autor: Consu
Už poněkolikáté se podíval na hodinky. Čtyři třicet dva. Kde, sakra, je? Dohoda zněla jasně: o půl páté v baru, co je pod barákem.
Uslyšel zvonek a uviděl, jak se otevřely dveře. „Čau, Tome!“ Blonďák se dvěma velkými kroky přiblížil k malému stolku, u kterého Tom seděl.
„Kde sakra vězíš? Čekám na tebe snad celou věčnost!“ Řekl naštvaně a zkřížil ruce na prsou.
Blonďák se otočil, aby se mohl podívat na velké hodiny za sebou. Potřásl hlavou a raději to přešel. „Trochu mě vyděsila ta zpráva, co jsi mi poslal. Co se stalo?“
„Potřebuju tě, Andrew.“ Mluvil zcela vážně, a tak přešel i to, že opět použil tolik nenáviděnou přezdívku.
„Tak mi všechno řekni.“
Tom se mu svěřil s problémem, který ho trápil, a když skončil, se zvědavostí v očích čekal na kamarádovu reakci. Vždycky pro něj měl pochopení a jako nezainteresovaný mu snad mohl poradit. Jeho podpora byla teď klíčová.
Tom rozhodně nečekal, že vyprskne smíchy.
„Kurva, Andreasi, myslím to vážně!“
„Hahahaha! Promiň, Tome, ale tohle je neskutečně vtipný! Vyšiluješ kvůli kravině! Ještě nikdy jsem nic takovýho nezažil!“
„Já nevyšiluju,“ řekl Tom a trucoval, „já tomu jen nerozumím! Nikdy předtím se mi nic takového nestalo.“
Andreas zvážněl. „Myslím, že má Gustav pravdu. Měl by sis s ním promluvit.“
„Na to zapomeň,“ zkrátil Tom.
„Budeš čekat věčně, až udělá první krok – ať už je to cokoli? Seber odvahu a promluv si s ním! Nebude to tak zlé. Důležité je, aby ses nechoval tak namyšleně, jak máš ve zvyku!“
Tom si odfrkl. „To nezvládnu. Jeho pouhá přítomnost mi začíná lézt na nervy.“
Andreas mu položil ruku na rameno. „Kámo, jestli v tomhle budeš pokračovat, tak se buď zblázníš, nebo zešedivíš. Uklidni se! Když na chvíli zmlkneš a budeš poslouchat, co říká, myslím, že to bude stačit k tomu, abys víc věci pochopil.
Chlapec pečlivě zvážil kamarádova slova. Možná měl pravdu. Koneckonců, kdyby musel čekat, až se Bill k něčemu odhodlá a zabije ho – ano, Tom se choval velmi tragicky – mohl by s takovou rychlostí čekat celá staletí. Mohl by to trochu urychlit. „Okey, uvidím.“ Povzdechl si.
***
„Joo! Strike!“
„Skvělé, lásko! Byl jsi úžasný!“ Stefan políbil na rty svou milovanou Korinne, když si k němu sedla.
„Jsi na řadě, Bri‘,“ řekla zachmuřená Renate bez zájmu.
„Oh ne, já končím. Už jsem si zlomila nehet.“
„Jo, já taky končím,“ řekl Bill a podíval se na své ruce. Hra nyní šla pomalu. „Promiňte,“ Bill se postavil k baru a objednal si trojitou porci hranolků, aby se o ně podělil s přáteli.
„Tady to je!“ Servírka je brzy přinesla a s úsměvem odešla.
„Je z toho v prdeli,“ poznamenala Korinna a vzala si hranolek, načež se na ni kamarádky tázavě podívaly. „Jo, myslím ty kopačky, co dostala.“
„To je pravda!“ Potvrdila Renate. „Vzpomínám si na to! Byla velká chyba ptát se jí, co se vlastně stalo! Vzpomínáte? Nechala nás tam stát a jen žvanila: jaký je to debil, jaký je to hajzl, že je to jenom děvkař a bla bla bla.“
Ashley a Billovi něco unikalo, a tak se prostě zeptali, o čem to mluví.
„Ale jak je možný,“ řekl Stefan udiveně, „žes to nevěděl? A přitom ty, Bille, bys měl být s Kaulitzem jedna ruka.“ Opět se stal tématem rozhovoru. „Tom pokřtil – abych tak řekl – tu servírku po jejím třetím pracovním dni.“ Bill to stále nechápal a od jeho přátel se ozvalo sborově: „Ošukal jí.“
„Jo, a od té doby, co ji prakticky vykopnul z domu, má ta holka špatnou náladu.“
Bill se zamyslel. Byl to ten večer, kdy ho poprvé spatřil? Jeho myšlenky přerušila až poznámka Brigitte.
„Jak jí závidím.“
„Bri‘, nech toho. Stejně ti to nevyjde ani za milion let,“ pronesla Renate kysele.
„Jo, já vím. Ale on je tak… roztomilý,“ povzdechla si. „A myslím, že umí být i milý, ale nedává to najevo! Vsadím se, že je to typický chlap s tvrdou skořápkou a měkkým srdcem.“ Její kamarádky se zastavily a skepticky se na ni podívaly.
