The Graveyard 15.

autor: Doris & Lauinka

autor: Doris & Lauinka

 

Tom se rozhlédl po okolí jako každý den. Když nikoho neviděl, vzal lopatu a opět zkoušel kroky valčíku. Přišel si jako dřevo. Povzdechl si, když se mu nohy opět zamotaly a on spletl kroky. „Kurva, přeci nemůžu být tak neschopný.“ Postěžoval si sám sobě a o lopatu se opřel. Když se zpoza keře ozval tichý smích, zamrzl na místě. Bill jej sledoval. Celý červený ve tvářích, div mu netekly slzy od smíchu.

„Co to tu děláš?“ Rozešel se pomalu ke staršímu z mužů, který si frustrovaně odfrkl. Černovlásek mu omotal ruce kolem krku a mlaskavě jej políbil.

„Jak to, že už jsi tu?“ Tom omotal také ruce kolem Billa. Cítil se opravdu hloupě. Jak tohle mohlo asi vypadat? Povzdechl si.

„ No… vlastně mi odpadla poslední hodina, víš? Chtěl jsem ti napsat, zda se nesejdeme někde ve městě na obědě, ale vím, že máš teď dost práce, tak jsem tu. A musím říct, ještě že jsem přišel, tohle bylo perfektní číslo.“ Zasmál se znovu pobavě, ale když vycítil Tomovo zklamání, lehce jej pohladil po pažích. „Co se děje, Tome?“

 

Tom přemýšlel, zda se svěřit. Nakonec nebylo už co skrývat. „Prostě… no však jsi viděl. Neumím tančit. Snažil jsem si vzpomenout na kroky a prostě… nevím, jsem v prdeli.“ Povzdechl si starší z chlapců a Billa k sobě pevněji přitáhl.

„Ale no tak, Tome. Nejsi v prdeli, OK? Proč jsi mi to neřekl?“ Bill tál. Opravdu tu Tom takhle řádil s lopatou jen kvůli němu?

„Ego?“ Zabručel černovláskovi do vlasů.

„Ego?“ Zopakoval mladší z chlapců a začal se smát. „Ale no tak, miláčku.“ Bill Toma pustil a povzbudivě se na něj usmál. „Mám teď ještě pár úkolů do školy a ty nejspíš ještě práci, ale slibuju, že potom to zkusíme spolu, dobře?“ Tom zabručel, ale nakonec kývl na souhlas. Bill jej ještě lehce líbnul na tvář, než sám vyrazil do domu udělat svoje povinnosti do školy. Tom nakonec dokončil svoji práci, a když uklidil nástroje, vrátil se do domu. Aniž by Billa rušil, vlezl si rovnou do sprchy, kterou dneska vážně potřeboval. Byla to jen rychlá sprcha, potom se vrhl na přípravu oběda.

 

„Zlato, jídlo je na stole.“ Nakoukl do pokoje, kde Bill pracoval na svých úkolech.

„Hned tam budu.“ Usmál se černovlasý chlapec, rychle něco dopsal do sešitu a vydal se za Tomem. U jídla bylo ticho. Tom se snažil necítit jako debil a Bill nechtěl tohle zhoršovat. Přemýšlel, jak to udělat, aby se Tom necítil takhle na hovno. Povzdechl si a na Toma se usmál.

„Ale no tak, tohle přeci není konec světa, ne? Je tu ještě pár dní, kdy to natrénujeme, a uvidíš, půjde ti to. Jsem lepší tanečník než ta lopata.“ Zamrkal na staršího z chlapců ten mladší. Tom se zasmál.

„O tom nepochybuju.“ Tom sklidil ze stolu a Bill mu samozřejmě pomohl tak jako vždycky.

„Jen se to chce uvolnit. Nemyslet na to, že tě někdo sleduje nebo tak. Prostě zbytečně nad tím nepřemýšlet.“ Bill pokrčil rameny a za Tomem si opřel hlavu o jeho rameno. „Jsi strašně napnutej, potřebuješ se uvolnit.“ Promnul mu v rukách ztuhlá ramena a Tom tiše vydechl. Tohle bylo vážně příjemné a Tom přivřel oči. Bill přemýšlel, kdyby Toma donutil vypít třeba pár skleniček alkoholu, bylo by to snazší? Věděl, že Tom není z těch, co by pili, a on sám na tyhle věci nebyl. Stačilo, jaký zdárný příklad alkoholového opojení měl doma.

