autor: Nephilim
Frightless (Beze strachu)
Tom přišel o další sídlo a zadlužil se u banky, takže byl nucen požádat Billa o půjčku, kterou mu poskytl s malým povzbudivým úsměvem, na který odpověděl otráveným polohlasem. Tímto tempem přijde na mizinu, což blonďáčka před ním, největšího obchodníka všech dob, zřejmě nezajímalo. Konny spokojeně zatleskal ručičkama a s radostným výkřikem posunul červeného panáčka o dalších šest políček.
„Balíček s jídlem, balíček s jídlem!“ Vykřikl a okamžitě se přihlásil o koupi fialové krabičky
Tom znovu zavrčel, když malý ďábel ukládal červené čtverečky s mimořádnou pečlivostí a s vyplazeným jazykem, jak se je snažil dostat do dokonale vodorovné polohy.
„No tak, Tome, neber si to tak,“ Bill se ho pokusil utěšit, ale jeho slova zničil šustot falešných bankovek, které tmavovlasý chlapec s rozhodně spokojeným výrazem počítal. Měl samozřejmě ten nejjednodušší úkol.
„Příště si vydělám na banku,“ procedil mezi zuby. V Monopolech mu nebylo přáno.
Po dalších pěti minutách, které se rovnaly Tomově ztrátě dalších pěti nemovitostí, Konnyho zisků a nezanedbatelnému nárůstu Billova balíčku bankovek, přerušila Simone hru svým vstupem do obývacího pokoje, jako by chtěla Toma zachránit před ponížením z porážky.
„Bille, mohl bys mi jít koupit tyhle věci do supermarketu? Dnes jsem opravdu neměla čas na nákupy,“ zeptal se zdvořile a podala synovi popsaný list papíru. Bill rychle prolistoval seznam a všiml si, že je poměrně dlouhý a že bude třeba nést těžkou tašku – ne-li dvě.
„Dobře,“ odpověděl přikývnutím a Konny se okamžitě nabídl, že půjde s ním. Určitě toho chtěl využít a koupit si nějaké sladkosti, pomyslel si tmavovlasý chlapec.
„Půjdu s tebou, jestli chceš.“ Tom se podíval na seznam. „Pomůžu ti s taškami.“
Bill se vděčně usmál a vstal. „Prokázal bys mi tím velkou laskavost.“
Oblékli si mikiny a Simone je doprovodila ke dveřím.
Bill zapnul Konnymu bundu a vzal ho za ruku. „Jedeme, mami.“
Simone přikývla a ještě jim zamávala. „Dávejte si pozor na vrácené peníze. Pokladní je někdy chytrá,“ upozornila ho a usmála se na rastu. „Tome, až se vrátíte, zůstaň s námi na večeři, ano?“
Tom na okamžik zaváhal, pak přikývl a naznačil úsměv. „Děkuji, paní Trümperová.“
Simone je sledovala, jak odcházejí po cestě, pobaveně se usmála a zavrtěla hlavou.
„Kolikrát jsem mu už řekla, aby mi říkal Simone?“
***
Tom sledoval, jak Billovy ruce rychle přenášejí horu vybraných věcí z vozíku na pás u pokladny. Konny už byl na dně a usilovně se snažil otevřít igelitovou tašku, ale obě uši byly samozřejmě tak slepené, že to šlo jen těžko. Hloupé tašky. Poslední půlhodinu strávili mezi regály, zatímco Tom se plahočil za těžkým vozíkem a Bill mluvil a mluvil, vybíral výrobky z regálů a házel je hromadně za sebe, jistý si, že Tom dohlédne, aby nespadly. Konny zůstal sedět na sedadle vozíku a obecně nedělal velký rozruch. Bill mu koupil barevný gumový míček, takový ten skákací z automatu u baru, a chlapec tam celou dobu seděl a otáčel ho v rukou jako zhypnotizovaný. Aby se neprobudil z transu, černovlásek mu okamžitě podal gumové medvídky a vzal pro blonďatého andílka velký balíček. Výsledkem bylo, že Konny za celou dobu ani nepípl a Tom byl velmi, velmi šťastný.
