autor: Nephilim
Skinless (Bez kůže)
Bill se otočil a podíval se na svůj profil v zrcadle. Břicho mu začínalo růst, ale naštěstí se jednalo jen o mírnou bouli, na kterou se dala najít výmluva. Komu se vlastně musel vymlouvat? Ve škole se s nikým nebavil, pokud nepočítal Toma a Dirka.
„Tati?“ Konny se podíval na svého tátu napůl schovaného za dveřmi.
Bill si spěšně stáhl lem trička a zakryl si břicho. Usmál se. „Ahoj, zlato, jsi připravený do školky?“ Zvedl ho a přitiskl si ho k hrudi, ne však bez námahy. Věděl, že ho bude muset brzy přestat zvedat, pokud nechce dítěti ublížit. ´Našemu malému Tomimu…´ pomyslel si a usmál se pro sebe.
„Hmm, chce se mi spát,“ zamumlalo dítě a zamžouralo očima. Opřel si hlavu o tátovo rameno a zavřel oči.
„Nemůžeš jít spát, Konny,“ zasmál se Bill. „Neříkal jsi, že budete dneska kreslit jarní obrázky? Vypadal jsi tak nadšeně.“
Konny znovu zvedl svou chundelatou hlavičku a doširoka otevřel své velké oči. „A jó! Jaro!“ A začal třást nožičkama, jak to dělal vždycky, když chtěl na zem. Někdy si Bill myslel, že je příliš podobný kotěti. Jakmile dopadl na zem, vyběhl z místnosti a plácal bosýma nohama o podlahu. Simone začala na Billa volat, aby mu obul boty.
„Ano, hned!“ Oblékl si pro jistotu větší tričko než obvykle a šel obléknout své dítě.
Jednou rukou ho objal kolem pasu a přitiskl si ho k sobě.
„Uh, Tomi,“ zasmál se Bill a políbil ho na tvář.
Dirk je pozoroval, seděl na malé zídce a smál se pod vousy.
„Nech toho,“ řekl mu Tom, ale nepřestal Billa mačkat.
„Ne, promiň… Jenom jsi moc měkký,“ přiznal černovlásek a pokrčil rameny. Bill se mírně začervenal a schoval tvář Tomovi do krku; Tom jako by se naštval, ale nechal to být. Alespoň když byli sami, nemusel se tvářit statečně. Dirk vytáhl cigaretu ze staré krabičky, kterou měl v kapse už několik týdnů, od té doby, co přestal kouřit, a protáčel ji mezi prsty; Bill se na něj podíval trochu ustaraně, čehož si Dirk očividně všiml. Usmál se a vyhodil ji vcelku do koše. Bill úsměv opětoval, i když mu chlapcovo chování nebylo zcela jasné. Jeho myšlenky však přerušila Tomova teplá ruka hladící jeho břicho.
„Co budeš dělat, až začne růst?“ Bill zalapal po dechu, ale nevěděl, jak odpovědět. „Bille?“ Tom se po několika vteřinách zeptal. Dirk na něj také zvědavě zíral.
„Já nevím… Vždyť do konce školy už moc času nezbývá. Ale to břicho,“ položil si Tomovu ruku na břicho, „poroste…“
„Žádný problém, ne? Tom ti může půjčit nějaké své mega oblečení,“ Dirk kývl směrem ke svému kamarádovi.
Podíval se na Dirka a pak se obrátil k Billovi. „Ano… můžu ti půjčit svoje oblečení… mohl bys to pod ním schovat, pokud teda chceš?“
„Samozřejmě, že ho chci schovat,“ Bill zoufale zakňučel. „Opravdu si myslíš, že moje současná situace ve škole mi umožňuje, aby se všichni dozvěděli, že můžu otěhotnět?“
Tom mlčel, Dirk si odkašlal. „Má pravdu.“ Souhlasil, aniž by se na ně podíval.
„Správně. Půjčím ti své oblečení. V těch titěrných tričkách se daleko nedostaneš.“
„Jen bych ti rád připomněl, že přesně tahle titěrná trička, jak jim říkáš, tě neskutečně rozpalují.“ Bill zlomyslně odpověděl, aniž by se zamyslel nad tím, že nejsou sami. Když se Tom vzpamatoval z malého šoku, zjistil, že se Dirk prakticky válí smíchy po zemi. Rozhodl se ho ignorovat.
