The Graveyard 10.

autor: Doris & Lauinka

S kartáčkem v puse zatřepal hlavou. Nechtěl na to myslet. Prostě jako by se nic nestalo. Provedl ranní hygienu, rozčesal si vlasy a vyšel z koupelny. Leknutím nadskočil. Tom stál opřený o kuchyňskou linku.

„Už jsem se lekl, že jsi zmizel úplně. Naštěstí jsem zaslechl vodu v koupelně.“ Usmál se na černovláska a zapnul rychlovarnou konvici. „Dáš si kávu?“ Připravil automaticky dva hrnky.

„Ne… já tě jen nechtěl budit. Měl jsi to včera náročný.“ Zakroutil Bill hlavou. „Teda myslím jako se mnou… jako… že jsem ti sem tak vpadnul.“ Zablekotal Bill a lehce zčervenal. Sakra, tohle přesně nechtěl.

Tom nakrčil čelo a na Billa se zadíval. „Jsi v pořádku?“ Prohlížel si černovláska. Připadal mu trochu zvláštní. Nejistý? Ale nechápal proč, a možná mu to jen tak připadalo.

„Ano, v pořádku. Jen… že se mnou máš tolik starostí, ale vím, že o tom nechceš nic slyšet, tak mlčím.“ Zahrál celou situaci Bill do autu. Tom se zasmál.

„To máš pravdu. Nechci nic slyšet.“ Zalil kávu a začal se hrabat v lednici pro něco k snídani, jelikož ten ranní nákup trochu nestihl. „A Bille, potřebuju číslo k tobě do školy. Musím tě přece omluvit z vyučování. Takhle tam nemůžeš.“

„A co jim řekneš?“ Vylekal se Bill. Bál se, že z toho bude mít potom ještě větší problémy.

„To nech na mně. Něco už vymyslím. A ty zatím vymysli, co budeme vařit na oběd.“ Naklonil se k černovláskovi a políbil ho na čelo. Bill trochu ztuhl, ale pak se jen pousmál. Fascinovalo ho, jak se Tom dokázal chovat, jako by tu takhle spolu fungovali už jakou dobu. Jako by nebylo vůbec nic nevšedního vzít někoho k sobě pod střechu. Billovi se tenhle Tomův přístup líbil. O to víc se chtěl pokoušet o to samé.

 

 

Byl to už nějaký pátek zpátky, co Bill za Tomem přišel celý zbitý. Šrámy na jeho těle se postupně zhojily, modřiny vybledly, ale Bill stále přebýval u Toma. Od toho incidentu se domů nevrátil. Nechtěl tam, ale starší z chlapců nechtěl víc. Černovlásek byl smířený s tím, že se tam bude muset vrátit. Musel zpátky do školy. A přesně tohle byl i jeden z důvodů, proč svůj domov navštívit musel. Měl tam všechno učení a v neposlední řadě i oblečení. Nemohl si donekonečna půjčovat to Tomovo. Tom moc nesouhlasil, aby se tam vracel sám. Bill zase odmítal pustit Toma samotného, a tak udělali kompromis. Dohodli se, že pojedou oba. Byli nervózní. Každý si třídil v hlavě svoje myšlenky, když usedli do Tomova auta.

 

„Víš, co jsi mi slíbil, že ano?“ Tom nejistě kývl na souhlas. Věděl, moc dobře to věděl, ale nebyl si jistý, jestli to dokáže dodržet. Cloumal jím vztek. Sám nedokázal říct, jak bude reagovat, jestli se potká s Billovým otcem tváří v tvář.

„Myslím to vážně, Tome, prosím. Slib mi, že ho nepraštíš nebo cokoliv jiného.“

„Jo… jo, slibuju. Ale jestli se tě dotkne, zabiju ho, rozumíš?“ Bill si povzdechl a zapnul si pás. Doufal, že jeho otec nebude doma. Věci by se staly o tolik jednoduššími. Ale on doma bude, věděl to.

Cesta netrvala dlouho, a když zaparkovali před domem, oba znervózněli ještě víc.

„Nemusíš tam se mnou chodit, budu zpátky rychle.“

„Ne, Bille, musím. Vážně bych si neodpustil, kdyby ti znovu ublížil.“ Nakonec černovlásek souhlasil a společně zamířili ke dveřím domu. Bill potichu otevřel dveře. V domě vládlo ticho, až na tlumené zvuky zapnuté televize nebylo slyšet nic. Bill rychle zamířil ke dveřím, jako to dělával tolikrát. Rychle, tiše. Tom šel za ním. Nejistě se rozhlížel kolem sebe. Bill jej vtáhl do svého pokoje a velice potichu zavřel dveře. Vytáhl zpod postele cestovní tašku, do které začal dávat oblečení a věci, co si chtěl vzít s sebou. Vlastně toho ani moc nebylo. Do batohu naházel učení a věci do školy. Byl sbalený velice rychle. Poté potichu otevřel dveře a vydal se jako první z pokoje s Tomem v patách. Už si chtěl oddechnout, jak to krásně zvládli, nikoho nepotkali, když vtom ho někdo pevně chytl za rameno a stáhl ho. Bill vyjekl.

 

„Ty malej, zasranej bastarde!“ Ozval se ochraptělý mužský hlas. Tom pohotově k oběma přiskočil a zabránil tak staršímu muži, aby Billa uhodil. Ten jen šokovaně vydechl a zůstal koukat. Pak se ale zasmál, vytrhl se z Tomova sevření a o krok ustoupil.

„To snad není pravda, zavolal sis na mě tohohle debila, aby mě zmlátil?“

„Drž hubu!“ Varoval ho Tom. Měl co dělat, aby ho nepraštil. Vlastně to skoro udělal, ale když viděl Billův zklamaný pohled a v očích lesknoucí se slzy, pustil ho.