Jakmile všechno zaplatili, Tom samozřejmě musel vytáhnout tašky, zatímco Bill zvedl Konnyho, který si stále prohlížel barevný míč. Už se chystali odejít, když do obchodu vběhl chlapec v kapuci, vrazil Billovi do ruky a způsobil, že Konny upustil míč, který se odrazil od podlahy, proletěl pokladnami a skutálel se do uličky supermarketu.
„Tati! Míč!!!“ Malý chlapec okamžitě vykřikl a natáhl své malé ruce směrem ke kutálejícímu se míči.
„No tak, Konny, zítra ti koupím další. Babička na nás čeká s večeří,“ zkusil to Bill a prosebně se podíval na Toma, který čekal jednou nohou ve dveřích s těžkými taškami v ruce.
„Míč!“ Konny rozhodně vykřikl, zaťal pěstičky a mával Billovi v náručí.
„Dobře, Konny, dojdu pro tvůj míč,“ Tom položil tašky na podlahu a vrátil se přes jednu ze zavřených pokladen. Konny zatleskal, ale dál natahoval své malé ruce směrem k uličce, takže Bill byl nucen následovat Toma a s povzdechem se vrátil do uličky. Rasta se natáhl po utíkající kouli, chytil ji a krátce ji proklel, než se otočil k černovláskovi a chlapci.
Tehdy si všiml něčeho zvláštního.
Chlapec, do kterého narazili, když se snažili odejít, nervózně přešlapoval před kasami sem a tam a jednu ruku držel v kapse svého dlouhého černého kabátu. Vypadal skutečně rozrušeně.
Tom strávil v gangu rváčů příliš mnoho času na to, aby okamžitě pochopil, co se chystá.
Zaklel si pod nosem a rychle se přiblížil k Billovi a Konnymu, ale než stačil otevřít ústa, vytáhl chlapec pistoli a namířil ji na poněkud vyděšenou, ale hlavně bezmocnou pokladní.
„Stát! N-nedělejte žádné rychlé pohyby! Jestli se pohneš, zastřelím tě!“ Varoval a horečně se rozhlížel. Několik zbývajících zákazníků v obchodě náhle ztuhlo a nechali všeho, co dělali.
Ubohá dívka okamžitě zvedla ruce a třásla se od hlavy až k patě. „Prosím, neubližujte mi. Udělám, co budete chtít,“ prosila.
Billovi se rozšířily oči, byl vyděšený a přitiskl si Konnyho k hrudi. Chlapeček jako by vycítil, že se něco děje, objal otce kolem krku.
„Tati, co se děje?“ Zeptal se s obavami. Ten chlapec měl zbraň a ve filmech se zbraně používaly k ubližování lidem. Chtěli ublížit jeho tatínkovi?
„Nic, zlato, jen se uklidni,“ uklidňoval ho Bill třesoucím se hlasem a hladil ho po hlavičce.
Tom pozoroval situaci a snažil se studovat mužovy výrazy. Nevypadal jako zkušený lupič, třásl se mu hlas a vypadal stejně vyděšeně jako oni. To mohla být výhoda, protože kdyby přijela policie, pravděpodobně by se jí podařilo, aby se vzdal ze strachu, nebo by to mohla být nevýhoda, kdyby zpanikařil a začal náhodně střílet. Tedy pokud ta zbraň byla skutečná.
„Strč ty prachy sem!“ Přikázal pokladní a hodil jí tašku. „Dělej!“ Zavrčel a se zlověstným cvaknutím sundal pojistku ze zbraně, když viděl, jak neochotně poslouchá jeho rozkazy.
„Dobře, nestřílejte!“ Vykoktala, otevřela pokladnu a vložila několik bankovek do tašky.
„Kde je zbytek?!“ Zeptal se chlapec rozrušeně a přejel si rukou po rtech.
