Loveless 54.

autor: Nephilim

Trustless (Bez důvěry)

Tom se nikdy v životě necítil tak trapně. Ani když Dirk našel jeho fotoalbum a viděl ho v plenkách! Zajímalo ho, co si o něm Simone myslí. Jak by mohl být v tomto stavu dobrým otcem? Zhluboka se nadechl a vešel do kuchyně.

„Ach, Tome! Co se děje, zlato?“ Simone ho pozdravila a vzdálila se od plotny, aby ho vyslechla. Chlapec s ní obvykle nemluvil.

„Paní Trümperová… Chtěl jsem vás o něco požádat.“ Tom se na ni nepodíval, jen zíral na své boty zakryté obrovskými džínami. Její odpověď mohla být jen jedna. Koneckonců, po tom všem, co pro Billa udělal, aby mu byl na blízku a mohl stát po jeho boku a všechny věci odsunul na vedlejší kolej, by tenhle nesouhlas byl úplná utopie.

„O co jde, Tome?“ Otřela si ruce do zástěry, sundala si ji a položila na stůl.

„Tedy,“ nikdy neměl takové potíže. Obvykle šel bez váhání rovnou k věci, ale tahle žena… nějak na něj působila zvláštně. „Dnes odpoledne… Měli bychom s Billem jít na tu prohlídku,“ zaváhal a přenesl váhu z jedné nohy na druhou.

„A já ti nemůžu dostatečně poděkovat za to, že jsi Billa přesvědčil. Někdy je tak strašně tvrdohlavý,“ povzdechla si a mírně zavrtěla hlavou.

„Ano,“ souhlasil s ní Tom a snažil se neztratit nit. „Ale ordinace není blízko, tak jsem si říkal, jestli bych si nemohl půjčit vaše auto.“

Dobře, shodil bombu. Teď už jen čekal, jestli vybuchne.

Simone se opřela o polici a s povytaženým pravým obočím se na něj zadívala. „Máš řidičák, Tome?“ Zeptala se překvapeně a zmateně. Rasta přikývl. Ano, autoškolu absolvoval těsně po dosažení plnoletosti a musel říct, že s auty a podobnými věcmi si vždycky poradil – obvykle s cizími auty. „Už jsi někdy řídil?“

Znovu přikývl a Simonina tvář se rozzářila úsměvem. „Pak nevidím důvod, proč bych ti ho neměla půjčit, zlato.“ Odešla z kuchyně ke skříňce v předsíni, vzala z misky klíče a podala je Tomovi, který ji následoval jako štěně.

„Děkuji, paní Trümperová. Děkuju moc,“ zamumlal rozpačitě a otočil klíče v rukou, aby se na ni nemusel dívat.

Žena se vesele zasmála. „Věřím ti, Tome.“

Tom přikývl, vděčně se usmál a vyběhl po schodech nahoru, aby se vrátil ke svému „těhotnému muži“.

 

***

 

Adam zvedl ruku, aby si ho Dirk všiml, a spustil ji, když viděl, že se k němu tmavovlasý chlapec blíží.

„Tady je,“ zašeptal ostatním, když se Dirk posadil a upravil si koženou bundu.

„Čau,“ pozdravil a doprovodil to krátkým kývnutím.

„Hej, kde je Tom?“ Zeptal se Andreas a naklonil se k němu přes stůl.

Dirk si povzdechl. Proč pokaždé stejná otázka? „Má nějakou práci,“ odpovídal mu samozřejmě vždycky stejně. Mohl snad říct: „Tom nemá čas na tyto bezvýznamné sedánky, protože musí sledovat svého těhotného přítele.“? Samozřejmě, že by mohl, kdyby se zbláznil.

„Dneska na nás Tom úplně sere,“ opáčil Adam a vrátil brčko do coly. K jeho zklamání v tomhle klubu neprodávali tvrdý alkohol až do jedenácti hodin. „Ne, že by jevil nějaký větší zájem, ale v poslední době na nás sere úplně.“

„Možná si myslí, že se o sebe dokážete postarat i bez taťky.“ Dirk zkroušeně zkřížil ruce na hrudi.

