autor: Consu
A všechno to začalo obyčejným vyražením si za zábavou.
„Co je na tom špatného?“ Řekl si, aniž by mohl vědět, že to je pouhý začátek. Během následujících dvou týdnů Bill navštívil všechny nejžhavější kluby ve městě. Každý večer mezi všemi těmi koktejly a divokým tancem na sebe dokázal Chad, zde na předměstí Berlína, dokonale upozornit. A to upozornit tak moc, až z něj vznikla legenda. Když vešel do klubu, všichni se za ním otáčeli a všichni – ať už kluci nebo holky – s ním chtěli tančit. Jeden tanec vedl ke druhému, dát si drink tady, dát si drink tam – i když ho na ně vždycky zvali ostatní – a pak to vždycky skončilo stejně: seděl ve sladké společnosti na pohovkách a chtěl se tiše muchlovat, ať to byl muž nebo žena.
Nejdřív si hrál na nedobytného, jen aby byl víc žádaný, ale když si vybral tu pravou osobu, už ji nepustil. Ne, že by nakonec došlo k něčemu víc, Chad se uměl ovládat, ale smyslné tancování a muchlování bylo povoleno. Zkrátka, rozhodně nechtěl být žádný děvkař.
Chtěl se jen nevinně bavit. A bylo vidět, že je rád středem pozornosti. Každý si toho všiml, dokonce i Tomův gang.
„Hej, ale… to je Trümper!“
„Kde?“
„Tam, tancuje s těma dvěma blondýnkama!“
Chlapci byli ohromeni. Ani ne tak Tom a Andreas, ale Georg a Gustav byli opravdu beze slov. Údiv ještě vzrostl, když Bill nechal dívky o samotě a začal tančit s tmavovlasým klukem, který na něj už nějakou dobu zíral. Tanec se brzy stal žhavějším a pohyby smyslnějšími, zatímco Georg a Gustav byli jako paralyzovaní: s otevřenými ústy a očima hltali každou vteřinu téhle show. Andreas vypadal, že ho reakce jeho přátel pobavila, zatímco Tom byl naprosto lhostejný, ne-li znuděný. Koneckonců to pro něj nebylo nic nového, skoro mu ten přístup vadil. Takhle si Bill užíval večery? Zkusil to na cokoliv živého, co mu přišlo do cesty? Ne, že by Tom dělal něco jiného, ale… on si to přece mohl dovolit!
Pak se Bill a tajemný chlapec ztratili v davu a ti dva se vrátili nohama pevně na zem.
„Ehm, Tome?“ Gustav najednou vykoktal. „A-Ale takhle… no… takhle jsi minule tančil s Billem taky?“ Tom pokrčil rameny a jeho přátelé se hlučně nadechli.
„Do prdele, škoda, že jsem tam nebyl,“ řekl Georg zamyšleně a nedokázal ty obrázky dostat z hlavy.
Tom se na něj podíval, ale nezlobil se. Nahodil spíše takový nerozluštitelný výraz, jako by si na něco vzpomněl. „Jdu na vzduch. Georgu, jdeš se mnou?“
Aniž by jeho přítel odpověděl, vyšel za ním z klubu a nechal své přátele u baru.
„Rozumíš tomu, Trümperovi? Kdo, by to byl řekl, vypadá tak nevinně, a přitom…“
„Georgu, musím s tebou mluvit.“ Tom byl toho večera až podivně vážný, což Georga zaujalo a znepokojilo zároveň.
„Ok, mluv.“
„Je doma všechno v pohodě?“
„Jo… P-proč?“ Nechápal, proč se zajímá zrovna o tohle.
„S tvým tátou… všechno v pořádku?“ Brunetova tvář potemněla, sklopil zrak. „Beru tvoje mlčení jako ne. Co se děje? Každou chvíli jsi tak tichý, máš hlavu v oblacích, jsi plachý…“
„Nic se neděje, Tome, opravdu,“ řekl a nahodil falešný úsměv.
„Je zbytečný, abys mi lhal. Všechno jsem viděl.“
Georg si odfrkl. „Všechno? Co, všechno?“
Vyprávěl mu o tom, jak přistihl jeho otce při intimní chvilce s jiným mužem, a Georgovi nezbylo, než přiznat pravdu.