„Každopádně, bohužel se blíží léto. Samozřejmě se budu muset vzdát moře, ale myslím, že mi nebude chybět,“ zasmál se a zvedl ruku, aby ukázal svou bledou kůži. „Jako kdybych byl někdy u moře!“
„A v září? To už budeš mít…“ udělal znamení velkého břicha.
„Do školy se nevrátím,“ Bill se rozhodl na místě. „Přinejmenším ne do porodu.“
Tom mlčky přikývl a pak mu pevněji sevřel bok. „Bude to v pořádku. Dokud jsme spolu.“
Bill se přitulil k jeho boku a přikývl. Dirk se usmál.
Simone položila tašky s nákupem na kuchyňský stůl a uslyšela z obývacího pokoje radostné výkřiky. Zaujatě vyšla z kuchyně.
„Pa pa pa!“ Tohle byl určitě Konnyho hlas. Podívala se do obývacího pokoje.
„Bylo to pon- pon- pon, bylo to dě-dě, bylo to lí, bylo to pon-dě-lí!“ Tom vykřikl a plácl Konnyho ručičkama do dlaní, až Konny vypískl.
„Pondělí! Pondělí! Ještě! Ještě!“
Žena se neubránila smíchu. „Ahoj, Tome,“ pozdravila a přiměla rastu, který si vůbec nevšiml, že ho někdo pozoruje, aby se zamračil. Seděl se zkříženýma nohama na parketách před Konnym, jenž držel své malé dlaně otevřené a přitisknuté k Tomovým, které pro něj byly obrovské – vlastně je obdivně pozoroval.
„Dobrý den, paní Trümperová,“ odpověděl smutně a stáhl si čepici přes oči, aby nebylo vidět, že je v rozpacích. Proti šestému smyslu matek je to naprosto k ničemu.
„Kde je Bill?“ Zeptala se nenuceně a snažila se změnit téma, aby chlapce uklidnila. Viděla ho, jak se škrábe na bradě a ukazuje na schody.
„Šel se osprchovat nahoru. Dnes se přijde učit.“
Simone povytáhla obočí. „To je skvělé! Nezapomeňte… příliš se „neučte“!“ A mrkla na něho.
Tomovy oči se rozšířily, když si Konny hrál s jeho prsty.
„Mám stejně velké ruce jako ty, Tomi?“
Dredatý chlapec se kvůli předešlé laskavé žádostí Billa otočil k dítěti. („Prosím, Tomi, hraj si s ním…“ žadonil Bill, a když viděl, že se Tom zdráhá, začal s poučováním: „Tome Kaulitzi! Opravdu si myslíš, že jsi dobrý otec?!“) Upustil tedy ze svého ega a začal si okamžitě hrát s tím malým klukem tuhle pitomou hru.
„Jistě, Konny. Až vyrosteš, budeš mít velké ruce.“
„Ale ty máš hrubé prsty, Tomi… Nejsou tak měkké jako tátovy.“
Rasta se usmál. „Hraju na kytaru, Konny. Proto mám trochu… mozolnaté prsty.“
„Prsty…“ opakoval Konny a soustředil se. „Tatínek je má rád.“
„… huh?“
Konny si přiložil malíček k bradě a šibalsky se usmál. „Když se ho dotkneš svými prsty, tatínek to má rád… minule jsem vás viděl, když jste byli v pokoji a tatínek dělal divné věci… ale bylo vidět, že se mu to líbilo.“
Tom se v myšlenkách rychle vrátil k tomu, jak se naposledy líbali v Billově pokoji. Ano, vzpomněl si, že se Billa dotýkal a hladil ho, ale… nenapadlo ho, že ve dveřích stojí ten malý ďábel!
„Um…“
„T-Tome!“ Uslyšel z horního patra. Byl to Billův hlas a byl poněkud zvláštní. Rasta se bez rozmýšlení zvedl a vyběhl nahoru. Rychle se vrhl do koupelny, protože z toho, co věděl, se měl Bill sprchovat. Když ho viděl, jak sedí na záchodě v oblečení s ručníkem nedbale omotaným kolem těla, otřásajícího se vzlyky, unikl mu povzdech ´ach bože´. Vrhl se k němu a z tváře mu odstranil vlasy, ze kterých kapala voda. Bill ucítil rastův jemný, lehký dotek a otočil se na něj se slzami v očích. „Chtěl jsem se osprchovat… zapomněl jsem si sundat to oblečení…“ Tom mu naznačil, aby zmlkl a staral se o to, aby mu bylo lépe, ale černovlásek polkl a pokračoval dál, „nemohl jsem se nadechnout…“ vzlykl. „Bál jsem se, Tome…“
Rasta ho objal a bylo mu jedno, že je úplně promočený a sám se tak namočí.
