autor: fyredancer
Epilog
~ O tři a půl roku později ~
„Kaulitzi, potřebujeme ty korektury do dvou hodin odpoledne!“
Tom zvedl hlavu, když se jeho šéf David Jost zastavil u jeho stolu se zničeným výrazem. Nebylo to často, kdy se Tom nacházel na svém pracovišti – mnohem raději býval v jedné z mnoha portlandských kaváren, kde vytvářel koncepty a formoval své nápady s pomocí laptopu. „Některé z mých nejlepších nápadů pocházejí z prostřední kavárny,“ říkal spěšně každému, kdo se zeptal, proč tráví tak málo času v kanceláři. Jen málo z nich obdrželo přiznání, že se seznámil se svým přítelem před více než třemi lety v kavárně, v další ho požádal o druhou šanci, a ten obchod uzavřel jejich prvním polibkem.
„Promiňte, šéfe,“ řekl Tom a krátce zasalutoval prsty u šátku na čele, který mu pomáhal držet dredy pryč z obličeje. David byl jedním z mála zaměstnavatelů, kteří byli ochotni Toma zaměstnat přímo z vysoké školy bez ohledu na jeho vzhled, a dávali přednost jeho výsledkům, díky nimž se jeho malá reklamní společnost stala úspěšnou. „Jsem dneska trochu mimo.“
„Aha?“ Řekl David opatrně a přistoupil k Tomovu neposkvrněnému stolu. Všechno v Tomově pracovním prostoru mělo své místo – fotky jeho a Billa připnuté na nástěnce na jednu stranu, velký monitor s plochou obrazovkou vyleštěnou do vysokého lesku, každý lesklý časopis či svázaný pořadač seřazený ve správném pořadí.
„Slyšel jste, že pořádají svatby v soudní budově v okresu Multnomah?“ Řekl Tom a otočil monitor, aby se David mohl podívat na titulek Oregonlive, na který nedávno obdržel upozornění.
David si založil ruce. „Tome, pořádají svatby každý den…“
„Dnes oddávají gaye a lesby,“ přerušil ho Tom. „Je tam fronta kolem celého bloku.“
David s porozuměním pootevřel rty do ´o´. „Nech mě hádat. Chceš být ve stejné frontě s tím svým krásným mladým mužem?“
Tom se roztřeseně nadechl a otočil monitor zpátky. „Ani pro něj nemám prsten… Totiž, samozřejmě jsme o tom mluvili, ale tenkrát šlo o to, že to bude vždy jen registrované partnerství.“ Byl to dlouhý boj. Poté, co rok předtím zrušili zákon o sodomii, první pobuřující výkřiky odsoudily homosexuální manželství jako další krok. Bylo ohromující, že to začalo být napříč celým národem možné. Toma nikdy nenapadlo, že se dočká dne, kdy si on a Bill budou moct otevřeně slíbit svůj manželský závazek, a nyní byl deprimovaný, když zjistil, že ten den právě nastal.
„Je mi jasné, že dnes z tebe moc práce nedostanu,“ poznamenal David.
„Ty korektury máte v mailu,“ řekl Tom a vstal od stolu. Z kapsy vytáhl mobil a zkontroloval ho, žádné nové zprávy. Od jisté osoby jednu napůl očekával. „Což byste věděl, kdybyste si to tam pročistil častěji než dvakrát týdně… vážně potřebujete novou asistentku, Davide.“
„Mám potíže najít náhradu za Natálii,“ odpověděl David s povzdechem.
„Jo, no, kdybyste se svýma asistentkama přestal spát…“
„Bylo to naprosto oboustranně dobrovolné!“ Prohlásil David okamžitě.
Tom se na něj zašklebil. „O tom se nijak nedohaduju, pane Casanovo. Vadilo by vám, kdybych se vytratil dřív? Myslím, že musím jít koupit prsten.“
„Běž,“ řekl David s mávnutím ruky. „Ale očekávám, že mi to koncem týdne vynahradíš.“
„Jen pokud nebudu na líbánkách,“ řekl Tom se zazubením. Popadl svou příruční tašku, ale než ji stihl zavřít a zmizet ze svého pracoviště, strčil zpoza rohu dovnitř hlavu jeho spolupracovník Georg.
