autor: Consu
Ahoj všichni, tak je tu další překlad 😊 Povídka je inspirována písničkou se stejným názvem od kapely Three Days Grace, kdyby měl někdo zájem. Já ji teda osobně mám ráda, tak mě hned zaujal název. 😊 Když jsem povídku začala číst, myslela jsem si, že to bude taková oddychová věcička ze školy, že po povídce A Time for Life, kterou stále nedokážu vyhnat z hlavy, si dáme trochu pohody. No… Lehce jsem se spletla… Jak jsem již zmínila, povídka je ze školního prostředí a seznámí nás s příběhem Toma, Billa a Chada… Kdo je Chad a jak celým příběhem zamíchá, se dozvíte až v průběhu. Teď už dost keců, přeji příjemné počtení.
Vaše Lauinka
První školní den je vždycky nejlepší. Znovu vidět staré spolužáky a vyprávět si o nových věcech, které jste zažili během prázdnin, je o to lákavější, přestože se nemůžete dočkat, až usednete do lavice. Okouknete nově příchozí a začnete si vyhlížet nějakou tu kořist, kterou je potřeba během roku dostat. Samozřejmě, že studenty posledních ročníků pronásledoval stín zkoušek, ale na to propadnout zoufalství bylo ještě dost času. Na druhou stranu pro prváky bylo všechno nové a nesmírně cool. První den na střední škole si vždy představovali jako jednu z důležitých fází života, než vstoupí do světa dospělých. Netušili, že je to jeden z mnoha kroků k odpovědnosti. Všichni plni očekávání, snů a dobrých úmyslů, které se během pěti let – ne-li dříve – vždy rozplynou.
„Áááh, tohle vězení mi vůbec nechybělo,“ zamumlal Georg, student posledního ročníku, když procházel nádvořím.
„Jo, já vím, říkáš to pokaždé, když se vracíme z prázdnin,“ odpověděl jeho přítel Gustav.
Georg si samozřejmě neměl na co stěžovat. Kdyby se jen trochu více snažil, nebo byl jen chytrý, dostal by se z té budovy již před dvěma lety. Letos však byl více než přesvědčen, že se přes něj chce dostat a dosáhnout tolik potřebné svobody, jinak by ho rodiče donutili pracovat v nějaké fabrice, kde by otročil za pár šupů.
„Oh, tady je,“ poznamenal Gustav ke svému příteli a kývl hlavou na druhou stranu nádvoří. Přesunuli se k jednomu ze tří stromů, které takříkajíc zdobily nádvoří, a našli pod nimi svého přítele.
„Ahoj, Tome,“ pozdravili téměř současně, ale chlapec neřekl ani slovo. Jen pokýval hlavou.
„Mmm, už první den máš skvělou náladu, co?“ Odvětil Georg ironicky.
„Je první školní den, co čekáš?“ Mluvil za Toma blonďák a druhý se na něj podíval, jako by s ním chtěl souhlasit
„No tak, ber to jako poslední první den svého života!“ Začal zvesela brunet.
Tom se na něj skepticky podíval. Nic to nezměnilo, škola pro něj byla peklo a on nedokázal najít žádný důvod k radosti. Dokonce ani tehdy ne, když učitel, kterého měl na první hodinu, chyběl, protože to znamenalo, že ztratil hodinu spánku. Ne, že by si měl na co stěžovat, koneckonců ve škole se mu dařilo, aniž by měl vysoký průměr, ale právě představa, že by měl brzy ráno vstávat a jít do školy, mu kazila náladu. Chodil tam jen proto, že musel a že mu tam dělali společnost jeho přátelé Georg a Gustav, ale to poslední by nikdy nepřiznal. Tady byl Tom – stručně řečeno – tak trochu drsnej týpek. Přesto neudělal nic špatného, zdaleka ne! Byl to přesně takový obraz, jaký si o něm všichni vytvořili: mluvil jen velmi málo, držel se v koutě a hleděl si svého, na chodbách si vykračoval, jako by mu patřil celý svět, a pokud měl někdo tu smůlu, že se setkal s jeho pohledem, byl automaticky usmrcen elektrickým proudem. Právě proto, že nikdy s nikým nepromluvil ani slovo, mluvily za něj jeho oči. A pak měl po boku své dva stoupence, kteří podporovali jeho image bosse. Georg na jedné straně: impulzivní a iracionální, který se jmenoval Tomovým bodyguardem, a na straně druhé Gustav: racionální a klidný, byl mozkem gangu. Ne, že by mozek byl zrovna potřeba, protože žádný gang ve skutečnosti neexistoval, ale aspoň mohl uklidnit Georgovy vražedné instinkty.