„To je v pořádku,“ opakoval, když mu pomáhal z mokrého oblečení, pak ho lépe zabalil do ručníku a opatrně ho zvedl. Bill mu sevřel lem trička a nechal se obklopit Tomovou vůní a pocitem bezpečí, který mu mohl dát jen on. Tom ho odnesl do pokoje a položil na postel, pak se otočil a začal se přehrabovat v jeho oblečení.
Bill se schoulil do ručníku, jak jen to šlo, a nakonec se osušil, aniž by si to uvědomil.
Tom se vrátil k posteli s boxerkami, volným tričkem a džínami.
„Tady, ať nenastydneš,“ řekl šeptem a podal mu šaty, jako by ho zvýšení hlasu mohlo vyděsit.
Bill k němu vzhlédl vodnatýma očima a natáhl třesoucí se ruku, aby si vzal čisté oblečení. Pořád vypadal vyděšeně a Tom si nebyl jistý, jestli úplně chápe proč. Chtěl odejít z pokoje a nechat ho, aby se mohl převléknout, ale Billův prosebný hlásek se ozval, jakmile pootevřel dveře.
„Nechoď, Tomi,“ zacvrlikal.
„…“ Zůstal by, i kdyby ho požádal normálně, a už vůbec ne tím tichým, vyděšeným hlasem!
Zavřel dveře do ložnice a posadil se na postel. Bill se postavil na nohy, nechal ze sebe sklouznout ručník a stál před Tomem nahý. Pohled dredatého chlapce okamžitě sjel k jeho štíhlým bokům, dolů k hvězdnému tetování a doprostřed „zakázané zóny“.
Bill nic neudělal, jen tam nehybně stál a zíral na něj, jako by bylo normální se svlékat a nechat se tak pozorovat. Tom neochotně odtrhl pohled od Billových křivek – které byly sice sotva znatelné, ale zatraceně sexy – a podíval se mu do očí.
„Co to děláš?“
Tmavovlasý chlapec zrudl, jako by si teprve teď uvědomil, že je nahý.
„Chci se jen obléknout… Není mi moc dobře.“ Tom přikývl a pomohl mu s oblékáním.
„Ještě stále se chceš u mě učit?“ Zeptal se náhle, protože už několik vteřin bylo mezi nimi ticho a to začalo být poněkud tíživé.
Bill bez přemýšlení přikývl. „Jistě, Tomi.“ Pomalu se přesunul po matraci, až skončil Tomovi na klíně. Rukama ho pohladil po krku a přiložil mu rty na ucho, až se zachvěl. „Možná potom, až budeme hotoví, mi zase pomůžeš se svléknout.“
„Jedeme, mami!“ Oznámil Bill a políbil Konnyho na tvář. „Buď hodný, ano? Pomoz babičce.“
Chlapec přikývl a vystrčil spodní ret. „Tati, přijdeš?“
„Samozřejmě se vrátím!“ Bill se zasmál a prohrábl mu světlé vlasy.
„… Ale přijdeš, než půjdu spát?“ Naléhal Konny, který moc dobře věděl, že kdykoli jde jeho táta k Tomovi domů, vrací se až druhý den ráno. Byl podezřívavý a šel odposlouchávat rozhovor Billa a Simone, které řekl, že vážně jde jen o přespání. A Konny tomu věřil, protože tehdy, když měl jeho táta zum zum s Tomem, přišel domů celý rudý v obličeji a byl celý roztržitý.
„Um…“
„Zlato, počkej!“ Simone vykřikla a vstoupila do chodby. Přistoupila k Billovi a láskyplně ho pohladila po tváři. „Mám tě objednat k lékaři, miláčku? Jsi už ve čtvrtém měsíci, už dávno jsi tam měl jít.“
Tom viděl, jak tmavovlásek okamžitě ztuhl, a to natolik, že Konny po několika vteřinách pocítil nutkání zeptat se: „Tati, jsi v požádku?“
„Ne,“ řekl nakonec suše.
