autor: Nephilim
So I put my arms around you
And I hope that you won’t hurt me
[Dancing – Elisa]
Tak pokládám své ruce kolem tebe
A doufám, že mi neublížíš.
Bill začal ztrácet hlavu po šesté sklenici něčeho, co mu bylo nabídnuto. První přijal, protože nechtěl být nezdvořilý, druhou, protože to nebylo tak špatné, třetí ze stejného důvodu a tak dále. Tom zmizel asi před patnácti minutami s podivnou omluvou, které Bill vůbec nerozuměl, a tak se trochu podivil, kdo ho to hladí po vlasech, protože místo vedle něj by teoreticky mělo být prázdné.
„Mh…“ zamumlal a naklonil hlavu k té jemné ruce, když se otočil a pozoroval usmívajícího se chlapce vedle sebe. „Jak se jmenuješ?“ Zeptal se přiopile.
Viděl, jak se směje a ukazuje tak své perfektní bílé zuby. „Mark, říkal jsem ti to před pěti minutami, Bille.“
Bill zamrkal, roztržitě přikývl a vypil další sklenici. „Ach, jo…“ zamumlal.
Mark byl robustní, tmavovlasý a místo očí měl dva safíry. Byl opravdu roztomilý. Bill naklonil hlavu na stranu a nechal se hladit po zátylku. Chlapec to pochopil jako výzvu k dalšímu kroku a posunul se, aby si sedl blíž k němu. Aniž by se zeptal na svolení, vzal černovláska za boky a posadil si ho na klín. Bill byl příliš omámený, než aby to pochopil, a tak se jen přitulil k jeho hrudi a zívl. Markovy prsty mu sjely po zádech, lehce nadzvedly okraj trička, pod které vklouzly, a znovu sjely dolů, až mu pevně sevřely zadek.
Bill zasténal, otřel se nosem o chlapcův krk a provokativně zamručel, aniž by si to uvědomoval. Nepamatoval si, kdy se ho naposledy někdo takhle dotýkal, a zapomněl, jak je to příjemné. Proto nechal Markovy prsty, aby mu zvedly bradu a spojily jejich rty v polibku.
V Billově hlavě se podařilo navázat kontakt dvou neuronů a černovlásek si vzpomněl, jak používat nehty. Rukama se opřel o jeho vypracovanou hruď, nehty zaryl do jeho trička. Lehce zaklonil hlavu a pustil se do zuřivého boje s chlapcovým jazykem. Hlasitě zasténal a snažil se vynahradit si nespočet měsíců bez jakéhokoli fyzického kontaktu. Zdálo se, že Marka jeho vynalézavost velmi potěšila, a tak nechal své prsty vklouznout do černovláskových džínů a s obtížemi mu hladil hýždě zevnitř boxerek. Bill s hlasitým zasténáním zaklonil hlavu a chlapec se mu vrhl na bledý krk, rozepnul obojek a začal ho značkovat podle libosti.
Tom se marně snažil do nikoho nevrazit, když se vracel na své místo – ne proto, že by se bál, že by mohl někoho zabít, ale prostě proto, že neměl rád fyzický kontakt s cizími lidmi. Lidské potřeby byly pěkně otravné a on chodil po tom obrovském sídle skoro půl hodiny, než se mu podařilo najít koupelnu. Přemýšlel, co dělá Bill, a jestli ho najde ještě v depresi na pohovce.
Když se prodral davem, konečně spatřil Billa. Ano, stále seděl na pohovce. Ve skutečnosti seděl na někom, kdo seděl na pohovce.
Rasta se zamračil, zůstal stát na místě a zkřížil ruce. Na okamžik si myslel, že je to Andreas, ale rozhodně to nebyla blonďatá hlava, která se tiskla k Billovu krku. Černovlásek vypadal přinejmenším nadšeně, v obličeji byl rudý a vlasy měl mírně rozcuchané. Viděl, jak sklonil hlavu a přitiskl rty, a pak i jazyk proti jazyku druhého chlapce, čímž začalo něco, co by Tom skoro nazval tancem jejich jazyků. Bylo to nechutné. Něco v něm bouchlo ve chvíli, kdy si ten chlap černovláska pevněji přitiskl k sobě, jako by mu patřil; Tomovy rysy v obličeji ztuhly a poprvé v životě se musel ze všech sil držet, aby odolal myšlenkám na chlapcovu smrt. Protože kdyby jen pomyslel na to, že ho zabije, no… ten chlap by se pod Billem okamžitě zhroutil s pěnou u úst nebo tak něco. A Smrt si nemohla dovolit udělat chybu nebo zabíjet z osobních důvodů. Smrt by neměla mít ani osobní důvody.
Zatímco je pozorně studoval, přiblížil se k novému páru, zastavil se těsně vedle nich a čekal, až si ho jeden z nich všimne. Nebyl typ, který by dělal scény, a ani neměl důvod je dělat. Vlastně ani neměl důvod je vyrušit, ale chtěl.