Zmateně na něj hleděla. „Všechno je tady, dnes je pondělí, pokladna byla dnes ráno vyprázdněna a peníze vybrány…“
„JE MI TO U PRDELE! NAVAL TY PRACHY, HNED!“ Křičel a byl čím dál rozrušenější a přenášel váhu z jedné nohy na druhou, aniž by byl schopen zůstat v klidu. Koutkem oka zahlédl muže, který se snažil proklouznout z obchodu za poslední pokladnou, a tak impulzivně zvedl zbraň do vzduchu a vystřelil do stropu. Tom hned pochopil, že zbraň rozhodně není hračka.
„NIKDO SE NEPOHNE! VŠICHNI SI LEHNOU!“ Vykřikl rozzlobeně a všichni si hned lehli, aby ho poslechli. Byli čím dál vyděšenější. Bill se přikrčil na polici a držel Konnyho, který začal plakat.
„Neplač, zlato, neplač… Tatínek je tady…“ zamumlal tmavovlasý chlapec zlomeným hlasem a vzhlédl, aby viděl, že Tom stále stojí.
Lupič si toho musel všimnout také, protože namířil zbraň jeho směrem. „ŘEKL JSEM, ABYSTE SI VŠICHNI LEHLI! JSI HLUCHEJ?!“
„Tome!“ Prosil Bill tichým hlasem. Tom se na chlapce zadíval a tiše zavrtěl hlavou, pak se posadil na zem vedle tmavovlasého muže.
„Tati… je mi to líto…“ Konny zakňučel a jeho malá tvářička byla zkropená slzami. „Co ten zlý muž chce?“ Zeptal se a popotáhl.
„Já nevím, Konny… ale neublíží nám, neboj se, ano?“ Uklidňoval ho opakovanými polibky na jeho chundelatou hlavičku, zatímco se zoufale díval na Toma. Bylo mu do pláče.
Dredatý chlapec mu položil ruku na záda a pohladil ho, aby ho uklidnil.
„Neboj se, Bille… není to zkušený zloděj, ani po nás nechtěl mobily… někdo už musel zavolat policii,“ řekl klidným hlasem.
Bill přikývl, zadíval se do prázdna a dál líbal chlapečka na hlavu a kolébal ho v náručí. Přesto Konnyho pláč neustával.
„Hej ty, kluku,“ řekl lupič, když se přiblížil. Bill instinktivně ucouvl a přitiskl se k polici, jen aby Konny vykřikl ještě silněji. „Tvůj spratek si zlomil ptáka? Ať přestane fňukat“ Teď zněl jeho hlas rozhodněji, možná proto, že měl konečně pocit, že má celý supermarket pod kontrolou.
‚Do prdele…‘ Pomyslel si Tom, protože dobře věděl, že Bill nemůže Konnyho přimět, aby přestal plakat, jen když ho o to požádá. Naklonil se dopředu, aby přes jeho nohy viděl, co pokladní dělá. Chudák dívka se snažila získat co nejvíce peněz, vyprázdnila peněženku a nechala si pomoci od některých zákazníků, kteří doufali, že se tak dostanou bezpečně ven.
´Copak si neuvědomili, že to, co se jim podaří nashromáždit, nikdy nebude stačit!?´ pomyslel si nervózně a obrátil pozornost zpět k Billovi. Bill vyděšeně poslouchal, co mu ten chlap říká, a pak si Konnyho přitiskl k sobě, hladil ho po zádech a šeptal mu do ucha nějakou písničku, o které doufal, že ho uklidní. Dítě na to však nereagovalo a plakalo dál.
„Ko-Konny… prosím, neplač,“ prosil Bill, který nespouštěl z očí ruku, kterou chlapec pevně držel v kapse. Věděl, co svírá mezi prsty, a věděl, že ho může kdykoli zastřelit, nebo ještě hůř, zastřelit Konnyho.
„Řekl jsem, ať přestane!“ Zopakoval, zvýšil hlas a začal být opět nervózní.
„Já-já nemůžu…!“
„Chlapec je vyděšený, tak ho nech na pokoji.“ Tom je přerušil. Lhostejně se zadíval na své ruce a Bill trhl hlavou směrem k němu.