„Ne, jako, že nejsi v požádku?“ Konny poplašeně vykřikl a okamžitě ho chytil za ruku, za kterou ho začal tahat.
Bill zavrtěl hlavou. „Jsem v pořádku, ale k lékaři nepůjdu.“
Rastu toto prohlášení překvapilo, ale z toho, jak si Simone rezignovaně povzdechla, vycítil, že mu něco uniká.
„Dobře, miláčku. Ale slib mi, že o tom budeš přemýšlet, ano?“
Bill neodpověděl, jen ji políbil na tvář a před odchodem z domu vzal Toma za ruku.
***
Na učení se brzy zapomnělo. Tom si přesně nepamatoval, kdy to bylo. Možná to bylo tehdy, když ho Bill začal smyslně líbat na krku, mírně řečeno – v příštím okamžiku se přistihl, že leží na posteli a Bill má ruce v jeho kalhotách, což bylo legrační. Ano, pravděpodobně právě v té chvíli se učení dostalo na druhou kolej – nebo dokonce na třetí či čtvrtou – spolu s tím, kdo je, kde žije a čím se živí. Chvíli se dokonce divil, kdy se Bill stal tak sexuálně nespoutaným, ale změnil názor, když si vyměnili pozice a převzal otěže: Bill zrudl tak, že už nevěděl, kde je a co se s ním vlastně děje.
A pak ho prostě pomiloval.
Tom dost rychle zjistil, že milování s Billem zbožňuje. Byla to pravděpodobně ta nejlepší věc, která ho kdy potkala. Mnohokrát si pomyslel, že by klidně zemřel, kdyby mohl sledovat, jak se to štíhlé tělo pod ním smyslně kroutí a prohýbá za těch sladkých vzdechů, vzrušujících zvuků, které vydával, když mu způsoboval rozkoš. Styděl by se přiznat, že se mohl klidně udělat už jen, když slyšel Billa poprvé zasténat.
Bill tentokrát nechtěl použít žádnou ochranu. Byl si jistý, že Tom je čistý, a i kdyby nebyl, bylo mu to jedno; a koneckonců, víc těhotný už být nemohl. Jakmile skončili, Tom se z něj vyčerpaně svalil a Bill se pod záminkou, že mu je zima, spěchal přitulit.
„Mh, Tomi…“ zašeptal unaveně a položil ruku na rastovu hruď. Tom neodpověděl, byl příliš zaneprázdněn lapáním po dechu a zíráním do stropu. Teď, když se mu vyjasnila mysl, se mu znovu vynořila spousta otázek. První z nich byl důvod, proč Bill nechtěl jít k lékaři. Musel si přiznat, že si o těhotenstvích přečetl dost – pro jednou nepoužíval počítač na porno nebo nekopal do tiskárny – a podle toho, co četl, měla první návštěva proběhnout hned po zjištění těhotenství. Tehdy Bill ještě nevěděl, jak to zvládne, a možná nechtěl jít sám, ale teď, když byla situace pod kontrolou, proč se ještě nechtěl nechat vyšetřit? Prohrábl mu rukou hebké vlasy a sledoval, jak mu mezi prsty hedvábné prameny protékají.
„Bille?“ Černovlásek jen tiše zavrčel a dal tak najevo, že ještě není v říši snů. „Proč nechceš jít k doktorovi? Víš moc dobře, že bys měl.“ Bill nejprve neodpověděl a Tom si myslel, že se snaží odvést téma tím, že předstírá spánek. Štípl ho do boku.
„Au! Ty blázne!“ Bill okamžitě vykřikl a oplatil mu to tím, že ho do boku praštil loktem. Tom v rukách zvedl peřinu, jako by ho snad měla uchránit.
„Odpověz a nedělej, že jsi mě neslyšel.“
„Nechci tam jít.“ Bill rozzlobeně odpověděl. „Vždycky musíš všechno zkazit, že?“ Po několika vteřinách si odfrkl.
„Cože?“
„Právě jsme se milovali a užívali si idylku, Tome. Proč musíš vždycky všechno zkazit?“
„Já vždycky všechno zkazím? A co jsem zkazil, hm?“ Tom se rozzlobeně posadil, aby mu lépe viděl do tváře.
Bill na tuto otázku neměl odpověď, a tak nafoukl tváře, zkřížil ruce a těmito dvěma jednoduchými gesty prohlásil, že je oficiálně uražený.