Bill se však nad její poslední větou zamyslel. Koneckonců, Brigitte mohla mít pravdu; třeba to, že si hrál na drsňáka, bylo vážně jen falešné. Nikdy o tom tímhle způsobem nepřemýšlel. Koneckonců, možné bylo všechno. Oni Kaulitze neznali natolik dobře, aby si mohli udělat přesnou představu o jeho osobnosti. Všichni se spoléhali na fámy. Možná měl opravdu zlaté srdce.
Jediné, v co Bill doufal, bylo, že Tom neplánuje pomstu nebo nějaké mučící praktiky kvůli tomu, co mu udělal. Sice ho ta myšlenka děsila, ale možná by nebylo špatné uvést všechno na pravou míru, než opravdu bude pozdě. Aspoň mu říct, že poslední dobou nebyl ve své kůži, nebo nějakou výmluvu, aby ho uklidnil. Hlavně se chtěl vyhnout tomu, aby se vrátil domů se zlomenými kostmi kvůli věcem, které si ani nepamatoval, že udělal.
***
Měl toho plné zuby. Ta sladká tvářička s falešným úsměvem na rtech se mu začala příčit, musel to dostat pod kontrolu. Jen když ho viděl, jak prošel bránou, udělalo se mu špatně a neskutečně ho to rozčilovalo. Musel zjistit, co se to, sakra, děje, a rozhodl se jednat.
Bill právě vešel na toalety a Tom ho rozhodným krokem následoval. Byl více než rozhodnutý se ho zeptat na onu slavnou větu, na jeho neustálé pronásledování a taky na to, proč najednou se vším tím přestal. Opravdu se s ním chtěl spřátelit? Nebo to řekl jen tak? Protože dosud neudělal nic, aby toho dosáhl. Ne, že by Tomovi na jeho touhách nějak zvlášť záleželo, určitě by se pro něj nic nezměnilo, ale šlo o to všechno správně pochopit. Kvůli černovláskovi a jeho slovům nespal celé noci.
Uvnitř místnosti nikoho neviděl a usoudil tak, že Bill je na jednom ze záchodů, a tak čekal opřený zády o zeď. Když chlapec konečně vyšel ven, Tom se postavil k umyvadlu a předstíral, že si myje ruce. Díval se na ně, občas pohledem zkontroloval pohyby chlapce vedle sebe, a když viděl, jak se Billova ruka pohnula směrem k němu, škubl sebou. Už si myslel, že nastal ten čas útoku, ale ve skutečnosti – naštěstí pro něj – si černovlásek chtěl vzít jen papírový ručník.
***
Myslel si, že na toaletách bude před Tomem alespoň na pět minut v bezpečí, ale místo toho ho spatřil u vedlejšího umyvadla, jak si myje ruce.
Bill se podíval na svůj odraz v zrcadle a snažil se Toma ignorovat, ale prostě to nešlo.
Možná teď byla vhodná chvíle na to se mu omluvit. Ano, musel jednat dřív, než odejde, než ho tam zase nechá stát s nevyřčenými slovy! Znovu se podíval do zrcadla, odhodlanější než kdy dřív, ale v tu chvíli uslyšel známý hlas, který mu opět našeptával další rady:
„Teď. Udělej něco! Zapomeň na nějaký slova, prostě něco udělej!“
Nebyl to Tomův hlas. Byl to ten samý hlas, který slyšel před několika týdny u sebe doma, když byl s Ashley. Byl mu povědomý.
Nijak ho neřešil, natáhl se pro papírový ručník a viděl, jak sebou Tom škubl. „Bojí se mě,“ pomyslel si udiveně a hlásek v jeho hlavě se znovu ozval: „Samozřejmě, že se tě bojí. Teď ho máš. Udělej něco! HNED!“
***
S úlevou zavřel oči, ale hned je zase otevřel, když za svými zády ucítil Billovu přítomnost. Podíval se do zrcadla a oči se mu rozšířily.
„Neboj se,“ zašeptal mu Bill do ucha a podíval se na něj skrz odraz v zrcadle. „Nic ti neudělám,“ ta slova měla Toma uklidnit, ale v Billově hlase a v jeho pohledu bylo něco, z čeho mu tuhla krev v žilách.
Najednou ucítil něco na kalhotách a jasně poznal ruku, která se blížila k jeho rozkroku. Podíval se na ty své, a protože stále byly na umyvadle, usoudil, že musí být Billovy. Hlasitě polkl.
„Nic ti neudělám,“ zašeptal Bill znovu, „nic, co bys sám nechtěl.“
Při těch slovech Tom ztuhl ještě víc a zatajil dech, ale než stačil zapojit mozek, Bill zmizel ve dveřích a nechal ho vydechnout.
S očima stále doširoka otevřenýma, více než nevěřícně a udiveně, si utřel ruce a snažil se předstírat, že se nic nestalo a odešel do třídy.
