The Graveyard 18.

autor: Doris & Lauinka

Tom zády padl do postele úplně vyčerpaný, ale neskutečně šťastný. Ruce se mu ještě třásly z prožitého orgasmu. Už teď věděl, že tohohle nebude mít nikdy dost. Bill nemluvil. Jen se ke staršímu muži přitulil a položil si unaveně hlavu na jeho vypracovaný hrudník. Pomalu mu položil ruku na břicho a zavřel oči. Už hodněkrát si představoval, jaké to bude, až se to jednou stane, ale rozhodně netušil, že to bude takové. Tak neskutečné silné. Chtěl něco říct, ale žádná z vět, co ho napadla, nebyla vhodná pro popsání něčeho takového. Snažil se uklidnit dech, což bylo téměř nemožné. Srdce divoce bušilo o hrudník a on naslouchal tomu druhému, které drželo stejný rytmus. Spokojeně se pousmál. Tom byl na tom stejně jako on, což bylo to nejkrásnější, co si mohl přát. Pomalu pootevřel oči, když ucítil hrubé dlaně, které se jej něžně dotýkaly na pažích a boku. Přitulil se k tomu krásně hřejivému tělu ještě víc, pokud to vlastně bylo ještě možné. Byl šťastný. Byl šťastný jako ještě nikdy v životě. Tom mlčel, i když na jazyku měl milion otázek. Nechal chlapce, aby si to celé prožil až do konce. Chvíli si dokonce myslel, že Bill usnul, což by nebylo nic zvláštního, ale když jej pohladil, ucítil lehké zavrtění. Usmál se a dál jej něžně hladil.

„Bylo to… neskutečné.“ Vydechl černovlásek užasle. Tom se jen tiše zasmál a ztěžka políbil chlapce do vlasů. Nechtěl na to nic říct, protože slova byla naprosto zbytečná. Nakonec se rozhodl odpovědět tím jediným, co v tuhle chvíli mělo cenu.

„Miluju tě.“ Bill se usmál, Tom to ucítil proti kůži na hrudníku, ale nic víc neřekl, jelikož vyčerpáním usínal. A Tom jej nechal a sám zavřel oči, když jej přemáhal spánek.

 

Druhý den byl první na nohách Tom. Potichu se vymanil zpod černovlasého chlapce a potichu opustil ložnici. Nechtěl to udělat po tom, co včera prožili tak krásnou noc, ale musel. Měl vážně moc práce, a jelikož potom chtěl strávit nějaký čas s Billem, chtěl to mít za sebou co nejdříve. Udělal pro Billa snídani a nechal mu ji na stole s malým papírkem, kam mu napsal, kde ho najde. Poté Tom zamířil rovnou na hřbitov. Bylo to snad poprvé, co se usmíval. Stále musel myslet na to, co se stalo včera v noci. Dokola si přehrával ty scény v hlavě. Bill rozvalený v přikrývkách, vzdychající a prosící ho, aby to už udělal. Tomovi se rozlilo teplo v rukách svírajících lopatu. Vzpomněl si, když se jej jednou Bill ptal, jestli byl někdy doopravdy zamilovaný. Usmál se pro sebe. Kdyby se jej na to zeptal teď, odpověděl by úplně jinak. On byl zamilovaný. Tak zamilovaný, tím způsobem, jakým ještě nikdy v životě nebyl.

Práce mu šla kupodivu od ruky. Měl opravdu skvělou náladu a rozhodně věděl, že mu ji nikdo ani nic nemůže zkazit. Kdyby jen tušil. Kopal už asi třetí díru, když se objevil nějaký muž. Tom mu nevěnoval zvláštní pozornost, spíš jej jen koutkem oka pozoroval. A ten už pozoroval jeho. Chvíli to nechal tak, když se však ten chlápek přiblížil, odložil lopatu a zamířil k němu.

„Dobrý den, můžu vám nějak pomoct?“ Kolikrát se stalo, že se někdo na hřbitově ztratil při hledání daného hrobu. Jediné, co Toma mátlo, byl mužův vzhled. Byl to vysoký mladý muž, sebevědomí z něj čišelo na míli daleko. Byl dokonale upravený, skoro vypadal jako nějaká hvězda z filmu. Co mohl chtít tady?

