From the inside out 45.

Dveře do kuchyně se se zaskřípáním otevřely a zase zavřely. Bill pověsil klíče na stojan vedle dveří, tiše jako myška se otočil a zamrzl v polovině kroku, když si uvědomil, že kuchyň navzdory brzké hodině není prázdná. Vůně kávy způsobila, že mu zakručelo v žaludku.

Bill se snažil nevzdychnout – alespoň ne slyšitelně. U stolu seděla jeho matka Claire v tmavomodrém županu, v dlaních držela kávu a skláněla se nad sobotními novinami. Pramen kaštanových vlasů jí padal z místa, kde byl zastrčený za uchem.

„Mami,“ zaskřehotal Bill. „Jsi vzhůru brzo.“

Claire vzhlédla od novin. Krátce sevřela rty a zvedla hrníček ze stolu. „Stejně tak i ty,“ poznamenala.

Bill se jemně poškrábal v krátkých vlasech za uchem. „Ehm, dobré ráno?“ zkusil to, a doufal, že už s ní konečně vykročí tou správnou nohou. Obcházeli se už celé týdny a nikdy pořádně nenacházeli spojení. Chyběl mu ten snadný vztah, který měl se svou matkou předtím. Předtím, než začal přivádět k životu své skutečné já, připomněl si Bill. Jeho touha vyhladit si cestičku, možná přivést ke kompromisu část sebe sama, jen aby spolu vyšli, se mu v žaludku přeměnila na naštvané zavíření. Tolik toho před ním tajila – i před Tomem – ve snaze udržet Billa v ´bezpečí´. Mohl Toma ztratit, kdyby jeho přítel nebyl tak úžasný.

„Zase jsi byl s Tomem,“ pronesla Claire.

Nyní už Bill vzdychl, sundal si bundu a zamířil ke kávovaru. Bylo až příliš brzy a on v sobě neměl dost kofeinu, rozhodl se.

„Jo,“ odpověděl, zatímco si naléval šálek kávy a přidal cukr a smetanu. Byl si jistý, že zarudnutí z nedávné intimity má stále viditelné v obličeji. „Budu s ním teď hodně, víš.“

Claire odložila hrníček, až zazvonil.

Bill potlačil přikrčení. Jednou rukou se objal, opřel se o pult za sebou a pevně sevřel ucho hrníčku. Pokud se chystají k další hádce, bude v pokušení popadnout klíče a znovu vyrazit ven. Byla spousta kaváren, které měly takhle brzy otevřeno a kam mohl s sebou vzít své domácí úkoly, včetně jejich vlastní kavárny. Pak by alespoň mohl obdivovat svého dobře vypadajícího přítele.

„Já to vím,“ řekla Claire tiše a položila si ruce před sebe. „Měla jsem pocit, že jsme posledně neskončili na té správné notě…“

„Byla vůbec nějaká správná nota možná?“ Střelil Bill nazpět a pokoušel se ovládnout náhlý příval vzteku. „Řekla jsi mi, abych se rozešel se svým přítelem, nebo abych se odstěhoval.“

„Nech mě domluvit, Bille!“ Promluvila Claire, zvýšila hlas a přinutila tak Billa, aby mlčel, ačkoliv spíše ve vyškoleném reflexu. „Zašla jsem příliš daleko, vím to, a je mi to líto.“

Bill zůstal potichu a svraštil obočí. Chtěl své matce věřit, ale zatlačila jej až za hranici snesitelnosti.

„Samozřejmě, že můžeš chodit, s kýmkoliv jen chceš,“ pokračovala Claire stejným, děsivě tichým hlasem. Její slova byla promyšlená, téměř jako nacvičená. Bill uvažoval, kolik hodin se s ní musel jeho otec dohadovat, aby ji přivedl až do tohoto bodu. V kuchyni nastalo ticho, zatímco Bill na svou matku zíral, ona intenzivně pozorovala své založené ruce.

„To je všechno?“ Vyzval ji Bill.

Claire zamrkala a vzhlédla. „No, doufám, že můžeme ten rozhovor o stěhování hodit za hlavu. Všichni máme za sebou několik těžkých dní, a já myslím…“

„To máme, já vím, ale pořád se stěhuju,“ přerušil ji Bill. „Přemýšlel jsem o tom a už je to to jediné, na co dokážu myslet, a prostě… už je čas, víš?“

Claire sevřela chvějící se rty. „Ale, Bille…“ hlas jí zakolísal.

