Animal I Have Become 4.

autor: Consu

Začala běžná školní rutina, ale přestávky nikdy nebyly stejné, nikdy nebyly nudné. Každý den jiné pomluvy, různí lidé, kterým se musíte posmívat, večerní plány, které musíte probrat… Ach, život teenagera je opravdu nabitý.
„Už ses rozhodl, na které předměty se zapíšeš?“
„Ne, ale přemýšlel jsem o tom. Jako obvykle jsou všechny stejně na hovno a neskutečně nudné. Jeden víc než druhej. Ale myslím, že jsem se rozhodl.“ Tom byl sebevědomý člověk a nerad odkládal rozhodnutí na příliš dlouho. „Potřebuju nějaké kredity, takže se budu snažit o něco trochu obtížnějšího. Právo, chemie nebo cokoli jiného. A pak sport, jako vždycky.“
„Ne, já určitě půjdu do literatury a filosofie.“ To byly Gustavovy oblíbené předměty. „Takže si vyberu anglickou literaturu a filosofii.“
„Jsem vážně jediný, kdo chce absolvovat obvyklé obyčejné předměty, při kterých musíte používat minimum mozku?“ Rozhodně to nebyla věc, kterou by se měl chlubit, ale Georg mluvil jako obvykle. Jeho přátelé se zasmáli.
„No, to je jedno. Oh,“ Georg přimhouřil oči, „podívejme se, kdo to jde.“ Chlapci se podívali přes brunetovo rameno a uviděli Billa s jeho nerozlučnou koulí na řetězu, ehm, přítelkyní. „Malý princ Trümper a jeho klíště.“
„Georgu,“ řekl Tom ostře a Georg hned zmlkl. Zrovna když procházel kolem tří chlapců, Bill se otočil a velmi nonšalantně se na Toma usmál.

„Odkdy se na tebe Trümper usmívá?“ Georg a Gustav se podívali jeden na druhého, a pak na svého přítele.
„Co jsi mu udělal?“ Přidal se druhý.
Tom byl zmatenější než oni, ale nedal to najevo. To však nebyl jediný zvláštní moment tohoto týdne. V následujících dnech trojice často vídala černovláska, jak se pohybuje na jejich oběžné dráze. Zvláštní, nikdy před tím to neudělal

„Trümper je zvláštní,“ řekl Georg zamyšleně další den po setkání s ním, „myslím víc než obvykle.“
„Co tím chceš říct?“ Zeptali se další dva.
„Pořád dokola se nám plete do cesty. Tohle za poslední roky nikdy neudělal, a teď?“ Otočil se k Tomovi. „Je ti pořád za zadkem.“
„Je mi pořád za zadkem?“ Opakoval Tom.
„Jo, zdraví tebe, ne mě nebo Gustava. Posílá ti takové ty úsměvy… Nebýt toho, že je to kluk, řekl bych, že tě balí.“
Tom se skoro udusil cigaretovým kouřem. „Co-Cože? Ba-balí? Jsi idiot?“ V panice se rozkašlal.
„Jen říkám, co vidím,“ řekl brunet a zvedl odevzdaně ruce.
„Je to pravda, Tome,“ vložil se do toho Gustav, „taky jsem si toho všiml.“
Tom byl v šoku. Okey, byl nejžádanějším klukem na škole, ale k tomu, aby ho balili i kluci, byla, sakra, dlouhá cesta.

***

„Všechno jde dobře,“ ušklíbl se Bill pod nosem.
„Říkal jsi něco?“
„Ne, nic,“ odpověděl vyhýbavě. Nechtěl být před ní až tak moc nápadný. Přesto si Ashley všimla, že s jejím kamarádem něco není v pořádku. Poslední týden se choval divně a ona věděla, že to má něco společného s Tomem, protože ten byl vždycky poblíž, když byla s Billem.
„Ashley, jsi členkou studentského sboru, takže máš přístup k různým informacím, že?“ Bill přerušil její myšlenky.
„Jo.“ Možná by bylo lepší říct opak, vzhledem k  výrazu Billa, který se trochu ušklíbl.
„Víš, myslím, že je nejvyšší čas, abychom si vybrali předměty, na které chceme chodit.“

***

Začal nový týden a věci se začaly měnit k horšímu. Začínaly skutečné hodiny vybraných předmětů, což znamenalo vyhrnout si rukávy a učit se. Tom přemýšlel, proč si vybral zrovna tento předmět. Opravdu mu stálo za to, aby se po zbytek roku trápil kvůli pár kreditům navíc? Se svým průměrem známek by toho stejně moc nezískal. Sebral odvahu a raději přemýšlel o mimoškolních aktivitách, které by mu vynahradily rozhodnutí navštěvovat hodiny práva, a neochotně otevřel svůj sešit.

