autor: Consu
Jako každou neděli se sešli v kavárně pod Tomovým domem. Byl to rituál, který trval už více než pět let, a nebylo jediná neděle, kdyby se tu nesešli – pokud tomu nezabránila Vyšší moc. Barman Fabian už znal objednávky nazpaměť, a dokonce měl vše připravené na předem domluvený čas: půl jedenácté, aby kluci měli snídani hned hotovou. Protože byli stálými zákazníky, měli desetiprocentní slevu, což pro ně bylo ještě větším lákadlem.
Jako první tu byli Tom s Gustavem, pak přišel Andreas, a Georg přišel jako obvykle poslední.
„Tak jak to včera večer šlo?“ Zeptal se Gustav hned, jak byli všichni přítomní.
„Byla to zábava!“ Odpověděl Andy vesele.
„Jo. Nebylo to špatné.“ Tom jako obvykle nevybočoval z řady a neprojevoval přílišné nadšení pro cokoli.
„No, když koukám na ty tmavý kruhy pod očima, muselo to být víc než to.“ Ušklíbl se Gustav. „Sbalil jsi někoho?“
„Ne, nikoho.“
„Přinejmenším ne ženského pohlaví.“ Andreas se srdečně zasmál a Tom ho okamžitě zpražil pohledem.
„Jak to myslíš?“ Zeptali se ostatní dva zmateně.
„Nic nemyslí,“ zavrčel Tom.
„Jo, jo, nic. Správně.“ Tom se snažil znovu a znovu přitáhnout k sobě Andyho pozornost, ale ten dál pokračoval ve své řeči. „Podle toho, jak jsi tančil s Billem, jsem si myslel, že jste se dostali i někam dál.“
U stolu zavládlo ticho a překvapení: Tom nemohl uvěřit, že ho jeho drahý přítel zradil tím, že všechno vyžvanil, zatímco Georg a Gustav prostě nemohli uvěřit vlastním uším.
„Ta-Tancoval jsi s Trümperem?“ překvapeně vykoktal Georg.
Tom nevěděl, co říct, a povzdechl si. „Ano, tančil jsem s Trümperem.“
„Ale jak jste tančili? Chci říct, ty a on, sami…?“
„On a Bill, sami, tak blízko, že by se mohli políbit.“
Tom instinktivně zaútočil a vyrazil zpod stolu.
„Au! To byla moje holeň, Tome!“ Postěžoval si Gustav.
„Ano, protože jsi měl vidět, jak Tom tancoval a otíral se o malého Billa.“
Další Tomův kopanec zasáhl Georga.
„Tome, to jsem byl já! Měl bys líp mířit!“
„Andreasi, přestaň.“
„Okey, Okey, už mlčím. Ale ještě mi vysvětli jednu věc: zajímalo by mě, kam jste potom zmizeli? Najednou jsme vás s Ashley ztratili z dohledu.“
Nevěděl, jestli by měl odpovědět, ale kdyby to neudělal, vzbudilo by to v jeho přátelích ještě větší podezření. „Byli jsme na záchodě.“
„Cože???“ Zeptali se všichni tři sborově.
„Jen jsme mluvili, nic víc.“
Gustav s Georgem mu to sežrali, ale Andreas si dobře pamatoval, jak se jeho přítel tvářil, když ho krátce po jeho zmizení s Trümperem znovu uviděl: „Vážně? Když ses vrátil ze záchodu, vypadal jsi rozrušeně.“
Lhát bylo zbytečné, nemělo to smysl. Svým přátelům vždycky všechno říkal, takže nechápal, proč by tomu mělo být teď jinak. Kromě toho se nestalo nic skandálního, a tak jim všechno řekl.
Na konci příběhu jistě očekával velkou scénu od Georga, hlasitý smích od Andyho a fascinovaný výraz od Gustava, ale jen poslední dvě se ukázaly jako správné, protože Georg neřekl ani slovo. Tomovi to bylo velmi podezřelé, protože na něj dál zíral, zatímco ostatní pokračovali v dalších a dalších otázkách.
Pak konečně brunet promluvil: „Líbí se ti Trümper?“
„Jsi blbec? Samozřejmě, že ne.“
„Hmmm,“ nezněl příliš přesvědčeně.
„Ale abych byl upřímný, zaujal mě. Jsem zvědavý, kam až dokáže zajít, aby mě zlomil. Což… se samozřejmě nikdy nestane.“
„Nestane… protože se ti Trümper nelíbí, že?“ Zeptal se znovu poněkud sklesle.
„V jakém jazyce ti to mám ještě říct? Ne, nelíbí se mi! Ale i kdyby, byl by v tom nějaký problém?“ Byla to dobře promyšlená otázka, aby zjistil, jak loajální by Georg byl v případě, že by se z Toma vyklubal třeba homosexuál.