„Nemyslela sis, že tady zůstanu navždy, že ne?“ Řekl Bill, snažil se udržet tón svého hlasu lehký. „No tak, mami. Pokud něco, tak máš štěstí – dostala jsi se mnou extra tři roky navíc. Většina dětí se odstěhuje, když je jim osmnáct.“

Claire začala vrtět hlavou. „Ne, já nechci… Nikdy jsem nechtěla, abys odešel…“

Bill se na ni usmál. „Dříve nebo později se to muselo stát,“ řekl. „U mě je to později. Mám tě rád, mami. Nevadilo mi tady zůstat, protože jsem neměl nic jiného, víš? Ale teď už jsem dospělý a už je čas.“

Claire s povzdechem rozpojila ruce a znovu zvedla hrnek s kávou. „A já tě vytlačuju z hnízda.“ Bill se zašklebil a věnoval se své kávě. „Bille, já nejsem…“ Začala Claire, a zarazila se. „Nechci, aby ses cítil špatně za to… kdo jsi, nebo co děláš, to jen, že se bojím…“

„Ale to nemusíš,“ přerušil ji Bill.

Claire zvedla ruku. „Já vím, nech mě domluvit. Jako tvá matka mám právo dohlížet na to, co je pro tebe nejlepší, a pokusit se tě povzbudit k tomu, abys udělal ta správná rozhodnutí. A myslím, že tvůj otec a já jsme to tak udělali. Udělali jsme, co bylo v našich silách, a vím, že je čas nechat tě jít. Jen prostě… je to těžké.“

Bill přikývl, odložil hrníček a přistoupil ke kuchyňskému stolu. „Vím, že je to pro tebe těžké. Ale zkus si představit, jaké to bylo pro mě. Tvoje pochybování o všech mých rozhodnutích… mých rozhodnutích. Pořád mluvíš o tom, jak mě navést k tomu, abych dělal ta správná rozhodnutí, ale na konci to má rozhodnutí, chápeš?“

Claire si položila hlavu do dlaní. „Já vím. Vím to, Bille. Ale je to tak těžké… je to stejné, jako když jsi byl miminko, dělal jsi první krůčky a zakopával, a já jsem se chtěla natáhnout a zabránit ti v pádu…“

„Já jsem se zamiloval,“ řekl Bill, promnul si ruce v rychlém, nervózním gestu. „Nedělám chybu, neodírám si koleno, ani neporušuju zákon. Nejsme ani… nebo alespoň si to nemyslím, že bych tebe a tátu zklamal.“

„Ach.“ Claire se roztřásly ruce, když zvedla hlavu a její vyděšené široké oči se setkaly s těmi jeho. „Ne… Bille, ne, jak si tohle můžeš myslet? Nejsem z tebe zklamaná, nikdy jsem nebyla.“

„Protože jsem gay,“ odpověděl Bill a sevřel si ruce na hrudi. „Protože… já vím, že jsi kvůli tomu měla těžké chvíle, já…“

Claire se odstrčila od stolu a vstala. Oči měla široké a uslzené.

Bill zůstal na místě a sledoval, jak jeho matka přechází kuchyň jako ve zpomaleném filmu. Její paže byly stále defenzivně složené.

„Miluju tě,“ řekla Claire, když stála před ním. „Nechci, abys o tom kdykoliv pochyboval, zlato. Můžeme… občas se budeme v nějakých věcech rozcházet, ale tak to prostě je, že? Dospíváš, stěhuješ se, děláš to, co chceš, a jdeš tam, kam tě tvé srdce vede. A já s tím možná ne vždy budu souhlasit, ale chci, abys věděl, že tě vždycky budu milovat, bez ohledu na cokoliv.“

Bill zvedl ruku, aby si otřel místo pod levým okem a rozechvěle se usmíval. „Mami,“ řekl, a jeho hlas byl ochraptělý. Pohnul se vpřed a ona se s ním setkala na půli cesty.

„Omlouvám se,“ řekla Claire a hladila jej po vlasech, zatímco jej pevně objímala. „Omlouvám se, jestli jsem ti někdy dala důvod o tom pochybovat, Billy.“

Bill úlevně vydechl, držel ji u sebe a pohladil ji po zádech. Dlouho se objímali, dokud Claire proti jeho rameni nepopotáhla a nezačala se odtahovat.

„Takže,“ řekl Bill a posmutněle se usmál. „Možná bychom tu večeři s Tomem mohli zkusit znovu?“

Claire na něj vykulila oči, otočila se a s rozpačitým smíchem si zakryla ústa. „To bylo strašné, ach, chovala jsem se tak hrozně…“

„Včera večer jsem se seznámil s Tomovými rodiči,“ svěřil se Bill a znovu se natáhl pro kávu. „Jsou ve městě, šli jsme na večeři…“

„Ach, Billy… takže je to vážné, že?“ Odpověděla Claire. „Setkání s rodiči… pojď, posaď se, chceš, abych ti připravila nějaké jídlo? Všechno mi o tom pověz.“

Bill se zazubil, popadl kávu a připojil se ke své matce u stolu. Je fajn mít tě zpátky, měl dost rozumu neříct. „No, Tom původně udělal rezervaci pro tři lidi… jeho nevlastní matka mu řekla, aby nikoho dalšího nezval, a on to vzal tak, jako že mě nemůže vzít s sebou…“

Začal vyprávět celý příběh a cítil úlevu, že se jeho matce zřejmě vrátil zdravý rozum, prozatím.

