autor: Consu
Někdy jsou kluci větší drbny než holky. Georg byl toho živým důkazem:
„Takže? Jaké to bylo? No tak, chci vědět všechno a nevynechávej detaily!“
„O čem to mluvíš?“ Odpověděl mu Tom s nezájmem.
„O té sexy servírce, která s tebou včera odešla domů, o kom jiném?“
„Ah… tohle.“
Georg byl ohromen: „Jak jako tohle? No tak povídej! Šukal jsi s ní?“
„Ne, hráli jsme pexeso!“ Někdy se Georg ptal na tak absurdní věci!
„A…? Opravdu ti musím tahat slova přímo z pusy, abys pokračoval?“
„A… nebylo to nic moc.“
„Samozřejmě, protože ty nemáš nikdy dost,“ poznamenal Gustav pobaveně ke Georgovu udivenému výrazu.
„Tak mi ji dohoď!“ Řekl brunet přesvědčivě.
Tom se na něj podíval: „Ty jsi tak mrtě cool. Stejně ti ji nemůžu dohodit, ani kdybych chtěl.“ Oba se na něj tázavě podívali: „Když jsme skončili a já ji poslal pryč, naštvala se.“
Gustav se zasmál: „Raději se na chvíli vyhni bowlingu.“ Ale Georgovi se to moc nelíbilo:
„Ale ty jsi… blbec!“ Ta poznámka ho okamžitě zalila studeným potem, a kdyby mohl, vykopal by si hrob přímo na školní chodbě. Tom ztuhl na místě.
„Co jsi to řekl?“ Než však Georg stihl říct nějakou výmluvu, něco ho zezadu tvrdě zasáhlo.
„Au! Kurva, nezastavuj se uprostřed chodby, ty idiote!“
Tomovi prolétla hlavou jediná myšlenka: „Kdo je tenhle malý sráč?“
Pomalu se otočil a vrhl po něm vražedný pohled.
***
„Je mi jedno, kolik je tam zajímavých předmětů, Ashley, ještě jsem se nerozhodl! Tohle je teprve první týden, tak mě s tím neotravuj!“
„No tak, dělej mi společnost aspoň v jednom! Dějiny německé literatury zní dobře!“
„Já nevím, Ashley, já nevím! Už tak mám dost starostí.“
„Bille.“
„Nepřerušuj mě, ještě musím sehnat nový materiál a…“
„Bille, Bille, BILLE!!!“
„Co je, kurva?“ Chlapec byl příliš zaneprázdněn blábolením, než aby si všiml překážky, do které se chystal narazit: „Au! Kurva, nezastavuj se uprostřed chodby, ty idiote!“ Vykřikl a mezi nevěřícnými pohledy ostatních studentů na chodbě se náhle rozhostilo trapné ticho. Třel si bolavý nos, který už mezitím zčervenal, a v duchu dál nadával.
Ashley si odkašlala a lehce ho loktem šťouchla do boku.
„Co je?!“ Když Bill znovu otevřel oči, všiml si tří párů očí, které na něj zíraly: „Ach.“
Z těch tří poznal jen jednoho, toho chlapce uprostřed: bowlingový kluk.
„Co je, blecho, hledáš problémy?“ Zavrčel brunet vlevo a udělal krok vpřed, ale byl to sám Tom, kdo ho zastavil rukou na rameni.
Bill zkameněl. Nevěděl, jestli to bylo rozpaky, nebo pohledem, který mu Tom věnoval. Ten rádoby tvrďák, který mu vyhrožoval, ho nevyděsil, věděl, jak se s takovými machry vypořádat, a jednoduše ho ignoroval.
„Oh ehm… Ashley, neslyšela jsi zvonek? Pojď, jdeme!“ A vynikajícím úhybným manévrem z té nepříjemné situace utekl.
***
Tom hodil batoh na stůl a svalil se na židli, zatímco jeho kamarádi udělali totéž.
„To je ale ubožák,“ vyhrkl Georg.
„Kdo?“ Zeptal se Gustav a vytáhl z batohu penál a sešit.
„Trümper! Slyšel jsi ho?“
„Ah, jo, no nevím. Co myslíš, Tome?“
Chlapec sestoupil z obláčku. „Mh?“
„Trümper,“ zopakoval brunet.
„A to je kdo?“
Oba G se na sebe udiveně podívali, že kluka z předchozího dne nepoznal, a pak se Gustav odvážil: „Ten co do tebe vrazil! Ne… neznáš ho?“
„Měl bych?“ Odpověděl druhý zmateně. Koneckonců, proč by taková bezvýznamná bytost měla přitahovat jeho pozornost?