„Co takhle načít tu láhev whisky?“ Navrhl zničehonic Bill. Tom rychle otevřel oči a naklonil hlavu více do strany, aby se na Billa mohl podívat. Černovlásek jen pokrčil rameny a usmál se. „Potřebuješ se uvolnit, věř mi. Nechci, abys ji vypil celou. Pár panáků.“ Tom se zasmál a lehce Billa políbil na rty.

„Myslíš, že když jsem neschopnej za střízliva, tak opilej budu více použitelnej?“ Tom povytáhl obočí, ale v podstatě nic nenamítal. Před Billem nikdy nepil, rozhodně ne tvrdej. Nějaký to pivo po práci na zchlazení, proč ne, ale aby si nalil panáka jen tak, to nedělal.

 

Tom nakonec souhlasil. Nechal si od Billa nalít panáka whisky s ledem a na dva loky ho vypil. Jen si s černovlasým chlapcem povídali, občas se něčemu zasmáli. Vyměnili si i pár polibků a doteků, a když Bill do Toma natlačil další dva, rozhodl se, že je správný čas. Tom se stále něčemu smál, i když rozhodně nebyl opilý, uvolnil se. Uvolnil se dostatečně na to, aby mohla proběhnout lekce tance.

„Tak pojď, Tome.“ Zvedl za ruce svého milence Bill. Ten se zasmál a postavil se. Bill na notebooku pustil nějakou písničku staršího data v rytmu valčíku, a pak se přesunul před Toma. Ten propukl v smích, ale Billa chytil ve správné pozici. Bill se přidal, a poté vykročil a donutil tak i Toma ke stejnému kroku. Bill byl skvělý tanečník a dokonale Toma vedl. Ten byl překvapený. Nebyl schopný myslet na přesné kroky, a sledoval to černovlasé stvoření před sebou. Bill se usmál a Tom jej následoval i v tomto. Uzamkli spolu hluboký pohled a v rytmu valčíku se pohybovali po celé místnosti. Za chvíli to byl Tom, kdo vedl Billa. Sám tím překvapen, se zasmál.

 

„Vidíš? Říkal jsem ti to. Umíš to a jsi v tom i velice dobrý.“ Zasmál se Bill, když jej Tom provedl po pokoji ještě jednou.

„Měl bys být nějaký učitel tance. Vůbec jsem nevěděl, že bych něco takového dokázal.“ Usmál se Tom a Billa políbil. Ten mu polibek oplatil. Tom se zastavil, chytil Billa za pas a přitáhl si ho více k sobě.

„Já… už delší dobu ti chci něco říct, víš?“ Bill pozvedl obočí a sledoval Tomův překvapivě vážný obličej. Nakrčil čelo.

„Stalo se něco?“ Bill zvážněl taky a pohladil Toma po rukách.

„Jo… jo, něco se stalo.“ Olízl si nervózně rty Tom a hluboce se zadíval do oříškových očí, které jej doslova vybízely, aby pokračoval.

„Miluju tě.“ Vychrlil Tom vážně. „Neskutečně moc tě miluju, Bille.“

Bill se rozněžněle usmál. Vždyť už to nějakou dobu věděl, i když to nebylo vyřčeno. Ale teď když to slyšel, byl to krásný pocit.

„I já tebe.“ Přikývl a políbil ho. Odpovědět takto mu připadalo jako příšerné klišé a byl si jistý, že měl říct něco jiného. Lepšího. Ale v ten moment vlastně ani nešlo říct nic jiného.

 

V den plesu Billovi vše utíkalo velmi rychle. Ráno místo školy šel do kulturního domu na zkoušku, jak bude večer maturantů probíhat, odpoledne se naložil do vany, aby si dopřál relaxační a zkrášlující koupel, zatímco Tom ještě celý den musel pracovat. Byl za to ale vlastně rád. Alespoň nemusel myslet na večer, ze kterého byl nervózní, ač si to nepřipouštěl. Večer, když už se blížila hodina Billova odchodu, pomohl vyvoněnému Tomovi do obleku a upravil mu kravatu.

„Tak… uvidíme se tam, ano?“ Usmál se a uznale si prohlížel své dílo. Tomovi to slušelo, i když bylo vidět, že se cítí malinko nesvůj.

