Drag Me To Hell 1.

autor: Mottyphobya

Zdravím všechny, kdo zbyli. 😊 Tahle povídka je taková trochu drsnější, ale musím uznat, že se mi neskutečně zalíbila. Už podle videa k ní, které udělala naše známá Nephilim, je jasné, o co půjde… Sex, drogy, zabíjení… Přemýšlela jsem, zda napsat, jestli povídka končí nebo nekončí dobře, ale… nenapíšu k tomu nic 😊 Každý ať si sám přečte. Povídka má 10 dílů, takže není moc dlouhá 😊 Ale stojí za to. A když byste zanechali nějaký komentář, budu nejšťastnější. Vaše Lauinka

 

Vždy se najde spousta lidí, kteří jsou na cestě do pekla

 

Tělo černovlasého chlapce se křečovitě pohybovalo po těle blonďáka, který v přítmí motelového pokoje slastně sténal rozkoší a mumlal několik nesouvislých vět.

„Jo, kurva!“ Zavrčel chlapec, vystrčil boky nahoru a přiměl toho druhého, který ani na chvíli neuvolnil sevření nehtů na jeho stehnech, aby se ještě víc prohnul. „Bože, ty jsi…“ zašeptal do tmy, chytil černovláska za boky a ponořil se do něj ještě hlouběji. Nakonec procedil mezi zuby: „Jsi tak těsný.“

„Nemluv,“ odpověděl druhý a rytmicky se dál pohyboval na chlapcově erekci. Lehce se zamračil a nechal do sebe zajet nadoraz penis druhého muže. „Do prdele, ano.“ Zvýšil rychlost svých pohybů, pak se naklonil nad chlapcův obličej. Černovláskovy rty se dotkly jeho brady a naznačily poloviční úsměv. „Budu ten poslední, s kým budeš mít sex, zlato.“ Zasmál se, a pak ho políbil na ohryzek. Věděl, že ho neposlouchá, takže mu mohl říct cokoli, dokonce mu prozradit, že zemře, ale mlčel, dál se na něm pohyboval a nutil ho sténat.

Natáhl ruku směrem k polštáři po jejich boku. „Rychle, nebo pomalu, jak by se ti líbilo zemřít?“ Zašeptal tuhle otázku blonďákovi přímo do ucha. Strčil ruku pod polštář a nahmatal zbraň.

„Udělám se, baby.“ Zavrčel, znovu sevřel černovláskovy boky a začal přirážet stále rytmičtěji.

Vytáhl svou Berettu M93R, schoval si ji za záda a znovu tvrdě dosedl na blonďáka. „Počítej se mnou,“ zašeptal smyslně a zvedl tvář nahoru. „Jedna.“ Dobře si ho prohlédl, cítil, že kluk pod ním každou chvíli praskne. Koutkem oka se na něj podíval, když nabíjel zbraň. „Dva.“ Pokračoval, když blonďatý chlapec slastně vykřikl.

„Udělám se do tvýho, zasranýho, zadku, baby!“ Křičel v extázi.

Černovlásek zabodl berettu do čela druhého chlapce a usmál se, když ho slyšel znovu křičet na pokraji rozkoše. Vždycky bylo tak vzrušující mít s oběťmi před zabitím sex, koneckonců umřít a mít jako poslední vzpomínku senzační šukání nemohlo být podle něj vůbec špatné.

„Bille,“ zašeptal, když se udělal.

„Tři.“ Vypálil jeden výstřel. Přímo do čela. Otevřel oči a zíral na chlapcovo tělo, zatímco cítil, jak se jeho tělo naplňuje uvolněním. Všude byly kusy mozku, lebky a krve. Prostěradlo, které nikdy nevypadalo bíle, bylo nyní kompletně špinavé a nasáklé krví. „Říkal jsem ti to.“ Zasmál se a přistoupil k blonďákovu tělu. „Říkal jsem ti, že budu tvůj poslední šuk.“ Vstal, posadil se do rohu postele, zvedl z podlahy tašku, strčil do ní pistoli a otřel si prostěradlem hýždě. Sebral svoje oblečení a mlčky se oblékl, spokojený a rád, že dokončil práci. Sebral to málo peněz, které chlapec měl, a taky drogy, které mu sám prodal ani ne před dvěma hodinami. „Je jasné, že pokud budou dál prodávat fet, nikdy na tom nevydělají.“ Mumlal si pro sebe a vzpomněl si na předchozí rozhovor se svým šéfem, který mu vyčítal, že jedná jen pro své sadistické potěšení, které se omezovalo jen na zabíjení. „Pak se zadlužíš a bla, bla, bla,“ řekl podrážděně. Z tašky vytáhl plastovou láhev naplněnou benzínem. „Pořád děláš laskavosti, Bille,“ zamumlal a napodobil hlas svého šéfa, „i když to není tvoje práce.“ Dál si stěžoval a lil tekutinu na postel a na chlapcovo tělo. Odhodil prázdnou plastovou láhev na mrtvolu, pak se otočil a vytáhl z kapsy sirky. „Kdo tedy prohrává? Já, Bille, já,“ zpíval a vzal si z malé krabičky dřevěnou sirku. „Nikdy mu nic není dobrý.“

Zapálil sirku a hodil ji na prostěradlo, které se okamžitě vznítilo.