„Tome, ale… prohlídl sis ho, že?“
„Jo.“
„A nevšiml sis na něm něčeho divnýho?“ Georg vyhrkl, ale Tom zůstal netečný: „Je to… teplouš!“
Tom vyprskl smíchy, ale rychle se ovládl a zamyšleně se zhoupl na židli. To ticho jeho přátele ubíjelo, když čekali, až k tomu něco řekne. Pak se konečně nadechl: „Nemyslel jsem si, že jsi homofob, Georgu.“
„To není otázka homofobie,“ odpověděl druhý uraženě, „je to otázka reality! Nosí make-up, obléká se a chová jako holka, i když má ptáka!“ Tom se usmál.
„Viděl jsi ho?“ Zasmál se Tom.
„Ano! Tedy ne! Ne!“
Gustav si přitiskl ruku na čelo a Georg zůstal beze slova, protože učitel vešel do třídy.
***
„Mmm, to sluníčko je dokonalý! Cítím se pak méně nostalgicky ohledně prázdnin.“
„Ehm, Bille… jsou to teprve čtyři dny!“ Ashley protestovala, ale Bill ji neposlouchal. Byl příliš zaneprázdněn opalováním své krásné tváře, když to přišlo zčistajasna jako blesk. Rozhlédl se kolem sebe a předstíral, jako by se nic nestalo, ale ve skutečnosti sledoval každého chlapce, který byl v tu chvíli na dvoře. Tam ho uviděl. Tom Kaulitz – tak se jmenoval, že? – stál se svými přáteli pod stromem necelých dvacet metrů od nich.
„Ale… chodil sem vždycky?“ Začal najednou a odfrkl si.
„Kdo?“ Zeptala se Ashley, když se vzpamatovala.
„No on! Ten Tom, jak se jmenuje dál… Kaulitz.“
Ashley se zasmála: „Ano, Bille, už od začátku. Od prvního dne prvního ročníku. Ty sis ho opravdu předtím nikdy nevšiml?“ Černovlásek pokrčil rameny. „No jasně, vlastně mě to vůbec nepřekvapuje. Vždycky sis hleděl svého, daleko od všech. Sotva posloucháš mě,“ řekla mu kamarádka žertem.
„To vůbec není pravda! Poslouchám tě!“ Řekl podrážděně.
„Když se ti to hodí. Víš, jednou jsem si myslela, že se mi opravdu díváš do očí a zajímáš se o to, co říkám… Ale ty sis jen prohlížel svůj odraz v mých zorničkách!“
„Dobře, chápu to, nemusíš být kyselá!“ Ještě několik minut se díval na chlapce, který klidně kouřil cigaretu… „Ale docela ujde.“
Ashley se rozšířily oči: „Docela ujde?! Zlato, on je dokonalý! Je to bůh, Adonis, bronzový Riace* vyrobený v Německu, a…“
„Dobře, dobře, dobře, už to chápu! Je úžasný, lepší?“ Dívka spokojeně přikývla, ale její úsměv brzy zmizel:
„Škoda, že je téměř nemožné se k němu dostat.“
„No, já jsem se na něj přimáčkl.“
„Chtěla bych s ním mluvit! I kdyby jen proto, abych dýchala stejný vzduch jako on,“ zklamaně si povzdechla.
Bill zvedl obočí. „Líbí se ti?“
„Samozřejmě, že ano!“ Dívka bez větších problémů řekla: „Komu by se nelíbil? Každá holka na naší škole by chtěla být jednou z jeho známostí, i kdyby to mělo být jen na hodinu! A všichni kluci by ho chtěli za kamaráda! Každý, kdo je po jeho boku, se automaticky stává populárním! Dokonce i tak bezvýznamný člověk, jako jsem já.“ Poslední větu zašeptala.
Bill se tomu musel zasmát. Chudák, musela být z toho kluka opravdu ztracená. Bylo mu to trochu líto, přece jenom, byli přátelé a on ji nerad viděl smutnou. Tiše zamumlal: „Říkáš, že je nemožné se k němu dostat?“
Ashley se na něj podivně podívala. Poslední, co chtěla, bylo, aby se do toho Bill pletl. Věděla, že s jeho zlatým srdcem by přinejmenším zařídil nějakou supertrapnou situaci, jen aby jí udělal radost a ona si mohla s Tomem popovídat.
*bronzové Riace, také nazývané Riace Warriors, jsou dvě řecké sochy v životní velikosti, nahých vousatých válečníků (rok 460-450 př.n.l.), které byly nalezeny v moři v roce 1972 poblíž Riace v Kalábrii v jižní Itálii.