„Dobrý den, myslím, že ano. Hledám pana Toma Trümpera.“ Tom lehce nakrčil čelo a pořádně si muže před sebou prohlédl. Znal jeho jméno, ale Tom si nevybavoval to jeho.

„Tak jste ho našel.“ Druhý z mužů nahodil kompletně nečitelný výraz v obličeji a falešně se usmál. „My se nějak známe?“

„Ne, zatím ne, pane Trümpere. Jmenuji se Otto Kellner a jsem právní zástupce pana Jörgena Kaulitze.“ Tom zbledl, když to ten muž vyslovil. Tohle vytěsnil ze své hlavy, jako by se to nikdy nestalo. Když ten člověk viděl šok v Tomových očích, nenechal ho ani promluvit a sám pokračoval. „Jak jistě víte, můj klient byl vámi napaden a zraněn. Těžce zraněn.“ Právník otevřel kufřík, který držel v rukou. Toho si před tím Tom ani nevšiml. Vytáhl z něj nějakou složku s modrými deskami a s úsměvem se obrátil zase k Tomovi. „Tady je podrobná lékařská zpráva a výčet veškerých zrnění. Samozřejmě tuhle zprávu ještě doplníme o podrobné léčení a náklady s ním spojené.“ Tomovi se na chvíli zatmělo před očima. Ten bastard na něj poslal právníka? Vážně? Nasucho polkl a nadechl se k nějaké odpovědi, ale Otto pokračoval. „Jak jistě víte, vaše situace není zrovna nejrůžovější, máme plno svědků, kteří samozřejmě můžou potvrdit vaše zběsilé chování, v neposlední řadě jistě i pan Bill Kaulitz, syn mého klienta, může vypovědět o tom, jak jste jeho otce surově zbil. Podívejte, můj klient učinil vstřícné gesto a nabízí vám mimosoudní vyrovnání. Věřím, že je ve vašem zájmu na to přistoupit. Věřím, že jste chytrý mladý muž a nechcete jít do vězení. V případě, že na tuto dohodu nepřistoupíte, podáme na vás žalobu.“ Tom na toho muže zíral, jako by snad mluvil nějakou cizí řečí, jako by nerozuměl ani slovo. Ten muž mluvil dál a dál. „Teda mimosoudní vyrovnání ve výši dvacet tisíc euro.“
„Cože?!“ Tom cítil nevolno. Kdyby mohl, jednu by mu vrazil, ale moc dobře si uvědomoval, že tím by všechno ještě zhoršil. Tolik peněz snad nikdy ani neviděl pohromadě, natož, aby je dal člověku, co mlátil jeho Billa.

„Vzhledem k závažnosti zranění je to adekvátní suma.“ Otto se spokojeně usmál, měl Toma přesně tam, kde ho chtěl mít. Tuhle práci už nějaký ten den dělal. Přesně věděl, co většinou platí, a on rozhodně chtěl vyhrát za každou cenu. Navíc Jörgen byl jeho dlouholetý kamarád, znali se už od školky, takže když mu zavolal a poprosil ho o pomoc, neváhal ani vteřinu.

„Jak jsem již řekl, je to jen ve vašem zájmu. Samozřejmě jsou tu ještě i jiné věci, které by rozhodně nehrály ve váš prospěch. Například únos dítěte a v neposlední řadě i znásilnění.“

„Znásilnění? To nemůžete myslet vážně?“ Tom se sarkasticky zasmál a zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Ano, pan Kaulitz má o svého syna strach, a pokud je mi známo, je u vás, a jestli se nepletu, není mu ještě osmnáct, tedy za něj odpovídají jeho rodiče. Je u vás a vy jste dospělý, tedy je to únos. Navíc… podívejte, v zájmu nezletilého…“

„V zájmu nezletilého je, aby nemusel žít s takovým kreténem, jako je váš klient.“ Prskl vztekle Tom. Nemohl uvěřit vlastním uším. Takže Jörgen se najednou stará o blaho syna? Neskutečné. Samozřejmě si uvědomoval, že mu jde o peníze, ale vážně by dokázal zaprodat klidně i syna? Otto se jen zasmál a pomalu uklidil papíry zpátky do kufříku.