„Ne. Samozřejmě, že ne,“ řekl tiše.
Tohle téma opustili a bavili se o jiných věcech, dokud nebyl čas jít domů.
„No, já už půjdu,“ řekl Andreas a vstal.
„Já taky, ahoj!“ Souhlasil Gustav, a když oba nechali peníze na stole, odešli.
Zbývali Georg a Tom, kteří mlčeli a byli ponořeni do svých myšlenek. Tom na něj však nepřestával zírat, zatímco Georg se snažil jeho pohledu uniknout.
„Co se děje, Geo?“
„Nic,“ řekl sebevědomě, ale on mu to nevěřil. Najednou prolomil ticho. „Kdyby se ti líbil Trümper, říkám KDYBY…“
„Už zase tohle?“ Pomyslel si Tom naštvaně.
„Pořád bys byl Tom, můj přítel, že?“ Byla to poněkud zvláštní otázka a on nechápal její smysl. „Chci říct, že tvoje sexualita by nikdy neovlivnila náš vztah, že ne?“ Skoro to znělo jako prosba.
„Samozřejmě, že ne. Ať už jsem gay nebo heterák, vždycky budu Tom. Tvůj Boss,“ zažertoval, aby zmírnil napětí, a Georg se usmál.
„Dobře, jen jsem se chtěl ujistit.“ A s těmito slovy se zvedl i on a zamířil domů.
„Jsi dnes u táty?“ Zeptal se ho venku před barem, ale Georg hned neodpověděl.
„… Jo. Jsem u něj.“ A to mu připadalo poněkud zvláštní, protože Georg se na návštěvu svého otce vždycky těšil. Jeho rodiče se před několika lety rozvedli a od té doby jezdil Georg každý druhý víkend k otci.
„Okey, když tak ti večer zavolám.“ Georg přikývl a odešel domů. Něco bylo špatně. Georg nebyl tichý typ, natožpak zdrženlivý. Když mohl, dělal nechápavého, ale vždy byl vysmátý a otevřený. Jeho podivné chování vzbudilo v Tomovi podezření a rozhodl se ho sledovat.
Udržoval si dostatečnou vzdálenost a šel stejnou cestou jako jeho přítel, dokud nedošel ke správnému domu. Georgův otec byl zubař, takže se svým platem neměl příliš velké problémy sehnat nějaký pěkný dům pár bloků od domu, kde bydlel Tom. Jakmile tam dorazil, schoval se za SUV zaparkované u chodníku a viděl, jak jeho přítel prochází přes malou zahrádku a otevírá dveře. Vyšli dva muži a Tom okamžitě v jednom z nich poznal Georgova otce. Byl vysoký, dobře oblečený, upravený a distingovaný, ale toho druhého muže nikdy předtím neviděl.
Georg předstíral, že je nevidí a se skloněnou hlavou vstoupil do domu bez jediného slova.
Georgův otec si nespokojeně povzdechl a druhý muž mu položil ruku na rameno. Následovalo dlouhé objetí. Tom na tom neviděl nic špatného; možná se Georg s otcem pohádal. Už se chystal odejít, když ho zastavil výjev, který se mu vzápětí objevil před očima. Oba muži se na sebe dlouho dívali a po výměně úsměvů se políbili na rty.
Tom byl v šoku. Najednou mu ta podivná řeč, kterou před tím Georg vedl v kavárně, dávala smysl.
***
Přemýšlel, jak neskutečně těžké je vstávat takhle brzy, aby si udělal domácí úkol, ale věděl, že pokud to neudělá, matka mu udělí obvyklou přednášku:
„To je přesně ono, dovolím ti, abys šel večer ven, a domácí úkoly jdou na druhou kolej! Až do odvolání tě zavřu v pokoji a uvidíš, jak rychle se ti přestane chtít chodit po večerech někam za zábavou!“ Opravdu měl pocit, že ten projev slyší, a tak aby se ta noční můra nestala skutečností, zasedl ke stolu.
„Včera to bylo fajn co?“ Pokud to nebyla jeho matka, byl to hlas v jeho hlavě, který ho vyrušil. Předstíral, že nic neslyší.
„No tak, nebuď hloupý, včera jsme se bavili!“
„Ne, to TY ses bavil v MÉM těle, zatímco JÁ byl zavřený v odlehlém koutě mysli,“ upřesnil Bill.
„Aaa, okey, detail. Ale byla to zábava! Takový večer jsem opravdu potřeboval. A pak… Viděl jsi, jak se na nás Kaulitz díval?“ Člověk by si myslel, že o tom snad ani nezačne. „Chci říct… Nemohl z nás spustit oči! A pak, když s námi začal tancovat … Aaaah nádherné!“
„Mohl by ses laskavě vyhnout mluvení v množném čísle? Pravda, je to moje tělo, ale všechny ty věci jsi udělal ty! Ty, Chade, ty!!!“ Bill byl rozhodně naštvaný za to, jak se Chad chová, a co udělal s jeho společenským životem.