„Nesnáším příliš propečené maso,“ usmál se klidně. Poslal chlapci vzdušný polibek do široce rozevřených, matných očí, vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře. „Jestli se Eric nepřestane chovat jako kretén, přísahám, že s ním přestanu šukat a všem řeknu, že rád šuká prdelky. Potom uvidíme, kdo je tu opravdu chlap a kdo jen zasraný buzerant.“

 

***

 

„Jsem spokojený,“ zamumlal Eric k Billovi. „Dobrá práce, takového tě chci mít.“ Pochválil ho zpoza stolu. Černovlásek zamračeně seděl a prohlížel si své nehty a zamračil se ještě víc, když si všiml, že se mu jeden zlomil.

„Dobrá práce a bla bla bla.“ Řekl, aniž by se přestal dívat na černý lak na ukazováčku. „Ale kde jsou moje prachy?“ Chvíli se na ně díval, aniž by se příliš zabýval bledou tváří muže, který na něj naopak hleděl s extází v očích.

Bill byl pohledný, to se muselo uznat, a ani ten nejheterosexuálnější muž na světě by v jeho přítomnosti nezůstal klidný. Jeho kůže byla tak bledá a tmavé líčení očí mu dodávalo ještě silnější tajemnější vzhled, pokud to vůbec bylo možné. To něco, co v sobě měl, nespočívalo ani tak v jeho vnějším vzhledu, jako spíš v tom, že to uměl používat; je pravda, že krásný člověk je přitažlivý, ale člověk, který si je vědom toho, že je krásný, je možná nebezpečnější než krása sama. Bill to věděl a využíval toho, nezáleželo na tom, v jaké formě: práce je pořád jen práce.

„Uklidni se, princezno, za chvíli je budeš mít.“ Natáhl ruku, aby se dotkl Billova kolena, a ten se podíval nejprve na pistoli v kapse bundy a pak na Erica. „Ale no tak, Bille, nemusíš být vůči mně tak opatrný. Myslel jsem, že jsme si opravdu blízcí.“

„Nemám rád, když se mě někdo dotýká,“ řekl a hrubě se vyhnul mužově ruce „Zvlášť ty,“ posměšně se usmál a vrátil se k zírání na své nehty.

„Musíš být ke mně vstřícnější, ale to pro mě teď není důležité.“

„Ne?“ Podíval se na Erica, přešel ke stolu a opřel se o něj lokty. „Nezdálo se mi, že bys to včera večer cítil stejně.“ Posmíval se mu.

„Zpět k práci,“ řekl a odkašlal si. „Víš, koho jsi to zabil?“ Zeptal se a otevřel složku se štosem papírů.

„Nějakýho kreténa?“ Zíral na ty papíry a snažil se přečíst, co na nich je, i když mu to bylo naprosto jedno.

„Ne, byl to jeden z bandy toho parchanta Toma,“ zamumlal soustředěně. „Víš, o kom mluvím, že? Zabil hodně našich.“

„Ne a je mi to u prdele, pokud ho nebudu muset zabít, to by věci možná změnilo.“

„O to jde, chci ho mrtvého.“

„A jak ho mám asi oddělat? Musel bych se dostat přímo k němu, a to vidím jako utopii.“ Zamyšleně odpověděl, uvelebil se v křesle a spojil ruce.

„Ty vždycky všechno vidíš jako utopii, Bille.“ Vysmál se mu a zamračil se.

Černovlásek něco zamumlal, pak k němu vzhlédl a zašeptal: „Vysvětli mi to.“

„Miluju, když spolupracuješ, princezno,“ zasmál se Eric. „Je to jednoduché: Začneš se motat kolem něj, budeš prodávat koks a obhlídneš situaci.“ Pomalu si sundal brýle.

„Nejsem si jistý, jestli ho tohle zabije.“

„Nech mě to dokončit, princezno. Rozdrtíme v tom pomalu působící látku, která je zabije zevnitř. Budeme mít čisté ruce a žádné podezřelé.“

„Tohle mě začíná zajímat,“ řekl a se zájmem se na něj podíval.

„To je vše, co musíš udělat, nic jiného. Další instrukce ti sdělím podle toho, jak se situace bude vyvíjet.“ Vstal ze židle, přistoupil k Billovi a položil mu ruku na rameno. Netřeba skrývat, že ho ta myšlenka znepokojila, a ne málo. Koneckonců, Eric hodlal zůstat za svým pěkným stolem a neriskovat. Byl by v první linii, neměl by šanci na to to posrat. Sebemenší chyba by ho mohla stát život.

„Co kdybychom teď mysleli na nás, zlato?“ Zašeptal mu smyslně Eric do ucha.

„Oh, s radostí.“ Odpověděl a jeho mysl se začala věnovat jiným záležitostem.

 

autor: Mottyphobya

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)