„Ale je to šéf, nemůže se pořád držet stranou!“

„Podívej, má na práci důležitější věci.“

Andreas sledoval tuhle scénu a mlčky usrkával svůj nápoj. Neviděli Dirka rozčilovat se příliš často a jemu se to ani trochu nelíbilo.

„Co jako?! Šuká všechny děvky v Magdeburku?!“

Dirk udeřil silně pěstí do stolu jako výhrůžku. „Co kdybyste se aspoň jednou starali o svoje věci?“

Andreas se snažil změnit téma, ale absolutně se mu to nedařilo. „… Tomův přítel je poslední dobou divný. Není to důvod, proč na nás Tom sere? Možná je s ním.“

Dirk se podivil, kdy se blonďák stal tak intuitivní, ale aspoň mu to odbytí pomohlo uklidnit se.

„Jak to myslíš, divný?“ Podivil se Adam.

„No, já nevím. Ale je často bledý a pořád běhá na záchod… A pak… zdá se, že přibral, to je vše.“

„Kdy sis toho všiml? Trümper se ti líbí?“ Strčil ho loktem do boku a mrkl na něj.

„Kdybyste se během hodiny nešťourali v nose, všimli byste si toho taky.“ Odpověděl klidně Andreas a objednal si další drink.

„Všiml jsem si, že Trümperovi narostlo břicho. Kdyby nebyl kluk, skoro bych řekl, že je těhotný!“ Zasmál se.

Dirk si snad až příliš hlasitě odkašlal, díval se jinam než na chlapce a nervózně si pohrával s prsty. Ani jedno neobvyklé gesto však ostatním neuniklo.

„… Je opravdu těhotný? Děláš si prdel?“ Adam se nedůvěřivě zeptal a se smíchem zavrtěl hlavou. „Na tohle ti neskočíme, Dirku. To není možné.“

„Zřejmě ano,“ zamumlal Dirk a cítil se hrozně. Kdyby cokoliv řekl, bylo téměř jisté, že by skončil velmi, velmi špatně.

„Co to znamená?“ Andreas se zvědavě zeptal. Naklonil se k Dirkovi a šťouchl ho do paže. „No tak, už jsi to nakousl… prostě to dořekni!“

Dirk si povzdechl a další půlhodinu jim vyprávěl všechno, co věděl. Koneckonců Adam a Andreas nebyli jako Georg a Sim, těm se snad dalo věřit. Navíc, i kdyby to komukoliv řekli, kdo by jim věřil?

Na konci příběhu už oba nevěřili svým očím.

„Hermafrodit?!“ Vykřikl šokovaný Andreas.

„Jo, ale ztiš se, proboha!“ Dirk se znovu rozhlédl kolem sebe.

„Sorry,“ zamumlal blonďák a pokračoval tišším hlasem. „Hermafrodit? Chudák…“

„Samozřejmě… mít syna v osmnácti a čekat další dítě… kurva,“ poznamenal Adam zamyšleně.

„Kde jsi říkal, že je otec… Kon- Ken? Kon?“

„Konny, Andreasi, jmenuje se Konny.“ Dirk si povzdechl. „Oh, já vám to neřekl, byl to nějaký kretén, který znásilnil Billa, a pak ho nechal, aby se o sebe postaral sám…“

„Ale jak to mohl zvládnout? Před čtyřmi lety bych se zabil…“ přiznal Adam. „Znásilněný, těhotný… kurva.“

„… před čtyřmi lety?“ Andreas zopakoval.

„Poslouchal jsi mě, nebo ne?“ Dirk vyhrkl, ale zarazil se, když viděl Andreasův výraz.

Blonďák zbledl.

 

Tiše zaklepal na dveře, na jejichž štítku bylo honosně napsáno Dr. A. Ludwigová, a byl zdvořile pozván dál.