„Ne, jistěže ne. Přišel jsem si jen pro svoje věci.“ Pípl přidušeně Bill.

„Jo ták… já zapomněl.“ Zasmál se škodolibě Jörg a opřel se více o dveře. Bylo cítit, že je opilý. Alkoholový odér se linul celou předsíní. „Takže tohle je tvůj nabíječ?“ sjel Toma pohledem. „No, docela starej na tebe, nemyslíš?“ Bill zrudl a sklopil hlavu. Nevěděl, co by měl odpovědět.

„Myslím, že tohle stačilo.“ Tom rozhodně přistoupil k Billovi. „Bill odteď bude u mě. Nezkoušejte ho jakkoli kontaktovat, jinak okamžitě volám policii, rozumíme si?“

„Jistě, jistě. Když je nechutnej buzerant a nechává si od tebe projíždět prdel, ať mi na oči neleze. Musel bych ho jinak zabít a ty mi přestaň vyhrožovat, nebo tě taky vyprovodím.“ Zaprskal vztekle Jörg a pomalu se odlepil od dveří. „Vypadněte oba dva, vy zasraný úchylové. Měl bych na tebe zavolat policii, že przníš malý chlapečky, jste oba nechutní.“ Otevřel poté dveře a nechal oba vyjít ven.

 

Tom se ovládal z posledních sil. Bill znovu plakal. Snažil se co nejrychleji dostat do auta. Nechtěl to už víc poslouchat. Tak moc ho ta slova bolela. Nechápal, proč jej vlastní otec tak nenávidí. Jörg za nimi ještě něco křičel. Nic lichotivého to ovšem nebylo. Když už mu slova došla, odplivl si a opět zmizel v útrobách domu.

„Tak… tak moc mě to mrzí, Tome.“ Plakal do jeho mikiny černovlásek. Pevně svého zachránce objímal. A Tom to celé v tichosti opětoval.

Bill štkal a snažil se v Tomově náručí uklidnit. Ale nešlo to.

„Tome, promiň. Moc… moc mě to mrzí.“

„Za co se mi omlouváš? Ty jsi přeci nic neudělal.“ Nechápal Tom a hladil Billa po vlasech. Až když se černovlásek odtáhl, aby si otřel nos do rukávu, rozhodl se odjet. Nejraději by sešlápl plyn až k podlaze, aby se nějak vyventiloval.

„Za to, co o tobě řekl. Nechtěl jsem, aby si o tobě někdo myslel takové věci kvůli mně.“ Koukal na Toma jako raněný kolouch a nejistě poklepával nehty o sebe. Celou dobu se mu dařilo nemyslet na to, co tehdy zaslechl z Tomovy koupelny, ale teď mu to Jörgen připomněl a on nevěděl, jak se má cítit. Nemyslel si, že by byl Tom úchyl. Vlastně mu ta představa, že Toma vzrušuje, začala lichotit. Ale byl z toho nervózní.

 

„Bille… přece nemůžeš za to, že je tvůj otec omezenej kretén. Ať si o mně myslí, co chce. Ale k tobě se takhle chovat nesmí.“ Zaskřípal zuby Tom, skoro smykem zajel do areálu hřbitova a zaparkoval u domu. Černovlásek si jen zaraženě hleděl do klína.

„Víš já… nechtěl jsem ti způsobit problém. Nevím, co jsem udělal špatně, ale…“

„Počkej, počkej… o čem to mluvíš?“ Nechápal Tom a na Billa se upřeně zadíval. „Co bys měl udělat špatně?“ Krčil čelo, jak úpěnlivě přemýšlel, co má Bill tímhle na mysli.

Bill si povzdechl. Nevěděl, jak to má říct.

„No víš… ten večer, když jsem přišel, slyšel jsem tě.“ Zvedl oči k Tomovi, který stále nechápal.

„Co jsi slyšel? Bille, vůbec nevím, o čem mluvíš. Co se stalo?“ Dožadoval se vysvětlení.

„Tebe… v té sprše. Když jsi… a říkal jsi u toho moje jméno.“ Bill si nervózně skousl ret. Oči se mu stále leskly od starých slz, a teď ho začínaly štípat nové. Bál se, jak Tom zareaguje. Tomovi pár vteřin ještě trvalo, než mu došlo, co tím Bill chce říct.

„Bože,“ vydechl a promnul si čelo. „Bille… já tě ujišťuji, že po tobě nic nežádám. A nikdy bych ti neublížil, jestli se bojíš tohohle. Nebo si myslíš, že jsem opravdu nějaký úchyl, když mě přitahuje tak mladej kluk jako ty? Bille, opravdu bych nikdy…“

„Ne. Tome, to ne. Já si nic takového nemyslím.“ Přerušil ho Bill ve strachu, že by se mohl Toma dotknout, urazit ho, nebo dokonce mu tím ublížit.

„Já… mně to nevadí. Víš… já bych… možná i rád tohle pro tebe… ale nevím jak. Neumím to. Nevím, jak a co udělat, aby… aby se ti to líbilo.“ Bill zčervenal jako rajče, když přiznal svoje pocity. Bože, kdyby Jörga doma nepotkali, nemusel by přemýšlet nad tím, co si o nich myslí, a tím pádem ani nad tím, co by vlastně Bill rád udělal. A nemusel by se teď cítit tak strašně hloupě. Co si myslel? Že by vážně mohl uspokojit touhy někoho o tolik staršího a zkušenějšího?

 

autor: Doris & Lauinka

betaread: Janule :o)