***
Matematika nikdy nebyla jeho silnou stránkou, ale matka ho sledovala z kuchyně, takže se musel snažit dál. Znepokojeně si odfrkl.
„Bille, zlato, nepotřebuješ pomoct?“ Zeptala se žena.
„Ne, mami, já to zvládnu.“ Po pravdě řečeno by to nikdy nezvládl, ale pokud chtěl jít ven, musel úkoly dokončit. Uklidňoval se tím, že je to jeho poslední rok a že se potom konečně zbaví těch rovnic, nerovnic, parabol a tak dále, ale výpočty mu stále nevycházely. „Ah, vzdávám to! Prostě to tam nechám špatně a učitelka to potom opraví,“ vyhrkl, ale to nebylo všechno. Musel si také přečíst jeden zákon do práva. „Mami, co kdybych to dodělal…“
„NE!“ Matka ho přerušila dřív, než větu stačil dokončit. „Udělej to teď, protože večer už se ti nebude chtít.“ Znala ho až příliš dobře a jeho „udělám to později“ se rovnalo „Neudělám to nikdy“.
Bill znovu zafuněl, ale dal se do práce. „Proč jsem se přihlásil do práva?“ Pomyslel si, ale mohl si za to jen on sám. Koneckonců, kdyby nepožádal Ashley, aby vyhledala, do jakých kurzů se přihlásil Tom, a sám se do nich nezapsal taky, mohl teď studovat něco jednoduššího. Přesto si na detail ohledně Toma Kaulitze vůbec nepamatoval. Pamatoval si jen, že se jí ptal, které předměty jsou nejlepší. Bylo možné, že se takhle rozhodl opravdu jen kvůli Kaulitzovi? A navíc si to nepamatuje?!
„K čertu s tebou, Kaulitzi. Nemohl sis vybrat něco jednoduššího, že? Jen ty nejnáročnější předměty!“ Zatímco v duchu nadával, odvedl pozornost od své práce a vzpomněl si na poslední setkání s ním. Živě si vybavil Tomovu reakci, když sáhl po papíru, aby se osušil, ale pak… nic. Náhle byl Kaulitz pryč a on se ocitl na chodbě.
„Zlato, jsi v pořádku?“ Hlas matky ho vrátil zpátky na zem.
„Co? Ano. Ano jsem, mami.“
„Kdo je Tom?“
„Cože?“
„Tom. Teď jsi to jméno párkrát zopakoval.“
Bill se na matku udiveně podíval, pak sklonil hlavu a všiml si, že popsal roh papíru stejným jménem: Tom. V rozpacích se ho snažil zakrýt rukou, ale jeho matka si toho všimla.
„Kdo je to? Přítel?“
„Mami!!!“
Simone svého syna dobře znala, a když mu bylo třináct, pochopila. Věděla, že není jako ostatní, že něco není v pořádku – dalo by se tak říct – ale neřekla na to nic. Byla si jistá, že pokud bude mít někdy něco na srdci, nechá ho, aby jí to řekl, aniž by na něj jakkoli tlačila. Proto v den, kdy jí přišel říct, že je zamilovaný do Markuse, spolužáka z druhé střední školy, kterou dva roky navštěvoval, nedělala kolem toho žádný povyk. Prostě mu řekla, že si musí dát pozor na to, jak se k tomu staví Markus, protože on by jeho city opětovat nemusel.
Bill byl naopak překvapený, protože od svého otce Gordona očekával alespoň nějaké kázání nebo kňourání, ale nic takového se nekonalo. Prostě to přijali, protože pochopili, že to může být i jistý druh něčeho, co je teď v módě. Módě, která ho neodradila od toho, aby se mu nelíbily i dívky! Po nešťastné příhodě s Markusem totiž seznámil rodiče s Josephine, se kterou ale dlouho nevydržel.
Toho dne si Gordon oddechl, protože stále mohl doufat, že se jeho syn ještě může oženit s dívkou. Ne, že by byl proti homosexuálům, to samozřejmě ne, ale věděl, že tihle lidé to nemají v životě jednoduché. Na Billovi, svém jediném synovi, mu velmi záleželo a nikdy by nedovolil, aby mu homofobové přistřihli křídla nebo mu jakkoli ublížili. Proto se cítil mnohem lépe, když se Josephine objevila na prahu jeho domu. A díky tomu se cítil dobře i Bill, protože si uvědomil, že jeho rodiče tu pro něj vždycky budou. Vždycky ho budou bránit a podporovat, ať udělá cokoli, ať se rozhodne milovat kohokoli, ať se rozhodne jít jakoukoli cestou.
Teď ale nechtěl, aby si matka myslela, že je do Toma zamilovaný, protože to nebyla pravda. Zkrátka nad věcmi trochu víc přemýšlel a nebylo třeba dělat ukvapené závěry!
Simone se na něj klidně usmála a vrátila se do kuchyně, takže to v Billovi vyvolalo špatný pocit. Cítil, že jeho matka už si udělala vlastní závěry a nehodlá mu to usnadnit.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