„Promiňte, profesore, ale nemohl jsem najít učebnu.“
„Uhm, ty jsi?“
„Trümper, pane.“
Když Tom uslyšel toto jméno, zvedl naštvaně hlavu. „Ne, to není možné.“
„Dobře, Trümpere, posaďte se.“

Tomův pohled okamžitě zamířil na stůl vedle sebe: byl prázdný. Rozhlédl se po třídě a s potěšením zjistil, že je tam ještě jeden a další přímo před katedrou. Měl šanci jedna ku třem, že si vybere tu jeho, ale snažil se během těch několika vteřin myslet pozitivně. Koneckonců byly tu tři stoly a ty další byly blíž k místu, kde právě stál. Nehodlal se obtěžovat s chůzí až dozadu, že ne? Kromě toho o něm určitě slyšel spoustu věcí. Byl nebezpečný, nikdo se k němu neodvažoval ani přiblížit. Situace byla jasná, ne?
Naneštěstí si Bill všiml prázdné lavice vedle Toma hned, jakmile vstoupil do třídy, a jasně tam spatřil nápis: „Vyhrazeno pro Billa Trümpera.“ Pevným, lehce pohupujícím krokem zamířil dozadu a jakoby nic se posadil vedle Toma.
„Čau! Ty jsi tu taky?“ Zašeptal a nachystal si potřebné věci.
Tom jen přikývl a jako odpověď se mu od černovláska dostal rozzářený úsměv.

***

Ashley vypadala naprosto šokovaně. „Nemůžu tomu uvěřit, vybral sis heterosexuála?!“
„Jo, proč? Něco šatně?“ Řekl podrážděně.
„Ne, vůbec ne,“ řekla tiše.
Teď, když měl Bill chodit na stejné hodiny práva jako Tom, byl na půli cesty. Za necelých dvě stě školních dní si bude moci s tím fešákem promluvit. Byl na sebe pyšný, všechno šlo hladce. „Za tři měsíce ho přiměju, aby mi padl k nohám.“ Bill vypadal, že si je naprosto jistý tím, co si myslí, a na jeho obličeji to bylo znát. Byl více než přesvědčen, že dokáže toho machýrka v krátké době okouzlit. Ne, že by se o chlapce nějak zvlášť zajímal, byla to spíš osobní výzva. Musel Tomovi a zbytku školy dokázat, že když něco chce, tak to taky dostane.

***

„V žádném případě!“
„To jsem si taky říkal, když jsem ho viděl přijít,“ řekl Tom polohlasně.
„To je pronásledování!“ Vykřikl Georg zoufale tak, aby to jeho kamarád slyšel.
„A to není všechno. Sedl si ke mně. Ne, chci říct: při všech těch volných místech si sedl hned vedle mě! Tři prázdná místa, kurva!“
Gustav to už nevydržel a vyprskl smíchy: „Nejspíše jsi na něj udělal dojem, Tome! Hahahahaha.“
„To není, kurva, vtipný,“ odpověděl za Toma Georg, „tohle už je stalking! Tom má oči otevřené.“
„Jo, aby při tom mohl zírat na stěny před sebou. Ha-ha-ha.“ Gustav byl jediný, kdo v této situaci viděl komedii. Georg a jeho nenávist k Billovi mu samozřejmě nedovolila se tomu smát a Tom… no, Toma se to přímo týkalo. Jednu věc si však Tom nedokázal vysvětlit. Proč si s tím dělal tolik starostí? Koneckonců, každý si mohl dělat, co chtěl, tak proč si dělat starosti s touhle malou blechou, která se vynořila odnikud, ať už byla kdekoli?
„Za všechno můžete vy,“ řekl zamyšleně. Kdyby mu jeho drazí přátelé do hlavy nevložili tuhle paranoiu, nejspíš by teď Trümpera nevnímal jako dotěrného nápadníka, ale teď se k tomu musel postavit čelem a žít s tím.