„Milionkrát jsem mu říkal, aby tyhle věci dělal jen tajně. Ten buzerant.“
„Nemluv o svém otci takhle.“
Georg teď sklopil zrak a snažil se vyhnout kamarádovu odsuzujícímu pohledu. Nedokázal ten pohled snést. Věděl, že ať řekne cokoli, Tom mu vynadá, protože i on v hloubi duše věděl, že to, co si myslí, je špatně.
„Proč jsi mi o tom neřekl?“
„Není o čem mluvit.“
„Georgu, je toho spousta, co se dá říct! Jsem tvůj přítel a myslím, že mám právo vědět určité věci!“
Georg vyhrkl: „Samozřejmě, jak hloupý jsem byl, měl jsem ti to říct hned, jak jsem to zjistil! Jistě, měl jsem za tebou přijít do jídelny a říct: „Víš, Tome, můj otec to má rád do zadku!“
Tomova reakce byla okamžitá: dal mu facku a Georg zůstal v šoku.
„Nemáš právo takhle mluvit o svém otci.“
„Můj otec je zasranej buzerant!“
„Ne, tvůj otec je stále tvůj otec! Bez ohledu na jeho sexuální orientaci!!“
Chlapec zbystřil. Byla to přesně ta samá slova, která před několika týdny řekl Tomovi, když probírali věci ohledně Trümpera.
„Nerozumíš tomu.“
„Jo přesně tak, nerozumím tomu. Nechápu, jak něco takového může změnit vztahy mezi tebou a tvým otcem! Nepřestane tě milovat a ty to víš!“
V chlapcových zelených očích se objevila hořká slza a on zkroutil tvář. „Přesně tohle řekl i on.“
„Tak v čem je problém?“
„Problém je v tom, že…“ ztuhl. Ztuhl, protože vlastně žádný pádný důvod nebyl. Všechen ten hněv a zášť byly neopodstatněné, poháněné předsudky, které ho vždy charakterizovaly.
„Jestli je ten problém v tom, že se za to stydíš, tak ti řeknu, že já tvého otce obdivuju. Jo, obdivuju ho, protože má slušnou práci, protože se mu navzdory rozvodu s tvou matkou podařilo vybudovat si život téměř od nuly, protože se nestydí líbat svého partnera na veřejnosti.“
„Sssh!“ Georg se ho snažil přimět, aby se ztišil.
„Opravdové zklamání přijde, až když zjistí, že vychoval syna, který je čurák, tupý homofob a…“
„Sklapni! Nic o mně nevíš!“ Vykřikl okamžitě.
Tom mu položil ruku na rameno a uklidnil ho. „Znám tě dost dlouho na to, abych mohl říct, že jsi inteligentní člověk. A že když budeš chtít, tak se přes to přeneseš, protože si i ty uvědomuješ, že to nemá smysl. Nemůžeš mu to mít za zlé.“
„Já-já vím.“ Po Tomových slovech chlapcovo srdce roztálo a on už nedokázal zadržet slzy.
Tom ho instinktivně objal a snažil se ho utěšit. Chtěl, aby pochopil, že když se objeví jakýkoliv problém, on tu pro něj bude. Nehodlal ho opustit, rozhodně ne kvůli takové hlouposti.
„Pojď, vrátíme se dovnitř.“
To bylo na Tomovi to nejlepší. Možná vypadal tvrdě, bezcitně jako kamenná socha, ale věděl, kdy co říct. Měl pevné zásady, které se často snažil vštípit svým přátelům, ne proto, že by se cítil nadřazený nebo si myslel, že jeho myšlenky jsou lepší, ale protože věděl, že je to správné. Byl to skvělý přítel, na kterého se dalo spolehnout, protože uměl dobře poradit. Vždycky byl vyzrálejší než ostatní, otec se mu hodně věnoval, zejména v prvních letech jeho života, jen aby z něj vyrostl muž. Byl tedy důležitou, ne-li zásadní postavou, pokud šlo o řešení některých otázek.
Georg v Tomovi často nacházel bratra, kterého nikdy neměl. Jako jedináček by rád sdílel život s někým, jako byl Tom, po svém boku. Ačkoli byl o dva roky mladší než on, Tom byl jako jeho starší bratr. A věděl, že se na něj může spolehnout.