Bill si jeho přítomnosti všiml jako první, když už poněkolikáté zaklonil hlavu a nechal Marka, aby mu na krku udělal další červenou značku.
„… Mh… Tome?“ Zamumlal, a pak se jen přiopile zasmál. „Trvalo ti to dost dlouho…“
„Co to děláš?“ Zeptal se rasta suše a zadíval se do jeho prázdných očí. Bill se nezdál být při smyslech; něco s ním nebylo v pořádku.
„Já…“ Bill ztuhl. Když se mu mysl alespoň trochu vyjasnila, podařilo se mu pochopit tuhle celou scénu, a konečně mu došlo, k čemu se schyluje. Prudce zvedl hlavu, až se mu zatočila, odstrčil Marka a slezl mu z klína. Nebezpečně se zapotácel, dokud nenašel oporu v Tomovi.
„Hej, co se děje, zlato?“ Zeptal se ho Mark a olízl si vlhké, oteklé rty. Billovy rty vypadaly podobně a jemu se to ani trochu nelíbilo. Neměl tyhle věci dělat s úplně cizím člověkem.
Vyhnul se chlapcovu pohledu a obrátil se k Tomovi, ale oči nespouštěl z podlahy. „P-Pojďme…“ vykoktal rozrušeně a pevněji sevřel Tomovo předloktí. Rasta si nestěžoval. Když opouštěli tu obrovskou vilu, aniž by se s někým rozloučili, jen stěží dokázal potlačit spokojený úsměv.
***
První, co ucítil, jakmile se jeho neurony spojily a on nabyl vědomí, bylo nějaké malé závaží na břiše. Zamrkal a pohledem přejel po matně osvětleném stropě své ložnice. Alespoň byl doma. Pokud by si měl vzpomenout na včerejší večer, trvalo by to o něco déle.
Pokusil se posadit a v tu chvíli si uvědomil, že mu na krk fouká teplý, lehký vánek. Mírně pootočil hlavu, uviděl Tomovu tvář pár centimetrů od své a zalapal po dechu. Rasta klidně spal a závaží, které Bill cítil na břiše, byla jeho ruka.
Na okamžik zpanikařil. Proč spal s Tomem?
Vytáhl se do sedu a uviděl, že dredař leží na peřině a na nohou má stále boty. Sledoval ruku, kterou držel podél břicha, a viděl, že v ní svírá hadr. Začal se znovu připojovat. Matně si vzpomínal na silnou bolest hlavy, která ho přepadla po odchodu z večírku, vzpomínal, jak se vlekl k posteli a poručil Tomovi, aby mu pomohl. A on to bez námitek udělal.
Billovi se mírně rozšířily oči, ohromen tímto gestem. Soudě podle toho, jak tu Tom ležel, na něj musel dohlížet i poté, co černovlásek usnul.
Proč?
Jak uvažoval, Tom se pomalu probudil. Zvedl hlavu, zaměřil pohled na Billa a všiml si, že vypadá podstatně lépe než předchozího večera.
„Dobré ráno.“
Černovlásek trochu nadskočil a otočil se po hlase. „O-oh, dobré ráno, Tome…“
Rasta se zvedl a posadil se na okraj postele. Podíval se na hadr, který držel v ruce, a položil ho na noční stolek. Pak přesunul pohled k oknu a zůstal nehybně sedět.
Bill se stáhl do čela postele a přikryl se peřinou, aniž by z něj spustil oči. Chtěl se ho zeptat na několik otázek, především, proč mu pomohl, když ho poprvé požádal o pomoc, jen ho ignoroval – no, tehdy byl příčinou jeho potíží vlastně sám Tom. V hlavě se mu opravdu honila spousta otázek, ale rozhodl se to nechat být. Tom by nejspíš znervózněl a on nechtěl začít den špatně.
„Uh, dě-děkuji… že jsi mi včera večer pomohl…“ zamumlal a zadíval se na jeho záda a kaskádu dredů, která na ně spadala.
Tom otočil hlavu a vrhl na něj nechápavý pohled. „Udělal jsem jen to, o co jsi mě požádal.“
Bill přimhouřil oči. „Nekřič, prosím,“ prosil.
Rasta mírně povytáhl obočí. „Já nekřičím.“
Tmavovlasý muž si uvědomil, že vše slyší zesílené kvůli kocovině, a povzdechl si. „No… ale mluv tiše, jo?“ Vstal, zabalen do přikrývky a uvědomil si, že je pořád oblečený stejně, jako když šel na večírek. No, samozřejmě, Tom se ho rozhodně neodvážil svléknout. Otevřel komodu, vzal si čisté oblečení a pomalu ji zavřel. Každý sebemenší zvuk byl jako bušení kladivem.