„Určitě.“ Přikývl Tom a Billa ještě na krátký okamžik přitáhl k sobě, aby ho mohl chvíli líbat. Billovi z toho i trochu zrůžověly tváře, ale oči mu zářily štěstím, když odcházel na svůj velký večer. Odcházel dřív, dodělat se spolužáky ještě poslední přípravy, ale víc než, že by pomáhal, se koukal na hodinky. Byl až překvapený, jak moc se těší. Na ples, na Toma, na spojení obojího. Srdce mu radostně poskočilo, když uviděl Toma o dvě hodiny později vcházet a usadit se u stolu, kde měl přidělené místo. Bill Tomovi zamával a poslal mu vzdušný polibek. Tom mu to oplatil a několik Billových spolužaček se rozverně zahihňalo, když si toho všimly. „Páni, Bille, tvůj doprovod je vážně sexy. Prozraď mi, kde se tohle shání?“ Zeptala se jedna z nich svého spolužáka. Bill se zasmál.

„To je výrobní tajemství. Když bych ti to řekl, už byste mi neměli co závidět.“ Děvčata to pobavilo, ale než mohla začít vyzvídat více, rozezněla se hudba a na podium vyšel pár moderátorů. Maturanti za zvuku hudby nastoupili před přítomné a jejich velká chvíle mohla začít. Bill to vlastně ani celé nevnímal. Jen se usmíval a užíval si ten vnitřní pocit, že konečně žije jako normální člověk. Že se nemusí ničeho bát, že nemusí být třídní outsider, že ho propalují Tomovy oči. Vyhledal jeho pohled, když se vracel i se šerpou zpátky mezi spolužáky, a nespustil z něj zrak až do konce stužkování.

 

Teď přišla ta chvíle. Sálem se rozezněly první melodie valčíku a on zamířil přímo k Tomovi. Starší chlapec mu šel naproti. „Jsi nervózní?“ Zeptal se Bill, když se chytil svého milence, připravený k tanci. Tom přikývl, ale usmál se. Ano, byl nervózní, ale ne tolik, jak by si myslel.

„Moc ti to sluší, Bille.“ Vznesl kompliment, když začal Billa provádět prvními tanečními kroky. Bill se utápěl v jeho čokoládových očích a měl pocit, že létá. Že jsou jen oni dva. Když tanec skončil, Tom ještě Billa políbil. Konec konců, proč by se měli schovávat před ostatními? Stejně už jim to muselo být všem jasné. Billa to moc potěšilo.

„Už si můžeš sundat to sako.“ Zasmál se a šel i s Tomem ke straně parketu. Věděl, že nejvíc nepříjemně se Tom cítí právě v něm. Tom se zasmál a chtěl něco namítnout, když si všiml Billova výrazu. Koukal kamsi Tomovi za rameno a oči měl rozšířené. Strachem? Šokem? Nedokázal to přesně identifikovat. Otočil se a po vteřině pátrání mu to bylo jasné. Rovnou k nim si to mířili Jörgen a Simone.

 

„Co tu děláte?“ Vyhrkl černovlásek, když došli až k nim. Jeho matka jako by ani nepostřehla synovo překvapení. Jen ho líbla na obě tváře a trochu se zapotácela.

„Přišli jsme ti poblahopřát, Billy.“ Usmála se a jediný pohled do jejích očí Billovi prozradil, že je sjetá. Konec konců jinak by nebyla tak milá.

„Co je to za uvítání? Mohl bys projevit trochu vlídnosti, když jsi ani vlastní matce neposlal pozvánku.“ Utrhl se na Billa Jörgen. Bill se jen uchechtl. Jeho otec si tu chce hrát na velkého zastánce a moralistu? To by o něčem nesměla svědčit ta čerstvá modřina na Simonině spánku. „Správně, neposlal jsem pozvánku ani jednomu z vás. To znamená, že jsem vás tu nechtěl. Tak jděte, prosím, pryč.“ Zakroutil Bill hlavou a pevněji se chytil Toma, který Jörgena propaloval pohledem, připravený po něm skočit, jestli jen k Billovi pozvedne ukazováček. „To je teda vděk. Tak my utratíme peníze za vstupenky, abychom viděli syna, a on místo rodičů dá přednost tomuhle.“ Máchl Jörgen rukou směrem k Tomovi, který chtěl hned vystartovat, ale Bill ho zadržel. Pár tančících lidí po nich kradmo pokukovalo. Napětí se pomalu dalo začít krájet.