„Ty mlč,“ zasyčel lupič, kterého rasta od první chvíle vážně sral.
„Dobře, to je jedno,“ pokrčil ramen, „stejně si pro tebe přijdou.“
Jak Tom předpokládal, někdo musel zavolat policii, protože teď bylo možné před supermarketem bez námahy rozeznat nejméně dvě policejní auta a hlas právě říkal: „Vyjděte ven s rukama nad hlavou, jste obklíčeni.“
Chlapec rychle zpanikařil a začal se potit. Tom však nečekal, co bude následovat. Chlapík třesoucíma se rukama vytáhl pistoli a namířil ji Billovi na čelo. „Pojď se mnou, a drž hubu! Ty budeš mým rukojmím!“ rozkázal, polkl a sledoval policisty venku.
Bill omámeně zamrkal a Konny prakticky vykřikl.
„NE, TATI, NE!“
„POHYB!“ Opakoval chlapec, který ho chytil za paži a snažil se ho zvednout.
„Tati, nechoď, nechoď…!!!“ Konny vzlykal a křečovitě svíral hrudník svého otce.
„ZVEDNI ZADEK, NEBO TI UDĚLÁM DÍRU DO HLAVY!“
„Uklidni se, chlape. Už jdu.“
Tom zdánlivě klidně vstal a oprášil si džíny.
„St-Stůj! Kdo ti dovolil vstát?!“ Vykoktal a okamžitě namířil pistoli na Tomovu hruď.
Bill si k smrti vyděšeně přiložil ruku k ústům. „Tome, ne…“
Rasta jen zvedl ruce a upřel na druhého chlapce pohled. „Potřebuješ rukojmí, může ti být jedno, kdo to bude. Nech ho jít a vezměte si mě,“ vysvětlil rozhodně.
Zdálo se, že muž o tom přemýšlí a kouše se do rtu, dokud ho druhé varování od policie nepřesvědčilo, aby si pospíšil. Popadl Toma za triko, přitáhl si ho k sobě a namířil mu pistoli na čelo. Přistoupil ke dveřím, strčil rastu před sebe a kopnutím je otevřel. Vzápětí na něj namířili tři policisté.
„Nech toho kluka jít. Odhoď zbraň a dej ruce nahoru, všechno bude v pořádku.“ Jeden z policistů mu řekl, že se snaží udržet situaci stabilní.
„Ne! Musíte splnit mé požadavky, jinak ho zabiju!!!“ Přitiskl chladnou hlaveň pistole na Tomův spánek, který se snažil zachovat klid, jen aby Billa ještě více nerozrušil.
Bill sledoval celou scénu zevnitř a opravdu se snažil neplakat, ale bylo to čím dál těžší. Tom mohl kdykoli zemřít, stačilo, aby toho chlapa nějak rozrušil, udělal jeden příliš prudký pohyb a hlavou mu prolétla kulka. Zachvěl se. Byla to jeho chyba, Tom se nabídl místo něj.
„Tati, co je s Tomem? Bojím se,“ vzlykl Konny, který neměl v úmyslu povolit sevření Billa. „Tati, já chci domů…“
„Ššš, zlato… brzy se vrátíme domů,“ pokračoval v houpání a s vytřeštěnýma očima zíral na postavu svého Tomiho s hlavní pistole namířenou na jeho hlavu. „Půjdeme domů s Tomim…“
Venku se zlodějem smlouvali policisté, ačkoli ten neměl v úmyslu ustoupit ze svých požadavků.
„Já… chci auto s plnou nádrží… a tisíc euro… a žádné sledování!“ Ujasnil.
Policista by se smál, kdyby ten chlap nemířil na člověka zbraní. Tisíc euro? Auto? Směšné. Ten kluk viděl příliš mnoho policejních seriálů.
„Dobře… uděláme, o co nás požádáte. Ale teď… propusťte lidi, kteří jsou stále zavření v supermarketu, no tak. Jakmile se objeví, zajistíme, abyste dostal, co chcete.“
´Jestli přistoupí na tyhle podmínky, je blázen,´ pomyslel si Tom, když viděl, že útočník prožívá zjevný duševní konflikt.