„Tome? Máš tu někoho, kdo tě chce vidět,“ řekl Georg a ušklíbal se, což naznačovalo nekalé úmysly, anebo už Tomovi provedl něco, na co přijde až později.
„Řekni jim, že jsem zaneprázdněný, nebo se podívej, jestli je můžeš přeobjednat na další den,“ odpověděl Tom, hodil si tašku přes rameno a kývl na Davida.
„Bav se a dávej na sebe pozor,“ pověděl mu David.
„Myslím, že na tohohle si budeš chtít udělat čas,“ řekl Georg a uchechtl se.
Tom na něj podezíravě hleděl. „Kdo…“
Nahlédl za Georgovo široké rameno. Kancelářský pracovní prostor Davidovy firmy byl otevřený, s kreativním rozvržením bez kójí a s mnoha rozptýlenými zákoutími, která umožňovala práci téměř jakoukoliv metodou, kterou si jen zaměstnanci přáli. Ať to bylo schoulit se na sedacím vaku s laptopem na klíně, nebo postávat u barového pultu a popíjet espreso. Tom se podíval směrem ke vchodu a spatřil Billa vedle recepce, která byla bizarním pultem ze zlatých svitků, jež vypadaly jako hřebeny vln v záři slunce.
Tom málem upustil svou tašku, jeho čelist však už byla ztracený případ.
„Uh,“ pronesl Tom, naprosto zmaten při pohledu na Billa ve společenském černém smokingu a bílé košili s vysokým límcem. Dlouhé černé vlasy měl staženy vzad z nádherné zardělé tváře, v jedné ruce držel malou růžičku a druhou měl připevněnou na zápěstí.
Když se Tom přiblížil a provlékl se kolem několika svých spolupracovníků, kteří jen vzdychali či shovívavě cukrovali, Bill se mu vydal naproti. Čím blíže se dostal, tím více si byl Tom vědom Billových očí, jak z nich vyzařovala naděje a láska a každá další emoce, které tvořily celý Tomův svět.
Billovy tváře byly narůžovělé vzrušením a ta otázka se mu zračila v jeho krásné výrazné tváři ještě dřív, než vůbec otevřel ústa.
„Ano,“ řekl Tom, rozzářil se na něj a zvedl ruku, aby se ostýchavě zatahal za jeden dred, který mu visel přes rameno.
„Ještě jsem se ani nezeptal!“ Zvolal Bill.
Od nejbližších Tomových spolupracovníků se ozvala vlna smíchu. Tom se ušklíbl a sklopil hlavu v rychlém, téměř stydlivém gestu, ohromený pohledem v Billových očích.
Bill ho chytil za jednu ruku a poklekl na jedno koleno v pohybu, ze kterého se Tomovi sevřelo břicho touhou a bolavým otokem lásky, až jej zaštípalo v očích a přimělo jej to k ještě poblázněnějšímu úsměvu.
„Tome Kaulitzi,“ řekl Bill jasným, honosným hlasem. Bill zamířil se svým oborem angličtiny do komunikace a odváděl velmi dobrou práci ve veřejných projevech za kauzy LGBT v místní neziskovce, a to vše mezi přípravou článků pro všechny druhy blogů o módě a životním stylu. „Vezmeš si mě?“
Tom sotva dýchal, byl tak zalitý štěstím. Ze všech stran je na okamžik obklopilo užaslé ticho, jako by Tom a Bill byli uprostřed jejich vlastní bubliny, dokonalá chvíle. Bylo to však přerušeno někým v pozadí s prohlášením „jestli ty ne, tak já jo“, což znělo podezřele jako Georg. Tom začal přikyvovat, popadl Billa za ruku a jeho hlas byl ochraptělý, když se mu konečně podařilo promluvit. „Už jsem řekl, že ano, Bille… ano.“
Bill se na něj zazubil a vytáhl malou černou krabičku. „Pořídil jsem to už před nějakou dobou,“ přiznal. „Nebyl jsem si jistý, jestli to někdy využijeme, ale… doufám, že to dnes přijmeš.“
Tom s rozechvělými prsty krabičku otevřel a usmíval se na Billa, zatímco lovil kroužek z bílého zlata. Nebyly tam žádné kamínky, pouze povrchové zdobení připomínající zdobené svitky. Tom se nemusel dívat zblízka, aby poznal, že ta rytina jsou vlastně noty – refrén jejich písně, té, která popisovala jejich společný život. Žádných slov nebylo třeba, ale přesto to řekl znovu.