„Jděte pryč. A nás nechte být.“ Zabodl Bill pohled do otce. Když byl s Tomem, neměl takový strach. Sám by s ním takhle nikdy nemluvil.

„Myslím, že byste opravdu měli jít.“ Vložil se do toho Tom a použil o něco striktnější tón hlasu než Bill. Jörgen se na něj otočil. I při pohledu na něj bylo jasné, že má upito. Jako vždy. „Ty zasranej buzerante…“ Vyštěkl na Toma a než stačili jeden nebo druhý zareagovat, udeřila Toma jeho pěst do nosu. Cítil, jak se z něj okamžitě řine teplá krev.

 

Bill zalapal po dechu a položil Tomovi ruku na hrudník, aby jej zastavil. Bylo mu úplně jasné, kam tahle situace míří, a rozhodně se tomu chtěl pokusit zabránit. Simone začala plakat a snažila se za ruku odtáhnout Jörgena pryč, ten ale stál na místě a zlobně propaloval očima Toma. Ten si instinktivně hřbetem ruky otřel nos. Nebyl z těch, kteří mají rádi násilí. Vždycky se snažil všechno řešit domluvou nebo jakoukoli jinou cestou, která nezahrnovala nějaké bitky. Samozřejmě, ne vždy se to povedlo, takže se Tom uměl bránit. A vyhodnotil, že dneska to jinak než násilím nepůjde. Krev se mu v žilách vařila, doslova bublala. Celé tělo se mu roztřáslo vztekem a Bill vycítil, že je zle.

„Tome, ne. Prosím, ne.“ Zakroutil hlavou černovlásek, když na něj starší z chlapců konečně pohlédl temnýma černýma očima. Tom setřásl Billovy ruce ze svého těla a jedním rychlým krokem chytil Jörgena za klopy saka a setřásl tím i ruce Billovy matky. Jogen něco vztekle prskal a snažil se Toma znovu praštit. Bezvýsledně. Když jej Tom odtáhl až ke dveřím budovy, strčil ho rovnou ven na parkoviště. Neváhal ani na vteřinu, když zvedl ruku a rovnou ji zatnul v pěst. Jeden rychlý úder. Jörgen posilněn alkoholem neustál tuhle ránu a sesunul se k zemi.

„Chceš se prát, ty hajzle? Tak pojď.“ Jörgen se ihned postavil na nohy a sebejistě si vyhrnul rukávy košile. Sako hodil někam na zem. Tom ho napodobil a svlékl i svoje sako. Neřekl nic, jen se soustředil. Netrvalo dlouho, než se venku kolem nich udělal hlouček lidí, kteří čekali, jak souboj dopadne. Mezi nimi byli i Bill s matkou. Simone brečela a Bill se snažil Toma zastavit. Z téhle pozice jen slovně, rozhodně se mezi rozzuřené muže nechtěl vrhat. Jörgen neustále Toma slovně urážel a snažil se jej vyprovokovat k nějakému útoku. On ale vyčkával, a když Jörgen se samomluvou skončil a po Tomovi se vrhl, neváhal a další ranou pěstí jej opět dostala na zem. Najednou, jako by se mu před očima zatmělo, nedokázal se ovládat. Měl stále před očima Billa, kterého tahle zrůda zbila téměř do bezvědomí, a to ani nemluvil o černovláskově matce. Které hovado sáhne na ženu? Pak se už nedokázal udržet a začal Jörgena pod sebou bít pěstmi, co se do něj vešlo. Zpočátku se bránil a snažil se Tomovy ruce zastavit. Po pár ranách však spíše otočil v obranné gesto, když se snažil krýt si krvavý obličej a hlavu, na kterou padaly další a další rány. A pak se najednou přestal bránit úplně. Jeho ruce už byly pouze položené na obličeji a Tom měl pocit, že je to jako bít do hadrové panenky, ale ani tak se nedokázal ovládat. Zpátky na zem jej vrátily až Billovy ruce, které se jej snažily zastavit, a zděšený výkřik ženy. Simonin výkřik.

„Proboha, on je mrtvý! Zavolejte někdo sanitku!“

 

autor: Doris & Lauinka

betaread: Janule :o)