autor: Consu
Takže… tohle je jeden z těch zlomových dílů. Respektive… ještě z toho asi nikdo nic nechápete, hlavně, co se děje s Billem, ale nebojte, brzy pochopíte. 😊
Nový den, stejná nuda. A začalo to už od první hodiny: správně.
Víc než nudu pocítil Tom Kaulitz v tu chvíli skutečnou hrůzu! Od posledního setkání s Billem Trümperem nemohl jeho slova dostat z hlavy.
„Nedáváš mi na výběr.“
Proč mu to řekl? Jak to ten podivný kluk myslel? Měl by to brát jako výhrůžku? Měl by si začít dělat starosti? A hlavně, proč zpanikařil? Tom se přece přestal něčeho bát už v osmi letech, když zjistil, že strašidlo, které se skrývá v jeho skříni, je ve skutečnosti lyžařská kombinéza, kterou mu dal bratranec Michael!
Proč v něm ten chlapec vyvolal tak zvláštní pocit?
Podíval se na hodiny nad tabulí. Pět minut. Do začátku hodiny zbývalo pět minut a on z celého srdce doufal, že Bill nestihne přijít včas, vynechá tuhle hodinu a zachrání ho tak před hodinou mučení. Teď už si černovlásek rovnou sedal k němu, takže pokud slova, která mu zašeptal do ucha, byla opravdu hrozbou, je možné, že se o něco pokusí už během hodiny.
Zavrtěl hlavou a snažil se ty myšlenky zahnat, ale když už si myslel, že se mu to podařilo, objevil se ve dveřích třídy Bill Trümper. Jeho nejhorší noční můra právě začínala.
***
„Dobré ráno,“ pozdravila Ashley se zívnutím.
„Dobré ráno!!!“ Bill vypadal nadšeně a vzhledem k tomu, že bylo teprve čtvrt na osm ráno, znamenalo to, že ho něco opravdu potěšilo natolik, že měl takhle skvělou náladu!
„Proč jsi dnes ráno tak veselý?“ Otázka byla více než oprávněná.
„No… takže,“ řekl tiše. Cítil se uvolněně.
„Jen do toho, povídej. Co dnes plánuješ udělat chudákovi Kaulitzovi?“
„Kaulitzovi?“ Zeptal se zmateně. „Proč bych mu měl něco dělat?“
„Dobře… No tak, řekni mi to.“
„Děláš si srandu?“ Zmatený chlapec pokračoval.
Ashley nechápala. „Nebo tvůj plán, jak získat srdce bezohledného Toma, už skončil?“
„Ashley, přestaň s těmi kecy a pusť mě do třídy.“
Dívka byla čím dál zmatenější a on to dokonale viděl na její tváři. „O-Okey, ale jen abys věděl… teď bys mohl mít šanci.“
„Co??“
„Co?! Jsi blízko Kaulitze. Sedíš hned vedle něj.“ Snažila se poukázat na detaily, aby konečně Bill pochopil, kam tím míří, ale nic. Vypadal, jako by snad ztratil paměť. Možná jí jen nechtěl říct, co se mu honí hlavou.
„S Kaulitzem?“ Bill vyhrkl s nechápavým výrazem. Co mu to říkala za novinky? Od kdy chodil do třídy s Kaulitzem? A od kdy seděl vedle něj? Dobře, tohle začínalo být dost divné a Ashley vycítila, že s jejím přítelem není něco v pořádku. V tom krátkém čase, který jim zbýval, se snažila přijít na to, co se děje, a jediná odpověď, kterou jí Bill mohl dát, byla:
„Nepamatuju si nic z toho, co mi tu říkáš.“
Že by na všechno zapomněl? Ne, musel to být vtip. Když mu však Ashley znovu řekla, že má s Tomem hodinu, chlapec zpanikařil.
„Proboha, co mu řeknu? Ne, já to nedokážu! Nepůjdu tam!“
„Bille, nevím, co mu máš říct, ale na tu hodinu musíš jít.“
To, že si Bill z posledních dnů nic nepamatoval, bylo zvláštní. Musel se praštit do hlavy a něco zapomenout, protože až do předešlého dne byl normální – tak normální, jak se dal popsat Billův vztah ke Kaulitzovi.
Jen neochotně a se strachem vstoupil do třídy, a aniž by se na kohokoli podíval – dokonce ani na Toma, se posadil na své místo.
***
„Co to děláš? Nechceš mě pozdravit?“ Tom se zamyslel, když viděl, jak černovlásek mlčky sedí na svém místě. Obvykle, jakmile se přiblížil k lavici, mu věnoval mega široký úsměv s třemi sty padesáti zuby a pozdravil ho „Ahoj!“, což on mu okamžitě opětoval prostým kývnutím. Ne, že by se mu jeho mlčení nelíbilo, právě naopak. Pokud to ovšem neznamenalo, že by se musel obávat dalších kroků z jeho strany, bylo to lepší!