„Ach, Bille, jak ráda tě zase vidím!“ Pozdravila ho doktorka, když k němu přistoupila, aby mu podala ruku. Adele byla Simonina stará přítelkyně a také její lékařka.

Bill se posadil na jednu z vínových židlí před stolem a usmál se. „Také vás rád vidím, paní doktorko.“

„Víš, že mi můžeš říkat Adele. Čemu tedy vděčím za tvoji návštěvu? Je doma všechno v pořádku? Jak se má Konny?“ Zeptala se rychle, opřela se lokty o dřevěnou desku stolu a spojila prsty, kterými si podepřela bradu.

„Všechno je super, Konny je v pořádku,“ na okamžik zaváhal a sklopil zrak. „Jsem tu, abych…“ naznačil plachý úsměv a přejel si rukou po břiše.

Žena si překvapeně upravila brýle na nose. „Oh, Bille, znovu?“ Zeptala se ustaraně. Nemohla uvěřit, že ten chudák chlapec opět čelí těhotenství sám. Svět byl příliš krutý.

Bill přikývl, aniž by si plně uvědomil, jak znepokojeně se na něj doktorka dívá.

„Je mi to tak líto… Necháš si ho i tentokrát?“ Zeptala se, vzala blok a začal do něj něco psát.

Tmavovlasý chlapec přimhouřil oči. Samozřejmě, že si ho chtěl nechat, byl Tomův!

„Ano, ehm… nechápejte mě špatně…“ Adele se na něj tázavě podívala. „Tentokrát ne-“

„Omlouvám se, že jdu pozdě.“ Do pracovny bez zaklepání vstoupil chlapec s dlouhými dredy a nesl si sportovní tašku. Posadil se vedle Billa a tašku odložil. „Parkoviště bylo plné, dobře, že jsi šel napřed sám, Bille. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale nemohl jsem najít ordinaci.“ Rychle ho políbil na rty a Bill se pod doktorčiným stále zmatenějším pohledem sladce usmál.

„Ehm… a vy jste?“

Tom k ní obrátil oči a zalapal po dechu. „Ach, promiňte,“ natáhl k ní ruku. „Tom, Tom Kaulitz.“

Bezdůvodně se cítil rozrušenější než kdy jindy. Doktorka si s ním potřásla rukou a usmála se, pak se podíval na Billa.

„Můj přítel,“ vysvětlil tmavovlasý chlapec a stále se usmíval. Tom ho vzal za ruku, propletl jejich prsty a opětoval jeho úsměv. „A otec dítěte,“ dodal a znovu si přejel rukou po břiše.

Adele přimhouřila oči a opřela se více do křesla. „Oh,“ přesunula pohled z Billa na Toma a na chvíli se na něj zadívala. Usmála se. „Rozumím, jsem za vás ráda.“

Oba přikývli a Bill se zářivě usmál.

„Takže… podle tvého stavu bych řekla, že jsi v… osmnáctém týdnu?“ Odvážila se.

Bill přikývl. „Ano… omlouvám se, vím, že jsme měli přijít dřív, ale…“

„To je v pořádku, pojďme si udělat celkovou prohlídku a zjistit, jak se věci mají.“ Vřele se usmála, vstala a odešla do vedlejší místnosti.

Posadila Billa na lehátko a zapnula nějaké přístroje, jejichž funkci Tom neznal. Stál u něj, ruku v ruce s Billem, a přemýšlel, jak je ta situace zvláštní.

Doktorka Billovi potřela břicho průhledným gelem a pak vzala do ruky ten přístroj.

„Chcete vědět pohlaví dítěte?“ Zeptala se o něco později a zírala na obrazovku.

Bill a Tom se na sebe podívali a napadlo je totéž. „Ne,“ odpověděl Tom. „Chceme, aby to bylo překvapení, pokud by vám to nevadilo.“

„Mně? Vůbec ne,“ usmála se Adele. „Tohle je vaše rozhodnutí.“

Bill upíral oči ke stropu a občas nervózně polkl.