„No tak, za chvíli bude zvonit. Pojďme.“
***
Zůstal venku až do poslední chvíle, opravdu nechtěl, aby ten den přišel. Doufal, že se každou chvíli probudí a zjistí, že to všechno byl jen sen – nebo spíš noční můra – a pak zase usne mezi teplými peřinami. To se však nestalo. Byl vzhůru a skutečně byl první školní den. Pryč byly hry, dny strávené dlouhým spánkem a následné vycházky s přáteli. Moře, bazén, výlety, procházky v přírodě… Všechno je pryč.
„Do prdele,“ zamumlal v duchu, zhluboka se nadechl, nasadil jeden ze svých nejlepších – a falešných – úsměvů a prošel bránou. Po pár prvních krocích se okamžitě rozhlédl po známé tváři, přičemž jeho pozornost upoutala dívka, která mávnutím naznačila, že už na něj čeká. Usmál se a zamířil k ní.
„Konečně ses rozhodl vejít! Myslela jsem, že utečeš, když jsi mi řekl, abych šla napřed.“ „Nemysli si, že mě to nenapadlo.“ Odfrkl si.
„Ááá, Bille, děláš z toho takovou tragédii!“ Řekla a šťouchla ho do ramene: „Když už děláš takové scény první den, co budeš dělat v dubnu? Zastřelíš se?“
„Ne, zastřelím učitele.“ Bill se zasmál.
„Teď jsme na tanečním parketu a musíme tančit. Ať se ti to líbí, nebo ne.“
Černovlásek si povzdechl a vtom zazvonil zvonek. Bylo na čase čelit svému problému.
***
„Sedím vzadu!“
„Já taky!“
Vzadu ve třídě zbývala už jen dvě místa a Tom zíral na své přátele, kteří se chystali sednout si.
„Jsou moje,“ procedil mezi zuby a oba ztuhli.
„Samozřejmě! Jasně, Tome! Obě dvě, jen do toho,“ souhlasil Gustav nesměle.
„OK, fajn, jsou tvoje! Chtěl jsem ti je podržet!“ Georg se naopak choval jako obvykle, jako by mu lezl do zadku. Tvářil se drsně, ale Tomovi stačilo lusknout prsty a přiběhl a vrtěl ocasem jako hodný pejsek.
Tom se pevným krokem přiblížil, rozvalil se na židli u okna a položil si batoh na tu druhou. Chudák Georg a Gustav se museli spokojit s lavicí před ním.
***
„Sakra, nemůžu tomu uvěřit!“
„Každý rok je to stejné, to bys měl vědět: těm, co přijdou poslední, zbývá poslední místo přímo před učitelem.“
„A víš, proč jsme vždycky poslední?“
Bill a jeho kamarádka seděli rezignovaně v prvních lavicích a spolužáci se jim za zády smáli.
„To je od Trümpera opravdu milé, že se za nás všechny takhle obětuje a poleze do zadku učitelům,“ jeden ze spolužáků se kysele zasmál.
Bill si odfrkl, ale předstíral, že nic neslyšel. Teď už byl zvyklý, že si z něj dělali srandu.
Jeho přítelkyně mu položila ruku na rameno, aby ho povzbudila.
Vždycky to tak bylo. Od chvíle, kdy se Bill Trümper před dvěma lety přestěhoval a začal chodit do školy na předměstí Berlína, stal se oblíbenou hračkou svých spolužáků. Už v raném věku se však naučil být silný, protože jeho matku Simone už nebavilo vidět ho, jak se po dalším dni plném škádlení a kyselých poznámek vrací domů s pláčem. Někteří říkali, že si o to koledoval, ale ve skutečnosti to bylo jen bezdůvodné zlo. Bill vypadal jinak a ostatní ho kvůli tomu nemohli vystát, aniž by k tomu měli zjevný důvod. Od přírody měl velmi jemné rysy, což zdůrazňoval i svým vzhledem: nosil silný make-up, pěstěné nehty a oblékal se do upnutého oblečení, ale i přes tento vzhled Divy byl velmi zdrženlivý, ale ne stydlivý. To vše z něj učinilo objekt oblíbené lidské zábavy: kritiky. Prachobyčejná kritika pro samé potěšení. Gay, buzerant, teplouš, buzna, slaboch, princezna s ptákem, to byly jen první z dlouhého seznamu nadávek, které na něj padaly. Ale teď už to bylo skoro všechno marné, Bill si na to zvykl a naučil se to neřešit. Kluky to přestalo bavit, přestali si ho dobírat a u holek to vzbudilo velký respekt a několik zamilovaností. Koneckonců Bill byl skvělý člověk a ti, kteří ho poznali blíže, věděli, jak milý, vtipný a zábavný člověk to byl. Navzdory očekávání všech se rychle začlenil a získal dobrou partu kamarádů, se kterými jedl v jídelně nebo chodil večer ven. Jeho nejbližší kamarádkou však byla Ashley, která se od prvního dne snažila, aby se cítil dobře. Okamžitě se sblížili a ona byla nyní jeho oficiální důvěrnicí, poradkyní a – často a ráda – hlasem jeho svědomí.