„Dobře…“ řekl nakonec, vrátil se do obchodu a táhl Toma za sebou. „Všichni ven,“ nařídil.
Lidé na něj jen zmateně a vyděšeně zírali, ale nehnuli ani brvou. Bill přemýšlel, jestli si dělá legraci, nebo to myslí vážně, a hleděl na Toma, aby mu odpověděl. „ŘEKL JSEM, VŠICHNI VEN! VYPADNĚTE ODSUD, NEBO HO ZASTŘELÍM!“ Lehce stiskl spoušť.
Bill okamžitě vyskočil a držel Konnyho v náručí. „NE! Nedělejte to, prosím!“ Prosil se slzami v očích. Přistoupil ke dveřím a otočil se. „Na co čekáte?! Můžete jít, prostě to udělejte!“ Vykřikl téměř pronikavým hlasem a modlil se ke všem bohům, aby neslyšel výstřel.
Jakmile byli všichni venku, lupič Toma znovu vystrčil a přiložil mu pistoli zezadu k hlavě.
Venku se mezitím shromáždil malý dav lidí a Tom poznal Simone, která držela Billa a Konnyho v slzách, a Dirka.
„Máme dohodu, teď udělejte, co jsem řekl!“ Nařídil policistům.
„Gu-Gustave!“ Bill se rozplakal, když viděl, jak si jeho přítel razí cestu davem.
„Bille! Slyšel jsem sirény a viděl jsem lidi, kteří se sem blížili! Co se stalo?“ Zeptal se okamžitě blonďák a rozhlédl se kolem sebe. Jakmile si udělal rámcovou představu o situaci, otevřel oči dokořán. „Ale… to je…“
Bill vzlykl a vrhl se do jeho silné náruče.
„To je Tom. Jestli mu ublíží, bude to jen moje vina, Gusi.“
Blonďák ho pevně držel, zatímco Simone držela Konnyho, který stále plakal. Gustav se podíval na chlapce, o kterém tolik slyšel, ale nikdy ho neviděl: Toma Kaulitze. Vypadal příliš klidně na to, že mu někdo mířil zbraní na zátylek. Gustav se zamračil. Podle toho, co mu Bill řekl, bylo mnohem pravděpodobnější, že Tom předstírá klid, aby černovláska neznepokojil.
„Ano, samozřejmě, nebojte se,“ říkal policista lupiči, pak kývl hlavou k neurčitému bodu a kdovíodkud se vynořili dva policisté a už se na něj vrhli.
Tom si myslel, že je hloupý. Dal jim čas, aby se schovali a přepadli ho, když vcházel do supermarketu, a teď to pro něj skončilo. Pak za sebou uslyšel vlastní zoufalý výkřik a hlasité „Bum!“ Otevřel oči dokořán, a přestože necítil žádnou bolest, byl si jistý, že byl zasažen, vždyť ještě před vteřinou mu pistole mířila na zátylek.
Viděl, jak se Billovi rozšířily oči, a rozběhl se k němu spolu s Dirkem. Oba vypadali ustaraně.
„TOME!!!“ Vykřikl Bill a vrhl se na něj.
Ne, dobrý. Cítil se dobře. Takže ho nikdo nezasáhl, že ne? Ohlédl se za sebe a uviděl, jak chlapec přistál u nohou policistů, kteří mu právě nasazovali pouta. Zbraň zůstala ležet na zemi. Když se podíval před sebe, uviděl díru v kapotě jednoho z policejních vozů. Právě tam se splašená kulka zavrtala!
„Tome, Tome, Tome… bože, co… děkuji… děkuji… neměl ses nabízet za mě… myslel jsem, že umřu… Tome… Tomi…“ Bill nesouvisle šeptal a držel ho, jako by ho už nikdy nechtěl pustit. Rastovi se ta myšlenka líbila.
„Jsem v pořádku, Bille… klid,“ uklidňoval ho a hladil ho po zádech.