„Hej…“ Tom si přejel rukou po čele a snažil se dostat do jeho zorného pole, aniž by na něj spadl. „Co se děje?“

„To-Tome… na obrazovce… vidíš to dítě?“

Rasta se zamračil. „Samozřejmě, ty nechceš?“

„Konnyho jsem nikdy neviděl…“ zašeptal a hned nato sevřel rty, jako by se snažil zadržet slzy. „Nikdy jsem nechtěl…“

„Nedělej tu samou chybu,“ zamumlal a kývl směrem k obrazovce přístroje.

Černovlásek přikývl a naklonil hlavu dopředu.

„Tohle je hlava,“ ukázala ukazováčkem na rozmazaný obraz malého dítěte.

Bill poslepu sáhl po Tomově ruce a pevně ji stiskl. „Tomi,“ zašeptal vzrušeně. „Podívej se… je tak krásné.“

„Ano,“ Tom souhlasil a okouzleně zíral na obrazovku.

„Teď vám něco ukážu,“ řekla žena se šibalským úsměvem. Oba chlapci si vyměnili nechápavý pohled, ale nic neřekli. Adele několik vteřin hledala to správné místo a najednou se místností rozlehlo slabé „tum tum“. Bill zatajil dech, a ani si nevšiml, že mu po tvářích skanuly dvě slzy. „Sladké, že?“ Zeptala se doktorka, aniž by očekávala odpověď. Sladké bylo slabé slovo. Byl to ten nejkrásnější zvuk, jaký kdy Tom slyšel. Při pomyšlení, že toto malé stvoření je také jeho malou součástí, se mu zatočila hlava a srdce mu tlouklo rychleji. Bill se mezitím rozplakal a doktorka usoudila, že by bylo moudré nechat ty dvě hrdličky o samotě.

„Tomi…“ pokusil se promluvit, ale nedokázal to. Polkl knedlík v krku. „Ach, Bože…“ a už nic neřekl. Zvedl ruce k obličeji a s rozechvělým povzdechem se svalil na postel. „Bože…“ opakoval.

Tom mu dvěma prsty přejel po boku, cítil, jak se chvěje, a pak mu přiblížil rty k uchu. „Miluji tě, miluji tě.“

 

Konny trval na tom, že chce vidět Tomovy kytary. Nebo spíš křičel a ječel, dokud Bill nesouhlasil, že ho vezme k rastovi domů. Konec konců, černovlásek měl dobrou náladu z toho, jak dobře návštěva dopadla – doktorka říkala, že je všechno v pořádku, ale že se nemá unavovat ani rozčilovat – a nevadilo mu jít k Tomovi domů.

Tom si naopak myslel, že byla chyba chlubit se svou sbírkou kytar – která ve skutečnosti čítala jen tři, z toho dvě z třetí ruky – i proto, že se Bill okamžitě nechal strhnout chlapcovým nadšením.

„Ukážeš nám, jak hraješ, Tomi!“ Spokojeně trylkoval a obouval Konnyho.

A tak se všichni tři vydali k Tomovu domu. Bill samozřejmě zvolil sestavu: Konny uprostřed, Tom napravo, Bill nalevo a obou se držel za ruce.

„Létat, chci létat,“ Konny vykřikl a upřel na otce velké vlhké oči.

Bill se podíval na Toma a očima ho prosil, aby souhlasil.

„Dobře…“ pochopil a po pár vteřinách chytil Konnyho pevněji za ruku.

„Leť, leť, leť, leť!“ Bill vykřikl a s pomocí dredaře zvedl dítě do vzduchu. Konny se bavil jako o život, křičel a smál se, zíral na oba chlapce a na oblohu. Jakmile dorazili k Tomově příjezdové cestě, všichni se náhle zastavili.