„Dříve nebo později ti dají Nobelovu cenu za trpělivost.“
Bill se usmál a pokrčil rameny. V tu chvíli vstoupil profesor a hodina začala.
***
„Okay, potřebuju cigaretu.“
„Do prdele, Georgu, vždyť jsou to teprve tři hodiny!“
„Ptal jsem se tě na něco, Schäfere? Myslím, že ne, tak drž hubu,“ vynadal Gustavovi.
Přestávka byla stále nejlepší částí dopoledne. A protože bylo září, byl stále krásný slunečný den, který poskytoval ideální teplo pro odreagování před posledními hodinami.
Jediný, kdo si nechtěl užívat posledních teplých paprsků, byl Tom, který mlčky postával pod svým stromem. Ano, už několik let to byl Tomův strom, jediné místo, kde se chlapec zdržoval. Bylo to jediné místo, kam chodil a sledoval okolí, takže se nikdo neodvážili ukrást mu ho nebo se k němu jen přiblížit! Bylo to, jako by si vůdce smečky (Tom) označil své teritorium a tato oblast byla zakázaná. Pokud jste měli to štěstí, že jste se tam mohli dostat, znamenalo to, že jste buď jedna z jeho slepic – které měnil každý měsíc – nebo že hledáte potíže.
„Když tenhle týden nemáme odpoledky, nepůjdeme zítra na bowling? Včera večer to znovu otevřeli,“ navrhl Gustav.
„Bowling? Co to, kurva, je?“ Georg chtěl odpovědět záporně, ale Tom ho se zasyčením přerušil:
„Pro mě za mě,“ vyfoukl obláček kouře.
Ostatní dva rozšířili oči. Tom souhlasí s prvním nápadem, který mu přijde do cesty!
Podíval se na své přátele a s poloúsměvem dodal: „Bude tam spousta kočiček.“
Teď už mluvil jako živý muž. Dobře věděl, kterým místům se vyhnout a která jsou ideální pro balení holek.
Georg, který byl ze začátku zklamaný, byl náhle tímto nápadem nadšený.
„Perfektní! Tak tedy v půl páté před bowlingem!“
Gustav zavrtěl hlavou a povzdechl si. Georg byl opravdu vlezdoprdelka.
***
„Hej, Bille, co děláš zítra?“
„Nic. Nějaké plány?“
„Pojďme se projet,“ navrhla Ashley, i když z jejího tónu znělo, že už stejně byla rozhodnutá.
„Dobře.“ Billovi to bylo celkem jedno, raději si užíval hřejivého slunce na tváři napůl zakryté obrovskými slunečními brýlemi.
„Už ses rozhodl, jaké předměty si vybereš?“
„Ne.“
„No, já jsem vlastně taky docela nerozhodná, je tam spousta předmětů! Letos je jeden zábavnější než druhý! Je tam i anglická literatura, právo, dějiny německé literatury, a dokonce i filozofie!“
„Mmm… uvidím. Koneckonců je ještě čas.“
***
„Wow! To je, kurva, super! Konečně tu díru pořádně zmodernizovali!“ Začal Georg, když vstoupil do bowlingové haly.
„Jo, myslím, že zavřít na tři měsíce a změnit vedení tomu podniku jen prospělo! Bývalo to tu tak… tak…“ Gustav nemohl najít vhodné slovo, aby myšlenky vyjádřil.
„… primitivní?“ navrhl Tom a skutečně měl pravdu. Staré tapety na stěnách nahradila slámově žlutá barva, která téměř splývala se světlými parketami. Za barem byly hezké dívky v minisukních a blůzkách a z reproduktorů konečně hrála slušná hudba. „Líbí se mi to,“ okomentoval to Tom bez nějakého většího nadšení, když se rozhlížel kolem, a potom si všiml volné dráhy – možná blízko baru, aby mohl balit servírky. Zamířil k ní, posadil se na černou koženou pohovku (místo na židli, která tady byly předtím) a čekal, až Georg s Gustavem zaplatí a přinesou mu boty. Aniž by se tím nějak sám obtěžoval.
***
„A co tohle?“ Bill se náhle zastavil oslněn neonovým světlem.
„No však víš. Znovu otevřeli starý bowling bar! A je fakt super! Byla jsem tam včera večer s Andreasem, když znovu otevřeli!“
„Ty sis vyšla s Andreasem?!“ Černovlásek překvapeně vykřikl.