***

„Ááách, konečně je ten den za námi,“ řekl Tom, úlevně vydechl a pověsil zástěru. „Jeden by si myslel, že se u nás zastavil každý student po cestě ven z města, nebo tak něco.“

„Díky bohu za čtvrtletní prázdniny,“ řekl Bill, přistoupil za něj a omotal mu ruce kolem pasu.

Tom zavřel oči a na chvilku se opřel, představoval si, že dokáže detekovat tu čistou vnitřní vůni, kterou s sebou Bill nesl pod vrstvou kávy, jež pronikla do jejich pórů po několikahodinové směně. „Nejsou to moc velké prázdniny, když máme před sebou hromadu další práce,“ řekl, otočil se v Billově sevření a přehnaně našpulil rty. „Když jsou tví rodiče mimo město, měli bychom strávit celé odpoledne v posteli…“

„Ale ty mě miluješ,“ řekl Bill zpěvavým hlasem. „Proto chceš strávit své odpoledne v hodinách práce plné potu.“

„Ugh,“ pronesl Tom. „To není můj preferovaný způsob toho, jak se zpotit…“

Bill na Toma zamrkal řasami a vtiskl mu krátký polibek, o nic méně sladký. „Později,“ slíbil. „Pokud na to vůbec budeš mít energii.“

„Mm, uvidím, jestli to zvládnu,“ odpověděl Tom a polibek mu vrátil.

„Fůůůj, probíhají tady nepřístojné veřejné projevy náklonnosti,“ prohlásil za nimi hlasitý hlas, a Tom se napůl otočil, s Billem v náručí, jen sotva se přitom obtěžoval oddělit své rty od těch, které se proti němu tak smyslně pohybovaly. Stála tam Sloane s hlavou nakloněnou na stranu, krátké popelavě blond vlasy měla stažené z obličeje třpytivými motýlkovými sponkami. Naoko na ně posměšně zírala. „Tohle tady nikdo nechce vidět,“ informovala je a dala si ruce v bok.

„Nejsou to veřejné projevy náklonnosti,“ namítl Bill. „Pořád jsme v zadní místnosti…“

„Jsem tady já, takže je to veřejné,“ odpověděla Sloane a přehnaně nad nimi nakrčila nos.

„No tak, tohle je možná jediná chvíle, kdy můžu za celý den políbit svého přítele,“ řekl Tom a snažil se udržet svou ruku kolem Billova pasu, ale jeho pokus byl marný. Bill se od něj odpoutal a šel si pro bundu, na Toma vyplázl jazyk, když ze sebe vydal nespokojený zvuk. „Neukazuj na mě tou věcí, pokud nemáš v úmyslu ji použít.

„Vy dva jste spolu tak směšně sentimentální, ugh, na tohle vážně nemám náladu,“ prohlásila Sloane, ale v očích jí vesele svítilo, když na ni Tom ostře pohlédl.

„A přece tady podněcuješ naši zakázanou lásku,“ řekl Tom. „Připravená přestěhovat nějaké ty krabice?“

Sloane se nadechla, ruce měla stále v bok. „Ano,“ rozhodla se. „Ty menší. Vy muži jste stavění na všechno to velké stěhování. A potřebuju sendvič. A pokud toho bude příliš moc, postavím se opodál a budu na to dohlížet.“

„To je od tebe tak milé,“ řekl Bill suše, obešel Toma a poplácal jej přitom po zadku. „Vyprázdnila sis kufr?“

„Jo, jo,“ řekla Sloane. Byla oblečená v potrhaných starých džínách a flekatém starodávném tanečním tričku s logem. Ten den nepracovala, ale souhlasila, že se s nimi setká na konci jejich směny – Billova prvního zaučování na vedoucího směny – na jejich stěhovací párty.

„A mám spoustu sendvičů,“ dodal Bill. „Jsou v lednici u mých rodičů spolu se spoustou limonády a několika balíčky chipsů na stole. Myslel jsem, že bychom se mohli všichni najíst, až všechny sbalíme, nebo si prostě něco vzít, jakmile budeme mít hlad.“

„Což je nejspíš pořád, vy sexuální mašiny,“ řekla Sloane rozpustile.

„Hej!“ Zvolal Bill a podrážděně se ohlédl přes rameno, zatímco táhl Toma do přední části obchodu. „To není to jediné, co děláme.“

Tom se zrovna chystal vklouznout rukou do zadní kapsy Billových kalhot, ale místo toho mu ji položil kolem ramen. „Jo, někdy děláme domácí úkoly,“ dodal a připomněl si, aby vzal Billa na pořádné rande, jakmile budou mít všechno přestěhované.

