The Graveyard 14.

autor: Doris & Lauinka

Což byla další věc, kterou si Bill opravdu zamiloval. Komplimenty miloval, ale nezapomínal je i náležitě oplácet. Ať už také komplimentem, nebo vášnivými a žádoucími gesty. Ani dnes by tomu za normálních okolností nebylo jinak a nějaká ta erotika by se mezi nimi jistě našla, ale Bill byl tak nadšený Tomovým příslibem plesu a nákupů, že měl myšlenky přeci jen trochu jinde. Tomovi to nevadilo, rád se díval na to, jak je Bill spokojený, ať to bylo způsobeno čímkoliv.

„Přemýšlím, která barva obleku by ti nejvíc slušela. Vyloženě černý je nuda. To bude mít každý. A musíme spolu perfektně ladit.“ Vyhrkl ze sebe Bill po desetiminutové snaze zadívat se na film. Tom se plácnul do čela a zaúpěl.

„Bille, zlato, jsem si naprosto jistý, že vybereš něco perfektního. Ale prosím, přestaň mě už mučit.“ Zasmál se a zkusil na Billa hodit co nejvíc prosebný pohled. Bill se zaculil.

„Promiň, když já jsem tak…“ Černovlásek ani nestačil dopovědět, jelikož se Tom raději rozhodl umlčet ho vášnivým polibkem. Ne, že by se jim díky tomu podařilo zadívat do filmu, ale aspoň bylo chvíli ticho.

 

Druhý den Bill cestou ze školy běžel téměř sprintem, což byl jeho životní výkon. Ani převlečený a upravený snad nebyl nikdy tak rychle. Nemohl se dočkat, až půjde s Tomem na nákupy. Tom měl ale zrovna pracovní sezení, a tak Bill netrpělivé chodil po ložnici sem a tam. Ta půlhodina neplánovaného zpoždění mu připadala jako celá věčnost.

„Za to hrozný čekání mi dlužíš minimálně zmrzlinu.“ Zasmál se Bill, když se konečně otevřely dveře a Tom strčil hlavu dovnitř.

„To je mi teda novinka,“ zasmál se. Bill si totiž vyžádal zmrzlinu při každé návštěvě nákupního centra. Bill by byl schopný snad poskakovat celou cestu až k centru, ale k jeho smůle musel přistoupit na to, že pojednou autem. Ne, že by snad byl Tom líný jít pěšky, ale měl celkem náročný den, a tak šetřil energií.

„No, tak jsme tady.“ Protáhnul si záda, když vystoupili v podzemních garážích. „Předpokládám, že sis to nerozmyslel a opravdu jdeme pro obleky na ples.“ Zkusil to ještě naposledy Tom, i když spíše z legrace než vážně.

„Předpokládáš naprosto správně. Už jsem si poznamenal, kde jsou tu jaké obchody s obleky.“ Přikývl vehementně Bill a než se Tom nadál, už ho táhnul za ruku k výtahu.

Pro Toma bylo tohle utrpení. Bill nadšeně poletoval od obchodu k obchodu a neustále nahlas přemýšlel, které kousky by k sobě dokonale ladily. Tomovi bylo jedno, co si Bill na sebe vezme, protože už teď věděl, že to bude perfektní. On bude perfektní. V čemkoliv, co si na sebe vezme, bude zářit. Ten večer bude jen jejich. Tom se trochu na mladíka usmál a přikývl na souhlas, aniž by přesně věděl, co Bill právě říkal.

 

„Vážně? Fialový?” Zasmál se Bill, všímaje si, že Tom jej ani na chvíli nevnímal.

„Cože?” Probral se Tom a podíval se do výlohy, do které Bill nadšeně ukazoval. Na figuríně tu byl vystavený fialový oblek s lehkým bílým proužkem. Tom nasucho polkl a podíval se na chlapce. Bill se rozesmál a něžně vklouzl rukou do Tomovy.