***

Bill stál opřený o malou zídku, ztraceně přemýšlel o svém dalším kroku, zatímco pozoroval Toma – nehybně, s nezájmem, stojícího pod stromem jako obvykle.
„Pořád na mě sere. Projdu kolem něj, mrknu, usměju se, zamávám… Všiml si mě, ale pořád nic. Je to jako házet kamenem do zdi.“
„Myslíš Toma? Promiň, ale co jsi čekal?“ Ashley to samozřejmě chápala.
„Já nevím! Alespoň mě mohl pozdravit ve třídě! Myslím, že co se týká keců, má velký dar!“
Dívka si povzdechla. Bill byl zjevně více než přesvědčen o tom, co dělá, a byl odhodlán to dotáhnout do konce, ale ona tomu stále nemohla uvěřit. Musel mít hodně odvahy, když to chtěl zkusit s tou nejnepravděpodobnější osobou na světě. Možná, že by bylo pravděpodobnější i to, kdyby se v tu chvíli z nebe snesl anděl a v mžiku ho oplodnil! A proč tohle všechno? Je to čistě a jednoduše otázka hrdosti! Jen aby se zviditelnil před celou školou a stal se jakýmsi idolem. Bill se v posledních dnech choval zatraceně divně. Stal se tak sobeckým, tak arogantním, a tak drzým, že tenhle plán byl až příliš hloupý na to…. aby nevyšel.

„Rozhodl jsem se,“ řekl a Ashley tím vytrhl z myšlenek, „půjdu do akce v jídelně. Ty mi kryj záda.“
„Mluvíš jako zvláštní agent.“ Dívka se napůl usmála. Už mu řekla, že s tím nechce mít nic společného.
„Oh, ale já jsem. A tohle je moje nemožná mise!“
V době oběda mise skutečně začala. Bill si všiml své kořisti stojící ve frontě u samoobslužného okénka. Vypočítal si čas a prostor pro akci tak, aby byla bezchybná.
„Tak kdy se chystáš vyrazit do akce?“ Ashley se mu šeptem posmívala.
„Hned jak dojí. Všiml jsem si, že vždycky sedí u stejného stolu, takže až skončí, zvednu se a odchytím ho, až půjde vyhazovat zbytky.“
„Dokonale sis to naplánoval!“
„Samozřejmě! Nejsem idiot, ne?“

***

Tom se neochotně posadil k obvyklému stolu, těsně následován svými důvěrnými přáteli.
„Dneska zase těstoviny v bílé omáčce,“ postěžoval si Gustav a nešťastně nesl svůj tác.
„Proč sis nevzal to ragú?“ Zeptal se Georg, když si do pusy strkal penne.
„Protože jsi vzal poslední naběračku a mně se nechtělo čekat.“
Georg se zasmál, ale změnil téma: „Poslyš, Tome, půjdeme dnes po škole ven?“
„Ne, nemůžu. Musím si přečíst pár stránek do práva.“
„No tak pojď, přečteš si to, než půjdeš spát!“
„Řekl jsem ne. Pak musím zavolat Andrewovi, který se mi už dlouho neozval.“
Brunet si odfrkl a vzdal to.
„Když už jsme u toho práva,“ skočil mu do řeči blonďatý Gustav, „jak to jde s Trümperem?“
Tom se ušklíbl. „Všechno špatně.“ Vtip to nebyl špatný, ale smíchu se nedočkal. „Myslíš, že jsem si nevšiml, že na mě o přestávce pořád zírá? Kriste, vždyť ve třídě se chová normálně! Hledí si svého, píše si poznámky, sleduje výuku, neobtěžuje mě… A pak si to vybíjí na dvoře. To není normální.“ Mezi přáteli se ozval smích. „Není tu nic k smíchu. Je to tvoje chyba.“