Tom pokrčil rameny, bezmyšlenkovitě si čmáral do sešitu a díval se z okna. Snažil se na to nemyslet, ale Billovo mlčení bylo v tu chvíli ještě podivnější než všechno ostatní, co se dosud stalo. Nedokázal si to vysvětlit a začínalo mu to vadit. Zbytečně si lámal hlavu!
***
„Co mu, sakra, řeknu? Do jaké situace jsem se to dostal?“ Bill si nedokázal vysvětlit, proč se ocitl v tak zvláštní situaci. Ano, pamatoval si, že si vybral tento předmět, ale nepamatoval si, že by posledních několik týdnů strávil připoutaný ke stolu Toma Kaulitze. Ani si nepamatoval, že by ho balil! Nepamatoval si na tu malou nehodu z jídelny, nepamatoval si na dobrodružství na záchodě… Nic.
Přesto muselo existovat vysvětlení.
Ashley mu ty věci nemohla říct jen tak z legrace. Bylo by to hloupé i jako vtip a on věděl, že by si tohle nikdy k němu nedovolila. Takže to všechno byla pravda? Udělal všechny tyto věci? A byl stále naživu? Ano, protože pokud věděl o Kaulitzovi – částečně z povídaček na chodbě, částečně podle toho, jak vypadal, přinejmenším by ho zabil, kdyby vážně udělal všechno to, co mu řekla Ashley.
Ale proč si to nepamatoval?
***
Trümperovo mlčení trvalo několik dní a začínalo to smrdět. Čekal, že se každou chvíli odněkud vynoří a pomstí se mu za odmítnutí přátelství, ale zatím se nic nestalo. Že by na to zapomněl? Vždyť se mu zdálo, že mu na tom opravdu hodně záleží.
„Hm, já tomu nerozumím,“ zašeptal a zahleděl se do prázdna.
„Čemu?“ Zeptal se Gustav.
„Ničemu.“ Nedal jim ani čas, aby se ho kdokoli mohl na cokoli zeptat a všechno ze sebe vychrlil. „Trümper mě ignoruje.“ Znělo to skoro jako nářek.
Georgovi to znělo jako vtip. „… No a co? Měl bys být rád, ne? Konečně to vzdal.“
Tom si povzdechl. „Ale… to nedává smysl! Nejdřív mě pronásleduje, pak říká ty věci a teď mě ignoruje. Nedává to smysl.“
„Jaké věci?“
Tom kamarádům neřekl o těch dvou věcech s Trűmperem. O setkání na ulici a o zdvořilosti, kterou mu prokázal na záchodě, když ho polil tou omáčkou v jídelně, takže musel dohnat některé podrobnosti.
„Cože?!?!“ Georg a Gustav na konci tohohle napínavého příběhu zalapali po dechu.
„On chce být tvůj přítel?!?“ Gustav se šokovaně zeptal, ale Georg se pozastavil spíše nad jinou věcí.
„Dotkl se tě… tam?!?!“
„Nedotkl se mě tam, ty idiote!!! Čistil mi kalhoty,“ vyhrkl Tom, který byl kompletně rudý v obličeji.
„Každopádně,“ pokračoval blonďák, „tohle je opravdu divný. Když chtěl být tvým přítelem a řekl ti to… Proč tě teď ignoruje?“
Tom se na něj skepticky podíval. Přesně tuto otázku položil jako první.
„Rozhodně je to divný, o tom není pochyb,“ potvrdil Georg a zkřížil ruce na prsou.
„Myslím, že by sis s ním měl jít promluvit.“ Navrhl Gustav, ale jeho přítel mu i hned začal odporovat.
„Ne, to ne, nedělej to! Když za ním půjdeš a promluvíš si s ním, ukážeš mu, že ti na něm záleží! A tobě na něm přece vůbec nezáleží, ne?“ Georgova otázka nepotřebovala odpověď – alespoň podle něj – ale v Tomově prázdném pohledu viděl, že to tak úplně není. „Tome,“ oslovil ho. Tom si znovu povzdechl.
„Já nevím. Nechci ho jednoho dne najít v nějakém záchvatu šílenství.“ Dobře, teď byl trochu příkrý a také směšný, ale nemohl vyloučit nic. Každý den slýchal ve zprávách o tom, jak lidé v záchvatu šílenství zabijí svého souseda, partnera nebo přítele kvůli ničemu. A pokaždé to začalo tím, že jeden člověk řekl: „To je zvláštní, protože to byl velmi tichý člověk.“ A Bill byl v tu chvíli tichý, až příliš tichý.
Gustavův návrh však hned vyloučil. Nemohl za ním jít a promluvit si s ním, musel předstírat, že se nic nestalo. Koneckonců to byl Trümper, kdo s ním měl problém, ne naopak – ačkoli o tom druhém by se dalo polemizovat.
***
„Sleduje tě!“
„Pšššt! Drž hubu a otoč se!“ Ashley poslechla.