„Myslím, že by ti opravdu slušel, ale já vlastně moc fialovou nemám rád, víš, tak co kdybychom zkusili jinou barvu, hm?” Tom mu ruku stiskl a zasmál se taky.

„Jak si jen přeješ.” Když se podíval do chlapcových spokojených očí, došlo mu, že i kdyby to chtěl, tak by si nakonec ten fialový klidně vzal jen proto, aby viděl ten nejkrásnější úsměv na světě. Bill jej vtáhl do obchodu, kde bylo snad milion obleků všech barev. Tom se rozpačitě rozhlédl. Bill se také rozhlédl a rovnou zamířil k nějakým věšákům, aby se mohl pustit do vybírání. Tom trpěl. Všechny obleky mu přišly stejné, když pominul barvy. Bill ale vypadal zaujatě a pečlivě vybíral. Nakonec usoudil, že k Tomovi se bude nejvíce hodit prostě tmavý oblek. Přeci jen svoje módní výstřelky na Toma úplně aplikovat nechtěl. A navíc si uvědomoval, že Tom by se v nějakém zářivém třpytivém saku opravdu necítil pohodlně.

 

„Dobře, tak… líbí se ti nějaký?” Bill ke svému milenci zvedl oči. Rozhodl se zkusit Toma trochu zapojit. Tom prolétl očima stojan a podíval se zpět na Billa.

„Přijdou mi všechny stejné.” Pokrčil rameny a prostě jeden z nich vzal. „Třeba tenhle?“ Bill se zasmál a zakroutil hlavu.

„Já bych řekl, že spíše tento.” Podal Tomovi ten druhý, který vypadal úplně stejně. Tom neprotestoval a vzal si ho ke zkušebním kabinkám. Beze slova zmizel za závěsem, který zatáhl. Rovnou se dal do zkoušení. Musel uznat, že Bill měl skvělý odhad i co se týkalo velikosti. Tomovi padl dokonale. Prohlédl se v zrcadle a povzdechl si, připadal si hloupě. „Tak co, Tomi? Sedí ti?” Bill byl příliš netrpělivý a rovnou strčil hlavu za závěs, aby si Toma prohlédl. Oči se mu vzrušeně rozšířily a vydechl. Vlezl rovnou do kabinky za Tomem a nespustil z něj oči. „Páni, že budeš v tom obleku vypadat dobře, jsem věděl, ale… že budeš takhle sexy.” Pokrčil mladší z chlapců lehce rameny a Toma žádostivě políbil. Rukama mu přejel po ramenou a vjel s nimi pod látku saka. Tom tiše do polibku zamručel.

 „Co… Co to děláš, hm?” Přitáhl si Billa sám k sobě blíž a ruku mu položil kolem pasu. Bill rozepl knoflík na saku a shodil mu ho z ramen. Viděl v pár filmech tyhle muchlovačky v kabinkách a vždy mu to přišlo celkem směšné, ale když Toma takhle viděl, neodolal. Třeba konečně změní názor na nakupování. Tom se nedokázal bránit. Opřel Billa zády ke kabince a sám se k mladíkovi natiskl vlastním tělem. Bill vydechl do polibku a rukou zajel Tomovi pod triko. Tom se usmál a Billa si přitiskl více k tělu.

 

„Tohle není moc vhodné místo na tyhle věci. Navíc… ještě stále nemám vybranou barvu košile a ty nemáš svůj oblek.” Bill tiše vydechl a přitáhl si Toma pro další polibek. Rozhodně tohle bylo vzrušující, i když věděl, že budou mít ještě hodně práce s vybíráním oblečení pro něj. Teď ale chtěl uspokojit Toma. Jistě, mohl počkat, až budou doma, ale myslel, že Tom potom bude tak unavený, že už by nezvládl ještě nějaké hrátky.