„Bille, chci jen, abys byl v pořádku.“
„Jsem v pořádku.“
„Jaký je tedy důvod, proč tam nechceš jít?“ Tom trval na svém. Čím déle pokračoval, tím méně mu rozuměl.
Bill sklopil oči a mlčky pozoroval strop.
„… Nic nevíš,“ tiše zašeptal a povzdechl si.
„Třeba kdybys mi to vysvětlil,“ Tom povytáhl obočí.
Trvalo ještě několik minut, než se Bill pomalu posadil, opřel se zády o čelo postele, pokrčil nohy a přitáhl si je na hruď. „Když… jsem čekal Konnyho,“ začal váhavě. Tom už to pochopil. A už si říkal, že je hloupý, protože to chce za každou cenu vědět. Poslední, co chtěl, bylo, aby Bill znovu musel vzpomínat na ty věci. Bill se mírně zavrtěl, přitiskl se k čelu postele a přitiskl si k sobě víc peřinu.
„Já… nechtěl jsem… ale… nebyla to moje chyba, nevěděl jsem… nenapadlo mě to…“
„Bille, to je v pořádku… Neobviňuji tě… nikdo by tě neobviňoval.“
Černovlásek přikývl a mírně vzlykl. Tom se k němu natáhl, aby ho objal, ale Bill zavrtěl hlavou. „No… když jsem šel k doktorovi a… i když jsem cítil, že dítě je v pořádku,“ polkl, hlas se mu zlomil a několik vteřin nemohl pokračovat, „… a já chtěl, aby zemřelo… Jsem hrozný člověk.“
„Bille, v tvojí situaci…“
„Ne, Tome. Ne, Tome. Jsem hrozný člověk. Devět měsíců jsem si jen přál, aby byl mrtvý. Nešel jsem na potrat, protože jsem nechtěl být vrah, ale každý den jsem si přál jeho smrt! Jsem strašný pokrytec!“ Zalapal po dechu a po tvářích mu steklo několik slz. „A teď… kdybych šel k doktorovi, vina by mě ubíjela… a vzpomněl bych si… na všechny ty chvíle, kdy jsem tam šel sám a trpěl.“
Tom tentokrát nemínil brát na zřetel jeho protesty. Přitáhl si Billa k hrudi a nechal jeho tvář, aby se do ní zabořila. Jemně ho políbil na ucho a pohladil ho po hlavě. „Nejsi sám.“
Billovi se rozšířily oči a zatajil dech.
„Nejsi sám, nejsi sám, Bille.“ Tom ho pevně přitiskl k sobě. „Nikdy už nemysli na to, že jsi na to sám. Budu s tebou až do konce, slibuju.“ Poslední slovo prakticky zašeptal. Zopakoval to Billovi do ucha a ten se bez zadržení rozplakal a zoufale se přitiskl k Tomovu hrudníku.
Dredař to ze sebe vysoukal, spokojený a hrdý na to, že Billovi ke štěstí stačí jen on. Nikdy by ho nenechal samotného. Byla to asi jediná věc, kterou si byl jistý, ale také jediná, na které opravdu záleželo.
„HEJ,“ Bill po chvíli zamručel a odtáhl se od Toma, aby si utřel pár slz. Tom mu položil ruku na tvář a palcem je všechny setřel. Bill se přitiskl k jeho dlani, zaklonil hlavu a naznačil úsměv. „Mmm jsi měkota, Kaulitzi. Už nejsi ten nafoukaný hulvát jako dřív,“ posmíval se mu.
Tom ani nemrkl, naklonil se dopředu a políbil ho na rty. „Jsem jen zamilovaný.“
Bill roztál. Zavřel oči a objal Toma kolem krku.
„… A vůbec, nedělej si naděje, takhle se chovám, jenom když jsem s tebou…“ dal si záležet, aby to zdůraznil, když ho líbal na rty.
„Hmm, jaká čest, pane Kaulitzi,“ zašeptal se zavřenýma očima a objal Tomův trup nohama. Jejich rty se o sebe otřely a oba se zachvěli. Tom se proti němu lehce přirazil a Bill slastně zasyčel.
„Tomi…“ vzdychl po několika minutách proti jeho rtům. „Chtěl bych se s tebou znovu milovat,“ přiznal a začervenal se. „A-E… chci se objednat k lékaři… ale jen když půjdeš se mnou!“
Tom se usmál a jemně ho položil mezi polštáře.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
