc, kterou o nás prohlašují konzervativci a věřící? Nechci to.“

„Tak co chceš?“ Odvážil se Bill, cítil, jako by se dotýkal kraje něčeho většího.

Tom si jej přitáhl blíž. „Chci jim všem dokázat, že se mýlí ve všech stereotypech.“ Políbil Billa na špičku nosu. „Chci šťastný konec, samozřejmě.“

„Moji rodiče budou na týden pryč a my máme volno ze školy,“ řekl Bill bez dechu. „Mám pocit, že nás čeká spousta šťastných konců.“

„Sprosťáku jeden,“ řekl Tom, a zachytil Billa nepřipraveného, když jej pevně sevřel v objetí. „Chci tě mít tak dlouho, jak dlouho jen ty budeš chtít mě. Jakkoliv.“

Bill si byl jistý, že mu obličej musí svítit, jak ho měl horký. „Myslíš to vážně?“ Zeptal se, ta slova téměř vzrušeně vyjekl.

„Jo,“ odpověděl Tom. „Dokážeme jim, že se mýlí.“

Bill lehce potřásl hlavou a odtáhl se od Toma natolik, aby mu mohl vážně pohlédnout do očí. „To, co jsme my dva spolu, je pro nás, pro nikoho jiného.“

Tomovi zajiskřilo v očích. „Proto jsi perfektní,“ řekl a ukradl si polibek.

Bill našpulil rty v předstíraném nesouhlasu. „Sklapni,“ řekl a zčervenal. „Takže, kam z tohoto místa zamíříme? Totiž, nemusíme se rozhodnout právě v tuto chvíli. Měli bychom jít, musíš mě dostat do domu mých rodičů…“

„Ne domů?“ Přerušil ho Tom.

Bill snad zrudl ještě jednou. Ani nad tím nepřemýšlel, ale byla pravda, že myslel na místo, kam se vracel, jako na domov svých rodičů, než jako jeho vlastní.

„No, jsem připravený se odstěhovat,“ řekl váhavě. „Už je čas, víš? A s máminým posledním ultimátem… Už takhle dál nemůžu, prostě ne. Tam, kde žiju, se potřebuju cítit bezpečně.“

Tom uchopil jeho tvář. „Nastěhuj se ke mně,“ nabídl mu, „ne proto, že musíš, ale proto, že chceš – a já to chci.“

Zdálo se, jako by se v tu chvíli kolem Billa zastavil čas. Nemohl přikývnout a ani se pohnout ani mluvit. Stál tam s Tomovýma hřejivýma hnědýma očima přilepenýma na sobě, a mohl jen civět.

Tom před ním začal splaskávat. „Ty ne… totiž, ty myslíš, že je moc brzo?“

„Ne, to není… Neřekl jsem… Jak tohle můžeš říct?“ Vyprskl Bill a plácl Toma po hrudi. „Chci být s tebou, ty hloupý, jsi ten jediný, koho chci. Takže mě odvez zpátky do domu a přesuň svůj zadek do práce, a ostatní detaily dopilujeme později, okay?“

„Okay!“ Řekl Tom vzrušeně a zubil se natolik, až z něj Billa bolela čelist. Popadl Billovy ruce a střídavě mu líbal klouby jeden po druhém. „Jak tě mám teď odvézt domů? Chci tě vzít rovnou zpátky do postele.“

Bill zavrtěl hlavou a uvolnil jednu ze svých rukou, zatahal za Tomův nejbližší dred, a pak jej přinutil k pohybu. „To zvládneme,“ slíbil. Měli jeden druhého a Bill měl nyní své sebevědomí s Tomem za sebou, aby z něj dostal to nejlepší.

Byl si jistý, že dělal to samé pro Toma. Proto si byl jistý, že dělá správné rozhodnutí – oba byli jako stvořeni pro toho druhého.

autor: fyredancer

Komentáře