***
Kromě pozorování ptáků v oblacích byl Georg Listing zakladatelem nového sportu století: Gilrwatchingu (myslím, že není nutno překládat)! Jeho zeleným očím nic neuniklo, žádná holka před ním nebyla v bezpečí. A na školním dvoře, kde holky pobíhaly sem a tam mezi nesmyslným tlacháním a hysterickým smíchem, to bylo ještě snazší.
„Prvačky letos nejsou vůbec k zahození.“
„Děláš si srandu? Ale všechny jsou jen přechodné fáze! A pořádně se na ně podívej, jsou ploché jako surfovací prkna! Neříkám, že to musí být nějak přehnané, ale aby se mi holka líbila, musím ji mít za co chytit.“
Tom naslouchal tomu podivnému rozhovoru svých přátel a přispěl i svým vlastním komentářem.
„Kozy, zadek, sexy křivky… to všechno je podstatné.“
„Jo, pokud neskončíš s holkou, která má místo sexy křivek takovéhle protipožární dveře!“ Ušklíbl se Georg, když kolem nich procházela statná dívka a Gustav to rozhodně neocenil.
„Opravdu jsi gentleman.“
Tom ho přímo ignoroval, protože i on byl „pozorovač holek“. Byl jen člověk, ne? Kromě toho si musel pospíšit a najít někoho, s kým by si večer vyšel. Svůj osobní rekord se mu překonat nepodařilo: pokud škola začala v září, měl už v polovině října přítelkyni. Samozřejmě to, že ji hned vyměnil, byla jiná věc, ale důležité bylo udělat dobrý dojem na všechny ostatní chudáky, kteří si honili triko (samozřejmě včetně Georga a Gustava).
„Koukejte na tuhle!“ Vykřikl náhle Georg.
„Která? Která? Která?“
„Támhle ta! Na té zídce!“
„Ta blondýnka?“
„Ne, více vpravo! Černovláska, dlouhé vlasy… Ta s tím tričkem…“ chlapec okamžitě ztuhl a společně s Gustavem dokončil větu: „… Pruhovaným.“
Tom nechápal důvod toho zklamaného tónu a podíval se po zmíněné dívce. Ihned pochopil.
„Bingo! Našel jsi krásnou holku… s překvapením!“
„Zasranej Trümper,“ zasyčel Georg.
„No tak, nestyď se. Koneckonců, není to zklamání, vždyť už jsi viděl jeho ptáka, ne? Slyšel jsi někdy o transsexuálech? Jsou teď v módě! Běž se ho zeptat, jestli se s tebou nechce projet.“ Tom ho rád škádlil, hlavně proto, že neměl odvahu odpovědět!
„Ha…ha… ha… Dneska jsi opravdu vtipný.“
„Každopádně,“ vložil se do toho nesměle Gustav, „ani jako chlap nevypadá špatně. Chci říct, nechápej mě špatně, ale nevím, jestli to víš, ale je spousta holek, kterým se líbí.“
Georg o krok ustoupil: „Gustave… děláš mi starosti.“
Chlapec se nápadně začervenal. S jeho odbarvenými vlasy to bylo ještě výraznější!
„No tak, ty blbečku, myslím to vážně.“
„Víš… Máš pravdu,“ řekl Tom. Oba jeho přátelé byli jeho slovy překvapeni (včetně Gustava, který byl stejného názoru).
„Co-Co?“
„Je to hezký kluk. A podívej se na něj: i když si z něj spousta lidí dělá legraci.“ A v tu chvíli se podíval na Georga: „Jde si svou vlastní cestou. Má u mě respekt.“
Dobře, buď se blížil konec světa, nebo to byla skrytá kamera, protože slova, jako, že u něj má respekt, z úst Toma Kaulitze se zatím týkala jen jeho hudební legendy Samyho Deluxe!
Georg začínal být nervózní. Bylo to teprve půl dne, co se ten kluk/holka náhodou dostal na Tomovu oběžnou dráhu, a už mu skládal komplimenty. Georg se naopak neúnavně snažil vymyslet a udělat cokoliv, za co by ho Tom taky respektoval.
„Za tohle zaplatíš,“ slíbil černovláskovi v duchu. Nikdy by nedovolil, aby ho někdo nahradil. Ne, že by představoval skutečnou hrozbu, ale Georgovi se to celé nelíbilo. Nejdřív mu nadávali do homofobů, pak do gayů, a teď skutečnému gayovi – pokud to tak bylo s Billovou orientací – se dostalo pochvaly od jeho šéfa. Bylo toho příliš.