„Slibuju, že nás to moc nezdrží.” Bill se zahihňal, odstrčil Toma od sebe a sám jej opřel o stěnu kabinky. Rukou mu přejel po kalhotách blízko jeho rozkroku. Tom se trhaně nadechl a na Billa se podíval zastřeným pohledem. Opravdu to chtěl udělat tady? Bill se rozhodně nezdál. A tak se Tom nechal svést. Bill přesně věděl, co dělat, byl si tak jistý, jako by to dělal každý den. Přesně věděl, kde Toma pohladit, kde stisknout. A Tom měl co dělat, aby se držel potichu, zvlášť když si před ním Bill klekl a jeho mužství zmizelo v těch sladkých ústech. Snažil se krotit steny a vzdychání, ale byl to vcelku problém. Černovlásek si to užíval, miloval tyhle věci, co s Tomem dělal. Snažil se, aby to vážně bylo co nejrychlejší, a zároveň aby si to Tom užil. Když po chvíli cítil, jak mu v ústech penis lehce škube, spokojeně se usmál a nechal Toma vyvrcholit. Olízl si rty, a pak se postavil, jako by se nic nestalo.

„Mmm, myslím, že tenhle oblek je přesně pro tebe. Rozhodně ho bereme.” Pak vyklouzl z kabinky a nechal tak Toma o samotě. Ten se snažil vydýchat a uklidnit.

Hřbetem ruky si setřel pár kapek potu z čela a vyndal nohy ze spadlých oblekových kalhot. Bill ho opravdu zaskočil. Nečekal by od něj takové odvážné chování zrovna tady. A ještě víc ho možná vyvedlo z míry, jak černovlásek dokázal odejít z kabinky, jako by se vůbec nic nedělo.

 

„Ten měl jít studovat herectví.“ Zamumlal si Tom s úsměvem pro sebe a pověsil zase vybraný oblek úhledně na ramínko, aby ho odevzdal u kasy. Než tam ale došel, uviděl Billa, jak se horečně opět prohrabuje vystaveným zbožím a zamířil k němu. Bill už měl přes loket přehozený oblek a právě projížděl košile.

„Tak obleky bychom měli. Teď už jen zvolit vhodnou košili a kravatu. Nejsem zrovna milovník kravat, ale tu chvíli stužkování to snad přežiju.“ Oznamoval Bill, aniž by vzhlédl od prohlíženého zboží. Už teď měl představu, že svou kravatu rozhodně nebude uvazovat úhledně těsně u krku, ale nechá ji spíš povolenou v ležérním stylu. Ani sako neměl v úmyslu si zapínat na knoflíček. Věděl, že tím sice poruší společenské zásady, ale byl si jistý, že v jeho případě to učitelský sbor i spolužáci přejdou naprosto nevzrušeně. Byli už přeci jen zvyklí na jeho experimenty a extravaganci.

„A ty si nic nevyzkoušíš?“ Podivil se Tom. Ale Bill jen zakroutil hlavou.

„Nezkouším si věci. Jen si to přeměřím a podívám se do zrcadla. Vím, jestli mi padne nebo ne.“ Tom raději neodporoval. Ještě se nestalo, že by na sebe Bill oblékl něco, co by mu neslušelo, nebo by bylo dokonce příšerné. Takže asi věděl, co dělá, a Tom byl vlastně nakonec rád. Alespoň to urychlilo nakupování. Měl pocit, že už tu strávil aspoň polovinu života, a nejen dvě a půl hodiny. Proboha… dvě a půl hodiny. Takhle dlouho nebyl v žádném obchodě ještě nikdy v životě. Zadíval se na hodiny na stěně a přestal vnímat dění okolo. Ani nevěděl, jak dlouho tam stál a tupě zíral, než ho probral Billův hlas.