***
Možná nebyl dobrý nápad poslouchat Chada. Chodit ven prakticky každý večer, ponocovat, pít a kouřit… Bylo to přinejmenším zničující a neslo to svoje následky. S třeštící hlavou, stále ještě s kocovinou a s tuc-tuc v uších, se plahočil do třídy. Přál si, aby sem dnes nemusel, ale matka mu vynadala a donutila ho jít. Koneckonců, moc dobře věděl, že pokud se vrátí v noci pozdě, nebude dostatečně vyspaný, aby mohl začít den dobře. Byl stále zmatený a málem si spletl třídu, ale pak si řekl, že je vlastně první hodina, takže na ospalost má přeci jen trochu právo.
Když vešel do třídy, zazvonilo a on se po zbytek hodiny nacházel v naprostém útlumu. Seděl tiše na svém místě a nevydal ani hlásku.
„Dobré ráno,“ pozdravil ho Tom s potěšeným úsměvem. Billovi to připadalo zvláštní, protože ho Tom nikdy nepozdravil jako první.
„Dobré ráno.“
„Těžká noc?“
„Jak tě to napadlo?“ Zeptal se se zívnutím.
„Podle slunečních brýlí, které máš na nose, přestože je venku hnusně, a taky dle tvého téměř komatózního stavu.“
„Jsi všímavý.“
„Ach, a taky proto, že jsem tě včera viděl ve SweetDream.“
Bill se zamračil a opřel si čelo o zkřížené ruce na stole.
„Dobré ráno, třído,“ profesor vešel do třídy. „Vím, že vás to opravdu bude mrzet, ale dnes se učit nebudeme.“ Všichni o tom ihned začali vzrušeně mluvit, což chudáka Billa ještě více omráčilo. „Ano, protože bych vám rád zadal vypracovat projekt, a protože znám vaši velkou disciplínu při organizaci takových věcí, dám vám celou hodinu na to, abyste se rozdělili do dvojic a rozhodli se pro jedno z témat, které teď napíšu na tabuli.“
Bill a Tom ignorovali učitelovy pokyny a nechali ostatní, aby se zapojili. Nebyli moc chytří, jak nakonec potvrdil i učitel na konci hodiny.
„No, jelikož mi chybíte už jen vy dva… Trümper, Kaulitz,“ Bill zalapal po dechu a probral se z mikrospánku, „utvoříte poslední dvojici.“ Tom se proklel všemi jazyky, které znal. „A téma… hmm, co zbývá?“
„Práva homosexuálů,“ ozval se barytonový hlas v první řadě a vyvolal tak smích u ostatních spolužáků.
„Oh, správně! Takže to je vaše téma.“
Zvědavé oči ostatních okamžitě zalétly k Billovi a oni pár sprostými slovy naznačili něco o tom, že je to dokonalé téma přímo pro něj, ale Billovi to bylo jedno.
***
„To se dalo čekat,“ poznamenal Gustav poté, co mu Tom vyprávěl o projektu.
„Samozřejmě, Murphyho zákon!“ Dodal Georg, ne moc překvapen.
„Tak kde na tom budete dělat? V knihovně?“ Zeptal se zvědavě blonďák.
„Nebo u tebe?“ Odvážil se druhý.
Tom o tom chvíli přemýšlel.
„U mě doma.“
Jeho přátelé se na něj překvapeně podívali. „Vážně?“
Přesvědčeně přikývl a skutečně, přesně o dva dny později se k domovu vracel i se svým projektovým parťákem Billem.
„Jsem doma,“ zavolal hlasitě do útrob domu.
„Ach, Tome, tady jsi! Právě jsem dovařil těstoviny,“ ozval se jeho otec z kuchyně.
***
Cítil se přinejmenším trapně. On v domě Toma Kaulitze. Bylo to opravdu nutné? Mohli se sejít až odpoledne, ale Tom trval na tom, aby zůstal na oběd, protože nechtěl ztrácet čas tím, že by ho k sobě musel navigovat. No, trval na tom… Řekněme, že jeden pohled stačil k tomu, aby jeho nabídku přijal.
„Bille, to je můj otec Jörg.“
„Těší mě.“
„I mě. Sedni si, kam chceš,“ řekl muž a začal je obsluhovat u stolu.
Dům byl útulný, velmi pěkný, moderně a vkusně zařízený. Billa to fascinovalo. Ano, Tom byl člověk, který dokázal, že si na sebe nevezme první blbost, na kterou narazil na trhu, ale nepředstavoval si, že by mohl žít v takovém domě. Jeho otec musel vydělávat hodně peněz, aby si mohl dovolit tento prostorný a elegantní dvoupatrový dům. Každý kus nábytku se zdál být tak křehký, že by se mohl rozbít už jen při pohledu na něj. Nejkrásnější bylo okno obývacího pokoje s výhledem do udržované zahrady.