„Celou přestávku se po tobě dívá!“ Usmála se. „Dokázal jsi to! Jeho mozek se zbláznil!“
„M-hm.“ Černovlásek se tím nezdál být příliš nadšený. S každým dalším dnem se Bill cítil stále nepříjemněji. Teď už z něj Kaulitz vůbec nespouštěl oči, neustále na něj zíral, prohlížel si ho v davu na nádvoří… Kromě třídy. Tam dělal, že nezájmem a snažil se nepřikládat žádnou váhu černovláskově přítomnosti po svém boku.
Bylo to však marné. Všichni si všimli, že něco není v pořádku.
„Hej, Bille, co jsi udělal Kaulitzovi? Zabil jsi jeho psa? Už týden sleduje každý tvůj krok! Nedokážu říct, jestli tě nenávidí, nebo… tě má rád!“
„Stefane, ty jsi tak hloupý, představ si, že by se Kaulitzovi mohl líbit náš Bill! Noo… samozřejmě bez urážky!“
„V pořádku, Korinno,“ pokrčil Bill rameny. Posledních pár dní byl Tom Kaulitz oblíbeným tématem Billovy party při obědě v jídelně.
„Myslím, že má Stefan pravdu,“ vložila se do hovoru další dívka. „Začíná být jako osina v prdeli. Chci mu touhle vidličkou vydloubnout oči,“ řekla a ukázala příborem jeho směrem.
„Jsi pořád stejná Renate,“ pokárala ji Brigitte, poslední dívka u stolu, „člověče, jak je možný, že máš takový štěstí?“
„Co jsi říkala, Bri‘?“ Bill se zmateně zeptal.
„Už pět let slintám nad Kaulitzem a ten hajzl si mě nikdy ani nevšiml! Chodím kolem něj každý den o přestávce s vystavenýma prsama jako na podnose a on mě stále přehlíží!“
„No jo, chudáček malý. Vždyť za pět let chodil jen s půlkou školy.“ Zuřil Stefan, kterého jeho přítelkyně Korinna praštila loktem.
„Jsi kretén,“ procedila Brigitte mezi zuby, „stejně moje srdce vždycky patřilo jemu.“
„Jo, je to zadek, který chce celá škola!“ Renate se pobaveně zasmála a dostala od kamarádky kopanec do holeně.
Bill se zasmál a pobaveně sledoval, jak se jeho přátelé hádají. Jeho parta byla velmi rozmanitá a vystupovaly v ní nejrůznější postavy. Počínaje samotnou Brigitte, která byla často označována za děvku. Ne, že by to nebyla pravda, koneckonců byla u kluků ve škole opravdu, jak jen to říct, oblíbená.
Pak tu byla Renate, tmavovlasá dívka, která byla sjetá všemi legálními i nelegálními látkami na trhu, velmi milá a nepříliš hovorná. Jejím oblíbeným sportem bylo dělat si z Brigitte legraci a všem zůstávalo záhadou, jak spolu můžou vycházet a patřit do jedné party. Vysvětlovala to tak, že je to proto, že byly kamarádky už v dětství, ale nějaký idiot rozšířil fámu, že její sexualita není tak úplně jasná a určitě je do své kamarádky beznadějně zamilovaná. Tato fáma se však nikdy nepotvrdila.
Na druhou stranu Korinna a Stefan byli naprosto jedineční. Pár, který spolu vydržel od prvního ročníku střední školy, nerozlučný a velmi blízký. Na jednu stranu on vyznával styl emo, na druhou stranu ona byla metalistka do morku kostí. To byla další záhada této party: dva tak rozdílné styly, které se dokonale spojily ve vztahu, jenž přesahoval vzhled a oblíbenou hudbu. Stručně řečeno, byli odrazem boje proti předsudkům! I když bylo lepší nezačínat mluvit o hudbě, to pak hrozilo, že vzduchem létalo snad vše, co bylo po ruce.
Jediná normální ve skupině byla Ashley, která se nejednou pozastavila a přemýšlela nad tím, proč je v téhle bandě. Koneckonců, nebylo na ní nic extravagantního, co by mohla ukazovat, byla to jen normální holka – a navíc šprtka. Přesto byla její postava referenčním bodem. Možná právě díky své naprosté normálnosti, v takové partě tak překvapivě nenormální, mohla tuhle partu ozvláštnit.
A pak tu byl Bill. Byl to on, kdo všechny shromáždil do téhle semknuté, ale nezávislé malé skupiny. Řekněme, že každý z nich žil svým vlastním životem, ale společně byli opravdu silní.
Bill se nenuceně otočil směrem k Tomovi, ale jakmile se jejich pohledy setkaly, odvrátil pohled. Naopak Tom to ignoroval, otočil se a v klidu dojedl svůj oběd.
Chudák Bill musel nutně najít cestu ven z tohohle pekla.
autor: Csonsu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