„Jdu se převléknout…“ upozornil s jasným úmyslem zamknout se v koupelně. „Potom udělám snídani, ano?“ Rasta neodpověděl, jen vstal a opustil místnost. Bill se tentokrát nedokázal přimět k tomu, aby se rozzlobil nad jeho zjevnou lhostejností.
***
Když přišel do kuchyně, Tom ho překvapil; uklidil linku, aby mohl připravit snídani. Pár věcí nebylo na svém místě, například hrnec na těstoviny a sklenice s rajčaty, ale vzhledem k tomu, že to dělal Tom, bylo pár chyb více než přijatelných. Bill uklidil nepotřebné věci a připravil pro oba mléko a kávu. Tom nepromluvil ani slovo, dokud neseděli u stolu. Když ovšem otevřel ústa, bylo to jen proto, aby se na něco zeptal. Bill tohle vlastně čekal.
„Co jsi včera dělal s tím klukem?“
Černovlásek si pomalu protřel spánky ve snaze zahnat bolest hlavy, napil se kávy s mlékem a podíval se na Toma přes šálek. Opatrně ho položil na stůl a zhluboka se nadechl.
„Líbali jsme se.“
„Líbali?“ Zopakoval Tom okamžitě. „Proč?“
„No… když někoho políbíš… je to proto, že se ti líbí… myslím…“‘
„Líbil se ti?“
„… Ne…“
Tom se zamračil. „Nejsem si jistý, jestli tomu rozumím.“
„Byl jsem opilý,“ gestikuloval Bill. „Nevěděl jsem, co dělám.“
„Opilý?“
Bill naznačil rukou, jakože pije. „Příliš mnoho.“
„Rozumím.“ Tom přesunul pohled na kohoutek u dřezu. „Když vypiju příliš mnoho vody, opiju se?“
„Ne, tohle se stává jen u určitých druhů pití.“
„Rozumím.“ Napil se mléka, pak ztuhl a zadíval se na svůj hrnek. „A z mléka?“
„Ne, neboj se,“ usmál se Bill. Tom byl svým způsobem tak… naivní. Tahle stránka jeho povahy se mu líbila – pokud se to tak dalo nazvat. I když možná to byla spíše jen neznalost než naivita.
Tom vypadal, že se mu ulevilo, a pokračoval v pití. Polibek, který viděl, se mu nejspíš nelíbil a rozhodl se, že jednou z jeho priorit, dokud zůstane v lidské podobě, bude snaha, aby se neopil.
Bill se při té myšlence zasmál. „Tome…“
Rasta mu zíral do očí a černovlásek se zachvěl. „… Já… opravdu ti děkuju, že jsi u mě večer zůstal… nemusel jsi, ne… nevzpomínám si, že bych tě o to žádal…“ rozrušeně koktal a mnul si ruce pod stolem. Celé to rozrušení kvůli něčemu takovému bylo špatné. Špatné, špatné, špatné.
„Myslel jsem si, že to potřebuješ,“ odpověděl Tom jednoduše, odvrátil pohled od jeho a vrátil se k zírání do šálku. Znovu se napil, jako by se nic zvláštního nestalo. A ve skutečnosti se nic zvláštního nestalo, jen Billův mozek a srdce si to nemyslely. Bylo to už opravdu dlouho, co se někdo zajímal o Billovy potřeby.
Rasta měl pravdu, černovlásek potřeboval mnoho věcí. Lásku, porozumění, náklonnost. Nebyl si jistý, jestli mu tohle Tom může dát. Ale vážně si mohl myslet, že se o to snad rasta snaží? Proč by jinak zůstával vzhůru celou noc, aby ho hlídal, aniž by ho o to někdo požádal?
A když o tom tak přemýšlel, jaký měl Tom důvod snažit se uspokojit Billovy potřeby? Bylo to všechno součástí balíčku „přijdu, budu se s tebou mazlit, a pak tě zabiju“ nebo tak něco? Měla Smrt ve zvyku řešit milostný život svých obětí, než je odvedla? Bill tomuhle samozřejmě nevěřil, ale jaký byl tedy důvod Tomova chování?
Cítil, jak se mu vrací bolest hlavy, a přestal na to myslet. Byl šťastný, a to mu prozatím stačilo. Alespoň na chvíli přestal přemýšlet o důvodech svého neobvyklého štěstí. Alespoň dokud si neujasní Tomovy záměry. Zavrtěl hlavou, usmál se a vstal, aby odložil šálek do dřezu. „Nejsem normální…“
Tom k němu vzhlédl. „Proč?“
Bill se opřel o kuchyňskou linku a více se přitulil do bílého županu, který měl na sobě. Kousl se do rtu a vyhnul se pohledu druhého chlapce.
„Protože jsi Smrt, a přesto… si s tebou někdy rozumím.“
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