„No, tak…“ dívka se v rozpacích pokusila odvést řeč jinam, „nezahrajeme si?“
Bill souhlasil, ačkoli neměl v úmyslu od tématu upustit.
Bylo sotva pět hodin a už tu bylo úplně plno.
„No kurva,“ uklouzlo Billovi.
„A to jsi měl vidět první večer! Ani nevíš, jaká tu byla fronta!“ Dívka někam ukázala: „Hej, podívej! Támhle ti kluci odcházejí! Běž a zaber to místo!“ Aniž by mu to musela dvakrát opakovat, chlapec rozpačitě šel a sedl si k volné dráze. Ashley se po několika minutách vrátila s botami v ruce. Bill nakrčil nos: „Proto nemám rád bowling… sdílené boty.“
„Jsi tak vybíravý. Bože, teprve včera otevřeli, nemusíš se bát, žádné plísně nedostaneš!“
„Jak to můžeš vědět? Prošlo toto místo hygienickou kontrolou?“ Bill zkřížil ruce a skepticky se podíval na svou kamarádku, která se na něj usmála a podala mu boty. Několikrát zamrkala laníma očima a Bill nakonec s odfrknutím souhlasil.
„Jestli vážně něco chytnu, zaplatíš mi léčbu! Víš, že mám citlivou pokožku.“
„Tak doufejme, že to budou alespoň lanýže, abychom je mohli prodat,“ zažertovala Ashley a oba vyprskli smíchy.
***
„Joooooo!!! Ano ano ano anoooo!!“ Gustav jásal nad čtyřmi sraženými kuželkami, zatímco Georg a Tom se na něj skepticky dívali.
„Teď je řada na mě. Ukážu ti, jak se to dělá,“ vytahoval se brunet a zvedl kouli. Napřáhl se a…
„Ha ha ha ha ha! Vedle! Úúúúplně vedle!“ Gustav se rozesmál, jakmile kamarádova bowlingová koule zajela do žlabu.
„Je to jen smůla,“ vyhrkl chlapec, když se vrátil.
„Čtyřikrát za sebou?“ Blonďák se ušklíbl, ale Georg se odpovědi raději vyhnul.
Pak přišla řada na Toma a ten samozřejmě udeřil. Pan Kaulitz nikdy nezklamal.
„Dívej se a plač,“ ušklíbl se spokojeně.
***
„Ale neeee!!! Já to věděl!“ Bill si naštvaně odfrkl.
„Co se děje?“
„Zničil jsem si lak na nehtech! Včera jsem si, kurva, udělal manikúru!!!“
Ashley svěsila ruce. „Uvědomuješ si, že když tohle děláš, tak vypadáš jako…“
„Hysterická buzna? Ano, já vím! A je mi to úplně jedno!“ Řekl a poklepal nohou o zem.
„Uoooooooooooo!!!“ Sbor jásajících hlasů odvedl Billovu pozornost od jeho existenčních problémů.
„Co to…? Jak to, že se tam shromáždili všichni ti lidé?“
„Nevím. Možná se někdo chová jako podivín,“ odpověděla Ashley zamyšleně a počítala body.
Bill se naklonil dopředu, aby lépe viděl, a o několik drah dál zahlédl postavu, která se chystala vrhnout kouli. Zaostřil: vysoký, oblečený do pytlovitého oblečení ve stylu rappera a s černými copánky. Dotyčný chlapec stáhl ruku dozadu a pak kouli pustil. Ta bezpečně proběhla dráhou, porušila pořadí kuželek a všechny je srazila. Ozval se další sborový jásot.
„To bylo dobré,“ řekl Bill udiveně.
„Co jsi říkal?“
„Že je ten kluk dobrej.“ ukázal na chlapce, který se už připravoval na další hod.
Ashley se podívala na Billa a oči se jí rozšířily. „Ten kluk? Jak to myslíš, ten kluk?! Chceš říct, že nevíš, kdo to je?“
„… Měl bych to vědět?“ Bill se udiveně zeptal.
„Bille, kde, kurva, žiješ, na Marsu?! To je Tom Kaulitz! Nejvíc cool kluk na škole.“ Poslední věta zněla spíš jako zamilovaný povzdech.
Bill povytáhl obočí: „Myslel jsem si, že já jsem nejvíc cool kluk na škole!“ Řekl to pobaveně, ale Ashely neodpověděla, protože byla zaneprázdněná obdivováním toho úžasného chlapce.
Pak se Bill obrátil ke sboru, který povzbuzoval další Tomův hod.
„Mmm… Tom Kaulitz, jo?“
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