„Tak pojďme, pojďme!“ Sloane zatleskala, jako by před sebou hnala stádo. „Musíme si pohnout, jestli chceme mít všechno hotové do večera!“

„Kdo si myslíš, že jsi, náš malý výcvikový seržant?“ Zeptal se Tom, ale to už byli všichni na cestě.

Sloane je následovala ve své Hondě a netrvalo dlouho a před domem Trümperů stála zaparkovaná řada aut. Odpoledne bylo jasné a čisté, stromy se svými holými větvemi natahovaly k jasně modré obloze, zatímco Tom si zvedl hromadu krabic v náruči výš, než provedl několik kroků z tepla domu za ním po betonových schodech. Jeho Lexus čekal u chodníku s otevřeným kufrem a Brandonův potlučený starý Jeep Cherokee stál za ním.

Veškeré jejich plánování je dovedlo až do tohoto bodu. Sloane přenášela lehčí krabice, jak bylo slíbeno, a skládala je do svého auta. Lisa a Brandon plnili nákladní prostor Jeepu. Dokonce i Alec se ukázal, což nikdo nečekal, i když Tom měl podezření, že to mělo napůl co dělat s Billovou nabídkou bezplatného oběda každému, kdo mu pomůže se stěhováním, a napůl se Sloaninou milou přítomností. V šesti lidech a čtyřech autech provedli s Billovými věcmi krátký proces.

„Je mi líto, že nemám televizi nebo gauč nebo cokoliv, čím bych mohl přispět do společného vybavení,“ řekl Bill rozmrzele, když stáli vedle sebe na chodníku.

„Nedělej si s tím starosti,“ ujistil ho Tom. „Přidáš do studovny další počítač, a televizí a gaučů máme spousty.“

„Setkáme se tam.“ Zavolal Brandon a zamával zpoza svého Jeepu.

„Jo!“ Souhlasil Tom a mávl rukou. Sloane s Alecem už odjeli ve svých vozidlech a on doufal, že Alec ty věci nesloží na jednu hromadu do obývacího pokoje. Budou s Tomem své věci společně dopasovávat do jedné místnosti, aby tak proměnili Tomův dříve strnulý pokoj v něco víc podobného domovu. Otočil se a usmál se na Billa. „Myslíš, že máme čas na poslední rychlovku ve tvé staré posteli?“

Bill povytáhl obočí. „Hezký pokus,“ odpověděl. „Budou nás tam čekat, abychom vyložili… ooh, měl bych jít sbalit ty sendviče a přivézt i nápoje, kdyby někdo chtěl.“

Tom přikývl a zahákl si palce do kapes, jak se rozešel po chodníku k domu Billových rodičů. Na chvilku se zamyslel nad posledními několika týdny a byl vděčný za všechno, co si dovolil objevit v Billovi i v sobě samém.

Uvnitř Bill rozděloval nejrůznější potraviny do dvou velkých papírových tašek. Nakonec se otočil a vtiskl Tomovi do ruky Pepsi. „Tady, vypij to – nechci nechat v ledničce tunu sladkých nápojů, až se naši vrátí domů; máma je nenávidí.“

„Jen sotva jí musím dávat další důvod k tomu, aby mě neschvalovala,“ poznamenal Tom.

Bill mu věnoval káravý pohled a zvedl vlastní lahev Dr Pepper, aby se krátce napil. „Snaží se,“ odpověděl, aby svůj pohled zmírnil. „Vím, že jí můžeš vyjít vstříc.“

Tom si povzdechl a poškrábal se za krkem. „Jo, já… jo. Udělám, co bude v mých silách.“ Zvedl Pepsi v přípitku a vzpomněl si na otcův neočekávaný výrok. V těch slovech byla pýcha, kterou Tom vždy hledal, vědomí, že je dost dobrý v jakémkoliv smyslu. Nikdy předtím neslyšel, že by se jeho otec k němu vyjádřil tak přímo. „Takže na nová dobrodružství?“

„Na nové začátky,“ opravil ho Bill a narazil svou plastovou lahví do Tomovy. „Kde si mi dva napíšeme náš konec společně?“

Tom si nemohl pomoct a zazubil se nad Billovým nadějeplným pohledem. „Jako bych tě snad někdy nechal jít.“

Chvíli mlčky společně popíjeli, Tom objal Billa kolem pasu a užíval si, jak se jeho láska naklonila do jeho doteku. Když dopili, sdíleli spolu pomalý, sladký polibek s příchutí coly. Pak se Tom vydal otřít stůl, zatímco Bill dobalil zbytek jídla.

Ruku v ruce nechali Billův bývalý domov za sebou a vstoupili do další fáze jejich životů.

autor: fyredancer

Komentáře