„Andreasi?“ Rasta se zmateně zeptal a přistoupil k blonďákovi sedícímu na schodech. „Co tady děláš?“

Chlapec se na něj zmateně podíval. „Tome… já… musím ti něco říct…“ pak uviděl, že za ním stojí Bill a zbledl. Když konečně uviděl Konnyho, málem úplně omdlel.

„Tohle je Konny?“

Bill překvapeně zamrkal. „Ano… jak to víš?“

Andreas vstal. „Můžeme si o tom promluvit uvnitř, prosím?“

Tom zmateně přikývl a otevřel dveře. „Dobře, ale uklidni se,“ řekl, když Andreas vklouzl dovnitř. Rasta se otočil na Billa, který očima žádal vysvětlení, a jen pokrčil rameny.

 

Andreas nervózně přecházel po obývacím pokoji sem a tam. Bill a Tom stáli a přemýšleli, co se s ním, sakra, děje. Konny seděl v křesle, jedl sušenku, díval se na scénu a přemýšlel, proč jsou dospělí takoví podivíni.

„Andreasi, už mě rozčiluješ, můžeš se posadit a říct mi, proč jsi sem, sakra, přišel?“ Tom po chvíli zkřížil ruce.

Blonďák se zastavil a provinile se na něj podíval. „Tome… slibuješ, že mě nezabiješ?“

„Pokud to konečně vyklopíš, tak ne.“

„Přísahám, že jsem to nevěděl… kdybych to věděl… Bože, stejně jsem to neměl dělat! Do prdele!“ Vjel si rukama do vlasů a zavřel oči.

„O čem to, kurva, mluvíš?“ Natáhl se k němu, chytil ho za ramena a zatřásl s ním. „Mluv narovinu, bože!“

„Tomi, uklidni se.“ Bill se také přiblížil a stoupl si za rastu, aby ho pohladil po zádech.

Andreas přesunul pohled na Billa; zdálo se, že se mu zrychlil dech. „Bille… Promiň… Přísahám, je mi to tak líto…“

„O čem to mluvíš?“ Tom se znovu zeptal, teď už s obavami. Stalo se mezi Andreasem a Billem něco, o čem nevěděl? Otočil se na tmavovlasého muže, aby zjistil, že má ve tváři stejně zmatený výraz.

„Co máš na mysli?“

„Nechtěl jsem to udělat… byl jsem opilý nebo tak něco… nepamatuju si to… prosím, odpusť mi…“ blonďák dál prosil, zřejmě bez nějakého logického důvodu. Ale teprve, když vrhl pohled na Konnyho, Bill pochopil. A jakmile to pochopil, zhroutil se mu svět.

Dech se mu zadrhl v hrdle. „Co… co… ty…“ vykoktal ze sebe.

„Cože? Cože? Cože?!“ Tom téměř vykřikl. Přesouval pohled z Billa na Andrease znovu a znovu, dokud si nedokázal spojit jednotlivé body.

„Ty…“ zamumlal a zadíval se na blonďáka. „Udělal jsi to ty?! Ty hajzle!“

„Hajzl!“ Opakoval Konny, který sice ničemu nerozuměl, ale chtěl mít taky nějakou pozornost. Bill k němu přistoupil a zvedl ho. „Neříkej to slovo, Konny,“ zašeptal roztřeseně.

Tom byl na pokraji zabít Andrease.

„Počkej, Tome, nech mě to vysvětlit… kdybych to neudělal, nedostal bych se dovnitř…“

„Kam ses chtěl dostat, ty hajzle?!“ Zavrčel a zvedl ho na nohy.

„Do vaší party!“

Tomovi se rozbušilo srdce.

„… Co…?“

Billovi se rozšířily oči. Ne, to nebylo možné… Tom s tím nemohl mít nic společného.

´Prosím, ne…´ pomyslel si zoufale a oči ho pálily. Příliš mnoho odhalení najednou, hlava se mu točila. Cítil se slabý.