***
„Ashley, zlato, uděláme si domácí úkoly společně?“
„Jo, jasně! Kolem třetí? Šlo by?“
„To zní skvěle!“ Billovo nadšení bylo zvláštní. Ne, že by Bill nebyl ve škole pilný, ale ještě nikdy nebyl tak nadšený ze svých povinností jako teď. „Chci s tebou dneska strávit odpoledne!“ Dál se usmíval. Ashley nemohla tušit, jaký výslech třetího stupně ji může čekat, ale jakmile se ocitla v místnosti se svým dobrým kamarádem, bylo všechno mnohem jasnější.
„Chci o něm vědět všechno.“
„Všechno?“
„Ano, všechno! Kde bydlí, s kým se stýká, jeho oblíbená barva, co studuje, prostě všechno!“
Ashley se trochu zarazila, ale nadechla se a začala. „No, já ho zas tak dobře neznám, vím jen to, co mi řekli ostatní. Bydlí pár bloků od školy, vždycky se schází se svými dvěma malými kamarády, které jsi viděl, jeho oblíbenou barvu neznám, ale…“
„Ashley? O čem to mluvíš?“ přerušil ji Bill.
„Chtě-chtěl jsi, abych ti řekla všechno o Tomovi, tak ti říkám, co vím.“
„O Tomovi? Jaký Tom?! Mluvil jsem o Andreasovi! No tak, pověz mi o něm všechno!“
Spletla se a jak moc. Ale na dvoře se jí zdálo, že Billa Tom Kaulitz opravdu zajímá, nebo tak to alespoň pochopila. Opustila od tématu Toma Kaulitze, dál pokračovala v konverzaci a obšťastnila Billa snůškou drbů.
„Musím se s ním setkat!“
„Ale to ne!“
„Bojíš se, že ti ho přeberu?“ Bill se zlomyslně zeptal.‘
Ve skutečnosti tam ten strach byl, ale nikdy by si to nepřipustila. Když šlo o kluky, opravdu se Billovy přítomnosti bála, protože byl velmi okouzlující a sympatický. A pak se taky bála, že by mohl kritizovat její vkus. Nevěděla, jak by Bill reagoval na negativní odpověď, a tak – neochotně – souhlasila, že někam vyrazí všichni tři.
***
K smrti se nudil, ale neměl sílu vstát z postele. Rozhodl se, že domácí úkoly udělá až po večeři a že teď je vhodný čas na trochu relaxu. Zavřel oči a jako obvykle shrnul svůj den. Dělal to vždycky, kdykoli během dne: ležel v posteli a přemýšlel o tom, co během dne udělal, a zabýval se významnými událostmi. Ten den byl ale tak nudný, že neměl nad čím přemýšlet. „Kromě toho, že Georg je gay,“ ušklíbl se v duchu, „a Gustav taky.“ Zkrátka byl obklopen homosexuály, které podivně přitahovala stejná osoba. „Jak že se to jmenuje?… Ach ano, Trümper, Bill Trümper. No, asi jen nechápu, co je zrovna na něm tak zvláštního.“ Koneckonců na jeho vzhledu neviděl nic špatného. V ulicích Berlína takových byly stovky, proč by se měl měnit? Byly chvíle, kdy se Georg choval jako čůrák. Měl idiotské poznámky, i když zrovna on by měl být první, kdo drží hubu.
Otočil se na bok a zíral do prázdna.
„Zasranej homofob. Hleď si svýho, dožiješ se stovky.“ Tom neměl rád pomluvy ani bezdůvodné škádlení. Věděl, že se o něm vyprávějí městské legendy, pomluvy a hnusy, které do světa vypouští stejní tupci, jako byl jeho přítel, takže to, co řekl před několika hodinami na nádvoří, byla pravda: K Billovi cítil respekt a vážil si ho. Vážil si ho, protože stejně jako on kašlal na odsouzení a hloupé komentáře.
„Když lidé chtějí pomlouvat, udělají to stejně, ať děláš, co děláš.“
Proto ho obdivoval. Zodpovídal se pouze sám sobě a nikomu jinému. Usmál se, když přemýšlel o svých úvahách. Člověk, který pro něj do té chvíle nic neznamenal, byl najednou zdrojem obdivu a – proč ne – zrcadlem. Viděl v tom chlapci hodně ze sebe a na okamžik měl pocit, že našel své dvojče.
Okamžitě však od tématu upustil.
„Kdyby mě Georg a Gustav slyšeli, řekli by, že teď jsem gay já,“ pomyslel si a vtom ho něco napadlo. Sám pro sebe se zasmál, představoval si scény, které by mohl zahrát, a najednou se nemohl dočkat pondělí. Rozhodl se, že počká na pondělí, aby svým přátelům mohl zahrát tohle malé divadlo. V pondělí se přece začalo chodit do jídelny…
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