„Dneska jsme po ránu nějací podráždění,“ řekl ironicky zpoza zad svého malého bratříčka. „No tak, líbilo se ti to. Jen to přiznej.“ Bill předstíral, že nic neslyší, protože měl úplně jiné věci na přemýšlení. „Je zbytečný mě ignorovat, stejně budu dál mluvit.“ Řekl Chad a vyplázl na něj jazyk. „Viděl jsi, jak se Kaulitz tvářil? Mh? Byl z toho úplně mimo! Málem jsme ho dostali.“
„Přestaň ho otravovat,“ zasyčela černovlásek.
„Souhlasil, že do toho půjde.“
„Ale na záchodech tě zastavil!“
„Viděl jsem mu to na očích. Líbíme se mu, cítím to. Jen je příliš hrdý na to, aby to přiznal. Uvědomil si, že je to pro nás jen hra a nechce se spálit, jinak…“
„Chade, přestaň s tím, prosím. Musím se soustředit.“
„Dobře, už o tom nebudu mluvit.“ Ten slib však netrval dlouho. „Ale musíš uznat, že je roztomilý.“
„Chade!“
„Co? Vždyť je to pravda!“
„Okey, dobře, tak je roztomilý, a teď zmlkni.“ Řekl by v tu chvíli cokoli, jen aby ho umlčel.
„Řekněme spíše cool.“ Ale tentokrát Bill neodpověděl. „Sakra, je tak sexy. A když jsme tančili, díval se na nás očima… Mmm… doslova nás hltal pohledem.“
„Jo, opravdu romantické!“
„Neříkej mi, že sis toho nevšiml! Ach, Bille, je to do očí bijící! Líbíš se mu!!!“
V tu chvíli se Bill zastavil a přemýšlel. Jasně si všiml pohledu, který mu při tanci věnoval, ale raději to svému alter egu nedal najevo. Kdyby se o tom jen zmínil, Chad by se rozzářil a on nevěděl, jestli by pak dokázal jeho nadšení zkrotit.
„Zatraceně, kdyby ses jen trošku snažil,“ řekl Chad a naznačil mu to prsty, „tak bys ho měl u nohou!“
„Je mi to jedno.“
„Ach no, zajímá tě to!“
„To není pravda! Aaah, co to, kruci, dělám? Vážně se tu s tebou hádám? Myslím, že mě přivedeš k šílenství.“ Mluvit s výplodem své mysli opravdu hraničilo s absurditou, a přestože to Bill věděl, nemohl si pomoct a bavil se s ním, jako by to byl normální člověk.
„Hahaha, to je můj malý bratříček!“ Chlapec se s chutí zasmál. „Ale dost řečí. Kaulitz je skvělý, tečka, konec příběhu, není co dodat. A ty to musíš přiznat.“
Bylo zbytečné, aby Bill odpovídal. Chad byl on a on byl Chad, takže odpověď už byla jasná.
„Jo, je to skvělý. Takže?“
„Takže do toho musíš jít.“
„To už ale děláš, pamatuješ? Kvůli své zábavě mi ničíš život.“
„Zníš tak tragicky! Dělám jen to, na co ty nemáš odvahu!“
Bill zmlkl a sklesle svěsil ramena. Nemohl lhát Chadovi ani sám sobě.
„No tak, Bille, pojďme se pobavit.“ Ale černovlásek na to nechtěl přistoupit. Nechtěl Toma využít pro rozmar své choré mysli, připadalo mu to přinejmenším malicherné „No tak, viděl jsi, že Kaulitz rozhodně chce hrát tuhle hru. Chtěl tě na záchodech políbit, byl tak blízko. Máš skvělé tělo, jsi sladký, roztomilý a velmi sexy… Jsi dokonalý.“
„Ne, Chade. Já nechci. Tohle není správné.“
„Aaah, jsi tak nudný,“ zkřížil Chad ruce na prsou. „Ale, řekni mi, jak asi budeš zítra ve škole vypadat?“ Na tento detail Bill nepomyslel. Po večeru stráveném s Kaulitzem bylo sebevraždou ukázat se druhý den ve škole! Jak trapné by bylo procházet se po dvoře a cítit, jak se mu jeho pohled zavrtává až do mozku! A kdo ví, klidně to už mohl vědět i zbytek školy. Koneckonců, takové věci se hned rozkřiknou, a jestli je někdo na diskotéce viděl, určitě se pochlubil někomu dalšímu.
Snažil se zahnat myšlenku, která mu naháněla husí kůži.