„Byla to moje přijímací zkouška… Georg mi to řekl…“

Tom si nemohl vzpomenout. Nevzpomínal si, že by od něj Andreas dostal povolení dostat se k nim do party, což bylo zvláštní, protože ho dával všem. Nebo to možná bylo tehdy, když to nechal udělat Sima a Georga…?“

„Co po tobě chtěli?!“

„Oni… chtěli… abych někoho znásilnil,“ polkl. „Ale já to nechtěl udělat… a byl jsem naštvaný, protože jsem se nemohl přidat k partě, a tak jsem se jednou v noci opil… a-a když jsem vyšel z hospody… nepamatuju si to detailně, jen si pamatuju, že jsem viděl nějakou postavu, jak jde sama po ulici, a-tak jsem to udělal, bez přemýšlení… nevěděl jsem, že je to Bill, vím, že jsem se spletl… ale později, když jsem to řekl ostatním, Georg a Sim mi řekli, že jsem úkol splnil, a pak jsem na to úplně zapomněl.“

„Věděl jsi, že to nemají na starosti. Proč jsi je, sakra, poslouchal?! Znásilnil jsi Billa jen proto, že tě o to požádali?! Uvědomuješ si, co jsi udělal?“

„Ale oni říkali, že jsi jim dal zelenou, aby mi vybrali ten úkol, protože jsi o tom nechtěl přemýšlet…“

„Ale když ti řekli, že…“

„DOST!“ Bill zoufale vykřikl a přitiskl si Konnyho k hrudi. „Přestaňte, přestaňte o tom mluvit!“

Tom k němu přistoupil. „Bille, poslouchej…“

„JDI ODE MĚ PRYČ, TY HNUSÁKU!“

Tom se zastavil s jednou rukou ve vzduchu a snažil se ho pohladit. „Ne, počkej, já s tím nemám nic společného…“

„To ty jsi zavedl ty hloupé přijímací úkoly!“ Vykřikl černovlásek, oči měl zarudlé a opuchlé od slz. „Je to tvoje vina, Tome, tvoje vina! Zničil jsi mi život!“

Konny se držel svého otce a vyděšeně na něj hleděl. „Tati, nehádej se s Tomim! Nekřič na něj!“

Bill sevřel rty a tiše vzlykl. Líčidla mu stékala po tvářích a musel v tu chvíli vypadat opravdu hrozně, ale bylo mu to jedno, rozhodně míň než kdy jindy. Jediný člověk, který mu zdánlivě změnil život k lepšímu, ho zároveň poznamenal a zničil.

„Tati, proč pláčeš?“

Bill si otřel slzy. „Protože tatínek našel tvého druhého tatínka, Konny,“ podíval se na Andrease, který si hrál s rukama, tvář staženou pocitem viny. „A já nejsem vůbec šťastný…“ zašeptal pak neslyšně.

„Druhý táta?“ Zopakoval zmateně Konny. Naklonil se přes Billovo rameno, natáhl malou ruku a zatahal za Tomův dred. Ten zalapal po dechu. „Proč? Nemůže být Tom můj táta? Chci ho za tátu.“

Bill neodpověděl, jen se na Toma nevrle zadíval. „Mýlil jsem se. Ani trochu ses nezměnil. Pořád jsi kretén. Nenávidím tě,“ přitiskl si Konnyho k hrudi, čímž ho donutil pustit Tomův dred, a odešel, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi.

Andreas se smutně přiblížil k Tomovi. „Tome… Promiň, já…“

„Jdi pryč.“

„Ale…“

„VYPADNI!“ Křičel mu do obličeje se zaťatými pěstmi a bolestným výrazem.

Andreasovi nezbývalo, než se mlčky vytratit, protože si uvědomoval, že právě všechno zničil.

Tom se zdrceně svalil na pohovku a přitiskl si ruce na obličej. O chvíli později ucítil, jak mu mezi prsty proklouzlo něco vlhkého.

 

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)