„Člověče…skoro jsi nám přivodil infarkt,“ řekl Dirk a přistoupil blíž, ale neodvážil se vyrušit ty dvě hrdličky.
„Hej, kreténe,“ zasmál se Tom a jejich klouby se srazily, jako by všechno bylo normální.
Bill se od něj odtáhl, utřel si slzy a s úlevou se podíval na lupiče, kterého strkali do jednoho z policejních aut. Dirk rychle přistoupil, krátce Toma objal a poplácal ho po zádech.
„Jsem rád, že jsi v pořádku.“
Tom byl chvíli zaražený, pak se mu vrátil jeho obvyklý drzý výraz a opětoval krátké objetí. „Za koho mě máš, Winklere?“
Dirk se na něj přísně zadíval.
„Pro jednou nebuď idiot,“ pokáral ho. „Za co tě mám? Měl jsem tě za muže s pistolí u hlavy a bál jsem se o svého nejlepšího kámoše.“
Tom se odmlčel a po několika vteřinách pomalu přikývl, což Dirka i Billa přimělo k úsměvu. Tmavovlasý muž tyto, i když minimální projevy náklonnosti, čas od času rád viděl. A byl rád, že Tom má nejlepšího přítele, jako je Dirk.
K trojici přistoupil policista.
„Jsi v pořádku, chlapče?“ Zeptal se Toma. „Málem tě zasáhla kulka… jak se cítíš?“
Tom pokrčil rameny, když se Bill znovu vyděšeně zadíval. „Jsem v pořádku, strážníku. Děkuju.“
Krátce přikývl a odešel s ostatními.
Bill vzal Toma za ruku a táhl ho k Simone, která stále držela Konnyho, jenž usnul s malíčkem v puse a zaschlými slzami na tvářích.
„Tome… díky bohu za to!“ Natáhla ruku a láskyplně stiskla rastovo rameno.
„Omlouvám se, že jsem vás vyděsil, paní Trümperová,“ odpověděl Tom a opětoval Billovi stisk ruky.
„To neříkej ani v žertu. Kdybys tam nebyl, nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, co jsi udělal, Bill mi o tom všem řekl.“
„Kdybych byl na tvém místě, zastřelil by mě za to, že jsem takový ufňukánek,“ Bill zasáhl s drobným úsměvem, který alespoň trochu rozjasnil tu malou tvářičku zničenou slzami. „Děkuji, Tome… děkuju ti mnohokrát,“ naklonil se k němu a jemně ho políbil na koutek úst.
Tom se poškrábal na tváři, jak to dělal vždycky, když se styděl, ale nechtěl to dát najevo. Bill se už naučil tato drobná gesta rozeznávat.
„Neudělal jsem nic zvláštního…“
„Jistě, pane Kaulitzi,“ odtušila Simone pobaveně. „Ale protože jsem úplně opačného názoru, připravím ti dnes večer dobrou večeři, a pak trvám na tom, abys u nás zůstal,“ řekla jasně a usmála se. „Můžeš spát s Billem, jestli chceš,“ dodala s šibalským úsměvem, po kterém okamžitě následovalo rozrušené „Mami!“ od zcela rozpačitého Billa.
Tom s Dirkem se zasmáli a Gustav si odfrkl a zavrtěl hlavou.
„Ještě jednou vám děkuji, paní Trümperová.“
Dav lidí už téměř zmizel a supermarket byl zavřený.
Bill mu pevněji stiskl ruku, když se vydali k odchodu. Tom věděl, že ho tu noc nehodlá pustit, prsty se mu stále třásly kolem jeho vlastních po všem tom šoku, který prožil. Rasta ho pohladil palcem po hřbetu ruky, aby ho uklidnil, a na oplátku se mu dostalo krásného úsměvu.
Dirk se se všemi rozloučil a odešel domů, zatímco Gustav musel zůstat na večeři.
Simone odhrnula Konnymu z čela několik světlých vlasů a pobaveně se vydala za malou skupinkou. „Kolikrát mu ještě budu muset říkat, aby mi říkal Simone?“
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