„A nezapomeň na hodinu práva,“ vyhlídka se ještě zhoršila. Na hodině práva by Tom jistě nejraději postavil minimálně Čínskou zeď, která by dokonale oddělila jejich lavice, jen aby ho neviděl. A vlastně by se tomu ani nedivil! Koneckonců, byl skutečný červ, když se takhle choval. A nejhorší na tom bylo, že to všechno dělal Chad, ale on s tím nemohl nic udělat.
Dobře, musel s tím něco udělat.
„Ani to nezkoušej, hm? Nemá smysl mu to vysvětlovat! Vzpomeň si, slíbil jsi mu, že už ho nebudeš obtěžovat, a přesto…“
„Všechno je to tvoje vina!! Proklínám tě a den, kdy ses vrátil!“
„Spíš bys mi měl poděkovat! Možná, že konečně po devatenácti letech zažiješ pořádnou šukačku! Čekám v tvém podvědomí už víc než deset let, jestli dovolíš, mám jistou touhu si zašukat!“
„Ale proč zrovna Kaulitz?!“ Vyhrkl Bill, a pak se otočil k zrcadlu. „Mohl bys mít kohokoliv, kluky, holky! Ve škole je spousta holek, proč ne ony?“
„Protože ony nemají to, co má Kaulitz.“ Bill se na něj zamyšleně podíval. „Kurva, já nemluvím o péru, ty idiote, i když… no, Kaulitz je perfektní cíl! Kromě toho… mám rád nemožné mise.“
„Dobře, nechci nic víc slyšet.“ Bill se vrátil ke svému stolu a snažil se dokončit úkol z matematiky. Zdálo se však, že Chad se nechce vzdát tak snadno.
„Kurva, je tak cool. Má osobité kouzlo, dokonalé tělo, dobře se obléká, je tak sexy.“ Zdálo se, že se rozplývá nad každou hodnotou, kterou vyjmenoval. „Všiml sis někdy jeho výrazu, který má, když je ztracen ve svých myšlenkách? Působí tak něžně! A když si olízl piercing, když jsme tančili? Ach můj bože, chtěl jsem být těmi malými kovovými kuličkami, málem jsem z toho měl orgasmus!“
„Chade!!!“ Vynadal mu rozrušeně Bill.
„Co se děje?“ Zeptal se nevinně, než pokračoval. „Oh panebože, Kaulitz se mi až moc líbí! Je to čistý testosteron, vzrušuje mě už jen pohledem, až příliš moc mě inspiruje. Ani nevíš, kolikrát jsem si představoval, jak mě ve třídě popadne a položí na lavici. Ach ano, Tome, přesně takhle!“
„CHADE!!!“ Bill zrudl nervozitou a rozpaky. Mluvil, aby ho vzrušil?
„Nemá smysl mi nadávat. Jen bych ti rád připomněl, že jsem výplodem tvé fantazie, takže všechny mé představy… jsou vlastně tvoje.“ Byl rudý jako paprika, k dokonalému obrazu chyběla už jen pára z uší.
Chad měl pravdu. To byly koneckonců, i když si to nechtěl přiznat, i jeho představy. Všechno, co si Chad myslel nebo řekl, vycházelo čistě z Billovy potřeby, která byla celá léta potlačována.
Mlčky se vrátil k práci.
„Ok, vyhrál jsi. Nechme už Kaulitze na pokoji.“
Chad si pak povzdechl. „Ale dneska večer jdeme ven!“
„Na to zapomeň.“
„No tak. Jen my dva, žádná Ashley, žádná zbytečná zátěž, žádné starosti! Jen klidná noc venku! Dáme si pár drinků, trochu si zatancujeme a nikdy nevíš, jestli někoho nepotkáme. Myslím, že je to dobrý způsob, jak zapomenout na Kaulitze.“
Nebyl to až tak špatný nápad, ale už jen to, že to navrhl Chad, bylo špatné.
„No tak, Bille, pojďme. Víš moc dobře, že když jdeš ven, cítíš se pak lépe. Cítíš se svobodněji a bezstarostněji…Všichni se na tebe dívají a ty máš tak lehkou hlavu…“
Chad nebyl špatný – kromě nymfomanie, samozřejmě. Nestaral se o nic a nikoho a byl skutečným synonymem svobody. Když byl nablízku, neměli jste problémy typu: „Bože, co budu dělat?“ nebo cokoliv podobného. Chad se choval instinktivně a pohyboval se tak, jak v danou chvíli uznal za vhodné, aniž by o tom příliš přemýšlel. Byl to člověk, který si uměl užívat života, řekněme.
Bill nad návrhem chvíli přemýšlel, a pak, stále ještě mírně obezřetný, souhlasil.
„Mmm… dobře.“
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