„Podívejte, zákon mluví jasně v náš prospěch, takže, co kdybychom si všichni ušetřili čas a peníze?“ Tom zrudl vztekem a silně se nadechl nosem, aby se ovládl.
„Neudělal jsem nic, co nebylo správné, a vašemu klientovi vyřiďte, že na tohle nikdy nepřistoupím. Rozumíte? Nikdy!“ Tom se rovnou otočil na patě, potřeboval se dostat pryč. Potřeboval pracovat. Vypnout. Přestat myslet. Za sebou ještě zaslechl poslední slova právníka.
„Tak se uvidíme u soudu, pane Trümpere, hezký den.“ Poté se muž vydal rovnou k východu. Tom frustrovaně zavrčel a vzal znovu lopatu do rukou a začal pracovat. Představoval si, že přesně tahle díra bude pro Jörgena. Samozřejmě jen obrazně. Jediné, čím si byl jistý, bylo to, že se o tom nesmí Bill za žádnou cenu dozvědět. Nechtěl ho stresovat. Tohle byl Tomův problém a on rozhodně nebyl z těch, kteří by před něčím utíkali. Byl odhodlaný se tomu hajzlovi postavit tváří v tvář. Samozřejmě si uvědomoval, co mu hrozí, ale bez boje se vzdát nechtěl. Byl v právu, přeci jen byl napaden jako první, na což měl svědky. Někdo to přece vidět musel.

„Do prdele,“ ulevil si trochu a otřel si pot z čela.

„Taky ti přeju dobré ráno,“ zašvitořil hned za jeho zády Bill. Tom se šokovaně otočil a koukal vyplašeně do očí svého milence. „Děje se něco? Vypadáš, jako bys viděl ducha.“ Smál se dál Bill a natáhl k Tomovi ruce. To ho donutilo se usmát nazpět a vylézt za Billem, kterého si přitáhl k sobě a něžně jej políbil.

„Dobré ráno, omlouvám se, že jsem tak utekl, ale měl jsem opravdu moc práce.“ Zabroukal do Billových vlasů a pohladil jeho hubená záda.

„Máš štěstí, že jsi mi tam nechal snídani, tím jsi všechno napravil, víš?“ Zasmál se Bill a políbil Toma na spánek. „No a máš už hotovo?“ Uculil se Bill. Nechtěl rozhodně Toma odvádět od práce, ale toužil s ním prožít krásný den. „Říkal jsem si, že bychom si mohli udělat třeba nějaký výlet.“ Zabodnul prosebný pohled do Tomových očí a ten se usmál.

„Myslíš do nákupního centra?“ Bill se zasmál.

„Ne, myslím, že toho tě nějakou dobu ušetřím. Měl jsem na mysli někam mimo město. Projít se a tak.“ Tom pohladil mladého chlapce po vlasech a přikývl.

„Dej mi ještě hodinku. Už musím dodělat jen tohle a pak vyrazíme.“ Měl dojem, že je to vlastně dobrý nápad. Vyčistit si hlavu. Po tomto incidentu to rozhodně potřeboval. Bill nadšeně poposkočil.

„Dobrá, tak klidně pracuj a já si tu zatím sednu a počkám.“ Než Tom stačil namítnout něco v tom smyslu, že se Bill bude nudit, když bude jen tak sedět, černovlasý chlapec odběhl do domu a za chvíli se vracel se svým skicákem. Usadil se na nejbližší lavičku a zadíval se před sebe. Otevřel skicák a pustil se do kreslení. Nekreslil už dlouho a měl dojem, že po včerejším zážitku mu to půjde jedna báseň. Chvíli očima pátral po vhodném objektu, až našel, co hledal. Velký košatý strom a pod ním jeden hrob. Poměrně velký, ale dost zašlý. Už dlouho ho asi nikdo nenavštěvoval. Pustil se do kreslení a Toma nechal v klidu pracovat. Tom se znovu chopil lopaty a pustil se do práce. Po očku Billa sledoval. Byl tak kouzelný, když se soustředil. Připomnělo mu to jejich první setkání. Ačkoliv tehdy Billa obklopovala jiná nálada. Když měl hotovo, postavil se k Billovi a nakoukl mu přes rameno. I on už dokončoval svůj výtvor.

 

autor: Doris & Lauinka

betaread: Janule :o)