Bill o něčem takovém vždycky snil, ale v jeho malém koloniálním domě nebylo místo. Nehledě na to, že jejich zahrada byla vzadu za domem, ne vepředu jako Tomova, a navíc obývací pokoj směřoval do ulice, takže z něj nebyl moc dobrý výhled.
Na místo toho Tomův dům vypadal jako dům snů a on ho obdivoval zasněným pohledem.
Navzdory Billovu očekávání nebyl oběd až tak trapný. Tomův otec, vážený a okouzlující muž, se postaral o to, aby se oba chlapci uvolnili a trochu si popovídali, jen aby se poznali. Jen základní věci, jako je zaměstnání rodičů, sport nebo koníčky, různé zájmy…
Jedna věc ale Billovi vrtala v hlavě. „Kde je tvá matka, Tome? Je v práci?“
Chlapcův otec zmlkl a odnesl svůj prázdný talíř do kuchyně, nechávaje tak slovo synovi.
„Moje matka je mrtvá.“
Bill se nápadně začervenal. Už sotva po půl hodině u Toma doma udělal první přehmat. Rekord.
„Oh, já… já… omlouvám se.“
„To je v pořádku, nevěděl jsi to.“
Cítil se mizerně, ale zdálo se, že jeho ústa si z této situace nic nedělají a pořád pokračovala. „Jak… Jak se to stalo?“
„Zemřela při porodu.“ Odpověděl zcela přirozeně. „Netrpím, protože jsem ji nikdy nepoznal, ale můj otec… No, však jsi viděl.“
Vlastně se trochu podivil jeho reakci, ale teď, když znal Bill pravdu, připadalo mu to velmi romantické, protože to znamenalo, že ji velmi miloval, když trpí i teď po těch letech.
„Tome,“ jeho otec se vrátil, aby jim oznámil svůj odchod. „Za patnáct minut odcházím. Uvidíme se večer.“ A s tím zmizel ve dveřích obývacího pokoje.
„Omlouvám se, opravdu mě to mrzí.“
„To je v pořádku, on se z toho dostane.“
V klidu dojedli oběd, a pak se vydali nahoru.
„Myslím, že bychom ten projekt mohli udělat v mém pokoji, okey?“ Černovláskův tep se prudce zrychlil.
„Ehm, jasně… Můžu si nejprve odskočit?“ Zeptal se téměř v panice.
„Samozřejmě. Ty dveře vpravo dole v hale.“
Bill vběhl do koupelny a posadil se na záchod. „Dobře, uklidni se, Bille. O nic nejde. Proč taková reakce? Vždyť je to jen projekt! Budeš jen ty a on… v jeho pokoji… blízko, velmi blízko…“
„Nepanikař,“ řekl Chad ze zrcadla.
„Opravdu mi to usnadňuješ. Po tom všem, co se stalo, nevím, co mám čekat.“
„Jsi tak tragický. No tak, Bille, do toho! Využij toho.“
„Jsi mimo.“
„Ne, ty jsi mimo! Jak si můžeš nechat ujít takovou příležitost?!“
„Ne, Chade, nechci mít další problémy!“
„Okey, jestli nechceš, tak…“
„Neopovažuj se,“ okamžitě řekl Bill, když se zvedal ze záchodu, ale v tu chvíli se mu na rtech objevil úsměv.
„Pozdě.“
***
Zatímco byl Bill na toaletě, Tom zapnul počítač, připravil stůl a přisunul k němu druhou židli, aby si i on mohl sednout. Opřel se do svého mimořádně pohodlného prezidentského křesla a usmál se.
„A teď zbývá jen čekat. Jsem zvědavý.“
Ano, tento čin byl součástí Tomova plánu. Plánu, který vymyslel v den, kdy dostali společný projekt. To vše jen proto, aby Billa otestoval. Byl na Billa zvědavý, jeho chování mu připadalo až příliš podivné a měl pocit, že něco skrývá. Tohle byl jediný způsob, jak zjistit, kdo Bill skutečně je.
Na diskotéce jen potvrdil, že rád hraje hry. Kdo ví, jestli využije toho, že je dům prázdný, společné blízkosti a spoluúčasti na projektu? Tom vše připravil jen proto, aby ho vyprovokoval, a teď už zbývalo jen čekat.
autor: Consu
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