„To jsi říkal i včera na dvoře. Vysvětli mi to.“
„Kdybyste mě na něj neupozornili, nikdy bych si nevšiml, že na mě kouká, kudy chodím, chápeš? Teď cítím jeho oči neustále na sobě.“ Zdůvodnění bylo trochu zamotané, ale chlapci ho pochopili.
„Jako i teď?“ Zamumlal s plnou pusou blonďák. Tom neměl odvahu se otočit. Cítil, že tomu tak je, a z Gustavova pohledu poznal, že mu Bill pohled opravdu věnuje.
„Zase to dělá, že? Co to s ním, sakra, je? Nikdy se na mě ani nepodíval, a teď jako by se zamiloval na první pohled.“

„Aaah, Tome, jsi lamač srdcí,“ povzdechl si Gustav.
„Vrátím ti to,“ odsekl Tom, „na stříbrném podnose.“ Ano, Tom byl rozhodně podrážděný. Neměl rád, když na něj někdo zíral, raději byl ignorován, nebo když se ho báli, a na takový nepřímý nátlak nebyl zvyklý. Alespoň ne od kluka.
Když dojedl, vstal a stále s myšlenkami na Trümpera zamířil ke košům. Už tam skoro byl, když se k němu něco – nebo spíš někdo – přiblížilo. „Do prdele!“ Vykřikl. Do rozkroku mu pronikl pocit vlhka, a protože netrpěl inkontinencí, existovala jediná odpověď. S povzdechem se odvážil podívat na toho idiota, který mu namočil kalhoty, a opravdu doufal, že to byla jen voda. Prudce se zastavil. Jako kdyby to byl…

„Trümper.“

Bill ustoupil, upustil tác a zakryl si rukama ústa, když ucítil, jak mu do lebky proniká Tomův přísný pohled – a pobavené pohledy ostatních studentů.
„Proboha, je mi to líto! Neudělal jsem to schválně! Prosím…“ V obrovských rozpacích vyběhl ven a zamířil rovnou na záchod. Zavřel se do jedné z kabinek a sedl si na zavřený záchod. Stále mu v uších zněl smích ostatních studentů.

***

„Do prdele!“ Tom stále nevěřícně spěchal na záchod. Musel to rychle utřít, než omáčka z těstovin pronikne do látky – správně, nebyla to voda, co měl na sobě. Kopl do dveří a vpadl dovnitř. Strhl asi tucet papírových ručníků a začal si utírat omáčku z kalhot. Fuj, i kdyby se mu podařilo skvrnu odstranit, ten zápach zůstane. „Zatracený Trümper, přísahám, že ho zabiju.“ A jen co ta slova vyslovil, uslyšel, jak se otevřely dveře a tichý plachý hlásek se mu omluvil. Ani se nemusel otáčet, aby zjistil, kdo to je, protože ho hned poznal po hlase. „Tohle se může stát,“ procedil nepřesvědčivě skrze zuby.
Bill udělal pár kroků vpřed. „Omlouvám se, opravdu jsem se nedíval na cestu.“
Tom zavrtěl hlavou a stále se snažil dostat tu sračku ze svých modrých riflí.

„Počkej, děláš to špatně.“ A než Tom stačil zareagovat – nebo si vůbec uvědomit, co se děje, zjistil, že před ním Bill klečí. Zrudl jako nikdy předtím.
Bill popadl ubrousek a pokusil se chytit Tomovy kalhoty za poklopec, ale Tom ustoupil zády ke zdi. „Hej, co to děláš?“ V panice se zeptal.
„Snažím se ti pomoct,“ řekl nesměle černovlásek, „aspoň ti to nějak vynahradím.“ Řekl to tak sladkým a medovým tónem, že by roztál i ledovec. S přidáním několika mrknutí to byl dokonalý obrázek: typický zbitý malý pejsek. Tom nevěděl, co má říct nebo co má dělat, a tak se Bill cítil svobodný a pokračoval ve svém plánu.

„Vidíš? Nesmíš to třít, pak je to ještě horší. Musíš to spíše takhle odsávat.“ A drobnými tahy začal přejíždět ubrouskem po kalhotách chlapce, který čím dál víc vypadal jako paprika s copánky. „Vidíš? Přesně takhle.“ Možná až příliš natahoval ruce, protože byl nebezpečně blízko zipu.
„No, díky, už… už jsi toho ud-udělal dost,“ vykoktal a odešel, zanechávaje černovláska klečet na studené podlaze.
Billovi se na tváři rozlil úsměv a než odešel do třídy, ušklíbl se: „Skvělé.“

autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)