„Přijmu,“ slíbil Tom, vytáhl Billa na nohy a sevřel ho v těsném objetí. „Vezmu si tě, samozřejmě, že ano.“
Billův úsměv byl zářivější než slunce. „Tak pojďme! Pokud, ach, můžeš si vzít volno z práce?“
David Jost se objevil po jejich boku a široce se zubil. „Má na odpoledne volno, samozřejmě. Pro pravou lásku se můžou poskytovat výjimky.“
Tom položil majetnicky ruku kolem Billových ramen. Jak sám sobě slíbil před všemi těmi lety, nikdy by si nenechal dobrou věc proklouznout mezi prsty. „Měl jsem namířeno do nejbližšího klenotnictví – ještěže ses sem dostal jako první. Nerad bych tě nechal bloudit ulicemi Portlandu v tom smokingu, tak svatebně připraveného – někdo by se tě mohl zmocnit.“
Bill se naklonil k jeho uchu. „Plánoval jsem to od chvíle, co povolili homosexuální manželství v Massachusetts,“ řekl.
„Počkej, co tvoje rodina – a co moje, naši přátelé, svědci?“ Zeptal se Tom náhle nervózně. On a Claire spolu za posledních tři a půl roku dosáhli příměří kvůli společnému zájmu – jejich lásce k Billovi, samozřejmě – a on se chtěl ujistit, že si se svou budoucí tchýní udrží dobré vztahy.
Nemluvě o tom, že Sloane byla v New Yorku, Brandon a Lisa se přestěhovali do Kalifornie, a spousta dalších přátel, které si našli na vysoké škole, byla také mimo stát, a při takovéto příležitosti by určitě chtěli přijet či přiletět.
„Obřad můžeme mít kdykoliv,“ slíbil Bill. „Brát se budeme jen jednou – a já chci ten certifikát hned, jakmile ho vydají.“ Zahákl prst o Tomovo poutko na opasek.
„Nejsem na to oblečený…“ pokračoval Tom a poslal Billovi škádlivý pohled. „Když už o tom mluvíme, já nebudu mít šaty.“
„Vždycky jsem věděl, že ty jsi ve vztahu ta holka, Kaulitzi,“ zvolal Georg. „Potřebujete svědka? Můžu přijít…“
„Andreas se tam s námi setká,“ řekl Bill a jmenoval tak svého spolupracovníka a nejlepšího přítele, kterého spolu sdíleli. Pak ukázal prstem na Georga. „Můžeš přijít taky. Čím více, tím to bude veselejší.“
„A tím bezpečněji si mě k sobě přiváže,“ zavtipkoval Tom a objal Billa, aby bylo jasné, že to nemyslel vážně. „Sejdeme se na místě, Georgu, okay?“
„Tak pojďme,“ naléhal Bill a otočil hlavu, aby Tomovi vtiskl polibek na čelist. „Půjčil jsem ti smoking.“
Tom na svého přítele jen zíral. „Já… ty… co?“
„Říkal jsem ti, že jsem to plánoval,“ informoval ho Bill.
„Od sňatků v Masssachusetts?“ Vybavil si Tom.
„Ach, dávno předtím,“ zabroukal Bill. Propletl jejich prsty a vedl Toma k východu. Tom mávl rukou přes rameno na všechny své kolegy a připomněl si, aby později napsal Davidovi tu nepříjemnou zprávu, že se nevrátí dřív jak za týden.
„Čaute všichni, budeme se brát!“ Zařval Tom. Kolem nich se zvedla vlna aplausu a on se ohlédl. Musel silně zamrkat, všichni jeho spolupracovníci, stojící i sedící, mu hlasitě tleskali – vyhlídce na jeho spojení s Billem.
Ruku v ruce vyšli z budovy, aby si navzájem jeden druhému odevzdali poslední kousky sebe sama.
KONEC
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Komentáře
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 57
Tak to bolo krásne , taká oddychovka 🙂 a fakt som pri tom doslova vyrelaxovala 🙂 ďakujem zuzu za preklad ❤️
pekná povidka. clovek by nerekl, ze nekdo dokaze 14 dnu rozepsat na cca 35 dilu :astonished::rofl:. ale ne pribehove krasne, oba vedle sebe krasne vyrostli a dospeli. ❤ diky za preklad.