 

„Takže bych řekl, že máme všechno. Už jen boty, ale to nebude žádný problém. Můžeme platit.“ Tom se překvapeně podíval na Billa, který přes ruku nesl mimo obleku už i dvě košile a dvě kravaty. Jednu tyrkysově modrou s bílým proužkem přes levou stranu košile a bílými proužky kolem límečku. Druhou úplně stejnou, jen v opačných barvách. Tom si byl jistý, že tyrkysová bude pro Billa a docela se mu ulevilo. Kravaty už neprohlížel. Věděl, že to bude stejně vypadat dobře, i kdyby přeci jen Bill vybral nějakou šílenost.

„Tak jdeme na to.“ Zamířil ke kase a cestou si od Billa převzal nálož oblečení. Mladá prodavačka za pultem s úsměvem vše namarkovala a neopomněla pochválit i dobrý vkus. Tom se v duchu uchechtl. Jistěže pochválí dobrý vkus při takových cenách. Ale Bill se evidentně cítil polichocený. Boty už skutečně zvládli v podstatě za pár minut a Tom s úlevou zamířil do auta.

„Ještě bych něco zapomněl.“ Zarazil se najednou Bill a Tomovi se chtělo zaúpět.

„Co jsi zapomněl?“ Zeptal se a dával si záležet, aby Bill nepostřehl záchvěv paniky v hlase. Další dvě hodiny navíc v obchoďáku už by nepřežil.

„Dlužíš mi tu zmrzlinu za čekání.“ Usmál se Bill, který paniku v Tomově hlase samozřejmě postřehl a začal se smát, když uviděl Tomovo uvolnění. Tom se rozesmál také.

„No jo vlastně, tak rychle pro ni.“ O pár dalších minut už seděli oba v autě na cestě domů a olizovali chlazenou pochoutku z kornoutku. I Tom si jednu vzal, přestože to obvykle nevyhledával.

 

„Kdy že jsi to říkal, že to je vlastně ten velký den?“ Zeptal se Tom, když doma předával nově nakoupené oblečení Billovi. Ten trval na tom, že se postará o vyprání i o žehlení a raději je do skříně uloží sám.

„Příští týden v pátek. Doufám, že se neptáš proto, abys čirou náhodou onemocněl nebo tak něco?“ Ujistil se Bill a zbledl jako stěna, když se Tom zatvářil nanejvýš katastroficky, že právě možná to by se mohlo stát.

„Dělám si srandu.“ Zasmál se Tom, když viděl, jak Bill začíná hledat vhodná slova k výhružkám, ale místo toho jen koktá.

„Ptám se proto, abych si to vryl do paměti jako velmi důležité datum.“ Došel ke svému mladému milenci a sladce ho políbil. Pak se odebral zaujmout pohodlnou polohu na gauči. Byl z toho nakupování opravdu vyřízený.

 

A v duchu plesu probíhal v podstatě celý týden. Jen co Bill přišel ze školy, začal mluvit o plese. Bylo to jako posedlost. Tom se tomu musel jen usmívat. Neustále Billovi dokola opakoval, že to bude jen jeho velký den a že bude perfektní. Vlastně se tím snažil i uklidnit tak nějak sám sebe. Byl nervózní. Každým dnem víc. Měl tento týden opravdu dost práce a cítil se vyčerpaný. Když do toho všeho pomyslel na ples, cítil úzkost. Bál se. Rozhodně to nechtěl Billovi zkazit. Vlastně když se nad tím tak zamyslel, samotná účast mu až tak úplně nevadila, spíše šlo o tanec. V tomhle vůbec nebyl dobrý. Před pár dny, když věděl, že je Bill ve škole a on měl práci v odlehlých koutech hřbitova, kde si byl jist, že jej nikdo nemůže vidět, zkoušel kroky valčíku. Nebylo to moc uspokojivé. Nikdy netančil. Nebo alespoň ne žádný z klasických tanců. Když byl opilý, nejspíše ho nějaká ta holka na parket dostala, tam to bylo ale jedno. Ve skutečnosti zase až tak úplně o tanec nešlo.

 

autor: Doris & Lauinka

betaread: Janule :o)